Skip to main content

Full text of "Západní Slované v pravěku"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



i 



ZÁPADNÍ SLOVANÉ 



PRAVĚKU. 



SEPSAL 



ALOIS VOJTECH J^BMBEBA, 

PROFESOR ŘEČI A LITERATURT ČESKÉ NA C. K. VYSOKÝCH ŠKOLÁCH VÍDENSKÝCH, 
SEKRETÁŘ A REDAKTOR ČESKÝCH ZÁKONŮ ŘÍŠSKÝCH V MINISTERIUM ZÁLEŽITOSTÍ 
VNITŘNÍCH, RYTÍŘ CÍS. RUSKÉHO ŘÁDU SV. ANNY TŘÍDY DRUHÉ, DOPISUJÍCÍ ÚD KB. 
ČESKÉ SPOLEČNOSTI VÉDECKÉ V PRAZE, C. K. SPOLEČNOSTI VĚDECKÉ V KRAKOVĚ, O. 
K. MOR. SL. SPOLEČNOSTI PRO ZVELEBENÍ ROLNICTVÍ, POZNÁNÍ PŘÍRODY A VLASTI V 
BRNĚ, CÍS. GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI V PETROHRADĚ, SKUTEČNÝ ÚD CÍS. GEOGRA- 
FICKÉ SPOLEČNOSTI VE VÍDNI A ARCHEOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI V MOSKVĚ A ČINNÝ ÚD 

SPOLEČNOSTI ČESKÉHO MUSEUM. 



8 MAPOU CiERMANIE A ILLTRIE. 



Verum simplex. 



POMOCÍ SLAVNÉHO MORAVSKÉHO VÝBORU ZEMSKÉHO. 



VE VÍDNI. 

1868. 



t^^t. 



54 



NesnadnSji bývá, minulé věci vysvětlovati, nežli budoucí předpovídati. 



Einer neuen V^ahrbeit ist nichts scliadlicher als ein alter Irrthum. 

Oóth; 



In rebua tam antiq^uis, 9Í, quae similia veri šunt, pro veris habeantur, satis 

habeam . 

Livlna. 



Z tiskárnv Meokitkaristské re Vídai. 



jpa.ma.tcie: 



CTIHODNÉHO KRONISTY 



KOSMY, 



NĚKDY DĚKANA KAPITULY HLAVNÍHO CHRÁMU SV. VÍTA 

NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 



TĚENÉIO IIČITBIB DÁTNOTĚiOSTI ČKSIÉ, 



VDĚČNÉ 
TUTO KNIHU ODDÁVi 

SPISOVATEL. 



Předmluva. 



Již toho času, když jsem spisoval rozpravu o Slovanech vDol- 
nich Rakousích , vytištěnou v Časopise Musejním na r. 1844? 
vzešla ve mně pochybnost, zdali Slované do Rakous a do zemí 
vedlejších přibyli skutečně teprv ku konci Ví. století po Kr., jak 
vůbec za to se má, anebo zdali tu byli již dříve, a od kterého 
času; ale nemoha jistě určiti, kdy by se tu byli jindy usadili, 
zůstavil jsem obecné mínění ve své váze, a psal jsem o tom, 
jako jiní psali přede mnou. 

Ohledávaje však r. 1850 za příčinou dalších studií topo- 
graficko-historických v centrálním archive katastrálním ve Vídni 
zevrubné mapy dolnorakouské, nalezl jsem na nich tolik slo- 
vanských jmen řek , potoků , hor, pahrbků, lesů , hájů , tratí a 
osad od největších až do nejmenších (výše jednoho tisíce), že 
jsem nemohl míti za jiné, nežli že Slované, co původcové tolika 
jmen dávnověkých, by li v Dolních Rakousích domovem od časů 
předhistorických, nepřibyvše do nich ani ve století VL, ani 
v kterém koli jiném století známém. 

Podobné jistoty došel jsem o starobylosti Slovanů v sou- 
sedních Cechách, v Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, ohledav 
diplomatáře a podrobné mapy těchto zemí a vyrozuměv z nich, 
že tam všechna jména místní až do konce XII. století byla slo- 
vanská. Z Čech a ze Slezska prodloužil jsem pouí svou, aí tak 



VI 

dím, krtkovou, do všech zemi ondy slovanských, na sever do 
Duřinek, do Míšně a do Lužice, do Branibor, Luneburska, Sle- 
sviokáTa Holsteinska, do Meklenburska a do Pomořan až k moři 
Baltickému, a z Rakous na jih do Štýrska, do Korutan a Kraňska 
až k moři Jaderskému , pak na západ přes Bavory až k Rýnu 
a do Svýcar, a hle! všude nalezl jsem tytéž pravěké topické 
památky slovanské. 

Dokonav takto studie na mapách a v diplomatářích, jal jsem 
se čisti staré dějepisce a zeměpisce římské a řecké, od Julia Cae- 
sara a Strabona počínajíc, až do Prokopa Caesarejského a Jor- 
nanda (r. 552), abych viděl, zdali v jejich spisech uhodím snad 
na nějaký odpor v bádání svém a zdali se mi tu snad neozve 
hlas, volající: „Ustaň od marné práce;" však nikde nic takového ; 
žádný ze jmenovaných spisovatelů nedotýká ani slovem, že by 
Slované byli v době historické do které země od moře Balti- 
ckého až k Jaderskému přibyli. Taktéž v národních pověstech 
nižádné vzpomínky není, že by v které této zemi byli před Slo- 
vany bydleli jiní obyvatelé. 

Podlé toho pokládám mínění nyní téměř obecné, že Slo- 
vané do Ce<5h a do jiných zemí germánských, též do 
zemí illyrských (Récie, Norikum a Pannonie) přibyli te- 
prv v době od V. až do VIL století po Kr., za nejhrubší 
blud v staré historii střední Evropy, jejž vyvrátiti a 
všechen historický věk v řečených krajinách až do 
časů Julia Caesara i výše, Slovanůmpřiřknouti, vůbec 
pak starým dějinám jmenovaných zemí nový základ 
položiti, jest úkolem tohoto spisu. 

v 

Žádný ze spisovatelů středověkých až do XV. století, jenž 
psali o Slovanech v Germanii, nepraví, že by tu byli před Slo- 
vany jiní obyvatelé bývali, ani Dětmar Meziborský (f r. 1016), 
ani Adam Bremský (zemř. ok. r. 1076), ani Helmold (zemř. ok. 
r. 1170). Kronista ruský Nestor (zemř. r. 1116) klade do vý- 
chodní Germanie za pradávné obyvatele cechy, Moravany, Lu- 



vn 

tice a Pomořany, též poněkud Polány a Lechy. Český kronista 
Kosmas (zemř. r. 1125) má Cechy za první a jediné obyvatele 
země České, a to od potopy světa, a taktéž nástupcové jeho, spi- 
sovatel kroniky Boleslavské (Dalimil, r. 1314) a Přibík Pulkava 
(ok. r. 1375). Dějepisec dánský , slovutný Saxo Grammaticus 
(zemř. ok. r. 1180), znalý spisovatelů římských, jehož dějiny 
jdou až do časů Kristových, jmenuje na Baltickém moři za oby- 
vatele jediné Slovany, stálé protivníky Dánů, však Němcův 
tam nepřipomíná. 

Teprv když v Německu vešla v známosí geografie Strabo- 
nova, nastalo jiné mínění o pravěku germánském, ježto spisova- 
telé němeětí, svedeni podobností jména, vykládali jméno Suevi 
v tomto zeměpise přiváděné, za Šváby, a Germanii tamtéž 
jmenovanou za Německo, kterýžto mylný výklad brzy se vlou- 
dil také do historie ěeské a vůbec do historie Slovanů germán- 
ských. V dějiny ěeské uvedl jej nejprve Aeneáš Sylvius 
r. 1458 a spůsobil tím zmatek podnes v nich trvající. Uěiniv si 
posměch z kronisty Kosmy a jeho stoupenců, že mají Cechy za 
obyvatele země České již od potopy světa, tvrdil z příěiny velmi 
nejapné, že Němci byli první obyvatelé v Cechách, doklá- 
daje se v tom svědectví Strabonova, dle něhož za časů Kristo- 
vých bydleli ve východní Germanii, a tudíž i v Cechách Suevi, 
t.j., dle výkladu Sylviova i jeho překladatele M. Konáěe, Švábi 
němeětí. K témuž mínění přiznal se potom domácí kronikář 
Martin Kuthen (r. 1539), ukazuje k tomu, že dle spisovatelů 
římských a řeckých země Česká ěinila partem Germaniae, t. j., 
díl země Německé, *) kamž prý Němci pod praotcem svým 
Tviškem hned po obecné potopě dorazili. Kuthen, znaje již Ta- 
citovu Germanii (objevenou r. 1460), vmíchal do historie ěeské 
také Boje, národ prý německý, z nichž V. Hájek udělal tevton- 



') Partem Germaniae ovsem země Česká éinila, ale nikoli čásť Německa. 
Gennania a Německo, Germani a Nemoi nejsou synonyma, jakŽ spisovatelé ně- 
mečtí podnes hlásají. V Germanii bydleli a Germané byli Slované i Němci. 



vin 

ské Boemy a Zikmund z Puchová (r. 1554) Gally či Kelty. 
K těmto obyvatelům předslovanským přidal D. Adam z Vele- 
slavína (r. 1585) ještě německé Markomany, kteří prý Boje 
z Čech vypudilLKromě toho vypočítali tito spisovatelé, každý 
dle svého rozumu, na rok , kdy Cechové po Němcích neb Gal- 
lech do Cech přibyli; dle M.Kuthena stálo prý se to r.639., dle 
V. Hájka r, 644 a dle D. Adama z Veleslavína r. 495. Pozdější 
dějepisci připojili k historii o příchodu Keltů a Němců do ze- 
mě české rozličné přídavky, zejména J. Bečko vský (r. 1700) 
a Fr. Pelcl (r. 1791), až konečně předvěké dějiny české nabyly 
té tvářnosti, kterou mají nyní. 

Podobným spůsobem vymyslili sobě spisovatelé XV a 
XVI. století pravěk německý v jiných zemích Germanie vý- 
chodní. Majíce obyvatele těchto krajin, Svevy Strabonovy a Ta- 
citovy za Šváby, šli v té etymologii dále a vytáčeli všechna 
jména kmenů svevských z němčiny, Bugunty Ptoleméovy za 
Dolní Odrou proměnili v německé Burgundy, t. j., Burgwohner 
(r. 1554), Gytony na Visle v Goty švédské; z Tacitových Svar- 
donů na řece Travné udělali německé Schwertmanner , z Mar- 
komanů německé Markmanner či Pomezní muže (r. 1554) a t. d. 
O Slovanech pak pravili, že přišli do těch zemí v IV. — VI. sto- 
letí po vystěhování neb vypuzení Němců. 

V zemích illyrských zase přiřkli středověcí i novější spiso- 
vatelé dobu pravěkou Keltům, t. j., obyvatelům toho jazyka, 
kterým se nyní mluví v Irsku, a Slovence, dávné majetníky 
těch zemí, prohlásili za pozdní příchozí, jenž prý se v ně 
uvázali zároveň s Avary teprv na konci VL století. (Viz o tom 
všem Doklady). 

Takový zjevný blud v nejstarších dějinách germánských 
a illyrských, jak jsme jej tuto vyložili, nemohl se před bystrým 
zrakem soudných kritiků navždy tajiti. Již před sto léty (r. 1771) 
objevil jej slovutný August Schlozer, i vyřkl k užasnutí všech 
dějepisců tehdejších, že ne Němci a Kelti, ale Slované byli od 



IX 

« 

pradávné doby obyvatelé všech zemí od moře Baltického aS k 
Jaderskému. Po něm propověděl totéž (r. 1810) ředitel král. 
bibliotéky Berlínské, Jan E. Biester, a dovozoval zvláStě, že Slo- 
vané bydleli od nepamětných ěasů v Brambořích, Meklenbur- 
sku avPomořanech. KanovníkIngolštatskýDavidPopp(r.l821), 
dějepisec hanoverský August z Wersebe (r. 1826) a badatel 
polský W. Maciejowski (r. 1846), pronesli se, že Svevi Sttabo- 
novi a Tacitovi, které ještě nedávno před tím Adelung prohla- 
šoval za Šváby, nebyli Švábi, ale Slované. 

Co jmenovitě Cech se týče, ukázal původce archeologie 
ěeské, Matěj Kalina z Játhenšteina (r. 1836), z povahy žaroviší 
pohanských a jiných památek pohřebních, že Slované obývali 
v Cechách již před narozením Kristovým; a k témuž mínění 
dospěl také E. Grégr zkoumáním lebek z doby pohanské, v Ce- 
chách nalezených. Kaselský archivář J. Landau dovodil (r. 
1862) ze spůsobu založení osad a statků sedlských i z rozdělení 
polí, že Slované byli v Duřinkách domovem od paměti lidské, 
a Viktor Jacobi vysvědčil totéž z příčin podobných o Lune- 
bursku a Starohradsku.. 

Rovněž ozývali se u Slovanů jihozápadních hlasové , kteří, 
zavrhujíce matné zdání o Gallech či Keltech co dávných oby- 
vatelích zemí tamějších, dávali přednost v zemi Slovanům. 
Vyslovili se v tom šíře neb kratčeji Slovenci V. Vodník 
(r. 1810), P. Hitzinger a M. Trstenjak a charvátský zpytatel 
starožitností M. Katancsich (r. 1824), jenž veškeré lUyrsko má 
za zemi prvotně slovanskou. Důkladně dovozoval také německý 
spisovatel Laube (r. 1825), že na pravém břehu Rýna vůbec a 
tudíž ani v lUyrii, nikdy Keltů nebylo. Jiných spisovatelů 
německých a slovanských, kteří tutéž myšlénku, ač jen mimo- 
chodem, vyřkli, tuto nedotýkáme, táhnouce se k Dokladům, 
kde veškerá mínění jejich jsou položena. 

Však marně pozdvihovali posud mužové kritičtí hlasů svých 
proti čtyřstaletému bludu, jednak byvše ohlušeni od protivníků. 



jednak nebyvše vůbec slyšeni. Sotva byl Schlozer svůj památný 
výrok o pravěkém Slovanstvu v Germanii a Illyrii vynesl, 
spustil se na něho (r. 1772) Jan Thunmann, tehda nastávající 
profesor filosofie v Halli, a chytrou dialektikou^ co vlastenecký 
bojovník pro velké předvěké Německo, jdoucí až po Vislu, spů- 
sobil, že výrok Schl5zerův, dle něhož Německo šlo jen až k Dol- 
nímu Labi, jakožto odporný německému vlastenectví, na dlouhá 
léta přišel v zapomenutí. Zvláště stalo seto potom, kdyžDobner 
a Adelung, proslulí tehda historikové, ale spolu protivníci Slo- 
vanstva, k mínění Thunmannovu se byli přivrhli. Výteěné po- 
jednání Biestr o vo o Slovanech co praobyvatelích zemí Baltických, 
nebyvŠi náležitě rozšířeno, zaniklo nepovšimnuto. Důkladný spis 

v 

Kalinův o starobylosti národu Českého měl zase tu nehodu, že 
vyšel na světlo zároveň s Palackého Dějinami českými (r. 1836) 
a se Safaříkovými Starožitnostmi slovanskými, v kterýchž obou 
spisech historikové na slovo vzatí přiznávali se k mínění star- 
šímu, proti němuž nebylo lze novému nálezu Kalinovu vzni- 
knouti. Konečně rozprava archiváře Landaua o pravěkem obý- 
vání Slovanů v Duřinkách, tištěna byvši se skromným titulem 
„Der Bauernhof in Thtiringen," z též příčiny jako pojednání 
Biestrovo do nemnoha rukou se dostala, a i tu potkala se s ne- 
důvěrou. 

Spisovatelům slovanským, kteří svému národu přiříkali 
pravěk v zemích illyrských, na odpor se postavili se zbraní do- 
sti hrubou A. Muchar , historik štýrský , archeolog R. Knabl, 
M.Koch a jiní, a předstírajíce, že jejich (Mucharovo aKnablovo) 
učení o pravěku keltickém zakládá se na výpovědech starých 
autorů římských a řeckých, mínění strany druhé však na pouhé 
etymologii, dovedli toho, že se jim posud více víry přikládalo 
nežli straně slovanské. 

Někteří badatelé konečně přišli na podivnou myšlénku, 
žeSlované jsou ovšem od předhistorické doby obyvatelé vý- 
^ "dní Germanie, ale že tu nad nimi vládli Němci co feudální 



XI 

páni, jako vládli Frankové v Gallii aneb Langobardi ve Vla- 
ších; kteroužto domněnku vyslovil nejprve Jindřich Schulze 
(r.l826), po něm F. H. Miiller (r. 1840) a nejnověji J. Landau 
(r.l862), ze spisovatelů pak českých poněkud Kalina z J*áťhen- 
šteina a I* J. Hanuš. 

Hledě tedy k odporu, kterýž se mínění mnou hájeněmu' 
kde koli se posud projevilo, odevšad kladl, předvídám ovšem, 
že mi bude velkě obtíže překonati, abych mu náležitě cestu 
proklestil a zastaralý blud z pravěké historie germánské a illyr- 
ské konečně vyvrhl. Však stoje na základě pevném a opíraje 
se o důvody neklamné, neštítím še práce nijaké, aniž se vy- 
hýbám boji, jejž mi snad bude pro obranu výroku mého 
podniknouti. 

Nižádná nová myšlénka, s míněním obecným se nesrovná- 
vající, nebývá přijata s důvěrou, nobrž spíše s nelibostí; ale 
když ti, jimž na pravdivosti její záleží, blíže ji poznají, a neto- 
liko nic přílišného v ní neshledají, nobrž naopak vidí, že s rozu- 
mem prostým zcela se shoduje, tu znenáhla důvěry k ní na- 
bývají, a konečně, oblíbivše si ji, vzdají se posavadního zdání 
svého a za pravou ji uznají. A zajisté jen v té naději, že také 
myšlénce ode mne tuto pronášené tak se povede, a že dříve 
nebo později alespoň u Slovanů stane se obecnou, uvázal jsem 
se v sepsání tohoto díla, pro rozsáhlost věci a mnohá studia 
přípravná dosti obtížného. 

Nemalou překážkou bude mi v tom zvláštní povaha 
učenců českých a vůbec slovanských, přílišná bázlivosl a 
svědomitosí, aby vypuzením keltických Bojů a německých 
Markomanů z pravěku českého západním sousedům křivdy se 
nestalo a nevytýkalo se nám, že chceme slovanštiti. Odporu 
se mi nepochybně také dostane se strany oněch slavistů, kteří, 
žádajíce sobě míti na západě pověsí spravedlivých a nestran- 
ných, zavrhují každý výklad jmen místních a národních ku 
prospěchu Slovanů učiněný, a vydávají na ujmu svému národu 



xn 

jména zřejmě slovanská za keltická neb německá. Tito slovo- 
zpytci budou ovSem nešetrně na moje výklady pohlížeti a viniti 
mě snad z hříšného dotýkání se cizího jmění; vŠak; povědom 
sobě jsa, že obhajuji jen toho, což našeho jest, snesu pokojně 
jejich podezřívání. 

Mimo to bude mi nemálo vaditi a víru v mě mínění sten- 
ěovati to, že slavný P. X Šafařík, ondy obhájce SchlSzerův, 
spustil se ve svých Starožitnostech slovanských výroku Schlo- 
zerova a postavil se na stranu protivnou, schváliv, co Ger- 
manie se týěe (Starož. str. 328 a 954), s nepatrnou odchylkou 
mínění Thunmannovo a jeho stoupenců Mannerta, Reicharda, 
Bartha, Ludena, Kufahla, Pfistraaj., co se pak týěe lUyrie 
(Starož. str. 689), mínění Kocha ze Sternfeldu a Muchara; 
kterýmžto schválením došlo německé zdání o pravěku západ- 
ních Slovanů takořka sankce, tak že od té doby spisovatelé 
němeětí dokládají se v té příěině ne již Thunmanna neb Man- 
nerta, ale Safaříka, co přední autority v historii slovanské. Toto 
Safaříkovo přidání se ke straně Thunmannovské ovšem mno- 
hého ětenáře uvede v rozpaky a mé novotářství v pochybnosí; 
však uvažovatel nepředpojatý nalezne snadno, na které straně 
jest pravda. 

V přídavku na konci spisu rozebral jsem šíře, kterými 
piravidly jsem se řídil u vykládání jmen zeměpisných a národ- 
ních, na něž tu hlavní váha se klade. Ukazuje tedy k tomu, co 
tam o tom pověděno, dotýkám, že se naději do těch, jenž příště 
na základě tohoto díla budou dějiny Slovanů západních po- 
drobně vzdělávati, že mnohý nedokonalý výklad můj odvarují, 
mnohou hypothesi vysvětlí a nejednu mezeru v práci mé 
vyplní. Za kterouž příěinou tuto snažnou prosbu zde pronáším: 
Nesrovnávalli by se kdo s mým vyložením toho neb onoho 
jména, na př. jmen národních: Hermunduri, Naristi neb Kvadi 
a j., nebo jmen místních: Viritium,Lentia,Arlapa a p., nezavrhuj 
proto celého článku, těchto jmen se týkajícího; neboí výklad 



XUI 

můj etymologícký může býti chybný, tle Hermunduri, Naristi 
a Kvadi mohou nicméně z jiných příčin ve článku přivedených 
býti Slované, a Yiritium, Lentia a Arlapa slovanská m/sta^ na 
čemž tu právě nejvíce záleží. Taktéž nesnášelli by se kdo s ně- 
kterým článkem, na př. o Langobardech; Aelveonech, Van- 
gionech a j., nezavrhuj proto celého spi SU; ježto ten neb onen 
článek může býti vadný a snadno se může ze spisu vyloučiti, 
jádro však knihy zůstane při vSem tom zdravé a neporušené. 
Protož račiž laskavý čtenáři v připadnosti takové sám sebe 
zapříti, celý spis i se všemi doklady pro a centra přečísti a dle 
toho, jaký účinek veškeré dílo na rozum i cit tvůj učiní, ro- 
zeznati, jsouli Slované v Germanii a Illyrii od pravěku, jak se 
v tomto spise praví, anebo přišlili tam za doby historické; jak 
praví strana odporná. 

Jakož svrchu připomenuto, jest účelem tohoto spisu, aby 
Slovanům germánským a illyrským navrátilo se půl tisíce let 
nejdávnější historie, o kteréž je připravili spisovatelé středověcí. 
Národ Ceský,jenž v historii vlasti své posud zavděk bral toliko 
středověkem, od V. století počínajíc; má tímto spisem dojíti 
skutečného starého věku,podobného německému, římskému 
a řeckému, a všechno to, co klasikové římští a řečtí Julius 
Caesar, Strabo, Yellejus Paterculus, Tacitas, Ptoleméus, Dio 
Kassius, Julius Kapitolinus a Ammianus Marcellinus psali o 
Svevích, Baemech, Markomanech a Kvadech, vztahovati se má, 
ne již k Němcům aKeltům,ale k našim milým předkům; taktéž 
co tito spisovatelé vypravují o Bojech, Tauriscích, Karnech, 
Noricích a Pannoncích, rozuměti se má ne o lidech jazyka ir- 
ského, nébrž o Slovenech či Slovencích, ondy velmi rozšíře- 
ných a mocných. Pročež aby čtenářové v latině a řečtině ne- 
zběhlí, náležité vědomosti zpráv těchto nabyli, podáváme v 
Dokladech hojné výpisy z autorů řečených, ponejprv tu na 
česko vyložené. 

Budoucně již se nebudou bohdá mládeži české vštěpovati ne- 



XIV 

chutné poYÍdftžky o přistěhování seBojů keltických podvůdcem 

v 

Sigovesem do CecIi,o jich vyhnání skrze německé Markomany 
a o vypuzení Markomanů skrze Slovany. Markomani a Kvadi 
nebudou se již jako posud v historii české vyobrazovati co 
divochové a barbaři, vzdělanosí římskou od sebe odmítající, 
nébrž co stateční obhájcové vlasti své, jenž nechtěli hrdel svých 

v 

pod jařmo pánovitých Římanů skláněti. Aniž budou národové 
řečení a jiní Svevové (až na Svevy Wiirtemberské) jmíni za 
těkavé kočovníky, kteří potom v tak nazvaném putování národů 
zanikli, nébrž pokládáni budou za národy od pradávna ve svých 
vlastech usedlé, jenž sídel svých nikdy neopustivše podnes v 
nich bydlejí. Jména římská: Svevi, Markomani, Kvadi, Lugi, 
Karni a j. ovšem pominula, ale národové, jimž Římané takto 
přezdívali, kvetou v plné síle posud. 

Tímto spisem učiní se bohdá také konec posavadnímu 
zmatku a nejistotě v archeologii zemí germánských a illyrských. 
Památky z doby pohanské v těchto zemích nalezené, t. popel- 
nice, šperky, zbraň a nástroje, ježto posud až do V. a VI. století 
po Kr. přičítány jsou Keltům a Němcům, uznány budou ^a 
slovanské, a rozdíl, od některých novějších archeologů činěný 
mezi dobou kamennou, bronzovou a železnou, dle domnělého po- 
sloupného postupováníKeltů, Němců a Slovanů do zemí řečených, 
vezme ovšem za své jakožto výmysl všeliké podstaty prázdný. 

Však vedle velkého prospěchu, kterýž vymísením z pravěku 
slovanského národů do něho nepříšlušejících historii střední 
Evropy vzejde, nelze se strany druhé zatajiti věci Slovanům 
velmi kormoutlivé a všeho uvážení hodné. S úžasem spatřujeme, 
hledíce na připojenou mapu Germanie a Illyrie, jak velice Slo- 
vanů od početí historie jejich až do nynějška v západní Evropě 
ubylo, a jakou měrou národnost německá postoupila k východu. 
Za doby Strabonovy, Tacitovy a Ptoleméovy shledáváme Slo- 
vany ve Švýcařích, v Tyrolsku a v Bavořích, kdež po nich od 
"' " " '^sů již ani památky není. Za téhož věku rozprostírali 



XV 

se Slované až k ústí řeky Labe, k Sále Duřinské a odtud přes 
Mohan až k Rýnu a za Rýn u Mohuče, v kterýchžto šírých kra- 
jinách od Ví. až do Xn. století od dobývavých Franků a jiných 
Němců vytlačeni a konečně s hrozným krveprolitím vyhubeni 
jsou. Tak to bylo i v Bakousích, ve Styrsku a v Korutanech. 
Důvěřujeme ovšem uvyŠŠí prozřetedlnosí a pokročilou lidskosí, 
že takové svízele, kteréž na Slovany illyrské v prvních stoletích 
po Kr. uvalili vladochti ví Římané, a na Slovany germánské v 
středověku neméně nepřátelští Němci, již nikdy jich nezastihnou; 
však sousedství zžíravé národnosti německé po vždy jest nebez- 
pečné, jakož na vlastní oči vidíme, kterak jazyk německý za 
našich dnů v krajinách polských na východ se tlačí. Pročež 
Slovanům vší ostražitosti a svornosti potřebí, aby dalšímu se 
šíření živlu německého odolali a neucouvli již ani o píd země 
své z pravěku dochované. 

Na přiložené mapě Germanie a lUyrie vyznačena jsou 
pro lepší přehled veškerá slovanská jména místní a národní, do 
II. století po Kr. u spisovatelů římských a řeckých přiváděná, 
a kromě nich mnohá jména z doby pozdější, aby tím patrněji 
viděti bylo, jak daleko Slovanstvo šlo za doby římské na 
západ i na jih. Rozhraní jazyka mezi Slovany a Němci bylo až 
na Dnřinsko totéž, jako za časů Karla Velkého; v zemích illyr- 
ských však táhlo se. mnohem dále, tratíc se v neurčité čáře v 
nynějším Holsatsku a ve Svýcařích. 

Měli jsem úmysl, přidati kromě mapy Germanie sezna- 
menání slovanských jmen místních v Dolních Rakousích po^ 
dnes zachovaných, kteráž, jak svrchu jsem podotkl, nejprve ve 
mně vzbudila myšlénku o slovanském pravěku v zemích česko- 
slovenských a byla podnětem ku sepsání tohoto díla; že by 
však tím kniha přes míru se rozšířila, upustil jsem od toho, 
zůstavuje vydání jich k jiné příležitosti. Čásí těch jmen zdržují 
v sobě články: Rakatae, Adrabae-Kampi, Naristi, Vindo- 
bona a j., ku kterýmž tu ukazuji. 



XVI 

Ku konci vzdáTám vroucí díky Slavnému Výboru zem- 
skému markrabství Moravského za velkomyslnou pomoc, kteréž 
mi na vydání tohoto spisu z ' usnesení dne 22. ledna 1867 s 
obvyklou Štědrostí z důchodů zemských propůjčiti ráčil. Bez 
té podpory bylo by toto dílo, již před desíti léty v rukopise 
ukončené, nepochybně ještě dlouho odpočívalo ve skříni. 

Též činím srdečné díky všem přátelům svým za laskavost, 
s kterou mi u vzdělávání tohoto spisu byli nápomocni. 

Ve Vídni, dne 16. listopadu 1867. 

A. ¥. é. 



Spisy, kterýfhi spisoTatel této knihy oiil, oebo ? niebi 

pro poaéení éetl. 

1. Staří spisovatelé římští a řečtí. 

Herodoti Historiae. Edid. Aug. Mathias et Henr. Apetzius. Lipsiae 
1825. — C. Julii Gaesaris Ck)mmentarii de bello Gallico. Rec. Fr. Oehler. 
Lipsiae 1850. Zvláště kniha 1,4 a 6 o SVevích. Jde až do r. 44. př. Kr. — 
Strabonis Qeogr^pbica. Rec. Q. Kramer. Berolini 1847. Kniha 4 a 7. Jde až do 
r. 10. po Kr. K tomu: F. A. Dommerich Die Naohrichten Strabos íiber die zum 
deutschen Bunde geh5rigen Lander. Marburg 1848. — Titi Livli Patavini Hi- 
storíarum librí, qui supersunt Lipsiae 1848. ZvláStě kniha 6 a 36 — 38. Ok. r. 
1. po Kr. — M. Yelleji Paterculi Historiae romanae llbri duo. Rec. Fr. Kritzlus. 
Lipsiae 1840 et Fr. Haase. Lipsiae 1851. Jde až do r. 31. po Kr. — Pomponius 
Mela De šitu orbis. Yiennae 1807. Ok. r. 48. — C. Piinlus Secundus Historia 
naturalis. Zvláště kniha 4. Jde až do r. 79. — C. Cornelii Taciti Opera. Rec. 
J. G. Orellius. Turici 1848. Annales, zvláště kniha 1 a 2.; Historiae, kniha 4 
a 5. a Germania. Jde až do r. 98. K tomu: Tacitus Germania v. J. Grimm. 
G5ttingen 1835. Tacitus Germania v. J. F. Maassmann. Quedlinburg 1847. — 
Luc. Jul. Florus Epitome rerum romanarum. Ed. Fr. N. Titze. Pragae 1819. Ok. 
r. 117. — Claudius Ptolemaeus Geographiae libri. Ed. Seb. Miinster. Basileae 
1540. — G^ographie de Ptolémeé. Par Victor Langlois. Paris 1867. Ok. r. 
160. — K tomu A. Buchner Ueber die Einwohner Deutschlands nach Cl. Ptole- 
maeus. Miinchen 1839. — Justini Historiae philippicae. Gura Fr. SchSnbergQr. 
Yiennae 1806. Asi z r. 165. — Marka Aurelia Antonína Zápisky. Přel. Fr. Sír, 
Y Jiěíně 1842. Ok. r. 170. — Dio Cassius Historia romana. Y Genevě 1591. 
Až do r. 229. — Herodiani Historia imperii. Rec. Im. Bekker. Berolini 1826. 
Od r. 180 až do r.2d8. — Scriptores Historiae Augustae ab Hadriano ad Nu- 
merianum. H. Jordán et F. Eyssenhardt rec. Berolini 1864. Až do r, 340. — 
Sexti Aurelii Yictoris Historia romana. Ex rec. J. Grunerí. Yiennae 1806. Ai 
do r. 358. — Eutropli Breviarlum historiae romanae. Rec. H. R. Dietsch. Lip- 
siae r. 1849. Asi z r. 375. — Sextus Rufus Epitome rerum román. Lipsiae 1793. 
Ok. r. 375. — Ammianus MarceUinus Rerum gestarum libri. Lipsiae 1835. Asi 
r. 390. — St Hleronymi Opera. Yenetiis 1766. Tom. lY. Ok. r. 400. — 
Yita S. Severini ab Eugippío abbate scripta. Augustae Yindelicorum 1595. 
Asi z r. 510. — Leben des heil. Severin von Eugippius. Uebers. v. K. Rltter. 



\ 



xvm 

Linz 1853. — Die Geschichtschreiber der deutschen Urzeit Uebere. v. J. Hor- 
kel. Berlin 1849. 

Itinerarium Antonini Augusti. Edid. Q. Parthey et M. Pinder. ' Berolini 
1848. Ze začátku III. století. — Orbis antiquus ex tabula itineraria Theodosii 
imp. et Feutingeri ill. M. P. Katancsich. Budae 1824. — Die Peutingeťsche Tafel. 
Herausg. v. K. Mannert. Leipzig 1824, asi z r. 222—235, dle jiných z r. 
423. — Commentarium ad Notitiam dignitatum. Edid. Guido Pancirolus. Lug- 
duni 1608. — Annotatio ad Notitiam dignitatum orient, et occid. Ed. £>i. Bocking. 
Bonnae 1849 — 1853. Ze začátku V. století. — De Cosmographia Ethici libri 
třes. Seripsit K. A. Pertz. Berolini 1853. 

2. Kronisté středověcí. 

Jomandes de Gothorum origine et rebusgestis. Hanov. 1611. Zr. 552. — 
Procopii Gaesariensis De bello Gothico libri IV. Amstelod. 1655. Ok. r. 552. — 
M. Aurelius Gassiodorus variarum historiarum libri. Jde až do r. 563. — Ex- 
cerpta Petři Patricii de legationibus historiae. Ed.Labbe.l648. — Zosimi comi- 
tis historiae novae. Basiliae 1576. — Fredegari Scholastici Ghronicon, Pari- 
siis 1699. Uebersetzt v. O. Ábel. Berlin 1849. Asi z r. 650. — {tayennatis Ano- 
nymi Gosmographia et Guldonis Geographia. Edid. M. Pinder et G. Parthey. Bero- 
lini 1864. Ze VII. století a dílem z pramenů starších. — Pauli Warnefridi Diaconi 
De gestis Langobardorum. Ed. L. A. Muratorius. Mediolani 1723, Ok. r. 770. — 
Einhardi Annales. Pertz Monumenta Gtermaniae. Tom. I. — Annales Fuldenses. 
Pertz Monumenta Germ. Tom. I. — Die Jahrbiicher von Fulda und Xanten. Uebers. 
v. Rehdantz. Berlin 1852. — Zemepisce bavorského popis národů slovanských. 
Asi z r. 880. V Šafařík ových Starožitnostech, str. 980. — ConstantiniPorphyrogen- 
netae De administrando imperio. Parisiis 1711. Ok. r. 950. — Dithmari Episc. 
Merseburgensis Chronicon. Ed. J. A. Wagner. Norimbergae 1807. Z r. 1016. — 
M. Adami Bremensls Hist. ecclesiastica. Ed. J. Fabricius. Hamb. 1706. Asi z 
r. 1070. — Ljetopis Nestorowa. Izd. Timkowskago. Moskwa 1824. Ok. r. 1113. 
A. L. Schlozer Nestor russlsche Annalen. GQttingen 1802. — Nestorův Letopis 
ruský, jejž přeložil K. J. Erben. V Praze 1867. — Cosmae Chronica Boemiae. 
Ed. R. Koepke. Pertz Monum. Germ. Tom. IX. Z r. 1124. — Helmoldi Chro- 
nica Slayorum. Ed. H. Bangert. Lubecii 1659. — Helmolďs Chronik der Slaven. 
Uebers. v. J. C. Laurent. Berlin 1852. Asi z r. 1170. — Saxonis Grammatici 
Historia danica. Rec. P. £. Múller. Havniae 1839. Asi z r. 1180. — Kronika 
DalimUova. Vydal V. Hanka. V Praze 1851. Z r. 1314. —Kronika Česká Pribíka 
Pulkavy. Vydal F. Procházka, V Praze 1786. Ok. r. 1375. — Aeneae Sylvii 
Senensis De Bohemorum origine ac gestis historia. Coloniae 1524. Táž kronika 
na česko vyložena od M. Konáče. V Praze 1510 a 1585. — Martina Kuthena 
Kronika o založení a o prvních obyvatelích země České. V Praze 1539 a 1585. 
Vácslava Hájka Kronika Česká. V Praze 1541. J. Kariona Kniha kronik. Přel. 
skrze Bur. J. Sobeka z Kornic. V Litomyšli 1541. — Zikmunda z Puchová 
Kosmografía Česká. V Praze 1554. — D. Adama z Veleslavína předmluva 
ke dvěma kronikám o založení země České. V Praze 1585. — Bart. 
Paprookého Zrcadlo markrabství Moravského. V Olomouci 1593. 



XIX 



3. Novější dějepisci Germanie a lUyrie. 

Aug. L. Schlozer Allgemeine Weltgeschichte. 31. Theil. Halle 1771. — 
Joh. Thunmann Untersuchungen iiber die alte Geschichte einiger nordischen 
Volker, Berlin 1772. — Joh. Ch. Adelung Aelteste Geschichte der Deutschen. 
Leipzig 1806. — Chr. K. Barth Teutschlands Urgeschichte. Baireuth 1818. — 
K. Mannert Germania, Rhaetia, Noricum, Pannonia. Leipzig 1820. — Aug. Wil- 
helm Germanien. Weimar 1823. — Chr. G. Reichard Germanien unter den Ró- 
mem. Niirnberg 1824. — H. Schulze Urgeschichte des deutschen Volkes. Hanau 
1826. — H. Luden Geschichte des deutschen Volkes. Gotha 1827. — J. Grimm 
Deutsche Rechtsalterthiimer. Gottingen 1828. — K. Zeuss Die Deutschen und 
die Nachbarstámme. Miinchen 1837. — Ferd. H. Miiller Die deutschen Stamme 
und ihre Fiirsten. Berlin 1840 — 62. — H. Leo Des deutschen Volkes und Rei- 
ches Ursprung. Halle 1854. — G. Landau Die Territorien in Bezug auf ihre 
Bildung und Entwicklung. Hamburg 1854. — W. Arnold Verfassungsgeschichte 
der deutschen Freistadte. Hamburg 1854. 

Jana BeckoYského Poselkyně starých příběhů 6eských.V Praze 1700. — 
Fr. Pelcla Nová kronika Česká. V Praze 1791. — P. J. Šafaříka Starožitnosti 

v 

slovanské. V Praze 1837. — Fr. Palackého Dějiny národu Českého. 

V Praze 1848. — K. V. Zapa Českomoravská kronika. V Praze 1862. — 
H. Jirečka Právo slovanské v Cechách a na Moravě. V Praze 1863. — V. Tom- 
ka Děje království Českého. V Praze 1864. — J.E.Vocela Pravěk země České. 

V Praze 1866. — B.Dudík Geschichte Mahrens. Brunn 1860. — G.A. Stenzel 
Geschichte Schlesiens. Breslau 1853. — D. E. Morschel Geschichte von Bran- 
denburg. Berlin 1783. — Fr. W.Barthold Geschichte von Rúgen und Pommern. 
Hamburg 1839. — K.Ch.Liitzow Geschichte von Mecklenburg. Berlin 1827.— 
J. Spittler Geschichte von Hannover. Gottingen 1786. — C. Gretschel und Fr. 
Bulau Geschichte des sáchsischen Volkes und Staates. Leipzig 1862. — Ferd. 
Wachter Thiiringische und obersáchsische Gescfiichte. Leipzig 1826, — Ch. Fr. 
Stalin Wurtembergische G^chichte. Stuttgart 1841. — F.J. Mone Urgeschichte 
des badischen Landes. Karlsruhe 1848. — Johannes von Muller Geschichte der 
Schweitz. Leipzig 1825. — J.D.Schopflin Alsatia illustrata. Colmariae 1761.— 
A.W. Strobel Vaterl. Geschichte des Elsasses. Strassburg 1841. — J. C. Pfister 
Pragmatische Geschichte von Schwaben. Heilbronn 1803, — Vine, von Pall- 
hausen Garibald oder die Urgeschichte von Bayern, Munchen 1810. — A. Buch- 
ner Geschichte von Bayern. Miinchen 1820. — M. Th. Contzen Geschichte 
Bayerns, Mtinster 1853. — J, Ritter v. Koch-Stemfeld Salzburg und Berchtes- 
gaden. Salzburg 1810. — Fr. Kurz Beitrage zuř Geschichte des Landes ob der 
Enns. Leipzig 1805— 10. —Fr. Pritz Geschichte des Landes ob der Enns. Linz 
1846. — A. v. Muchar Das romische Noricum. Gratz 1825. Téhož Geschichte 
des Herzogthums Steiermark. Gratz 1844. — G. v. Ankershofen Geschichte von 
Kámten. Klagenfurt 1850. — Jos. Thaler Geschichte Tirols. Innsbruck 
1854. — M. Katancsich Istri adcolarum Geographia vetus illustiata. Budae 
1826. — Johann v, Mailath Geschichte der Magyaren. Wien 1828. — F. V. 
Sasinka Dějiny drievných národov na území terajSieho Uhorska. V Skalici 1867. 



XX 



4. Menší spisy k dějinám germánským a illyrským 

se vztahující. 

Ant. Jungmann O Bojích co slovanských praobyvateHch země České. 

V Kroku na r. 1824. — Jos. Franta O původu a jménu Bojů, Moravanů a Cechů. 
Ve spise „Čech". V Praze 1832, — Frant. Sír O Slovanech germánských. 

V Kroku na r. 1833. — Fr. Sláma O pradávném obyvatelstvu slovanském v 
Cechách, V obraze minulosti města Prachatic. V Praze 1838. — J. E. Vocela 
O předhistorických obyvatelích země České a o prvotních sídlech národu slo- 

v v 

vanského. V Casop. Cesk. Mus. na r. 1850 a 1864. — Laube Ueber angeblich 
Gallische Volker diesseits des Rheines. Archiv fíir Geschichte. Wien 1825. — 
August v. Wersebe Ueber die niederlándischen Colonien des XII. Jahrhundertes 
im nordlichen Teutschland. Hannover 1825. — Téhož Die Volker und Volker- 
biindnisse des alten Teutschlandf*. Hannover 1826. — Téhož Gaue zwischen der 
Elbe, Saale und Unstrut. Hannover 1828. — Leop. v. Ledebur Das Land und 
Volk der Brukterer. Berlin 1827. — J.E.Biester: Waren die áltesten Bewohner 
der Brandenburg-preussischen Lánder an der Ostsee Deutsche oder Slaven? Ab- 
handl. d. k. preuss. Akad. d. Wissensch. J. 1810. — K. Ch. v. Leutsch Mark- 
graf Gero. Leipzig 1828. — Ludw. Giesebrecht Wendische Sagen. Berlin 1843. — 
Victor Jacobi Slaven- und Teutschthum, besonders in Liineburg und Altenburg. 
Hannover 1856. — W. Wattenbach Die Germanisirung der 5stlichen Gránz- 
marken des deutschen Reiches. H. v. Sybels Histor. Zeitsch. Můnchen 1863. — 
E. Kunik Die Berufung der schwedischen Rodsen (Rugier) durch die Finnen 
und Slaven. St. Petersburg 1844. — J. F. Keiblinger Geschichte des Bene- 
diktinerStiftes Melk. Wien 1851. — M. Koch Die álteste Bevolkerung Oester- 
reichs und Bayems. Leipzig 1856. — Mitthoilungen des histor. Vereins tur 
Steiermark. Grátz 1850 — 66. — Mittheilungen des histor. Vereins fiir Kárnten. 
Klagenfurt 1850 — 60. — Mittheilungen dee histor. Vereins fiir Krain. Lai- 
bach 1846—66. 

K. H.Lang Die Vereinigung des bayerischen Staates. Munchen 1811. — 
Téhož Bayems Gaue. Nurnberg 1830. — N. Haas Geschichte des Slavenlandes 
an der Aisch. Bamberg 1816. — J. Buchinger Geschichte des Fíirstenthums 
Passau. Munchen 1816. — K. Zeuss Die Herkunft der Bayern von den Marko- 
mannen. Munchen 1839. — J. HoUe Die Slaven in Oberfranken. Bayreuth 
1842. — L. Steub Ueber die Urbewohner Rhaetiens. Můnchen 1843. — J. v. 
Hefner Das romische Bayern. Můnchen 1842. — J. Sepp Beitráge zur Geschichte 
des bayerischen Oberlandes. Augsburg 1853. — E. J. Quitzmann Abstammung, 
Ursitz und álteste Geschichte der Baiwaren. Můnchen 1857. — Téhož Aelteste 
Rechtsverfassung der Baiwaren. Nůmberg 1866. — P. Roth Ueber die Ent- 
etehung der Lex Bajuvariorum. Můnchen 1848. — F. K. Zimmermann Beitrag 
zur Geschichte Vorarlbergs. Archiv fůr Kunde osterr. Geschichtsquellen. Wien 
1849, — Joh. v. Eichard Entstehung der Reichsstadt Frankfurt am Main. Frank- 
furt 1819. — Fr. Remling Urkundl. Geschichte der ehem. Abteien und Kloster 
in,Ebeinbay«rn. Neustadt 1838, 



XXI 

5. Spisy, týkající se dějin národů mimogermanských* 

J. Ch. Jordán De originibus Slayorum. Yindobonae 1746. — K. G. Anton 
Yersuch iiber die alten Slaven. Leipzig 1788. G. S. Bandtkie Dzieje królewstva 
Polekiego. W Krakowie 1820. — J. Spittler Geschichte Polena. Berlin 1823. 

— W. Surowieckiego Sledzenie poczatku narodów slawiaňskich. Warszawa 1824 
a Kraków 1861. — Paul J. Šafařík Ueber die Abkunft der Slaven nach 
L. Surowiecki. Ofen 1828. — Jachima Lelewela Dzieje Poleki. Wilno 1830. 

— Téhož Národy na ziemiach slawiaňskich. Poznaň 1853. — W. Maciejow- 
skiego Pierwotne dzieje Polski a Litwy. W Warszawie 1846, — TéhoŽ O 
Swewach Slowianech starodawn^xh Francyi mieezkaňcach. Warszawa 1866. — 
Thaddea Bulgarina Roesija v istori^skom otnosenii. V Petrohradě 1837. — 
Jana Kollára Staroitália slavjanská. Ve Vídni 1853. — A. Weltmana Indo- 

Germani ili Saj vane. Moskva 1856. B. J. Niebuhr Die Sarmaten. V 

jeho spise: Kleine historische und philosophische Schriften. Bonn 1828. — 
Rom. St. Kaulfuss Die Slaven in den áltesten Zeiten bis Samo. Berlin 
1842. — Ad. Holtzmann Kelten und Germanen. Stuttgart 1855. — Th. 
Mommsen Rómische Geschichte. Berlin 1856. — Císaře Napoleona III. Histoire 
de Jules César. Tom I. et II. Paris 1865 et 1866. Týž spis český s titulem: 
Julius Casar. Sepsal Napoleon III. V Praze 1865 a 1867. 



6. Diplomatáře. 

C. J. Erben Regesta diplomatioa Bohemiae et Moraviae. Pragae 1855. — 
A. Boček Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Olomucii 1836 — 45. — r 
Tabulae terrae Moraviae. Brunae 1861. — J. Tschoppe und G. Stenzel Urkunden- 
sammlung zur Geschichte des Ursprungs der Stadte Schlesiens und der Ober- 
Lausitz. Hamburg 1832. — Codex diplomaticus Silesiae. Vratislaviae 1857. — 
E. G. Gersdorf Codex diplomaticus Saxoniae. l.Bd. Leipzig 1864. — G. W. de 
Raumer Regesta historiae Brandenburgensis. Berolini 1836. — Codex Poměra- 
niae diplomaticus. Herausgegeben von Uasselbach und Kosegarten. Greifswald 
1862. — C. G. Fabricius Urkunden zur Geschichte von Rúgen. Stralsund 
1841 — 62. — G. Lisch Mecklenburgische Urkunden. Schwerin 1841. — Meck- 
lenburgisches Urkundenbuch. Schwerin 1863. — A. Michelsen Urkunden- 
sammlung zur Geschichte von Schleswig-Holstein-Lauenburg. Kiel 1839. — 
Fr. Wegele Thiiringische Geschichtsquellen. Jena 1854. — E. DrOnke Codex 
diplomaticus Fuldensis. Kassel 1850. — Fr. Remling Urkundenbuch zur Ge- 
schichte der Bischofe von Speyer. Mainz 185'^. — F. J. Mone Quellensamm- 
lung der badischen Geschichte. Karlsiuhe 1848. — Monumenta Boica. Monaci 
1769—1860. — Karl Zeerfelder Urkunden fur die Geschichte der Stadt Bern. 
Bern 1850. — Andr. v. Meiller Babenbergische Regesten. Wien 1850. — E. 
M. Fischer Codex Traditíonum ecclesiae Claustroneoburgensis. Viennae 1851. — 
Urkundenbuch des Lanďes ob der Enns. Wien 1852. — Urkundenbuch des 
Stiftes Kremsmiinster. Wien 1852. — Ch. Hanthaler Fasti Campilienses. Linz 
J727. — G. Fejér Codex diplom, régni Hungariae. Budae 1825—31. 



xxn 

7. Spisy archeologické a mythologické i písně národní. 

J. Gruteri Inscriptiones antiquae. Heidelbergae 1603. — Die inschrift- 
liohen Romersteine in Steiermark. AI, v. Muchar Geechichte von Steiermark. Gřatz 
1844. — R. Knabl Epigraphische Excurse. Mittheilungen des histor. Vereines fiir 
Steiermark. Gratz 1850 — 1866. — Th. Mommsen Corpus Inscriptionum lati- 
naram. Berolini 1863. — Fr. Kruše Deutsche Alterthumer. Halle 1824 — 28. — 
G. Klemm Handbuch der germanischen Alterthumskunde. Dresden 1836. — 
Mor. Haupt Zeitschrift fíir deutsches Alterthum. Leipzig 1841 — 1866. — S. Ch. 
Wagener'8 Handbuch der vorziigUchsten in Deutschland entdeck ten Alterthumer 
aus heidnischer Zeit. Weimar 1842. — Correspondenzblatt des Gesammt-Vereins 
der deutschen Qeschichts- und Alterthums-Vereine. Stuttgart 1868—66. — Ed. 
Freih.v.Sacken Leitfaden zur Kunde des heidnischen Alterthums. Wien 1866. — 
G. Pfahler Handbuch der deutschen Alterthumer. Frankfurt am Main 1865. — 
M. Kalina v. Játhenstein Bóhmens heidnische Opferplatze. Prag 1836. — Památky 
archeologické a místopisné. V Praze 1855 — 66. — J. E. Vocel tíéel a význam 
archeologie české. V Časopise Cesk. Mus. 1850. — A. Voigt Beschreibung der 
bohm. Miinzen. Prag 1771. — E. Gregra O lebkách člověčích vůbec a o slo- 

v 

vanských zvláStě. V Živě na r. 1858. — Der Heidenfriedhof bei Neudorf (The- 
ben). Oesterr. Blátter fůr Literatur und Kunst. J. 1866. — F. Ens Ueber die 
heidnischen Denkmáler bei Kreuzendorf und Lobenstein. V jeho Oppaland. 
II. Th. Wien 1835. — Fr. Kruše Budorgis oder iiber Schlesiens Alterthumer. 
Leipzig 1819. — J. Biisohing Die heidnischen Alterthumer Schlesiens. Leipzig 
1820. — K. Preusker Blicke in die vaterlándische Vorzeit. Denkmáler aus dem 
heidnischen Alterthume der sáchsischen und angránzenden Lande. Leipzig 1841 . — 
Joh. Wáchter Statistik der in Hannover vorhandenen heidnischen Denkmáler. 
Hannover 1841. — David Popp Ueber einige alte Grabhiigel bei Amberg. Ingol- 
stadt 1821. — H. Schreiber Die Keltengráber am Oberrhein. Taschenbuch fiir 
Geschichte und Alterthumer in Siiddeutschland. Freiburg 1839. — J.Gaisberger 
Die Gráber bei Hallstadt. Linz 1848. — Ed. Freih. v. Sacken Die romische 
Stadt Camuntum. Wien 1852. — Jos. Arneth Zwolf romische Militárdiplome. 

Wien 1843. — J. Aschbach Ueber die romischen Militárstationen im Ufer- 

■» 

Noricum. Wien 1860. — F. Kenner Vindobona oder Wien unter der Herrschaft 
der Romer. Wien 1865. 

J. Grimm Deutsche Mythologie. Gottingen 1835. — VoUmer Mythologie 
aller Nationen. Stuttgart 1836. — J. KoUára Sláva bohyně. V Pešti 1839. — 
I. J. Hanusch Geschichte des slavischen Mythus. Wien 1842. — Téhož Báje- 
slovný kalendář slovanský. V Praze 1860. — Zur Kunde des slavischen íJotzen- 
thums. P. A. Klar'8 Libusa. Prag 1858. — Jana Hollého Bágoslowí pohan- 
skích Slowákow. V jeho básních, díle 3. V Budíne 1842. 

Fr. L. Čelakovského Národní písně. V Praze 1822—27. — Jana Kol- 
lára Národnie zpievánky Slovákův. V Budíne 1834 a 1836. — Fr. Sugila Mo- 
ravské národní písně. V Brně 1860. — K. J. Erbena Prostonárodní české 
písně. V Praze 1864. — L. Hawpta a J. Smolerja Pjesnički horných a dělných 
Lužiskich Serbow. Grymi 1841 a 1843. W. z Oleska Piesne ludu Gali- 
cyjskiego. We Lwowie 1833, 



xxm 



8. Spisy ethnografické; topografické a geografické. 



P. J. Šafaříka Slovanský Dárodopis. V Praze 1842. — J. Bernhardi 
Deutsche Spraohkarte. Kassel 1844. — G. Schlesier Teutsche Studien. Stutt- 
gart 1836. — L. Steub Zuř rhátischen Ethnologie. Stuttgart 1864. — H. 
Brandes Das ethnographische Yerháltniss der Kelten und Qermanen. Leipzig 
1857. — J. Bergmann Untersuchungen uber dio Walliser in Graubiindten und 
Vorarlberg. — V. L. Storch Die Mistelgauer oder Hummeki in Oberfranken. 
Die Bamberger Gártner. Die Gartenlaube. Leipzig 1858. — A. Peez Eine sla- 
vische Coloňie im westliohen Deutschland. Westermanns Jahrbuch. Braunschweig 
1859. — G. Landau Der Bauernhof in Thiiringen und zwischen der Saale und 
Schlesien. Korrespondenzblatt des Gesammtvereins der deutschen Alterthums- 
Vereine. 1862. — 

A. F. Búsching Neue Erdbeschreibung oder Universalgeograpbie. Ham- 
burg 1784— 92. — G.Hassel Handbuch d. Erdbeschreibung. Weimar 1819. — C. 
v.Sprunner Histor. geograph. Handatlas. Gotha 1846. — Téhož Atlas antiquus. 
Gotha 1865. — H. Kliepert Histor. geograph. Atlas der alten Welt. Weimar 1857. 
— Fr. Palackého Popis království Českého. V Praze 1848. — J. Hoser Das Riesen- 
gebirge. Wien 1803. — G. Wolny Topographie der Markgrafschaft Mahren. 
Briinn 1835 — 41. — K. Kořistka Die Markgrafschaft Mahren und das Herzog- 
thum Schlesien. "Wien und Olmiitz 1860. — F. Ens Das Oppaland. Wien 
1835. — J. G. Knie Topographische Uebersicht der Orte Schlesiens. Breslau 
1845. — Joan. Lipský Repertorium locorum Hungariae. Budae 1808. — M, A. 
Becker Der Oetscher und sein Gebiet. Wien 1859. — A. Ficker Der Mensch 
und seine Werke in den osterr. Alpenlándern. Jahrbuch des Alpenvereins. Wien 
1867. — J. v. Koch-Sternfeld Topographische Matrikel von Salzburg. Miinchen 
1841. — P. Kozler Kratek Slovenski zemljopis. Na Dunajů 1854. — Ed. v. 
Badenfeld Das Oetzthal in Tirol. Archiv fiir Geschichte. Wien 1825. — Fr. W. 
Walther Topische Geographie von Bayern. Miinchen 1844. — C. v. Sprunner 
Geogr. Atlas zur Geschichte von Bayern. — Militar-geographischer Atlas von 
Bayern, — B. Grueber und Ad. Miiller Der Bayrische Wald (Bohmerwald). 
Regensburg 1861. — J. G. Kohl Die Donau. Triest 1854. — C. Dahls Histo- 
risch topographische Beschreibung des Klosters Lorsch. Darmstadt 1812. — 
Téhož Geschichte und Beschreibung der Stadt Aschafienburg. Darmstadt 1818. 



9. Spisy jazykozpytné. 

A. Schmeller Bayerisohes Worterb uch. Stuttgart und TObingen 1827—37. 
Téhož Die Mundarten Bayems. Miinchen 1821. — J. Grimm Geschichte der 
deutschen Sprache. Leipzig 1853. — K. Weinhold Ueber deutsche Dialektforschung. 
Wien 1853. — F. J. Mone Die galUsche Sprache. Karlsruhe 1851. — J.C. Zeuss 
Grammatica celtica. Lipsiae 1853. — A> F. Pott Die Personennamen. Leipzig 
1853 — 58. — E. Forstemann Altdeutsohes Namenbuch. Nordhausen 1857 u. 1859. 
— C. G. Graff Althochdeutscher Sprachschatz. Berlin 1835—42. — Th. Aufrecht 
und A. Kuhn Zeitschrift fiir vergleichende Sprachwissenschaft. Berlin 1852 — 66. 



XXIV 

Th. v. Karajan Das Yerbriiderungsbuch des Stiftes St. Peter in Salzburg. Wien 
1852. — C. Mahn Etymologische Untersuchungen iiber geogr. Kamen. Berlin 
1856 — 63. — Victor Jacobi Die Bedeutung der bohmischen Dorfnamen. Leipzig 
1856. — H. Miiller Ueber M5nu8, Mognntla, Spehteshart und Wflrzburg. 
Wiirzburg 1868. — St. LeíkaElenchus vocabulorum Europaeorum imprimisSlavi- 
corum magyarici usus. Budae 1825. — B. Kopitar Glagolita Clozianus. Vindo- 
bonae 1886. — P. J. Šafařík und F. Palacký Die áltesten Denkmaler der 
bShmischen Sprache. Prag. 1840. — Fr. Palackého Rozbor etymologický 

místních jmen éesko slovanských. V Časop. Česk. Mus. na r. 1834. Dav. 

Trstenjaka Rozpravy o slovanských jménech místních z doby římské v zemích 
slovenských. Novice na r. 1863—66. — F. Miklosich Die Bildung der sla- 
vischen Personennamen. Wien 1860. — Téhož Die slavischen Elemente im 
Rumunischen. Wien 1861. — Téhož Die Fremdw5rter in den slavischen 
Sprachen. Wien 1867. — Pomniki Potobjan Síowjanš<5iny. Zhrom. dok. Pful. 
V časopise Tovařstva madicy serbskeje. V Budyžině 1863 a 1864. — M. 
Hattala De contiguarum censonantium mutatione in linguis slavicis. Pragae 

1865. — Rob. Immisch Die slavischen Ortsnamen im Erzgebirge. Bautzen 

1866. — I. J. Hanuš Das Schriftwesen der bdhmisch-slovenischen Volker- 
st&mme. Prag 1867. 



část ppvní, 

Slované v Germanii. 



Úvod. 
Zprány spisoTatelA římskýeh a řeekýeh o STeyíeli. 

Historikové Julius Caesar, Taci tus a Dio Cassius a zeměpisci 
Strabo a Ptoléméus podávají zevrubně zprávy o velkém národu 
Svévském, kterýž za jejich věku, od první polovice prvního 
století př.Kr. až do začátku třetího století po Kr., bydlel v jižní 
a východní Germanii. Kterého jazyka titoSvevové byli, historiko- 
vé a zeměpisci jmenovaní nedotýkají. Prvé nežli se o tom pro- 
neseme^ položíme tu veškeré zprávy o Svevích, z doby římské 
zachované. 

Nejprve přivádí Svevy Julius Caesar *) k r. 72 př. Kr., když 
pod vůdcem svým Ariovistem vtrhli z Germanie přes Rýn do 
Gallie, kámžje Arvernové na pomoc proti Hedu ánům byli povolali. 
Zvítězivše nad Heduány a učinivše je sobě poplatnými, usadili se 
v počtu 120,000 duší v krajině Sekvanské. Vítězný Ariovist 
obdržel roku příštího k návrhu Julia Caesara od římského senátu 
na znamení přátelství titul královský. Po několika létech však, když 
Caesar zapudil Hel vety, kteří se přestěhovali do Gallie, nazpět do 
Helvetska, nabyv tím síly v Gallii, udeřil mocně na Ario vista, 
jenž tehda se zdržoval blíž města Vísontium (Besan^on), a sveda 
s ním dne 10. září r. 58 bitvu mezi nyn.Reiningy aSchweighausy, 
na hlavu jej porazil, tak že Ariovist s tíží jen život zachránil, 



1) Julius Caesar De bello GaUico I, 30—54. 

1 



přeplaviv se pod Štrasburkem přes Rýn *). V té bitvě rozestaveno 
bylo vojsko Ariovistovo dle kmenu, jenž sluli : Harudi, Marko- 
man! ^ Tribuci, Vangioni, Nemeti, Sedusi a Svevi *); jiní pak 
zástupové svevští stáli touž dobou pod vůdci Nasiem a Cimberiem 
na pravém břehu Rýna, jdouce Ariovistovi na pomoc; když ale 
uslyšeli, že bitva jest ztracena, obrátili se domů, stíháni jsouce od 
Ubiů nepřátelských. 

Cae8ar,jsapo této bitvě pánem Gallie, ustanovil se na tom, že 
na Svevy uhodíve vlastní jejich zemi, i táhnuli k tomu konci s vel- 
kým vojskem k Rýnu; však dověděv se od Ubiů, že Svevové u 
velikém počtu stojí na hranicích své země blíž lesa, jménem Bakenis, 
netroufaje si jíti dále, od úmyslu svého upustil *). 

Cacsar nazývá Svevy největším a nejbojovnějším 
národem v Germanii. V jejich zemi bylo prý sto krajů (pagi), 
z nichž každý roěně tisíc ozbrojenců do války vysílal; ostatní 
obyvatelé zůstali doma, majíce péěi o vyživení sebe a bojovníkův. 
Roku druhého šli zase jiní do pole, tak že nezanedbáváno u nich 
ani rolnictví ani války. Za chvalitebné prý měli, když krajina 
vedle země jejich byla daleko Široko pustá, majíce to za znamení, 
že sousedé nemohou moci jejich odolati *). 

Strabo píše o Svevích takto: *) „Kromě Helvetů bydlejf v 
Porýní Sekvané, Mediomatrici, Tribokové, Trevirové a Ubiové; 
nad nimi Nerviové a Menapiové po obojím břehu blíž ústí Rýna, 
kdež se usadili také Sigambrové, jenž přišli z Germanie. Naproti 
této krajině pobřežní obývají Germané, kterýmž říkají Sve- 
vi ^SvTJfioC), mocí a množstvím nad jiné znamenitější.** 

Na jiném místě ®) vypisuje Strabo národy svevské a 
jich sousedstvo těmito slovy: „Mezi Rýnem a Labem — jest 
les Herkynský a národové Svevští, z nichž někteří bydlejí uvnitř 
toho lesa, jakoKvadové; též Bujémon jest v té krajině, královské 
sídlo Marobudovo, kamž Marobud přeložil i některé jiné národy, 



*) Dle nejnovějšího yySetření svedena jest bitva mezi Ariovistem aCaesarem 
mezi osadami „Reiningen^* a „Schweighausen^, tu kde z části jest les Nonnenbruch; 
odkudž poražený Ariovist tábl se zbytkem vojska svého údolím Illským až k 
Rýnovu (Rheinau) pod Štrasburkem, kdež se přeplavil přes Rýn. Viz cis. Na- 
poleona Geschichte Julius Caesar^s, 2. Bd. Wien 1866, str. 89 a násl. — ') J. 
Caesar De bello Gall. IV, 1. — 8) Tamtéž VI, 9 a 10. — ♦) Tamtéž IV, 1 a 
23. — fi) Strabonis Geographica IV, 3. — «) Tamtéž X, VII, 1 a 8. 



zvláště kmenovce své Markomany. Neboí vrátiv se z Řfma, kdež 
byl mnohých dobrodiní požíval od Augusta, podmanil sobě kromě 
národů jmenovaných také Lugy (Luje), národ velký, Zumy, Butony, 
Mugilony a Sibiny, i velký pronárod svevsfcý, Sennony. Národ 
Svevský jest převelký, rozkládaje se od Rýna až k Labi, 
čásť pak Svevů obývá až i za Labem, totiž Hermondoři a 
Lankobardí, kteří přešli zcela na druhý břeh. — Jiní národové 
germánští jsou méně znamenití:. Cheruskové a Chati, Qama- 
brivi a Chatuaři, při moři pak Sigambrové, Chaubové, Brukte- 
rové, Kimbrové, Kaukové, Kaulci, Kampsiani a někteří jinC**. 

Sffe líčí Svevy Tacitus v Germanii své *). „Svevové", dí, 
„nejsou jeden národ, jako Chatové neb Tenkterové; obývajíce v 
největší ěásti Germanie rozděleni jsou na mnoho kmenů 
rozličného jména, ačkoli se všichni společně nazývají Svevi. 
Za nejstarší a nejurozenější mezi nimi mají sebe Semnoni. 
Scházejí se v jistou dobu v posvátném háji co vyslanci všech 
kmenů, obětujíce tu božstvu člověka. Bydlejí ve sto krajích a pově- 
domi sobě jsouce velikosti sboru svého, majíse za přední (za hlavu) 
mezi Svevy. U srovnání se Semnony šlechtí se Longobardi svým 
skrovným počtem a svou udatností, zjednávajíce si bezpečnost 
bitvanii. Reudigni, Avioni, Angli, Varini, Eudosi, Svardoni a 
Nuithoni hájeni jsou řekami a lesy. Ctí společně Nerthu, matku 
zemi, v posvátném háji na jednom ostrově v moři. Tito Svevové 
jdou až do tajemných krajin Germanie. 

Bližší jsou (abychom šli nyní po Dunaji) Hermunduří, 
Římanům věrně oddaní. Oni vedou jediní z Germanů obchod 
nejen na pořičí (Dunaje) , ale i v říši římské a v nádherné 
kolonii Rétské (Řezně). Chodí k nám dle vůle své, a ježto jiným 
kmenům ukazujeme zbraň a tábory, otvíráme Hermundurům, 
ač toho nežádají, domy a dvory. U nich má počátek Labe. Vedle 
nich obývají Naristi a dále Markomani a Kvadi. — O tyto 
opírají se vzadu Marsigni, Gotini, Osi a Burové. Marsigni a 
Burové jsou pravý obraz Svevů; Gotini ale jeví jazykem gal- 
ským a Osové pannonským, že nejsou Germani, též snad i tím, 
že platí daně, kteréž jim co cizincům dílem ukládají Sarmati a 
dílemKvadi. Gotini dobývají železa, aby pohanění bylo tím větší. 



^) Tacitus Germania, 38—45. 

1* 



Všiclini tito kmenové bydlejí jen z malé částí na rovinícli, z větŠí 
části na výšinách lesnatých, v horách a beskydech. Svevsko totiž 
rozděleno a rozštěpeno jest nepřetrženým pásmem hor, za nimiž 
obývá mnoho národů, z nichž nejvíce rozloženi jsou Lygové, 
jenž bydlejí v několika krajích. Nejmocnější z nich jsou Harii, 
Helvetoni, Manimi, Elysii a Naharvali. U Naharvalů jest háj, 
sídlo obřadů bohoslužebných, kdež předsedá kněz v oděvu 
žjonském; božstva však vyobrazují dlespůsobu římského co Kastora 
a Polluxa, jmenujíce je Alcis a prokazujíce jim úctu co bratrům 
a mládencům. Za Lygy .poddáni jsou králům Gotoni; při samém 
pak moři jsou Rugové a Lemovové. Za nimi přijdou Suioni, Aestové 
a Sitoni, za kterýmiž se Svevie končí.** 

V Annalech vypravuje Tacitus také některé příběhy svevské. 
Roku 14. po Kr., když chtěli Svevi vtrhnouti do Rétska, vyslal 
tam na ně císař Augustus pro obranu země nepokojné veterány, 
aniž se s nimi kde setkali *). K r. 17. líčí zevrubně válku Maro- 
buda s Arminora Cheruským, před kterouž Svevi Římanů za 
pomoc proti Cheruskům žádali, a dotýká, že dva kmenové svevští, 
Semnoni a Longobardi, před bitvou Marobuda opustili a 
přidavše se k Arminovi k vítězství mu dopomohli ^). Mi- 
mo to vypisuje, kterak r. 19. Katvalda, mladý kníže Gotpnský, 
vtrhna z návodu Drusova do země Marobudovy, sídla jeho krá- 
lovského a vedlejšího hradu dobyl a staré kořisti svevské se tu 
zmocnil; též kterak Drusus po vypuzení Marobuda a Katvaldy 
Svevům za krále dal Vania z kmene kvadského *), kterýž po 
třidcetiletém panování záštím Vibilia, krále Hermundurského, a 
Yangiona a Sida, synovců svých, svržen a po nešťastném boji 
pi^es Dunaj vyhnán jest, načež Vangio a Sido Svevům vládli, 
jsouce Římanům oddáni *). Konečně připomíná Tacitus ve svých 
Historiích Svevy k r. 68. po Kr., kdež se Sarmaty proti Ríma-^ 
nům se zdvihli *), akr. 70. jmenuje krále Svevské Sida a Italika, 
spojence Sarmatů a Jazygů, kteří opět se Římany byli v přá- 
telství «). 

Ptoleméus(ok.r. 160 poKr.) jmenuje v Germanii téměř 
všechny kmeny svevské, jež přivádějí Strabo a Tacitus, mimo to 



^) Tacitus Annales I, 44. — «) Tamtéž II, 26 a 44.— 3) Tamtéž II, 62. 
*) Tamtéž XII, 27—30. — ») Tacitus Historiae I, 2. — «) Tamtéž III, 5. 



vsak připomíná v krajinách svevsk^ch mnohé jiné kmeny, jichž 
řeíení spisovatelé ^nejmenují, totiž: Farodiny, v nynějším Meklen- 
foursku, Sideny a Aelveony při ústi řeky Odry, Bugunty a 
Lingy v Braniborsku, Kalukony, Diduny, Batiny, Bury a Si- 
dony v Lužici a ve Slezsku, Baemi, Baenochaemy a Korkonty 
v Čechách, Naristy, Kampy a Rakaty .v Rakousích a Avariny 
na Slovensku. 

V době Ptoleméově zmiňuje se o Svevfch také Julius Ca- 
pitolinus, jenž šfře vypisuje, jak za císaře Marka Aurelía ok. r. 
165 v tak řečené válce Markomanské všichni národové od po- 
mezí lllyrského až do Gallie proti Římanům se zbouřili , jme- 
. novitě Markomani, Naristi, Hermunduři, Kvadi, Svevi, Sarma- 
ti, Latringové a Buři *). 

Dio Cassius (ok. r. 222) uvádí S ve vy několikráte ve třech 
rozdílných krajinách ; nejprve v severovýchodní Germanii r. 55 
př. Kr., když Usipety a Tenchtery za Rýn k Treviru vytiskli, a 
když potom Julius Caesar chtěl do jejich země vtrhnouti *). V též 
krajině zmiňuje se o nich k r. 9. př. Kr., pravě, že Drusus zemí 
Chatskou (Hesskou) až k nim pronikl, ale nemoha přes Labe pro- 
raziti, s nepořízenou se vrátil '). Dříve pak popisuje zápas Svevfi 

v 

a Dáků v Římě na oslavení vítězství Caesárových r. 30. př. Kr., 
kdež praví, žo Svevové, národ keltícký, bydleji za Rýnem a že 
mnoho kmenů jméno jejich sobě osobuje *). Koneěně píše k r. 
91. poKr., že Svevové, jsouce ve sporu sLugy, císaře Domiciana 
za pomoc žádali, však obdrževše jako na potupu jen asi sto jezd- 
ců, přes Dunaj na Římany udeřiti chtěli *). 



í) Julius CapitolinuB in Vita Marci Aurelii, c. 14. — ») Dio Cassius Hi- 
stor. c. 39, 48.— «) Tamtéž 66, 1. — *) Tamtéž 66, 22. — ») Tamtéž 67, 6. 



Svcfi jsoi Slofaié a Nes?e?i N«ci 



Dle zpráv tu podaných byli od Časů Julia Caeeara až do 
Diona Cassia (od r. 72 př. Kr. až do r. 222 po Kr.) v Germanii 
dvojí národové^ jedni, kteří měli společné jméno Svevi, a 
druzíy kteří společného jména neměli (Nesvevi). 

Národové, kteří vůbec sluli Svevi, bydleli dle popisu výše 
daného od středního Rýna, u měst Wormusu a Mohuěe počínajíc, 
v poříčí řek Mohanu, Vltavy (Fuldy), Sály duřinské a Labe 
až po Hamburk a Kiel, dále odtud na východ po celém Pomoří 
až k ústí řeky Visly a v šíré krajině mezi Vislou a Labem, Šá- 
lou duřinskou a Mohanskou až k Dunaji, na jehož severním břehu 
šla sídla jejich od řeky Wornize v Bavořích až k řekám 
Hronu a Ipli na Slovensku, kdež bydleli Sarmatae (Srbi). Obsa- 
hovalaí tedy Svevie nynější severní Badensko a Wiirtembersko, 
Bavorsko nad Dunajem, Duřinsko, Anhaltsko, Staré Marky, vý- 
chodní LUnebursko a Lauenbursko, východní Holšteinsko až po 
jezero Plonské s ostrovy Imbrou (Femmern), Lalandem a 
Falstrou, Lubecko, Meklenbursko či Velehradsko, Pomoří s ostro- 
vem Ranou, Prusy až po Gdaňsko, Poznaň, Branibory, Míšeň, 
Lužici, Slezsko, Rakousy až po Dunaj, Uechy, Moravu a Slo- 
vensko. 

Národové nesvevští naproti tomu bydleli na Dolním 
Rýně, počínajíc od řeky Mohanu, na západ až k Treviru a k Cá- 
chám, v Belgii a v Nizozemích, ve Westfálsku, Oldenbursku, Brem- 
sku, Hanovorsku, západním Liinebursku, Lauenbursku a Hol- 
šteinsku, ve Slesvicku, Hambursku, Brunšvicku a Hessku. 

I vzcházíš důležitá otázka, jakého jazyka byli náro- 
dové svevští a jakého národové nesvevští? Spisovatelé ně- 
mečtí vůbec mají za to, že Svevové i Nesvevové byli Němci, 



a že tedy celá Germanie byla německá, dle našeho mínění 
však byli Svevové Slované a Nesvevové Němci, a větší 
část Germanie, kteráž Tacitovi slově Svevia (== Slavia) a kte- 
ráž zahrnovala v sobě země výše jmenované, a mezi nimi také 
Cechy, Moravu a Slovensko, byla tedy za doby římské slo- 
vanská. 

Kterýžto výrok, na pohled odvážný, vyvozujeme z hojných 
důvodů historických, jazykozpytnýoh, archeologických i náro- 
dohospodářských, ježto jsou : 

•I. Slovanská jména národů.^ osob a mCst v zemích svevských z 
doby fimské, 

II. Némecká jména národů,, osob a míst v zemích nesvevských . 

III. Rozdílná povaha a rozdílné oby Seje národů svevskpch a 
nesvevských, 

IV. Rozdílné památky pohrobní z doby pohanské v obojích 
zemích, 

V. Rozdílné zřízení osad a rozdélení polí, též rozdílná stavba 
domů tamtéž. 

VI. Hrady v zemích svevských a nebýti jich v zemích 
nesvevských, 

VII. Srovnalo sf jmen a obySýů národů svevských se jmény a 
obyéeji národů slovanských v středovéku. 

VIII. Ryzíy nesmíšený jazyk slovanský v zemích ondy svev- 
ských. 

IX. Úplné ticho v déjinách o tom, kdy by domnělí Svevové né- 
meétí byli z krajin svevských odešli a Slované do nich přiSli. 



I. Slofanská jména národft, osob a míst f zemieh sfey- 

skýeh z doby římské. 

aj Slovanská Jména n&rod&. 

Pro lepší přehled rozvrhneme veškeré národy svevské dle 
položení geografického a dle spolků, v kterých se v historii spa- 
třují, na troje skupení ěili družinu: «) Duřinsko-české (hermun- 
dursko-markomanské); j3) lužicko -slezské (lugické) a y) polabsko- 
pomořské (svevské či slavské v užším smyslu). 



8 

a) Do prvního skupení příslušejf: l.Hermunduri(Duřinci); 
2. Parmae-Kampi (Koubané bavorští); 3. Narístl (Narďané); 
4. Adrabae-Kampi (Koubané rakouští); 5. Rakatae (Rakousi); 6. 
Baemi (Cechové); 7. Markoman! (Moravané); 8. Kvadi (Slováci); 
9. Korkonti (Krkonoš!) a 10. Baeno-chaemae (Kamenčané). 

jS) Do druhého skupení se počítají: 1. Lugl (Lužičané) ; 
2. Butoni (Budišané); 3. Mugilones (Mohylňané); 4. Kalukones 
(Kolúchované); 5. Elysii (Olešňané); 6. Diduni (Dědošané); 7. 
Buri (Bobřané) a 8. Slezané. 

y) Třetí skupení činí: 1. Somnones (Zemane); 2. Reudigni 
(Redané); 3. Varini (Vraňané); 4. Eudoses (Došané); 5. Nuito- 
ncs (Nuťané); 6. Suardones (S varta váné); 7. Helvetones (Ilobo- 
lané); 8. Lingi (Línané); 9. Carini (Karini); 10. Rugii (Ra- 
ňané); 11. Sedini (Štětíňané); 12. Buguntl (Bukované); 13. Ael- 
veones (Volíňané) ; 14. Lemovíi (Lebané) a 15. Lankobardi (Lu- 
kobarďanó*). 

K tomuto trojímu skupení připojujeme ještě tři národy sou- 
sední: Gotones (Gdančané), Bulanes (Polané) a Avarini (Oráva- 
né), kteří bydleli v Sarmacii, a tři jiné z Porýní, t. Vangioni, 
Nemeti a Tribuci, ondy spojence Ariovistovy ve válce s Juliem 
Caesarem. 

a) Skupení durinsko-ceské. 
1. Hermandaří. Dařinci. 



U vypisování kmenů svevských počneme na jihu při Du- 
naji, jdouce tu pořadem Taoita a Ptoleméa, co spisovatelů na této 
straně nejlépe zpravených. 

Taoitus klade k Dunaji od západu k východu tyto kmeny : 
nejprve Hermundury, vedle nich Naristy a za nimi Markomany 
a Kvady. Kteřížto kmenové jsou dle Tacita jako čelo Gormanie, 
pokud Dunaj činí rozhraní ^). Ptoleméus doplňuje kmeny Taci- 
tem pojmenované Čtyřmi jinými, vkládaje mezi Hermundury a 

^) Jsouf jeStě někteří jiní kmenové, jeŽ spisovatelé římStí a ře6tí mezi 
Svevy kladou; ale jejich jména jsou tak porušená a sídla jejich tak neurSitá, 
že si netroufáme jmen jejich vysvětlovati; Julius Caesar na př. přivádí Harudi 
a Sedusii (ve vojStě Ariovistove); Strabo Zumi a Sibini; Tacitus Angli, Avioni, 
Harii, Manimi a Nahanarvali, a Ptoleméus Rutikli, Angilí, Omani, Cogni, Su- 
deni a j. — *) Tacitus Germania, 42. 



Nariséy Parmae-Kampy a mezi Naristy a Markomany Adrabae- 
Kampy, Baemy a Rakaty. 

O Hermunduřích, kteří bydleli že všech Svevů nejdále na 
západě, čteme u spisovatelů římských a řeckých zprávy obšírné, 
Věllejus Paterculus praví, žo okolo jejich země Labe teče *), a Strabo 
dotýká, že přešli až za Labe *). Tacitus v Germanii a v Anna* 
lech vypravuje, že jediní mezi všemi Germany provozovali ob- 
chod nejen na pobřeží Dunajském, ale i v samé říši římské a v 
nádherné kolonii Rétské (Režně) , že chodili dle vfile své bez 
dohledu na druhou stranu, a že jim Římané otvírali domy a 
dvorce, jiným kmenům germánským (Hesům a Poryňanům) 
toliko zbraň a tábory ukazujíce; koneěně, že v jejich zemi mělo Labe 
počátek *). Ze starších dějin jejich vykládá Tacitus, kterak r. 20. po 
Kr. pod knížetem svým Vibiliem k vypuzení Chatvaldy, krále 
Markomanského, přičinili *), kterak r. 51., spojeni jsouce s Lugy 
(Lužičany), nástupce Chatvaldova, Vania na hlavu porazili *), a 
r. 58. podnikli krvavý boj z Chaty (Hesy) o slané prameny 
na hranicích obojí země (v Chyšicích, Kissingen na Sále mohan- 
ské *). Sto let později za císaře Marka Aurelia, když šlo o vy- 
hnání Římanů ze zemí poddunajských, měli také Hermunduři s 
Naristy, Markomany a Kvady účastenství ve válce se Římany ^). 
Posléz zaznamenal o nich Dio Cassius ^), že za cis. Augusta 
Čásí jich, hledajíc byty nové, přeložena byla od Domitia 
Aenobarba, velitele na Dunaji, do země Markomanské, •) Od 
časů Diona Cassia pominulo jméno Hermundurů á v století V. 
připomínají se pod jménem Thuringů, nejprve ve vojště Atti- 
lově r. 451 ^•), pak v životě sv. Severina, kdež životopisec Eu-- 
gippius o nich praví, že po zapuzení Římanů (r. 488) vtrhli 
do Noriciim ''), a posléz u gótského zeměpisoe Athanarita na 



í) Věllejus Paterculus Hist. Rom. II, 106. — *) Strabonis Geographica) 
VII, 1. — 8) Tacitus Germania, 41. — *) Téhož Annales H, 62. — ») Tam- 
téíí Xn., 29. -- •) Tamtéž XIU., 67. — ') JuUus Capltolinus, c. 22. -* 
8) Dio Cassius Fragm. p. 32. — *) Podivno jest, že Ptoleméus ani jména Her- 
munduři ani Thuringi neužívá, nazývaje národ nad Slidety (u Mohanu) Teurio- 
chaemae, v kteréhožto jména části první obsaženo býti se vidí jméno Duri či 
Duřinky, v druhé pak (Chaemae) jméno Kamenice duřinské (Ghemnitz.). — 
í») Sidon AppoUinaris Panegyr. in Avitum, VII, v. 319. — ") Eugippu Vita 
S. Severini, c. XXVI. 



10 

konci toho věku, kterýž jmenuje v zemi jejich Turingii dvě řeky 
Nabu a Řeznu, ježto padají do Dunaje. *) 

Podle zpráv tuto podaných vládli Hermundurově od časů 
Kristových až do konce V. století rozsáhlou krajinou od Dunaje 
v nynějších Bavořích vzhůru přes Mohan až k Labi, říSe jejích, 
pověstná až do Vl.století, obsahovala tedy nynější severní Bavory 
nad Dunajem až asi po řeky Wornici a Doubravu (Tauber), 
Fomohansko s městem Fuldou (Vltavou), Duřinsko a velkou 
ěás{ Míšně s městy Waimarem a Kamenicí (Chemnitz) až k 
Dobrosoli (Halle) a Bílé Hoře (Wittemberg) na Labi. Jádro 
té říše byl les Duřinský s hradem, později Erfurt zvaným, kdež- 
to krajina od Mohanu na jih k Dunaji, tehda lesnatá a jiné oby- 
vatelstvo mající, byla jako pod ochranou knížat Hermundurských 
proti Římanům, kteřížto knížata jí také neódvislosti od nich uhájili. 

Ze Hermunduři jsou týž národ co Thuringi, ěesky Duřinci 
ěi Durinci, lužickosrbsky Derinki, v tom všichni soudní historikové 
se snášejí. Co by předrážka neb přední kmen ve jméně Hermun- 
Duri (u Strabona EQfióvdoQoi!) znamenalo, nesnadno vysvětliti *), 
stejnost však druhého kmene Duri a českého Durinci sluchem 
i okem zřejmě se stvrzuje. Ze pak Hermunduři (Duřinci) byli 
Slované, oě nám tuto nejvíce jde, vychází z povahy jejich .ná- 
rodní od německé rozdílné, ze založení osad jejich, ze zřízení 
hradského v Duřinkách, ze jmen místních a z některých obyčejů 
a památek slovanských podnes tam zachovaných. 

1. Jak podstatně povaha Hermundurů lišila se od povahy 
jejich sousedů německých, vytknul trefně Tacitus v Germanii 
.své, jakož jsme z části již výše položili. Dle něho byli Hermun- 
duři Římanům věrně oddaní, čehož o žádném kmenu německém 
říci nelze, provozovali samojediní obchod po Dunaji i mezi Ří- 
many v městě Řezně, chodili dle libosti bez dohledu do domů a 
dvorců římanských, a Římané otvírali jim k sobětakořka dvéře, 
kdežto sousedům jich (Hesům a jiným Němcům) ukazovali zbraň 
a tábory. Věru toť jest obraz tichých, obchodu milovných Slovanů, 



1) Anonymus Raveilnae IV, 25. — ^) Dle £. Forstemanna (Altdeutsches 
Namenbuoh II, 852) znamená prý Hermunduři tolik, co „praví, Šlechetní 
Duri (?)", dle Zeussa (Die Deutschen und ihre Nachbarstanmie,^ S. 102) a J. 
Grlmma (Grammatik,S. él4) ale tolik, co „od vážní, srdnatí^' (Die Yielwagenden, 
Xuihigsten) (?). 



11 

zejména Slováků poctivých, kteří po Váhu se dřívím a po 
světě s plátnem a jinými věcmi obchod provozují, a s nimiž 
prý nynější Bavoři na Dunaji, potomci Hermundurů poněmče- 
ných, znamenitou podobnost mají '). 

Na jiném místě dává Tacitus na srozuměnou, že Hermun- 
duři byli jiného náboženství nežli Hesové, sousedé jejich, což 
opět ukazuje k národnosti rozdílné. Neboť líěe boj krvavý, jejž 
tito dva kmenové za císaře Nerona r. 58 po Kr. mezí sebou 
svedli o slané prameny na hranicích obojí země (na Sále mohan- 
ské), praví *) že příčina té války nebyla žádostivost užitku, aby 
vládli vodou sůl vydávající, ani žádostivost boje (se strany Hesů), 
nébrž spíše víra, že to místo (Chyšioe) jest na blízku nebe a že 
bohové nikde tak z blízka modliteb smrtelníků neslyší jako u 
takových pramenů. 

Konečně stvrzuje se slovanská národnost Hermundurů také 
tím, že ve válkách byli vždy spojeni s národy, jež máme za slo- 
vanské, totiž r. 51 po Kr. s Lugy (Lužičany) proti králi Va- 
niovi a ve válce markomanské r. 165 s Markomany (Moravany 
a Cechy) a Kvady (Slováky) proti Římanům. Naproti tomu ni- 
kde není psáno, že by se kdy byli spojili s Allemany a Franky, 
anobrž naopak vedli r.528 s Franky krutou válku o samostatnost 
svou, kteráž rovně jako řeč jizlivá proti Duřinkům, franckému 
Theodorichovi v ústa kladená, neméně svědčí o rozdílné národ- 
nosti Franků a Duřinků '). 

2. Jiná důležitá známka, z níž patrný jest rozdílný původ 
Duřinků a Hesů (Hermundurů a Ohatů), a k níž teprv nejnovější 
badatelé historičtí zření obrátili, jest rozdílné založení osad a 
rozdílná výměra poK v Duřinkách á jiných zemích ondy slovan- 
ských se strany jedné, a v Hesích i jiných zemích německých se 
strany druhé. V Duřinkách," v Míšni, v Lužici, ve Slezsku atd. 
založeny jsou osady vesměs do okrouhlá na spůsob podkovy a 
domy v nich staveny jsou vedle sebe, v Husích naproti tomu a 
v sousedních zemích západních jsou stavení a dvorce ve vsích 
roztroušeny a v nepořádku, bez mála tak, jak popisuje Tacitus 



<) Qustay Sohleeier Deutsche Studien. Stuttgart 1836. S. 126. — >) Ta- 
citus Aiinales Xin, 67. — «) Viz Waccbters Thuringisohe Geachichte ve Výpi- 
eecl) na lnoucí spisu. 



12 

osady německé; též jsou v Duřinkách pole rozdělena na malé 
lány, obsahující 15 jiter, jako v jiných zemích východních, 
ondy nebo až posud slovanských; v Hessku však a ve vedlejších ze- 
mích německých, Ilai^oversku, Porýnsku atd., rozměřena jsou pole 
na velké (německé) lány, obsahující 30 jiter. Kromě toho byla 
země Duřinská rozdělena na kraje dle slovanského zřízení hrad- 
ského, podobně jako Míšeň, Lužice, Cechy a j., v Hesích ale, v 
Hanoversku a Porýnsku nebylo ani krajů ani hradů *); 

Pohrobní památky z doby pohanské, které se zachovaly v 
Duřinsku, podobají se vesměs památkám v Lužici, ve Slezsku a v 
Branibořích nalezeným, lišíce se znaěně od památek hesských neb 
hanoverských. O tom poučí se každý, kdož ohlédaje pohanské sta- 
rožitnosti Skopovské, Dobrosolské, Jenanské a Ziěanské (Zeitz), 
vyobrazené ve spise Fr. Kruše Deutsche Alterthiimer (Halle 
1824 — 28), porovná je jednak s lužickými ve spise Preuske- 
rově Vaterrándische Vorzeit (Leipzig 1841) a se slezskými v 
Krusově spise Budorgis (Leipzig 1819), jednak s hanoverskými 
ve spise Waechetrově Statistik der hannoverisohen heidnischen 
Denkm'áler (Hannover 1841). 

V Duřinkách a v krajině Pomohanské zachovávají se po- 
dnes některé slovanské obyčeje pohanské a jiné, jichž v Hesích 
a vůbec v Němcích nikdy nebylo. V Duřinkách pálí se po tu 
chvíli ohně svatojanské a dělají se tam milíře slovanské, v nichž 
dřeva stojatá uličkou na dně ponechanou se zapalují*) V Bam- 
bersku, staré krajině Hermundurské, vymrskávají posud chasníci 
bičem čarodějnice a dávají z jara na pole křížky ze dřeva svěce- 
ného '), v krajině pak Erlangské a Baireutské vyhánějí chlapci na 
neděli Laetare smtí ze vsi a konají zvláštní slovanské obyčeje při 
svatbách a při pohřbech*). 

3. Jiné podstatné svědectví o slovanském původu obyva- 
telů Duřinských jest nesčMné množství slovanských jmen míst- 



^) ZeyrubnS všechny tyto rozdíl^r země Duřinské a Hesské ,lí6í archivář 
J. Landau v rozpravě: Der Bauemhof in Thiiringen (1862), z něhož výpis po- 
ložen jest na konci v Dokladech. — *) Die KShler im Thiiringer Walde. Von 
B. Sigmund. Gartenlaube 1860, Nr. 2. — , ^) N. Haas Qeschichte des Slaven- 
landes an der Aisch, Bamberg, 1819). — ^) K. Immermann Memorabilien 
1843, m, 76. 



13 

nich po celé bývalé říŠi Hermu ndurské od Dunaje až z Labi, kte- 
rážto jména jednak posud se tu sbledávajf; jednak s obyvatelstvem 
slovanským v listinách se uvádějí. Téměř všechny řeky v dotčené 
krajině jnají jména slovanská, z nichž dvě hlavní, Mohan a Sála, 
připomínají se již v I. století po Kristu.. Do Mohanu vlévá se^ 
Olešnice, Regnice, Sála (francká), Doubrava a Olšava; do Sály 
Duřinské padají přítoky Lamitz, Šchwesnitz, Selbitz, Lemnitz, 
Lognitz, Orla pod Lobdou, Jilma u Waimaru, Unstruta, Vi- 
pava, Halstrov a Vipera, vesměs předhistorického pojmenování 
slovanského. Toliko řeka Vltava (F-ulda) ubíhá do německé We- 
sery. V též krajině jsou také dva pověstné lesy: Bukovina (u Julia 
Caesara Bakenis), ježto dělila Duřinky od Hesska *), a Sosny 
(Waldsassen) blíž hranic českých. Z osad jmenovány tu buate 
za př. některé z okolí Nového města, totiž: Burgwitz, Buchá, 
Daumitsch, Meilitz, Molbitz, Laskau, Str5sswitz, Quaschwitz, 
Zwackau a j.; z pořičí Mohanského: Babin (Bamberg), Žiželice 
(Scheschlitz), Chlum (Culmbach), Turnow (Turnau), Krušné 
(Kreussen), Třebohošť (Trebgast); z pořičí Sálského: Milice 
(Milz), Lubno (Laufen), Chyšice (Kissingen), Karnice (Garnitz), 
Tulba, Homole (Homolinburg, Hummelburg), a z pořičí Vltav- 
ského: Vltava (Fulda), Schlitz a j. Mnohé, dílem jíž zašlé osady 
slovanské jmenují se v listinách od X. až do XII. století, na př. 
v listu krále Oty, daném r. 993 klášteru Quedlinburskému: Wal- 
lisci (nyní Walbek), Hubisci (n. Hubitz u Mansfeldu), Drogo- 
lisci (Dorlig), Siabudisci (Zabitz), Osutiscie, Cedliscíani, Hamer- 
bisci; v listě z r. 1074 přivádějí se na řece Sále a na Labi: 
Lemane (n. Lohma), Clinove (Kleina), Chrolop (Krolpa), Go- 
davin (Jiidewein), Schweidnizi (Svídnice), Koniz (Konitz), 
Nymbrizi, Polniz a j.; na řece Weře jmenuje se r. 778 Lupencia 
(Lupnitz) a r. 979 Cloboko (n. Globigau) a j. 

4. Že Hermundúři byli Slované, toho dovésti lze také spů- 
sobem nepřímým. Jakož výše jsme řekli, snášejí se všichni soudní 
historikové v tom, že Hermun-Duri jsou pozdější Thuringi čili 
po česku Durinci. Cechové však, nejbližší sousedé Durínků, kteří 



^) Les Bukovina, dial." Bukojna, lat. r. 751 Boconia, připomíná * se v 

v 

Kosmografíi České, vyd. r. 1554, na 1.422 takto: „Buchonie, krajina s hlayním 
městem Foldou, obklíéena lesy bukovými a dubovými." 



14 

s nimi mnohé boje podstoupili, počítali je odedávna k národu 
Srbskému čili Slovanskému. Letopisec Kosmas, za jebož časů oby- 
vatelstvo slovanské v Duřinkách ještč žilo, vykládaje pověsť o 
zavraždění synáčka knížete Luckého Vlastislava skrze pěstouna 
jeho Durinka (ok. r. 840), nazývá vraha tohoto bezbožným Srbem 
(scelestus Zribin) *), a taktéž Půlka va jmenuje jej „Duriňkem ze 
Srb rodem" *); ano ještě v XVI. století píše Zigm. z Puchová v 
Kosmografi své: „Národ, kterýž v zemi Durinské bydlel, slouli 
Srbi" (Sorabi) *). I jest tedy na jevě, jakož Durinci (Thuringi) 
za doby Kosmovy činili čásf národu Srbského (skládajícího se 
z Duřinků, Mišňanň a Lužičanů), že taktéž Hermun-Duri byli 
částí téhož národu Slovanského. 

5. Archivář ICaselský, J. Landau, kterýž ze všech historiků 
německých dávnověké dějiny Durinské nejdůkladněji zpytoval, 
pokládá zároveň s námiDuřinky za zemi od doby předhistorické 
slovanskou a Slovany (Srby) za předvěké obyvatele a vzdělavatele 
její*)*; má však za to, že Hermunduři byli páni němečtí, jenž 
tu za časů Strabonových a Tacitových nad Slovany panovali. 



*) Cosmae Chron. Boem. Pertz Mon. Qerm. IX, 60. — *) Pulkavova Kro- 
nika Česká, y Praze 1786, str. 44. — ') Zigm. z Puchová Kosmographia Česká, 
y Praze 1554, I. 423. — ^) Klademe tu, co o tom praví J. Landau, jenž 2<polu 
popisuje zevrubně sídla hermundurská. PíSeť ve svém spise „Die Territorien"(Ham- 
burg 1855, S. 287), takto: „In dem ndrdlich des Thuringer Waldes bis unter- 
halb Magdeburg sioh ausbreitenden Lande sass nach unsem áltesten historíschen 
QueUen schon beim Beginne unserer christlichen Zeitrechnung das yolk der 
Hermunduren, und es ist hochst wahrscheinlich, dassHermunduren und Thiirin- 
ger derselbe Name ein und desselben yolkes ist. Aber auch noch weit uber den 
Wald hinaus gegen Suden reichte dieses yolkes Herrschaft bis an dle Donau, 
die Nab und den Regen. Noch sp&t fuhren das Nord- und Siidland denselben 
Namen. Zur Zeit des h. Bonifaz wird die Salzburg im Saalgau, als in Thiirin- 
gen, Solenhofen an der Altmtthl im Qaue Schwalefeld als an der thiiringisch- 
baierischon Gránze, Eichstadt an den Qránzen Baiems und Fulda in Thiiringen 
liegend genannt. Ja, die letzten thiiringischen Herzdge, derenQewalt zu beiden 
Seiten des Waldgebirges nachweisbar ist, hatten ihren Sitz zu 'WUrzburg. So 
"Hcit unsere historische Kenntniss reicht, sehen wir in Thiiringen keine andere 
yeránderung als die Unterwerfung des Landes unter die fránkische Herrschaft 
(491), nirgends aber ein Eindríngen slavischer Stamme. Doch dieses wax 
auch nioht erforderlioh: Die Slaven waren schon friiher vorhanden, sie wa- 
ren die ersten Besitze r des Landes und die ersten Anbauer des 
Landes." 



15 

K této mySlénce přivedl Landaua nepoohybněPHniu8,kterýž Her- 
mundury zároveň 86 Suevy (tuto = Šváby), Chaty a Cherubky po- 
čítá k Hermionům německým ^) j*akož i to,že ku konci IV a na zaSát- 
ku V. století, před zkázou říiSe Duřinské,knížata duřinští měli jm<^na 
německá. Váak co se týěe zprávy Pliniovy, podané od spisovatele 
vzdáleného, byť se i na krátko v zemi byl zdržoval, na tu nelze 
velké váhy klásti, pokud se nesrovnává s případnostmi skuteč- 
nými a s jinými zprávami hodnověrnými; z toho vSak, žena 
konci V. století v duřinském rodu knížecím objevují se jména 
německá: Baderich, Hermafrid a Berthar (synové Bisinovi), jde 
toliko, že toho času vládla v Duřinkách německá rodina knížecí*), 
čemuž nelze se právě diviti, uvážímeli, že Duřinsko hraničilo na 
západ 8 Chaty a jinými kmeny německými, a že dle svědectví 
Tacitova také Římané již na konci I. století vnucovali Morava- 
nům a Slovákům (Markomanům a Kvadům) knížata cizí '). Ale 
že by Hermundurové byli bývali jako kastou šlechtickou, nad 
Slovany panující, tomu odporuje jednak tichá povaha jejích,Taci- 
tem líčená, zvláště pak to, žé by Slovana svobodymilovní zajisté 
nebyli jařma jejich otrockého bez odboje a vzpoury snášeli, ja- 
kož nesnášeli Slované pannonští a dalmatŠtí jařma římského a v 
pozdější době Slované polabští a baltičtí jařma německého, usta- 
vičně proti utiskovatelům se zdvihajíce a tuhé boje s nimi ve- 
douce. O takových odbojích však není v Duřinsku za doby řím- 
ské ani nejmenší zmínky. 

Poněmčování Duřinků počalo se velmi časně, dříve nežli 
kterého koli jiného kmene slovanského v Germanii. Za doby 
římské zachovala sice země Duřinská od Dunaje až k Labi svou 
samostatnost a povahu slovanskou, a jakož pravdě podobno, i po 
zkáze říše Římské pod domácími knížaty rodu německého, z nichž 
první dle Řehoře Turongkého slul Bisin, otec výše jmenovaných 
tří synů. A však r. 528 vtrhl Theodorich, král Francký, se Sa- 
síky se spojiv, nepřátelsky do Duřinek, zahnal knížete Hermaírida 



O Plinlus Historia naturalis IV, 14. — ^ Možná, že i kníže Slovan^ 
ský, maje manželku Nemkyni, dal synfim syým jména německá, jako na př. 
kníže Český Boleslav nazval syna syého z Emy Bargandské Oldřichem .a 
Břetislav dva syny z Jitky Svinobrodské Kunratem a Otou a p. — ■) Tacitus 
Qermania, c. 42. 



16 

a uJSnív konee mocné potud Ho, strhl na sebe jižn/ polovici, se- 
y^ní ponechav Sasíkům, načež Frankové a Sašové meei obyvateli 
slovanskými v hojném počtu se usadllL Zavádéní křesťanství dalo 
podnět k daUímu poněmčování a vkládání osadníků německých 
mezi obyvatelstvo domácí. Hlavní město země Duřinské Erfurt, 
kteréž dle Mannerta za doby římské slulo Bikurdium*), mělo již 
za doby sv. Bonifáce (r. 741) jméno němedcé (Erphesfurt) a bylo 
znaěně poněměeno, ježto sv. Bonifác praví, že bylo ondy městem 
pohanských (rozuměj slovanských) sedláků ^). Ale ještě dlouho 
potom měli Slované převahu nad Němci. V listinách X. a XL sto- 
letí mluví se často o krajinách slovanských v Duřinsku a o hoj- 
ných rodinách slovanských v osadách klášterům darovaných. Na 
př. v listech biskupství Magdeburského z r. 961 — 979 darují se 
statky ,,in partibus Slavorum^, „in Sla vis ^, dávají sek biskupství 
„familiae slavonicae, Theutonici et Slaui^ a p. V listech kláštera 
Fuldského (Vltavského) z X. století jmenují se v jihozápadních 
Duřinkách vesnice, v nichž měl tento klášter po 1.73, 120, 78,' 
73 atd. rodinách slovanských (familiae Slavorum). Krajina okolo 
Saalfeldu v Orelsku (Orlagau) slově v listech XI. století ;,Regio 
Slavorum" a les Duřinský nazývá se „Saltus Slavorum"; oby- 
vatelé tamější spravovali se svými zákony slovanskými, ja- 
kož královna Richza, darovavši tam r. 1057 statky některé klá- 
šteru sv. Petra v Kolíně nad Rýnem, učinila to dle znění listiny 
,,secundum legem et ritům gen tis illius." V století XII. a XIII. 
však hynula národnost slovanská v Duřinkách již valně a v 
století XIV. zašla docela *). • 

Ale optá se snad někdo, jenž má dle mínění posavadního 
Hermundury za Němce, což znamená jméno Duri neb Duřinci 
po slovansku ? Tuť jsme pravda poněkud v nesnázi ; ukazujeme 
ale nicméně ke slovům dur neb durák (pošetilec), duřích (hněv) 
a duřivý (hněvivý), těšíce se tím, že toho jména z jiných jazyků 
ani s dosti malou podobností k pravdě vysvětliti nelze ^). 



*) K. Mannert Germania, S. 466, — *) Pravíť sv. Bonifác v dopise k 
papeži ZachariáSovi r. 741: „Locus qui dicitur Erphesfurt, qui fiiit jam olim 
urbs paganorum rusticorum". Oťhlon II. 2. — ^) Poněmčování Duřinska ob- 
líme vypisuje Landau v pojednání svém „Der Bauemhof in Thiiringen", S. 
41—48. — *) Viz Poznám. 2. na straně la 



17 



8. Parmae-Kampit Koabané baToršti. 

Nad horami Sudetskými (Geskobavorským lesem) bydleli dle 
Ptoleméa Teurio-Chaemae (Duřinci a Kamenčané) a níže jich 
Parmae-Kampi až k řece Dunaji. Tímto jménem rozuměti náleží 
obyvatele krajiny po řece Koubě, německy Kamb řečené, od Osí 

v 

a Brodu až k městu Koubě, kdež řeka Kouba s Režnou se spo- 
juje, a po řece Kezně, kterouž Ptoleméus měl bez pochyby za 
Koubu , až k jejímu ústí do Dunaje. Tato krajina na úpatí lesa 
Bavorského náležela tehda k Duřinsku a pocestní řeětí znali ji 
dobře, poněvadž skrze ni poříčím Rezny a Kouby šla hlavní cesta 
přes m^ěsta Koubu a Brod ke Klatovům a Domažlicfim do cech. 
Ve středověku pověstnou se stala vojenskou výpravou německého 
krále Jindřicha III. r. 1040, kterýž, položiv se u hradu Kouby 
(Cosmas nazývá tento hrad Kamb nebKamba*).na obojím břehu 

v 

řeky Rezny, chtěl lesem k Domažlicům proraziti, ale dostav se 
do zásek knížetem Břetislavem nalíčených, na hlavu poražen 
jest. Ač tato končina od dávných století jest poněmčena, chová 
posud ve jménech místních i v řeči lidu množství památek slo- 
vanských z doby pradávné. Připomínáme řeky výš jmenované, 
Koubu a její přítoky Kubici, Bystřici (?Pastritz) a Hrabici; Reznu 
(Regen) bílou a černou s přítokem Keitersbach, řekuNabu s pří- 
tokem Schwarzach, a potoky Kinsach, Menach, Gaisach a Ranná, 
též řeku liz, ježto všechny padají do Dunaje; z hor jmenujeme: 
Cerchov, Jezero (Osser), Javor (Arber neb Arw^a), Roklan (Rá- 
chel), Luznou (Lusen) a Duschelberg, na němž se počíná Vltava; 
z osad: města Osí, Brod bavorský (Furth), Koubu s předměstím, 
řečeným Letz, Kočín (Kotzting), Světlou (?Zwiesel) a Reznu 
(Regen), pak vsi Lom (Lam) pod Javorem, Miltach, Felzing, 
Runding, Chamerau, Posing, Traitsching, PuUing, Roding, Kal- 
sing, Teublitz, a níže k Dunaji Stupno (Regenstauf), Rezno, 
Strubiny (Straubing), Vilshofen a Pasov. 

Co řeči se týče, slyšeti v této krajině a výše k Nabě a 
Přimdě (Pfreumt) slova česká: Trad (trata), Robat (robota), Warb 
(vrub), Schiitt (šít slámy), Komet (chomout), Moschen (mošna), 
Biitschen (bečka soli), Pavesen (pavuza), Petschen (pecka), Nu- 



^) Cosmae Chronica Boem. Pertz Monum, Germ. IX, 72. 

2 



18 

sche (nůž), Dalken (vdolek), Kolatschen^koláč), Graupen (kroupy), 
Schlott (zlota, špatná cesta), Graniz (hranice) a j J) — O ně- 
kdejším slovanském obyvatelstvu města Kouby zvláště svědčí také 
to, že tam od starodávna velmi pilně provozovalo se včelařství a 
vařila pověstná medovina, a že v. celé krajině tkalo se mnoho 
plátna. 

Co by znamenalo jméno Kouba, jak lid v Cechách mluví^ 
aneb Chúb, jak píše Kosmas, neumíme vysvětliti; že ale jest če- 
ské, stvrzuje se diminutivní formou „Kubice", jakž slově vedlejší 
pramen její, jenž teče z Cech ode vsi Kubice ke Brodu, a jakž se 
nazývá i kopec u jejích pramenů. Předrážka Parmae (Parmae- 
Kampi) má podobnost se jménem potoka „Parmy" na Sloven- 
sku, na západ od Trnavy. 

3. Iffaristi. Nardané. 

Naristy ponejprv jmenuje Tacitua. Přecházeje u popisování 
Germanie od Rýna k Dunaji, klade tu za oby vatele Hcrmundury, 
vedle nich Naristy a dále Markomany aKvady, dotýkaje, že tito 
čtyři národové jsou jako čelem Germanie, pokud tu Dunaj činí 
hranici, a připomínaje o Naristech zvláště, že se po onu dobu ne- 
odnárodnili, rovněž jako Kvadové *). Ptoleméus pokládá Naristy 
pod Sudety až k lesu Gabritě (Javornici), a přivádí za sousedy 
jich Adrabae-Kampy (Koubany), Baemy (cechy) a Rakaty (Ra- 
kousy) *). Julius Capitolinus je jmenuje spojence Hermundu- 
rů, Markomanů a Kvadů i mnohých jiných kmenů ve váleeMar- 
komanské, vedené r. 165 — 180 s cis. Markem Aureliem *); Dio 
Cassius konečně vypravuje z též doby, že asi 3000 Naristů, 
jsouce ve vlasti své znepokojováni, z ní se vystěhovali a s povo- 
lením cis. Marka Aurelia v krajině římské se usadili *). 

Podlé toho, jak Tacitus a Ptoleméus sídla Naristů vyhra- 
ničují, jmenujíce na západě Hermundury, jenž šli až po Dunaj od 

v v 

Rezna k Pašovu, na severu les Český (Sudety) a na východě les 
Javornici u Medlíka, není pochybnosti, že Naristi byli obyvate- 



*) A. SohmclIer*s Bayerisches Worterbucli. Stuttgart 1827—37. — 
*) Tacitus Germania, o. 42. — ^) Ptolemaeus Geographia II, 12. — *) Julius 
Capitolinus in Vita M. Aurelii, c. 22, — 5) Dio Cassius LXXI, 21. 



19 

lo na řece Naarn čiji Naara zvané, na levém břehu Dunaje v 
Horních Rákousích. 

Řeka Naarn, jmenována r.853 Nardina*), r. 1141 Nardus*) 
a r. 1209 Narden,*) má počátek v lesnaté krajině na hranicích 
Dolních Rakous u Kroneku a Křenové (Krenau) na blízku 
pramenů Kouby rakouské, a padá pod městysem téhož jména (r. 
923 Nardinum) u Pitzinku do Dunaje. Krajina na jižním poříčí 
jejím jest úrodná rovina jako na řece Michli (MUhl), a byla 
zajisté již za pradávné doby lidmi osazena. Na západ od ní mezí 
řekou 'Kuznou (Cusus) a potokem Moravou (Marus) jest ona známá 
končina, do kteréž Tiberius přeložil průvodčí králů Mirobuda a 
Katvaldy, když po smrtí těchto knížat z Baveny a z Forum Julii 
domů se vrátili. V listinách XI a XII. století připomínají se vel* 
mi zhusta osady slovanské v této krajině; přivádíme toliko 
listinu hraběte Viléma z r. 853, kterouž veškeré statky své mezí 
řekou „Nardou** a „Agastou** až ku hranicím českým, jmenovité 
také faru Nardskou, daroval klášteru sv. Jimraína v Režně*). Tam 
nalezeny jsou též mnohé slovanské památky pohanské, zejména 
ve sv. Jiří nad Lesy a slévárna na bronzové srpy u Cáhlova. 
Vůbec pak chová se památka Naristů, o nichž Tacitus se pronesl, 
že za jeho doby ještě se nebyli odnárodnili, u velkém počtu slo- 
vanských jmen řek, vrchů a osad, jež za průkaz slovanského pů- 
vodu Naristův dle listin a map katastrálních tu sestavujeme. 

Téměř všechny řeky a potoky v tomto ' okršlku země od 
pomezí Dolnorakoi^ského až ke hranicím Pasovským mají jména 
slovanská, totiž: Zabnice či Žebnice (r, 998 Sabinicha, později 
Sabnicha), nyní Sarming, jenž padá u Sarmingšteinu naproti 
Clilumci (Kolmit?berg) do Dunaje; Dubnice, v listinách z r. 
1049 Dambinich a Tumlhich, nyní Dimbach, od vsi Dubnice 
(Dimbach) k sv. Mikuláši (St. Nicola) u Dunaje; Doubrava, 
nyní Dobra neb Tobra u Bergkirchu mezi hradem Klamem 
a Mauthausy; Temnice, r. 1141 Ťimnich, nyní Deimnig, po- 
tok u Baumgartenberku; Naarn či Narda ^ řeka výše popsaná; 



1) Moiium. Boica 28, II, 45. — «) KurzBeitrage III, 484. — «) v.Meil- 
ler Babenbergiscbe Regesten, S. 103. — *) Viz Fr. Pritz Geschichte des Landes 
ob der Enns. Linz 1846, dfl I.,kdež pa 8tr. 359 — 383 starSí příběhy a slovan- 
Bké památky Horních Rakous nadDunajem zevrubně se vypisují. 

2* 



20 

Aista, v listech z r. 853, 985 a 1125 ^gastus, Agesta a Aggist, 
ježto teče od Cáhlova a Libenavy ke Schwertberku a padá u M. 
Labu do Dunaje; Jesenka, Gossen, potok v okršlku Waldhau- 
ském; Lunkovice, n. Longwitz neb Longitz, potok ve farnosti 
Riedské; Višnice, n. Vissnitz, potok ve farnosti Wartberské; Bla- 
níce, n. Flanitz, potok u Kefermarktu ; Malše u Windhagu, kteráž 

v 

teče přes Cetvinu do Cech; Javornice, Jaunitz, potok u Cáhlova; 
Bystřice, Feistritz, potůček blíž Marbachu, na němž leží dvůr 
Chlum (Culm) ; Morava, r.98 u Tacita Marus, March neb Marbach 
potok u zámku Marbachu; Kuzná, r. 98 u Tacita Cusus, nyiií Gu- 
. sen, jenž teče od Rychnova k vesnici Kuzné a padá tu do Du- 
naje; Rotala velká, v listě Kláštera nad Křemžizr. 777 Racotula, 
snad Roky tná (srovnej Rotigl — Rokyteň u Krumlova v Moravě), 
na níž leží ves Světlá (Zv^ettl), a R^tula malá, kteráž teče ok. 
sv. Víta a padá u Otensheimu do Dunaje; Michle velká, Gr. 
Muhlfluss, ježto se počíná na hranicích českých naproti Vltavě, 
severozápadně od Drkolenek (SchlaegeV) a padá západně od sv. 
Martina do Dunaje; Michle malá, Klein-Muhl u Peilšteinu ; Ostrá, 
Oster, pohraničný potok mezi Rakousy a Bavory, a Raná, Ranná- 
bach, tamtéž. 

Rovněž mnoho lesů, vrchů a trat zachovalo v této krajině 
posud jméno slovanské, a to:. Brokenberg u Libenavy blíž hra- 
nic českých; Dobringerv^ald a Zolsenberg u hradu Helfenberka; 
Hussenberk, les u Leopoldschlagu blíž Cáhlova; Horitzerfeld, 
traty u ŠchoUingu v okr. Sprinzenšteinském ; Chlum, n. Kalmberg u 
Preinburku; Chlum, n. Kulm u Katzgrabenu v okr. Riedegském; 
Javorníce, Jaunitz, Buková, Bockau a Lamau , lesy u Cáhlova; 
Postlingberg, vrch naproti Linci, s poutnickým kpstelem; Lungitz- 
berg, lesu Erdmannsdorfu; Missenwald, les u Rychnova; Moravské 
pole, Marchfeld u Marbachu; Plessberk, les u Wetzelsberku vokre- 
. suGreinburském; PotscherPihel, kopec u Weissenbachu v okresu 
Waxenberském; Temnice, Deimníg, r. 1141Timnich, lesuBaum- 
garteuberku, a Zaječí kopec, Zeitzerberg u Steinbachu v okresu 
Riedegském. 

Osady, ježto tu jménem svým Naristy Tacitovy v paměf 
uvádějí, jsou: Blanice, Flanitzhammer, samota u Kefermarktu; 
Bulovice (Wulowitz) blíž Cáhlova; Cáhlov, Zagelau, několik 
stavení blížOdenkirchu; Cáhlov, Freistadt, město; Dobring, spad 



21 

Dobřin, blíž Helfenberka; Doubrava, n. Tobra, několik domků 
blíž Bergkirchu; Drkolenky, Schlaegel, s klášterem premon- 
strátským; Gauming blíž Klamu; Gratz, několik stavení u En- 
gerwitzdorfu v okr. Riedegském; Gauschitzdorf u Dolního Wei- 
tersdorfu; Gotschka čí Gotzka blíž Matzelsdorfu u Kuzné; Gro- ' 
ssing u Miinzbachu v okr. Windhagském; Grein, hrad, kde 
jest pověstný vír v Dunaji; Chlum, Kolmhof, dvůr na Bystřici 
u Marbaehu; Chlum dolní, Nieder-Kulm, v okr. Riedegském; 
Katsdorf s kostelem sv. Víta blíž Wartberka; Krhov, Gurhof, 
dvorec blíž Leopoldschlagu uCáhlova; Krawitzmiihle, mlýn u 
Stiftunku v okr. Wuldenfeldském; Kreuzen (st. Kreuzin) s ko- 
stelem sv. Víta, blíž Pabneukirohu ; Laubetzhof, dvorec u Hirsch- 
bachu ; Lasberk, ondy Losberk , s kostelem sv. Víta v okr. Cá- 
hlovském; Leštná, Lexen, dvůr u Lichtenavy; Leštnioký mlýn, 
Lexmiihle na Malši blíž Cetviny v Cechách; Loitzenberk, něko- ' 
lik stavení u Schwertberka; Lunkovice, Lungitz, několik stavení 
u Bodendorfu blíž Marbaehu; Morava, Morau, několik stavení 
blíž sv. Osvalda v okr. Lichtenovskěm ; Naarn (ondy Nardinum), 
městys nad řekou téhož jména; Palice, Polz, dvůr blíž Sporbichlu 
u Cáhlova a Paličky mlýn, Polzmiihl, tamtéž; Pitzing, ves při 
ústí řeky Nardy; Přemyslov (r. 1125 Primislasdorf) n. Prosels- 
dorf ve faře sv. Havelské (Galneukirchen) ; Radlitzgut, několik 
stavení u Griinbachu blíž Cáhlova; Radinau, samota blíž Enger- 
witzdorfu na řece Kuzné; Raná dolní, Nieder-Ranna, ves na 
břehu Dunaje u Marbaehu; Rannariedel, ves s lukami Dólwiesen 
a lesem Dolesek, a Rannamiihle, mlýn na Rané ná hranicích 
Pasovských; Rautschmiihle, mlýn na řece Nardě u Altenbúrku; 
Stráň, Stransberg, několik stavení u Mistelberku v okr. Zelhof- 
ském ; Struden, ves u Dunaje, kde jest pověstný vír; Toitsch- 
muhle na potoku Rané blíž Rannariedlu ; Trobinghof, dvorec u 
Hirschbachu; Winau, několik stavení na řece Kuzné blíž Dunaje; 
Višnice, Vissnitz, několik s tavení u Wartberka; sv.Vít, ves v okr. 
Waxenberském, při níž jest samota Zols; Zaisendorf, několik sta- 
vení u Bogendorfu; Zírking, ves ve faře Riedské nedaleko Mar- 
baehu; Zolling, několik stavení u Přemyslova (Proselsdorfu) v 
okresu Riedegském. 

Místní jména slovanská v krajině dále na východ k lesu 
Javornici, kteráž dle Ptoleméa náležela též k okrslku Naristskému, 



22 

položili jsme V Dokladech (viz Mfstn/ jména v Dolních Bakousích), 
pročež je tu pomíjíme. 

Co se dotýče jména Naristi neb Narisci, jež vykládáme za 
obyvatele řeky Naarn, porovnána s ním buďte jména Aravisci, 
Rabané, zvaní od řeky Raby, aTaurisci, Tuřanéod turů Či vrchů. 
Co by jméno Naarn znamenalo slovansky, zdali správnější forma 
toho jména jest středověké „Narda", a zdali jméno Narda souvisí 
se jménem byliny nardy ěi nardu (polsky narda, rusky nard, lat 
nardus, t.j. kopy tni k), zůstavujeme na své vaze. Narda slově také 

v 

osada v Železné stolici (krajině ondy slovanské) v Uhřích a jiná 
ve Verovitieké stolici ve Slavonsku. 

Němečtí vykladači Tacitovy G ermanie K. Mannert *), A. Wil- 
helm ^) a Ch. Reichard ') kladou Naristy do Horního Falcká a 
Baireutska v Bavořích, majíce za to, že llermunduři. Sudety 
od Naristů oddělení, ^vládli jen Duřinkami po řeku Mohan, a 
že nevládli jižní krajinou až po Dunaj, do níž tedy pro vy- 
plnění místa Naristy položili. Někteří spisovatelé, spravujíce 
se jedině zvukem jména, vztahují Naristy k Normbei-čanům, jioí 
zase k Narysům, obyvatelům vesnice téhož jména blíž Příbrami 
v Cechách. 

4. Adrabae-ILampi. Roubané rakoušli. 

Mezi lesem Gabritou (Javornicí) a lesem Lúnským u Du- 
naje pokládá Ptoleméus za obyvatele Adrabac-Kampi, vedle nichž 
byli Baemi a na východ Rakatae. Jsouť to bez odporu obyvatelé 
krajiny na řece Koubě, něm. Kamp, ve spisech a v listinách la- 
tinských IX.— XII. století Chambe neb Chamba zvané *\ s hla- 
vním hradem, nyní GarsncbGors (Hradiště?) řečeným a s městy 
Světlou, Krumlovem a Křemží. Řeka Kouba počíná se v lesích na 
hranicích hornorakouských blíž Křenové (Krenau), teče na 
Světlou, odtud lesem Doubravou na Krumlov, okolo Starých Polán 
a Rakousek (Kl. Raabs) ke Starým Hradům (Altenburg), odkudž 
se obrací na jih ke hradu Garsu, dále ubírá se okolo vsi Mojžíře 



1) K. Mannert Germania, S. 393. — «) A. Wilhclm Germanien, S. 210. 
— ^) Ch. Reichard Germanien, S. 106. — *) Andr. v. Meiller Babenbergische 
Regesten. Wien 1850, 8. 3. 



23 

* 

(Maires), Banického mlýna, Borovnice (Fernitz) pod horou Lún- 
skou, Štivnice a městeček Stítar, Dlouhé Louže a Stráže (Strass), 
a padá pod Grafenworthemý na. východ od města Křemže, do Du- 
naje. Na tomto dlouhém toku vlévají se do ní Malá Kouba či 
Kubice (Kl. Kamp) u Bapotenšteina, Světlá a Hradnice blíž 
kláštera Světelského, Doubravka, Slatinka a Gegnice před Krum- 
lovem, Borová u hradu Garského a Dlouhá Louže naproti mě- 
stečku Stráží. Na jih od řeky Kouby teče krajinou Koubskou řeka 
Křemže, majíc prameny nad lesem Javornicí a jdouc podobným 
obloukem jako Kouba okolo lesa pachová a městyse Olešné 
(Oels) k Lubnu (Loiwein), kdež do ní padá potok Olšava, dále 
okolo osad Meislinku, Radíkova a Ostroha k Senftenberku a dolů 
k městům Křemži a Kamenci, kdež se vlévá do Dunaje. Dle toho 
hraničila krajina Koubská na západ s Nardany hornorakouskými 
a s českým Vitorazsk^m na Lužnici, na sever s Rakousy na Dyji, 
na východ na les Lúnský a^ na jih na Dunaj. 

V jihozápadní části krajiny Koubské leží často jmenovaný 
les „Javornice**, v jehož okolí se ozývá tolik místních jmen 
slovanských, jako by tam obyvatelstvo slovanské teprv v minu- 
lém století bylo vyhynulo aneb tam bylo doposud. Na vysočině 
Javornice dotčené (něm. Jauerling) jest rozhlášený kostel pout- 
ničky, nazvaný na Luhu (Maria Laach), kamž dle starého ná- 
vyku lidé až z Cech na pouti přicházejí; severně od Javornice 
leží, ves Zeining a u ní pahrbek Hradisťko (Gratisch), lesy 
Javornice, Skalice (Galezléuthen) a Tiirek; louky Malá Ja- 
vornice a Vilice (Willitz) a blíže nich hájek Suchá (Zauchen); 
dále ves Drachov (Trandorf), u níž teče potok Debischbach, nad 
nímž jsou pole a luka Boháč (Bogacz) a Bohatec (Bogitz), Ku- 
czereut aKuicz, Sametzriedel a Stráni; na jih na potoku Hradišť- 
ském (Gratisch) jest háj téhož jména a trata Xestice (Leschitz). 
U vesnice Horní Báné (Ober-Banna) k půlnoci leží pole Stro- 
bezfeld, Listenfeld, kopec Trostalberg a samota Borová' (Fohra); 
u vsi Bystřice (Feistritz) na potoku téhož jména jest místo Lub- 
ník (Laufenek), Polanský dvůr (PoUahof), pole Skalice (Galetz) 

aj. p. 

Ku konci navrátíme se ještě k Ptoleméovu pojmenování 
obyvatelů této krajiny „Adrabae-Kiímpi." Co by předrážkou 
aneb prvním kmenem toho jména Adrabae rozuměti se mělO; 



24 

těžko vyložiti. Možná, že v tom slově zavírá se ěeskě přídavně 
jméno „dravý", že by tedy Adrabae-Kampi byli obyvatelé 
Dravé Kouby, nazvané tak proto, že trhá břehy (srovnej jméno 
řeky Dravý v Charvátech, a jména Divoká Orlice a Dravioe v Ce- 
chách). Němečtí vykladatelé toho jména rozumějí slovem Adra- 
bac Arbesbach, městečko blíž pramenů řeky Kouby; kterýž výklad 
však jest mylný, ježto v lesnaté krajině okolo Arbesbachu za 
časů Ptoleméových ještě nižádných osad nebylo. 

5. Bakatae. Bakousi. 

Ptoleméus, pojmenovav kmeny, kteří bydlejí na severním 
břehu Dunaje, od Bavor počínajíc, t. Parmae-Kampi, Naristi, Ad- 
rabae-Kampi, též lesy Gabritu a Lůnu, končí takto : „ Yy^Tjv 
{Aovvav vkr[V) fiéya ed-vog, oíBáifioi, fjbéxQi^ '^ot Javov^íov. 
Kaíavvex^igavToíq naQa rov nozafiop ol T^Qanázai. Kaí ol 
TiQog TÓig xáfinotg 'PaxáTai.'' Jména „T€"PaxáTat"(vrukop. 
TeQaxáTQLaL) a. ,^7iQog %oíg xá[i7iotg^ PaxáraL^' sfusohila, vykla- 
datelům Germanie Ptoleméovy ode dávna mnoho přemýšlení, a 
někteří, jmenovitě K. Mannert, F. Kruše a Ch. Reichard, nemo- 
houce naprosto žádného podobného jména v těchto krajinách na- 
lézti, octnuli se s výkladem slova Rakatae až na Rákoši v Uhřích, 
vytýkajíce Ptoleméovi, že tu z mezí Germanie vykročil *). Šafa- 
řík první důmyslně ukázal k podobnosti jména Itakatae s Ra- 
kousy a jména „Te" se jménem Dyje; jsa však toho mínění, žo 
Slované teprv v V. století do těchto krajin přibyli, a že za doby 
Ptoleméovy tu byli obyvatelé jiní (svevští), pokládal obě jména 
za cizí, jež prý potom Slované, osadivše tu krajinu, za svá při- 
jali a v „Rakousy" a ^Dyji" je proměnili. My však jsme mínění 
jiného, majíce Rakaty za slovanské Rakušany a řeku „Te" za slo- 
vanskou Dyji, a vykládáme svrchu položená slova Ptoleméova 
takto : ^Pod lesem" Lújiským by dlejíBaemové (Cechové), nároá 
velký, až k Dunaji, a vedle nich Rakousi (Rakušané) nad 
řekou Dyjí a Rakousi v Polanech." 

Ptoleméus aneb pocestný učenec neb kupec, kterýž mu 



^) Ch. Reichard Gennanien, S.156. — ^) Slovanské Starožitnosti, str. 704 
a Časop. Mu8. na r. 1847, II, 673. Viz Výpia z obojího spisu v Dokladech, 



26 

sbíral jména do geografie, proměail ve jnéně Rakous! sjkavku 
^ y Tj jako ve jméně „Krkonoše", z nělož udělal KoQXÓvroi^ 
aneb jak Atheňané změnili AQÓtjOOÓg blfi Athén v jQÓrjTTÓgy 
nebo jak Římane udělali z Chasu (Hcsů) Chaty a z Pasová Ba- 
ňa vu; nevhodnou pak dvouhlásku ou znénil Ptoleméus v po- 
hodlnější a, kterémž spůsobem z Rakousů stálí se Rakatae. 

Jméno Rakousi náleží v třídu jmen rodních, skládajíc so z 
dvou kmenů rak (srovn. Rako-lusk}', Rak«-davy) a ous ěi vous 
(srovnej Certousi, Levousi, Holousi, Křivcusi, Robousi a p.) *), 
a přešedši časem na osadu rodní, památn) hrad Rakousy (Raabs) 
nad Dyjí, stalo se jménem kmenovým!. Nalézá se co místní jméno 
i v jiných zemích slovanských, totiž v Boleslavsku a v Jičín- 
sku v Cechách, kdež ondy bývala třetí osada téhož jména blíž 
Chlumce meziOlešnicí a Le vínem, z níž S3 zachoval podnes mlýn 
Rakouský; na Moravě jsou u Prostějova pole „Rakousky" co pa- 
mátka někdejší vesnice téhož jména (zaš.é v XVI. století), a na 
Slovensku v Tatrách blíž Kéžmarku slově též vesnice Rakousy, 
jíž Němci říkají Roks. 

Bydlelit pak Rakušané podlé slov Ptoleméových v pořiČí 
Dyje okolo hradu Rakouského a v Polanech (xájti7rog=: pole), v ro- 
vině na západ a na východ od města Rohou, ještě v XIII. století 
„In den Bolanen" nazývané, kdež Staré Polány (Alt-PoUa), 
sídlo starodávného děkanství, městys Nové Polány (Neu-PoUa), 
ves Malé Rakousky (Klein-Raabs) a Polány Reinprech to vy (Rein- 
prechts - P5lla) mezi hradem Garsem a hradem Slivnicí 
(Burg Schleinitz) podnes je připomínají '). Hraničili tedy na zá- 
pad na Vitorazsko (české), kdež vysočina mezi řekami Dyjí a 



*).Dle toho píší někteří ohybne Rakousy dlouhým ú neb dvouhláskou 
au (Rakúsy, Rakausy). Eronista Kosmas v XII. století psal, zajisté dle vyslovo- 
vání tehdejšího, „castrumRakouz" a mnich Opatovický (ok. r. 1150): Anno 1072 
principes Boemie devastaverunt „rakouzi". — *) A. Buchner (Die Einwohner 
Deutschlands nach Cl. Ptolemaeus, Miinchen 1839, S. 19) rozumí slovům npd^ 
TOt^ xáfiTroe^ tak, že bydleli Kakati vedle Kampů (Koubanů). Ačkc^i to 
skutečně jest pravda, vsak neobsahují toho slova Ptoleméova, který by 
jinak na miste xáfi7roe<^ byl napsal ^Adpa^at^-KáfinOK;. Šafařík zase 
(Casop. Mus. na r. 1847, II, 573) má za to, že tito Kakati bydleli v révonosné 
krajině u druhého hradu Rakouského, řečeného německy Kotz; vsak Rotz 
nikdy nenazýval se slovansky Rakousy, nébrž slul jako mesteéko téhož jména v 
Bavořích Behee nebo Rec. 



26 

Skřemelicí i Lužnici finí spolu rozhraní vod evropejských, Du- 
naje a Labe, na jih m Koubany, na východ na Moravská pole, 
kterýmž za starší dobj slula krajina od řeky Moravy až k lesu 
Černému (u Holabrumu) a Murskému (Mailberk), a na sever na 
Znojemsko a Bítovsko. 

v 

Ze Kakati Ptolenéovi nejsou snad původu keltického neb 
německého, ale že js*u Slované, od doby předhistorické v Ra- 
kousích usazení a ttprv v středověku od Bavorů poněmčení, 
prokážeme jednak ze ilovutnosti jména „Rakousy", v. době nepa- 
mětné zakořeněné, jeinak ze slovanské povahy krajiny, v 
níž obývali. Jméno Rakousů či Rakušanů nerozlučně spo- 
jeno jest se jménem hradní Rakouského u stoku moravské a 
rakouské Dyje, kterýžto hrad již na úsvitu historie středověké v 
století X. a XL byl n#j tvrdší pevností veškerých Rakous na le- 
vém břehu Dunaje a spolu sídlem nejbohatšího děkanství všeho 
kraje, k němuž až do časů cis. Josefa náleželo výše 30 osad pod 
desátek. Ncníť hradu neb města v arcivojvodství Rakouském, 
ježto by v listech a kranikách tolikrát se jmenovalo, jako hrad 
řečený. Počínajíc od Kosmy Českého, který jej k r. 1100 pravým 
jménem „castrum Rakouz" připomíná, líče dobývání jeho za 
knížete Českého Bořivoje, přivádí se potomně bezpočtukráte pod 
jmény: Ragetz, Ragitz (r. 1147), Rax (1156), Ratgotz (r. 1179), 
Rakez (r. 1 181), Ragcze (r. 1204), Ragitze, Rogaz, Rachs (r. 1306), 
až se mu na začátku století XVII. dostalo nynějšího názviska Raps, 
Rabs neb Raabs. Taková však politická i církevní slovútnosť toho 
hradu nevzešla zajisté prodlením dvou neb tří století (snad od 
r. 450 neb 550), alebrž zakládá se v nevystihlé minulosti, jdoucí 
nad časy Ptoleméovy *). 

Týmž spůsobem ukazují slovanská jména veškerých vod 
v krajině Rakouské a Polanské a množství slovanských jmen 
vrchů, lesů, trat a osad, a to právě těch nejznamenitějších, k 
tomu, že byla země tato osazena prvopočátečně skrze Slo- 
vany. Do řeky Dyje (o kteréž viz zvláštní článek níže mezi ře- 
kami) vlévají se potoky Javorníce u Bitese (Vittis), Jesenice u 
Býdova, Leštnice u Dobersberka, Slatinka u Karlšteina, Bystřice 



v 

') Za noyejeí doby dosel hrad Rakouský u Cechu a Moravanů jeete větŠí 
elovútnosti, ježto dle něho celá říše nazvána jest císařstvím „Rakouským^. 



27 

pod Rakousy, Tubeřico s Pijavici u Drozdovic, Javorka u 
Trnávky, Kreslíce u Freišteina, Blatnice se Zeletavou u Bítova, 
Fugnice s Olešnou u Hardeku, Blatnice u Kyjova, Hradnice u 
Znojma a Pulkava u Lávy. Ze jmen místních jmenujeme v témž 
poříčí krom místjiž přivedených, osady Mojžíř (Maíres) a Dubnici 
pod Bydovem, městečko Dyji, vsi Jedlicí (?EdUtz) a Leštníčku, 
les Helmici u Karlšteina, vsí Libeníce, Vinary (Weinern) a By- 
střici uZigharce,Močidla a Chlumec u Rakous, Olšany a Lubníci 
u Drozdovic, Chodouny, Fugnici aKokač u Jerouše, Misnici, Blat- 
nici a Nalb u Řece, městečka Půlka v u a Řešící nad Imburkem, 
Kadov, Mysliboř (Meiseldorf) , Stakory a Tři Duby blíž Ro- 
bou, les Moravici a vesnici Střehem (Strogen) tamtéž a v. j. 

Od doby Ptoleméovy jméno Rakatae rovněž jako Baemi 
pominulo na dlouhá století, až téměř po tisíci létech (k r. 1100) 
objevilo se znovu v kronice Kosmově v přesné spůsobě slo- 
vanské. — 

K tomuto článku o Rakatech připojujeme zprávu o národku 
záhadném, později též v Rakousích jmenovaném. Za časů sv. Se- 
verina (t r. 482), jenž žil dle vší podobnosti v krajině Vídenské, 
bydleli na protějším břehu Dunaje, od Bisambcrku ke Kíemži, 
Ríigové, lidé tiší, kteříž dle Eugippia, žívotopisce sv. Seve- 
rina, provozovali rolnictví a řemesla, umělí dělati ozdobné věci 
ze zlata a stříbra, chodili do městeček svých na trhy a vedli ob- 
chod po Dunaji, pročež sv. Severín jejich krajinu nazývá pože- 
hnanou. Měli své vlastní knížata, toho času Flaccithea a Fele- 
thea či Favu, kterýžto Feletheus, zapleten byv po zkáze říše 
Římské (r. 476) ve válku s Otakarem (Odoakrem) Štýrským (v 
Horních Rakousích), od něho poražen a i s manželkou svou 
Gisou a synem Fridrichem ze země vyhnán jest (r. 487) *). V 
století VI. připomínají Prokop Caesarejský a Jornandes tytéž 
Rugy s jinými kmeny sousedními jako spolubojovníky ve válce 
gótské, v kterémž čase (od r» 526 — 568) v části země jejich 
(na Moravském poli) na nedlouho se usadili Longobardové. 

Jakého původu tito Rugové byli, o tom mínění jsou roz- 



*) Viz 8Íř8Í zprávy o Rugech ve spise : Vita S. Severini ab Eugippio »b- 
bate scripta. Augustae Vindelioorum 1590, a K. Ritt«r Lebeo des hl, Severin. 
Linz 1853, 



28 

dílná, a nikdo posud na tuto otázku jasně neodpověděl. Jedni 
mají je za národ německý, poněvadž knížata jejich mají jměna 
německá. Prokop Caesarejský poěítá je ke Gotům. Avšak 
jměna Flaccitheus a Feletheus ěi Fava jsou v rukopisech Eugip- 
piovych velmi nestejně a neurčitě psána a mohla by se také za 
slovanská vykládati : Flaccitheus za Vlasatu (srovnej Vlasatice 
na Moravě) a Feletheus ěi Fava za Velet u Či Vavu (srovnej 
místní jméno Veletín na Moravě a Vavice v Cechách). Manželka 
knížete Felethea „Gisa", oddána víře Ariánské, byla ovšem 
Gotka, a bratr i syn jeho, oba Fridrichové, měli jména něme- 
cká; z toho ale nejde, že by všechen rod knížecí a národ Rugský 
byl německý, jakož již v nejstarší historii jsou toho příklady, že 
někteří údové v knížecích rodinách slovanských měli po matce 
jména německá, národ pak, jemuž vládli, byl slovanský. (Viz o 
tom Článek o Duřincích). Totéž platilo by i o knížeti Erarichovi, 
jejž sobě Rugové ve válce gótské zvolili. 

Zpráva Prokopa Caesarcjského, že Rugové byli odnož Gotů, 
tím zase v pochybnost se uvádí, že Prokop hned potom praví, kte- 
rak Rugové svými zvláštními zákony se spravovali a národ . svůj 
zachovali neporušený, žen cizích (gótských) sobě neberouce *). 
Také Eugíppius zprávu Prokopovu nejistou Činí, ježto vypravuje v 
životě sv. Severina, že Gotové,- jsouce nepřátelé Rugů, nechtěli 
knížete jejich Flaccithea skrze svou zemi do Itálie pustiti *). 

Jiní spisovatelé, zejména K. Mannert *) a Fr. Barthold *), 
pokládají Rugy podunajské za krajany Rugů na moři baltickém, 
jenž prý ve veliké vichřici za ěasů Attilových k Dunaji se pře- 
stěhovali. Však nehledíce k tomu, že odporuje téměř zdravému 
rozumu, že by obyvatelé úrodného ostrova Rány byli hledali 
živnosf až v Rakousích, dotýkáme toliko, že Rugové, s nimiž ob- 
coval sv. Severin, byli z části již křesíané, kdežto Rugové severní 
teprv ve XII. století násilím byli na víru křestanskou obráceni. 

Dle zdání našeho mohou se jménem „Rugi" dosti dobře 
rozuměti „Rakousi" Či Rakušané, obyvatelé domácí. Eugippius, 



*) Rugi autem, gens Gothica, suis olira vivebant legibus. Vitatis tamen 
mulierum alienarum connubiis, nationis suae nomen pura sobolis succeesione 
apud se conservarunt. Muratori I. 303. — *J Vita S. Severini, c. 5. — 
^) K. Mannert Germania, str. 340, — *) Fr. W. Barthold Gescbichte von Rťi- 
gen L, 139. 



29 

mluvě o jednom nemocném z toho národu, jenž u sv. Severina 
vyléčení hledal, nazývá jej „quidam Rugus *), jménem slovu 
„Rakous" velmi podobným; v množném počtu sluli by tedy oby- 
vatelé tito „Rugusi", což jménu „Rakousi" jeátě jest podobnější. 
Povaha toho lidu dle vylíčení Eugippiova zcela shoduje se s po- 
vahou pilných, orby i řemesel mi lovných Slovanů rakouských, 
jak se tu osvědčili ve stoletích pozdějších, a odporuje myšlénce, že 
by Rugové byli lid kočující, dnes tu, zítra jinde. Pakli některý houf 
jich v tehdejších velkých převratech vydal se s Goty sousedními 
na dobrodružství do Vlach, nejde z toho, že by celý národ se byl 
vystěhoval a ve válce vyhynul, ano právě o tom, že ve vlasti 
své zůstal, svědčí list Pasovský asi z r. 905, v němž se ustano- 
vuje clo Dunajské kupcům, přicházejícím z Bavor, z Cech, z 
Rakous a z Moravy, a kdež kupci z Rakous a z Čech nazývají 
se „Slavi, qui de Rugis vel de Baemanis mercandi causa 
exeunt** *). 

Glosatoři života sv. Severina z XII. a XIII. století vyklá- 
dají sice jméno Rugi slovem Ruzen (v rukop.Lineckém) a Růžen 
i Ručen (v rukop. Vídenském), rozumějíce tím nepochybně Rusy 
haličské, kteří za jejich časů obchod po Dunaji vedli; a však nelze 
se domýšleti, že by za časů sv. Severina v krajině od Bisamber- 
ku ke Křemži byli bydleli Rusi; také šlovou ve XII. století 
kupci ruští na Dunaji Ruzarii a nikoli Rugi , vlasť jejich pak 
Ruzia *). Tito glosatorové byli k výkladu tomuto svedeni snad 
tím, že toho času někteří spisovatelé psali skutečně na místě Rusi 
Rugi, jakož čteme v životě sv. Vojtěcha: „S. Adalbertům Rugis 
olim praedicatorem destinatum" *), a v historii Adama B^^emského, 
kdež se k r. 1037 země Rugia vysvětluje jménem Ruzzia (Reg- 
num Dagorum v. Rugorum, quod nos melius vocamus Ruzziam) *). 
Však takto vykládati nelze jména národu zcela rozdílného v V. století. 



í) Vita S. Severini, c. 7. — ») Božek Codex diplom. Mor. I, 72. — 
3) V pravidlech, daných kupcům neženským r. 1191 v příčině obchodu do 
města Enže a dále do Rakous , nařizuje se o Ruších ^akto : Plaustra in Ruziam 
vel de Ruzia tendentia XYI denarios persolvant; Ruzarii, quocumque tempore 
vadant, duo talenta solvant et in reditu ex Ruzia dimidium talentům. Andr. y. 
Meiller Oesterr. Stadtrechte. Archiv fůr osterr, Geschichtsquellen, X, 92. — 
*) Pertz Monum. Germ. IV., 360. — *)E. Kunik Die Berufung der schwedi- 
schen Rodsen durch die Finnen und Slaven. Petershurg 1844. S. 25, 



80 

6. Baeuii. éeeUowé. 

O zemi České, obklíčené horami a lesy neprůchodnými, 
měli Růnané a Řekové vědomosti velmi chatrné. Uvnitř země 
neznali ani jediné řeky, ani jediné hory, ani jediné osady. Toliko 
dva spisovatelé zaznamenali jméno země a jediný zaznamenal 
jméno obyvatelů. 

Nejprve zmiňuje se o zemi České Strabo k r. 6. po Kr., 
pravě, že Marobud, král Markomanský, vrátiv se z Říma a str- 
hnuv na se nejvyšší moc, t. r. kmenovce své Markoniany do „Bu- 
jémum" *), sídla svého, přeložil. Po něm přivádí zemi Českou k 
témuž roku pod jménem „Boihoemum" Vellejus Paterculus *), 
kterýž vypravuje šíře o Marobudovi, jak té doby, když naň Ří- 
mané se dvou stran, od Rýna skrze Hessko a od Dunaje u Kar- 
nuntum, doráželi, zdvihna se s Markomany svými, do vnitř země 
se odebral a národy vedlejší buď mocí sobě podmanil, buď smlu- 
vami k sobě připojil. Obyvatelů země České ani Strabo ani 
Vellejus nejmenuje; pochybnosti však není, hledíc k tomu, že 
zemi nazývají Bujémum a Boihoemum, že by Strabo, chtěje oby- 
vatele pojmenovati, byl je nazval „Bujémi", Vellejus pak „Boihoe- 
mi" (nikoliv „Boji"). 

Obyvatele země České připomíná jménem jediný zéměpi- 
sec Ptolemcus (r. 160, po Kr.), nazývaje je Balfioi (Baemi), jak 
šlovou podnes, a dokládaje o nich, že bydlejí pod les^m Lunou 
(pod Manhartem k Vitorazi), jsouce národ veliký, jdoucí až 
k Dunaji '). Od Ptoleméa až do zkázy říše římské (r. 476) a od- 



^)y,Bouiae/iov to tou Mapo^oúSou fiaacketov^StrRbomsQeogT. VII., 

1. — ^},, Boihoemum, id regioni, qunm InoolebatMarobuduus, nomen est." Vellejus 
Pátere. II. 109.— ^j'/'^' J^y AotJi^av uXtju /Jíéya eá^voc, oi BdtfWi. Víakpři 
všem tom, že Ptoleméus klade Baemy pod les Lunu, yedlé Rakousů, tedydoYito- 
razska, a nazývá je velkým národem, postrkují je novější spisovatelé němečtí 
do cípu Moravského pole naproti Kamuntum, nevidouce lesa pro samé stromy. 
Mannert Germania, S. 391 a Y. F. MUller Die deutschen Stámme I, 192. 
Starší spisovatelé němečtí, zejména Šebestián Munster (r. 1540), měli zrak lepší, 
vysvětlujíce Ptoleméovy Baemi dobře Vellejovým „Boihoemum" ^ Strabono- 
vým „Bujémon^S t. j. kladouce Baemi do Cech. S. Miinster O. Ptolemaei Geo- 
graphia. Basileae 1510, p.24.'Také Šafařík (Starož. slov. 312) a Sprunner (Atlas 
autiquus, Germania) kladou Baemi do Cech, toliko že Šafařík, jakož i jiní ^i- 
sovatelé čeŠtí (Yocel, Pravěk I, 83) mají jméno „Baemi" mylně za jedno a to- 
té? ^U", 



> - 



A 



31 

tud až do časů Karla Velkého jíž žádný spisovatel ani o zemi 
české ani o jejích obyvatelích zmínky nečmí. 

Teprv r. 791 přivádí Eginhart, živoĎpisec Karla Velkého, 
obyvatele české znovu, a to pod týmž jnénem a v též krajině, 
jak a kde je jmenuje Ptoleméus. Píšeí Iginhart v Letopisech 
svých, že toho roku oddělení vojska Karla Velkého po vítězství 
nad Avary na řece Rabe vracelo se z rceka^u jeho domů po 
l^vém břehu Dunaje krajinou Českou, penBeehaimos *). Po- 
něvadž ale Eginhardovi Beeheimi dle výsladu všech historiků 
jsou Čechové, jsou zajisté také Čechové Ptolelnéovi Baemi; 
neboí nikde ni slovem se nepřipomíná, te by od časů Ptole- 
méových až do časů Karla Velkého v olyvatelstvu v Čechách 
byla se nějaká změna stala, že by totiž B^emi Ptoleméovi aneb 
jiní obyvatelé, jak koli jmenovaní, byli zemi výhost dali a 
Eginhardovi Beehaimi se v ní byli usadili. Jest tedy souvislosť 
(kontinuita) národu českého v Čechách od století II. až do konce 
století Vni. a identičnost Ptoleméových Bacmů a Eginhardových 
Beehaimů nade vší pochybnost vyvýšena. 

Taktéž jméno země České Boihoemum a Bujémon, jak 
je přivádějí Vellejus Paterculus a Strabo, není nic jiného než 
středověká Boemannia (r. 900) a Kosmova Boemia neb Bohe- 

v 

mia, a jakož Boemia znamená slovanské Cechy ^), tak je znamená 
i Vellejovo Boihoemum a Strabonovo Bujémon, čímž prokázáno, 
že Čechové bydleli v Čechách již za časů Kristových. Z té dávné 
doby (a zajisté ne z pozdější) zachovalo se také dvoje pojmeno- 



*) „Alias copias (Karolus M.) per Beehaimos yia, qua venerant, reverti 
^raeoepif Pertz Mon. Germ. I, 177. Kázalf totiž Karel Sasům a Frisům, aby 
ŠU nazpět touž cestou, kterou byli od Kezna přišli, t. okolo Křemže a Javorníce 
k Linci. — Jméno Beehaimi, jehož užil Eginhart, potomně v kronikách a 
listech v podobné formě velmi ěasto se opakuje; ok. r. 817 šlovou Cechové 
Beheimi (Pertz Monum. III, 198) a Boemanni, r. 846 Bohemani, r. 905 Bae- 
mani, jindy Behemi a koneěně u Kosmy Pražského ok r. 1124 Boemi a Bo- 
hemi. — *) Kosmas vypravuje o pojmenování země České takto (Pertz Mon. G. IX, 
I, 33.): Když Cech, přijda s pluky svými do nové vlasti, tázal se jich, jak by 
měli .zemi pojmenovati, odpověděli jemu : „Et unde melius vel aptius nomen 
Inveniemus, quam quia tu o Pater diceris Boemus, dicatur et terra Boemia." 
Což vůbec vykládá se bez závady v tento smysl: „A kde nalezneme lepši a pří- 
hodnější jméno nežli to, poněvadž ty Otěe sloves Čech, jmenuj se i ta země 
po tobě Čechy." 



32 

vání národu Českého u jiných národů v. Slované severní a vý- 
chodní, Lužičané, Poáci a Malorusi, nazývají Čechy jménem 
domácím, jak sami se jmenují; jižní však Slované, Slovenci, 
Charváti a Srbové, řílají jim „Bémcl" a podobně je jmenují 
Němci a Romani. Od kterýchžto národův jihozápadních obdržel 
také nepochybně Ptohméus jméno „Baemi." 

Spisovatelé nov^ší, k těmto svědectvím o přebývání cechů 
v Čechách za doby Srabonovy i Ptoleméovy zření nemajíce *), 
mají za to, že dříve Cechů bydleli tu Bojové a po nich Mar- 
komani, kteréž mínoií zakládají na Tacitově Germanii. Vizme 
tedy, co Tacitus o tmi píše. Zmiňujeť se ve své Germanii o 
Bojích na dvou místeh, v kapitole 28. a 42., a o Markomanech 
na místě jednom, v kapitole 42. V kapitole 28 praví, „že 
dle svědectví Julia Caesara mezi lesem Herkynským a řekami 
Rýnem a Mohanen bydleli Helvetové a vedle nich Boji, 
oba kmenové galští" , i dokládáť, „že až po jeho dobu zachovalo se 
jméno Boiemi, co jamátka dávné historie té krajiny, ačkoli 
jsou v ní jiní obyvatelé.** V kap. 42. pak, kdež vypočítává, kteří 
národové bydleli podlé Dunaje od Bavor až na Sloven- 
sko, totiž Hermundíři, Naristi, Markomani a Kvadi, dotýká, „že 
Markomani zvláště jsou proslulí udatností svou, dobyvše sobě sí- 
del svých na Bojích, z nichž je byli vypudili". Tyto dvě zprá- 
vy Tacitovy o Bojích, podané v kap. 28. a 42., spoj ují výše dotče- 
ní spisovatelé v jednu, a majíce za to, že krajina, kterouž Ta- 

v 

citus nazývá Boiemi, jsou Cechy, a ti jiní obyvatelé, kteří v ní 
za doby Tacitovy bydleli, že jsou Markomani , praví, že Bojové 
obývali v Cechách a zeje Markomani od tamtud vyhnali. A však 
tento výklad zřejmě jest mylný. Krajina, o kteréž Tacitus mluví 
v kapit. 28., zcela jest rozdílná od té , ku kteréž se vztahuje v 
kapitole 42. 

V kapit. 28. vypravuje Tacitus *), že za časů Julia Caesara 
mezi lesem Herkynským a řekami Rýnem a Mohanem bydleli 



*) Tito spisovatelé mají Ptoleméovojménofiaí«Ořzaidenti6né se jménem 
Boji. To jest ale zrovna taková identicnostjako kdyby někdo řekl, že bohe- 
micus jest identioné se slovem boicus a ženapř. Monumenta bohemlcá jsou 
totéž co Monumenta boica. — *) Pro lepší vyrozumění věci klademe zde tuto 
ěásť kap. 27 a 28. Germanie Tlu^ltovy v původním znění: ,)Nunc, quae nationes e 
Germania in Galliam commigraverint, expediam. — Yalidiores olim Gallorum 



3á 

dva národové, Hel větové a Boji/ jež nazývá galskými, a praví 
dále, že vedle nich na samém břehu Rýnském obývali národové 
germanStf Vangioni, Triboci a Nemeti, za nimi pak (kap. 30) 
Chati (Hesi), kteří u lesa Herky nského se počínají a v něm se 
končí. Podlé toho bydleli Bojové tuto jmenovaní v nyněj- 
Sím Badensku, WUrtembersku a Bavorsku blíž Bodam- 
ského jezera, majíce za sousedy na jihozápad Helvety v ny- 
nějších Svýcařích, kamž Jul. Caesar Helvety určitě klade, na se- 
verozápad Triboky, Nemety a Vangiony na levém břehu 
Rýna od Štrasburku až k MohuČi, a k východu les Herkynský 
u pramenů Dunaje. Do této krajiny pokládá Boje také Strabo, 
tam připomínají se na kamenech římských ve IV. století po 
Kr., a tam bydlejí co Bavoři poněmčení podnes. U Bodam- 
ského jezera tedy, kteréž Činilo hranici mezi Helvety a Boji, 
byla krajina, již nazývá Tacitus Boiemi, a nebyly to 
Čechy, od jmenovaného jezera 60 i 70 mil vzdálené; pročež 
hrubě pochybili vykladači Tacitovy Germanio v XVI. stoletf, 
kteří, davše se svésti podobností jména Boiemi *) a jména 
Boihoemum, jakž Vellejus Paterculus Cechy jmenuje, a nehledíce 
ku vzdálenosti míst, krajinu, která leží u pramenů Dunaje, vrhli 
za Šumavu. Toto přenesení jména „Boiemi" od Horního Rýna 
do Cech jest tou měrou nekritické, jako kdyby někdo Caesarovy 
Paemany v severní Gallii pro pouhou podobnosť jména vztahoval 
k Cechům, galské Senony k Scmnonům na Labi, galské Ru- 
teny k Rutenům haličským, galské Cerakaty k Te-Rakatům v 
Rakousích, aneb galské Karnuty ke Karnuntum na Dunaji a p. 



res fuisse, summus auotor, diyus Julius tradit; eoque credibile est, etlam Qallos 
in G^maniam transgressos : quantulum enim amnU obstabat quo minus, ut 
quaeqae gens eraluerat, occuparet permutaretque sedes promiscas adhue et nuUá 
regnoram potentia divisas? Igitur inter Hercyniam silvam Rhenumque et 
Moenum amnes Helvetii, ulteriora Boii, Gallica utraque gens, tenuere. Manet 
adhuc Boiemi nomen, signatque loci veterem memoriam quamvis mutatis culto- 
ribus." — *) Y rukopise Tacitovy Germanie z r. 1460 a v nejstarších vydáních 
jejích 5te se „Manet adhuc Boiemi nomen", zejména ve vydání římském z r. 
1514, ve Frankfurtském Curtia Pichena z r. 1607 a v Amsterodamském D. Elze- 
vira z r. 1678, též v rukopisech Perizonianském a Bekkrovském, jichž užil nej- 
novějikritický vydavatel Tacita J. Qaspar OrelUus v Curichu (1848).Teprv novější 
nekritiítí vydavatelé Germanie Tacitovy vložili do ní o své ujmě Vellejovo 
jméno B o i h o e m u m (místo Boiemi), chtějíce 6tení obojího spisu uvésti v srovnalost. 

3 



34 

Dle našeho zdání rozuměti náleží Tacitovým jménem Bolemi onu 
neúrodnou krajinu blíž jezera Bodamského, z kteréž dle syědeotví 
Julia Caesara r. 58 př. Kr. 32,000 Boj& společně s Helyety do 
Gallie odešlo, kteráž pak byla nějakou dobu obyvatelů prázdná, 
pročež ji Strabo ok. nar. Kristova nazývá „pustinou Bojskou^ 
(i] BoUSv eQrjfiío^y obdrževši ale později zase jiné obyvatele, slula 
nicméně (quamvis mutatis cultoribus) - ještě za Tacita (r. 98. po 
Kr.) „Boiemi^, ač nezmýlilli se Tacitus vzdálen j^ a nenapsalli 
„Bojemi" na místě „Boji" (Bavory). 

Někteří spisovatelé mají za to^), že jménem Boiemi blíž 
lesa Herkynského, o němž Tacitus mluví v kap. 28. Germanie 
své, rozuměti náleží zemi českou proto, poněvadž týž spisovatel, " 
mluvě na jiném místě, totiž v Annalech *), o „skrýši lesem Her- 
ky nským obklíčené", do kteréž prý Marobud r. 6. po Kr. před 
3?iberiem strachem zalezl, touto skrýší beze vší pochyby rozumí 
vlasť Českou. A však jméno Herkynia silva vztahov^ali staří 
spisovatelé jednak k celému pohoří, ježto od černého lesa v Ba- 
densku počínajíc, okolo cech až k Tatrám se táhlo, jednak k roz- 
ličným jeho částem. Jakož pak krajina v lese Herkynském, 
Tacltem v Annalech připonlínaná, v níž Marobud prý se skrý- 
val, zřejmě byly naše cechy, tak zase krajinou, ležící blíŽ le^sa 
Herkynského v sousedství Rýna a Helvetů, již dotýká Tacitus v 
Germanii, dle bedlivého uvážení slov, země české rozuměti nelze'). 
S naším výkladem lesa Herkynského v kapit. 28. Germanie 
Tacitovy snáší se také Mommsen, an dí: „Zwischen dem herky- 
nischen Walde (d. h. hier der rauhen Alp); dem Rhein und 
dem Main wohnten die Helvetier", sagt Tacitus (Germ. 28), 
„wciter hin dicBoIer." — „Auch Poseidonios (bei Strabo 7, 293) 
giebt an, dass die Boier zu der Zeit, wo sic die Kimbrer abschlu- 
gen, den herkynischen Wald bewohnten, d. h. die Gebierg<ji 
von der rauhen Alp bis zum BShmerwald"*). 

Chybné vyložení Tacitova jména Boiemi a vztahování 
ho k. Čechám vytknul již před 40 léty August z Wersebe yfi 



í) J. E. Vocel Pravěk země České I, 78. — «) Tacitus Annales 11. 45. — 
*) Třetí- krajinu pod lesem Herkynským, od obou hořejších rozdflnou, přivádí 
Ptoleméus (Geographia II, 11) v Kvádech, toti2 Slovensko. — *) Th. Mommsen 
Romische Gcsch. II, 159. 



i 



86 

svém spíae o národech a družinách staroněmeck^^ch*), doloživ, 2e 
původcové toho výkUdu, přeloživše Boje z Bavor a z Gkllie do 
Cech, spňsobili úplný zmatek v historii. Také Palacký pochy- 
buje, že^by Tacitova krajina ,|Boiemi^ dopadala na hranice nynější 
vlasti České, a pokládá vůbec historii o Bojfch a Markomanech 
za nepodstatné předhradi dějin českých, kteréž, nestoj/b nikde na^ 
pevné půdě mÍBtnf, plno jest nejistoty a mlhy.*) 

Ale jak mile na jisto postaveno jest, že jméno Boiemi v 
kap. 28. Germanie Tacitovy se nevztahuje k Čechám a že tedy 
Bojové v této kapitole připomínaní nejsou obyvatelé země české, 
nelze také k Čechám vztahovati toho, co vypravuje Tacitus v kap. 
42. o vypuzení Bojů skrze Markomany a o dobytí sídel jejich. 

Slova Tacitova v kap. 42. znějí takto: ^Juxta Hermunduros 
NariscI, ac doinde Marcomani ct Quadi agunt Praeclpua Maroo- 
manorum gloria viresque, atque etiam ipsa sedes pulsis olim 
Boiis virtute parta. Neo Narisci Quadique degenerant. Eaque Ger- 
maniae velut frons est, quatenus Danuvio peragitur.*^ Není< po- 
chyby, že vyhnání Bojů, jehož tu Tacitus krátkými slovy, více 
rétoricky než historicky, dotýká, '[stalo se někde blíž Moravy, 
kde Markomani bydlel!, a ne příliš daleko od Dunaje, jehož po- 
břežními obyvateli byli Hermunduři, Naristi i Kvadi tu jmeno- 
vaní. Spisovatelé novější kladou tento příběh bez rozpaků do 
^ Čech, táhnouce se, jak výše řečeno, ke kap. 28., kde dle jejich 
mínění země česká se jmenuje, jejíž noví obyvatelé (mutati cul- 
tores) jsou prý stateční Markomani, Tacitem v kapitole 42. 
vychvalovaní. Poněvadž ale v kap. 28. dle výkladu výše podá- 

^) August v. Wersebe Ueber dle Volker und Vdlkerbandaisse des alten 
Ddutechlands. Hannover 1826, z kteréhož spisu položen výpis v Dokladech, 
Wersebe má za to, Že Tacitovým jménem Boiemi rozuměti se má mSsto* 
„oppidum Boiorum", Jul. Caesarem v Galiu připomínané, nynější město' 
- Beaujeu (lat. Beujoviam) v jižních Francouzích v okresu Ville-Fran- 
cheském, kteréž Bojové, byvše od Heduánů do jejich krajiny přijati, tam 
vystavěli, potomně ale opustili. VSak nechť Tacitovo Boiemi jsou Strabonova 
Deserta Boiorum, kus nyn^jSích Bavor, aneb galické Beujovium anebo které 
koli jiné místo, ze vSeho vychází na jisto, že Čechy se jím rozuměti nemohou. 
—«) Slovník nau5ný(1862) II, 376. Viz Doklady. — Podobně i Šafařík pronáSÍ 
se, Že dějiny Bojské vůbec zůstanou vždy temné a nejisté, zvláStě proto, že neur- 
ěitých zpráv starých spisovatelův o Bojech pannonských, bavorských a bohém- 
ských (?), co do místnosti, dokonale odděliti nelze. Starož. Slov. 313, Pozn. 

3* 



M 

ného o Čechich řeči není, tedy argumentace tato, aS thstaletá, 
jest nepodstatná a pozbývá vSťvfrj *). Spisovatelé jmenoyanímají 
viak před rukama důkaz jiný, dle jejich zdání neomylný, ten 
totiž, že VellejusPaterculusnazýyáČecby Boiboemum=^Bojenheim 
čili Bóbeim, t j. vlasť Bojů, pročež prý nelze za jiné míti, nežli 
že Markoman! Boje z Cecb vypudili. Ale i tento důkaz, zalo- 
žený na výkladu jména „Boihoemum", ač ode ySech jazykozpyt- 
ců německých i českých posud za prayý uznaný, jest neplatný. 
Neprayda jest, že by Boiboemum znamenalo vlast B oj ů. Kmen 
Čili kořen jména Boiboemum a Strabonova Bováifiov není Boj, 
jak se vůbec za to má, anobrž Boiboem či BovaifA, obsahujíc 
v sobě hlásku m co hlásku organickou a nikoliv co čásť koncovky ; 
znamenáť tedy Boiboemum a Bováifiov vlasť Boihoemů, 
Bovd ifiov, t j. vlasť Čechů. Podobné v pozdějších variantech 
jména Boiboemum: Boemannia, Bohemia, Boemia (r. 11^4), Bé- 
heim (r. 1255), Během (r. 1458),B5hcim a Boehmen, ve slovenském 
Bémsku a ruském Bogemsku obsažen jest kmen: Boeman, Bohem, 
Boem, Během aB5hm, slovensky Bémc aruskyBogem, nikoli ale 
Boj. Kdyby země Česká měla jméno od Bojů, slula by bud „Boja^, 
jakž nazýváno hlavní sídlo Bojů v Gallii, nebo „Regio Boica", 
jakož se na př. jmenovalo jisté pole u Milana „ Ager boious^ '), 
aneb „Regio Boiorum", jakož v Bavoříob krajina pustá slula 
„Deserta Boíorum**; německy pak jmenovaly by se čechý 
„Bojen** a slovensky a rusky „Boje** neb „Bójky". 

Dle toho tedy ani jméno Boiboemum není důkazem, že by 
Markomani Boje byli z Čech vypudili. Uvážímeli pak, že ni- 
žádný spisovatel, ani římský ani řecký. Bojů na severní břeh 
Dunaje neklade, vcházejí vůbec v odpor s historií, kdož sídla, z 
nichž byli dle Tacita Bojové od Markomanů vypuzeni, pokládají 
za Čechy. 

Jakož pak Tacitus o tomto vypuzeni Bojů jen mimochodem 



*) Tuto dotýkáme, Že Mommsen slova Tacitoya „mutati' cultoribus^' 
vztahuje k Vlndellkům, sousedQm Bojů, a ne k Markomanům. (Mommsen Ř9m. 
Gesch. II, 159). Tedy také Mommsen stvrzuje mínění naSe, že kapitoly 42. 
Tacitovy Germanie nenáleží ve svazek přiváděti s kapit. 28. — ') Podobným 
spůsobem šlovou Památky bavorské od Bojů „Monumenta boica*^, ěeské pa- 
mátky vSak „Monumenta bobemíca'^, kterýž rozdíl, jakž jsme jiŽ jinde připo- 
menuli, zvláStě v oěi bije. 



37 

a úseSně mluví, místa, kde by so bylo stalo, nejmenuje, tedy 
nesnadno zprávu jeho doplňovati a vysvětlovati. Hledíc vŠak 
ktomu, £e Bojové dle svědectví Posoidonia, Julia Caesara, Strabona 
a Ptoleměa bydleli v nynějších Bavořích, táhnouce se až k Bojo- 
durum ěili Pašovu a dále do Rakous a do Štýrska, pravdě se 
podobá, že při^Se tu v nějaký spor s Markomany sousedními, od 
nic)i z některé ěásti této krajiny byli vypuzeni, na kterouž 
událosť odjinud neznámou snad Tacitus v kapitole 42. naráží. 
V tuto krajinu klade poražení Bojů od Markomanů také sku- 
tečně Mommsen, jenž píSe (Rom. Gesch. II, 159): „Die Boier 
wurden aus ihren Sitzen von der rauhen Alp bis 
zum Bdhmerwald von den Markomanen und andern 
deutschen (I) Stlímmen schon vor Poseidonios Zeiten, also vor 
dem J. 650 (r. 103 př. Kr.) vertrieben; SpUtter dersclben irr- 
ten zu Caesars Zeit in Kárnten umher (Caesar b. G. I, 5); ein 
anderer Schwarm fand neue Sitze am Plattensee, wo er um das 
J. 700 von den Geten vernichtet ward." 

Pakli by ale přes všechny důvody naše mělo se za to, že 
zpráva Tacitova o vypuzeni Bojů vztahuje se k Čechám, nebylo 
by nesnadno prokázati nepravdivosti její. Vypuzeni Bojů Tacitrai 
připomínané bylo by serůle všech případností mohlo zběhnouti 
jen T ěas války krále Mařobuda se Římany r, 6. po Kristu. 

Však svědkové souvěcí, od kterých jediné by Tacitus tuto 
zprávu míti mohl, Yellejus Paterculus a Strabo, ni slovem o ta- 
kovém vyhubení obyvatelstva českého se nezmiňují. Vellejus Pa- 
terculus, kterýž co důstojník římský zdržoval se déle v Pannonii 
a s Tiberiem na Dolním Labi, a vyhledal vše , čeho se o Tibe- 
riovi jím zbožňovaném a jeho odpůrcích dověděti mohl, byl tedy 
o tom příběhu válečném nejlépe zpraven, vypravuje obšírně, 
kterak v té velké nesnázi, když Římané na Márobuda se dvou 
stran, od západu skrze Hessko a na jihu od Karnuntum doráželi, 
Marobud s Markomany svými do vnitř země zašel, a usadiv se v 
krajině lesem herkynským obklíčené (v Cechách), kmeny sou-% 
sedni bud mocí sobě podmanil, bud smluvami k sobě připojil ^). 
Strabo píše o té památné události, že Marobud kménovce své 
Markomany do Bujémum přeloživ, Lužičany (Lugy) a některé 
kmeny menší sobě podrobil*); kterýmžto slovům obou spisovatelů 

*) VellejuB Paterculus II. 109. — «) Strabonis Geographica Vil. 1. 



38 

v 

rozuměti náleží tak, žeMarobud, jsa od Římanů se strany Dunaje 
r Moravě otevřené svírán, odtud s vojskem sv^m dočcch ueou- 
vnul a náležitá opatření ke spoleěně obraně tu učinil, když ale 
Římane za příčinou náhlého zbouření v Pannonii a v Dalmatech 
od stíhání jeho upustili, opět do Moravy se vrátil. Že by vŠak 
mocí a násilím do Čech byl vtrhl a vyhnav obyvatelstvo (ať již 
bojské nebo jiiié), co hrdina a vítěz sídel jeho si byl vydobyl, 
z Vellejova a Strabonova vypsání těch příběhů ani dost málo 
nevychází. Ano naopak Tacitus, jenž vypravuje v Anna- 
lech o tomto tažení, Marobuda co babu tupí, klada Arminovi, 
vůdci Cheruskému, před bitvou sMarobudem svedenou v tista slova 
hanlivá, že před Tiberiem uprchnuv v lese Herkynském se skryl, 
a bitvy nepodniknuv dary a vyslanci smlouvy s císařem si vyžebral *). 

A co by bylo přimělo Marobuda v oné nebezpečné době, 
kde měl spojenců nanejvýš potřebí, k tomu, aby sousedy své a 
společné nepřátele Římanů byl ze země vypuzoval? A kam a 
kudy by je byl vypudil? Do Bavor? jak někteří se domýďejí; 
tam jich vyhnati nemohl, ježto hlavní průchod u Chebu vojskem 
římským byl zastoupen, a aby jo byl po Zlaté stezce ku Pašovu 
po jednom neb po dvou vytiskoval, bylo by trodiu dlouho trvalo. 

Někteří spisovatelé novější mají z& to, že vypuzení Bojů z 
Uech skrze Markomany stalo se roku 12.*), jiní zase, že r. 15. př. 
Kr.') S tímto domyslem ale nesrovnává se hodnověiná zpráva 
Strabonova, stvrzená Vellejem Paterculem, že Marobud r. 6. po 
Kr. Markomany do Cech přelíčil; ncboi kdyby dle domnění do- 
tčených spisovatelů již 17 neb 20 let dříve byli v Čechách bý- 
vali usazeni, nebyl by jich tam mohl překládati r. 6^ aniž by tch 
ho byl měl zapotřebí činiti. Tůn méně může se místa dáti do- 
mněnce jiných spisovatelů*), že by Bojové již r. 60 neb 80 př. Kr. 
byli z Čech odešli a Markomané na jich místě se usadili. 



*) Tacitus Annalcs II, 46. — *) Palackého Dějiny národu Českého I. 

* &á. — ») Buehner, Qeschichte von Baielm I. 43. — *) J. E. Vocel Pravěk 

.s«mě České, «tr. 77 a násl. Y které době opanovali Bojové zemi Ce^koa? — 

v 

K. Zeuss Herkunft der Baicrn, str. 39. Zeuss klade vyhnáni Bojů z Cech vzhůru 
AŽ kr. 80 př. Kr., poněvadž Tacitus praví: pulsis o lim Boiis. JeStě výSe po- 
kládá tento příběh Mommsen, maje za to, Že Bojové byli od Markomanů ze 
svých tídel v Bavoříeh (nikoli v Čechách) vypuzeni ok. r. 104 př. Kr. (R5m. 
Gesch. II, 169. 



39 

Kromě důvodu výše vyložených jest vsak tu i positivní 
svédectvř o nepravosti výkladu zprávy Tacitovy, že by Marko- 
maifié, vyhnavše Boje, v drženi země České se byli uvázali. Kdyby 
torna bylo tak, jakž za to mají všichni ti, kdož kladou panování 
Markomanů v Čechách od Marqbuda až do V. neb Ví. století, 
byli by Markomane bydleli v Cechách v 11. století po Kr. 
za ěasů Ptoleměových. Avšak podlé Ptoleméa obávali tu v 11. sto- 
letí (okolo r. 160. po Kr.) Baemi (BaífAOi), národ veliký, 
jenž hraničil na jihu s Rakousy a lesem Lunou a táhl se až k Du- 
naji *). Tímto svědectvím vyvracují se pojednou všechny výklady 
o panství Markomanském v Cechách. Neboí Ptoleméus jest svědek 
souvěký, ze všech spisovatelů římdLých a řeckých o našich kraji- 
nách nejlépe zpravený a tudíž nad jiné hodnověrný. Kdežto Ta- 
oitus o Čechách niěeho nevěděl, a klada prameny Labe do Dari- 
na,' vyznal, že za jeho časů o Labi ani slyšeti nebylo*),, popsal 
Ptoleméus hranice země české a národy kolem nich věrně dle 
skuieěnosti, pk*avě, že na severozápadu ód cech bydleli Duřinci 
(Theuri), pod nimi za Sumovou (Sudety) Koubané (Kampi) s 
městem Brodem, pod nimi v Horních Rakousíoh Narvané (Na- 
risti), vedle nich za lesem Javornioí (Gabrita) Koubané rakouští 
(Adrabae-Kaonpi), pod .lesem Lúnským Rakušané (Rakatao) r 
Polaňeeh a na Dyji, za Rakušany Moravané (Markomani), dále 
na východ zaKrkonoši Bobřané (Buri) a na sever pod Jcšěedem 
(Askiburgion) Budišiňané (Bateini). Do středu pak země, těmito 
rozličnými kmeny otočené, položil Baemy, o nichž jediných 
doklady že byli národ veliký, totiž po celé zemi rozložený'). 
Proti svědectví tak důkladnému, kteréž má do sebe všechny 
známky hodnověrností, úsečná slova Tacitova výše přivedená 
a vyložená pozbývají naprosto platnosti. 

Připomene ale snad někdo, že mimo Tacita také Livius 
přivádí Boje v našich krajinách, jenž vypravuje, kterak za dávné 
doby bratři Sigoves aBeloves s lidem bojským zGallie se vystě- 
hovali a kterak Sigoves se zástupem svým k lesu Herkynskému 



*) Ptolemaeus Geographia II, 11. — *) Taoitus" Germania, 41. — 
») Také o Kraňsku měl Ptoleméus zprávy velmi důkladné, „tak že se jest," 
jakS praví Hitzinger, „vědomostem jeho velice diviti." Mittheilungen dee histor. 
Vereins fiir Kárnthen. Oct. u. Nov. 1864. 



40 

se obrátil. Však toto vypravování Liviovo pokládati náleží za 
pouhou pověst; za kterouž ji Livius sám vydává slovy: siout 
haec accepimus; pověs£ tato, dle níž vykladači Liviovi tažení 
Sigovesovo kladou jedni k r. asi 600 a druzí k r. 388 př. Er. ^\ 
nesrovnává se s podobností k pravdě; neboi když ještě ví. století 
př. Kristem bylo v Gallii tolik úrodné pfidyy že tam dle svědec- 
tví Julia Caesara Ariovist 120.000 svých krajanů Svevů a 
24.000 Harudů na Sekvaně usadil, což by bylo mohlo 300 neb 
500 let dříve pohnouti Boje, aby Gallii úrodně a ne příliš zalid- 
něné výhost davše v méně úrodné i lesnaté Germanii nové byty 
hledali?*) Naprosto pak nelze přikládati víry tomu, že by tyto 
byty byU hledali v Čechách, od jihu a západu pro husté 
pralesy nepřístupných. Lesem Herkynským, jejž Livius při- 
pomíná jako to místo, k němuž Bojové táhli, rozuměl se dle vy- 
psání souvěkého Strabona hustý les, jenž se táhl od pramenů Du* 
naje širokým obloukem přes příkré výšiny vzhůru k Du- 
řinkám a odtud přes hory srbské (vandalské) a přes Sudety ko- 
lem Čech a Moravy až do Tater. Obsahoval tedy v sobě černý 
les (Schwarzwald) u zřídel Dunaje, Odenwald a Spessart na Mo- 
hany, Bukovinu Vltavskou (Buchonii u Fuldy), tak řeěenéSmr- 
ěiny a Krkonoše, Šumavu alesčeskorakouský a t.d. Proě se tedy 
má lesem Herkynským právě rozuměti vzdálená Šumava ěili les 
Český, do něhož vedly toliko třiúzkéstezkyuvnitřbedlivěhajené*), 



<) Pater Mathias Fuhrmann (Oesterreicliisclies Heidenthum. Wien, 1727. 
rV, 176) praví, Se BojoTe přistéhoTall se do Čech r. 604 př. Kr. Pelzel, dů- 
věřuje T Livia, £e se to stalo za Tarquinia Priska, má za to, Se přill! ok. r. 600 
(Kronika Če6kál,.7); Niebolir ySak, nedůvěřuje Liviovi, klad^ odchod Bojů z Gallie 
k r. 388 př. K. Vocel (Pravěk země České I, 77) přidává sek mínění Pelzlovn, 
a to z té příčiny, Se by jinak, kdyby Bojové se byli přistěhovali do Čech ve 
rV. století př. Er., „byl v rozpacích, kterému národa by měl přivlastniti pa< 
matky pohřební z doby pouhého bronzu pocházející." Tedy aby tyto památky 
mohly se přivlastniti Keltům, museli Bojové o 200 let dříve přijíti do země, 
nežli jak dovozuje Niebuhr, a musili se také o 50 let dříve ze země vystěho- 
vati (Pravěk I, 84). Ostatek, jak jsme výěe vyložili, jest všechen tento spor o 
přibytí Bojů do Čech daremný. — ») Julius Caesar (De bello Qallico YI, 24) 
domnívá se sice, ze za starodávna Gallové pro nedostatek rolí doma zřizovali 
kolonie na pravém břehu Rýna a jmenuje tam za příklad Tektosagi; vSak 
všechna ta zpráva jest nejistá a mlho vitá. — *) Viz o těchto stezkách H. Ji- 
reěka Právo slovanské I, 9—12 a 88—94. 



41 

a do něhož jeité za časů TiberioTých vojsko římské jinač 
ynikňouti si netroufalo, leČ rydtkiuim prvé potřebného pr&- 
ehodu? Proč neukazují vykladači Liviovi, majíce povést jím 
podanou za pravou, radčji k blízkému Černému lesu u pramenů 
Dunaje*), a vůbec k zemi Bavorské, kde Bojové skutečné bydleli? 
A domýilejí se snad, £e by Bojové Sigovésovi Šumavou byli se 
do Cech dostali bez nesnáze a bez odporu, co do země lidu- 
prázdné? Najto, bylali vlasť naše tehda liduprázdná čili nic, 
necht jim odpovědí naši geologové. 

Yímdí, že uvádějíce v pochybnost Tacitovu hodnověmosf 
ve zpriLvě jeho o vypuzení Bojů z čeeh, nemile se dotkneme 
všech těch, kteří furoniknuti jsouce úctou k němu, co k historikovi 
na slovo vzatému, neřádi by ve spisech jeho klasických vady ně- 
jaké shledali. Viak títn, že ne každý řádek jeho Grermanie na« 
lezné se býti pravdivým, nestane se jemu ujmy, i budef, jak 
Schl<^r o něm praví, povždy prvním dějepiscem, jejž příroda 
a tmiění spojenými silami stvořily, jeho Germanie pak bude i 
dále Zlatou knihou netoliko Němcům, ale i Slovanům. Nám vsak 
jde o pravdu, a tudíž jsme povinni, nehledíce přízně neb nepří- 
zně číkoli, odkryti poklésky v Germanii jeho, af vina jich padá 
na spisovatele, nebo na nespolehlivé svědky. Nejsme pak první, 
jenž na tyto vady ukazujeme; již jiní před námi, nenalezše v ní 
viehotak,jak by se skutečností se srovnávalo, o hodnověrnosti Ta> 
citově více méně pochybnost měli. Čemuž netřeba se diviti, uvá- 
žímeli, že Tacitus, nebyv sám v zemích germánských, vse sepsal 
v dalekém Římě, maje zprávy své z třetí ruky, buď od Růna- 
nů, kteří v severních krajinách byli, nebo od Germanů do Říma 
přibylých. K těmto okolnostem hledě, píše K. Ch. Leutech *), že 
Tacitus, jsa východních zemí germánských zcela neznalý, měl 
vědomost jen těch kmenů, kteří bydleli mezi Mohanem a Sever- 

^) Ze lesem Herkynským, jejŽ připomíná Livios, rozuměti se může, «5 
jestli pověsf o taženi Boj A pravdivá, jediné hási toho lesa u pramenů Dunaje, 
vychází dosti jasně ze Strabonova popsání té krajiny. PíM Strabo(VII, 1): «Jak 
jezero (Bodamské), tak i leiHerkynský leží na jih od pramenů Dunaje; 
kdo tedy jde z Gallie do Herkynského lesa, musí jíti nejp^é přes toto 
jezero a potom přes Dunaj ; pak může jíti. cestou méně obtížnou vrSinami. 
S tímto jezerem na malé ěásti pobřeží hraniěí Rétové, na větSí Sástl Helro* 
tové, Yindelikovéá pustina Bojská."* — *) Kari Ch. Leutsch MarkgrafOeio, 
Leipzig 18^8. S. 39. 



4S 

ním mořem, též mezi Rýneáx a Weserou j vkládaje to, co o vý- 
ěhodníeh zemídi a kmenech yěděl, jen mimochodem v popsání 
obyžejů národů, bydlejtcích na Dolním Rýně. Šafařík pak ro- 
vněž praví '), že na Táoita, pokud píše o našich krajinách, nelze 
se spoléhati, ježto v nmohých věcech ve zjevná odporu jest 
sám s sebou, s jin/ini spisovateli, se skutečn/mi^říbéhy as po- 
vahou věcí, vyznávaje sám, „že o příbuznosti Genňanů^ Yenedů a 
Sarmatů* ničeho neví.** Eu kterýmžto oběma výrokům přidáme tu 
několik dokladů. V kapit. 28. klade Tacitus uprostřed národů 
porýnskýoh pannonskě Aravisty (Babany) áOsy, nazývaje 
tyto kmenem germánským; ale v kapit. 43. naopak praví, že 
jsou Osi j azyka pannonskěbo. V těž kapitole (43) připomíná 
ětvero národností tak' neurčitě a zmateně, že nelze tu pravého 
smyslu vyhledati; yyZa Markomany a Kvady,^ praví Tacituš, „by- 
dkijí Mařsigni, Gotini, Osi a Buri, z nichž Marsignr a Buri jsou 
dle řeěi a mravů obraz Svevů; galský jazykGotinů a pannonský 
Osů ukazuje však, že nejsou Germané.*. V kapii. 3. zase píše, 
„že na hranicích Germanie a Rode jsou památníky a mohyly 
s nápisem řeckým, že ale zůstavuje ětenáři, chceli tbmu dle do- 
myslu svého věřiti, ěili nic, z ěehož patrně viděti, že krajiny té 
.aě dosti blízké, nebyl znalý. Nedostatečnou známost některýdi 
zemí germánských vyznal Tacitus sám v 1. kap. Germaoiie své 
dovy: „nupéř cognitis quibusdam gentibus et regibus,, quos 
bellům áperuit*', a úplnou neznámost země České i zemí pohra- 
niěnýeh dal najevo v^ kapit. 41. zprávou o pocátcídi řdcy Labe, 
jež položil do Duřinek. 

Také co se týže zprávy Tacitovy o Bojech a jména Boihoe- 
mum, dle domnění mnohých od Bojů odvedeného, pronesli o tom 
již před námi někteří spisovatelé pochybnosti, zejména Ch. Barth') 
a Mk Katančié. Proslulý Kataněié praví o té věd : „Tacitus pulsis 
Boiis locum obtinuisse Marcomanos ait, unde Boiemi nomen. 
Sed haec adplescens Tacitus jfono vocabulorum duetus, de 
Boiis cogitasse videtur, quod- neque Strabo neque Yellejus, ad- 
seruere. Et Ptolemaeo Báemi, valida natio, originis Yindelicae, 
haec tenuere loca, ad ripam Danubii retrusi** '). 



. <) ^. J. Safařik Abkimft der Slayen. S. 79. -- 2)Ch. Barth Deutsehland^s 
Urgeschichte. Baireuth 1818. 1. 469. — ^) M. Katancsich Orbis antiquus L 198. 



43 

^leJTice ale roumeTan byl na iaeita nejdávnější jeoo posu- 
aovatel TertuIiaB^ jenž pro některé mylné zprirj o šideck přúno 
jq naeývi „přdowxrratelcm a lživým mluvkou" . (labula et 
homo mendaeiorum lequacissimus) '); kteriž nadávka padá vide 
▼íee na prameny a svědky nežli na Taeíta, a nevztahuje se k 
jelio Germanii, ale k Hisloriíni. 

Tún konSnne spor o Boje v Cechách, nadějíoe se,- že nebude 
bea proqmhn, alebrž že přiěiní k tomu, aby jak Bojové galští, 
tak i Ibrkomane némeětí z dějin ěeských navždy byli vymazáni. 



7. Hark^oBianí. Bior«T«iii. 

Markomani byli ncjznameDÍtější ze všech niírodů germán- 
ských a jich jméno po všechna dobu římskou nejrozhlášenější. 
Původně rozuměli se jménem Markomanů obyvatelé Moravského 
pole, od ústí řeky Moravy pod Děvínem počínajíc, kdež Římané a 
jiní cizí národové'po Dunaji obchod vedouce za doby předhistori- 
cké je poznali, a vůbec obyvatelé země Moravské. Ve válkách 
se Růnany přešlo vsak jméno Markomanů, jakožto Římanům nej- 
známější, na veškeré kmeny okolní, kteří pod spolčeným vůdcem 
za svobodu a samostatnost s dobyvavými samovládd římskami 
bojovali, t. j. stalo se jménem družiny čili spolku národův. Za 
krále Mirobuda zahrnovalo v sobě dle svědectví Strabona a 
Velleje Patercula nejen obyvatele všech zemí českoslovanskych, 
počítajíc k nim také Rakousy, ale i Srby lužické a nepochybně 
Slezany, kteréž kmeny vůbec Mirobud k sobě připojiv, pod jmé- 
nem krále Markomanského Římanům strašném se stal. 

Mnohem slavnější bylo pak jméno Markomanů za Časů 
cis. Marka Aurelia, kdež válka 15 létá, kterouž vedli Římané se 



*) Tertulianas In Apologeto, c. 16. — •) Moravské pole obsahovalo za 
starodávna krajina od řeky Moravy na západ za les Mury (MaOberk) a Mó- 
helno (GrosB-Magl) dč k Dunaji naproti Chlomúm Vídenským (Wiener Wald); 

v 

aáleSely k němu tedy mětfta Láva, Stožec a Štokerava a okolní krajinou. Ještě 
r. 1476 pokládá se v jednom Ušte zámek a panství Gundeisdorfské na silnioi 
Znojemské mezi Holabmnnem a Jeclsdorfem v Moravské pole. Tím se vysvě- 
tluje, proě kladou staří spisovatelé na Moravské pole nejen bitvu u Marbheká 
(r 1266), ale i bitm, svedenou r. 1279 med ksálem Otakarem a Ríídoltem blíž 
Vrbovce a Nidiípelku (Jedenspeugen). 



60 

Palen^ulttS) pravě, že Tiberius na Mirob^a táhl od Earnuntiim nad 
Dnnajem a Satumimis z Heaska, kteréžto taženíse dvou stran bjloby 
aeroBumné, kdyby Mirobud s Markomany svými byl bydlelněkde 
y BaT<»Kch. A kterak by byl mohl Mirobud skrze Šumavu proraziti 
dočeeh^obsazenýoh dle domnění spisovatelů výše řečených od Bojů 
jem« nepřátelských, když Saturninus nevěděl jiného prostředku, 
aby se do cech nepřístupných dostal, nežli ten, aby prvé les Český 
prosekal? Také by to bylo bývalo podivné honění národů, kdy- 
by Markomané bylí z Bavor do Čech vtrhli a vyhnali odtud 
Boje aa vcájem do Bavor. 

Domněnce, že Markomani byli Němci, klademe ha odpor, 
tfe jiné ponu(jejíee, jediné důvody z topografie historioké, v př^ 
ěině Moravy nevyvratné. Kdyby byli v Moravě od ěasů Miro- 
budových a& do r. 451. nebo do r. 550. po Kr. bydleli Němd 
(Markmaenner), byli by nástupcové jejich, Slované nevyhnutedlné 
po nich ssdědili a na další století 2sachovali alespoň některá ně- 
flfeoká jména hor, vod a osad, týmž spůsobem, jako zdědili a za- 
ehovali. Němci po Slovanech nesčíslné množství slovanských 
místních jmen ve Slezsku,, v Braniborsku a v jiných zemích 
slovanských, od Němců v středověku osazených. Však dle nejstar* 
Sřch listin moravských, v nové době úplně sebraných a vydaných, 
nebylo od IX. až do konce ^11. století (od r. 800—1200) v celé 
Moravě ani jediné řeky, hory neb vsi německého jména, což by 
naprosto nebylo možné, kdyby 300 let dříve (ok. r. 500) veškerá 
flemě byla bývala německá, t. j. kdyby Markomané byli bývali 
Němci *). Totéž vztahuje se i k Čechám, v nichž dle mylného mínění 
posavadního také prý po 500 let obývali Markomané němečtí. 

Na tuto podstatnou námitku a oboření naše mají však obháj- 
cové němeekomarkomanského předvěku na Moravě i v cechách 



^) Mimo německá jména místní byly by se v Morayě zachovaly také 
německé památky pohrobní, kdyby Markomané byli lidé kmene něme- 
ckého. Ale takových památek též ani t Čechách ani na Moravě není^ jak2 po 
P^ém té yěci zpytování p. Yocel, netaje při tom svého podivení, upřímně 
vyznává (Pravěk země České I, 187 a 192.) K, Weinhold a jiní jemu po- 
dobní spisovatelé němeětí jsou ovšem jiného míněni, prohlaěajíce všechny pa^- 
matky z pohanských pohřebišť y Čechách i na Moravě za německé; k jakému 
vlak absurdum tím vědu archeologickou přivád^í, ukazuje jim p. Yocel se 
svém Pravěku z. Č., I, 201. 



61 

odpověď pohotovS, pravíce, že Markomané, jako víiolini tebdigií 
národové némeětí^ byli lid surový, kteří provozujíce orbu onde 
i onde, a ne na stálých nivách, měli příbytky chatrné, různó 
a pořídku v čirých lesích rozložené, pročež jim bylo snadno, 
zemí opustiti, aniž po nich a po bydlištěch jejich zůstalo jaké déle 
trvající památky. Teprve noví obyvatelé slovanští, zaujavSe místa 
od nich uprázdněná, musili prý lesy pusté mýtiti, půdu orati, 
nové dědiny zakládati a horám, řekám, potokům a hájům jména 
dávati^ *). Vsak tento výrok o surovosti a kpčovnosti Markomanů 
se nesrovnává se svědectvům souvěkých spisovatelů římských. 
Dle Tacita měli Markomané netoliko vesnice, ale i pevné hrady 
pro obranu zemskou a spolu co sídla knížecí a střediště obchodu. 
Takového hradu, sídla Mirobudova, zmocnil se r. 19. po Kr. 
Katvalda, protivník a Škůdce Mirobudův ^); v takových hradech 
bránili se r. 51. po Kr. Markomané za krále Vania, jsouce v 
nich obleženi od Duřinků a Lužičanů '), a do takových hradů polipŽQ 
jim r. 174 cis. Markus Aurelius, aby je na uzdě držel, 20,000 
mužův posádky ^). Co se pak orby týče, netoliko samo sebou se 
rozumí, že obyvatelé úrodných rovin na Moravě, Hané, Svarcavě a 
Dyji,a£by byli toho neb onoho jazyka, pilně rolnictví provozovali, 
ale jest před rukama i výslovné svědectví, že Markomané proti po- 
sádkám, římským výše jmenovaným právě z té příčiny se zbouřili, 
že jim překáželi role orati a dobytek pokojně pásti •). Připo- 
menemqli mimo to, že král Mirobud podlé Velleje Patercula 74 tisíc, 
vojska svého dle spůsobu římského zřídil, k čemuž mu, co oděvu a 
zbraně se týče, jen postoupilé hospodářství a řemeslnictví náležitých 
potí^b poskytovati mohlo, nemůžeme míti za jiné, nežli že Marko- 
mani (Moravani) byli národ ne surový a kočovný, ale vzdělaný'), 



í) V. V. Tomka Dějiny království Českého. V Praze 1864, str. 7. — «)Taoi- 
tus Annaks II, 62, — ») Tamtéž XII. 29. — *) Dio Cassius 71, 8.— ») Tam- 
též 72, 2. — •) P. Vocel, maje Markomany za Kémce, kteří dle svědectví 
spisovatele souvěkých byli prý barbaři (Pravěk I, 185), vSak známky vzděla- 
nosti Markomanů námi uvedené uznávaje, v nemalé jest nesnázi, jak si má vy- 
světliti, Se Markomané nejsou též tokoví barbaři jako jiní Němci; utíká se tedy 
k domněnce, že d alespoň ěelné třídy Markomanů k vySiímu stupni vzdělanosti 
spoleěenské blížiti se poěaly**. (Pravěk, tamtéž). A vSak ěelné třídy neor^jí roH, 
nepasou dobytka, nechodí na trhy a neprovozují řemesel, jakož to vše u Mtar- 
komanů se shledává. Nebyl tedy „obecný Hd markomanský na stupni hrubé 
nevzdělanosti*, ji|Již p. Vocel se domýSlí (Pravěk, I, 186.) 

4* 



52 



• é 



ode dávna v stálých bytech usazený, pročež u nich, jako u ji 
ných vzdělaných národův každý vrch aháj, každýpotůček, každá vós, 
každý dvůr a mlýn měl své určité jméno. Jakož pak Ptoleméuš 
z onoho markomanského názvosloví jména dvou řek moravských, 
Odry a Dyje, v paměti nám zachoval (Labe české, Vislu slez- 
skou a Hron slovenský pomíjíme), tak zajisté v též době marko- 
manské (a ovšem již dříve) obecná byla jména řek : Morava, 
Bečva, Haná, Svitava, Svarcava, Jihlava a j.; jména hor : Pá- 
lavá, Hostýn, Badho^, Kněhyně, Javořina, Lopeník, a jména 
hradů: Děvín, Přerov, Olomouc, Brno, Znojmo, Bítov a p., kte- 
ráž jména, krom množství jiných, zachovala se spolu s náro- 
dem, který je pojmenoval, přes všechny vichřice a bouře až po 
dnešní chvíli. 

Jiného mínění o místních jménech na Moravě a v Cechách 
za doby Ptoleméovy, nežli jsme my tuto pronesli, jest p. Vocel. 
Mi^ za to, že za časů Ptoleméových v obojí této zemi bydleli 
Markomané němečtí, kteří dle své povahy národní měst nestavě- 
li, pokládá města, ježto dle stupňů geografie Ptoleméovy při- 
padají do Moravy a do Cech, vesměs za pozůstatek Bojů kelti- 
ckých, dle jeho mínění asi r. 60. př. ELr., tedy 200 let dříve vy- 
stěhovalých, a má tudíž jména jich za keltická. Něvy vratným 
důkazem keltického původu jsou p. Vocelovi koncovky dunum, 
lunum a p. některých měst takových, na př. Meliodunum, Ebu- 
rodunum, Abiluniun a p. (Pravěk 1, 222), poněvadž tytéž kon- 
covky shledávají se i při mnohých jménech místních v Gallii a 
Britanii. A však Ptoleméuš jmenuje také v Dolní Moesii (v 
Srbsku) Nuiodunum a v Pannonii Ňovodunum, a mimo to troje 
Carrodunum, jedno u Augšpurka, druhé oi Krakova a třetí u 
Siseku ve Slavonsku, aniž lze míti za pravé, že by ve všech 
těchto dalekých končinách byli obývali Kelti. Dle p. Vocela 
jest také Ptoleméovo město Artobriga v Rez^nsku keltické; ale 
množství jmen s touž koncovkou jest i v Hispanii a Lusitanii, 
na př. Mirobriga, Talabriga, Augustobriga, Dcobriga a j., pro- 
čež by také v Hispanii a Lusitanii byli musili býti Keltové, t. 
j. takoví obyvaitelé jako u Řezná. Nám vidí se v skutku přílišné, 
prohlašovati téměř celou Evropu za keltiokou, proto že některá 
místní jména mají u vzdáleného řeckého spisovatele tutéž kon- 
covku. Slova briga, mágus, dunum, durum a p. jsou snad 



53 

z části stvůra libovolná těch, kteří Ptoleméovi z Evropy jména 
geografická donášeli, a nemají žádného spojení s jazykem té neb 
oné krajiny, jakož na Moravě a v cechách jest mnoho jmen měst 
s německým ukončením „stadt," „berg" a p., aniž vnichbydlejí 
a bydleli kdy Němci, na př. Neustadt, Hohenstadt, Frankstadt, 
Josephstadt, Braunsberg, Oderberg, Stramberg a j. 

Panu Vocelovi a jiným keltist&m vidí se irýše přivedená 
a jiná místní jména, Ptoleméem do Cech a do Moravy kladená, 
míti velkou podobnosť se jmény místními v Gallii; dle našeho 
zdání však mohla by se mnohá z nich také dobře porovnati se 
jmény českými, na př. Abilunum Bilina neb Bilany, Anabum 
Nabín, Medoslanium Slané, Phelicia Polica, Arsikova Maříková, 
Riusiava Rusava, Meliodunum Miletín, Kasurgis Košíře a j.; 
ale naprosto nám na mysl nepřipadá, abychom je za tato místa^ 
pokládali, hledíce zvláště k tomu, že položení jich dle stupňů Pto- 
loméem naznačených s položením českých míst tu jmenovaných 
se nesrovnává. Konečně odporuje sobě p. Vocel, maje často jme- 
novaná Ptoleméova místní jména v Cechách a v Moravě za kel- 
tická a za pozůstatek Bojů (Pravěk I, 122), a pronášeje se na 
jiném místě (Pravěk I, 84), že. Bojové prý, prvé než sídla svá 
za hvozdem Herkynským (totiž v Cechách) opustili, krajinu 
zpustošili a příbytky své spálili. Bylolibytoto pravda, jak se 
mohla jména měst ok. r. 60. př.Kr. ohněm zkažených zachovati 
až do časů Ptoleméových? 

8. RTadi. MoTáei. 

Kvadové byli poslední kmen svevský v jihovýchodním- 
rohu Germanie. Strabo, kterýž je nesprávně jmenuje Koldui, 
praví o nich, že bydleli uvnitř lesa Herkynského a měli na vý- 
chodě Gety za sousedy. *) Podlé Tacita činili s Hermundury, 
Naristy a Markomany čelo Germanie se strany Dunaje, bydlejíce 
jen z malé části v rovině, nejvíce však na vysočinách,*) a jsouce 
od Sarmatů a Dáků odděleni obapolnou bázní a horami. ') Pto- 
leméus klade je pod les Herkynský*) a vyměřuje jim za východní 



*) Strabonis Geographica YII, 1. — ») Tacitus Gennania, 43. — «) Tam- 
též, 1» — *) Ptolemaeus Geogr. II, 11. 



54 

hranící hory sarmatské, dotýkaje, žo na blízku nich jsou doly 
železné. Určitěji vyznačuje sídla jejich císař Markus Aurelius, 
kterýž veda s nimi r. 174 válku, v táboře v zemi jejich první 
knihu svých Zápisek (PQog kav%6v) dokonal a na konci toto za- 
znamenal: ri^^Á ^tvKovádoi^ TtQOi Ti5 FQavovcf'' (to psáno ve 
Kvadích na Hronu.*) S touž určitostí poznačuje sídla Kvadů 
Anunianus Marcellinus, jenž píše k r. 358 po Kr., když císař Ju- 
lián ehystal se k válce s nimi, že položiv se táborem v Bregetium, 
▼ kteréž krajině Kvadi bydleli, odtud vrazil do jejich země.*) Leže* 
loť pak Bregctiumpři ústí řeky Váhu naproti nynějšímu Komárnu. 

Vedle toho obývali Kvadi na nynějším Slovensku, 
majíce na jih za hranici řeku Dunaj od Dě vína ke Komárnu a Vy- 
šehradu, na západ Bílé Hory a Javorníky, kteréž je dělili od 
Markomanů; na sever Tatry, a na východ dle Ptoleméa pohoří, 
jdoucí od Dunaje vzhůru mezi Hronem a Ipolí až k vrahu Hrona a 
Váhu, dle Strabona a Tacita však mnohem vzdálenější Dáky na 
řece Tise. Obsahovaloť tedy Kvadsko nynější Pováží, Ponitří a 
Pohroní s neurčitou hranicí na východ.') Mnozí spisovatelé počí- 
tají, ke Kvadsku také Slezsko, kteréž ale k němu přímo nenále- 
želo, jsouc 8 ním spojeno toliko ve válkách. 

Nejprve připomíná Kvady, jakž výše dotčeno, Strabo za 
doby Kristovy. Tacitus chválí při nich, že nejsouce odnárodněni, 
byli až po jeho dobu Římanům oddáni a měli krále ze svého 
kmene, ze šlechetného rodu Tudrova. Když r. 21. po Kr. Katvalda, 
král Markomanský, od Vibilia, vůdce Hermundurského, ze země 
zahnán jest, učinil Drusus Vania, z rodu Kvadského, králem 
Markomanským a Kvadským,*) kterýž však po 30 létech (r. 51) 
aa císaře Klaudia, návodem téhož Vibilia a sestřenců Vaniových, 
Vangia a Sidy, po kruté bitvě taktéž ze země vypuzen jest, načež 
jmenovaní sestřenci vlády se zmocnili. V té válce stáli pod prá- 
pory Vaniovými kromě Markomanů a Kvadů spojenci jich Sar- 
mati a Jazygové proti Lugům (Lužičanům), Hermundurům (Du- 



^) Marci Antoníni PUlosoplii Gommentarii. Lipsiae 1775, p. 15. — *) 
Ammianus Maroeffinus XVII, 12. — ») Šafařík (Starožitn. Slov.S. 341) klade 
Kvady do severovýchodní Moravy, odkudž Sli prý nanejvýS aS asi po Váh. 
To viKak se nesrovnává se svědectvími výSjC uvedenými spisovateli Hmtkých a 
řeckých. — *) Tacitus Annales XII, 27—30, 



55 

řinkaní) a nepochybně Slesra^nům, kteřť Vania v jeho hradech obklf- 
íStío, konečné k bitvě přiměli a na hlavu porazili. Vanins, jsa na 
útíkvíy nalezl dtoěiště na lodi římskě, která u Dunaje na něho ědcala. 

Takě v II. stoletf užfvali Řfmaně mocí eré nad Kvadj, 
Vtírajíce jim krále dle vůle své, jakož se zachoval z dobj cfeaře 
Antonina Pia penůs k takovému usazení se vztahujíc^ s nipisem: 
„Rex Quadis datos**. Po smrti téhož krále na začátku pano- 
vání císaře Marka Aurelia volili Kvadi krále svého toliko s -pR* 
volením císařov^^mJ) Tou však dobou zakusivše již dosti nadvlády 
římské, odvrátili se od panovitj^ch sousedi svých, a vešedšé r 
stálý spolek s Markomany a Sarmaty, obrátili zbraň svou proti 
Římanům a neustali dříve, až nenáviděné panství římské v Páa- 
nonii a v Norikum vzalo konec. Ve válce Markomanské (r. 165 
< — 180) stáli Kvadové na prvním místě mezi protivníky římskými, 
pročež také Markus Aurelius, vtrhna r. 174 do jejich země, dobý- 
vati se jí jal, byv ale, 'jakož podobno, v údolf Nitranském od nich 
obklíčen a žízní nesnesitedlnou trápen, toliko pomocí s nebesy 
totiž náhlým přívalem, jenž vojsku žíznícímu občerstvení přined, 
jistá záhub6 useL Po učiněném a nimi míru, kterýmž je Matkns 
Aurelius od Markomanů chtěl odtrhnouti, po&di ihned zase ne- 
přátelství proti Římanům, zahnavše krále svďio s přívolenún císa- 
řovým zvoleného, a zvolivše si na jeho místě krále nového, jmé- 
nem Ariogaesus, zjevného nepřítele Římanů.') Jsouce pak sužován! 
od posádky římské, kterou jim M. Aurelius byl do hradů vložil , 
zi£k)valí si nejprve na ni vyslanými svými, ale když to nemálo 
účinku, zbouřili se opět na Řúnany, načež M. Aurelius, vraziv 
znovu a velkým vojskem od Kamnntum do jejich země, st&j co 
stůj, z Kvadska a Markomanska provincii řánskou učiniti si nm^ 
nil, kterémuž úmyslu však statečnost obojího národu a smr< Mar- 
kova (rrl80) překazila. 

R. 213 podnikli nový vpád do Panáonie, pro kterýž císař 
Karakalla, chtěje se na nich pomstiti, krále jejich GliobomaralBtivfi 
zavražditi kázal. Za císaře Galliena probili se až k Raveně 



«) Tacitus Annales XII, 27. — «) Julius CapitoUaus in VitaMaro. Anetl- 
o.''l4, ©"tom pííe: „Qoadi autem, amisso rege suo, non priua ee confimatnios 
eum, qui erat oreaius, dieebant, quam id nostris placuiMet in^exatQcUros.^^ -»- 
») Dio Cassius Hist. Rom. LXXVH, 20. 



56 

(Bovné) a r. 270 za císaře Aareliana, dobyvše se spojenci sv^fmi 
Markomany vítězství uPlaífencie (Piacenza), přinesli nehezpeSenství 
samému Římu. ') Asi 90 let potom za císaře Konstantina^sebravSe se 
8 Markomany a Sarmaty, válčili se Řúnany zase, a taktéž r. 371 
za Valentiniána, kt^ž jim krále Gabinia úskoČnS při hostině 
usmrtiti dal, v kteréž válce ve spolku se Sarmaty Pannonii 
zpustoiivie dv8 legie římské potřeli.*) Pro toto hubení provin- 
cií římských sv. Jeroným těžce touží jak na ně, tak i na spojence 
jejich Sarmaty a Markomany, i na Goty.*) Ku konci IV. sto- 
letí pustil se* houf Kvadů, toulavému živobytí navyklých, s 
Vandaly až do Španěl, kdež je sv. Jeroným mezi směsicí 
podobných dobrodruhů připomíná.*) Posléz jmenují se oby- 
vatelé Slovenska pod římským jménem Kvadů r. 451, ^) kdež 
ve spolku B Markomany a jinými sousedními národy táhli s Attilou 
na Atítia do Gallie. 

VSak kdo byli Kvadové, jichž dějiny a sídla jsme tuto vy- 
psali? Spisovatelé němeětí i ěeStí jednomyslně praví, že byli 
Němci, jsouce odnož velkého národu svevského, totiž švábského; 
ubíhají ale v nemalou nesnázi, majíce s nějakou podobností k 
pravdě jméno jojioh vysvětliti. Staríí spisovatelé odvádějí jméno 
Kvad od dolnoněmeckého slova quad, což prý jest tolik, co zlýf 
novějií vykladaěi ale upírají, že takové slovo kde průchod má a 
kdyby průchod mělo, za bludné mají, odváděti jméno národu od 
povahy duoha^). Adelung, nemaje slova příhodného v něměině, 
utíká se ke keltičině, v níž prý col, cold a coad znamená les, 
dle ěehožKvadi (Strabonovi Koldui) byli by obyvatelé lesů.'') J. 
Grimm se domýšlí, že slovo Kvad nějak souvisí s osobním ně- 
meckým jménem „Kadolt^ ěi „Chadoldus", jenž v listech morav- 
ských a rakouských XIII. století se přivádí (Chadoldus Orpha- 
nus, Kadolt von Velsperc), dokládá vSak, že jest na rozpacích, 
jaký rozum by tomu jménu měl přiložiti.®) Nejopatrnější u vý- 
kladu jména Kvad jest K. Mannert, kterýž, maje Kvady sice za 



*) Vopisous in Aureliano, 18. — «) Ammlanus Marcellinus XXIX, 6. — 
•) Opera8.Hieronyini IX, II, 28.-?- *) Hieronym. ad Ageruchiam de Monogaaf. Epist. 8. 
— ») Historia MisceUa, XV. — «) A. Wilhelm Germanien, S. 228.— ^) Adelung 
Aelt GesoMchte der DentsclieD, S. 218. — ») J. Grimm Geschiohte der deut- 
achen Spzaohe, S. 353. 



k 



67 

NSmoe, bez okolků vyznává, že si netroufá toho jména objasňo- 
vati, poněvadž nelze určiti, odkud povstalo, a mfiže býti odve- 
deno od nějaké věci náhodné, snad od krajiny^ kde Kvadové 
bydleli.*) 

Jinou obtíži činí spisovatelům, kteří Kvády mají za Němce, 
myšlénka, kterak ti Němci od Třeněína, od Nitry a Stře- 
homa, od Tatry,. Eřiváně a Králové Hole ze světa zmi- 
zeli, ani památky po sobě nezůstavivše? Yišak tu si po- 
máhají svědectvím sv» Jeronýma, jenž zmínku ěiní o Evadech ve 
Španělích^ a nejmenovaného spisovatele Y. století, jenž- jmenuje 
Kvady mezi spojenci Attilovými ve válce s Aětiem římďcým v 
Gallii , z ěehož vyvozují, že polovice těch Evadů německých se 
vystěhovala do Španěl, a druhá polovice že padla na polídb Ka- 
talaundcých, naěež Slované, ěíhajíbe již na ty rajské kmginy na 
Tatrách a pod Tatrami, z koněin polských a ruských ihned se 
vyřítili a v né se uvázali. 

Y čím větších nesnázích však jsou posavadní spisovatelé^ 
majíce prokázati německý původ Evadů, tím snadněji bude nám 
dovésti, že Evadi jsou naši kmenovci Slováci, ee národ od pra- 
věku V.Tatrách a v pořiěí Yážském i Hronském. usedlý, čehož 
důvodové jsou tito: 

1. Evadi bydleli dle svědectví všech spisovatelů právě iu, 
kde bydlejí podnes Slováci, netoliko v Pováží a Pohroníj ale dle 
Strabona a Tacita i v další krajině až k Dákům, tedy v Hontěj 
Gemeru, ve Spiši a Šařiši, tak že tehdejší rozhraní jazykové, až 
na jižní stranu, bylo totéž, co po dnešní den« 

2. YŠiehni spisovatelé slovanští i sám Šafařík, jenž má 
Evady za Němce^^) pokládají Slováky za prvotní obyvatele 
Tater, za potomky oněch Praslovanův, kteří byli dle Nestora v 
době předhistorické od Ylachů (Romanů) z krajin podunajských 
do hor zapuzeni; však po všechnu dobu vlády římské ve vedlejší 
Pannonii ni slovem zmínky se neěiní, že by se byli obyvatelé z 
Podtater někam hnuU; vedli sice Evadi neustálé války se Římany, 



í) K. Mannert Germania, S. 381. — *) Šafařík, aby mohl mínění obeo- 
né, že Eyadi byli Němci, srovnati se svým j)řesvěd6ením, že Slováci bydlejí v 
Tatrách od pravěku, položil aídla l^vadů do východní Moravy, jakož jsme 
výSe připomenuli. 



MeUrtkji 86 ftfe po dokonaném boji vždy opil ▼ jSMcSlýék sUáeA 
srýoh-j z toho pak , ie dle trédectví sv. Jeronýma tlupa KyadA 
fe oetla 8 Vandaly ve dpanél/ch, nejde, že by se tam bylo 

půl národa vystehovalo. ') Máť tedy Slovensko od doby HmAÁ 
$i po dneSn/ den jedno a totéž obyvatelstvo. 

3. Svědectvím neméně platným, že Kvadi jsou Slovád, jest 
stál^f jich svazek se sousedy svými, slovanskými Markomany a 
Sarmaty *)« Ve spolku s nimi přivád/ je Tacitns za Vania krále 
v bo}i s Logy a Hermundury '), a Dio Oassius ^) i Jnlins Capi* 
tolinns ve váloe markomanské, vedené se Římany '); potomně je 
v témž spolku jmenují Eutropius, *) Ammianns Marcellinns ^) a 
sv. Jeroným *). Ve věku IX. pak, když po dlouhé tmě znovu za^ 
břeiklo světlo historioké, spatřují se titéž tři národové, toliko pod 
domácími jmény Sttováků, Moravanů a Srbů, v témž úzkém sva« 
zku po eelé století aŽ do ztroskotání říJe VelkiMnoravské, tak 
že od ěasů římských kromě jména národů níěeho se tu 
nezměnilo. 

4. Že Kvadi byli téhož původu, též krve a povahy jako 
Markomani a Sarmati, t. j. že byli Slované, vysvědčuje také Am- 
mianus Marcellinus výrokem zvláštním o těchto třech n^u*odech, 
jejž klade v ústa císaři Juliánovi Apostatovi. Když c&ař 
Julián r. S6L po Kr. konal výpravu váleěnou skrze Palestinu 
do Egypta a spatřil tam židy ve shnilobě a neJSnnosti pohrou* 
zené, zoikliviv sobě tuto hnusnou povahu jejich, zvolal prý bo- 
lestně: „O Marcomani, oQuadi, o Sarmatael tandem alios 
vobis inertiores inveni** •). Vedle výpovědi této, ovsem ne- 
ehvalné, kterouž Julián těm třem národům línosf přičítá, byli 
patrně* Markomani a Kvadi téhož původu co Sarmati (Srbi), 



•ÉW^ 



1) 8 tímflnáií M i Ch. ReicUrdt, andí: (Oeimanien, S. 151) „H»c]i der 
kldiaen flttohiigen Aneeige des Hieionymiu hat sioh nur eine Parthei der Qua- 
den aU avevisohe Verbtindete naohSpanien mitverlaufen; der grdsste Theil der- 
selben ÍBt aber ín der Heimat geblieben, und hat alle TrUbsale jener Žeit nibig 
<lber sloh ergehen lassen.** — *) Toto stálé spojena Kvadů se Sarmaty, o jiohž 
pŮTodu sloTanském není poohybnosti, mohlo spisoyatele němeoké j^Wésti k po- 
■niní, 2e Kyadl nebyli Némol. ProtoS někteří z nioh, znameni^*íoe to, raději za 
praTé přyali, 2e Sarmata nejsou Slované. — *) 'TMitus Annales XII, 87 — 30. — 
*) Dlo Oassius 71, 7—11. — *) Julius CapitoUnus !n Vita Marci AureHi, 
^. — *) £atropii BreTÍarium, IX. — *) Amm. MaioeUiiius 6^, 10; 31, 4. — 
peia B, Hieronymi IX, 2. c. 28* -- *) Ammianus Maro. XXn, 6. 



59 

smámí přátdé polMcUiiosti. Jinde přípomíni AmmuuMB Mandli*^ 
nuB, kd^ disař Julián (r. 358) chystal se na K^adj a Samaar 
tj, jeni spoleKné YtrUi do Pannonieiše apřúměm jaoa spoln sis^ 
non zbraní *). 

& Viditedlným o nepomiantedlnýin pamitníkeiii KvadA 
slovBnakfÚL jsou nesSíislná mnohotisícíletá jména nrátní na Slo- 
vensku. Pomíjejíce jména jiná, uvádíme toliko jména vod, hor a můi 
z nedostihlé dávnovžkosti zavznívajíci, ježto se pocestnému na o& 
staví v pořiSí Yáhn, velřeky dovenské. Yáh počíná se ▼ Tatrách 
mezi řekami Dunajeem a Hronan pod Královou Holí, spojiv 
se níže Hyb v jeden pramen, teSe na Yrbiee, Tuřany a Suěany 
okolo pověstného hradu StřeSna a okolo Vařína k Žiliné, Před* 
měři, Púchovu a Jilavě, odtud na Trenčín, Beckov, Píšiany a 
Středu a vlévá se u Komárna do Dunaje. Nedaleko pramenů se* 
silu je se potoky Benkovou, Ipolicí, dále u Hrádku BSlou, níže 
odtud Bobrovou, Lazištěm a Lubčí. Níže Kubína vpadá do 
nShp Orava, Turec, u Vařína Yařinka se Řekou spojená, u 
Budětína Kysuce, níže odtud Žilinka a Hradná, u Teplé Poprad* 
nice, pak Bílá voda a Béluse, u Prusné Tovařiska, u NémSové 
Ylář Či Ylára, pod Trenčínem Dřetomice, u Beckova BoSaoká 
řeka, u MnčŠ£C Klanečnice s Lubinkou, u Píšfan Yýtek a níže 
nčho Dudváh , jenž ▼ sebe byl pojal potoky HoleSku, Blavu, 
Krabu, Polanku, Trnavu a Parmu. Po obojím břehu Yáhu od 
zřídel jeho až po Trenčín vypínají temena svá hory: Tatra, Kři- 
váň, Hole Lomnická, Lednická a Králová^ Orlov a Clovččí hla- 
va; dále Javořina, Magura, Beskyd, Trojačka, Poloma, Sulov, 
Knéhynč, Makyta, Tříhlav, Manin, Oubek, Lopeník, Machnáč, 
Jinovec, Krahulci a v. j. Y této pak krajině, místními jmény 
praslovanskými obsypané, byli by za dávné doby bydleli jiní 
obyvatelé nežli Slované? Tomu věř kdo věř, my tomu nevěříme. 

6. Od polovice Y. století pomíjí jméno Kvadů, poně- 
vadž po zkáze západní říše římské (r. 476) Římané, kteří oby- 
vatele Slovenka tak jmenovali, odeSli navždy z Pannonie, Y8ak 
proto nepominuli Kvadi co národ, žijíce ve vlasti své, jakož po* 
dobno, pokojně a ^Sastně až do přibytí Avarft a Uhrů, a od té 
doby pod pravým jménem (Slovttů) v neblahé závislosti o4 



<) Ammianus MarceUinus XYII, 19, 



66 

Ulirů až po dnešní den. Co se týče pominutí jména Kvadu, 
bylo to asi taky jako kdyby nyní Uhři, jenž nazývají Slo- 
▼áky Tdtby vrátili se nazpět do Asie; Slováci by tu zůstali, ale 
jméno T<5th by přestalo, poněvadž by nikoho nebylo, kdo by je 
iak nazýval. 

YŠak bude se snad proti slovanskému pf^vodu Kvadů na- 
mítati, že jména králů Kvadských, Dionem Cassiem zapsaná: 
Ariogaesus, Gáeobomarus a Gabinius, neznějí dosti slovansky. 
Uvážiti ale náleží, že jednak pravá forma těchto jmen, ježto jsou 
jen v jediném rukopise zachována, není na jisto postavena, je- 
dnak, že Kvadi i Markomani již za doby Tacitovy měli krále 
cizince, od Římanů jim vtírané, pročež i výše jmenovaní králové 
byli snad cizího původu. 

Co se týče významu jména Kvad, vykládali jsme je prvotně 
za Chrvaty t j. Charvát, jak se za starodávna v Cechách ří- 
kalo a jak se podnes v Charvátech mluví (t. Hrvat, dialekticky 
také Rvát). Tento výklad zakládali jsme na Strabonovi, jenž 
praví, že „kmenové svevští bydlejí z části uvnitř lesa Herkyn- 
ského, totiž Kvadi (vlastně Koldui), a že v též krajině jest také 
Bujémon *). Dle toho položili jsme Kvady do východních Cech, 
majíce je za pozdější Kosmovy Chrváty. Po bedlivějším vsak to- 
ho uvážení upustili jsme od tohoto mínění, ježto lesem Her- 
kynským za časů Strabonových rozuměl se netoliko les bavor- 
ký a rakouský, Uechy obkličující, ale i les moravskoslovenský 
(Bílé Hory a Javorníky). Neurčitá slova Strabonova lze tedy 
vztahovati také ke Slovensku, a to lépe nežli k Čechám, ježto 
spisovatelé římští a řečtí, jakož jsme na místě náležitém ukázali, 
o Čechách vůbec žádných vědomostí neměli. 

Dle toho znamenalo snad jméno „Kvadi*' obyvatele řeky 
Váhu, povstavši porušením ze jména „Vagi" (Vážci, Povážci). 
Římané, jmenujíce obyvatele krajin cizích jim neznámých oby* 
čejně podlé vod, na př. Drávaný^ Ambi-Dravi, Ličany Vinde- 
Lioi, Koubany Parmae-Kampí, Moravany Markomani, Babany 
Aravisci a p., dali snad podobným spůsobcm také Slovákům 
jméno od Váhu, hlavní řeky vlasti jejich, znajíce ji od ústí do 



*) Sirabonis Geographioa YII, 1. 




61 

Dunaje blí% Komárna '). Je^t sice jméno Kvadi óď jména. Yagi 
velmi rozdílné, třídáhí se hlásek g ^ d neobyčejné a j&vláátě 
hláska k čili q v násloví (Quadi) zdá se identičností obojího 
jména na závadu býti; však i spisovatelé středověcí předráželi 
jménům, počínajícím se dysným v, nejednou hlásku A:, píšíce a 
vyslovujíce : Qiiandali (Kvandali) místo Yandali, Quangioni 
místo Vangioni, Quarni místo Vámi, Quinidi místo Vinidi a p^*) 
Není tedy nemožné (dále pak naše hypotése nejde), že také 
první pocestní římští, kteří po Dunaji k Váhu dojjsli, nehledíce 
k pravidlům zvukosloví, nazvali obyvatele Váhu Kvagi a pro od-: 
varování dvojí hlásky hrdelní „Kvadi" '). 

9. ILorlLonti. ILrlLonoši. 

Ptoleméus přivádí pod horou ^Aoni^otiQyiov (Jesohkenberg, 
Ještěd) obyvatele, jménem KoQKOVTOíj jenž jsou patrně Krkono- 
šané. Pocestný učenec neb kupec, který Ptoleméovi jména do geo- 
grafie zaznamenával, uslyšev jméno „Krkonoši" u lidu a nemoha 
ho ani napsati ani vysloviti, přeložil o z druhého kmene (-noŠi) 
do prvního (Krko-) a přeměnil sykavku s spůsobem Éekůtn oby-? 
čejným v ř, jako ve jméně Rakousi, z něhož udělal ^Pccxátai a 
v jiných jménech podobných. Ze tomu tak jest, a že české jméno 
KJrkonoši jest původní a řecké KoQKOvroi přeměna, a nikoliv 
naopak, jde na jevo z toho, že jméno Krkonoši obsahuje v sobě 
smysl, řecké KoQXovTOi ale nic, jakož i to, že také na Moravě 



^) Připomínáme, že řeka Yáh, rovněž jako vedlejSí řeka. Morava, v Ž^á- 
dném římském neb řeckém spise se nejmenuje. — *) Pertz Monum Germ. V, 
490, 522, 69^-; XII, 368 a. E. Porstemann Altdeutsches Namenbuch, S. 1544. 
— 3) V pozadí Kvadů aMarkomanů jmenuje Tacitus jako na kraji - Oermanie 
6tyři malé kmeny : Marsigni, Gotíni, Osi a Buri, z nichž prý Marsigm a . Buri 
dle ře6i a obyčejů byli praví Svevové. Kteří kmenové to byli, toho pro neur- 
čité položení těžko ustanoviti, ac jména jejich dosti slovansky znějí. Jméno 
Marsigni uvádí na mysl poněkud obyvatele Maršových hor nad Velehradem, 
až nepochází li toto jméno již z doby křesťanské; Bury má F. Miiller (Diedeut- 
Bchen Stamme, I. 213) za obyvatele borů 6i burů (srovnej jméno velkého lesa 

v 

„Bůry*^ za Šaštínem na Slovensku); Osy lze pokládati za obyvatele os či osyk 
aGotiny za Honťany, s kterýmž jménem by, se srovnávala výpověď Tacitova 
(Germania, c. 43), Že Gotini „kopají v dolech Železných**, poplatní jsouce Sar- 
matům a Kvadům, a připomenutí Ptoleméovo, že pod Kvady jsou doly železné^ 
jimiž by ee dle toho rozuměly železné doly y Malém Hontě. 



«9 

1>líž Nedvfidícjest kopec Strkonoš, o xiěriiž zajisté nikdo se domý- 
šleti nebnde, Že jméno jeho pócíkází z řečtiny neb n&nfiny. 

Někteří spisovatelé/ mezí nimiž také Šafařík a PaUoký^ jsou 
loko mínění^ že jméno Ko^kůvtoí, jest původní, a že Cechové 
je v Krkonoie proměnili a sobě osvojili; dle čehož pokládají za 
pravé, že Cechové, jenž znali jméno Korkonti, bydleli ^ doby 
Ptoleméovy již někde blíž končin své nynější vlasti ^), ano Ša- 
fařík praví ještě určitěji '), „že jméno Eorkonti v ieské feči jest 
důkazrai, že Slované přibyli do Čech dříve, nei oby- 
čejně se pokládá", čímž zřejmě potvrzaje mínění naše.. 

10. Baeno-Chaemae. Kamenéané. 

Pod Kolouchovany (Kalucones) byli dle Ptoleméa v držení 
krajiny blíž Labe Baivoj^alfiac^ nad nimi Batiní a pod 
vrchem Askiburgiem (Jesčedem) Korkonti. Na mapě při Flo- 
rentinském rukopise geografie Ptoleméovy z r. 1454 a při Mun- 
sterově vydání též geografie z r. 1540, položeni jsou Baeno- 
Chaemae podlé tohoto popisu na jih od vrchu Ješčeda a na jihozá- 
pad od Budišína do Čech severních. Ježto pak j.méno Chaemae 
má vjslkoa podobnost s německým slovem Chemnitz, pročež jsme 
také Theurio-Cha^nae. Ptoleméovy vyložili za Duřinský Kame- 
nec, nem^flíme se snad, majíce Baeno-Chaemae za Kamenec če- 
Aýy aneb jak nyní se říká, za Kamenici českou (BQhmisch 
Chemnitz či ICamnitz) na východ ód Labe. Jméno toto psáno 
jest nestejně; v některých rukopisech čte se Bonochaemae, v ji- 
ných Baenuchaemae; mohloli by se tedy za takovou rozdílností 
v píismě dáti místo myšlénce, že původně psáno bylo 5cttjLM);foí- 
flOí (srovnej Ptoleméovi BaifAOi = Čechové), byl ,by výklad 
náš úplně správný, i šlo by z toho, že Již za doby Ptoleméovy 
rozeznával ae Kamenec český od Kamence Lužického, severozá- 
pádně od Budišína i od Kamence w Plavensku (Theorio-Chaemae), 
jako podnes se rozeznává od yedli^šího Kamence Srbského (Win- 
disoh-Kamnitz). 

Y středověku byl Kamenec český místo znamenité, ježto se 
k r. 1088 připomíná kraj dle něho jmenovaný: ^Provincia Ka- 

<) ř. J. ŠAfařlk ČftBOj^. Mus. na r. 1SM> str. 41 » Palaokébo Dějiny ná* 
todtt Českého I, 89. -- ») ŠaAiřík 8toioži«n<Msti sWraiwkB, Btr* 898. -^ 



6a 

men^eenwý'' akr. 1 130 hrad Kasnekteo meú DSSfiwm a* IjMd* 
slaví, y kter/ebžto hradech a krajích měla kapitola Yyíehrailská 
desátek ^). 

Baeno-Chaemae a Eorkonti byli jediní dvakmenavé ▼ če^ 
cháchy jež Ptoleméus jmenuje, obdržev jejich jména snad od 
kupců, kteří za příčinou obchodu cesty konali po hlavní silnici 
od Mohanu přes Míšeň a Budišín do Polska. 

fi) Skapení lažícko-slézské. 

Me2ÍČechamr(5ovmřjtMiy) a mezi Scmnony jmenuje Strabo 
veik/ národ Luje (^Aovloi^^ pravě o nŽm, že si kmeny, z kte- 
rých se skládá, totiž Butony, Mugilony, Sibiny a Zumy, Ma- 
robttd, král Markomanaký, vrátiv se z Říma, podmanil*)* Tacifus 
vypravuje o Lygiích, jež nazývá téŽ národem vehni rozšířeným, že 
spoleSnS s Hermundury r. 51. po Er. krále Kvadského Vania ze 
zemS vypudiK •), a jmenuje co odnože jich Helvetony, Elysié, 
Harie, Manimy a Naharvaly*). Ptoleméus klade sídla Lugů 
(jíovyoC) na jih až po horu Askiburgion a po Krkonoše, počí- 
taje k nim Kalukony, Batiny, Omany, Diduny, Bury a Sidony. 
Na mapě Peutijigesx^vd přivádějí se pod jmémem Lugiones 
8 přídavkem „Sarmatae^^ 

Tite Lugové ěi Lygiové, jak Tacitus je jmeĎuje, jsou pa- 
trně obyvatelé lugů ěi luhfl, t. j. krajiny lužnaté ^užúic), tedy 
Lužici, Lužané, Lužáci (dle V. Hájka) neb Lužiěané. Národnosf 
jejich slovanskou již zdělavatel mapy Peutingerovy dobře na- 
znaěil, doloživ, že jsou Sarmata e. Z novějších spisovatelů pro^ 
nesli se, že jsou Slované, H. Schulze *), Fr. Šír •), a z žásti P^ 
j. Ša&řík ^), posléz také slovutný historik 6. A. Stenzel "), 
jenfc ve svých Dějinách slezských o nich praví: ,,žcr dfe zpťáv 
spisovatelů římských a řeckých obývali po obojí straně Horní 

<) K. J. Efben Regesta BolMmiae I, 79 & 06. — *) Strabo Oeograpliica 
VII, 1. — ») Tacitus Ánnales XII, 29—80 — *) Taokus GermanU, c. 43. — 
B) H. Soholze Urgeéohlchte des deutsch^n Yolkes. Hamxo 1826. — *) V Slánku: 
Káiod^yé luži6tí, v $asop. Kroku na r. 1832, U, 60. — ') P. J. áafaříka Sta- 
rož. slby. str. 830 a 760. ^ ^) O, A. Stenzel Geschiekte ScMesiens, Breslau 



64 

Odry Lugovéj národ velký, kterýž dle Tačita byl plemene svevského, 
dle jSehož by byli Němei; avŠak že pravdě jest mnohem podob- 
nější, že náleželi k velkému národu slovanskému, rozší- 
řenému odtud na východ až do Asie**. 

Z. Batoití. Bndiáiňané. 

Národek lužický, jejž Strabo jmenuje Butoni, slově Ptole- 
méovi Bwceívoi, Ptoloméus určuje blíže sídla jeho, řka, že Batini 
bydlejí nad Baenochaemy a za nimi pod vrchem Askiburgiem že 
jsou Korkonti. Zření majíce k t<touto položení a ke zvuku obojího 
jména, rozumíme Butony na Budišiňany, obyvatele hlavního 
města horní Lužice, kteréž starožitným svým hradem a mnohými 
znamenitými žarovišti pohanskými blíŽ hradu a v krajině okolní 
jde zajisté do doby předhistorícké ^). Jako Němci zkrátili jméno 
Budišín v Bautzen, tak i spisavatelé řeětí udělali z Budiáiňanů 
Butoni a Batini. Y středověku sluli oby vatelé kraje Budišínského 
Milěané, však to není výkladu našemu na závadu, ježto hlavní 
město a jeho obyvatelstvo vždy mělo své jméno zvláštní. Strabor 
novy Butony pokládá také Ch. Reichard za Budišince^). 

3. IHngilones* IHohylňané. 

Kmen lužický, jejž nazývá Strabo MovyiXdívegy kladou 
vykladači jeho zeměpisu Ch. Reichard ^), Fr. Dommerich*) a 
J. Sprunner (tento na své mapě starého věku) v tu krajinu v 
Míšni, kde leží město Neu-Miigeln a vesnice Alt-Miigeln, kte^ 
réžto město slově u Dietmara Meziborského k r. 984 urbs Mp- 
gilina, v listě z r. 1003 Mogelina a r. 1334 Mogelin. Jsouť 
tedy Strabonovi Mugilones slovanští Mohyl ňané, zvaní tak i 
s městem a vesnicí Mogilina od mohyl, t. j. homolí neb kužílků 



^) Popis těchto žarovišť a jiných starožitností Budišínských viz v knize: 
Blifike in die vaterlaendische Yorzeit von K. Preusker. Leipzig 1841. I. 
181--^1«6. — 2) Ch. Reichard Gormanien. S. 117. — 3) Tamtéž, S. 112. 
Reichard má sice Strabonovy MooytXíivt^ a něm. Mugeln za jméno jedno 
a totéž, alé odpírá nicméně, že by se Mugeln mohlo odváděti od slovanských 
mohyl, nazývaje takový odvod „ethymologische Wortklauberei." — *) Fr, 
Dommerich Die Nachrichten Strabos uber Deutschland. Marburg 1848. S. 142. 



65 

(cumulus) tam zřízených. Jméno Mohylna a podobná jemu jména 
místní* jsou v krajinách, kde bydleli a posud bydlejí Slované, 
velmi obecná. Mezi Perném a Pilnici v Míšensku jest ves Mo- 
helna, něm. též Miigeln, při řece Mohelnici (Miiglitz); v Brani- 
borsku jihovýchodně od Berlína nalézá se jezero Mohelnické 
(Mugelsee) a při něm ves Mohelná (Mttgelheim) ; při řece Hobole 
pod Ratnovem leží ves Mogelna (něm. Mogelin) a v Holšteinsku 
osada téhož jména (Moglin). V Cechách jest vrch Mohýlík u 
Hořic a vesnice Mohelka a Mohelnice; na Moravě městys Mo- 
helno ve Znojemsku a město Mohelnice v Olomoucku (něm. 
Muglitz), konečně v Dolních Rakousích ves Gross-Muggel nad 
otokeravou, v listu z r. 823 Mogilín jmenovaná, kdež podnes dvě 
mohyly se spatřují. 

Krajina Mohylenská, do níž klademe Strabonovy Mugilony, 
aě již od XIV. století poněmčená, chová po dnešní dobu památku 
bývalého Slovanstva v přehojných jménech místních, jakož jsou 
na př. okolo Mohylny městečka Leisnig a Mutschen, vesnice 
Badewitz, Grauschwitz, Liptitz, Leipen, Benewitz, Dohlen, Ostrá, 
Kasabra, Ploswitz, Striese, Gauzig, Groptitz a v. j. 

4. KalalLones. ILolúchované. 

Pod Semnony a Lingy vyměřuje Ptoleméus sídla Kalu- 
konňm {KákovKÓveg) po obojím břehu Labe, vedle nichž byli 
na západ Cherusci. V této krajině, mezi městy Torgavou na Labi 
a městem Lukovem, ondy hlavním městem Dolní Lužice, leží 
farní ves Koluchov (něm. Koloohau), u kteréž jest jedno z nej- 
větších žarovišť pohanských v celé Germanii, před 40 léty ob- 
jevené a dle blízkého města Slivna (Schlieben) nyní vůbec 
„Slivenské" zvané. Dle popsání, jež o něm podal ch valně známý 
badatel starožitností K. Preusker *), obsahuje takové množství po- 
pele, střepů z nádob a popelnic, kostí zvířecích atd., že tam již 
před 2000 léty, tedy zajisté již za časů Ptoleméových, žertvy 
byly páleny. Probošt Slivenský K. Schone, jenž nejnověji toto 
žaroviště, popsal*), má s jinými archeology německými za to, že 



*) K. Preusker BUcke in die vaterlándische Vorzeit Leipzig 1841. 
lir. 97—113. — 2) Correspondenz-Blatt des Qesatnmtvereins d. deutschen Qe- 
schichtsvereine. Stuttgart 1861. S. 38. ^ 

5 



66 

na tom místě se scházívali Semnoni co poslanci YŠech kmenu 
svev^ých, o nichž vypravuje Tadtus. Za takovou důležitostí to- 
hoto žaroviště, jež někteří archeologové jmenují též žarovištěm 
Kolúchovským, máme za to, že Ptoleméus dle něho obyvatele 
veškeré okolní krajiny Kalukony nazval, a že tudíž jeho Kalu- 
koni jsou Kolúchované. Položení geografické i zvuk jména obo- 
jího srovnává se zcela, aniž jest na odpor, že Kalnkoni dle Pto- 
Icméa bydleli také na levém břehu Labe, ježto obyvatelé 
i z té strany zajisté chodili k pověstný modloslužbám Ko- 
lúchovským. 

Již dříve než žaroviště Kolúchov^é bylo objeveno, kladli 
historikové němeětí Kalukony Ptoleméovy do těchto krajin. 
Reichard '), veden pouhým zněním jména,^ vztahuje Kalukony ke 
Koldchovu a k blízkému městu Kalavě (Kalau) v Dolní Lužici. 
Jiní, jenž ětou v Ptoleméovi Lukones místo Elalukones, ukazují 
k městu Lukovu (něm. Lukau), nyní krajd^ému městu v Brani- 
bořích. Nechť ale so vykládá jméno Kalukonů tak neb jinak, 
původ jich slovanský vždy jest na jevě, ježto nižádný znatel 
řeěi slovanské up&ati nemůže, že jména Kolúchov, Kalava a Lu- 
kov jsou slovanská. Přes to i veškeré okolí těchto míst chová 
v jménech vod a osad památky pravěku slovanského. BlíŽ Slivna 
a Kolúchova jsou osady: Malitschkendorf na potoku Kremici, Oel- 
sig, Bukowin, Briesen, Trebus, Ejrausnik, Plrosmark, Bukow, Lebus, 
Krasik, Jesnik a v. j. Okolo B[alavy leží město Lubňov (Lube- 
nau) na řece Sprevě, mčsteěko VětoSov (Wetschau), vsi Votšovska 
na Mutnici, Lobosice, Góriz (Goritz), Rudná, Kíišov, Tornojsk 
(Tornitz), Lazov, Mukvar, Dobrine, Radovansk, Jazory, Želnojce 
(Scholnitz) a j. V okršlku Lukovském nalézají se vesnice: Pel- 
kwitz (Bělkovice), Zickau, Kumeritz, Ejrossen, Kašel (Kozel), 
Kreblitz na řece Baerste, Duben, Ragov, Zerkwitz, Kittlitz, Sto- 
beritz, Tornov, Weíssak (Vysoká) a j. 

Kdybychom vůbec výklad nějakého jména neřádi zakládali 
na textu porušeném, pronesli bychom domněnku, že snad již i 
Strabonovi bylo znáino žaroviště Kolúchovské ěi Slivenské, a že 
svými lužickými Sibini ěili Slibini pojmenovati chtěl Slivňariy, 
(něm. die Schliebner), jakž Slivňané nyní vůbec se zovou a jakž 



^) Ch. Reichard Germanien, S. 89. 



.67 

jim nepochybně í za &isů Strabonových fikali Cheruskorá ne 
příliš vzdálení. Yšak to pouhá jest domněnka^ nemající do sebe 
více pravdě podobnosti, než domněnka Grimmova, jenž spatřuje 
ve jméně Sibini porušené jméno Sirbini, t. j. Srby lužlcké. 



5. filysii. Olešnané. 

Ze pěti kmenů lužických, jež přivádí Tacitus (Harii, Hel- 
vetoni, Manimi, Elysii a Naharvali), jsou Elysii ti, jichž jméno 
lze s největší podobností k pravdě vysvětliti. Němečtí zkouma- 
telé starožitností germansk^^ch Fr. Krause*), A. Wilhelm*) a 
Ch. Reicharď), zření majíce k velké podobě jména Oels se jménem 
Elysii, pokládají za jisté, že jménem tímto rozuměti se mají oby- 
vatelé knížetství Olešnického (Oels) ve Slezsku. V tom mínění 
stvrzují se i tím, že u Máslová blíž Olešnice nachází se pohanské 
žaroviště neobyčejné rozsáhlosti, kdež nalezeny jsou mince řím- 
ské, vysvědčující, že ta krajina Římanům nebyla neznámá. Při 
tom však prohlašují*) jméno Oels za původní, totiž staroněmecké, 
a Elysie tedy za Němce, jichž jméno Tacitus zromanisoval. Proti 
tomuto výkladu jména Elysii, až na německý původ Elysianů, 
nemáme naprosto ničeho namítati, toliko se nám vidí býti Oleš- 
ničané sl鞊tí, jenž bydleli a bydlejí až za Odrou, od Lužice 
příliš vzdáleni a vidí se nám, že by se měli OleŠničané ve samé 
Lužici hledati. Jest pak mezi Budišínom a Zhořelcem vesnice 
Olešná (něm. Oelisch), v jejímž okolí jest několik znamenitých 
hradišf pohanských a to jedno u samé OleŠné, dvě u blízké vsi 
Sipšeci (něm. Schops) a jedno u vesnice Ketlici (Kittlitz) *). 
Touto krajinou šla prvé hlavní obchodní silnice z Míšně do 
Polska přes Budišín a Zhořelec a bylať tedy pocestným obchod- 
níkům německým í slovanskýmjiž za doby Tacitovy známá. Dle 
toho mohli by býti Tacitovi Elysii Olcšiiané hornolužičtí. 

K tomu dotýkáme, že v této končině blíž nynější vesnice 
Konigshainu jest háj s pověstnými skalami, nazvanými „Čertův" a 
„Umrlčí kamen," kdež za doby pohanské modloslužby se konaly •), 



«) P. KřUse Budorgis, S. 26. — «) A. Wilhelm Germanien, S. 248. — 
») Ch. Reichard Germanien, S. 80. — *) Tamtéž. — «) K. Preusker Blicke In d. 
vaterl. Vorzeit I. 109 a 115, — «) Tamtéž, I. 160. 

5* 



68 

o kterémž báji Lužičan K. Anton se domýšlí, že v němNaharva- 
love ctili mládence x\lcis (Holce), jakož o tom šíře vypravuje 
Taoitus *). 

6. Didnni. DčdoSané. 

Pod Bugunty v Poznaňsku a lužickymi Omany, jichž sídel 
posud nikdo nevyhledal, bydleli dle Ptoleméa lužičtí Diduni 
(Lugi Diduni), jenž prý šli až k vrchu Askiburgion a měli za 
sousedy Batini *). Již Šafařík ukazuje k podobnosti jména Di- 
dunň se jménem kmene středověkého '), kterýž bydlel na řece Dol- 
ním Bobru, a slově zeměpisci Bavorskému okolo r. 880 Dadose- 
sani, Dětmarovi Meziborskému Diedesi a Kosmovi Pražskému 
(r. 1124) Dedossene. Dle Kosmy příslušeli v době založení biskup- 
ství Pražského (r. 973) k diecési České, což zaznamenal těmito 
slovy: „Boborane et Dedossene usque ad mediam silvam, qua 
Milcianorum occurunt termini*)". Šafařík vykládá toto jméno za 
slovanské Dědoše, porovnávaje je s ruskými jmény Mazovše a 
Vološe *). Ptoleméus pak proměnil jméno Dědošané, Řekům ne- 
pohodlné v Diduni tak,* jako udělal z Budišiňanu Batiny. 

Tito Diduni bydleli na severovýchod od Budišinců Žili 
Milěanů, majíce na sever a na východ za hranici řeku Odru, na 

v 

jih Bobřany a za hlavní místa Šproto v, Zehaň a Krosno. 

9. Bari. Bobřané. 

Po vypočtení kmenů lužických, mezi nimiž poslední na 
jihu jsou Batini, klade Ptoleméus pod vrch Askiburgion Kor- 
konty a s druhé strany Lužany, jenž šlovou Buri a táhnou se 
prý až k Visle. První pod nimi jsou pak Sidoni. Co sousedé 
Krkonosanů Českých bydleli tedy Buri za Krkonoši ve Slezsku 
na řece Bobru, kteráž tu má prameny, a byli týž kmen, jejž tu 
v středověku Kosmas k r. 973 pod jménem Boboranů přivádí®), 
dokládaje, že zároveň s Dědošany, severními sousedy svými, ná- 
leželi k biskupství Pražskému. Tato krajina jest od XIII. století 

^) K. G. Anton Ueber d. aiten Slaven. Leipzig 1783. 4. Tacltus Qer- 
mania) 43. — *) Ptolemaeus Geographia 11, 11. — *) Starožitn. slov. str. 330. 
— *) Cosmas ChroDi Boein. I. 170. — 5) Starožitn. slov. str. 760. — •) Cosmas 
Chron. Boemiae. I. 170. , 



69 

již poněmčena, však jak ve jméně řeky Bobru, tak i ve jménech 
mnohých osad ozývají se zjevně někdejší Buri Či Bobřané, n. p. 
ve jménech : Rybníce (Reibnitz) u Hirschberka, Sobotka (Zobten) 
u Lowenberka, Hradiště (Graeditz) vrch na západ od Lehnice, 
Olešná (Oels) na Bobru, Jarošovice (Jeschwitz) a v. j. Hlavní 
místo jejich byla nepochybně Boleslav. 

Posa vadní vykladatelé Ptoleméovi, majíce na mysli Bury, 
jež Tacitus připomíná co sousedy Kvadů, a berouce na tenké 
vážky slova Ptoleméova, že Burové jdou od Krkonoší až ku pra- 
menům Visly, kladli sídla Burů daleko do Slezska, ano až ku 

v 

samým pramenům jmenované řeky. Ze však Buroré, jenž beze 
vší pochyby bydleli v Dolním Slezsku, nemohou býti jeden a 
týž kmen s Bury Tacitovými, toho netřeba šíře dovozovati; 
slovům pak Ptoleméovým, že by se- Burové byli rozkládali až 
po vrch Visly, nelze přílišné váhy přikládati, ježto Ptoleméus 
v končinách jemu neznámých vůbec rád hranice určoval obecnou 
formulí: „až k té a k té řece," na př. až k Dunaji, až k Odře 
a p. Ze Burové byli národek malý, vychází kromě toho také 
z toho, že Ptoleméus hned za nimi jmenuje tři kmeny Sidony, 
Cogny a Visburgy, klada tyto kHerkynskému lesu, tedy na 
blízko hranic slézskomoravských. Kteří kmenové pozdější by se 
těmito třemi jmény rozuměti měli, bylo by lze toliko po bedli- 
vém vyšetření topografickém ustanoviti, ač vedloli by vůbec 
k cíli. Jméno Sidoni, byloli by psáno na místě Svidoni, mělo 
by podobnosť s jménem nejbližších sousedů Syidničanů, však 
výklad na domnělé chybě písma založený nedocházívá víry. 

8. — Slezané. 

Není pochybnosti^ že jméno „Slezané" a země „Slezsko" již 
za časů římských v krajinách našich bylo obecné, jako jméno Ra- 
kušané, Moravané, Cechové, Lužlčané a Polané; však žádný starý 
spisovatel z té doby ho nezapsal, rovněž jako jméno Slováků, Ko- 
roušců, Charvátů a j., ač tito národové tu již byli, jsouce však 
od Římanů jinač jmenováni. Aby tedy mezi národy slovanskými, 
jež tu přivádíme, jeden z předních nescházel, klademe jej tu vý- 
jimkou, ač jméno jeho teprv v době pozdější se vyskytuje. 

Jméno obyvatelů slezských připomíná nejprve zeměpísec 
bavorský asi r. 885, jenž dosti správně je nazývá „Sleenzane", 



70 

a kronista Kosmas k r. 973, jemuž šlovou „Zlasane^. Některé 
větve národu slezského zaznamenal již dříve Ptoleméus, k Lu- 
žiěanům je počítaje, zejména Dědošany a Bobřany, jakož jsou i 
města Lugidunum, Strigonia a Strevinta nepochybně slezská 
města Lehnice, Střehom a Střebnice. 

Jméno Slezané, polsky Szlazanie, nyní vůbec Szl^zacy, 
lužickosrbsky Slczaci, též jméno země Slez (Slezí, Slezsko), 
polsky Sl^z, Szlask a Szlasko, lužickosrbsky Slezska, odvádí se 
vůbec od řeky Slezi, polsky Szl^za (něm. Lohe), kteráž se po- 
ěíná u vsi Sulislavi (Zulzendorf) nad Něměím (Niemtsch) a vpádá 
u Vratislavi do Odry. Tato řeka má jméno nejspíše od byliny, 
řečené sléz Či slíz, polsky ál^z a szl^, lužickosrbsky slez, lat. 
malva, odkudž pocházejí snad také jména místní: Šliz<5w (něm. 
Schleisse), ves blíž Sycáva ve Vratislavsku, Slezrfw (něm. Schliesa), 
vesnice u Vratislavi a Slézaný ěi Slízany blíž Kroměříže na 
Moravě*). Někteří spisovatelé němečtí, jmenovitě Wersebe*), 
domýšlejí se, žo Elysii, jež Tácitus mezi kmeny lužickými jme- 
nuje, jsou Silesii, a žo tudíž jimi rozuměti se mají Slezané; čemuž 
však odporuje jich geografické položení. 

Polský historik G. Bandtkie '), a po něm P. J. Šafařík *), 
G. A. Stenzel *) a j. mají za to, že Slezané slovanští zdědili 
jméno od německých Silingů u Ptoleméa jmenovaných, kteří 
prý bydleli ve Slezsku a odtud do Spaněl se vystěhovali. A však 
jednak jest velmi pochybno, zdaliž národek dotčený jmenoval 
se Silingi, ježto v nejstarších rukopisech slově Lingi (viz Článek 
Lingae), jednak klade Ptoleméus Lingy na sever od Ka- 
lukonů, kteří bydleli v Lužici a v sousedství Semnonů, pro- 
čež AdeluQg, hledě k těmto hranicím, položil sídla jejich až 
do Pomořan •). Z čehož vychází, * že domnělí Silingové nebyli 
obyvatelé Slezska, a žetedy Slezané také nezdědili jména po nich. 



*) Dětmar Meziborský (f r. 1018) praví ve své Kronice (Chronicon Dieth- 
mari VIII, 21), že Slezsko, vlastně Vratislavsko (pagus Silensis) má jméno od 
hory Slezi (mons Zlesie), vubeo „Sobotka" zvané a pověstné z doby pohanské pro 
modloslužby na ní konané. Na kteréžto hoře, nejvyšší ve Slezsku, podnes slaví 
se výroěně pouť hluěná, z široka daleka navštěvovaná. ~ *) A. z Wersebe Die 
deutsch. Volker, S. 240.— ») G.S. Bandtkie Dzieje Królestva Polskiego. 1820.1.65. 
— *) P. J. Šafařík Štarož. slov., st. 337. — 5)Gr. A. Stenzel Geschichte Schlesiens, 
S. 12. — *) J. Ch. Adelung Aelt. Qesch. der Deutschen. Leipzig 1806, S. 219. 



71 

Tím vyvrací se též výmysl doby novější, že Slované teprv 
po vystěhování Silingů ze-Slézska v zemi tu se uvázali, a že sléžs ti 
Silingové ve Spanělích vyhubeni jsou. Zpráva o vyhubení do- 
brodružných Silingů v<3 Spanělích skrze gótského krále Wallia 
(r. 418. po Rr.) ovšem jest pravdivá, ale zaroveá jisto, že tito 
Silingové nikdy ve Slezsku nebyli, nébrž obývajíce již od III. 
století 8 Vandaly za Tisou v Uhřích, s této strany pouť tou- 
lavou do Spaněl nastoupili. O 



r)' Skupení polabsko -pomorské. 
1. Semnoiies. Zemane. 

Tacitus, vylíčiv v Germanii Suevy vůbec, přichází nejprve 
k Semnonům a píše o nich takto: „Za nejstarší a nejurozenější 
ze Suevů mají sebe Semnoni, kteráž víra jejich v předi\os{ ta- 
kovou zakládá se v náboženství. V jistou dobu scházejí se v po- 
svátném háji co vyslaní všech kmenů a obětují tu božstvu člověka, 
konajíce při tom hrozné obřady. Jest u nich pověra, jako by zde 
byly počátky národu a božstvo vševládnoucí mělo tu sídlo své, 
vše jiné pak jako by bylo poddáno a poslušné. Vzácnosti do- 
dává Semnonům výhodná poloha; bydlejí ve sto krajích a jsouce 
sobě povědomí velikosti sboru svého (korporace své), pokládají 
se za přední mezi Svevy" (za hlavu Svevů, 'Suevorum oaput se 
credunt*). V Annalech zase praví Tacitus, že Semnoni ve válce, 
vedené r. 17. po Kr. mezi Mirobudem králem a Arminem, kní- 
žetem Cheruským, odpadli od Mirobuda protop že ho nenáviděli 
pro jeho titul královský a že tím Arminovi dopomohli k vítězství *). 

Jiní spisovatelé jen mimochodem o Semnonech zmínku íiní. 
Strabo dotýká o nich, že je Mirobud, vrátiv se z Růna, zároveň 
s Lúžlčany (Lugy) sobě podmanil *). Vellejus Paterculus při- 
pomíná, že vedle krajiny Senonů (sic) a Hermundurů (Duřinků) 
Labe teče *). V krajinu od řeky Labe až k řece, zvané Suebus 
(Spreva), klade sídla jejich také Ptoleméus •). Mimo to čte se 



1) P. J. Šafařika Starožitn. slov., sir. 337. — «) Tacitus aermania, '39. 
— ») Tacitus Annales II, 46. — *) Strabonis GeograpMca VII, 1. ») Vellejus 
Paterculus II, 106. — *) Ptolemaeus Geographia II, 11. 



72 

jejich jméno na památníku Ancyrském císaře Augusta, kdež se 
praví, že kromě Cimbrů a Charudů (v nynějším Holsteínsku) vy-* 
slanými svi^mi Augusta za přátelství žádali, a u Diona Cassia, 
jenž píše, že jeden z jejich knížat, jménem Masius, přišel r. 84. 
po Kr. do Říma a byl od císaře Domlciána velmi Čestně uvítán *). 

Uvážímeli bedlivě svrchu položenou zprávu Tacitovu o 
Semnonech, shledáme, že Semnoni nebyli zvláštní nějaký kmen 
svevský, jako Lugové, Markoniani neb Kvadi, nébrž že byli 
přední dle krve v národu Svevském Čili zemane. Tacitus je 
nazývá nejstaršími a nejurozenějšími ze Suevů, kteří, vědomi 
jsouce sobě velikosti korporace své, za hlavu Svevů se mají; 
dále praví, že bydlejíce v mnoha (ve sto) krajích, v jistý čas co 
vyslaní všech kmenů v posvátném háji (na sněm) se scházeli 
a že Mirobuda proto nenáviděli a jej opustili, že si osoboval 
titul královský, jim protivný. V těchto slovích Tacitových 
obsahují se zajisté všechny známky a veškerá povaha korporace 
šlechtické. 

Jménem „Semnones," jakž nám je spisovatelé římští a řečtí 
zaznamenali, poznačeni jsou zřejmě slovanští zemane. České „ze- 
manía'' neb „zeman", polsky „ziemianin" (plur. ziemianio), lu- 
žickosrbsky „zemjan," (plur. zemjenjo), slulo polabsky, v kterémž 
nářečí zhusta o za a se klade (na př. josin za jasan, vrdna za 
vrána), nepochybně zemion čili zemňon (sr. v českém mjesto = 
mněsto), kteréž slovo zcela se rovná římskému „Semnon." 

O hojném i zámožném zemanstvu „Slovanů polabských," 
k nimž jméno Semnones zvláště se vztahuje, svědčí Giesebrecht, 
kterýž píše, když některý kníže slovanský někam cestu konal, 
že jej tři sta i pět set zemanů doprovázelo *); též o tom svědčí 
Helmold, jenž praví, kterak jej, když meškal s biskupem Ge- 
roldem u slovanského knížete Přibyslava v Starých Hradech, 
jistý bohatý zeman skvostně častoval '). Třidcet slovanských ze- 
manů dal zlopověstný markrabě Gero r. 940 při hostině zavražditi. 
Zemanstvo české připomíná se nejednou v Rukopise Kralodvorském 
(v básni Ludise a Lubor: „I káže kněz zemandm svým, Lubor 
na zemany zývá" a j.); v Kronice Boleslavské (zemane na chlape 



*) Dio Cassius 67, 6. — «) Giosebrecht Wendische Gesohichten, Berlin 
1843. I, 48, — - 8) Helmold ChronicaSlavorum, 83, 



73 

z věd echu a j.), v Legendě o sv. Kateřině (ciésař tu sedáše v radě 
s svými zemany v hromadě) a v jiných spisech a listinách *). 

Podlé toho můžeme bez rozpaků na Semnony čili zemany 
polabské rozuměti příběh, jejž vypravuje Vellejus Paterculus 
k r. 5. po Kr., když přijel s Tiberiem k Dolnúnu Labi. Praví 
totiž, kterak tehda muž letitý vznešeného rodu (kníže Polabský) 
pi^eplavil se na loďce přes Labe k Tiberiovi, aby jej uvítal, a 
kterak protější břeh, na němž zůstali průvodcové jeho, leskem zbraně 
jejich celý byl ozářen, kteréž záře zajisté nevydávala zbraň 
zprostých vojínů, alebrž skvostná zbraň zemanská. 

Co se dotýěe obyčeje Semnonův Tacitem líčeného, že so 
scházeli v háji posvátném na porady a modloslužby, zachoval se 
týž obyčej v krajinách polabských po všechen středověk. V Po- 
mořanech sešli se r. 1168 biskupové, knížata a zemane na sněm 
k ústí řeky Ukry do háje, aby se tu radili o válku s Dány*). 
V Lunebursku mělo zemanstvo (ovšem dávno již poněmčené) až 
do r. 1652 sjezdy výroční pod šírým nebem v háji, řečeném 
^Schotten", blíže vesnice Hosseringu, a teprv od jmenovaného 
roku počal se sněm v městě Liineburku. 

Vůbec pokládá se Tácitův posvátný háj Semnonský za háj 
Slivenský v nynějších Saších, kdež, jak výše jsme dotkli, r. 1826 
objeveno jest velké žaroviště, nepochybně žaroviště všeho ná- 
rodu lužickosrbského. Byloť pak takových hájů zajisté více, dle roz- 
ličných kmenů, zejména v Přelovicíph blíž Střelio-, kdež se schá- 
zívali zemani (Semnoni) lutičtí, na ostrově Hobolském (Havel berg), 
kdež měli sněmy zemani DolnolabŠtí, na ostrově Ráně a j. 
Zdaliž také háj Semana (HtjfAáva''' vXrj) na levém břehu Labe, 
jejž přivádí Ptoleméus, byl jeden z těchto posvátných hájů, jak 
někteří za to mají *), a zdali tedy od zemanských schůzek tu ko- 
naných slul „lesem zemanským", nebudeme rozeznávati, nevidí 
se nám to ale pravdě podobné. 

Myšlénku námi pronesenou, že Semnoni nejsou národ 



<) Y listě Hanuše, knížete Opavského, daném 18. února 1480 špitálu Ra- 
tibořskému, jmenují se za svědky zemane těmito slovy: „A przy tom gsu byli 
Vrozeny a Slov utni wiemi nassy mili zemane a dworzane Gindrzicb z Twor- 
kowa, Jan Dolansky z Jaykowicz" atd. — *) Barthold Geschichte v. Rtigen II. 
201. — 3) jQeschichtschreiber der deutschen Urzeit. Berlin 1849. S. 768. 



^ , 



74 

svevský o aobé, vyslovil již také K. Mannert ^), ukazuje k tomu, 
že žádných skutků co národ nevykonali, že nemají sídel dosti 
nrčitýcb, že od války Markomanské (r. 165. po Kr.) i jméno 
jejich zcela pominulo, kdežto všichni znamenitější kmenové ger- 
manStí buď v této válce nebo potomně v V. století při tažení 
Attilově pod dávnými jmény svými se vyskytují ; a však kdoby 
Semnoni byli, toho Mannert nevyložil. Proěež jiní odporují mí- 
nění Mannertovu, prohlašujíce Semnony za kmen zvláštní '), ale 
jsou v též nesnázi jako Mannert, nemohouce ani sídel jeho 
pojmenovati, ani jména jeho vysvětliti '), ani konečně objasniti, 
jak by národ slavný a rozšířený, jejž Tacitus klade na prvním 
místě mezi Svevy, beze vší památky činnosti své politické byl 
zašel a pominuL 

Z. BeudisiiL Bedané. 

V nynějším Meklenbursku a Braniborsku přivádí Tacitus 
sedmero kmenů svevských vedle sebe, totiž: Reudjgni, Aviones, 
Anglii, Varini, Eudoscs, Nuítones a Suardones, připomínaje o 
nich) že jsou hájeni řekami a lesy, a že sídla jejich jdou až do 
tajemných končin Germanio. Za památné při nich pokládá, že 
všichni společně ctí bohyni země, Nerthus jménem, kteráž, majíc 
v posvátném háji na jednom ostrově mořském vůz zakrytý, sobě 
zasvěcený, v jistou dobu v průvodu kněze krajinou těchto národů 
jezdí, a vrátivši se do svatyně své, i s vozem v tajemném jezeře 
omývána bývá *). Tisíc let po Tacitovi popisuje Adam Bremský 
(t r. 1076) touž krajinu a obyvatele její takto: „Země slovanská 
jest lesy a řekami odevšad obklíčena. Za Polabany jsou Línané 
(Lingones) a Vraňané (?Varhahi), mezi Labem a Odrou Hobo- 
lané (Heveldi) na řece Hobole, pak Došané (Doxani), Lubušané 



1) K. Mannert Germania, S. 331. — >) A. Wilhelm Germanien, S. 240. 
•— ') Jméno Semnones vysvětluje Adelung, Gesch. d. Deutschen^ z nem. Sen- 
né = shromáMění, Cb. Barth DeutschL TJrgeschichte, z řeckého aefiVÓ^ = cii' 
hodný, J. Grimm, Gesch. der deutschen Spr., S. 493, F. Mfiller Die Karken 
des Vaterlandes, S. 168, Haupts Zeitschrift YII. 383, K. Zeuss Die Deutschen, 
S. 130, z Sasoslova samanon, samnon = shromažďovati se, s Sfmž se také snáší 
G. Pfahler, Handbuch d. deutsch. Alterthilmer, 1864, I, 22. — *) Tacitus Ger- 
mania 40, -^ 



75 

(Liubuzzl), Vilini a Stodoraiié, krom některých jiných kmonů, 
z nichž nejmocnější jsou Retharii uprostřed bydlející, jichž hrad 
(civitas) jest Rethra ěi Reda, po celém světě známé sídlo modlor 
služby s chrámem velkým, Radhoštovi (Redigast) posvěceným, 
jdbož obraz jest ze zlata a lůžko purpurové. Okolo toho hradu, 
jenž má devět bran, jest hluboké jezero, přes něž vede most dře- 
věný, po kterémž choditi mohou jen ti, kdož obětují a za odpo- 
vědi žádají.*)" Týmiž slovy bez mála vypisuje tyto kmeny slo- 
vanské a chrám Radhoštův Helmold v 2. polovici XII. století*). 
Porovnámeli bedlivě popsání Tacitovo aAdama Bremského, 
nebudeme pochybovati, že oba líčí touž krajinu, tytéž národy 
ěili kmeny a touž modloslužbu, toliko že ve jménech bohů ctě- 
ných a ve spůsobu pocty jim konané poněkud se uchylují a jména 
kmenů připomenutých v některých zvucích rozdílně píší. Co 
se dotýče modloslužby, mluví oba o chrámu u tajného jezera 
(jezera Dolenského blíž vsi Přelovic, něm. Prillwitz ve Střelicku) 
a o tom, že jen knězi Čili popové mohou do svatyně vcházeti; 
Tacitus však dává modle neslýchané jméno ^Nerthus** (snad mí- 
sto Rhetus, Ředhost 3) ; Adam Bremský zase ji nazývá pravým 
jménem Radhost (Ředhost). Tacitus vypravuje mimo to, že všichni 
kmenové, totiž Reudigni, Avioni atd. ctí spoleěně bohyni Ner- 
thus, nedotýkaje, u kterého kmene byl chrám její, Adam Bremský 
ale určitě praví, že v krajině Redarů byl Radhoštovi postaven 
pověstný chrám, pročež je nazývá nejpřednějším ze všech kmenů. 
Uvážímelí tedy, že Tacitus Reudigni mezi těmi sedmi kmeny 
na prvním místě klade, čině tím podobno, že také u nich chrám 
Ncrthin byl postaven, a porovnániell jméno Reudigni s Re- 
darii Adama Bremského, jménem onomu velmi podobným, dáme 
snadno místo myšlénce, že Tacitovi Reudigni a Adamovi Re- 
darii jsou kmen jeden a tentýž, slovanští Redani ČiRataři. Y tom 
potvrzuje nás i to, že jméno kmene Redanského (Ratarského) ve 



*) M. Adam Histor. eccl, c. 11. — ^) Helmoldi Chronica Sla voním I, 2. 
— 3) l^erádi se utíkáme, nemohouce některého jména vyložiti, k chybnému 
písmu neb sluchu; má^ ale Tacitus ye své Germanii kromě jména Nerthus ně- 
která jména velmi podivná, na př, Manimi a Naharvali v Lužici, též Aviones 
v Pomořanech, jichž nelze ani ze élovanSiny ani z němčiny objasniti, ani jména 
jim podobného v těch krajinách nalézti, proěež nemáme za jiné, nežil že je Ta- 
citus buď chybně slyěel, nebo písař chybně opsal. 



76 

stoletích X. — XIL, kde krajina, v niž bydlel, byla již známějšf, 
od rozličných spisovatelů přerozdílně psáno jest, totiž: Ridari 
(r. 936), Riedere (r. 965), Redarii (r. 966), Redarés (r. 968), 
Rederarii a Riedirerun (ok. r. 1018), Retheri (r. 1076), Riaduri 
(r. 1176); místo pak, kde Radhost ctěn byl : Rederi (r. 937), 
Rethe (r. 1018), Rheda, Redere a p. *), pročež posud na jisto po- 
staveno není, jak fc jmenoval onen kmen, v jehož krajině chrám 
Nerthin a Radhoštův byl postaven. 

3. Variní. Vraňané. 

Kdo byli Avioni Tacitem jmenovaní, zdaliž Ptoleméovi 
Aelveoni, totiž Voliňané, nebo Pjaňane (Apioni), obyvatelé na 
řece Pjaně, nebo Helmoldovi Vilini, též kdo byli Anglii, zdali 
snad obyvatelé okolo Anklamu, neb místa nějakého, českému 
Uhlava, něm. Angel, podobného, nechť rozhodnou jiní, krajiny 
lépe znalí. Vaří ni po nich jmenovaní jsou beze vší pochyby 
slovanští obyvatelé nad řekou Varnavou či Vranavou, něm. 
Warnow řečenou, kteráž teče od Grebina nad městem Parchimem 
na ves Yarnavu a město Biitzow a padá blíže Roztok do moře. 
Tyto Variny jmenuje již dříve Tacita Plinius*), dokládaje, že 
jsou původu vindilského^ t. j. slovanského* Znamenáť pak Var- 
nava či Vranava vodu vranou čili černou, tolik co Černici. ') 
Ještě pak větší podobnost má jtnéno Yarini se jménem městečka 
Varína, kteréž leží blíž jezera Varínského. 

Veškeré pořičí Varnavino od pramenů až k ústí oplývá 
místními jmény slovanskými, co památkou praobyvatelů slovan- 
ských té krajiny. Mnohem však více bylo tu jmen takových před 
šesti a sedmi sty léty, když tu kvetlo ještě obyvatelstvo slovanské, 
což patrno ze dvou listů z XIII. století, v nichž se popisuje krajina 

v 

^) Viz tato jména v Safaříkoyých Starož. slov., etr. 897. Se jmény Reda 
a Redan zvláště porovnej místní jména v Cechách: ňedice, Ěedičky aĚedhoŠf. 
— *) Plinius 'Histor. natuialis IV, 12. — *) Za Vraňany mají Variny také 
K. Mannert a A. Wilhelm, aČ nerozumějí, co by to jméno znamenalo. Však spi- 
sovatel historie Pomořanské Fr. Barthold nazývá to nesmyslem, když se odvádí 
jméno národu starogermánského od řeky slovanské, která prý se teprv v XII. sto- 
letí objevuje. „Es ist ein Unverstand, nach spátern slavischsen Flussnamen 
altgermanische Vdlkergranzen zu bezeichnen, der die Iftcherlichsten Mitgriffe 
veranlasste." Qesch. v. Riigen u. Pommem I, 102. 



77 

okolo Varína a Dobrotfna. V listě, daném v Guoztrově dne 
26. března r. 1232*) od Mikuláše a Jindřicha, pánů na 
Roztokách, Brunvardovi, biskupovi Skvěřínskému, vypisují se 
hranice krajiny Varínské (a Butessovské) takto: „Od jezera Va- 
rína (Wariň) až k vodě Tepnici (Tyepnizha), pak k potoku Stu- 
denu (Studieno) a k bařině, jmenované Guolenske lugi, odtud na 
Zivandv les (Sywanof laz) a k vodě Rozstrambounizha, kteráž tu 
teěe do jezera, řečeného Duczin, pak k potoku D ušnici (Duznizha), 
kdež vbíhá do jezera Bělce (Byalz), od toho jezera k Předolu 
(Priedol, nyní Briihl) mezi Jasvinami (Jazwini) a Slovansk;^mi 
mohylami (Wanowe mógili), dále k bařiništím, nazvaným Mach- 
naci lug a Trezstini lug, k Myrievu a lesu Langu, pak k 
řece Vrána vě (Warnow), k Paglovu, k vodám Nienelii a 
Pramenici (Parmenzhe), tekoucí do jezera Pramene (Parméně), 
od tohoto jezera k močálu Bělvu (Byliewe), kterýž se končí v je- 
zeře Jasném (Gazne)*, odtuď k vodě Liepousienizha, vlévající se 
do jezera Lučnice (Lansnizhe), dále k Předolu do Dlouhých Luhů 
(Dolge lugi), do „Tetlambi" a kOdrovému lesu (Wodrowi laz)." 
V druhém listě, daném v Guoztrově dne 22. listopadu r. 1237 *) 
od Mikuláše, pána na Roztokách, klášteru Dobrotínskému, vymě- 
řují se hranice statků toho kláštera takto: „Potok Jasenice (Jase- 
nitze), ježto teče do jezera Javorského (Jawir), potok Midlenice 
(Milnitzj až k jezeru Ostrovickému (Woztrouitz), potok Březnice 
(Bresenitze) až k jezeru Wozderimskému a potoku Hradně 
(Gardene) a Lomnici (Lumenitz), odtud až k jezeru Boltzskému, 
Spandinskému a Luskovu (Luzcowe)." Mimo to se jmenují ves- 
nice Dobrotín, Kladno (Clodene), Lomná (Lomené), Upal, Žilov 
.(Silowe), Lozice (Lositz), Crumemir, Zwertltz a Swisow. 

U kronistů středověkých Adama Bremského a Helmolda 
objevují se Varinipod jménem Warnawi, jichž přední místa byla 
Malíkov (Malchow), Vranava (Warnow) a Varle (Wurle*). 

4. Eadoseé. Došané. 

Eudoses, aneb jak se v jiných rukopisech Tacitových čte, 
Eudosii, byli obyvatelé řeky Dosy čili Dosavy, něm. Dosse, na 



í)G. Lisoh MeklenburgisoheUřkunden. Schwerin 1841. III. 79. — «) Meklen- 
burgisches Urkiindenbucli, Schwerin 1863. 1. 465. — ^ Šafařík Starož. sloy., 905. 



78 

jih od Starého Skvžřina v Meklenbursku, kdež se ipo&tni u vsí 
Příboru (Wendisch Priborn) na hraníeích Branlborsk^eh, teče 
na jih okolo Grabova, Vernikova, G linek (Glienke), Babic, Ga- 
dova, Dosavy (Dossow) kVulkovu, k Ostrovu (Wusterhauson) a 
Novdmu městu^ a vpadá na severozápad od města Rynova s Jahlicí 
(Gaegelitz) do Hoboly. Hlavní město to .krajiny byla Vysoká 
(r. 1150 Wizoka) na řece Dose, něm. Wietstock. Tito Eu- 
dosii připomínají se v středověku v listinách a kronikách ně- 
kolikráte, a to zejména r. 946 pod jměnem Dosseni a v Kronice 
Helmoldově Doxani ^). 

5. Nuitones. Nulaiié. 

Naitones vidí se dle jměna býti obyvatele na řece Nutě 
(něm. Nuthe) v Braniborsku, ježto vpadá u Póstupími, jihozápadně 
od Berlína, do Hoboly. Počíná se u Jutřebohu, tekouc k severu 
na Lukóv (Lukenwalde), k Třebínu (Trobin), okolo Vysoké 
(Wietstock), Nudova a Dřevic na západ od Postupími. Jiná řeka 
toho jména počíná se na sever od města Srbiště (Zerbst) ze tří pra- 
menu u Nedliz, Dobriz a Bornum, a vpadá naproti řece Sále u 
městečka Barby do Labe. Za Nufany má Nuitony Tacitovy 
také Adelung ^) a Wersebe *). 

O. ^Tardonefii. STartaTané. 

Nejvzdálenější od společného posvátného háje čili svatyně 
Nerthy jsou ze sedmi kmenu Tacitem jmenovaných Svardoni^ 
obyvatelé nad řekou Svartavou, vpadající nadLubekem u mě- 
stečka téhož jména do Travný *), a další krajiny, ondy Vagrie 
řečené, čili nynějšího východního Slesvicka, Holsteinska a Lauen- 
burska. Svardoni byli poslední Svevové na západě, sousedé 
Sasfi; při vší této vzdálenosti příslušeli však, co do modloslužby, 
ke chrámu Nerthinu do Přelovic, jakož dle svědectví Helmolda, 
jenž byl ve Vagrii (v Bosově) domovem, Slované tamější ještě 



^) Helmold Qironica Slavorum, L 2. — ') Addung Aelt Gesoh. d. Deut- 
schen, S. 226. — ^) Aug. v. Wersebe Die deutschen Volker u. Yolkerbiindoisse, 
S. 219. — ^) Jiná osada, nazvána Syartaya (Schwartow), leží na jih od Lubeka 
bl{S Boizenburku nad Labem. 



79 

V XII. století odváděli roČni pen/z ku poctě 'SvatoVldori, co nej- 
vyššímu bohu na vzdálený ostrov Ránu. 

Již němečtí spisovatele J, Gatterer) Fr. Kruše a Ch. Rei- 
chard *) pokládají Svardony Tacitovy pro patrnou podobnosť 
jména za Svartavany, kterážto identičnosljměna a slovanský pů- 
vod jejich stvrzuje se i důvody podstatnějšími^ t. slovanskými 
jměny místními z doby Ptoleměovy v tě krajině zachovanými 
a velkou hojností jmen slovanských v listech XII. a XIII. století. 

Do země Svar donské připadají Ptoleměova města Treva, 
t. j. Travná, při ústí řeky těhož jména, r. 1226 ,,castellum Trave- 
miinde zvaná^, aLuciburgium ěl RacIboř(r. 1237 Raceborch), 
hlavní město Polabské, nyní Ratzeburg. Také jméno vody Cha- 
lusus, kterouž tam Ptoleméus přivádí, má jakous podobnost se 
slovanskou Kaluží. 

Mnohem více ještě vysvědčují, že ona krajina byla v době 
nepamětné slovanská, jména vod a osad v diplomatáří Slěsvicko- 
Holšteinském z doby od r. 1177 až do r. 1300^) a jiná jména podnes 
tam zachovaná. Slovanská povaha krajiny okolo Lubeka v XII. 
století zřejmá jest z listu císaře Fridricha, daného dne 19. září 
1188 a obnoveného od krále Dánského a Slovanského (rego 
Slavorum), Waldemara II., dne 26. listopadu 1202, v němž se 
vyměřují hranice Lubecké takto: ^A civitate versus orientem 
usque ad flumen StubinizeetStubinize supra usque ad Radagast. 
A civitate contra meridiem usque ad Racesburch ; contra occidentein 
usque ad flumen Cikinize et Cikinize supra usque ad stagnum 
Mulne. A civitate sursum usque ad villam Odislo, in utraque parte 
fluvii Trávené." Dále se jmenují lesy Dartzchowe, Cliuss a Brotne. 
Vody, slovanské obyvatelstvo připomínající, jsou v těch krajinách: 
Běla neb Bělina r. 1189, nyní Bille, potok na východ od Ham- 
burka; Grobeneze, r. 1237, potok u Cizmaru pod St- Hrady; 
Karsnice, r. 1216, Carzníz, potok blíž Pořeží (Preetz); Plonské 
jezero. Pionér See v Holsteinsku; Pramice r. 1177, potok u Lu- 
beka; Strekenize, r. 1248 a Stubnice, r. 1188, potoky tamtéž; 



^) Ch. Reichard Germaiden, S. 46. — ^) A. Micheben Urkundensamm- 
lung der Sohleswig - Holstein-Laueiiburgischen Qesellschaft fíir vaterlandi- 
sche Geschichte. Kiel 1839. Z tohoto diplomatáře vyňata jsou jména místní tu 
položena, při kterých přidán jest rok ; ostatní vypsána jsou z map novějších. 



80 

Světina, r. 1222 Sventine, řeka východně od Kielu; Svartava, 
r. 1250 Schwartau, řeka na sever od Lubeka; Travná, r. 1226 
Trávena, řeka u Lubeka; Voknlce, r. 1177, nyní Wakeniz, po- 
tok u Lubeka. 

Z osad těcli krajin klademe tu: Bělin, v&s na záp. od Liitjen- 
burka; Bilna, r. 1238, ves kláštera Kotelského; Borkov, r. 1215, 
Barkau, ves k Pořečí náležející; Bosov, r. 1160, ves u Plonského 
jezera; Březno, Brcesen, ves vých. od Ratiboře; Bukov, m&tiště, 
kde nyní jest Lubek; Biirau, ves scverových. od Starých Hradů; 
Cetelin, r. 1295, Ziethen pod Ratiboří; Cismar, r. 1237 Sycima, 
ves jižně od St. Hradů; Cernikov, Zarnekau, vesvých. od Utíná; 
Oernovousy, Zarnewenz, severových. od Lubeka; Danov, ves sev. 
od St. Hradů a jiný Danov, jihpzáp. od Liitjenburka; Dasov, 
město přímořské, sev. od Lubeka; Dechov, r. 1261, Dechau, ves 
vých. od Ratiboře; Dersau, ves u Plonského jezera; Genin, ves 
jižně odLubeka; Giekau, ves severozáp. od Liitjenburka; Gnisau, 
ves sev. záp. od Svartavy; Gradiště (G5rtz), ves vých. od St. 
Hradů; Gromitz, městečko jižně od St. Hradů; Karlo v, ves sev. 
vých. od Ratiboře; Kotle, r. 1238, Reinbek (ondy klášter); Kozlov, 
Coselau, ves jižně, od St. Hradů; Křemže, Krems, ves jihozáp. od 
Segeberku; Krimpelsdorf cum villa slavica r. 1247, na záp. od 
Lubeka; Krumesse, ves jižně od Lubeka; Kiikeniz, ves vých. od 
Svartavy; Kurau, ves sev. od Svartavy; Kukulin, r. 1214, Ku- 
kol r. 1287, nyní Kakohl, ves záp. od St. Hradů; Kuzelina, 
r. 1150, Hoyersdorf ve Vagrii s klášterem; Kytlicc, ves jiho vých. 
od Ratiboře; Labnice, Labenz, ves záp. od Ratiboře; Lebaz, ves 
sev. záp. od Svartavy; Lubetín, r. 1281, LSptien, ves k Pořeží 
náležející; Lutikenburch, r. 1221, (Lutkov?), Liitjenburg, město 
u St. Hradů; Matzeviz, r. 1214, ves u Liitjenburka; Mohelno, 
Mucheln, ves vých. od Pořeěí; Neritz, jihozáp. od Reinfeldu; 
Padeluch cum villa slavica, r. 1247, u Lubeka; Parin, ves, sev. 
nad Svartayou; Pilsen, ves vých. od Kielu; Pogez, na jih od Lu- 
beka; Police, Poliz, ves na jih od Reinfeldu; Pořeěí, r. 1226 Po- 
rotzie, nyní Preetz neb Prez, město jihových. od Kielu při ústí 
Sventiny; Priwolk, r. 1226, ostrov naproti Travně; Půle (Poel), 
ostrov u Lubeka^ na němž ještě r. 1201 obývali Slované; Ran- 
cov, Rantzau, ves jihozáp. od Liitjenburka; Ratkov, r. 1236, ves 
sev. od Lubeka; Ronov, r. 1250, Ronau^ ves záp. od Travný; 



61 

Smilov r. 1105, Schmilau, ves na jih od Ratiboře; Suael, ves 
sev. od Svartavy; Susov r. 1257, Sussau, vesvých. od St Hradů; 
Staré Hrady, ok. r. 1160 (se slovanským kostelem), Oldenburg; 
Svartava, r. 1250 Zwartowe, Schwartou, město sev. nad Lube- 
kem; Scharbenz, ves sev. vých. od Svartavy; Schatin, ves na jih 
od Lubeka; Sohlamin, ves již. od St. Hradů; Schlesen, ves vých. 
od Kielu; Techov, Techau, ves sev. od Svartavy; Tralov, r. 1256, 
ves blíž Bosova; Tritov, Trittau, sev. vých. od Hamburka na řece 
Bélé; Túro v, ves vých. od Ratiboře; Utín, r. 1256, Eutin, město 
vých. od Plonského jezera; Varsov, ves jihových. od Lubeka; 
2kirpen, ves záp, od Lubeka; Zarov, r. 1295, Sarau, ves jižně od 

v 

Lubeka; jiná ves téhož jména sev. záp. od Lubeka a Zereě, r. 1247 
Zeretze, ves tamtéž. 

7. HelTetones. Hobolané. 

Tacitus jmenuje mezi kmeny, z nichž §e skládal národ Ly- 
gický (Lužický), také Helvetony, nedotýká však, kde bydleli. 
Toto jméno (srovnej Helve a Havel) má jistou podobu se jménem 
Hehfeldi, jakž nazývá zeměpisec Bavorský asi r. 885 obyvatele 
na řece Hobole (Havel) od Braniboru k Ratenovu a k městu Ho- 
bole (Havelsberg), a se jménem Heveldi, jakž tytéž obyvatele 
jmenují Adam Bremský a Helmold. Snad tedy nepochybíme, 
kladouce s Wersebem *) národek řečený (Helvetony) do této 
krajiny Lutické, kdež měli za sousedy na severu Došany (Eu- 
doses) a na jihu Nulany (Nuitones) a hlavní hrady Hobolu š 
chrámem boha války Jarovida, Branibor a Postupím. Jakož vě- 
domo, sluli Hobolané v středověku také Stodorané, od zašlého 
hradu Stodorského (nyní vesnice Studersheim), z kteréhož kmene 
pocházela Drahomíra, manželka knížete Českého Vratislava. 

8. Iiingae. Iiiňané. « 

V nejstarším rukopise geografie Ptoleméovy z XIL století^ 
chovaném na hoře Athos, a v rukopise Vídenském z r. 1454 za- 
znamenán jest mezi Kalukony a Semnony národek yiíyyaij jenž 

bydlel severně od Lužice. Jméno Lingae má nemalou po- 

- . 

* <) A. v. Wersebe Die Volket Deutsohlands, S. 241. 



82 

dobnosf se jmény Líni, Linones^ Língones a Linpgi, jakž jme- 
nují Eginhart, Adam Bremský a Helmold jistý kmen slovanský 
neurčitých sídel na Dolním Labi. Helmold *) praví, když vojvoda 
Jindřich ok. r. 1106 oblehal Stodorany a Břežany v Hobole 
(Havelsberku), že syn jeho Mistue (Mstivoj?), uslyáev, že na 
blízku bydlí pokojný a zámožný národek slovanský, jménem 
Lini neb Linogi, šel s 500-bojovníky skrze lesy a bařiný do je- 
jich země a dobyl tam mnoho kořistí *). Dle toho byli by Linové 
bydleli nad městem Rupínem na řece Rýně, mezi řekami Dosou 
a Habolou, tu, kdež leží vesnice Linov. H. Bangert zase, vyda- 
vatel kroniky Helmoldovy (r. 1659), klade Lingi, dokládaje so 
v tom spisovatelů starších, na levý břeh Labe, v krajinu, jejíž 
hlavní město jest Lína (Liineburg '). J. Thunmann píše*), že byl 
dvojí kmen podobného jména: Linoni (Lini, Hilinoni), jenž prý 
bydleli nad Hamburkem, blíž Tritova, kdež jest osada Linov, a 
Lingoni (Lingones, Lini, Vilini), jenž obývali v Břežníci (in 
der Prignitz) v Meklenbursku a okolo Vojkamu (Danenberka) 
v kraji, řečeném Linago. Do této krajiny klade Lingy také 
Viktor Jacobi *), pokládaje za jejich osady tato místa v Polabí: 
Predol, Volzendorf, Krimitz, Prezier, Wietzetze, Boekl^ben, 
Schmarsau, Schletau, Simander, Schweskau, Trabun a Putbal. 
Šafařík konečně, táhna se k tomu, že Karel Veliký, veda s Lingy 
válku, šel na ně přes Labe, pokládá sídla Lingň na pravý břeh 
Labe, mezi řekami Eldou jbl Stepenicí okolo města Potlustína 
(Puttlitz «). 

Lingae nazývali se slovansky nepochybně Línané, buď od 
místního jména Lína něm. Liine, sídla pověstného kláštera blíž 
Luneburku (Líny), později vystaveného, aneb ode vsi Linov řC' 
ěené v kraji Potlustínském. S kterýmžto jménem se srovnávají 
také místní jména Líně, Líny a Linice v Čechách. Šafařík však 
má za to, že Lingi či Lingoni sluli slovansky „Gliňané" od 
krajiny hlinovité a zejména od města Luneburku, kteréž Hennig, 
spisovatel XVIII. století, ve svém slovníčku dialektu Ittnebur- 



*)'Helmol(lí Chronica Slavorum. Ed. Bangert I, 37. — «) Tamtéž. — 
') Tamtéž. V úvodu. — *) J. Thunmann Alte Geschichte einiger nord. VSlker. 
Berlin 1772, S. 179. — «) V. Jacobi Slaven- und Teutschthum in Luneburg. 
S. 15. — ®) Šafaříkovy Starož. slov., str. 903. 



d3 

ského nazývá Glinem. Tomuto m/něni ale na odpor jest V. Ja- 
cobi, krajiny Luneburské znalý, kterýž vysvědčuje, že ta krajina 
není blino vitá; též tomu jsou na odpor všichni spisovatelé od 
IX. až do XII. století, kteří tento kmen jmenují a píší nejinač 
než Lini, Linai, Linogos, Linaa (bez ý) a p. ; kdežto hláska g ve 
jménech místních týchž krajin, kde jest organická, podneá vždy 
se vyslovuje a v písmě znamená, na př. ve jménech Gumitz, 
ftUnitz a. j. 

V Erasmově řeckém vydání geografie Ptoleméovy z r. 1633 
čte se na místě Aiy/Uí jméno/ AX/yyat a v latinských vydáních z 
r. 1513 a 1520 -SiX/yyai; pakli by toto čtení bylo pravé, čehož 
se nám ale nepodobá, mohli by se jménem Silingi rozuměti stře- 
dověcí Smeldingi čili dle Šafaříka ^) Smolinci, jenž bydleli vedle 
Lingonů (Líňanů); nelze však toho jména nikterak vztahovati ku 
vzdáleným Slezanům, jakož jsme připomenuli výše (v Článku o 
Slezanech). 

9. Carini. Karini. 

Mezi národy v severní Germanii připomíná Plinius ') vedle 
Varinů „Carini", kteréž jméno ozývá se ve jméně nynější ves- 
nice Earín zvané u N. Buková, na jihozápad od Dobřan (Dobe- 
ran) v Meklenbursku, kde také nedaleko jest městečko Varín. 
Dle toho byli by Carini obyvatelé krajiny Karínské. Hledíc 
však k tomu, že Římané jména slovanská, jež jim bylo těžko vy- 
sloviti a napsati, rádi měnívali, mohli by se Carini Pliniovi také 
rozuměti na Vkrany, obyvatele řeky Vkry (Ukry, něm. Ucker) 
na západ od Štětina, kdež v středověku zřízeno bylo krajiště 
Vkranské (Ucker-Mark), od nynějšího města Prenclova až k ústí 
řeky Vkry do moře. Řeka Vkra jest též v Polsku, severně od 
Modlína. 

10. Busii. Báňané. 

Za Gotony na severu Qermanie jmenuje Tacitus při samém 
moři dva kmeny Rugii a Lemovii, o nichž co zvláštnost 
dotýká, že jsou „poslušní králův ')^. Těchto dvou kmenů žádný 



*) Šafaříkovy Starož. slov., str. 903. — «) PUnitts Historia nátur. 4, 18, 
— ^) Tacitus Qermania, 43. 

6* 



84 

jiný spisovatel římský neb řecký nezaznamenal, a toliko Piole- 
méus připomíná vončch končinách jisté m&to, jménem Rugium 
(Po'ůyi0v). Pokládajíce Gotony za Gdan&ny aLemovie za Le- 
haný pómořské, nemáme pochybnosti, že Rugii jsou slovanStí 
Raňané, obyvatelé ostrova Rány, něm. řečeného Riigen, v dějinách 
středověkých XI. — XIII. století krutými boji o víru a národnosf 
chvalně proslulí. Přivádějí se pod rozličnými jmény; v listu cí- 
saře Oty z r. 946, u Adama Bremského, u Helmolda, též u dán- 
ského historika Saxa Grammatika šlovou Rugiani, u Oty Frisin- 
ského ok. r. 1150 Rugii, tedy právě tak, jak je jmenuje Tacitus; 
jinde se nazývají Ruani, Rujani, Runi, Rugiacenses Slavi a p.; 
Helmold pak praví, že tato jména vesměs jsou cizí; Rugiani ale 
sami že se zovou Ráni a vlast svou Ránu nikoli Rujanu *). Ze 
tito Raňané bydleli na dotčeném ostrově netoliko od doby Taci- 
tovy, ale od doby nepamětné, jsouce tam, ať tak díme, k půdě 
přirostlí, vysvědčují příběhy toho statečného národku. od prfi- 
svitu historického v X. století až do konečného jich podmanění 
králem Dánským Waldemarem r. 11 68 a později Němcemi. Adam 
Bremský, Helmold a Saxo Grammaticus vypravují o jejich domácí 
zvedenosti a zámožnosti, o jejich kvetoucí plavbě a obchodu, o 
slavném chrámě Svatovidově na Arkoně, jemuž všichni kmenové 
slovanští až i Vagrové Holsteinští byli poplatní, a vůbec o je- 
obřadech náboženských takovým spůsobem, že nelze ani my- 
sliti, že by byli lidé poběhlí, v stoletích nedlouho minu- 
lých do země přibylí. Jakož pak Tacitus co zvláštnosť Rugiův 
vytýká, „že jsou poddáni králům^, taktéž i Helmold s váhou při- 
pomíná, „že mají krále" (totiž dědičné vojvody), jsouce tudíž 
přední mezi kmeny slovanskými *). 

Mínění, že TacitoviRugiovéjsou slovanští Raňané, jenž obý- 
vají na ostrově Ráně od pravěku, stvrzuje se zvláště topografií 
historickou, a to měrou takovou, jakž toho není v žádné jiné zemi 
ondy slovanské. Kdežto v jiných krajinách, až do IX. — XIII. 



*) Poněméení obyvatelé ostrova Rány nazývají se podnes Ryanen, ja- 
koby řekl Rjanen, a jen uSenci užívají nehistorického slova Rugianer. F. Bart- 
hold Qesch. von Rugen. II. 242. — ») Helmold Chronica Slavorum I. 36. Po- 
iilední voj voda Ránský rodu starého byl Jaromír, jenž se stal r. 1168 manem 
Dánským. 



85 

století zcela slovanských, po přibyti Němců nastaveno jest více 
méně nových měst a vesnic po němečku pojmenovaných, na př. 
v blízkém Meklenbm^ku, Pomořanech, Brambořích atd., tak že 
nyní slovanská jména místní střídají se tam s německými, majíť 
na ostrově Ráně, aě tam obyvatelé slovanští již na zaěáfkuXV. sto- 
letí vyhynuli, téměř všechny osady jména slovanská, až na 4 farní 
vesnice z německé doby křesťanské: Faehr, Neuenkirohen, Lan- 
dau a Wieck, dvě vsi sfiliálnůni kostely: Rothenkirchen a Alten- 
kirchen, a n^olik dvorfi z nové doby: Rosengarten, Neuenhof, 
Jaegerhof, Annenhof a p. Jinak mají všechna jména ráz staro- 
slovanský, na př. Gora (Bergen), hlavní město, Poděvousy (Put- 
bus), Hradiště (Garz), Záhrad (Sagard), Jamice, Pulice, Lubkov, 
Dalkovice, Marlóv, Bobín, Bydhoší (Bietagast), Eoldovice, Blu- 
dov, Bumiz, Schwierenz, Promoisl, Stupnice (Stubbenkammer) - 
s hradiskem a černým jezerem, les Garwitz, les Granitz, půl- 
ostrovek^ Yitov, ostrůvek . Střela, od něhož iná jméno Stralsund, 
a v. j. Kdo by se chtěl u víře o předhistorickém obývání Rugiů 
či Raňanů na ostrově Ráně ještě více potvrditi, pohledni na spe- 
ciální mapu toho ostrova, vydanou Fridrichem z Hagenova 
r; 1829, na níž každý dvorec, každá myslivárna, každý háj a 
chobot jménem slovanským jest zaznamenán. 

Historikové němeětí a mezi nimi také spisovatel zevrubné 
historie ostrova Rány, F. W. Barthold, vůbec se domýšlejí, že 
Rugiové Tacitovi byli Němci, a že teprv v III, neb IV. století 
Rugiani slovanští v ostrov Ránský od Němců opuštěný se uvázali *). 
Však tento domysl jest netoliko nehistorický, ale hledíc k ději- 
nám Ránským, odpírá přůno zdravé soudnosti. Když po slovan- 
ských Ránech, od 700 let dušených a konečně udušených, u ná- 
stupců jejich německých, po dnešní den se zachovala téměř 
všechna slovanská místní jména dávnověká^ zdaliž lze pokládati 
za jiné, nežli že by se byla musela taktéž ve slovanském obyva- 
telstvu ránském zachovati místní jména německá po německých 
Rugiích, kdyby byli v III. neb IV. století z ostrova odešli nebo 
by tam byli bývali od Slovanů podmaněni? Po takových jmé- 
nech však, jak výše dotčeno, není na ostrově Ráně ani památky. 



*) F. W. Barthold Geschichte von Rfigen und Pommem. Hamburg 1840, 
I. 86 u. 166. 



86 

Někteří spisovatelé jsou v domýšlení ještě odvážnějSí, za 
pravé majíce, že Rugii Tacitovi, opustivše ostrov Ránu, -v Ra- 
kousích sobě nové byty vyhledali, ježto tam Evgippius v životě 
sv. Severina na konci V. století Rugy jmenuje. Ale proě by oby- 
vatelé úrodného a romantického ostrova Rány byli vlasí svou 
opouštěli, kudy by se byli do Rakous dostali, a kdo by těm pohanům 
severním na cestě byl vštípil křesíanství, ježto Rugové rakouští 
byli křesíané, o tom jmenovaní spisovatelé se nepřenášejí. 

11. Sedini. ététiňané. 

Vedle Faradonů v Meklenbursku bydleli dle Ptoleméa Se- 
dini neb Sideni {^ud7\voC) až k řece Odi-e. Téměř všichni spi- 
sovatelé starší i novější, hledíce k slovútnosti města Štětina v té 
krajině ležícího, ak tomu, že Štětin ve spisech středověkých slově 
Sedinum, pokládají kmen tento, jejž Ptoleméus k ilstí řeky 
Odry položil, za Štětiňany, totiž za obyvatele města i kraje Štětín- 
ského. Zejména pronesli se o tom H. Bangert, vydavatel kro- 
niky Helmoldovy (r. 1659*), A. z Wersebe^) a J. Ch. Jordán 
(r. 1745^), J. Juncker*), Fr. Kruše O, A. Wilhelm«) a A.Buch- 
ner ''), s kterýmžto obecným výkladem ovšem úplně se snášíme *). 
Rekové a Latiníci, nemohouce poznačiti syká vek v polském 
jméně Szczecinianie (Štětíňané), napsali, jak uměli: Setini a ještě 
příhodněji Sedini, kteréž jméno pak po celý středověk ve spisech 
se zachovalo. 

Jméno místní Štětin, od něhož Štětinci se zovou, jest i v 
jiných zemích slovanských obyčejné; v Cechách nachází se Štětin 
v Chrudimsku a v Prachensku, a mimo to jsou Štětice v Pra- 
hcensku, Štětovice v Olomoucku a Štitina v Opavsku. 



*) H. Bangert (Helmoldi Chronica SlaYorum. Lubecii 1669), vykládá 
Sidini slovy: „hodie Stetineases" — *) A. v. Wersebe Die Vólker Deutschlands. 
8. 845. — *) J. Ch. Jordán De originibus Slavorum. Vindobonae 1746. II. 
84. — *) J. Juncker Geogr. d. mittl. Zeiten. S. 114. — *) Fr. Kruše Archiv fOr 
alte Geogr. I. 77. — *) A. Wilhelm Germanien, S. 274. — ') A. Buchner 
Deutschland zur Zeit des Ptolemaeus, S. 11 — ®) K. Manncrt (Germania, 337) 
neumí sice jména Sideni vyložiti, ale má za pravdě podobné, že jak oni, tak i 
někteří sousedé jejich byli Slované. 



87 

Štětiňane byli až do XII. století pouzí Slované. Když sv. 
Ota, biskup Bamberský, r. 1125 přišel jím kázat evangelium, 
užíval u nich i jinde v Pomořanech, ač slovansky (česky nebo 
srbsky) uměl, tlumočníka, a posvětil jim kostely ke cti sv. Petra 
a sv. Vojtěcha*). Teprv v XIII, století (ok. r. 1230—40) za 
knížat pomořanských Vratislava a Branima (Vartislava a Bar- 
nima), Němcům oddaných, usazeni jsou ve Štětině z části Němci, 
kteří měli svou faru u sv. Jakuba*). Úplné poněmčení Štětiňanů 
stalo se nepochybně v XV. století. 

Jak pevný býval staroslovanský hrad Štětin, svědčí slovutný 
historik dánský Saxo Grammaticus, jenž vypisuje obležení jeho 
za knížat Kazimíra a Bohuslava skrze krále Dánského Walde- 
mara I. r. 1178, a připomíná mimo jiné toto: Waldemarus 
cum instructa classe StiHnum, veterrimum JPomeraniae oppidum^ 
petit. Est autem Stitinum, in histor, KnyU. c, 25. Burstábórg dictum, 
(t. j. Borstenburg = Štětinový hrad) eminentU valli subUmitctte 
conspicuumy insuper nátura arteqúe aequaliter munitwm^ vit inexpu- 
gnábiU pene existimairi possit ^), 

Památka Štětiňanů slovanských či Sedinů Ptoleméových 
zachovává se podnes v hojných jménech místních v kraji Štětín- 
ském, jakož jsou na př. jména vod: Gdra, Řehlice (Reglitz), 
Plona (Plone), Jiná (Ihna) a Randow ; města Dam, tvrz u Štětina 
(srovnej Damnov v Čechách), Staré Hrady (Stargard), Holenov 
(GoUnow), Police (P9litz) a Hradiště (Garz) nad Odrou, a ves- 
nice okolo Štětina: Krekow, Warsow, Wusoyt, Mandelkow, Pol- 
how, Daber, Wamlitz, Schmarsow, Boblin, Karow, Wietstock 
(Vysoká), Binow, Kolbaz, Jezeriz, Lubzin a v. j. 



í) F. Barthold Gesoh. v. Pommern. II. 56. — *) Listem, daným r. 1237, 
vydal Yojvoda Štětínský Bamim I. toto nařízení s strany rozhraní slovanské a 
německé osady farní ve Štětině: „Ut Teutonibus intra oppidi muros habitantlbus 
ecclesia s. Jacobi ejusque beneficia ecclesiastica competant; Slaví vero extra 
muros habitantes beneficia habeant ecclesiae s. Petři; item omneš villae, quae 
šunt slavico in rure positae et quae šunt ad laevam manum regiae vice versus 
Prenzlave, ad s. Jacobum pertineant, et quae ad dextram, ad s. Petrům." A. v. 
Wersebe Die niederlaendisohen Colonien in Deutschland* Hannover 1826. S. 635. 
— 3) Saxonis Grammat. Historia Danica. Rec. P. E. MuUer. Hafniae 1839. 
II. 14. 



88 

12. Bugunti. BulLOTané. 

Na východ od Sedinů (Štětiňanů) jmenuje Ptoleméus Bu- 
gunty (^Bovyovvtai) mezi Rutikly a Aelvoony a lužickými 
Omany (Lugi Omani). Poněvadž se neví, kterd kmeny Ptoleméus 
jménem Rutiklů a Omanů rozuměl (němečtí spisovatele vykládají 
libovolně Rutikly za Rugy), tedy nelze takě sídel Buguntů ná- 
ležitě určiti; toliko zřejmo z položení západních sousedů jejich 
Sedinů a Aelveonů (Voliňanů), že bydleli východně neb jiho- 
východně od Štětina mezi Odrou a Vislou. V této krajině pak 
připomíná jméno, jejich, podobné slovanským Bukovanům, mě- 
stečko Buk na jihovýchod od Poznani a potok Buková (něm. Buke), 
jenž vpadá u Pily do řeky Noteče (Netze); severně pak v Pomo- 
řanech jezero Bukovské a řeka Bukovina na východ od města 
Slupina (Stolpe). Abychom Bugunty Ptoleméovy rozuměli na Bor- 
kovany, obyvatele někdejšího kraje Borkovského (Borkenkreis) v 
Pomořanech, vidělo by se přísným etymologům příliš odvážné, 
ale srovnávalo by se to se jménem Burgundionů, kteréž Plinius, 
co větev kmene vindilského (slovanského), s yariny, Kariny 
a Gutony (Gdančany) na Pomoří připomíná, a Sprunner na 
své mapě do též krajiny klade. Však třeba že jména Buguntů 
Ptoleméových vyložiti nelze, původ jich slovanský na jisto po- 
staven jest slovanskou povahou veškeré krajiny, v níž dle po- 
dobnosti k pravdě obývali, a v níŽ až do středověku nebylo ani 
jediné osady německé. ' 

Německým spisovatelům, kteří o Germanii psali, výklad 
jména „Buguntae" tak-ových obtíží nečiní, jako nám. Oni téměř 
všichni, jmenovitě K. Mannert *), A. Wilhelm *), Ch. Reichard *), 
a A. Buchner *), bez rozpaků prohlašují Ptoleméovy Bugunty 
za německé „Burgundy", kteří ve IV. století na Mohanu mezi 
Alamanny a Franky se objevují, a pokládají krajinu na řekách 
Volce, NoteČi a Vartě za jejich pravlasť německou. Však tážeme 
se, dle kterých pravidel jazykozpytných a geografických lze míti 
jména tak rozdílná, jakož jsou Ptoleméovi Buguntae a Zosimovi 



1) K. Mannert Germania, S. 135, 245 a 371. — *) A. Wilhelm Qerma- 
nien, S. 253. — s) Ch. Reichard Germanien, S. 61. — *) A. Buohner Dle Ein- 
wohner Deutschlands, S. 11. 



89 

a Prokopovi Burgund! (BovQyoíívdoí) a Burg^indiones (BovQyovv- 
^Uúveg) a dva národ j tak rozdílného jména, z nichž jedon bydlel 
za Odrou a druhý nad Mohanem, zajeden a tentýž? K tomu 
prohlížeje důmyslný A. z Wersebe, odpírá, že by Bugunti Pto- 
l^méovi byli Burgundové a že by vůbec byli Burgundové od 
Odry na Mohan se přestěhovali ^); taktéž tomu odpírají J. TUrk ^), 
Ferd. MUller a Pfifthler. MuUer píše o tom určitě *): „ Von einer 
Yerbindung der baltischen Burgundionen (Buguntae) mit den 
Burgundem, welcheuns zuerst an den GrSnzen Daciens und sodann 
ám Rhein genannt werden, weiss die G^schichte nichts *). ** Podobně 
odnímá Pfahler výše položenému výkladu jména Buguntae vší 
věrohodnosti, an dí : „I^^^ Zusammeňhang zwischen den 5st- 
lichen Burgundem (rozuměj Bugunty Ptoleméovy) und denje- 
nigen, welche als Nachbam der Allamannen erscheincn (na Mo- 
hanu), ist nicht nachweissbar. fibenso lásst sich der Weg nicht 
mehr bestimmen, auf welchem die Burgunder von der Oder und 
Weichsel bis an den Rhein gekommen sind ^Y. 

13. AelTeones. Voliňané. 

Jméno Alkovaiaivegj jakž nazývá Ptoleméus sousedy Ru- 
tiklů a Buguntů, má podobnost se jménem obyvatelů ostrova 
Volína při ástí řeky Odry, a jediné pro tuto podobnosí vztahujeme 
Aelveony ke středověkým Voliňanům. Položení samo jest velmi 
neurčité, ježto Rutiklové a Bugunti bydleli sice v Pomořanech, 
však v nejisté končině. Mínění naŠe nabývá víry poněkud také 
tím, že město Volín dle svědectví Helmoldova bylo v středo- 
věku slovutné město obchodní. Němcům pod jménem Vineta a 
Dánům pod jménem Julín známé, a jest se tedy domýšleti, že 
Ptoleméus města takového ve svém zeměpisu neopominul. O Vo- 
liňanech či Volincích středověkých šffe vypravuje Šafařík v Sta- 
rožitnostech slovanských (str. 892 — 895), a o městě Volíně, histo- 
rik pomořanský F. W. Barthold, jenž dovozuje, že zprávy Adama 
Bremského a pozdějších kronikářů o přílišné velikosti a o zkáze to- 

í) A. v. Wersebe Die V5lker Deutschlands S. 276. — «) J. TQrk Fortchun- 
gen auf dem Gebiete der Qesohiohte. Die Burgunder. Rostock 1829, S. 1. — *) F. 
H. MtíHer Die dcutschen FOrsten I. 800. — > *) G. PCahler Deutsche Alterthfimer, 
S. 33. 



90 

hoto města jt*ou báječné *). Nemenší podobnost se jménem Aelve- 
ones má mésto Velen či Věleň, ném. Filehne blíž Nákla.a Čer- 
níkova na řece Noteči v krajině Kasubské, v kteréž se k r. 1109 
připomíná hrad Velenský *). 

1 4. liemoTii. liebané. 

Lemovii šlovou u Taoita obyvatelé při samém moři Svevském, 
králův poslušní, jenž bydleli vedle Gotonů (Gdančanů) a Rugiů 
(Raňanů). Toto určité pojmenování sídel Lemoviů na pomoří 
vede nás k domněnce, že tím jménem, nepochybně od plavců za- 
znamenaným, rozuměti, by se mohli obyvatelé na řece Lebě ve 
východních Pomořanech, kteráž u městečka téhož jména, tekouc 
tu jezerem Lebským, padá do moře a činila ondy západní hranici 
vojvodství Gdaňského. Y té krajině podnes slovanské (Eašubské) 
připomínají se v listině z r. 1210 hrady Bělehrad (Belgard) na 
řece Lebě a Vyšehrad a osada Světec (Schwetz). Na západ, jdouc 
až k jezeru Gardenskému (Hradenskému), kdež bydlí asi 2000 
„Slovinců", obklíčena jest poněmčeným Bytomskem (Biitow) a 
Slupskem (Stolpe). Jméno Lemovii a Lebovii (Lehané) sice 
značně od sebe se liší, neodporuje ale nicméně pravidlům zvuko- 
sloví, ježto slovanské 6 často v jiných jazycích ve v a v w se 
mění, jako na př. ve jméně Srb, Serv, Sermend, Sarmat a p. 

15. lianlLobardi. liOlLobrdíané. 

Co napsal Adelung o Nariscích: „Ueber diesen Namen ist 
viel vergeblich gegriibelt worden," může se také říci o Lango- 
bardech; neníť jména, kteréž by nás bylo tolik přemýšlení stálo, 
jako jméno Langobardi, jenž jest opravdivý chameleón, slovanské 
(^ německé zároveň. Langobardy nejprve jmenuje Vellejus Pater- 
calus, kterýž přijeda r. 5. po Kr. s Tiberiem po moři na levý břeh 
Dolního Labe, v krajině jejich neb na blízku ní na zemi vystoupil. 
Tam dle Velleje vojsko římské, dorazivši od Rýna po suchu o něco 
dříve, vítězství nad nimi obdrželo, co nad lidem prý velmi divo- 



í) F. W. Barthold Gesohiohte v. Pommern I, 396—420. — *) Castrum 
Velen (Wielen) Boleelaus obsideri parat maohinas et diversi genem instrumenta. 
Kadlnbek III, ep. 29. 



91 

kým *). Strabo, jenž Lan^obardy do též končiny klade, připo- 
míná o nich *), že jsou větev velkého národu svevskéhó, rozšíře- 
ného od Rýnu až k Labi. Tacitus přivádí je hned na druhém 
miste mezi kmeny svevskými a vychvaluje jejich. statečnost, ježto 
jsouce u srovnání se Semnony na počet skrovní a obkUčeni mno- 
hými a silnými národy, bezpečnosti si zjednávají bitvami •). 
Kromč toho vypravuje o nich, že sousedy své Cherusky potřeli, 
potom ale ve válce Marobuda Markomanského s Arminem Che- 
ruským (r. 17. po Kr.) přestoupivše od Marobuda k Arminovi, 
přičinili k tomu, že Marobud byl poražen *). Posléz je v též 
krajině při Labi uvádí Ptoleméus v II. století po Kr. 

Spisovatelé němečtí mají vůbec Langobardy za národ ně- 
mecký, odvádějíce jméno jejich rozličným spftsobem, jedni od 
dlouhých bradatio (Barthe), jež prý nosili, druzí od dlouhých 
brad (lange Baerte), jiní opět od krajiny, v níž prý bydleli^ za 
kterouž jedni mají středověký Bardengau a druzí rovinu Lange 
B5rde blíže Magdeburka '^). 

My však, prohlí^jíce k tomu, že Strabo a Tacitus Lango- 
bardy výslovně počítají mezi Svevy, a že dle Tacita Langobar- 
dové byli ve válce s Arminem německým spojenci Marobuda 
Markomanského (Moravského), máme je za Slovany, kteréž mí- 
nění stvrzuje se také tůn, že osady ve východní polovici LUne- 
burska, kde Langobardi dle Velleje a Strabona bydleli, založeny 
jsou vůbec spůsobetn slovanským čili do okrouhlá, kdežto v po- 
lovici západní, totiž za řekou Jilemnou (Ilmenau), staveny jsou 
po němečku ^). 

Co se týče jména, píší oba spisovatelé řečtí Strabo a Pto- 
leméus „Lankobardi,^ v kterémžto jméně obsažen by by, 
kmen „lank** neb „l^ka" (louka) a nikoli lang neb longl 
jakž 86 vůbec čte dle spisovatelů latinských. Jest pak krajina 
Luneburská od řeky Jilemné ke Drevansku dle popsání Viktora 
Jakobiho''}, jenž ji ohledal, nížina bařinatá i lučnatá, na východ 



<) Vellejufl Patercoltts II, 106. — ') Strabonis Qeographica VIL U — 
*) Ttcitu8 Germania, 40, — *) Ta.itus Annales XI, 16. — •) Ch. Reiohard 
Garmanien, S. 96. — ^) V. Jaoobi Slaven- und Teutschthum in Luneburg, S. 86. 
— ^) Jaoobi končí popsáni té kuřiny těmito slovy: Man erkennt aus der fiir 
den Bardengau gezogenen Granze, daes er ein weitee duroh einen íusammenhin- 



92 

obklíčená vrchy čilí brdy (d.luž. bardy), jejíž obyvatelé byli 
tedy Lučané a Brďané| čili Lukobrdané^ jakož, v Litoměřicku 
v Cechách naz;ývají se obyvatelé podobné krajinky Lukohořané, 
po nčmecku asi tolik co „Die Wiesenberger." Ježto pak 
v nářečí polabském obecná byla nosovka a/ jakož viděti z dre- 
vanského slova zajanc (zajíc) a zmístníhojménaLanken (Louky) 
nad městem Parchimem, sluli v onom nářečí Lukobrďané Lanko- 
barďané (Lankobardjo), a spisovetelům řeckým Lankobardi, Vel- 
lejovi pak a Tadtovi Langobardi. 

Rozdílní od těchto Lankobardů polabsk^fch jsou Langobardi 
němečtí, kteří v V. století se vyskytují v Horní Pannonii, od- 
kudž r. 569 v Čele jinoch houfů se odebrav8é| království Lango- 
bardské ve VláSích zřídili. Odkud tito Langobardi přišli a co 
byli za krajané, zdali přirazili do Pannonie ze Skandinávská, jak 
píše Pavel Diákon, aneb od Dolního R]^na, kdež Ptoleméus mezi 
Sygambry a Tengry německými Langobardy přivád:^ aneb od- 
někud jinud, již sotva kdy se objasní. , Pakli by ale mimo vši 
pochybnost byli potomci Lankobardův polabských, ježto se o těchto 
později v Polabí již žádné zmínky nečiní, mohlo by se to vylo- 
žiti jedině tůn, že jsouce kmen na počet nevelký a odevšad od 
Němců obklíčeni, během IL — V. století se poněmčili. Památný 
jest v té příčině obyčej od Langobardů pannonských či vlašských 
dle svědectví Pavla Diákona zachovávaný ^), dle něhož stavěli 
zemřelým příbuzným na hrob tyčku s holubičkou, kterýž oby- 
čejtaké zachovávali slovanští Pomořané *) a zachovávají podnes 
Srbové, toliko že tito na místě holubice staví na tyčku zezhulku. 

Jídí národové* 

Vyloživše takto jména národů svevských v Germanii, při- 
dáváme výklad několika kmenů vedlejších, kteří, bydlejíce jednak 



genden Hdhonzug umfasstes Becken umspannie. Tamtéž <S. 37. S tímto 
popisem a s výkladem slova l^ka = louka, srovnává se iéŽ zpráva Hilferdin- 
gova, >terýž v Lfineborsku slovanském rozeznává posud tři kmeny: Drevjany, 
Liňany a LuSany, kteřížto poslední obývají v severovýchodní éástí bařinaté, 
nazývané podnes Lucie, i j. Luki neb LuSe. Časop. towařstwa Maé. serbs. 1863. 
efar. 30. — ^) Paulus Biaconus De gestis Longobardorum V. 34. ' — ^ ^« Bart- 
hold Geschichte von Pommem I. 578. 



93 

za Vislou, jednak za R^fnem, ku Svcvdm sice nendleželi, však co 
nejbližší sousedé jejich vždy v úzkém svazku s nimi byli. Jsouť 
to: Gotones, Bulanes a Avarini v Sarmacii a Tribuci, Nemeti 
a Vangioni v Porýní. 

i. Gotoni. Gdanéané. 

Při ústí řeky Visly bydlel národek, jejž staří spisovatelé 
nazývají Gutoncs, Gotones a Gytones. l^rvnízmínku o něm činí 
r. 320 př. Kr. plavec řecký Pytcáš, kterýž vyslán byl z Masilie, 
aby ohledal krajiny na moři Baltickém, odkud jantar se dovážel. 
Vypravujeť o nich, Gutones je nazývaje, že obývajíce na jednom 
chobotě řečeného moře, jménem Mentonomon, naostrově^nazvaném 
Abalus, asi den cesty odtamtud sbírají jantar, vyvrhovaný z 
moře, sousedům svým Tevtonům jej dovážejíce *). Plinius jme- 
nuje Gutony co nejposlednější větev původu vindilského při 
moři, ;5aroveň s Variny, Kariny a Burgundiony *), Tacitus nazývá 
je „Gotones", a klada jejich sídla do samých končin severní 
Germanie, dotýká, že jsou poddáni králům ^). Ptoleméovi ko- 
nečně slují rvd^oíveg^ majíce dle něho sídla vedle řeky Visly 
pod Vcnedy a nad Bulaný *). 

Vše, co tuto uvedeno, ukazuje k obyvatelům města 
Gdaňská a okolní krajiny pomořské. Město Gdaňsko bylo, jakož 
z historie vědomo, ve středověku slavným městem kupetekým, v 
němž zvláště kvetl obchod v jantaru, i nelze pochybovati, že týž 
obchod tam veden již za doby římské. Pyteáš, jenž do této kra- 
jiny přijel, nemoha jména Gdaňsk a Gdaňščan či Gdančan ani 
vysloviti ani napsati, udělal z něho pomocí hlásky u Gudon, se- 
síleně Guton, a po něm i Plinius, jenž nám zprávu o jeho plavbě 
zaznamenal, ačkoli na jiném místě moře severní dle Pomponia 
Mely správněji nazývá Sinus Godanus. Tacitus vložil do téhož 
jména hlásku o aPtoleméus hlásku y, čímž vzešlo jméno Gotones 
a Gytones. Tím spůsobcm pomáhali sobě také spisovatelé středo- 
věcí, jmenujíce Gdaňsko Godiscantia (v V. století, na Sprunne- 
rově atlase), Gidanic neb Gyddanycz (srovnej Gidones či Gydones), 



í) Plinius Histor. nátur. 37, 2. -^ «) Tamtéž 4, 14. — ») Tacitus Gerr 
raania, 43. — *) Ptolemaeus Geographia III, 5. 



Y XII. století (u Kosmasa fosk^io) 6«clama neb Oťidania a později 
Gedanum a Gedaunum. V novíjSf době píSí rostf spisovatele propo- 
hodlnějšf vyslovení totéž město DanŠek a Godansk, někteří polští 
spisovatelé Gedaiísk a němečtí, g v názvosloví zcela vyvrhu- 
jíce, Danzig. 

Rozumějí se tedy jmény Gutoncs, Qt)tones a Gytones slo- 
vanští obyvatelé Gdaňští čili Gdančané. Slovanský původ jména 
Gdaňsk stvrzuje se podobnými jmény Kdanice (Gdanice) a Kdyně 
v Čeohách, a tím, že veškerá jména místní v kngině Gdaňské až 
do ko lonisace německé v XIII. století byla slovanská. 

Jinak vykládají jméno Gutony někteří spisovatelé ně- 
meětí. Vedení podobností jména Guton a Gét mají Gutony, 
třeba že dle Ptoleméa bydleli v Sarmacii, za Ototy německé *), 
a krajinu Gdaňskou, všech známek starého ně9i6Ctví prázdnou, 
za pravlasť gótskou, z kteréž prý Gotové ok. r. 210. po Kr. 
k černému moři se vystěhovali. A« však Ptoleméus rozeznává 
Gutony na Visle od Gotň skandinávských, nazývaje onyno Gy- 
tony, tyto pak Guty (Tovtaí) ; také Gotů na černém moři, v 
Pannonii a kdekoli jinde o nich řeč jest, žádný spisovatel jináě 
•nepíše, nežli Gothi *), nemaje k tomu ani příčiny, -ježto toto jméno 
bez nesnáze bylo lze vysloviti i napsati. Mimo to přišli Gotové 
dle pověsti Jornandem zachované k Černému moři přímo ze 
Skandinávská a nikoli od Gdaňská na Visle, jakož výše jmeno- 
vaní spisovatelé rádi by dovodili; aniž pak domýšleti se lze, že by 
obyvatelé úrodnékrajiny pomořské, k obchodu nad jiné příhodnější, 
jakož jest Gdaňská, bez násilí odjinud, o kterémž v historii té nej- 
menší zmínky není, s Čeledí a dětmi svými vlasí svou opustili a v 
daleké cizině nové byty si hledali. Ani z neúrodného Skandi- 
návská nevystěhoval se celý národ gótský k černému moři, nobrž jen 
Čásf bojovná; kmen hlavní ale zůstal v zemi a jest tam. posud. 



^) Luden Qesch. d. deutschen Volkes I. 715, Yoigt Gesch. Preussena I. 
24, K. Zeuss Die Deutschen und ihre NachbarBtámme, S. 1S4, Barthold Gesoh. 
y. Rfigen u. Pommem I. 90. Toliko Schldzer (Nordisohe Oeschichte, S. 318) • 
fi. S. SLoolfUss (Die Slawen in d. alte«ten Zeiten, S. 44), mají za to, že Gytoni 
nebyli Goti a tedy Nemel, ale kmen Utyanskopruský. — *) Na př. t listě císaře 
Fridricha I., dan. r. 1188 městu Lubeku, 6te se: Rutheni, Gothi, Normanni et 
oetere genies orientales absque theloneo ad clTitatem yeniant, t j. Rusi, Šyedi 2i 
Goti a Noryegové atd. A. Michelsen Uxkundensammlung. Kiel 1839, S. 4. 



95 
t. Bulaneg* Polané. 

Pod Gy tony po řece Visle pokládá Ptolemdus národ, řečený 
BovXaveg, Jsouť to patrně Polané, kteří, jak již W. Surowlecki 
prokázal *), v této krajině bydlejí od doby předbistorické. Ptole- 
méus proměnil v násloví p v slabší b dle obyčeje němepkého, 
maje snad to 'jméno od některého pocestného Němce, a na místě 
O položil u týmž spůsobem , jako ze jména Goti udělal Guty, 
aneb jak Strabo ze jména Mogylňané udělal Mugilony. Podobná 
změna nalézá se i v latinských listinách a kronikách středověkých, 
kdež Polané se jmenují Pulanes, Bolani, Boloni *); a taktéž slula 
Němcům krajina „Polanská** mezi Rohy a Krumlovem v D. Ra- 
kousích jeStě v XIII. století „In den Bolanen.*' 

3. ATarfnL Orávané. 

Poslední kmen, jenž dle Ptoleméa bydlel při Visle, a to při 
pramenech jejích, jsou Avarini. „Post Avarini juxta caput 
Vistulae amnís," překládá Š. Miinster (r. 1 540) slova Ptolemé- 
ova jich se týkající 3). Dle zdání našeho jmenují se tu Orávané, 
jenž bydlejí od vrchu řeky Visly na východ. Reoký zapisovatel 
toho jména udělal nejprve z Oravanň Aravini, jako Němci a 
Uhři nazývají Oravu Arvu, a pak přesmykem souhlásek r & v 
z Aravinů Avariny. — Příhodněji však a. bez všeliké změny 
mohli by se jménem Avarini rozuměti Variňané, obyvatelé města 
Varína a krajinky Varínské na Pováží, od pramenů Visly též ne 
příliš vzdálení, však ti bydleli již v zemi Kvadské a tudíž v Ger- 
manii, kdežto Orávané obývali z části v Sarmacii, jsouce jako 
podnes z polovice Polané a z polovice Slováci. 

4^ Vangioni. N emeti. Tribuci. 

Tito tři národkové bydleli na levém břehu Rýna od Mo- 
huSe Yzhfiru, v tak řečené Horní Germanii Čili v západní části 
nynějšího DarmStatska, ve Falcích bavorských a v Holsatsku, 
majíce na západ za hranice lesy Vosecké (Vogesy) a mezujíce na 



*) Sledzenie pocz^tka narodów Stovriaiiskicb. Warazawa 1824. — «) Ša- 
faříkovy Starož. sloY., str. 173. — ^) Ptolemaeus Geographia III. -5. 



96 

jih s Rauraky a na jihovýchod před Rýnem 8 Boji. O Nemetech 
dotýká Julius Caesar, že obývali také na pravém břehu Rýna 
až po les Herkynský ^). Spisovatelé řťmštf a řečtí nejmenují jioh 
sice určitě Svevi, však někteří novější historikové počítají je 
k nim *). V dějinách objevují se již velmi časně co spojenci Arlo- 
vistovi proti Juliovi Caesarovi. Slavný spisovatel války galské 
jmenuje je co své protivníky r. 58. př. Kr. ve velké bitvě u Rei- 
ningen blíž Rýna zároveň s Markomany, Svevy, Harudy a Se- 
dusy, a líčí zevrubně, jak byli vedle sebe v šiky postaveni a od 
něho poraženi. Plinius ^) i Tacitus ^) kladou sídla jejich na levé 
pobřeží Rýnské; Tacitus pak vypravuje k r. 51. po Kr. o Van- 
gionech a o Nemetech *), že ve válce cfe. Gal by s Chaty, spojivše 
se s legatem římským Luciem Pomponiem, tyto své sousedy lou- 
peži vé pobili, a kr. 70 o Vangionech a Tribucích*), kterak bojo- 
vali ve zbouření batavském. Ptoleméus uvádí jejich hlavní města 
Borbetomagus (Wormus) v krajině Yangionské, Civitas Neíne- 
torum (Spira) v krajině Nemetské a Argentprato (Strasburg) v 
krajině Tribucké ''). Od Ptoleméa nečiní se o nich již žádné 
zmínky až do polovice IV. století, kdež v nepokojích po smrti 
císaře Konstantina (r. 353) vzešlých Alemanni a Švábi do jejich 
země vtrhli, a dobyvše Mohuče i Štrasburku (r. 356) vše kolem 
zpustošili, od kteréž doby Čásí té země na pravém břehu Rýna 
slově Svevia (Švábsko) ®). R. 406 vpadli dle sv. Jeronýma opět 
Vandalové do této krajiny, ondy prý šťastné, vlekli zajaté Ne- 
mety přes Rýn do Germanie a poplenivše celou zemi, všeliké 
známky někdejší vzdělanosti zmařili '). Po jejich odtažení na 
západ zmocnili so té krajiny Burgundové a konečně Frankové, 



1) Julius Caesar De beUo Galileo 1. 51. — *) F. H. Mailer (Die deutschen 
Stamme I, 63) praví o nich; „Als den am meisten gegen Síidwesten vorgedrun- 
genen Yortrab der syeTibhen Vereine (Hermundarů a liCarkoinanů) muss man 
die drei Stamme der Yangionen, Nemeten und Triboken betraehten, welche in 
der Zeit der beiden ersten Deoennien des I. JahrliiindertB vor ChrÍBto den Riick- 
sug der HeWeti^ aus dem Schwarzwald und am Neckar bewirkten und nach 
Ueberschreitung des Bheins schon geraume Zeit vor de9 Ariovistus Heereszug 
nach Gallienin der westrheinischen Thalebenebis zu den Vogesen hin ihre Sitzen 
nahmen. — ») Plinius Hist. nat IV. 31. — *) Tacitus Germania, 28. — ») Ta- 
citus Annales XII, 27—30. — «) Tacitus Historiae IV, 70. — »)'PtolemaeuB 
Geographia II, 9. — ^) Ammianus Marcellinus XVI, 2, 12. — •) A. Strobel 
Geschiohte des Elsasses. Strassburg. 1851, S. 74. 



9Í 

od kteréž doby jihéno Vangionů, Nemetu a Tlribuků po- 
minulo. 

Spisovatelé posa vadní mají Vangiony, Nemety a Tribuky 
za kmeny německé *), zakládajíce mínění své na Tacitovi, kterýž 
je nazývá kmeny germánskými *). A však slova Tacitova „gentes 
germanicae^ svědčí toliko, že nebyli Gallové, nikoli ale, že 
byli Němci. Odporují pak si řečení spisovatelé tím, že nemo- 
houce jmen těchto z němčiny vyložiti, utíkají se k řeči gaelské, 
odvozujíce jméno Nemeti od slova „Nem", kteréž prý vgaelštině 
znamená les, Vangiony od slova „Wange", což prý značí pastviště 
neb úhor, a Tribuky od slova gaelského „Tríbock**, po česku 
sprak ^). 

Mnohem více podobno pravdě, že Vangioni, Nemeti a Tri- 
buci byli Slované, čehož dovozujeme takto: 

1. Byli tito tři kmenové spojenci Ariovista, krále slovan- 

v 

ského. 2. Byli za dobře se Římany, jako blízcí jejich sousedé 
Uermunduři, a nepřátelé německých Chatu, proti nimž se r. 51, 
po Kr. se Římany spolčili. 3. Činili po dobytí Gallie od Římanů 
provincii o sobě^ rozdílnou od provincie německé na Dolnům 
Rýně (Belgie), což ukazuje k rozdílné národnosti. 4. Byli dle 
příběhů výše vyložených vyhubeni od Alemanů a Švábů, přiro- 
zených nepřátel Slovanů. 5. Byla v zemi jejich znamenitá města 
obchodní: Mohuc, Wormus, Spira a Strasburk, ježto pocházela 
vesměs z doby předřímanské. Jest však vůbec známo, že za on^ 
dávné doby Slované prosluli obchodnictvím, a nikoli Němci, 
čehož důkazem jest město Trst na moři Jaderském a města 
Štětin a Gdaňsko na moři Baltickém. 6. Sama jména kmenů 
těchto mají do sebe známky původu slovanského. Nemety lze 
pokládati za jméno patronymické, odvedené od osobního jména 
„Nemeta",' od něhož pochází místní jméno Nemetice v Prachen- 
sku v Čechách a dvoje Nemetice v Moravě *). Jméno Tribuci 



*) ToUko E. Forstemann (Altdeutsches Namenbuch II, 1073) nesnáSí 
se 8 tímto míněním, maje zvláště jméno Nemeti za keltické. — *) Tacitus Ger- 
mania, 28. — 3) j. Barth Urgesch. d. Deutschen I, 131. A. Wilhelm Germa- 
meD,122. — *) Někteří spisovatelé 6eští domnívají se, že jméno Nemeti znamená 
tolik co Němci, a že Slované dle tohoto národu porýnského veškeré Němce po- 
jmenovali. Hledíc však k tomu, co jsme výše o Nemetech řekli, netřeba této 
domněnky dále vyvraceti. 

7 



98 

vykládati lze od místního jména Tříbuků (zachovaného snad 
ve jméně vesnice Dreibuchen v Holsatsku), s nímž se srovnávají 
pradávná jména: Tríbuky, místo pod Kremnici na Slovensku, 
Tříduby u Rohou v Rakousích a Tříduby (Dreieichenwald) na 
Mohanu blíž Frankfurtu; též jména staročeská: Tříbubny, Tří- 
dvory, Třízuby, Tříbřichy, Tříhorky a p. Jména Vangioni, hle- 
dímeli k osobnímu jménu Vanko a Vango, podnes u Slováků, a* 
u Slovenců obecnému, nebude též zapotřebí z cizího jazyka vy- 
kládati. 7. Mají pohrobiště pohanská, za nové doby v Holsatsku 
objevená a věci v nich nalezené nemalou podobu s pohanskými 
pohřebišti v zemích slovanských. Zejména velké pohrobiště uEllu 
(stár. IJelvet) mezi Selzem na Rýně (srovnej Selže, česky Sedlec 
v Budějovicku) a Dolními Rodry má podobu hradišíka na 
vrchu plochého, obehnaného valem a příkopem; hroby pahrb- 
kovité udělány jsou na spůsob polokruhu jednak ze země, 
jednak z kamenů a nalézají se v nich náušnice zlaté, kroužky 
z bronzu, jehličky, prasky, kusy jantaru, meče, šípy, nádoby 
z hlíny a kovu *). 8. Jsou tu určitá svědectví, že se za 
starodávna na Rýně slovansky mluvilo. Když svatý Emeran 
r. 649 šel z Gallie Slovanům pannonským kázat evangelium, 
přivedl s sebou do Rezna tlumočníka, kn$ze Vitáliše od Rýna, 
v jazyku slovanském zběhlého*). V Kronice Dali- 
milově praví se, když Slované v zemích zdejších se usadili, že 
„až do Rýna** se rozplodili ^). Ještě pak v XV. století zachovala 
se paměť v Cechách, že na Rýně bývali Slované, o čemž svědčí 
provolání Pražanův z r. 1420 k Cechům, aby povstali k obraně 
národu proti křížovníkům německým, ježto prý Němci míní ce- 
chům jazyk vyhubiti tak, Jako sú našemu jazyku učinili 
v Rýnu, v Míšni, v Prusech a jej vyhnali" *). Pročež má 
i J. Hassel za dávné obyvatele země Badenské, t. j. vlasti Ne- 
metské a Tribucké, Němce a Slovany *). 9. Také z topografie 
historické lze bráti platná svědectví, že Vangioni, Nemetové a Tri- 



*) A. Strobel Gesch. des Elsasses, S. 25 a H. Schreiber Die Keltengraeber 
am Oberrhein. Taschenbuch f, Gesch. u. Alterthum. Freiburg 1839. — *) V ži- 
votě 8Y. Emerana. — 3) Tak psáno v rukopise z r. 1441, Fr. Všerobským opra- 
yeném. Dalimilova Kron. od V. Hanky, str. 6 a 185, a Palackého Wiirdigung, 
str. 104. — *) Palackého Archiv Český HI, 213. -. «) J. Hasseťs Handbuch 
der Erdbeschreibung. Weimar 1819. I. 6, S. 20. 



d9 

buci byli Slované, na Porýnf ode dáyna usedlí. Jest sice nesnadné, 
rozeznávati v zemi, o jejíž odnárodnění Římané a Němci již v 
prvních pětistoletích po Kr. usilovně pracovali,' zvuky slovanské 
ve jménech místních od zvuků jiných; však mnohá jména dá- 
vají tam původ svůj slovanský na jevo tou měrou, že o něm 
nikdo nebude pochybovati. Položíme tu nejprve jména vod do 
Rýna vpadajících od severu na jih. 

V porýnském Bavorsku jest řeka Glana (za starodávna 
Glena), jenž se počíná nad Hamburkem u osady Miesau ; do ní 
vpadá potok Mohr, tekoucí ode dvora Schernauerhof, a leží na ni 
vsi Matzenbach, Etschberg, městečko Kusel (za starod. Kozlo), 
kdež na blízku jest potok Blaubach (Blava?); uKuselujest mlýn, 
nazvaný Rutsch, u vsi Miihlbachu osádka Waldschiitz, při ústí 
potoka Kuselu do řeky Glany ves Stará Glana (Glena), dále 
potok Horschbach a při ústí Glany do Navy (Nahé) ves Stau- 
dernheim (srovnej Studernheim = Stodorany v Brambořích). 
Jiná voda jest tam řeka Alsenz (Olešnice?), ježto má počátek 
u Kaiserslautern blíž pramenů řeky Spiry (Speyer) a pojímá 
říčku Moschel, na níž leží Teschenmoschel, Schacherhof a Bister- 
schied. Severně nad městem Wormusem teče řeka Pfrim (sroV. 
v Bavořích Pfreimt = Přimda), pod městem Spirou pak řeka 
Queich (srovnej Queisse ve Slezsku = Kvíc). 

Na pravém břehu Rýna v DarmStatsku vpadá do Rýna 
sev. od Wormusu řeka Weschnitz (srovnej Wessnitz vXraň- 
sku = Beznica), na níž leží osady Reissen, Wilzenhof, Gorks- 
heim a městečko Lorsch. Na jih od Weschnitze jest hlavní řeka 
té krajiny Nekar (u Ammiana Marcellina k r. 369 Nicer), ježto 
se počíná u vsi Schwenningen, teče na veš Lauffen (Lubno?), 
pojímá u Rotweilu potok Prim, přicházející ode vsi Neufra, u 
Marbachu řeku Múru (Mur), u města Lauffenu potok Zaber, 
u Nekarelzu potoky Elzbach a Trinzbach, na východ odHeiden- 
berka Gamelsbach (r. 795 a 1012 Gamencsbach, Kamenice?), a 
u Nekargemundu řeku Elsenz. Naproti Selžu pod Raštatem jme- 
nujeme s této strany ještě řeku Murg, též Mur řečenou, proti 
Štrasburku řeku Kinzíg a v Černém lese řeku Sirnitz, ježto se 
počíná u hory Belchen, nedaleko vsi Heubronu a teče na západ 
k Muelheimu a Neuenburku, kdež jí říkají Runz. 

7* 



JOO 

z jmen místních přivádíme kromě Mohuče a Wormusu V 
Darmštatsku (viz obě jména ve zvláštních ěláncích), vporýnském 
Bavorsku městečko Kužel a ves Glan, kteréž král Francký Chlod- 
wich ok. r. 500 pod jménem Coslo a Gleni se dvorem „Pesne" 
biskupovi Remešskému Remigiovi daroval; král. palác Osterburg 
blíž Kreuznachu v údolí Ostertalském, r. 882 troskotaný; hrad 
Wcrschweiler na potoku Blies, kdež zřízeno v XII. století opat- 
ství cisterciácké později zašlé; zámeček Geispitz, u Hambachu 
ok. ř. 1182 vystavený *). V Holsatsku připomínáme hory Vo- 
secké (Wosega silva, mons Vosegus, Wasgau, Vogesen), vrch 
Brisiac (Breisach) u Kolmaru, kopec Belchen, za starod. mons 
Beleus neb Belus, kopec Scherhol a p. 

Na pravém břehu rýnském v Badensku ozýviyí se zvuky 
slovanské ve jménech: Ladenburg blíž Mannheimu, ježto slulo 
r. 627 Lobodenburg a Lobdenburg (snad Lobda); Malschenberg, 
kopec u Lorsche, Malsch, město, a ves Elsenz, a vúdolíSirnickém 
(Sirnitzthal) místa Sirnitzhofen, Bollen, Burchau a Scharthau. 

Vše to, co tu uvedeno, ukazuje, jak jsme výše dotkli, k 
dávnému osazení horního Porýnska od Slovanů, i nelze 
přiložiti víry domněnce, že by Vangioni, Nemeti a Tribuci byli 
se v tu krajinu uvázali teprv v I. století př. Kr., jakž se domý- 
šlejí J. Schopflin, jenž klade přibytí jich na Rýn v dobu války 
mezi Cáesarem a Pompejem *), M. Duncker, dle něhož tam přišli 
mezi r. 100—80 př. Kr. »), J. Eichhorn a W. Arnold, kteříž 
vůbec je mají za příchozí I. století *), a Mommsen, podlé něhož 
byli od Aríovista na levý břeh Rýna přesazeni *). 

Obecné jméno Svevi. Slavi. Slované. 

Hledíce k tomu, že Svevi podlé zpráv spisovatelů římských 
a řeckých v úvodu podaných, bydleli v krajinách german- 



^) Jména tato jsou vzata ze spisu : F. Remling, Qesch. der ehem. Abteien 
o. Kldster in Rheinbayem, Neustadt 1838. — >) J. D. Schoepflini, Alsatia illu- 
Btrata. Colmaríae 1761. — *) M. Duncker, Origines Qerm. Berollni 1840. — 
*) J. Eichhorn, Deutsche Staats- und Rechtsgeschichto I. 54. a W. Arnold, Ver- 
faasungsgeschichte d. deutschen Freistadte. Hamburg 1854, S. 3. — ^) Homm- 
wn, R5mÍBche Geschichte IlI, fi42. Jediný F. H. MuUer má^ za to (Die 
deutschen St&mme I, 63), že Yangioni, Nemeti a Tribuci již dámo před Ario- 
yistem na Rýně se usadili. 



loi: 

skýcb, kde ve středověku spatřujeme Slovaiiy, a majíce dle da- 
ného tu výkladu jmea národů svevských: Hermundurů, Baemů, 
Markomanů, Lugů, Mugilonů a j., průkaz zřejmý před sebou, 
že jsou to vesměs odnože kmohe slovanského, nemůžeme již po- 
chybovati, že jméno Svevi, všem těmto odnožím spoleěné, není 
nic jiného než změněné od Římanů a Řeků jméno Slavi, t. j. 
Slované. 

Severní Slované: Polabané, Lužiěané, Polané a z části i 
Čechové, kterýmž národům Římané říkali „Suevi", vyslovovali 
za pradávné doby, jakož vědomo, na místě širokého } hlásku í^ neb 
i; (říkajíce byva místo byia, má v o místo mářo), i nazývalit sebe 
tedy Suověné mfeto Siověné a Suaviané místo Síaviané, kte- 
réž jméno Římané od nich uslyševše, zkrátili je ve Suavi (sr. 
Lužiěané Lugi, Bojovaři Boji, Rujané Rugi a p.) a obyčejným 
přezvukem a v e ve Suevi *). Když po vypuzení Římanů z. 
Pannonie, z Norikum a z Récie (r. 476) literatura římská a s ní 
také jméno Suevi přišlo v těchto zemích v zapomenutí, poěáli 
domácí spisovatelé latinští ožívati správnějšího jména Slaví 
(něm. Slaven) *), spisovatelé pak řečtí jména Slaveni a Sla- 
vín i, a to ponejprv Prokop Caesarejský a Jornaňdes ok. r. 
550 *). Však nicméně i potom užívali někteří latinští spisovatele^ 
střídavě starší formy římské „Suevi". Venantius Portunatus, Ra- 



^) Nejprve jmenuje Svevy římský historik Luoius Kornelius Sisenna 
(zemřel 7 let před konsulstvím Caesarovým), v jehož zlomcích dějepisných za- 
znamenáno jest „že Gallové metají v boji jakousi zbraň, kteráž slově mater is, 
Svevi pak že metají dřevce." Několik let potom, r. 62. př. Kr., připomíná 
Kornelius Nepos (u Plinia), „že král Svevský (Ariovist) daroval Kvintoví Me- 
teUovi Celeroví, správci Galii e, několik Indů, kteří na své cestě po moři 
byli bouří vrženi do Germanie." Po obakráte tedy přivádí se jméno Svevi v se- . 
vemí Germanii a mělo tudíž v této krajině, středověké Slavil, svůj počátek. — ' 
») A. z Wersebe píSe o vystřídám' se jména Suevi a Slavi : „Der Volksname , 
Slaven tritt fňr den der Sueven solchergestalt in die Stelle, dass wo jener 
zum Vorschein kommt, dieser verschwindet; man darf daher mit voUem Grunde 
annehmen, dass der erstere nur eine Umbiegung des letztem sei, und diess um 
so mehr, als der Name Slaven in Suevischen Lándern zuerst erwachsen^ 
und erst spáter auf die Einwohner Russlands und Polens mit angewendet wor- 
den." Wersebe Ueber die Volker Deutschlands, S. 208. — ^) Prokop Caesa- . 
rajský přivádí Slaveny ponejprv k r. 494 těmito slovy (Debello Gothico II, 15): . 
„Herulos cuncti Slavénorum populi per fines suos transmisere.** 



102 

vežan, pfíe na př. ok. r. 580: „Terror et extremis Frisonibus 
atque Suevis" *), kteřížto dva národové, Frisové a slovanští 
Veleti, šlovou v pozdějších spisech Frisones et Slavi a zemS 
jejich Frisia a SI a via *). Identičnosť Svevů a Slavů patrná jest 
také z porovnáaí popisu národů na východním moři v Tacitově 
Germanii, kdežto se jmenují Suioni (Svédi), Suevi a Acsti ^), 
s popsáním týchž národů v Eginhardově životě Karla Velkého, 
kdež šlovou Sueoni, Sclavi a Aisti (Esti) *). Tatéž identiěnosť 
dává se na jevo, tu kde oboje jméno (Suevus a Slavus) za doby 
římské a středověké na odpor se staví vedlejšímu Norikum. Ju- 
lius Caesar, jenž vypravuje, že Ariovist měl dvě manželky, jednu 
domácí a druhou z Norikum, píše o tom ^): „Duae fuerunt Ari- 
ovisti uxores, una Sueva natione, altcra Norica, regis Vocti- 
onis soror." Letopisec pak Fuldský, podávaje zprávu o rozmluvě, 
kterouž měl císař Karel r. 884 se Svatoplukem Moravským na 
vrchu Mons Comianus blíž Tulnu *), poznačuje to místo ur- 
ěitěji těmito slovy: „in terminis Noricorum et Slávo rum,** kde 
by Julius Caesar zajisté byl napsal „in terminis Noricorum et 
Suevorum." Ano pravdě se podobá, že také nejmenovaný glo- 
sátor v popsání národů slovanských zeměpisce bavorského asi r. 
870-^890 užil k pojmenování Slovanů římského slova Suevi, 
ježto. strna nad" velkým množstvím Slovanů tam vypočtených, 
napsal na kraji toho popisu: ,,Sueoinon šunt nati sed seminati*^ 
(Slované nejsou rození ale nasetí ''), 

Již před námi pronesli se někteří historikové a jazykozpytci. 



*) Venantius Fortunatus Poěmata saora X, 1 v. 73, 2. — «) Šafaříkovy 
Starož. slov., str. 889. — ») Tacitas praví (Germania o. 44 a 45) : y,Suionum 
civitateBjipau in Oceano, classihuB valenU — Trans Suionaa aliud mare^pU 
grum- ac prope inmotum. Dexiro S uevici maria litore Aeatiorum gentea 
adluuntur, quihus riius hahituaque Suevorum^ lingua JBritannicae pro- 
pior,^^ — <) Eginhard {Vita Karoli Mágni. Pertz Mon. Germ.ll, 449) praví 
o: týohž národech: aSinua quidam ab oceidentali oeeano orientem veraua por- 
rigitur, longitudinia incompertae. — Hune multae eircumsedent nationea i 
Dani aiquidem ae Sueonea, — Ad litua auatrale Selavi et Aiati, et aliae 
ddveraae ineolunt nationeaJ' — 6) Caesar De b. Gall. L 53. — «) Ann. Ful- 
donfles ad ann. — '') Šafařík Starož. slov , str. 981. Že by glosátor byl měl na 
mysli „Šváby," nepodobá se, poněvadž v tom popsání o Švábech ani zmínky 
není, a Švábů v IX. století nebylo více, nežli jich jest nyní v krajině Augí- 
bwské a Štut^artské. 



103 

že Svevi římStť jsou Slavi Čí Slovana, zejména David Popp 
(r. 1821), Aug. z Wersebe (r. 1826), Jos. Franta (r. 1832) a Fr. 
Sír (r. 1833), jichž míněni toho se týkající podáváme v Dokla- 
dech. Také J. Grimm má jméno Suev za Slav, odvádí je však 
od slova svoba Či sloba, liber tas *), s čímž ovsem se nesná- 
šíme. Naproti tomu odporuje výkladu našemu J. E. Vocel z té 
příčiny, žeprý„spůsob života národňv svcvských," jak jej 
líčí Caesar, Strabo a jiní spisovatelé souvěcí, jest „přímou pro- 
tivou mravů a spůsobň slovanských" *). P. Vooelovi jsou 
Svovi národ krutý, ze všech národů germánských nejsurovější '). 
A však ani Strabo ani Tacitus takového výroku o nich nepře- 
nášejí, nébrž Tacitus píše naopak o Hermunduřích, jež určitě 
nazývá Svevi, že jsou mezi všemi Germany nejmírnější, vedouce 
obchod po Dunaji a jsouce od Římanů rádi viděni v domech a 
dvorcích. Jestliže ale Oaesar Svevy líčí poněkud jinak, věděti 
náleží, že Oaesar, nebyv nikdy v zemi jejich *), měl vědomosť 
jích jenom z doslechu, z úst jejich nepřátel Ubiů a Tenkterů, a 
že co vítěz nad Ariovistem Svevským i co velebitel svého vítěz- 
ství u vy lícování povahy Svevů příliš nasazoval, aby Římane 
činům jeho tím více se obdivovali. Ostatek co se dotýčo výše ře- 
čených „mravů a spůsobů slovanských," jest vůbec známo, že 
také Slované nebyli vždy beránkové a ovčičky, anobrž že uměli 
nepřátelům také ukazovati lví pařáty, když jim sahali na svobodu. 
Podotknouti ještě sluší, jak rozdílně spisovatelé římští a 
řečtí slova Suevi užívali. Poznačovali jím jednak celý národ, 
jednak některé kmeny aneb družstva. Julius Oaesar, tu kde líčí 
povahu Svevů vůbec a mluví o 100 krajích, v nichž prý obývají, 
Strabo ve své geografii a Tacitus v Germanií, rozumějí jménem 
Svevů veškerý národ; tu však, kde Julius Oaesar vypočítává 
kmeny o sobě, jenž pod Ariovistem v bitvě u Rýna proti němu 
bojovali a klade Svevy vedle Markomanů, rozumí jménem Svevů 
nepochybně Slovany polabské a lutické, Čechy a Moravany pod 
jménem Markomanů zahrnuje. Taktéž Tacitus, pravě k r. 68 *), 
že všichni Svevi a Sarmati proti Římanům se zdvihli, má tu 



<) J. Grimm Gesch. d. deutsch. Spr., S. 226. — ») J. E. Vocel Pravék 
země České I, 155. — a) Tamtéž str. 154. — ♦) P. Vocel praví zrovna naopak 
(Pravěk I, 155), — ») Tacitus Historiae I, 2. 



104 

na zřeteli veškeré Slovany germánské a Srby (Sarmaty) mimo- 
germanské, kdežto Julius Capltolínus, přiváděje jménem národy 
od hranic illyrských až do Gallie, kteří se proti Marku Aure- 
liovi zbouřilij totiž: Hcrmundury (Duřinky), Naristy (Nardany), 
Markomany (Oechy a Moravany), Kvady (Slováky), Svevy a 
Sarmaty (Srby) *), obmezuje jméno Svev opět jako Julius Caesar, 
na jeden kmen, nepochybně na Slovany polabské alutické. Jsouť 
to titéž Slavi, které později Helmold od Čechů a Srbů lužických 
rozeznává, anpíse*): „Albiainoccasumruens primo impetu Boč- 
mo s alluit cum Sorabis, medio cursu Slav os dirimit a Saxo- 
ňibus." Krajina jejich slově po celý středověk (jmenovitě v listi- 
nách k r. 1136, 1149 a 1278) Slavia, a knížata jejich nazývají 
se princi pes Slavorum (na př. r. 1170 Kazimír Demínský a 
Přibyslav Meklenburský), reges Slavorum (králové Dánští 
Waldemar 11. od r. 1202—1241, Erich I;, r. 1250, Christofor 
r. 1257, Erich II. od r. 1282—1288, kteří se psali „Danorum 
Slavorumque rex**), nebduces Slavorum (na př. r. 1278 Bar- 
nim, kníže Pomořanský), aneb konečně domini Slavie (na př. 
k r. 1278 Ota a Albert, markrabata Braniborští *.) 

Jinde zase klade Tacitus jméno Svevi na místě Markomanů a 
Lugů, zvláště tu, kde praví, že Drususpo zapuzení krále Mirobuda 
ustanovil Vannia za krále Svevského a že Sido a Italicus byli krá- 
lové Svevští, aě oba tito králové, jmenovitě Mirobud (dle Strabona a 
VoUeje Patercula) vládli jen národem českomoravským a lužickým. 

Týmž spůsobem nazývá Aurelius Victor Mii-obuda Morav- 
ského králem Svevským ^)^ naopak ale klade Flor us slovo „mar- 
komanský" místo „svevský," pravě, že Drusus, vtrhnuv ok. r. 
9. př. Kr. skrze Hessko dále doGermanie, zřídil tam trofeje z ko- 
řisti Markomanům odňaté ^). 

Suavi. Švábi. 

Od Svevů, jichž slovanský původ jsme tuto prokázali, zcela 
rozdílní jsou Suevi či Suavi, kteří se jmenují ve spolku s Ale- 



*) Julius Capitolinus in Vita Marci Aurelii, c. 22. — «) Helmold Chron. 
Slavorum L. o. 2. — 3) F. Barthold Gescb. von Rugen II. 217, 570 a j. — 
*) Tacitus Annales II. 63, III. 5. a XII. 29. — ^) Aurelius Victor Histor. Rom. 
Viennae 1806, p. 168, píSe: „Marobuduum S ve vorům regem callide circumvenit 
Tiberius, — «) Florus Histor. Rom. IV. 12 §. 21— áO. 



106 

many od časů Ammiana Marcellina (ok. r. 350) v nynějším 
středním Wtirtembersku a v západních Bav ořích, a jichž 
příběhy vypisují Jornandes, Fredegar, Pavel Diaoon a j. Tito 
Svevové jsou Švábi němečtí *), jenž bydlejí v řečené krajině 
podnes bez mála v témž počtu, v kterém se tam usadili za doby 
Ammianovy, nejsouce v nižádném svazku příbuznosti s velkým 
národem svevským (slovanským) ve východní a severní Grermanii. 
Pomíjejíce tedy dějiny jejich, dotýkáme toliko, že na omylu jest 
Adelung i všichni předchůdcové a stoupencové jeho, kteří, majíce 
Svavi Wiirtemberské a Svevi Caesarovy i Tacitovy za lid téhož 
původu, všechny země ondy „svevské" prohlašují za „švábské," 
i také Tacitovo maře Suevicum za Švábské moře *). Domnění 
Adelungovo, že by Švábi Wurtemberští byli se do nynějších 
sídel svých přistěhovali od moře Baltického a vůbec ze severní 
Germanie, vyvrací s6 jednak tím, že o takovém stěhování v dě- 
jinách ničeho zaznamenáno není, jednak tím, že Švábi Wur- 
temberští mluví hornoněmecky (hochdeutch), kdežto v Němcích 
severních obecná jest řeč dolnoněmecká (nicderdeutsch), od oné 
podstatně rozdílná ^). 

Víndili. Vandalí. Slované. 

Kromě zřímštěného společného jména „Suevi** měli Slo- 
vané germánští u cizinců ještě jiné jméno společné „Vindili či 



*) Švábové němeStí jsou také oni Svevi, kteří s Vandaly odešli do Španél 
i ti, kteří v YI. století po odta^.ení Sasů a Langobardů se usadili na řece Boděv, 
severním Duřinsku (Gregor Turon. V, 15.) — *) O těchto Svevích (Švábích) praví 
F. Muller (Die deutschen Stamme I, 399) : „Als das westlichste Yolk in dem Do- 
naulande von Suddeutschland erscheinen die Sueven, deren Name bei alteren und 
neueron Autoren vielfache Verwechslungen und Irrthiimer veranlasst 
hat. 14ach des Jornandes Angabe wohnten diese Sueven oder Suaven im Westen 
der Baioaren. Sie sind dle Stammváter der nachmaligen Schwaben und das- 
selbe Volk, welches im IV. Jahrhunderte und bis auf die Zeit des Aetius iinter 
dem Namen der Juthungen ercheint." — *) Kdo by chtěl o Svevích vůbec širších 
zpráv se doěísti, tomu ukazujeme k těmto spisům: K. Mannert Germania, Leipzig 
1820, S. 245 u. 378; A. Wilhelm Germanien, Weimar 1823, S. 30; Ch. Rei- 
chard Germanien, Nurnberg 1824, S. 18; Aug, v. Wersebe Die deutschen Vdl- 
kerbůndnisse, Hannover 1826, S. 208 u.315; Geschichtschreiber d.deutBch.Urzeiť, 
Berlin. 1849, S. 115 a 753. Viz též Přídavek: Svevi Tacitovi nejsou Švábi, 



106 

Vandali. Plinius, kterýž obyvatele v Germanii dělí na patero 
plemen, klade za první plemeno „Vin^ili," k nimž požitá Bur- 
gundiony (Ptoleméovy Bugunty), Variny, Kariny a Gutony 
(Gdančany), jenž bydleli vesměs při moři východním *). Tacitus 
jmenuje ^re spolku s Variny, kteří byli dle Plinia původu vin- 
dilského, Reudigny, Aviony, Angly, Eudosy, Svardony a Nui- 
tony, dotýkaje o nich, že měli společné náboženství a u Reu- 
dignů spolčený pověstný chrám Nerthin (vPřelovicích)*). Vedlž 
ěehož byli také tito národkové Vindilové. Ale i obyvatelé Mí- 
šeňští a Duřinští sluli Římanům a Řekům Vandalové, ježto Dio 
Cassius nazývá hory Srbské v Duřinkách, v nichž dle tehdejšího 
mínění mělo Labe počátek, horami vandalskými *) ; a týž spiso- 
vatel i Julius Capitolinus *) uvádějí ve válce Markomanské 
Vandaly v řečených krajinách za sousedy a spojence Markomanů 
(t j. Čechů a Moravanů), pročež i na deskách Peutingerových Van- 
dalové na sever od Markomanů v Lužici jsou zaznamenáni. Podlé 
toho rozšířeni byli kmenové, jež Plinius, Dio Cassius a Julius 
Capitolinus nazýyají Vindili a Vandali, od ústí Labe a Visly 
podél Východního moře na jih až ke hranicím Českým, i bylit 
to vesměs národové slovanští, kteří jsouce v držení těchto krajin, 
ještě ve středověku šlovou spisovatelům latinským Vinidi, Vindi 
neb Veneti, po němečku podnes die Winden nebo Wenden 
Jsouť tedy východogermanští Vindilové Či Vandalové Slované 
meklenburští, pomořští a Srbové lužičtí a duřinští. Týmž spůso- 
bem vykládají tato jména také středověcí spisovatelé. V slovníku 
Salomona, biskupa Kostnického (Mater Verborum) z IX. století 
vysvětluje se jméno „ Vandalus" slovem „ Wint," *) a Vacerad v po- 
lovici XIIL století překládá oboje sloyem Zlouenin (Slověnín)'. 
Adam Bremský (f ok. r. 1076) praví: „Slavania, amplissima Ger- 
maniae provincia, a Winulis inoolitur, qui olim dicti šunt Wan- 
dali." Spisovatelé XVL století Jan z Puchová, V. Plácela Adam 



*) Plinius Hietor. nátur. IV, 28. — ») Tacitus Germania, 40. — «) Dio 
Cassius 66, 1, 2. — *) Tamtéž 72, 2 a Julius Capit. in Maro. Aur. 17, 2. — 
*) A. Schmeller v slovníku bavorském (Bayerisches W^Srterbuch, Stuttgart 1827 
—37) vykládá slovo Wind takto: „Der Wind, plur. Winde, a. Spr. Uuinid, plur. 
Uuinida (a. 638—1262), der Wende, Slawe, barb. lat. Uuandalus, Uandalus 
Sclavus, Winde, Windischer, Slavus, Voc. 1482, Windenlant Sclavonia." Tam- 
též přivádí tyto příklady: k r." 991 „Praediam slivaticum (v Nordwalďě) cum 



107 

2 Veleslavína nazývají Vandaly po ieBÍn vždy Srby. Posud 
dove vesnice Windisch-KamDitz v Litoměřická Kaoaenice srbská 
ii slovanská, jako na památku, že v oné krajiné wandalisch a win- 
áiachy srbsky a slovansky bylo jedno a totéž *). 

KromS Vandalů či Vindilů východogermanských známi 
jsou v historii i Vandalové jiní, kteří v III. století po ICr. se vy- 
skytují na řece Maroši v nynějším Sedmihradsku, odkudž byvše 
od 6ot& vypuzeni a cis. Konstantinem Velkým v Pannonii usa- 
zeni, hnuli se r. 406 s Alany a Svevy do Gallie, pak do Hispa> 
nie a konečně až do Afriky, kdež dílem vyhynuli, dílem Beli- 
zarem do Vlach přivedeni jsou. Odkud tito Vandalové přišli, kdo 
byli, a zdali byli v nějakém spojení s Vandaly a Svevy, jež jme- 
nuje Tacitus s Gambrivy a Marsy mezi potomky Mannovými *), 
v rozhodování toho nebudeme se pouštěti. 

bj 81ovansk& Jména osob v zemích svevských. 

Osobních jmen z národů svevských zaznamenali spisovatelé 
římští a řeětí vůbec velmi málo, a ani těch nelze všech s nějakou 
pravdě podobností vyložiti. Odvažujeme se vysvětlovati z nich tato: 

!• Ariovist. Jarovid* 

Ariovistem nazývá Julius Caesar protivníka svého v Gallii, 
krále Svevského, jejž r. 58. př. Kr. v bitvě blíž Reiningen za 
Býnem porazil. Z které -země Ariovist do Gallie přišel a kde 
měl stálé sídlo své, toho Caesar nedotýká. Dle našeho zdání byly 
středem říše jeho cechy a Morava, jako 60 let později středem říše 
Marobudóvy. Když táhl do Gallie naCaesara, spolčil se s příbu- 
znými národy vedlejšími, Lužičany, Polabany, Duřinky a s po- 
rýnskými Tribuky, Vangiony a Nemety. Že nebyl domovem vC' 
vzdálených krajinách severních, v Dolním Polabí neb v Pomoří, 
jde z toho, že jej Sekvané v jižní GalIil ve válce s Heduány na 



ono tántammodo Utandalico colono institutům" a v legendách starýoh : „Kloster 
Windsberg, Yenetidununi) i. e. SolaÝi mons". — ^) O tom, že také Slovenci v ze- 
mích illyrských nazýváni jsou Vinidi, a že tedy jméno Vinidi a Vindili (Wen- 
den) bylo společné všem Slovanům od ústi Labe a Odry aŽ k Benátkám a k 
řece Pádvi, vi^ Slánky „Vindelici" a „Veueti" v Sásti druHé, — «) Tacitus Ger- 
mania, 2. 



108 

pomoc povolali a že měl za druhou manželku Norku z Korutan. 
Též svědčí o jeho obývání v jižním Svevsku (v Moravě a v Ce* 
chách), že mu vojsko z Polabí pod vůdci Nasiem a Cimbériem 
šlo přes Řýn pod Mohuěí (v sousedství Ubiů a Trevirň) teprv na 
pon^oc, když se svým hlavním vojskem domácím stál již blíže 
VisontiunL K severnímu sídlu jeho ukazovalo by jediné to, že dle 
Kornelia Nepota r. 62 př, Kr. daroval prý správci Gallie, Kvin- 
tovi Metellovi Celeroví, několik Indů, kteří, konajíce za ob- 
chodem cestu po moři, zahnáni byli bouří doGermanie. Dle toho 
byl by bydlel někde při moři. — Jméno Ariovist vykládá Fr. 
Sír za Jaro v id a, jemuž se ovšem podobá a s nímž jsou analo- 
gická osobní jména česká i Chotěvid, Semovid, Hostivid, Nebo- 
vid, Jarobud, Jaromír a j. U Slovanů polabských a pon^přských 
nazýván jest Jaro vid bůh války, jemuž ke cti byly vystaveny 
chrámy v Hobole (Havelberku) a v Bolehošti (Volgast). 

?• niiirobttdtttts* mirobttd. . 

Slavný král Markomanský, kterýž r. 6. po Kr. se Římany 
pod Tiberiem a později s Arminem Cheruským válku vedl, slově 
Strabonovi MaQÓfiovdog a sídlo jeho Ptoleméovi Magó^ovdov. 
Tacitus jmenuje jej Marobuduus, Vellejus Paterculus a někteří 
jiní spisovatelé římští Maroboduus. Jméno toto jest očividně slo- 
vanský Mirobud. Strabo, Tacitus a Ptoleméus zapsali je téměř 
bez proměny, položivše toliko v první části a místo t, jakž 
římští spisovatelé v jménech slovanských téhož kmene vůbec S- 
nívali, píšíce : Spumarus za Spomír, ÍVÍagemarus za Mojmír, 
Leucimarus za Lucimír a p., a spisovatelé frančtí v IX. století: 
Chetumarus za Chotěmír, Sclagamarus za Slavomír a j. Proměna, 
Vellejem Paterculem učiněná, jenž píše Marobod místo Marobud, 
jest tatéž, kterou spatřujeme u spisovatelů pozdějších, kteří píší 
Ostrobod místo Ostrobud (jméno pomořanské), aneb Kosobod 
místo Kosobud. 

Jména, složená z týchž kmenů mír a buď, z nichž se skládá 
jméno slovutného krále Staromoravského, byla v cechách a na 
Moravě v XII. a XIII. století velmi obyčejná. Kmen první na 
př. v sobě zdržují jména : Mír, Míra, Miřata, Mírek, Mffen, Mi- 
rohněv, Miroch, Miroslav, Miroš, Mirota; kmen druhý obsahují v 
sobě jména: Bohubud, Bolebud, Drahobud, Chotěbud, Jarobud, Ko- 



lOĎ 

sobud, Milobud, Nezabuď, Přebud, Téchobud, Velebud, Zdebud; 
kromě toho shledávají se oba kmeny ve jménech : Budihost, Bu- 
dímír, Budislav — Dalimfr, Chotěmír, Ostromír, Vladimír a v. j. 

Přeložímeli oba kmeny, zachovalo se jméno Mirobud ve 
jménu Budimír, ježto se uvádí v listě z r. 1241 *), a trvá podnes 
v místních jménech : Budimir v Sařiši na Slovensku a v Budi- 
měřicích v Jičínsku v Cechách. Jméno Mirobud pak se má ke 
jménu Budimír tak, jako Miroslav k Slavomíru, Bořislav k Sla- 
viboru, Hostirad k Radhoštu, Hostivař k Varhostu, Hostivid 
k Vidhostu a j. Jméno krále Mirobuda, s proměnou jediné hlásky 
I Y r dává se také na jevo ve jméně Milobud, z něhož poálo 
místní jméno Milobuz *). 

Posavade pokládalo se jméno Marobud vůbec za německé^ 
poněvadž Markoman i vesměs jmíni jsou za Němce. Alé s vylo- 
žením jména na německo šlo to těžko. Podlé Adelunga byl by 
Marobud král bařinaté krajiny (Sumpfkonig '); E. GrafF praví, 
že kmen mar ve jméně Marobud znamená koně *); Ki Roth ^) 
a E. Forstemann ®) mají za to, že jest jméno Marobud ve svazku 
8 pozdějším německým jménem Merbod, Meriboto, Meripoto, no- 
voněmccky Meerbott. J. Grimm má též Marobuda za staroně- 
meckého Meripota aneb správněji Mcripata (Meripato jako Heri- 
pato, Hiltipato), což prý znamená muže na moři bojujícího ''), 
H. Leo konečně hledá kořen jména „Mároboduus" v staroně- 
meckém „biutan" a anglosaském „beéden" (mandaro), z čehož 
odvedeno slovo be&da, biódr, mandator^ imperator, takže Mářo- 
bóduus značilo by tolik co slavný kníže, gloriosus imperator *). 
Nám však nevidí se, kdyby král Marobud byl býval Němec a 
slul Meripoto, že by sou věcí spisovatelé Strabo a Vellejus Pater- 
culus v jeho jméně tak byli pochybili a nazvali ho Marobuduus, 
aniž se nám ku pravdě podobá, že by kníže panující v Moravě, 



«) Erben Regesta Bohem. I. 498. — ») Tamtéž k r. 1052, str. 47. — 
■) Adelung Aelt. Gesch. d. Deutsohen, S. 205. — *) E. Graff, Altdeutscher 
Spraobschatz, Berlin 1836, II, 844. — ^) K. Roth Kaiserchronik, Landshut 
1843, S. 29. — «) E. Forstemann Altdeutsches Namenbuch, S. 990. — ') Th. 
Aufrecht u. A. Kuhn Zeilschrift fíir vergleichende Sprachwissenschaft, Berlin 
1862, I. 436. — 8) H. Leo Des deutsohen Volkes Ursprung, Halle 1864, 
S. 209. 



110 

byl obdržel jméno od boje na moři. Výklad pak Adelungův í 
Leonův jest nepřirozený a nucený. 

Naproti tomu prohlásil Fr. J. Sláma, veden citem a sluchem 
českým a maje také Markomany za Slovany, jméno Marobud bez 
rozpaků za slovanské ^). 

3* Katvalda* Chotevlád. 

Katvaldou nazývá Tacitus mladého knížete Kotinského ze 
Slovenska, který r. 19. po Kr. Marobuda krále s trůnu svrhl a 
sám na trůn dosedl. Hledíce k tom.u, že cizinci ze slovanského 
Chotimíra udělali Chetumara a Katumara a z Vladimíra Walde- 
mara, nemineme se snad s pravdou, majíce Katvaldu za zlatini- 
sovaného Chotěvlada nebo Chvalatu. 

4. TibiUus. Vybil. 

Tacitovi slově kníže Hermundurský, jehož přičiněním ILat- 
valda, král Markomanský, r. 21. a nástupce Katvaldu v, král 
Vannius, r. 51. po Kr. ze země vypuzeni jsou, Vibilius, kteréž 
jméno Adelung vykládá za německé Weibel, což prý v homo- 
němčině znamená tolik co vůdce neb náčelník *). Vsak rozhodujeli 
sluch, jest toto jméno spíše slovanské. 

5* Vannius* Van* 

Po Katvaldovi r. 21. zapuzeném nastoupil co král Marko- 
manský Vannius, jenž dle Tacita pocházel z kmene Kvadského 
(slovenského). Totéž jméno se čte na jednom kameně římském 
ve Stýrsku (^Svaduda Vanni conjux). Vannius i Vannus zlatiniso- 
váné dobře rozuměti se může na slovanské jméno „Van," kteréž 
ve středověku v listech českých se nachází, a od něhož odvedeno 
místní jméno Vánice v Cechách. 

6* Vangius. Vanko* 

Vangius nazýval se synovec a nástupce krále Markomanského 
Vannia, jenž r. 51. po Kr. zprávu národu ujal. Nepochybně slul Van- 
ko, kteréž jméno dialekticky na Slovensku se vyslovuje Vango, jako 
Veroniga místo Veronika, muziga místo muzika, gajdy místo kaj dy. 



1) Fr. Slámy Obraz minulosti města Prachatic. V Praze 1838, str. 22. 
') J. Ch. Adelung Aelt. Gesch. d« Deutschen, S. 215. 



111 

7. Balomarns* Balomír* 

Král Markomanský, jenž r. 165 válku vedl s cis. Markem 
Aureliem, zaznamenán jest ve VýpiscícK Petra Patricia pod jmé- 
nem Balomarus, slovansky Balomír, kteréž jméno se zachovalo v 
listech bulharských *). Slovo „bal** znamená v srbŠtinš tolik co 
věštec, a bylo obecné také v češtině, jakž viděti z místních jmen 
„Balkov" v Čechách, od osoby Balka a „Baliny" v Moravě. 

8* Attala. Hutala. 

Král Markomanský, Attala jménem, kterýž panoval ok. 

r. 261, byl tchán císaře Galiena, jenž měl dceru jeho Pipu za 

manželku. Nám vidí se býti toto jméno slovanské Hatala, na 

Slovensku podnes obecné, od něhož odvedena jsou místní jména 

Hatalov a Hatalovice tamtéž. Pochází od osobního jména Hata^ 

jako místní jména Hatín a Hatov v Cechách, a co do formy, 

srovnává se se jménem Satala, od něhož odvedeny jsou Satalo- 

vice v Cechách. 

9* PipU. 

Co by znamenalo jméno Pipa, jakž slula dcera krále Mar- 
komanského Ataly, vyložiti neumíme; dotýkáme ale, že v listech 
.moravských z r. 1245 — 53 přivádí se jméno osobní Pipa *) (slul 
tak jistý Jan, bratr Bohušův), a že v Cechách posud trvá místní 
jméno Pipice. 

cj 81ovansk& Jména míst v zemích sve vských. 

Národnosí slovanská obyvatelů zemí svevskýcb a národnost 
německá obyvatelů zemí nesvevských nejvíce patrná jest zejmen 
geografických. Pohledněme na mapu Germanie a spatříme 
od Dunaje a středního Rýna, Mohanu a Sály na sever až k Hol- 
ifeinsku a po Východním moři až k Odře a Visle samá slovanská 
jména řek, hor a osad; naproti tomu shledáme na Dolním 
Rýně od Mohuče k moři Severnímu a na východ až po les Du- 
řinský, po les Harz a Holi Luneburskou blíž Hamburka jména 
naskrze německá. 



^) A. a D. Cyriak Cankof Grammatik der bulgarischen Sprache, "Wien 
1862, S. 177. — «) A. Booek Codex Dipiom. Moraviae III. 55, 123 a 172. 



112 

Z hojných jmen zernSpisných, jež připom/najf zeměpisci 
a dějepisci římští a řečtí, průvodný se nám. býti vidí původ slo- 
vanský jmen těchto: 

a) JméDa vod. 

!• Danuvius. Dunaj. 

Řeku Dunaj nazývali Kekové od pramenů až do Dolní 
Pannonie Javomog, jak píše Strabo *), nebo Javovfivog^ jak 
se čte u Ptoleméa; od Dolní Pannonie až k ústí říkali jí"/ar()0?. 
Tak ji ponejprv zaznamenal Herodot r. 444 př. Kr. — Římanům 
slula Danuvius, zejména Tacitovi *) a spisovatelům Historie 
císařské % též na mincích *) a na kamenech náhrobních *); Ju- 
lius Caesar, VellejusPaterculus, Pliníusaj. ji nazývají Danubius. 
V staré němčině slově Tuonouua, Thunaw a Tuna *), v nové 
němčině Don au, dialekticky v Bavořích Duenau a ve Švábích 
Tonnau '). Slované ji jmenují Dunaj áž na Srby lužickéana 
Slovence, jimž slově Do na v a, a na Srby jižní a Bulhary, kteří 
ji nazývají po staroslovensku Dunav neb Du navo. 

Slovanský původ jména „Dunaj" zřejmý jest: a) ze jmen 
vod a míst té krajiny, kde Dunaj se počíná, i ze jmen řek, které 
do něho vpadají; b) z někdejšího slovanského obyvatelstva na 
pobřeží Dunajském i zhojných vzpomínek na Dunaj v národních 
písních tohoto obyvatelstva; c) z rozšířenosti jména Dunaj po 
všech téměř zemích slovanských a d) ze jména samého. 

a) Ačkoli krajina, v které Dunaj počátek bére, i ta, kterou 
na východ se ubírá, od časů pradávných poněmčena jest, mají 
nicméně vody a mnohá místa blíž pramenů Dunajských a téměř 
všichni přítokové až do někdejší Pannonie jména buJ zřejmě 



*) Strabonis Geográphica. Rec. G. Kramer. 3eroUni 1847. V. II, 29. — 
•) C. Taciti Germania. Ex. rec. C. Halmii. Lipsiae 1851. — ^) Scriptores Historiae 
Augustae. Berolini 1864. — *) Na mincích cis. Trajana z r. 98, po Kr. — *) Na 
kameně náhrobním v MareSi y Tyrolsky z Časů cis. Ellaudia (z r. 41. — 56. po 
Kr.) 66 čte: „Áflumine Pado adflumen Danuvium'/' (yiz J. Thalers Gesch. 
Tiiols, Innsbruck 1843, S. 134), a na kameně pamětním, zřízeném prefektovi 
pobřeží Dunajského Volcatiovi ve IV. století: ^jVolcatio praefecto ripae Da- 
nuvii."^ Gruteri Inscriptiones 490, 2. — 6) A. G. Schmellers Bayeriches W6r- 
terbuch. Stuttgart Und Tttbingeu, 1827—1887. — ') J. G. Kohl Die Donau. 
Triest 1854, S. 8. 



lis 

slovanská aneb taková, ježto znaním více k slovančíně ukazujf, 
nežli ke kterému koli jinému jazyku. 

Počínáť se Dunaj v lese, ondy Silva Herky nia zvaném, 
v krajiy jemuž jméno Breisgau (st. Brisigavi), ze dvou pramenů, 
Bricg a Břege (či Brigách), mezi místy Rosekem a Brigarainem *). 
Na blízku prýští se potokové : Wuttach, Trcisam, Elz (Eizach) a 
Kinzig, též řeka Nekař, Římanům Nicer zvaná. Asi čtyři míle 
od pramenů u Donaueschinku dostávají oba potokové společné 
jméno Dunaj, od kteréhož místa až do někdejší Pannonie vpa- 
dají do Dunaje tyto řeky: 

a) Ve Wurtemberskua vBavořích: Wuttach již jme- 
novaná, Osterach, Ilera, Blava (něm. Blau, srovnej Blavu v 
Čechách a na Slovensku) blíž Ulmu, kdež jsou nedaleko také 
prameny vody Filse; Gunze u Gunzburku; Brenze (snadBře- 
vnice) u Lavinku; Wornitz (v listinách Warinza), s přítokem 
Ohří (Eger) blíž Donauwordtu, a tamtéž na západ řeka Zusam, 
níže pak na slovo vzatá Lika (Lech); dále lim, ondy Ilmina 
(snad Jilemná) u Jrschinku, Abons u Goginku, Altmiihl, za 
Římanů Alcmunis ( AXxifJLoavvíg) proti Veltenburku; Naba 
(Naab) u Sinziku, Řez na neb Řezen (Regen) u Řezná, Labora 
(Laber, srovnej Laborca na Slovensku) u Motzinku nad městem 
Strubinami (Straubing) ; Jizera (Yser, Isar) s Luznou (Loisach), 
Vilsa (st. Filussa) u Vílshofenu, pak Jin (Jnn) a liz (st. Ilzissa) 
u Pasová, v kterémž místě řeka posléz řečená, než vpadne do 
Dunaje, pojímá v sebe potok Chlumský (Kolmenbach) a Ranou 
(Ranná); konečně potok Ostrý (Osterbach). 

j3) V Rakousích vpadají do Dunaje řeky: Michle (Muhel), 
Narda (Naarn), Travná (Traun), Enže (ki;aňskoslovensky Aniža), 
Ipsa slpsicí, Orlava (Eřlauf), Bystřice (Feistritz), Medlice (Melk), 
Bělá (Bielach) se Sirnicí (Sirning), Křemže (Krems), Kouba 
(Kamp), Blatnice (Fladnitz) a Kiritzbach proti Křemži, Trasen, 
Brznice (st. Bersinica, nyní Perschling), Dolná (Tulln), Schmieda 
(Smědava neb Svídava), Vídeň (Wien), Russbaoh (snad Rusava) 



*) Kraňskoslovenské breg, starocírkevní brěg, éesky břeh, znamená 
prvotně a na Slovensku podnes každc zvýšené místo, jmenovitě kraj polí ařek, 
něm. Rain; slovo Brigarain znaéí tedy tutéž věc dvojnásobně, asi jako jména 
Kalmbei:g (Chlum) neb Dobrawald (Dábrava) v krajinách poněmčených. V Ko* 
rotanech slově také jedna vesnice, zvaná slovensky Breg, po němečku Rain. 

8 



114 

a Fischa-Tagnitz s Trstnicí (Triesting), Lestnicf (Liesing) aPist- 
nioí (Piesting). 

Ý) V Uhřích jsou přítoky Dunajské: Morava u Děvína, 
Váh, Hron, Tisa, Litava (Leitha), Raba, Dravá a Sáva. 

Jestliže tedy řeky tuto jmenované, jako dcery matky Du- 
naje, jsou Slovanky, neníHž také sama matka Slovanka? 

6) Jakož v tomto spise průkazy toho podány, bydleli při 
Dunaji až do Pannonie od doby předhistorické národové slovan- 
stí: Bavoři (Bojové, od pramenů až k Reznu), Duřinci (odRezna 
až k Pašovu), Čechové (od Pasová až ke Křemži), Rakušané a 
Moravané (od Křemže až k Děvínu) a Slováci (od Děvína až 
k Vyšehradu a dále), kteréhož dávnověkého obývání památka 
dochovala se po dnešní den v mnohých písních národních, zvláště 
moravských a slovenských, v nichž velřeka Dunaj co řeka do- 
mácí a vůbec známá se opěvá. Takové písně, ježto k nám zavzní- 
vají jako nějaký žalostný ohlas z podunajské dávnověkosti slo- 
vanské, jako elegie, kterou národ sám si zpívá nad hroby své 
minulosti *), jsou na Moravě : „Zavěj větříěku z Dunaje" — 
„Z této strany Dunaje stojí linda zelená" — „Sla děveŽka pro 
vodičku ež k bystrému Dunajiěku *); na Slovensku: „Dunajů, 
Dunajů, za Dunajem hrajá" — „Dunajů, vodička tekáca" — 
^Dunajů, Dunajů, hluboký na krajů" a j. *). Ano jméno Dunaj 
stalo se na Moravě, na Slovensku, v Cechách a v Haliči u Ru- 
sínů jménem appellativním, znamenajíc vodu vůbec, v kterémž 
smyslu se ho užívá v písních: „Převez ty mě přes tu malú du- 
najiěku, přes vodu studená" — „Stojí hruška v šírém poli, pod 
tou hruškou dunaj běží, v tom dunaji troje ryby*)" — „Za 
malým dunajkem tam sa husy pasu" '); též v některých písních 
maloruských: „Cerez dunaj hlubokij vyris teren vysokij" a „V 
tychyj dunaj pustyla" *). 



í) Viz rozpravu o Dunaji v Mor. Orlici nar. 1864, 6. 174--177. — «) Pr. 
Sušila Mor. nár. písně. V Brně 1860, str. 154, 436 a 438, kromě kterýchž se 
k Dunaji tamtéž vztahují písně na str. 146, 147, 155, 172, 244, 342, 345, 563, 
564 a j. — 8) J. Kollára Národnie zpievánky Slovákův. V Budíne 1834, I. 6, 
83 a 200, a mimo to I. 91, 122, 171, 209, 313, 341, 391, II, 26, 27, 39,' 391, 
392 a j. — *) Fr. SuSila Mor. písně, str. 244 a 564. — ») Fr. -Čelakovského 
Národní písně. V Praze 1827, III, 59. — ») W. z Oleska Pieéne ludu GaUcyj- 
skiego. We Lwowie 1833, str. 327. 



116 

c) Mimo velřeku Dunaj jest řeka iéhoi jména ve Vitebsku 
a v Litvě a řeka Dunajcc v Haliči; téměř pak ve všech zemích 
slovanských nalézají se jména místní téhož znění, odvedená jednak 
od osobních jmen Dun a Dunaj, na př. v Cechách : Duníce u 
Královic, Dunajovice u Štěkně v Písecku, Dunajice na Třeboňsku 
a Dunajovice ěi Dunavice blíž Konopišť; v Moravě: dvoje Duna- 
jovice a někdejší rybník Donava neb Dunava u Měnína blíž 
Brna, kdež posud se říká na Dunavách; na Slovensku ves Du- 
najov a ve Styrsku u Lubna krajina Dunavice (Dunewitz). Také 
v banátě Srbském jest voda, zvaná „Donavica," v banátě Ně- 
meckém místo Dunavec a v pluku Sluňském ves Duňák. 

d) Co se týče významu jména „Dunaj," pochází dle po- 
dobnosti k pravdě z kmene dun, z něhož odvedeno časoslovo du- 
něti, dunúti, tolik co dmouti, ^are, též bučeti murmurarej pročež 
v písmě psáno: „duch dunul" animus flavit ^). Také slovo du- 
n avka, jistý brouk hučící, na Slovensku tak zvaný, a osobní jméno 
Dunaj, připomínané v listech českých z r. 1115 a 1186*), ne- 
pochybně týž smysl v sobě zavírají. Však učenci posavadní, ne- 
hledíce *) k tomuto prostému výkladu, ale majíce formu „Danu- 
bius" za původní, vysvětlovali jméno Dunaj jedni z jazyka 
kcltického, ježto dle jejich mínění krajiny okolo Horního Dunaje 
plny Keltů byly, jiní z jazyka německého. Jak nepodstatný však 
jest výklad jejich, nejlépe vyrozumí se z etymologického rozboru 
předního keltisty německého, K. Zeussa, jenž ve své gramatice 
keltíoké*) argumentuje takto: „V nynější řeČi irské a britanské 
(rozuměj keltické) jsou slova, odvedená pomocí slabiky ub-i] slova 
taková však čteme též ve spisech Julia Caesara, totiž: Dan^^&^us, 



^) Viz Slovníky Bernolákův a Jungmannův. — *) Oustodes eeelesiae in 
Vlila Wiechar, Mutis, Zuar, Milii, Dunay, Stoyan etc, Erben Reg, Boh, /. 
S9. et 176, — ^) Ani Šafařík jasně senepronáší, že by jméno Dunaj pokládal za 
slovanské, odváděje je společně se jmény Tanais, Danapris, Danastrus, Danu-biuA, 
Don a Dyina od kmene dan a tan (Starož. slov., str. 404, Poznám.), a pravé na 
jiném místě (tamtéž, str. 41 0), že jména Yisla, Hron, Pleso aj.jsou svědectvím 
o starobylosti Slovanů před Tatrami, jiná jména ale, totiž Dunaj, Rudon a Tyras 
žé tomuto svědectví neodporují, jsouce buď všem jazykům obecná, 
aneb mohouce nejpřirozeněji ze slovanského povoděna býti. — *) C. Zeuss 
Grammatica celtica. Lipsiae 1853, p. 751. Mimo Zeussa psali o keltickém pů- 
vodu jména Dunaj také Vine. z Paulhausen ve spise : Garibald oder Urgeschichte 
der Bayem. MUnchen 1810, a F. J. Mone: Urgesch. des badischen Landes. 2. Th. 

8* 



116 

Msindubn, ^subii] ve spisech Pliniovych : Esz^6ií a na deskácli Peu- 
tingeroyých: YidubisL] „tedy jsou slova tato keltická." Dále 
pak praví o původu slova Dunaj takto *): „Jméno řeky D(řQubius 
(sic) snadno odvésti lze z irského jména přídavného : dána, dán^ 
t. j. fortis, intrepidusj audax, proto že Dunaj prudce a rychle teče 
(,,ex quo dán oh fořtem, citátům eursum facile interpretationem inve- 
nerit Danuhius \deriv, ut Mandubii, Gelduba, Anobd], nomen fluvii^^J. 

K této dedukci Zeussově připomínáme : kdyby každé slovo, ježto 
v sobě zavírá odváděči slabiku ubi, již pro tuto slabiku bylo kel- 
tické, byla by také keltická ěeská jména místní: JsAubí, Kalw- 
6íce, huby 8L Sruby y ano i holubi & otrub j, i mohli by se domnělé 
známky keltičiny ve všech řečech evropejských stíhati. Mimo to 
neshoduje se Zcussův výklad jména Dunaje, totiž „voda náhlá," 
se skutečností, ježto každá řeka odvádí jméno od povahy své blíž 
pramenů, Dunaj však u pramenů není prudký, nébrž plyne volně, 
nabývaje bystroty teprv od měst TJlmu a Pasová, když se byl 
sesílil horskými řekami Herou a Jiném. 

K tomuto mínění Zeussovu, že jméno Dunaj jest původu 
keltického, skládajíc se z kmene dan a koncovek ub a i (danubi), 
přidává se také dokt. Fr. Miklosich, odpíraje, že by Dunaj bylo 
jméno slovanské, ježto prý není dokázáno, že jméno osobní Dunaj 
a místní jména Dunice, Dunajice, Dunajovice, Dunava a jiná 
jsou slovanská a slovo dunaj, připomínané výše v písních ná- 
rodních, jméno appellativní, znamenajíc vodu vůbec *). A však 
slovanský původ jmen řečených patrný jest ze slovanského kmene 
dun a ze slovanských koncovek aj (sr. dun-aj, rat-aj, voz-at-aj), 
ice, ovice a ava, též z toho, že veškerá přivedená jména místní 
leží v krajinách čistě slovanských. Tíže zajisté bylo by proká- 
zati, že dotčená jména nejsou slovanská. Zdaliž pak Dunaj 
jest jméno appellativní Čili nic, na tom tu méně záleží. 

Někteří němečtí spisovatelé odvádějí jméno Dunaj dle šváb- 
ského vyslovování „Tonnau" od slova Tanne, jakoby řekl Tannau 
neb Tannenau, aneb od slova Don, což prý znamená vodu hor- 
skou ; však ani J, Grimm ani O. Schmeller výkladu takového ne- 
schvalují, J. Grimm pak výslovně praví '), že Němci jméiio 



^) K. Zeuss Gram, celt. p. 994. — ») Fr. Miklosich Die FremdwSrter in 
d. elay. Spr., S. 18. — *) J. Grimm Gesch. der deutachen Spraohe, S. 456. 



117 

„Donau" vzali od Keltů, když se do krajin podunajských přistě- 
hovali; co by však kelticky znamenalo, toho nevysvětluje. 

Svrchu položená jinéna řeky Dunaje, u jiných národů oby- 
čejná, jsou pouhé varianty slovanského jména „Dunaj," utvořené 
rozdílně dle orgánů jednoho každého národu. Staroněmecké 
Thunaw a Tuonouua jest téměř bez proměny slovanské Dunaj 
neb Dunav, kterážto velká podobnosť tfm se vysvětluje, že Němci, 
jsouce nad Mohanem a v Pannoníi (Gotové) od nepamětných 
časův nejbližší sousedé Slovanův, to jméno přímo z úst slovan- 
ských slyšeli. Kdyby pravé jméno řeky Dunaje bylo tak řeěené 
keltické „Dánubi," jak za to má Zeuss, byli by Němci, přijavše 
je od Keltů, zajisté zcela jiné jméno z něho udělali, než Thunaw 
neb Donau. Řecké jméno jáavovio^^ jakStrabo je píše, učiněno 
jest z Dunaje přesmyknutím samohlásek a v u (Danuj), po- 
dobně, jako Strabo z Moravy (srbské) udělal MaQyog a jako 
spisovatelé středověcí udělali z Rudolfa Rodulfa, z Dambořic 
Tumbari tz, z Litoměřic Lutimaric aj. Taktéž nevidí se latinské 
jméno Daniwiusy jaikz psáno na mincích a na kamenech řím- 
ských v krajinách jihodunajských, býti nic jiného, nežli jihoslo- 
vanské Dunav s podobným přesmyknutím vokálů a & u. Ve 
Tonně Danubius pak proměněno jest i; v 6 asi tak, jako ve 
méně Babic, z něhož učiněno Pawitz aneb v Bohuslav, kteréž 
změněno ve Wohuslab. 

y 

2. Reg^anum* Režná* 

Z řek, ježto od severu z Germanie tekou a do Dunaje se 

v 

vlévají, staří spisovatelé připomínají Reznu, Kuznou, Moravu ra- 
kouskou, Dyji a Hron, kteréž vody co přítoky Dunajské napřed 
tu klademe. 

Reku Reznu jmenuje nejprv zeměpisec Rayenský, spisovatel 
VII. století, v zemi Duřinské, táhna se ke spisu zašlému gotického 
kosmografa Athanarida, jenž byl živ v 2. polovici V. století, kte- 
réhož času šla ještě říše Duřinská až k Dunaji. Zmiňuje se o ní 
těmito slovy: Per quam Turringorum patriam transeunt plurima 
fluminay inter cetera^ qtme dicuntur Bac (chybně místo Nab) et Re- 
g anum^ qui in Damibio merguntur *). Němci nazývají tuto řeku 



í) Ravennatis Anonymi Cosmographia. Í3did. M. Pinder et G. Parthey. 
Berolini 1860, c. 25, 



118 

Begen. Oboje jméno uděláno jest proměnou sykavky z y g ze 
starodávného českého jména Řezná *), kteréž znamená vodu ry- 
chlou, od adjektiva řezen = bystrý, a dle něhož nazváno také 

v 

město Rezno při ústí té řeky. 

Někteří spisovatelé němečtí rádi by odváděli jméno Rega- 
num z německého Regen; však £. Fdrstemann, prohlížeje k tomu, 
že Němci velmi pozdě do Rezenska přišli, pochybuje o pravosti 
tohoto odvodu, řka: „Wir werden noch sehr zu zweifeln haben, 
ob dieser Flussname deutsch ist" *). 

3. Marus et Cusus* Morava a Kuzná. 

Tacitus vypravuje ^), když průvodčí, kteří krále Mirobuda 
Moravského do Raveny a jeho nástupce Katvaldu do Forum Ju- 
lii v Gallii ve vyhnanství byli doprovodili, vraceli se do své vlasti, 
že císař Tiberius, obávaje se, aby v pokojných zemích nečinili 
rozbrojů, kázal je usaditi z opatrnosti vně říše římské za Du- 
najem mezi řekami Marus a Cusus. Jména tato všelijak již 
jsou vykládána; jedni měli je za Moravu a za Váh, jiní za Mo- 
ravu a za Hron a opět jiní za Maroši a za Tisu; nám však oe 
pravdě podobá, že tu rozuměti náleží potok Marbach a řeku 
Kuznou či Kuzovou (Gusen) v Horních Rakousích mezi mě- 
stečkem sv. Jiřím a zámkem Marbachem na západ od města Maut- 
hausu na Dunaji *). Krajina mezi oběma vodami jest sice nevelká, 
ale úrodná i vínoplodná, a Římané, majíce stanoviště své na dru- 
hém břehu v Linci a snad již také v Laureacum, mohli k těmto 
sousedům svým, jichž byl skrovný počet, dobře přihlížeti. 

Jména obou řek beze vší pochyby jsou slovanská, jako byla 
slovanská krajina, skrze kterouž tekou. Jméno Gusen podobá se 
českému jménu „Kuzná," od kuzu, t. j. drobného křemele, s kte- 
rýmž jménem srovnávají se jména vesnic Kuzová a Kuzy v Ce- 
chách. Počíná se u Rychnova a teče okolo vesnic Statzinku, Řece 
a Lunkovic (Lungitz), padajíc u osady Gusen do Dunaje. Potok 



^) Juxta fluvium Reznam. Cosmas Chron. Boemiae ad a. 1106. — *) E. 
Fdrstemann Altdeutsches Namenbuch, II, 1-859. — ») Tacitus Annales II, 
62, 63. — *) Také Vocel se domýšlí, že Cusus jest řeka Gusen nad Lincem, 
řeku Marus ale má za Moravu pod Devínem, ktetá jest příliš vzdálená. Pravěk 
zemé České I, 168, 



119 • 

Mc^rbach teče okolo vsi téhož jména, kde jest starý zámek a na 
blízku pole, řečené Marchfeld a vinohrady March, z čehož patrno, 
že Marbach jest tolik co Marchbach, totiž Morava, u Tacita Maru9. 
(Srovnej Morava, Maraha, Marach, March, a Bělá, Bielaha, Bie- 
lach). Jiný potok zvaný Marbach, jest naproti Bechlanům (Pe- 
chlarn) při Dunaji, jenž má počátek u vesnice Kolnitz a mlýna 
Pleisinku, teče blíž vsí Granz, Dubiny (Dimling) a Motzlinku a 
vpadá u městečka Marbachu do Dunaje. 

4. Te. Dyje. 

v 

Reku Dyji za časů římských zaznamenal Ptoleméus r. 160. 
po Kr. jakožto hranici mezi Cechy a Rakušany, an píše: »Kai 
avvexBÍg avzoig {Baifioig) naqá %ov norafiov oí Teganá- 
T«t," t. j. jichž (Baeihu) sousedé jsou u řeky Dyje Rakousi*)." 
Jméno „To" jest zkrácené za „Teja" či „Taja," jakž Němci posud 
Dyji říkají. Od časů Ptoleméových nejmenuje se Dyje již nikde 
až v listu kolegiálního kostela Boleslavského k r. 1052 a v Kro- 
nice Kosmověk r. 1082, kdežto se klade jejípravé jméno „Dyja" *). 

Slovo „dyje" znamená zde onde v Čechách tolik, co odry 
neb tyčky, z nichž se patra ve stodolách dělají *), a podlé toho 
mohlo by se jméno Dyja rozuměti na řeku, která má počátek v 
lese tyčkovém, což by ovšem dobře se srovnávalo s místy, odkud 
Dyje se prýští, ježto Dyje moravská vychází z lesin nad Telčí u 
Panenské Rosičky, rakouská pak z lesů blíž Sedmi Lip mezi Vi- 
torazí (Weitra) a Světlou (Zwettcl). Pravdě však podobno, že 
se tím slovem za starodávna něco jiného vyrozumívalo, což přišlo 
v zapomenutí. 

Kromě toho, že oba pramenové řeky Dyje počínají se v půdě, 
která jednak posud slovanská jest, jednak před léty slovanská 
byla, stvrzuje se slovanský původ její také tím, že obě Dyje, mo- 
ravská i rakouská, pojímají v sebe vody, vesměs slovanská jména 
mající. Do moravské Dyje, prvé než s rakouskou se spojí, vpadají 
potoky Tříhrázný a Vápovka; do rakouské: Javorníce (Jauerling) 



^) C. Ptolem. Geogr. II, 11. — *) Influmine veroj g[uod dicitur Dyga 
de omnibus pontibus decimum tributům, Božek Cod. dipl. Mor. I. 125. Rl- 
vulus nomine Dya. Kosmas Chron. Boem., p. 163. — ') Říká se „naodřích, na 
dyjích"; viz Slovn, Jungmannův. 



120 

u BiteŠe rakouské (Vittis), Jesenice (Jasnitz) u Býdova, Trnávka 
(Tiirnau) nad Jedlicemi (Edlitz), Leštnička (Lexnitz) u vsi téhož 
jména a Slatinka (Schlatten) v lese Chlumci (Helmiz) blíž Karl- 
$teina. Do spojené Dyje, počínajíc od hradu Rakouského až 
k ústí jejímu, vlévají se: potok Křeslice u Freisteina, Zeletava 
u Bítova, Olešná u Hardeku, Blatnice (Fladnitz) pod hradem 
Kyjovem (Gaya), Hradnice u Znojma, Pulkava u Lávy, Jevišovka 
u Frelichova, Jihlava u Mošova a Trutmanka u Staré Břetislavi. 
Konečně porovnána bíiďte se, jménem řeky Dyje jména vesnic: 
Dyjice (Dejce) a Dyjička (Dejčka) blíž pramenů Dyje moravské; 
Dyjákovice (Thayax) pod Znojmem, též Dyjákovce a Dyjáková 
na Slovensku. Co do koncovky, podobá se Dyji řeka „Trója** 
v pruském Opavsku, tekoucí od Zopov pod Hlubčici ke Ketři. 

5* Grannas* Hron* 

Řeku Hron zaznamenal císař římský Marcus Aurelius. Leže 
táborem v údolí jejím r. 178. po Kr. ve válce s Markomany a 
Kvady, dokončil tu první knihu svých zápisek těmito slovy: „Ta 
iv Kovádotg nqog toj rgavovct'' t. j. To psáno ve Kvadech na 
Hronu. Tato řeka jest na Slovensku jediná, jejíž jméno z doby 
římské se zachovalo. Počínáť se Hron u Červené Skály na východ 
od Králové Hole ve vysokých Tatrách v místě, ježto slově Vrch 
Hrona (sr. Vrchlabí v Cechách a Vistulae caput u Ptoleméa), teče 
na Březno, Banskou Bystřici, Zvolen, Carncc, Královou Báni a 
Tekov a vpadá naproti Střehomu do Dunaje. Máť mnoho přítoků 
horských, z nichž jsou hlavní Rohozná u Bujákova blíž Března, 
Černý Hronec a Osrblanská voda níže Hronce, Bystrá naproti 
oběma tamtéž, Vajšková u Lopeje, Sopotnice u Brusné, Bystřice 
u B. Bystřice, Slatina, spojená s Očkovou a Nerešnicí u Zvolena, 
Stará Voda u Březnice, Křemnička níže Staré Křemničky, Dou- 
brava a j. 

Jméno Hron mohlo by se snad odváděti od časoslova hr- 
nouti (též hronouti), řítiti se, ruercj sturzen. Římané a Němci 
udělali z Hronu Gran (Granum a Granuas) proměnou o v a, tak 
jako Znaym ze Znojma, Mayres z Mojžíře a Marahu z Moravy. 
Kromě Velkého Hronu jest na Slovensku také malý Hron čili 
Hronec, potok v Gemeři. 



121 

6* MoenuB* Mohan* 

Tato řeka přivádí se ponejprv u Pomponia Mely *) pod 
jménem „Moenis;" Pliniovi a Tací to vi slově Moenus, pozdéjším 
spisovatelům Mogonus aMohIn. Athanarid, zeměpisee gótský (ok. 
r. 470), nazývá ji Movin, Němci v IX. století Moin (r. 802 Moin- 
Viniti), nyní Main a okolo Wiirzburku dialekticky M6n *). Če- 
chové ji jmenují ode dávna Mohan (Mogan). PrýStí se ze dvou 
pramenů blíž hranic českých, severně (Bílý Mohan) na Sněžné 
hoře, kde se také. poěíná Sála srbská, Ohře česká a Naba bavor- 
ská; jižně pak (Červený Mohan) pod městem Baireutem u mě- 
stečka Krušného (Kreussen) blíž hory Chlumu (Kulm) zároveň 
s Olešnicí (Olschnitz) a Bahnicí (? Pegnitz). Pojímá v sebe u Bai- 
reutu Olešnici dotčenou, u Bamberka Régnici, u Gmundu Sálu 
bavorskou a Sinou, u Wertheimu Dúbravu (Tauber), u Milten- 
berka Mudavu, pod Ašafenburkem Olšavu (Elsava) a v. j. Jméno 
Mohan, co do koncovky, porovnati lze se řekou „Sáném" v Haliči, 
a místním jménem „Tuhan" v Čechách bliŽ Smečna a Bezdězi. 

T* Dnlira* Důlirava* 

Nejmenovaný kosmograf Ravenský ze VII. století nazývá 
v zemi Francké, nynějších severních Bavořích a Wtirtembersku, 
řeky: Movin (Mohan), Logana, Nida a Dubra, dokládaje, že tato 
jména má od gótského kosmografa Athanarida, jenž žil v 2. po- 
lovicí V. století *). Řeka, již nazývá Dubra, jest slovanská 
Doubrava, nyní Tauber řečená, jenž se počíná ve Wtir- 
tembersku nedaleko přítoku Dunajského, jmenovaného Wornitz 

v 

a vpadá blíž Wertheimu do Mohanu. Reka tato, zaznamenaná 
již v V. století, jest velmi důležitou památkou pradávného slovan- 
ského obyvatelstva v západním Bavorsku a ve Wiirtembersku, 
rozdílného od pozdějších osadníků slovanských, ve středověku 
pro vzdělávání země tam přeložených, jichž paměť se chová v 
německých jménech místních: Windisohenbach, Windisch Bo- 
ckenfeld, Altenv^inden, BShmischkirch a j. Ze německé Tauber 

*) Pomponius Mela De šitu orbis. IV, 2. — *) K. Mannert Germania, 
S. 423. — ') Rayennatis Anonymi Cosmographia. Berolini 1864. IV. 24. Píief 
nejmenovaný zeměpisec: Effo secundum AthanaridtMn Gothorum philosophum 
eiviiaies Fr aneorum patriae nominavi : Moffuntia e te, In p atria Fran- 
eorumflumina šunt: Logana (téř Logna, Lahn), Nida (Nied), Dubra, Moyin. 



122 

u Athanarída Dubra, jest slovanská Doubrava, stvrzuje se analo- 
gickým jménem Doubravice v Litoměřicku v Cechách, z něhož 
Němci udělali Tauberwitz. E. Forstemann *), neznalý slovančiny, 
pokládá jméno Dubra ve svém německém jmenoslově zakeltické. 

8. Fuldaha. Tl<av0. 

v 

Reka Fulda připomíná se ponejprv r. 751. po Kr.; tedy 
jen výjimkou a nenáležitě ji tuto klademe mezi místopisné pa- 
mátky z doby římské. Učenci vůbec mají jméno Fulda, zvláště starší 
jeho formu Fuldaha, buď za keltické nebo za německé, a domý- 
šlejí se, že také česká Vltava původně tak slula. Dle našeho 
zdání jest to však naopak, Fulda jest slovanská Vltava. 

Krajina na horním pořičí řeky Fuldy, tu kde leží město 
Fulda, zároveň s vedlejším pořičím řeky Sály byla jíž za doby 
římské slovanská, jakož jsme ve článku o Hermunduřích ukázali. 
Když sv. Sturmius ok. r. 750 hledal v lese Bukovině příhodné 
místo, kde by klášter (Fuldu) založil, spatřil jest, an Slované v 
řece se tam koupali.*) Památka těchto Slovanů středověkých a řím- 
ských podnes trvá ve jméně blízkého hradu Homole (Hummel- 
burg) a osad: Milice (Milz) Lubno (Laufen), Chyšice (Kissingen), 
Karnice (Garnitz), Tulba a j., jakož i v jisté podobě obyvatelů 

v 

na řece Fuldě se slovanskými obyvateli v Cechách*). Není tedy 
pochyby, že i řeka, která v této krajině se počíná, má jméno 
slovanské, a nikoliv keltické neb německé, což také stvrzuje 
slovanské jméno přítoku jejího, zvaného r. 786 Milzisá, nyní 
Miilmisch na jih od Kaselu *). Letopisec německý kláštera Fuld- 
ského, jenž r. 872 vypravuje o porážce, kterouž patero voj vod 
českých vzalood vojska krále Ludvíka nad řekou Vltavou v Ce- 
chách, nazývá tuto Vltavu^^uldaha*); spisovatelům listin klášterů 
sv. Floriánského a Wilherinského v Horních Rakousích slově 
Vltava česká k r. 1113 a 1146 Wultha«) a Wulta^), posud pak 
ííkají Němci Vltavě a Vltavici vůbec Wuldau, Muldlau a Mol- 
dau; týmž spůsobem pojmenovali také spisovatelé němečtí VIII. 



') E. FSrstemann Altd. Namenbuch, II, 439. — ^) Pertz Mon. Qerm. 
II, 369. — 8) Viz v Dokladech Peezúv Slánek: „Eine slaviíche Colonie in 
Deut6chland.tt — ♦) E. Fdrstemann Altd. Namenbuch. — •) Annales f^denses 
ad annum. — *) Stulz St. Florian, S. 223, „Uěque ad fluvium, qui Wultha 
vocatur, — ') Stíilz Qesch. v. Wilhering, S. 468 ,yUěque adfluvium WultaJ^ 



123 

století Vltavu duřinskou (Fuldu), nemoliouce toho jména ani vy- 
sloviti ani napsati, nejprve k r. 751 Yultaha *) (srovnej Litava 
a Litaha, .Morava a Maraha), potom i\ 752 Vuldaha *), r. 753 
Fulda % r. 770 Vulda, r. 777 Vulta a r. 1012 Fultha*), kteréž 
jméno zkažené potom zachováno řece i klášteru nad ní založe- 
nému na vSechny časy. 

Co by Fulda neb Fuldaha znamenalo kelticky neb německy, 
posud nikdo ne vy ložil **); že vsak Vltava, složena jsouc ze kmene 
„vlť^ od vláti a koncovky „av, ava, avo,^ znamená tolik, co wndifiva 
wasserreich, vysvětlil jasně Šafařík, postaviv tím spoltt na jisto 
slovanský původ Vltavy ěeské i duřinské *). 

9. Albb* JLabe. 

Labe, staročesky Labe, sluje jiným Slovanům Laba, Luži- 
ěanům Lobjo, Polabanům Loby neb Laby, Němcům vůbec Elbe, 

v 

Krkonošanům Albe, Římanům Albis, středověkým latiníkům 
Albia, Albea a Alba, Rekům ''^X/Se^* a''-^Xj8M)cr (u Diona Cassia). 
Ze spisovatelů římských jmenuje Labe ponejprv Vellejus 
Paterculus '') k r. 5. po Kr., kteréhož roku se s císařem Tiberiem 
ve válce s Němci až k ústí té řeky byl doplavil. Tou dobou při- 
pomíná je také zeměpisec řecký Strabo a po něm Pomponius 
Mela, Plinius, Tacitus a jiní. Vsak ani Římaiié ani Rekové ná- 
ležitě nevěděli, kde Labe má počátek. Tacitus kladl prameny 
Labe do Duřinek ®), maje za Labe Ohři, západní přítok jeho, a 
taktéž Dio Cassius, jenž praví, že Labe ('AXfiiog) se prýští z hor 
vandalských •), t. j. srbských mezi Čechami a Míšní. Ptoleméus, 
jakož podobno ze stupňů výšky a šířky, k nimž původ Labe 
klade, měl Orlici za Labe* •). Ani v středověku nevěděli *cizo- 



*) E. F. Dronke Codex diplom. Fuldensis, Cassel 1850. — *) ») *).Tam- 
též. — ') J. Grimm praví sice, že By slovo Fulda mohlo se odváděti od staron. 
fulta = terra (Gesch. d, deutsch. Sprache, 574) a Fuldaha že by bylo tolik, 
co Landfluss, ale to jest výklad velaii strojený. J. E. Yocel (Pravěk ěeský I, 
121) se domýšlí, že Yltava pochází buď z keltického huit, huilt neb ava, coŽ 
prý znamená potok, anebo z něm. aha = řeka. — ^) Die altesten Denkm. 
d. bohm. Sprache. Prag 1840. S. 62. — ') Vellejus Paterculus Hist. rom. II. 
106. — 8) In Hermunduris Albis oritur. Tacitus Germ. 51. — «) 'Ex Tá)V 
Obay8<útxá>V dpóív. Dio Gassias, I. 55, c. 4,2.,— iO)Ptolemaea8Geo^aphia 
n, 11, 



124 

zemci určitě, kde se Labe vyřinuje, ježto Adam Bremský (ok. 
r. 1075) píše *), že má počátek v hlubokém leae Moravském ne- 
daleko pramenů řeky Odry. 

PoČínáť se Labe v horách Krkonošských blíž vrcholu 
Krkonoše (něm. Krksch) u louky Návorské (Naworer Wiese) a 
nedaleko pramenů řek Upy, Jizery, Lomnice, Bobrové a Kvíce 
(něm. Queiss), z nichž onyno dvě tekou do Cech, tyto tři do 
Slezska. Na dlouhé cestě své k ústí u Hamburka pojímá v sebe 
množství řek a potoků, ježto mají vesměs jména slovanská, a to 
v Čechách: Bělou (Weissbach) u skály Tvrze, Malé Labe u 
Hostinného, Úpu u Jaroměře, Medhuji u Josefova, Trutinu 
u Smiřic, Orlici u Hradce Králové, Loučnou a Chrudímku u Par- 
dubic, dále Doubravu a Cidlinu u Libic, Mrlinu naproti Sadské, 
Jizeru u Toužími, Vltavu u Mělníka, Ohři u Litoměřic, pak 
Bělou, PlouČnici a Kamenici blíž hranic sask^fch. Za pomezím 
českým vtékají do Labe: Bystřice u Drážďan, Sála a Ohra blíž 
Magdeburka, Hobola, Tepen ice, Lokenice, Jedla* (Elda), Suda 
(Sude) u Radhoště, Bilena, Kaknice a jiné, jichž pravým jménem 
slovanským neumíme pojmenovati. 

Jméno Labe vidí se, co do původu, býti ve svazku s kmenem 
lab a odvedeným z něho časoslovem labiti a lábati, tolik co 
píti, a jménem statným labuť, polsky labedž *). Neníť pak 
Labe jediná voda toho jména v zemích slovanských. V Cechách 
jest kromě něho potok Labe blfž Malé Skály, na němž mlýn 
slově „na Labi," a nad Vysokým Mýtem potok „Labičko," jenž 
teče od Sloupnice přes Hermanice do řeky Loučné. Na Slovensku 
slově blíž Hrádku nad Píšřany potok nevelký Labce, a ve-Styrsku 
Labnice (Lafnitz) řeka horská, vpadající do Raby; v Srbsku jest 
potok Lab a v Bulharsku řeka Laba (Labe). Také místní jména 
téhož kmene jsou v zemích slovanských obyčejná, na př. v Ce- 
chách: Laby, Labzí, Labouň, Labětín, PodlabceaLabinec (vrch); 
ve Slezsku Labzice u Milice, v Dalmatsku Labín (AlbonaX v 
Bulharsku Labice a v Rusku Laba, Labún a Labnov. 

Latinské a řecké jméno Albis ("^Xj8^) povstalo ze slo- 
vanského Labe přeložením hlásky a před plynné ř, jakž to or- 



1) Adami Bremensis Histor. ecdes. Hamáburg. II. art. 18 etl9. -» *)Yiz 
Sloyník Jung^ADDŮv. 



126 

gánům římským a řeckým bylo příhodnější. Taktcž proměnili i 
Němci slovanské Labe nejprv v „Albe," jak v Krkonoších podnes 
se mluVí, a potom v „Elbe," přezvukem a v e, s kterouž pro- 
měnou porovnati sluší takě proměnu českého místního jména 
Lhoty v německé Algot a Alhiitten a potomně v Elgot a Elhiitten. 
Němečtí učenci mají Labe vůbec za jméno původně ně- 
mecké. J. Grimm domnívá se, že kmen jména Elbe, lat. Albis, 
Česky Labe, jest domnělé gotické Albs, staroněm. Alp, alpiz, 
středoněm. elbez, staronord. alft, ags. alfet, česky labuť, a že jméno 
řeky Labe a ptáka labutě jest jedno a totéž, co latinské albus^ 
totiž bílý *). A. Wilhelm, Fr. A. Donamerich *)~a K. Preusker 
dovozují, že slovo Elbe znamená v němčině řeku vůbec, rovněž 
jako staronordické či švédské Elf či Elfa vesměs vodu značí. 
Wilhelm jmenovitě o tom praví: „Den Namen Elbe leitet Fa- 
bricius von seinen elf Quellen her. Im Schwedischen heisst noch 
jeder Fluss Elf; so war es wohl auch im Altdeutschen, und die 
Elbe hat vorzugsweise diesen Ehrennamen behalten"*). Zvláště 
horlivě hájí německého původu jména Labe Preusker, ohrazuje 
se vší silou proti tomu, že by pocházelo ze slo vančiny. „Die Elbe** 
dí „hat einen altdeutschen Namen, und es ist wahrhaft droUig, 
wenn man so weít gehen will, ihn von dem slavischen Laba 
ableiten zu woUen; es kann schwerlich angenommen werden, 
dass die seit friihester Zeit an diesem echtdeutschen 
Flusse wohnenden Germanen (nechť toho p. Preusker do- 
káže!) um einen Namen fur ihn bei den erst spater (kdy asi?) 
an ihn gelangten Slaven angesucht haben werden. Die Elbe 
fiihrt einen sehr naturlichen Namen im Deutschen. Alba, Albja, 
Elbe a. h. d. heisst Fluss (v kterém slovníku?), Elf nordisch, und 
noch jetzt in Schweden"*). Proti tomuto odvádění jména Labe 
ze Švédska však připomínáme, že řeka Labe počíná se a teče v 
Cechách á nikoli ve Svédích, a že by bylo velmi podivné, aby 
z tak daleké země měla jméno své. Učenci výše jmenovaní tvrdí 
sice jednomyslně, že slovo Elbe v němčině znamená řeku vůbec, ale 



1) J. Grimm Gesch. d. deutsch. Sprache, S. 228 u. 466. — ») Fr. A. 
Dommerich D io Nachrichten Strabos iiber Deutschland. Marburg 1848, S. 93. 
— 8) A. "Wilhelm Germanien, S. 77. — ♦) K. Preusker Blicke in die vater- 
láudische Vorzeit U, 25. 



126 

ani jediným příkladem toho nedokládají; skutečně pak není v 
zemích německých mimo slovanské Labe jiné řeky, kteráž by se 
nazývala „Elbe." 

10* Salaš. Sála* 

Z přítoků řeky Labe známa byla Římanům a Řekům je- 
diná Sála, kterouž Strabo nazývá SáXag *). Ptoleméus jí nejme- 
nuje, kronikáři středověcí však ji nejednou připomínají. Ze jest 
Sála jméno slovanské, potvrzuje již starý letopisec kláštera Rein- 
hardsbrunského v Duřinkách, jenž píše k r. 1193: Hermanmis^ 
lantgravius Thuringensis, in orientalem Saxoniam provectus, super 
ripam fluminisj quod slavica Ungua 8 ale dicitur, ad urbem Oamberg 
castra metatus est *^. Přes to vysvědčuje se povaha slovanská 
řeky Sály krajinou, kde se počíná a kudy teče, slovanskými 
jmény vod, které v sebe pojímá, a tím, že i v jiných zemích 
ondy slovanských, a to jediné v zemích takových, totéž jméno 
se shledává. 

Sála Labská má počátek v tak řečených Smrčinách blíž 
pramenů Jlohanu a Ohře České. Již nedaleko zřídel jejích vpa- 
dají do ní potoky Lamitz, Schwesnitz a Regnitz, nad městem 
Dvorem k severu potoky Selbitz, Moschwitz a Lemnitz , na jih 
od Saalfeldu potok Loquitz, u Blankenburku Rina a u města Or- 
lamiinde řeka Orla; níže pod hradem Lobdou spojují se s ní po- 
toky Roda, Leitra a u Sulce Jilma (lim), ježto teče odWaimaru; 
naproti Naumburku vlévá se v ni Unstruta, sesílená Losou (Los- 
sau) a Vipavou (Vipach), u Beuchlitz nad městem Halí Halstrov, 
pod Halí Salice (Salza), přicházející ze Slaného jezera, dále 
Vipera (Wipper) a Buda (Bode), až pak naproti Srbišti (Zerbst) 
vpadá do Labe. 

Jiné řeky téhož jména jsou: Sála duřinská, nad níž leží 
město Kyšice (Kyssingen), vlévající se do Mohanu; Sála řezenská, 
přítok řeky Řezný; Sála s přítokem Salicí (Salza) v Salcburaku; 
Salice (Salza) v Horním Styrsku, kteráž teče od Marie Cel do 
řeky Múry, a konečně Sála (Zála) v západuích Uhřích, ježto 
se tratí v jezeře Blatenském. 



*) Strabonís Geographioa Vil, 1. — ») Fr. Wegele Thfirlngrische Ge- 
schichtsquellen, I. Bd. Annales Reinhardsbrunnenses. Jena 1854, S. 63. 



127 

Slovo sála znamená v sanskrtu vodu, a. sál v lužické srb- 
štině rybník; zdali tedy podlé toho Sála Labfiká znač/ jen 
vodu vesměs, anebo vodu slanou zvláště, nebudeme rozhodovati; 
však dotj^káme, že při všech řekách, jmenovaných Sála a Salice, 
jsou slané prameny, až na Sálu uherskou*, o n/ž nám není vě- 
domo, zdali v sobě chová pramen slaný. 

li* SvebuB* Spreva. 

Ptoleméus jmenuje v střední Germanii řeku Hov^fia^^ do- 
týkaje, že v krajině od Labe na východ až k ní bydlejíSemnoni. 
Dle jeho mapy Germanie měla prameny asi u vrchu Askibur- 
gion a ústí někde u Roztok při moři. Poněvadž v těch končinách 
nižádné řeky podobného jména není, mají někteří spisovatelé za 
to, že Ptoleméus tu pochybil a nazval buá Odru anebo Vranou 
(Warnow) v Meklenbursku Svebus. Nám však podobá se, že spíše 
písař geografie Ptoleméovy chyby se dopustil, napsav ^ov^fiog 
na místě Sn^ij^og^ a že se tu rozuměti má řeka Spreva, kteráž, 
počínajíc se na hranicích českých nedaleko Ještěda (Askiburgion), 
teče odtud na Budišín, dále, pojavši v sebe druhý pramen Spre- 
vici, na Hrádek (Spremberg), Chotěbuz a dolů k Berlínu, u Span^ 
davy vpadajíc do Hoboly a s ní společně u Havelsberku do Labe. 
Teče tedy právě krajinou, v níž Semnoni (zemani) na sněmy a 
k bohoslužbám do Slivna neb do Stodoran (u Havelsberka) se 
scházívali. Za Sprevu pokládá řeku Suebus již také oebestian 
Miinster, učený vydavatel geografie Ptoleméovy (r. 1540) a J. E. 
Biester v rozpravě: „Zdaliž nejstarší obyvatelé Braniborska byli 
Němci nebo Slované ** *). 

12* Viadrus. Odra* 

Řeku Odru, kteráž slově dialekticky v Cechách, též luži- 
ckosrbsky a luticky Vodra, přivádí ze starých spisovatelů jediný 
Ptoleméus, nazývaje ji Viadros (Odiadog), Adam Bremský (ok. 
r. 1075) dává o jejím počátku a toku tuto památnou zprávu: 
yjOdera flumen, amnis ditissimus Sclavanicae reffionis, oňťur in pro- 

fundissimo Meráhorum saltUj vergens in boream, per medios Winvr 
lorum transit populos, donec perveniat ad Juminem^ vhi Pomeranos 



^) Abhandlungen der k. preus. Akad. d. Wissenschaften. Jahrgg. 1810 
BerUa 1815, S. 127. 



128 

dividit a Wilzis^* *), t. j. „Řeka Odra, nejhojnějŽí voda v krajině 
slovanské, má počátek v hustém lese Moravském, odkudž ubfrá 
se na sever, tekouc uprostřed národů slovanských, až dojde k 
Vol/nu, kdež dělí Pomořany od Luticů. " Podlé těchto slov Adama 
Bremského tekla Odra ještě v XI. století krajinou veskrz slo- 
vanskou, ježto vytlačování Slovanů na dolním a středním toku 
jejím u Štětina a ^Vratislavi, počalo se teprv v XII. století a ko- 
lonisace u pramenů jejích na Moravě v století XIII. Na potvr- 
zení zprávy Adama Bremského, že Odra za jeho doby, zajisté ale 
již i za doby Ptoleméovy, šla uprostřed obyvatelstva slovanského, 
přivedeme tu jména výhradně slovanská vod vedlejších do ní 
vpadajících, od tohoto obyvatelstva jim daná. . 

Řeka Odra; vyšedší z hustého lesa jedlového blíž Kozlova 
na východ od Olomouce, v němž, jak Adam Bremský správně 
udává, má svůj počátek, pojímá v sebe potoky Smolnou, Smi- 
lovku a Cermnou; nad městysem Spálovém Budišovku, Suchou 
a potok Něčín, u Mankovic potok Vražný, u Jesenice Temenici, 
nad Jičínem Jičinku se Zrzavkou, u Albrechtic Sedlničku, blíž 
Proskovic Lubinu a Ondřejnici, u Třebovice Opavu a pod Ostravou 
Ostravici. Pod Ratiboří v Horním Slezsku vpadají do ní řeka 
Pština s Trojí a Moravou, u Převozu Rudka a níže ní Běravka, 
u Kozlí Kladnice, u Stradúně Stradúnka, u Krapkovic Osoblaha 
s Prudníkem, pod Opolím Malá Pěna, níže Břehu Nisa se Stě- 
navou, u Vratislavi Olava a Slez, pod Vratislaví Bystrica se 
Svidnicí, u Parohovic Kače, u Hlohova Baryč, u Krosna Bobr, 

v 

spojený s Kvičí a Černou, a pod Hubínem Nisa Lužická. Dále 
na sever vlévají se do Odry u Kunic Pliska, u Kostřína Varta, 
u Kynic Odřice a Kunice, blíž Světu Velsa, tekoucí z Voleckého 
jezera, u Štětina Řehlice a Pernice, blíž Police Jiná a nedaleko 
mÍ3ta, kde se vlévá do Východního moře, Stepenice. 

Hledíce k této řadě slovanských jmen přítoků Oderských 
a k svědectví Adama Bremského o někdejším výlučně slovanském 
obyvatelstvu na pořičí Oderském, nemůžeme pochybovati, že také 
jméno Odra jest slovanské. V češtině znamená odr, dial. vodr 
a vodro stromek či tyčku, zvláště na vedení vína. Totéž znamenal 
vodr v zašlém nářečí lutickém, ježto se v Meklenbursku r. 1232 



^) M. Adami Historia eocle9Íae Hamaburgensis 1706, art 13. 



ižd 

na řece Vranove blíž Guostrova jmenuje Vodrový les (Wodrowi 
laz) *)j a rovněž v Charvátsku, kde také jest řeka Odra a nad 
ni dve vesnice téhož jména, nazývají se koly na y/no odřiny. 
Jest tedy Odra voda v odrovém les6 se počínající, jako slově 
voda, počínající se v lese dubovém Či v doubravě, Doubrava, jiná, 
prýštící se mezi Lipami, Lipnice, jiná zase jmenuje se od olší 
Olešnice, od vrb Vrbice, od břeven Břevnice a p. Řekové a Ří- 
mané, uslyševše na cestách svých, konaných za příčinou obchodu 
po řece Odře do Štětina, jméno Vodra, nazvali ji dosti správné 
Viadros neb Viadrus, Ptoleméus pak, položiv toto jméno do 
svého zeměpisu, zůstavil nám v něm průkaz neomylný, že v IL 
století po Kr. na jejím pořičí v Moravě, ve Slezsku a v Pomoří 
byli domovem Slované. 

Šafařík, kterýž pokládá řeku Odru v době římské za hra- 
nici Němců a Slovanů, porovnává jméno Viadrus a Odra s li- 
tevským slovem audra (proud, fluctus)^ se sanskrtským udra 
(voda), řeckým * vdíúQj lat. udor, got. vato, slov. voda, a zůstavuje 
na váze své, kterému jazyku zvláště jméno dotčené přináleží '). 

Spisovatelé němečtí mají Odru (Oder) vůbec za řeku 
německou, jako Labe, Vislu, Dunaj a téměř všechny vody v Ger- 
manii. K. Preusker zejména se domýšlí, že jméno Oder pochází 
ze staroněm. Ottar, die FIschotter, jakož prý jméno řeky Bober 
odvedeno jest od staroněm. Bibar ^). O. A. Mohne zase pokládá 
jméno Viadros a jména všech jiných řek germánských za kel- 
tická, ježto dle jeho zdání v Germanii před Němci obývali Kel- 
tové, od nichž prý řeky jména obdrželi *). 

13. Tirala. Visla. 

Řeku Vislu připomíná nejprv Pomponius Mela r. 48. po Kr., 
nazývaje ji Visula; Plinius a Ptoleméus ji jmenují Vistula,AnMni- 
anus Marcellinus Bisula; v listinách a spisech středověkých slově 



í) O. Lisch Meklenburgische Urkunden. Schwerin 1841, III, 79. — 
») Šafařík StaroŽ. slov., str. 398. — «) K. Preusker BUcke in die vaterl. Voraelt, 
II. 95. Preusker vfibeo nebývá v nesnázi, kdyŽ jde o vyhledání němeekého 
kmene vod germánských; Visla pochází dle jeho výkladu z něm. Quisl ^= Fluas, 
Labe z nordick^ho Elf, Orla z něm. Erle, Moldava z něm. Waldaha == Wald- 
wasser, Morava z nem. Maraha. — *) C. Mohne Etymologische VQterďuohttngen 
iiber geograpb. Kamen. Barlin 1856—03. 

9 



130 

Visula a Vyšla. Poláci a Cechové jí říkají Visla. S tímto jménem 
porovnána budte jména vod: Vis, Visa, Víslava v jihovýchodních 
Tatrách; VisHca, Vislok a Visloka v Haliči; též jména míst: Vi- 
sloček, Vislova, Vislovice, Visřov a j. v týchž krajinách. Ze 
jméno Visla jest slovanské, dovozuje P, J. Šafařík ve Starožitno- 
stech slovanských, str. 399. 

14* Maře Snevieum, More Slovanské* 

Tacitus jmenuje západní čásť Východního moře (Ostsee), 
kteráž jde od Aestionů u Visly vedle severního přímoří ger- 
mánského, y^mare Suevicum," an dí: ^^Ergo jam dextro Suevici maris 
litore Áestiorum gentes adluunturJ^ *) Jest to tedy moře Slovanské, 
nazvané od obyvatelů na jeho pobřeží. Ptoleméus, maje na zřeteli 
východní čásť téhož moře, od Visly počínajíc, nazývá je dle oby- 
vatelů pomořských v té krajině mořem Sarmatským, Oceanus 
iSarmaticiis *). Nynější moře Severní (Nordsee), kdež obývali 
Němci (Germani v užším smyslu), slulo mořem Německým, 
maře Oermmiicum. 

« 

/3) Jména hor. 

!• Bakenis* Bukovina* 

Julius Caesar vypravuje o velikém lese v Germanii, jmé- 
nem Bakenis, kterýž ěiní hranicí Cheruskfi a Svevů a chrání ty 
i ony od vpádů obapolných '). Ježto tak velikého lesa mezi jedi- 
nými Cherusky a Svevy nestává, ovšem ale mezi Cherusky, Chaty 
(Hesy) a Svevy, snášejí se historikové Ch. Barth *), K. Mannert **), 
A. Wilhelm ®) a j. v tom, že Caesar rozuměl lesem Bakenis zá- 
padní les Duřinský, jenž se táhne od řeky Mohanu vzhůru po 
hranicích hesskoduřinských, a Čině tu přirozené rozhraní Němců 
a Slovanů, nazývá se v středověkých kronikách a listech Silva 
Buconia ^), Buchonia ®), Boconia a Bochonia (r. 751) •), kterýžto 



^ ^) Tacitus Germania, 45. — «) Ptolemaeus Qeographia III, 5. — ») Pravíť 
JuUas Caesar (De bello QaU. VI, 10): ,jSilvam e$$e ibi infinita magnitudine, 
quae appellaíur Bacenia; hanc longe inirorsus pertinere et pro nativo můro 
ohjectam Cherusco8 ah Suevis Svevosque ab Oheruscia iniuriis incuraionibus- 
queprohibere.^^ — *) Ch. Barth Urgesch. d. Teutschén II, 22. — *) K. Man- 
nert Germania, S. 183. — •) A. Wilhelm Germanien, S. S6. — ») Gregor Tu- 
roněnsis II, 40. — ^) Fredegar Histor. Frane., c. 87. ^,8igi$éertuěre»Bue ko- 
ni am cum exerciiu iranaiena Thoringiam prcpůraty — •) E. F. Dronke Cod. 



lál 

vyklad za pravý majíce, dotýkáme, že středověké Boconia nic ji- 
ného není, nežli slovanská Bukovina (lozicky Bukojna), kteréž 
jméno změnil Julius Cacsar, přeměnou hlásky u y a tak, jako 
Uhři jméno lesa Bukovnico na hranicích korutanských, udělavše 
z něho Bakonak, a Němci jméno vesnice Bukoviny v Cechách, 
z něhož udělali v Litoměřicku Bocken aBokwen a v Kralohra- 
deckií Bock. Koncovka is ve jméně Bakenis nebyla Římanům 
neobyčejná, jakož nazývali Labe Albis místo Albia, Wels Oví- 
labis a p. 

v 

Ze Bukovina byla skutečně stromovím bukovým porostlá, 
vysvědčuje Zikmund z Puchová ve své Kosmografii Oeské, v níž 
praví: „Buchonie, krajina s hlavním městem Fuldou, obklíčena 
lesy bukoyými a dubovými *). 

2. GabrUa. Javornice^ 

Ptoloméus tu, kdo popisuje běh Dunaje, klade mezi ústí 
řeky Jinu a les Lunu (Manhart) oklik, jejž činí Dunaj na sever 
u lesa Gabrity (tm rijV Fa^Qkav SXijy) «). Tento oklik, tá- 
hnoucí se od Medlíka (Melk) až téměř ke Křemži, padá přímo 
k lesu Javornici (Jauerling), jenž jde po levém břehu Dunaje 
vzhůru až k městysu opici a jest na této straně po blízkém vrchu 
Ústraní (Ostrang) nejvyšší kopec v Dolních Rakousích. I neníí 
dle tohoto popsání nižádné pochyby, že Ptoleméova Gabrita jest 
les Javorníce '). Ptoleméus připomíná touž Gabritu při popiso- 
vání hor a národů v Germanií ještě dvakráte, na jednom místě 
pravě, že leží pod Sudety (horami ěeskorakouskými), a na dru- 
hém, že na západ od ní bydlejí Naristi (Narďané v Horních Ra- 
kousích) a na východ Markomané. Před Ptoleméem pak již také 
Strabo jmenuje les Gaubritu (TavfiQ^ra) v též krajině blíž No- 
ricum, dokládaje, že jsou v držení jeho Svevové. 

' Jméno Fa^Qlta se liší sice dle sluchu, od jména Jayor- 
nice dosti značně, jest však nicméně etymologicky jedno a totéž. 



diplom. Fuldensis. Cassel 1850. „/n loeo, qut vocatur Boconia, erga ripam 
fiuminis Vultaha,.^^ Ad. an. 761. — *) Kosmographia Česká, 1554, list 422. — 
*) Ptolemaeus Geographia II, 11. — ^) A. Buchner se domýSlí (Die Ein- 
wohner Deutschlands nach Ci. Ptolemaeus, S. 8), že Gabrita jest hora Arber 
(Javor) y Šumavě, kterýž výklad ale nesrovnává se s výS© vyloženým Ptole- 
méovýra vypsáním okolní krajiny Podunajské, 

9* 



132 

čehož dovedeme porovnáním jmen podobných. Němci nazývsyf 
tvrz Javoří blíž Drozdovic v Dolních Rakousích a jeden vrch 
(Javor) blíž MedlHui „Gauer," ves Javoří u Kundratic v Písecku 
„Gaberle;" a ves Javor v Litoměfícku „Gabhorn." Připomene- 
meli nad to, že v Cechiich a na Moravě Javor" vyslovuje se 
dialekticky jabor (gabor) a že Rekově místo j rádi kladli hrdelku 
g^ rovn^ jako Němci (srovnej: Jemnice v Plzeňsku něm. Gam- 
nitz, Jablonec Gablenz, Jelenov Gellenau, Jeseň Gessing a p.), 
těž i to, že sykavku c a 5 znamenali hláskou f, tedy snadno při- 
svědčíme, že Javorníce rakouská pod perem Ptoleměovým a Stra- 
honovým zcela přirozeným pořadem zvukoslovným proměnila se 
v Gabritu Čili Gabretu. ' 

Posud pokládaná jest OahrUa siha vůbec za Šumavu ^) a 
jměno Gabrita za keltickě, ježto prý má podobnost se jménem 
místním Gabromagus ve Styrsku (na mapě Peutingerově) a s 
osobním jménem Ver-gabretus, jak nazývá Juliud Caesar nejvyš- 
šího správce Heduanů v Gallii *). Však poj»sovatelě Šumavy 
B. Grueber a A. Miiller nepřikládají víry tomuto výkladu z kel- 
tiěiny, a shodují se s vyložením naším, píšíce o tom takto: „Man 
hat die Gabreta der Griechen aus dem gallischeh Etymon zu er- 
klSren gesucht ; viel natiirlicher aber scheint dié Ablci^ung aus 
dem Slavischen, v^o jabor den Ahornbaum bedeutet, welcher 
einst den Bestánd mehrerer Theile des BShmerwaldes bilden 
mochte und noch jetzt dort hUufig gefiinden v^ird."') 

Ptoleměus, tu kde popisuje tok Dunaje, pokládá za oklikem, 
jejž Činí Dunaj u lesa Javorníce (TafiQÍTa), jiný oklik u lesa 
Luny, dotýkaje, že pod ním bydlí velký národ Baemi až po Du- 
naj *). Dle tohoto popsání padá les Luna přímo tam, kde nyní 
jest vrch Manhartsberg na východ od řeky Kouby (Kamp), a jest 
to týž les, který dělil až do nejnovější doby Dolní Rakousy nad 
Dunajem na dva kraje, podle něho jmenované. K tomuto polo- 
žení hledíce, mají také někteří spisovatelé němečtí, zejména 



^) Strabonis Geographica YII, 1. — *) K. Mannert Germania, 8.414. — 
•) J. E. Vooel Pravěk země České I, 121. — *) B. Gnicber u. A. Miiller Der 
Bayerieche Wald. Regensburg 1851, S. 4. 



133 

J. Adelung, Ch. Barth a A. Buchner *), Ptoleméovu Lunu za 
Manhart Či Manharz, a pokládají toto jméno za překlad latin- 
ského j^lunay^ ježto v staroněmeckém znamená Man Mondahart 
Čili harz les. A vša,k pravdě se nepodobá, že by zeměpiseo řecký, 
jenž všude užíval jmen i třeba porušených v jazyku jedné každé 
krajiny (na př. v Rakousích Gabrita (Javornice), Kamp (Kouba), 
Te (Dyje) a p.), byl tuto položil na místě jména domácího jméno 
latinské, nébrž spíše lze za pravé míti, že jméno Luna vzato 
jest z jazyka okolního obyvatelstva, kteréž pak Němci, přišedše 
do těchto krajin, za Mondharz sobě vyložili. Zdaliž ale dotčený 
les odváděl jméno své skutečně od Luny, jakž staří cechové 
měsíc nazývali a Slovenci posud nazývají, toho nebudeme ani jistiti 
ani tomu odporovati; však vidí se nám k víře podobnější, že se 
tu Ptoleméovým jménem mají rozuměti nějaké Lůny, jako jsou 
Louny a Lounký v Cechách, kterýmž Lůnům Římané a Rekové 
dali latinskou formu Luna, jako spisovatelé latinští v středověku 
českému městu Lounům. 

4* Korkonti. Krkonoše* 

Hor Krkonošských za doby římské sice žádný spisovatel 
nepřivádí; Ptoleméus však jmenuje pod horou Askiburgiem ná- 
rodek KoQXovroiy patrně podlé těchto hor, což šire vyloženo v 
Článku o tomto národku. 

5* Avkiburgion* Jeiféd* 

Na severovýchodní hranice české klade Ptoleméus horu 
^AúxiPovQyioPy až po kterou šli Lugi-Diduni (Dědošané) a podél 
níž za Batiny (Budišany) bydleli Korkonti *). Dle tohoto polo- 
žení vidí se býti Ptoleméův Askiburg vrch Ještěd na jih od Li- 
berka, zvýší bez mála 3500 stř., z něhož jest rozsáhlá výhlídka 
do Čech i na jiné strany. Němci nazývají tuto horu Jeschken- 
berg, tedy bez mála tak jako Ptoleméus, i neníť pravdě nepo- 
dobné, že Ptoleméus to jméno obdržel prostředkem porýnských 
kupců německých, kteří chodili od Mohuče po silnici skrze Míšeň 



1) J. Ch. Adelung Alt. Gesch. d. Deutschen, S. 218; Ch. K. Barth Teut- 
Bchlands Urgesch. II, 22 a A. Buchner Die Elnwohner Deutschlands, S. XI u, 
4, — *) Ptolemaeus Geographia II, 11. 



134 

a Li^ici, odkudž boru Ještěd jest viděti, za obchodem do Stět/na, 

v 

Gdaňská a Kyjeva, scházejíce se tu s Řeky. Němci, nemohouce 
slova „Jesžed" vysloviti, proraSnili je v Jeschkenherg a Rekové 
Jeschkcnberg v Askiburg. 

Někteří vykladači Ptoleme'ovi *) mají horu Askiburgion za ' 
Krkonoše; tomu však jest na odpor jednak jméno od Krkonošii 
zcela rozdflné, jednak to, že Ptolcméus přivádí na blízku národek 
Korkonti, jehož jméno oíividně „Krkonoše" v sobě zavírá. Jiní 
spisovatelé zase identifikují vrch Askiburgion na hranicích ěesko- 
slezských s tvrzí římskou téhož jména (u Tačita Asciburgium *), 
u Ptoleméa Askiburgion) na Rýně, a vykládají to i ono za ně- 
mecké Eschenburg ^), kterýž výklad, pokud ěeského Askiburgion 
se týče, ovšem nemá podstaty, poněvadž tehda v Cechách ještě 
Němců nebylo. 

6* Vandallei montes* Srbské hor/« 

Dio Gassius, jenž vypravuje o Drusovi, kterak r. 9. př. Kr. 
předsevzal výpravu válečnou skrze Ghaty na Svevy až k Labí, 
ale nemoha přes tuto řeku proraziti, s nepořízenou se vrátil, při- 
pomíná, že Labe počátek má v horách vandalských (Ta Ooavda- 
Xixa "oQtj) a vlévá se v znamenité šířce do Severního moře *). 
Tyto hory vandalské jsou hory Srbské,* nyní Krušné zvané, kteréž 
Cechy dělily od Srbska (Duřinska a Míšně), a do nichž také Ta- 
citus klade počátek Labe (totiž Ohře). Zé slovo „vandalský" 
znamenalo tolik, co něm. wrindisch, po česku srbsky, zevrubně 
vyloženo jest ve Článku o Vandalech. 

r) Jména osad. 

!• Marobttduiii. 

I 

Pod stupněm 35. délky a 49. šířkj^ jmenuje Ptoleméus 
město MaQÓfiovdov^ jímž značí sídlo Marobudovo, připomínané 
také od Strabona aTacita. Však města neb hradu jména tohoto 
ani v Cechách ani v Moravě nikdy nebylo, ježto se o něm nikde 
jinde zmínky nečiní, a hlavní město bez všeliké památky ze světa 
nezmizí. Hledíc ke stupňům výše přivedeným, byl by byl sídlem* 
Marobudovým hrad Zvikov. 

*) Ki Mannert Germania, S. 439. — «) Tacitue Germania, 3. — 3) Ša- 
fařík Starož. slov., str. 339. — *) Dio Cassius 65, 1. 



135 

t. Brodenti*. Brod. 

Nižádné snad jméno mfstní v Germanii, zapsané od spiso- 
vatelft římských a řeckých, nevydává takového jasného svédectvf, 
že Slované v Cechách a v Bavořích bydleli již v II. století po 
Kr., jako jméno města BqodévTia v geografii Ptoleméově. Le- 
želoí pod 33® délky a 48® šířky, a položeno jest dle těchto stupňů 
na mapě Germanie rukopisu Florentinského dotčené geografie 
z r. 1454 *), chovaného vek. dvorské bibliotéce Vídenské, 
u pramenů řeky" Kouby v Bavořích blíž hranic českých. K. Man- 
ncrt, neznaje mapy Florentinské, klade Brodencii dle jmeno- 
vaných stupňů do též krajiny, totiž do hrabství Koubského *); 
A. Wilhelm pak pokládá ji ještě určitěji blíž samého města Kou- 
by ^), tam, kde leží bavorské město Furth (první štace na železnici 
od Domažlic). A však ani Mannort, ani Wilhelm nevěděli, že 
město Furth slově v celých západních Cechách od starodávna *) 
a podnes Brod, a že tudíž Ptoleméus, zaznamenav jméno Bro- 
dentia, vysvědčil, že krajina okolní za jeho doby byla česká. 

Jest pak u města Brodu mělčina (brod) v řece Koubě, kta- 
rouž od nepamětné doby šel obchod z Bavor do Cech, a mnoho 
jmen místních v blízké krajině připomíná zašlé tu obyvatelstvo 
slovanské po dnešní den, zvláště jméno dvou potoků Pastritz, 
kteréž blíž města vpadajído Kouby, jména potoku a vsi Hrabice 
(Grabitz), měst Osí (Eschelkamm), Kouby a Kočína (KStzting), 
vsi Lomů (Lam) a vrchů Cerchova, Jezera (Osser), Javoru (Ar- 
ber) a j. Také v řeči obyvatelů Brodských a sousedních po celém 
údolí Koubském od Osí až za město Koubu podnes rozeznávají 
se zvuky, slova a obraty slovanské *). 

v 

Ze Ptoleméus jméno a polohu města Brodencie zcela správně 
poznačil, vysvětluje se tím, že Brod leží na staré hlavní cestě od 
Řezná a Strubin do Uech ke Kdyni a kDomažlicům; učenci tedy 
neb kupci pocestní, kteří Ptoleméovi jména místní do geografie 
sbírali, znali jméno i položení toho města velmi dobře. 



^) V nejstarším rukopise geografie Ptoleméovy na Svaté Hoře (Athos) 
mapa Germanie schází. — *) K. Mannert Germania, S. 170. — ^) A. Wilhelga Ger- 
manien, S. 212. — *) Viz to jméno v listS rady Klatovské z r. 1481 v Pa- 
lackého Archivu Českém, I. 330. — *) B. Grueber a Ad. Miiller Der Bayerische 
Wald, S. 48 u. 276. 



136 

3« Siragoaa* ISiřehom* 

Město Stragona padá dle stupňů od Ptoleméa vyměřených 
do Slezska na východ od hor Krkonošských; že však tyto stupně 
v rozličných vydáních zeměpisu Ptoleméova nestejně jsou udány, 
nelze položení jeho dokonale určiti. Dle podobnosti jména máme 
Stragonu za Střehem^ něm. Striegau, město starodávně, v listech 
středověkých y,castrum Stregonia^ zvaně, na jihozápad od Vratislavi. 

4. Viritiiun. Vréany* 

Starožitníci němečtí F. Kruše, A. Wilhelm, Ch. Reichard 
a A. z Wersebe mají jednomyslně za to, že Viritium neb Viru- 
tium, jež Ptoleměus klade ke stupni 41. délky a 54®, 30^ šířky, 
jest město Wrietzen v Branibořích, severovýchodně od Berlína, na 
starém řečišti Oderském, kdež i některé starožitnosti pohanské na- 
lezeny jsou. Diplomatického jména slovanského toho místa ne- 

v 

známe; ježto však z místního jména Yršany v Cechách Němci 
udďali Wirschen a ze jména Vrčany Wirtschcn, nechybíme snad, 
majíce poněmčené Wrietzen za slovanské Vrcany neb Vrčany. 
Že krajina, kde leželo Viritium, byla slovanská, ukazují 
jména osad okolních, na př. Wustrow,Levín, Blesin, Zelin, Klosow, 
Kinitz, Klewitz, a měst: Kostřín, Golzow, Platkow, Kwilitz, 
Leczin, Trebín, Moglín a j. Učenci němečtí, dle nichž všechna 
krajina od Rýna až k Visle za Časů Ptoléméových byla německá, 
zavrhují ovšem tento výklad, a jmenovitě Reichard nazývá vše- 
liký odvod jména Viritium ze slovančiny, za „unniitze etymolo- 
gische Spitzfindigkeit^ *). 

5. KalUia. KaUi. 

Pod stupni 43^ 45' délky a 52®, 50' Šířky klade Ptole- 
méus v zeměpisu svém mezi městy v severovýchodní Germanii 
město KcíkiOía. Dle položení i dle zvuku jména jest to město 
Kališ v Poznaňsku, v čemž se všichni vykladači Ptoleméovi, od 
Mannerta počínajíc, shodují. 

6. UTirunuin* Varín* 

Ptoleméovo Virunum pod 40®, 30' délky a 55* šířky mají 
jedni za město Varín (Waren) na Muřickém jezeře, jiní za město 



') Ch. Reichard Germanien, S. 253, 



137 

Skvěřín (Schwerin) v nynějším Meklenbur^u. To i ono jeví 
zvukem svým původ slovanský, pročež netřeba se strany naší ni- 
čeho dokládati. 

7« Treva* Travná. 

Jméno města Tgijova, kteréž Ptoleméus přivádí v severní 
Germanii, shoduje se ve znění velmi se jménem řeky Travný 
(u Adama Bremského ok. r. 1070 Trávena) nad Hamburkem. 
Nebudeme se tedy mýliti, rozumějíce jím prastaré obchodní město 
Travnu při ústí té řeky, v starých listinách castellum zvané, jemuž 
Němci v středověku dali jméno Travemunde. 

8* liacibargiam* Ratiboř* 

Město Aam^ovQY^ov^ položené u Ptoleméa pod 39® délky 
a 56® šířky, vykládají Fr. Kruše a A. z Wersebe za Ratiboř Či 
Raéiboř, něm. Ratzeburg, město a hrad jižně od Lubeka, což s po- 
lohou i se zvukoslovím dobře se srovnává. Hláska r v násloví 
proměněna jest v I tak, jako přešlo I v r ve jméně vsi Ludslavic 
blí^ Holešova na Moravě, kteráž nyní slově Rudslavice. 

9* Baoiiiuni* B/nice* 

Město Bunitium, kteréž Ptoleméus přivádí mezi Lacibur- 
gium a Virunum v Meklenbursku, vidí se dle zvuku býtiBynice, 
osada na ostrově Lalandě na sever od Roztok, kdež ještě několik 
jiných míst, na př. Tillitz a Heritz, mají jména slovanská. Jméno 
Bynice a Byňov nalézá se ^ké v Cechách. Ch. Reichard domnívá 
se, že Bunitium jest ves Benz na ostrově Uznojmě při ústí Odry. 

10» Moguntiaciun* Mohuc* 

Staroslavné město při ústí Mohanu do Rýna nazývá Tacitus 
Moguntiacum, Ptoleméus Maxopriaxov. Sv. Jeronýmovi k r. 409 
slově též Moguntiacum, zeměpisci Ravenskému Maguntia, a -po- 
zdějším spisovatelům latinským Moguntia a všelijak jinak. Němci 
jmenují je Mainz a Francouzi Mayence, Cechové pak vůbec Mohuc 
neb Mohuě. 

Učenci v tom se snášejí, že město Mohuc odvádí jméno své 
od řeky Mohanu, kteráž se pode ním vlévá do Rýna. ,jMoffin^^ 
praví starý spisovatel „ex quo, tUfama saruU^ Mogontía dieta eatf^ 



138 

a jinde ,tNomen ob ir^kiao recipit Moguntia Mogo.'^ ^) Z kterého ja- 
zyka však jméno města i řeky pochází^ v tom jsou spisovatelé na 
rozdílech. My, jenž jsme prokázali (viz Článek Mohan}, že jméno 
Mohan jest slovanské, nemůžeme míti za jiné, než že také jméno 
Mohuc jest slovanské, ač neumíme povědíti, co by znamenalo. Co 
do koncovky, srovnávají se s ním místní jména v cechách: Cer- 
nuc, Peruc, Třebuc a Lopuc. Nepříliš daleko od Mohuce vpadá 
též několik vod slovansky znějících do Rýna, totiž: Selz, Nava 
(Die Nahé), do níž se vlévá Glana a Alsenz (v listinách Ala- 
senza a Alisinza, nepochybně Olesnica), Ciha, v slovníku Bohe- 
máři ok. r. 1360 připomínaná, a jižně nad Wormusem řeka 
Weschnitz. Kteréžto vody a starodávny obchodní a církevní sva- 
zek země České s Mohucí ukazuje dosti zřejmě k slovanskému 
původu města Mohuce. 

11« Borbetomagus* Wormas* 

Nemnoho měst bude v Germanii, dí W. Arnold ^), jichž 
historie by šla až nad dobu římskou a kteráž by měla své prvotní 
zřízení městské, jakož je má město Wormus, též města Spira, 
Strasburk, Mohuc, Kolín a Řezno, známá ve středověku pod jmé- 
nem „svobodných měst říšských." Mezi nimi zvláště proslulo 
město Wormus již ža doby římské co hlavní město Vangionů a 
skladiště zbraně římské, od VIT. století co sídlo biskupské, a po 
všechen čas co znamenité město obchodní. Římané, podmanivSe 
sobě Vangiony, Nemety a Tribuky na levém břehu Rýna, vládli 
spolu jejich městy Wormusem, Spirou a Strasburkem až do vpádů 
Alemanů a Švábů a poněkud až do vpádů Vandalů r. 406, kdež 
celá krajina i se řečenými městy dostala se v moc německou a 
znenáhla poněmčena jest. 

Město Wormus přivádí nejprve Ptoleméus pod jménena 
Borbetomagus. Ammianus Marcellinus nazývá je po římsku ^ci- 
vitas Vangionum '); později objevuje se pod jmény přcrozmani- 
tými co: Bormitomago, Bormetia a Gormetia (u nejmen. země- 
pisce Ravenského), Wormatia (v listu z r. 771 : „ci vitas Vangionum, 



1) E. Fórstemann Deutsclies Namenbuch, S. 1038 a E. Bdcking Notitia 
dignit IV, 969. — *) W. Arnold Verfassungsgeschichte der deutschen Freistadte 
I, 15. -~ 3) Ammianus MarcelL XY, 11. 



139 

quae et cognominatur Wormacia"), Wurmatia, Woitmézzin, Wor- 
mezze, Wormbs, Wormus a od XVIII. století Wornis. 

Za takovou rozdílností spůsobu psáni jména tohoto ovšem 
nelze se domysliti, jak město Worms prvotně slulo, aniž ze jména 
tak porouchaného lze dovozovati, že by bylo slovanské. Uvážímeli 
však,^ že mnohá plnozvučná jména slovanská v ústech německých 
podobným spůsobcm se scvrkla, jako Ptoleméovo Borbeto-magus 
se scvrklo ve Worms, na př. Skřemelice v Rakousfch, ježto nyní 
slově Schrems, Borovany v Cechách, Jcteré slují Forbcs, Mlado- 
tice, Lomnice, Zhorcc, Křivce, Svojanov, Babí most a* p., kteráž 
místa Němcům šlovou : Mlatz, Lanz, Hursf, Krips, Woyes, Bomst 
atd., nebudeme míti za pravdě nepodobné, že taté ve jméně 
Worms tají se nějaké dávnověké jméno slovanské. 

Podstatnější však důvody slovanského původu města Wor- 
musu vidí se býti: 1. slovanské jméno řeky Weschnitz, ježto na 
sever od Wormusu do Rýna vpadá a na níž leží osady Wilzen- 
hof, Gorksheim a Lorsch, také slovansky znějícíj jména potoku 
Pfrim nad Wormusem, mající podobu se jménem Pfreimt v Ce- 
chách, po ěesku Přimda; jméno dvoru Scharau a městysa Opau 
pod Wormusem, města Lobdy (Ladenburg) nedaleko odtamtud 
v Badensku a j. 2. Byli Vangioni, obyvatelé města Wormusu, 
spojenci Ariovístovi, tedy původu Isvevského ěi slovanského. 
3. Ukazuje prvotní zřízení městské a hradské, jímž město Wor- 
mus zároveň s Mohucí, Řezném a jinými městy svrchu jmeno- 
vanými odedávna vynikalo, že zakladatelé jeho a obyvatelé za 
doby římské nebyli Němci, ježto u Němců takového zřízení ne- 
bývalo ; Gallové ale také nebyli, ježto Tacitus výslovně je jmenuje 
Germany. 4. Jinou známkou rázu slovanského obyvatelů Wor- 
musských za doby římské jest provozování hlučného obchodu, 
jímž města Wormus a Mohuc na Rýně proslula tou měrou, jako 
slovanská města Štětin a Gdaňsko na Balte. 5. Snad i to, že ve 
Wormusu jest jedna z nejstarších obcí židovských v Němcích 
a, že Wormušští se k židům ode dávna snášelivě chovali, svěděí 
o slovanské povaze dávných obyvatelů tohoto města. - Vědomoí, 
že Němci židův rádi mezi sebou netrpěli, ano že je v středověku 
násilně ze země vypudili. Ve Wormusu však usadili se židé dle 
pověsti mezi ninu dochované v době pradávné, mlhou zakryté. 
Kolik století před narozením Kristovým vystěhovali prý «se 



140 

I 

Z východních krajin ua Rýn a založili ve Wormusu malý Jeru- 
salem. Židé Wormusstí nebyli prý tedy vinni krví Kristovou, ano 
zrazovali prý kmenovce své v Palestině, aby neprolévali nevinné 
krve, pročež vzešlo přísloví: „Wormusstí židé jsou dobří židé" *). 
Nepochybně, že přišli první židé do Wormusu mezi Vangiony 
v prvním neb druhém století po Kristu zároveň s prvními křestany, 
prospívajíce a množíce se tu mezi nimi jako jinde mezi Slovany. 

Jiná mésta. 

Mimo místa výše položená, jichž původ slovanský proká- 
zati jsme se přičinili, přivádí Ptoleméus v Germanii východní a 
jižní ještě mnohá jiná místa dle znění slovanská, jež vyložiti se 
podaří snad zpytatelům důmyslnějším, v topografii těch a oněch 
krajin zběhlejším. Za taková přivádíme tu: Skurguro, Askauka- 
lis, Kolankorum, Budorigum, Arsonium, Setidava, Segodunum, 
Devona (někde na Mohanu), Meliodunum, Kasurgis, Budorgis, 
Eburum,'Arsikua, Parienna, Setovia, Kaťrodunum, Asanka, Ta- 
rodunum, Riusiava, Alkimonis, Usbium, Abilunum, Medoslanium, 
Philekia, Eburodunum (někde při Dolní Moravě) a Anabum *). 

II. Némeeká jména národi, osob n míst y itmíth 

■esYeTskýeh. 

a) IVémecká Jména národu* 

Zcela jinak a dílem patrně německy znějí jména národů v 
zemích nesvevských. Přivádíme tu některá, jež napsal Tacitus, 
totiž: Treviri u města Trieru nad řekou Moselou; Ubii na Rýně 
blíž Kolína; Chati Či Hesi, sousedě Duřinků; Tenkteri, na západ 
od Chatu na horní £mži; Angrivari, severně od Chatu na řece 
Weseře; Chamavi okolo Munstru; Dulgibini a Chasuarii tamtéž; 
Sigambri mezi řekami, řečenými Sieg, Ruhr a Mohno proti Ko- 
línu; Usipi na západ od Chatu na řece Lippe; Brukteri mezi 
řekami Lippe a Emží; Cherusci, západní sousedé Lužičanů, na 



^) W. Arnold Yeríássungsgeschichte I. 71. — ^) Z těchto jmen m'á také 

v 

Saíařik Arsonium, Setidava, Arsikua. Farienna, Setovia a Asanka z^ slovansky. 
Starož, slov., str. 412, 



141 

řekách Weseře a Lelně y Hanoversku a Brunšvicku; Saši na řece 
Alleře; Cimbrovó a Tevtoni na pomoří v nynějším Jutsku; Chaucí 
na pomoří na západ od ústí Labe; Ampsani na dolní Emži; Fri- 
sové na pomoří na západ od řeky Emže; Menapi pří tistí f*ek 
Maas a Scheldy v nynějším Nizozemí a j. 

() IVéineckaJínéiiaosob* 

Jmen osob z národů nesvevsk^ch zaznamenali spisovatelé 
římští i řečtí hojnost; pro poznání zvuku jich klademe toliko 
některá, ježto se Čtou ve spisech Taci to vých, n. př.: Armin, kníže 
Cherusský; Sigmer, otec jeho; Inquiomcr, strýc jeho; Segimund, 
kněz Ubský; těž jměna Segestes^ Chariovild, Segim a ženská 
jména Thusnelda, Ramis a j. 

e) Mémecka Jména míst* 

Přítoky Dolního Rýna: Mosel, Lahne, Sieg, Agger u 
Bonu; Wupper pod Kolínem, Diissel a Erft u Dusseldorfu ; Ruhr 
u Duisburku, Maas a Issel. 

Přítoky řeky Emžc (Amisia): Wappel^ Oehl, Ase, 
Hassel, Bever, Werse, Angel, Aa, Hause, Vehne a j. 

Přítoky řeky Wesery (Visurgis): Eder, Diemel, Nette, 
Emmer, Au, AUer s vedlejšími vodami Schunter, Oecker, B5hme, 
a při samém ústí Dělme, Humme a Hunte. 

Města: Hánau nad Mohanem, Qicsen, Kassel, Arolsen, 
Paderboru, Hamm, Osnabriick, Elberfeld, Detmold, Munden, 
Emden, Vechte, Gottingen, Halberstadt, Goslar, Braunschweig, 
Hannover, Stadthagen, Verden, Břemen, Buxtehude, Bardewick, 
Itzehoe, Toningen, Husům, Schleswig, Gluckstadt, Rendsburgap. 

lil. Rosdíbá poYiibii n rosdUaé obyéeje aárodft s?eTských 

II iiesTeYskýfli. 

Rozdílná národnost Germanů svevských a nesvevských 
na jevo se dává taícé v některých příbězích historických a v po- 
vaze i obyčejích obou národů. Ye středověku, kdež Slované 
i Němci již pod nynějším jménem známi byli, trvalo mezi nimi, 



142 

jakož ¥&bec vSdomo, zSeii tokořka nepřetržené, kteréž, pochisejíc 
z odporné sobe Diiodností, nejednou okazovalo se skutky ne- 
přátelskými, zrlástě se stranj n&necké. Totéž zíltí ahledáTáme 
také již mezi nirodjr srerskými a nesvevskymi za &isa řvaoAýék, 
Když Julius Caesar r. 58 př. Kr. šel na Ariovista, krile Svev- 
ského, konali mu Trevirané němečtí službu vyzvědačskou a 
donesli mu, že táhne nové vojAo svevské pod vůdci Nasiem 
a Cimberiem do Gallie '). Ubiové, kmen německy, jenž bydleli 
okolo Rýna Kolína, stíhali nepřátelsky totéž vojsko svevské, když 
od Rýna domu se vracelo, a pobili množství Svevů'); též vy- 
zvídali Juliovi Caesarovi, když r. 53 chtěl válečně vtrhnouti do 
země Svevské, a zpravili jej, že Svevi ucouvli až na hranice země 
své k velkému lesu, řečenému Bakenis, o němž dotýká^ že byl 
jako přirozenou zdí mezi Cherusky (Němci) a mezi Svevy (Slo- 
vany), a jako přehradou, by na sebe nepřátelsky nevpadali a pří- 
koří sobě nečinili '). Toto nepřátelské chování se Troíranů a 
Ubiů ke SvCTŮm a výrok Caesarův o lese Bakenis nejlépe se vy- 
světluje tún, že dotčení národové byli rozdílného původu. Z ié^ 
příčiny lze si naopak zase vysvětliti nepřátelské chování Svevů 
k německým Tenkterum a Usipetum na Rýně, jež prý* ze sídel 
jejich vytlačili*). 

V témž odporu národnosti slovanské a německé 
zakládaly se i některé jiné události ve Staré Germanii; zejména 
měla válka mezi Marobudem, vůdcem národů svevských, a mezi 
Arminem, vůdcem Qheruským, tajný počátek v národním záští 
obou národů a vůdců, jakž vysvědčuje Tacitus, pravě, když Ří- 
mané ze země odešli a Germané zproštěni byli strachu před ne- 
přáteli cizími, že dle starodávného obyčeje kmenového (rozuměj 
co Němci a Slované) zdvihli zbraň proti sobě ^). Podobně vzešel 
krvavý boj mezi Chaty a Ilcrmundury o slané prameny na řece 
Sále r. 59. po Kr., *) z rozdílného náboženství a tudíž i z roz- 
dílné národnosti Hesů a Duřiiiků, a taktéž nepřátelské cho- 
vání Chatu k Vangionům a Neipetům, do jichž krajiny 
okolo měst Wormusu a Spiry r. 51. po Kr. loupežnické nájezdy 



<) Julius Caesar De bello GalMco I. 37. — «) Tamtéž I, 54. — 8) Tamtéž 
Ví, 9. 10. — *) Tamtéž IV, 1—4. — ») Tacitoa Annales II, 44— 47. — 
•) Tamtéž XIII, 67. 



143 

Činili, až je konečně delegát římský, Lncius Pomponius, vůdce 
Vangionu a Nemetu, porazil. 

Vůbec jde rozdílná národnosť Svevů a Nesvevů na jevo i 
z veškeré jiné povahy obojího národu, jak nám ji líčí spisovatelé 
římStí a řečtí. Slované, to v středověku v dějinách pod tímto 
jménem se objevují, byli vždy národ tichý a pokojný, nedbajíce 
příliš samostatnosti své a snášejíce trpělivě cizí jařmo, pokud 
nebylo příliš těžké; Němci v&k byli po všechen čas národ ne- 
pokojný, válečný a bojechtivý i dobývavý, střehouce bedlivě ne- 
odvislosť a svobodu svou. Tuto dvojitou povahu spatřujeme při 
Svevích a Nesvevích již také za doby římské. Tacitus, když byl 
v Germanii své vyčetl národy, kteří bydleli od Mohanu mezi 
Rýnem a Weserou k moři Severnímu, t. j. když vyčetl národy 
německé, vychvaluje jejich bojovnosť a války se Římany ve- 
dené *)j tu však, kde mluví o národech svevských, nedotýká již 
této bojovné povahy*), dávaje tím najevo, že Svevi nebyli bo- 
jechtiví jako sousedé jejich němečtí; Strabo pak, líče války císaře 
Augusta v západní Germanii, výslovně připomíná^ že národové 
za Labem (t. j. Suevi či Slované) byli lid pokojný '). Táž roz- 
dílná povaha jeví se také a svevských Hermundurů, Tribuků, 
Nemetu a Vangionu naproti nesvevským Chat&m, Ubiům, Trevi- 
ranům a vedlejším národům na Dolním Rýně. O Hermunduřích 
píše Tacitus (jakž jsme výše v článku o nich připomenuli), že 
byli povahy mírné a že Římané jim jediným z Germanů dovo- 
lovali ve vedlejších krajinách řmiských a v nádherné kolonii 

v 

Hétské (Řezně) obchod vésti a do římských domů a dvorů do- 
cházeti, kdežto jiným kmenům německým (t. Chatům a Dolnorý- 
ňanům) ukazovali zbraň a tábory. Rovněž důvěřovali Římané 
Tribukům, Nemetům a Vangionům v první (slovanské) Germanii 
na levém břehu středního Rýna, nemajíce v té krajině vojska 

v 

ani tvrzí, aniž řečení národové kdy této důvěry Římanům na 
škodu zle užívali. V druhé (německé) Germanii však na Dolním 
Rýně, počínajíc od města Bingium, musili Římané hrady a tvrze 
stavěti a neustálo jich proti sousedům svým Chatům, Ubiům a 
Treviranům hájiti, ač chtělili tam panství své zachovati. Této 



í) Tacitus Germania 1—37 — *) Tamtéž 38—45. — ^ Strabonis Geo- 
graphia VIJ. 1. 



144 

rozdílné povaze dotčených národa nemohou se novější spisovatelce, 
kteří mají všechny kmeny germánské za německé, ani dosti vy- 
nadiviti, zejména K. Mannert, jenž se o tom pronáší takto: „Ne- 
umíme si toho vyložiti, a nerozumíme tomu, kterak mohli Římané 
k národům německým takovou důvěru míti a Tribuky, Nemety 
a Vangiony bez bázně samy sobě zůstaviti^ nemajíce u nich ani 
posádky ani měst ohrazeních, kdežto tia Dolním Rýně musili 
nepřetržené vojsko chovati; tím méně lze senám dovtipiti, jak 
to bylo, že Němci nepokojní (t. Tribukové, Nemeti a Vangioni) 
takové nepeČlivosti neužívali Římanům na škodu ')/ 

Kromě toho jsou ještě jiné odpory v povaze a životě Svevň 
a Nesvevů. Dle Julia Caosara provozovali Svevové rolnictví, 
živíce se více mlékem od dobytka a zvěří nežli obilím ') ; Ne- 
svevi však byli dle Tacita živi více od honby a lovení ryb, a na- 
nejvýš seli pohanku neb oves, pokud k tomu nebylo třeba půdy 
orati, k ěemuž prý neměli chuti *). Podlé Caesara neměl u Svevů 
nikdo svého pole zvláštního mezemi odděleného, nébrž všechno 
v obci bylo společné, jako jest to dílem podnes u Lužičanů a u 
Rusů; Nesvevové ale měli pole, jak píše Tacitus, nestejně rozdě- 
lená dle řádu a důstojnosti, tedy jináě nežli bylo u Svevů *). Sve- 
vové, jsouce těla hřmotného a otuženého, koupali se dle zprávy 
Caesarovy v řekách, t. j. ve vodě studené *); Nesvevi, t. obyva- 
telé od Dolního Rýna k Dolnímu Labi, byli dle Tacita milovní 
koupelí teplých ®). 

Jiný rozdíl mezi Svevy a Nesvevy (čili mezi Slovany a 
Němci) shledává se v pohanském pálení ohňů Svatojanských 
a velkonoěních. Y zemích, v nichž dle Strabona a Tacita by- 
dleli Svevi: na Středním Rýně, v Bavořích, Duřinkách, Míšni, 
Lužici, Liinebursku, Meklenbursku, Pomoří, Brambořích, Slezsku, 
Čechách, Moravě, Rakousích a na Slovensku, pálí se buď podnes 
aneb pálily se ve stoletích nedlouho minulých ohně na sv. Jana 
Křtitele, t. j. toho času, když slunce stojí nejvýše, kteráž slavnost 
Svatojanská nastoupila po uvedení křesílanství na místě slavnosti 
pohanské, ježto se touž dobou u Slovanů západních pod jménem 



^) K. Mannert Germania, S. 238. — «) Julius Caesar De b. Gall. VI, 22. 
— 8) Tacitus Germania 14. — *) Tamtéž 26. — ») Juliuá Caesar IV, 19. — 
•) Tacitus Annales II, 62. 



146 

„Sopotejc^ konala slunci ko cti. V zemích vSak j^dsrérekých Čili 
německých: v Dolních Sas/ch (Oldenbursku), v Hanoverskn^ t 
Hesskuy v Holande, ve Fríslandi, Jutdcu a aa Selandě slavnosti 
Svatojanské se neslaví, nébrž pálí se tam ohnS času velikonoc 
ního, 4SO památka podobné slavnosti pohanské, na uvítání jara 
u Němců ondy obyěeJQé ^). Tu připomínáme také obyčej pohan-* 
ský v zemích svevských, dle něhož vynášeli času jarního smr< 
(zimu) ze vsi, utopujíoe ji, kteréž slavnosti v zemích nesvev^ 
ských nebývalo *). 

iV. Eozdílié památky areheologieké s éohy pohaiské 
T semiek sTeTskýek a lesTeTskýeh. 

Rozdíl mezi Svevy a Nesvevy ěili mezi Slovany a Němci 
patrný jest také v žarovištích pohanských a u věcech v nicK 
nalezených. Jest sice nesnadno, uhodnouti z povahy pohřebiště, 
ze spůsoby věcí nebožtíkům do hrobů daných aneb z. kovu, z ně^ 
bož jsou dělány, zdali popelnice nieb ta neb ona věc pochází od 
Slovanů nebo od Němců, rovněž jako nyní z povahy hřbitovů 
křes&toských, z rakví a z památek zemřelým do rakve přidaných 
s jistotou určiti nelze, bylli nebožtík té neb oné národnosti, po^ 
něvadž věci zemřelým do hrobů dávané u všech národů křesťan- 
ských jsou sobě velmi podobny.. Nicméně jsou nmohé známky, 
dile kterýchž znalcové vůbec žaroviště v zemíď^ svevských a věci 
Y nich zachované rozez^ávají od žarovišť a věcí v nich naleze^ 
ných v zemích nesvevských. Přátelé archeologie, kteří ohledidí 
památky z hrobů pohanských v Českém Museum v Praze, v ka- 
binetech Drážďanském a Berlínském a. ve sbírkách Střelických 
a Vratislavských, praví, že věci tam chované vůbec pocházejí od 



« ^) J. Qřimm Dentsclie Mythologie, S. 581. Grimm, pokládaje eelou 

Qeřiuanii za německou, má za to , Se příéinai proč y některých zemích, na 
př. Y SfiBioh á Hanoveiskn^ pálí se ohně jamf a v jiných, na př. y Gernheimu 
u Mohuěe, v Normbersku, okolo Foldy, y MíSni atd., ohně letní, zakládá se t 
tom, 2e národ německý jest dyojího kmene, saského afranckěho; y zemích prý, 
kde2 bydlejí potomci kmene saského, pálí se ohně yelkonoění, y zemích pak, 
kde bydlejí Frankoyé, ohně Svatojanské. Vlak tento výklad není podstatný, 
neboil y Lužici, ye l^ézsku, v Cechách, na Koravě a na Slovensku nebydlejf 
pgtomd ani toho ani onoho kmeiie a pálí še tam ohně Svatojanské. — ^) J. Grimm 
Deutsche Mythologie^ S, 728. 

10 



146 

téhož národu, a že se také velmi srovnávají s pověstnými po- 
hrobními památkami Halštatškýbiii chovanými veYídni a v 
Linci ^). Také M. Kalina z Jaetlieniteina shledává velkou po* 
dobnosť památek pohanských ze žarovišť českých s památkami, 
nalezenými ve Slézskii, v Branibořích, Pomořanech, Lužici, Mílni, 
Dutinkách a v Bakousích *). Fr. Eruse, jenž se zanášel mnohá 
léta zpytováním starobylých památek slezských, dostav se po- 
tomně do Dobrosoli a ohledav památky Škopovské a Dobro- 
solské, pronesl se, že zcela se srovnávají s Eobelnickými, Kar- 
Činskými, Soboteckými a jinými ve Slezsku *); že by se váak 
-podobaly hesským neb dolnorýnským, které také znal, toho ne- 
podotkl. Duřinské starožitnosti jsou vesměs takové jako lužické 
a slezské *). O starožitnostech pohanských v LUnebursku praví 
J. Waechter *), že se dělí dle řeky Jilemné (Ilmenau); jiné (ně- 
mecké) že jsou na levém břehu a jiné (slovanské) na pravém. 
Danneil, porovnávaje pohřebiště a památky z nich vykopané 
okolo Lozdy (Salzwedel) s jinými, má onyno vfibec za slovanské, 
zejména na Molochsberku, na Zaskenberku, u vsí Briez, Chelne 
a j. *) Ano i hradišťka v Holsatsku u Selže a EUu, a věci ze 
zlata, bronze a z jantaru v nich nalezené, jsou vesměs takové 
jako v zemích svevských ''). Jinačí však jsou a od starožitností 
svevských liší se pohrobní památky Helmštedtské v Brunšvicku, 
jež popsal a vyobrazil Bode *), památky banoverské (aŽ na Lil- 
neburské), jež popsal a vykreslil J. Waechter, památky Norden- 
dor&ké ve Švábích*), a jiné, nalezené v krajinách původně 
německých. 



^} P. J. E. Yocel sice také shledává, že mnohé věci z doby pohanské, nale- 
zené v Cechách, jsou Halštatským velmi podobné, má vŠak ty i ony za keltlcké 
(Pravěk I, 133), třeba že ryzí 5eská jména míst, kde byly onyno vykopány, 
i slovanská ondy krajina Halitatská zřejmě ukazuji ke společnému původu slo- 
vanskému. — >) M. Kalina von Jaethenstein Die heidnisohen Opferpl&tze Bdh- 
mens, S. 212. — ») Fr. Kruše Deutsche Alterthumer. I. 1., S. 83, — *) Tam- 
též I. 3. S. 12. — s) Johann K. Waechter Statistik der im KQnigreiohe 
Hannover vorhandenen heidnischen Denkmaeler. Hannover 1841, S. 11—22. — 
*) F. Kruše Deutsche Alterthumer I. 5. S. 48. Die Alterthumer bei Salzwedel — 
') H. Schreiber Almanach fur Gesch. u. Alterthumskunde. Freiburg 1839, a W. 
Strobel Yaterlandische Geschichte des Elsasses. Strassburg 1851. S. 25. — 
^) F. Kruše Deutsche Alterthumer III. 1., S. 115. — *) Vyobrazeny a popsány 
jsou v ěasopise Zeitschrift des histo]^• Centralvereins na r. 1862. 



w 

v žem žaroviště v zemích ondy svevských se srovnávají 
a v čem od žarovišť v zem/cli nesvevskýcli se liŠí^ toho do po- 
drobná vypočítávati není úkolem naŠím; vytkneme toliko nČkteré 
hlavní věci. Předkem nacházejf se v zemích svevských žaro- 
viště neobyčejně velikosti, kterýchž v zemích nesvevských 
severně od Mohanu na Dolním Rýně až k Dolnímu Labi není. 
Taková veliká žaroviště jsou: u Slaného v Čechách, u Slivna 
(Schlieben) v nynějších Saších, u Přelovic v Meklenbursku, u Má- 
slová za Vratislaví ve Slezsku, u Nové Vsi nad Děvínem v Staré 
Moravě a j. Na žarovišti u Slaného nahromaděno jest takové 
množství střepů z nádob, kostí zvffecích a jiných věcí, že dle 
úsudku M» Kaliny z Jaethenšteina nejméně 1000 let žertvy bo- 
hům se tam pálily *), a žaroviště toto věkem svým jde až nad 
dobu Kristovu; taktéž praví archeolog K. Preusker o žarovišti u 
Slivna, že jde původem svým až do časů Tacitových a výŠe*). 
Ježto pak nelze za jiné míti, nežli že na tom i onom žarovišti 
lidé jednoho náboženství a jednoho jazyka modloslužby své ko- 
nali, vychází z toho, jakž i Kalina z Jaethenšteina má za pravé, 
že Čechové na vrchu Slaném a Srbové na hradišti Slivenském 
pálili žertvy bohům svým již za Časů Kristových i dříve, aneb 
jinak, že Slované již za oné dávné doby byli v držení obojí kra- 
jiny *). Totéž rozumí se také o žarovištích u Přelovic, u Má- 
slová, u Děvína Moravského a j. 

Zvláštní památky archeologické, nalezené toliko v zemích 



í) M. Kalina v. . Jaethenstein Die heidn. Opferplátze, S. 28. — ») K. 
Preusker (Blioke in die vaterl. Vorzeit IlI, 107 u. 108) píSe o tom: „Kein Ort 
in ganz Deatschlánd besitzt eine solche Menge merkwdrdiger Qrábhiigel und 
zugleicli einen solchen Opferheerd und zahlreiche máclitige Schutzwálle heram, 
wie die Qegend um Schlieben; — daher die Schliebener Gegend mit hoher 
Wahrscheinlichkeit als jener heilige Hayn der Semnonen anzunehmen- ist, von 
welcbem die Romer bereits vor 18 Jahrhanderten Kunde erhielten, dle mithin 
als eine der altesten von hiesiger Gegend gelten wird." — ^) P. Vocel (Pravěk 
země České I, 57) odporuje mínění Kalinovu, že by starožitnosti v Čechách, 
pocházející z doby Kristovy a starší, byly síovanáké, vytýkaje Kalinovi, „2e 
tímto výrokem svým přetnul jedním rázem uzel gordický ethnografických otázek 
k pravěku vlasti naŠí se vztahujících." Nám však se vidí, že v skuteěnosti žá- 
dného takového uzlu gordického není, nébrž že si ho udělali archeologové sami, 
kteří do střední Evropy od řeky Buhu až k Rýnu kladou samé Kelty, aě tam 
po nich není ani stopy. 

10* 



148 



srevBkýchyjsoa popelnice Telikosli neobjčejnéySrpjbron- 
soTé m nžkteré mince. Popelnice^ ježto Yrlikontísroa ^ůaohilj 
podiTcní aicheologfi, Tykopány jaoa t DoliroBďiy a Slirna, u 
Hnda Kamám^tfi (Buig-Cliemnits) t Míšni, u Kolína^ Orenoe, 
o Heraltíc m a Ylenec t čechádi, u Mojeluia na MormYé, t Imt 
Taldč Te Sléiakn, pod Tmonnaem nad MokuiSí a j^ srp j liron- 
soTéy co znak rolníku alovanskýcli, nakalj se u Konovie blfi 
T.ijBJcA^ a méslečka Be^y nedaleko Waimam, a SlÍTna TSaaídi, 
n Jinec, Domažlic^ Rataj, Chooenie a Jaroměře t čediidi, u 
DrahonoTie t MoraTČ, a CáhloTa t Horních Bakonsíck a j. ') 
Mince pak, jež lae pokládati za Tyhradné srcTské, jsou tak ře- 
čené misky duhoTC (jurfeflag crúiw). Nalesdy ae r. 1771 u Te- 
likán množstrí (v oenč 12,800dakátu) naHradisflm a Podmokd 
T Cediách, po různá téi a Plzně, a Křiroklát, a Berouna a n 
Sušice; na Moravě u Holešova, na několika místech na SloTcnakn, 
T BaTořích u Ingolstatu, Gagersu a j^ a na Horním B^ě Taemi 
ondy Tríbuckc; tedy Tcsměs t zemích sloYanak;^ch. Mince Pod- 
mokelské měl již Adangt Voigt, hledě k místo, kde byly nale- 
zeny, i k jich množstvy za staročeské. Ze pak několik takorjfch 
penízů našlo se i na Dolníin Býně, nejde z toho již^ že by nebyly 
slovansky ježto mince roznesou ae po srětě k jiným národům 
také obchodon. 

Mezi Těci archeologické, kterfi svědčí o sloranakán oby- 
vatelstvu v Cechách, co jediném t době historické, poěúti aluží 
také lebky z doby pohanské. Přírodozpytec švédský Betaius vy- 
hledal, že lebky keltické a německé Uší se rozměrem od lebek 
slovanských, ježto onyno jsou v průměru o 1.362 delší než širž^ 
tyto jen o 1.183krát. Dr. R Grégt, změřiv dle tdboto vy- 
počtení 17 lebek, nalezených v pohanských mohylách u Liboěan 



') WocIm, superiniendeiil Převonký, poroTBAv pt^dnice a jiné polMoské 
památky Lftraldaké ye Simka s památkami, nalflMnými pod TkimMem nad 
MohnSí, a shledaT je býti Mbe podobné, proUaiiQe (F. Kmae Deataebe Attei^ 
thGmer I. 1. S. 1—49) pc^dniee LaTaldské a jinéaléiaké sananeoké, ponévadi 
pod Tanmuem xajlsté prý bydleli NemeL A vsak památky pod Taanaemn, 
o nichž tato řež jest, nalezly ae na jik ode adi Kmaké (Pfalgiaben) pioti 
zemi Hcaaké (Oiatské), t kteiéi kiajine dle podobnoati k piardé bydkli po- 
aledni Týatřelky Sloranů, anad Tangioni, éímŽ ono mineni WorbaoTO ae vymei 
aneb nejistým Siní. 



149 

a jinde v ceckách, shledal, že 15 jich jest kr&ikýoh a toliko dvS^ 
▼ykopané v mohyle a Šárky, že jsou deldí, tedy nepochybné 
ází '). Z kteréhož nálezu jde na jevo, že v Cechách byli jen oby-^ 
vatelé slovanští, a že tu nebylo ani Keltů (Bojů) ani Němců (n8m. 
Markomanů), lej^pohostinu, ježto v hrobech po nich památek nenf« 

Co se týée v8cí ▼ zemích svevsk^^ch zemřelým do hrobů 
přidávaných, na př. prstenů, sponek, jehlic a p., shledáno, že jsou 
sobě mnohem podobnější, nežli těm, které se nalézají v zmních 
nesvevských, na př. na řekách Emži, Weseře a j. Kdoby se o ne- 
svevských ěili německých starožitnostech lépe chtěl poučiti, nechí 
nahlédne ve spisy archeologické v úvodu napřed jmenované, v 
nichž jsou zevrubně popsány a vyobrazeny. 

A však kdežto my všeliké památky starodávné v Germanii 
dělíme na svevské a nesvevské či na slovanské a němeoké, dovozují 
proslulí archeologové se vší jistotou^ že všechny tyto věci jsou 
keltické co pozůstatek národu, kterýž prý před Slovany a Němci 
obýval ve vší Germanii od Rýna až k Visle *). Ale nechaí tito 
archeologové nejprve prokáží, že Keltové byli prvotními obyva- 
teli řeěené krajiny, pak vezmeme výrok jejich archeologický na 
uváženou. Posavadní však důvod jejich, že jen v krajině až po 
Vislu nalézají se pohřební věci bronzové, a za Vislou nic, ne* 
rozhoduje ničeho o národnosti obyvatelů předvislanských a za* 
vislanských, jakož mosazné neb stříbrné křížky a jiné věci, dávané 
nyní v rozličných zemích křesfanům zemřelým do rakví, nejsou 



<} Viz Živu na r, 1858, str. 223. Dr. Grégr změřil krom$ toho několik 
lebek noyo<^kýck a nalezl, £e se staročeskými pohanskými na vlas se sroyni- 
yaji, že tedy Čedioyé před tisíci léty byli těla rovně tak silného a velkého 
jako nynějši jich potomci. — ') Nejdále v tomto dovozováni zabíhá J. £. Vooel, 
jenž má i jedinou věc bronzovou, v Cechách nalezenon za důkaz někdejSího 
obyvatelstva keltického v této zemi. Prayíť na př. (Pravěk I, 140) o bronzové 
sošce, vyobrazující kance, ježto byla r. 1848 nalezena u Yokovic v Šárce blíž 
Prahy, že jest „nepopiratelnou památkou Bojů kéltickýoh v Čechách,^' protože 
takové soěky nalezeny byly. také v GalliL Ale tato soška, svého spůsobu jediná 
v Čechách, jestli skuteěně dílo galské ěi keltické, byla snad některým kupcem 
ze západu nebo nějakým domácím obyvatelem donesena^ rovněž jako pánvice 
římské, vykopané na Hradišťku blíŽ Písku^ u Lysce blíž Teplic a naObřiství, 
a mince římské, nalezené u Mošova na Moravě, z kterýchžto nálezů římských 
ziýiBté nikdo nebude dovozovati, že by Římané, v Čechách a na Moravě byli 
bývali stále domovem. 



150 

znamením té neb oné národnosti. Jestliže tedy v zemích polskýcli 
a ruských za Vislou nenalézají se starožitné věci bronzové, nejde - 
z toho, že by před Vislou bylo bývalo obyvatelstvo jiného jazyka 
nežli za Vislou, nébrž ukazuje to spise k tomu, že v onSch rozle- 
hlých rovinách nebylo kovů k dělání bronze potřebných, a že tudíž 
obyvatelé těch krajin nemohli věcí bronzových po sobě zůstaviti. 

V. Rozdílné zřízení osad a rozdělení polí« tél rozdílná 
stayba domik y zemíeh STeTskýeh a nesTeTskýeh* 

Velmi důležitá známka, dle kteréž vyznačiti lze sídla Svevň * 
a Nésvevů a tudíž i rozhraní mezi Slovany a Němci v staré 
Germanii, jest spůsob zakládání osad, stavení domů a rozměřování 
rolí v zemích svevských a nesvevských. Na tento rozdíl v by-' 
dlištích Slovanů a Němců obrátili zření teprv v době nejnovější 
někteří badatelé starožitností v Němcích. Každý, kdo byl v Mo- 
huíí, v Řezně a Pasově, městech památných již z doby římské, 
shledal, že tato města, co se týče hradeb, náměstí, ulic úzkých 
a křivých, zachovala se podnes s nepatrnými proměpami tak, jak 
byla za ěasů římských. A co platí o těchto městech, pla.tí vůbec 
o starých osadách, ježto byť i domy v nich shořely neb věkem 
seSly, a noví obyvatelé do nich přišli, vždy původní rozměr za- 
chovávají, v jehož prvotní rozdílnosti poznati lze i rozdílnou 
národnosť zakladatelů. Tento rozdíl zvláště v oěi bije na někdej- 
ším rozhraní Slovanů a Němců, a tím jest to, že k němu ponejprv 
ukázáno na Dolním Labi a v Duřinkách. Jíž r. 1825 vytýká 
J. Danncil, dávaje zprávu o slovanských hrobech pohanských v 
krajině Lozdecké (Salzwedcl), že' vesnice ondy slovanské okolo 
Lozdy jinak jsou staveny, majíce vůbec podobu podkovy, nežli 
vesnice německé od Lozdy na západ *). J. Hanssen praví taktéž o 
vesnicích na ostrově Imbře (Fehmarn) blíž Šlesviku, že mají po- 
dobu slovanskou, ač nejsou staveny do okrouhlá, nébrž více do 
ětveřhranu *). Jiný pilný badatel této věci, Viktor Jakobi, roz- 
bírá zevrubně rozdíl ve stavbě osad v Starohradsku a Liinebursku, 
kteréž země prošel a ohledal, pravě, že vesnice tamější (ondy) 



^) Fr. Kru86 Deutsche Alterthumer I, 5, 49. •— ^) J. Hanssen Histpr. 
stát. Daretellung der Insel Fehmam, S. 102 u. 296. 



161 

slovanské jsou okrouhlil a stavení v nich že jdou vedle sebe^ 
kdežto vesnice německé nemajf urSité formy a stavení v nich 
jsou roztroušená. Prohlížeje k tomuto založení osad a stavbě 
dvorců v nich, těž k příhodnému rozdělení země na kraje a roz- 
měření polností při osadách v krajinách někdy slovanských, pro- 
náší se Jakobi, že Slované, co původcové vSeho toho, tímto zřízením 
země neobyčejný důmysl na jevo dali, a zároveň prokázali, že 
co národ vzdělaný byli majetníci těch krajin od doby pravěké, 
zajisté již od více než 2000 roků *). 

Zvláště důkladně vylíčil rozdíl v zakládání osad, stavbě 
domů a rozdělování niv obecních , v zemích slovanských a neslo- 
vanských archivář Jiří Landau. Konav pěŠí cesty po Duřinkách, 
Míšni, Lužici a Slezsku, a po Hessku a krajinách Porýnských, 
podal zprávu o svém zkoumání ve spise: »Der Bauernhof in 
Thiiringen und zwischen der Saale und Schlesien'' (1862), kdež 
ukazuje, že vesnice v Duřinkách, v Míšni a dalších krajinách na 
-východ zcela jinak jsou založeny a statky sedlské v nich staveny, 
nežli v Hessku a jiných západních zemích německých. V Du- 
řinkách jsou vesnice více méně okrouhlé a statky vedle sebe, do 
vsi jest jediný příchod a výjezd ze statků jde vůbec dovnitř na 
návsí travou porostlé, na kterémž bývá rybníček a zde onde 
i kostelík. Za statky jdou okolo vsí zahrady též do okrouhlá a 
za nimi samorostlé ploty, ježto se od polí oddělují. V Hessku 
a ve vedlejších zemích staroněmeckých staveny jsou statky či 
dvorce po různu a beze všeho pořádku. Z toho patrno, praví 
Landau, že v obojí zemi bydleli od prvopočátku dva rozdílní 
národové, kteří stále se tu usadivše osady rozdílným spůsobem 
zřídili, t. v Duřinkách a v zemích odtud na sever, jih a východ — 
Slované, v Hessku a v zemích od Hesska na západ — Němci. To 
stvrzuje se také tůn, žo v Duřinkách a zemích vedlejších měřila 
se pole ode dávna na malé lány slovanské, ježto měly 15 jiter, 
v Hessku však a na Porýní na velké lány německé, ježto měly 
30 jiter *). 



<) v. Jakobi SlATeniham und Tetttoohtiiam, S. 18. — ') éfřt o tom vi9 
t rozprayi LancLayově ▼ Dokladech. 



Í6? 

VI. Brady t lemith sTeTskýek a lebytí kratt ? seBidi 

■esTeTskýek. 

Bozd/1 mezi Svevy a Nesvevy jeví se taW ve zř/zenf by^- 
dliii Svevov^ obj^vali v osadách spojen^fcli a mSli hrady HU. 
místa upevněná; Nesvevové ale bydleli v rozptýlenjfeh vesnicíeh, 
ano dle Tacita i v doupatech pod zemí (specus subterrcmei ^)y nemi^ 
jíee hradů pevných s obyvateli. Co hrad& svevských setýJSe, ^iíb 
Julius Caesar ^), když chtěl do země Svevskě pros Rýn vtrhnouti^ 
žě Svevové, uslyíevSe o tom, ze sněmu obecného ňa všechny 
strany vyslanými nařídili, aby obyvatele místa pevná {oppidu) 
opustivše na jednom místě se shromáždili, na Římany tu oěekáva^ 
jíce. Tadtns pak vypravuje, kterak Katvalda r. 19. po Kr., 
dobyv Marobudova královského' hradu (ca8ůrum\ mnoho kořistí 
v něm nabyl a přeběhlíky a kupce římské tam nalezl'); akr. 
51 popisuje, kterak Kvadové ve válce s Hermundury a Lugy 
v hradech svých se bránili *). Nesvevové (Němci) naproti tomu 
neměli hradů a nenáviděli prý pevností. Když r. 356 Alemané 
měst Mohuěe, Wormusu, Spiry a některých jiných míst pe- 
vných se zmocnili, položili se dle Ammiana Matcellina táborem 
na blízku nich v Sirém poli a nesli do nich, nazývajíce je kletoemi 
neb hroby tenaty obtaženými *). A protož spisovatelé novější, kteří 
pokládají Svevy i Nesvevy za Němce, hledíce k této nechuti 
Němců ke hradům a místům upevněným, nemohou tomu rozu- 
měti, ěím to jest, že Ptoleméus, o Glermanii jinak dobře zpra- 
sený, právě do krajin svevských tolik měst klade, kteráž zvuku 
německého nemajíce, keltickým prý se podobají, na př. Lugi- 
dunum, Virunum, Bunitium, Tuliburgium •), a takt& na Rýně 
Moguntiaoum, Borbetoinagus, Noviomagus a p. 



í) Tacitus Germania 16. — «) Julius Caesar IV, 19. — «) Tacitus An- 
nales H, 62, — «) Tamtéž XH, 29 a 30. — ») Ammianus Maroeninus XVI, 2. 
— •) J. W. Barthold (Qeschichte von Rugen u. Pommem I. 123) pronáší se o 
tom takto: „Es ist befremdend, dass Ptolemaus mit geografisoher Genaoigkeit 
im Qebiete unserer aitpommerschen Qermanen eine nicht unbedeutende Žahl 
Sl&dte anífihrt, von denen die geo^afisehe Bestimmnng ons Ladbaigium, Alisus, 
Virunum, Susudata, Viritium, Bunitium, Rhugium, Scurgium, Asoauealis, Seti- 
daya und andere znweist. Da die Deutsclien aber erst viele Jahrhunderte 
spater das stadtische Leben kennen lemten, Bind wir Uber diese {riiberén, za- 



168 

J. Landau pak praví '), Že podlé tobo, kde srn Aifné dobjr 
T Germanii není hradů a měst a kde J8t>u hrady- a xnésU^h^ ror 
aeznati zemi starogermánskou (německou) a slovanskou. Při tom 
dotýká; že Sára, která obě ěásti Grermanie (německou a slovaniAou) 
od ^be dělila, šla od Bodamského jezera vzhůru až k dánd^ým 
ostrovům tak, že města Augsburk (Damasia), W^rzburk, Falda, 
velká ěásf krajiny Werrskě a východní ěásť lesa Haroó, náležely 
k zemi slovanské. Za taková pradávná města v slovanské ěásti 
G^manie má Landau: Bamberk (r; 973 civitasPapinbere^=:Ba- 
Wn), Eberach (r. 1023 urbs Eberaha), Vieret na Mohanu (r. 91 1)^ 
eastrum Oraná (r. 1003), castrum Crusina (r. 1003), Třebhosf 
(castrum vetns Trebgast, r.ll43),Salicí(cást]*umSaloe, Salzburg), 
r. 741), Homoli (castrum Hamulo r. 741, n. Hammelburg), Er- 
furt v kraji Husitlnském ěi Usitinském (Gau Usitin), Saalfeld 
•s hradem Srbským v kraji Orlavskéin (Orlagau), Wurzburk 
(r» 986 Wirteburch)^ sídlo vojvod duřinských, Slatheim (civitas, 
r. 975), v kraji „Winidun** řečeném, TuUeda v kraji Helmském^ 
Mezibor (civitas Merseburg r. 1042), Kobolany (Spirige diote, 
slavonice autem Kobolan nuncupatur), Mohelno (Mochenleuia- 
burch, Mucheln), Vrbiny (Uuirbiniburch, Werben), Magdeburg 
(r. 999), Hamburg (r. 837 civitas Hammaburg), Ratiboř (Raze^ 
burg), Staré Hrady (Oldenburg) a j. 

VIL Sr#TMl9s€ Jme! a tbyéeji lárodi STevskýeh se Jméiiy 
a 0Íiyéeji aáradi sloTaaskýeh t střeilaTéki. 

Prohlížejíce ktomu, kterak houževnatě jména místní, známá 
z doby římské, na př. Kolín nad Rýnem, Trevir, Bona, Bingium, 
Mohuc, Pasov, Lentia, Yindobona a j.,' po tbíce let se zachová- 
vají, kterak někteří národové němeětí, připomínaní od Ptoleméa 
a jiných starých spisovatelů, na př. Hesové (Chati), Frisové^ 
Sašové a Frankové, též Kraňci, Helvetové a jiní v týohž krajh 



versíolitUohen Angaben in VerlegeííheU. U«berall seliemen es ans keine 
deutsehen Namen zu sein, selbst wenn wlr die JBndang Burf^um oder Fort 
yeraehmen, ^ie in Laciburgium oder Lupfardam» Es m5gen hier keltische yer- 
sohoUéne Namen vorliegen und jene Bezeicbnungen aos diinkler Yorzeit nocli 
halb yerstanden an den Heerstrassen ^ehaftet haben/* — ^) G. Landau Teni- 
torien, S. 268— 276. : ./ 



154 

nácby kde bydleli tehda, po dneSnf den žijí a kvetou, a kterak 
hranice zemf a krajů, zvlájtí pak hranice diecés/, na př. Pražské 
a nékdejif Mfíenské, Vratislavské a Olomoucké, ze iedáho stře- 
dověku až na nynéjfek bez promSny se udržují: domýšleti ae 
můžeme, že také ve východní a severní (slovanské) Gtemjajiii 
jména kmenů, jenž dle Julia Cacsara, Tacita a Ptoleméa tam obý* 
▼ali, víechna nepominula, anobrž mnohá z nich, pakli no do lUbKf 
doby, alespoň do středověku se zachovala. Kterážto domntnka 
a spolu výrok náj, žo Svcvové starověcí jsou Slované středovéefí 
stvrzení dochází v popisech národů slovanských v Germanii| jeK 
nám zůstavili spisovatelé XI. a XIL století, Adam Bremský a 
Helmold. Oba popisují Slovany věku svého a zemi (Slavii), 
v ktoré obývali, nejinač, než jak nám popsali výěe jmenovaní 
spisovatelé římští a řeětí Svevy a Svevii. Adama Bremskáho 
popsání Slovanů a jich vlasti zní takto ') : 

„Slavia (srovnej u Tacita Suevia) jest největSí země v Ger- 
manii, v níž obývají Vinulové, ktorým ondy říkali Vandali. 
Jest prý desetkrát větší nežli naše Sasko (srovnej Caesarovýcb 
sto krajů svevských), zvláště připoětcmeli také Boemi (srovnej 
Baemi Ptoleméovy) a Polány (Ptoleméovi Bulanes) za Odrou ke 
Slavii (Svevii). Tato země jest odevšad pevnými hranicemi ob- 
klíčena, chlumy totiž a řekami (porovnej slova Strabonova a Ta- 
citová); co do šířky, táhne se od jihu na sever od řeky Labe a£ 
k moři Scytickému (Svevskému), oo do délky, od dieeése Ham- 
burské nekonečnou krajinou až do Bavor, do Uher a do Řecka. 
Národů slovanských (Slavorum, Tacit. Suevorum) jest mnoho, z 
nichž první na západě jsou Vaigrové, sousedé Zalabanů, pak 
Obodriti a Reregové, Lingové (Línané, Ptoleméovi Lingae) a 
Yarnahi (Vraňané, Tacitovi Varini), za nimiž bydlejí Chizini 
(ChySané) a Circipani (Přespěňané), jež řeka Pianis (Pěna) od- 
děluje od Tholosantů (Dolenců) a Retharů (Tacitových Beudignů). 
Jsou< ještě jiní národové slovanští za řekami Labem a Odrou, 
totiž Heveldi (Hobolané, Tacitovi Helvetoni) podél řeky Hoboly 
a Doxani (Došané, Tacitovi Eudosii), Yilini a Stoderané, kromě 
některých jiných, z nichž nejmocnější jsou Rethrové, bydle- 
jící uprostřed mezi nimi (totéž praví Tacitus o Rheudignech). 



^) Adam Bremsnsls Historia Ecdee. IL o. 10. 



155 

tJ nich jest b^ po celém svétě známý, jménem Rhetre, BÍdlo 
modlářské, kdež vystaven jest velký chrám modlám, z nidiž 
přední jest Redigast (Ředihost), jehož obraz jest ze zlata a lože 
íiarlátové. Ten hrad má devět bran a kolem nSho jest hluboké 
jezero, přes kteréž jde most dřevěný, po němž choditi dovoleno 
jenom těm, kdož obětují a za věštbu žádají. — Za Lutici na 
březích řeky Odry jest slavné město, jménem Jumne (Volín), 
jehož obyvatelé posud jsou pohrouženi v bludech pohanských, 
ale jinak, co do mravA a pohostinství, nad jiné poěestnější a do- 
bromyslnější (srovnej níže zprávu Caesaro vu o Svevích). Z Jumne 
jede se po vodě k městu Dyminu při ústí řeky Pěny, kdež by- 
dlejí Rujané ěi Ránové (Tacitovi Rugii), nejstatečnější národ slo- 
vanský. Tolik o Slovanech (De Slavis) a jejich zemi.^ (Srovnej 
slova Tacitova: »Hic Sueviae finis"). 

Helmold ve své kronice Slovanské popis Slovanů Adama 
Bremského téměř na slovo podávaje, dokládá: že veškeré plémě 
slovanské, oddáno jsouc modlářství, jest nestálé a těkavé (vagum 
semper et mobile), s kterýmiž slovy porovnati náleží výpověď 
Caesarovu o těkavostí Svevů. 

Sestavímeli jména výše položená národů svevských a slo- 
vanských vedle sebe a přidámeli k nim některá jiná, u jiných 
starých spisovatelů zachovaná, stane se identiěnos< římského Svev- 
stva a středověkého Slovanstva ještě zřejmější. Rozsáhlou zemi 
Svevskou jmenuje Tacitus Svevii a obyvatele její Suevi; Adamovi 
Bremskému slově rozsáhlá země Slovanská Slavie a obyvatelé 
její Slavi. Tu kde u Tacita jsou Rugii (čti Ruji), jmenují se u 
chronistů středověkých Rujani a Ráni; kde Tacitus klade Varini 
a Suardoni, objevují se potomně Vraňané a Svartavané; v kra- 
jině Pliniovýoh Carinů bydlejí později Vkrané neb Karini; na 
místo* Ptoleméových Sedinů, Gytonů a Bulanů nastupují Sitěti- 
ňané, Gedauni ěi Gdaňští a Polané, a na místo Tacitových Hel- 
vetonů, Eudoslů a Nuitonů Hobolané, Došané a Nuťané; kde 
Strabo klade Mugilony, jsou ve středověku Mohylňané, v zemi 
Ptoleméových Lugů, Kalukonů, Burů a Didunů jsou sídla stře- 
dověkých Lužanů, Kolúchovanů, BobřanůaDědošanů; do krajiny 
Korkontů připadají Krkonoši; na Mohanu a na Sále, kde Vel- 
lejus Paterculus a Tacitus jmenují Hermun-dury, zápasí s Němci 
slovanští Duřinci, v Čeoháoh, do nichž Ptolem^s pokládá Baemí, 



196 

žijf v fttíredovéku a podnes Boemi, v Moravě nam&tSMariL<mianů 
Moravani, vedle nich na místě Bakatu a NarÍ8t& Rakonsi a Nar* 
dané a na Slovensku na místě Varinů Oravaně. Hnedle shledA? 
váli se v severozápadní Germanii (t. v Němcíob), v Grallii, neb ▼: 
které koli jiné zemi větší srovnalos< jmen národních za doby římské 
a středověké, nežli v krajinách slovanských výše uvedených? . 

Však netoliko jména národů svevských a slovanských se* ta 
srovnávají, ale i některé obyěeje a spůsoby starých Svevů a po- 
zdějších Slovanů, zvláště co se týěe hostinství, mnohoženství, ve- 
dení války a některých obřadů náboženských. Julius Oaesar ve« 
lioe vychvaluje hostinnosť Svevů. Dle něho mají Svevi hosta aa 
osobu posvátnou a pokládají za velkou neředí, kdyby mu kdo 
ublížil, ánobrž chrání ho, když k nim přijde, aby se mu nic ne- 
milého nepřihodilo; -u nich může host do každého domu vejíti a 
hostitel mu dá, co má^ ^). Týmiž slovy bez mála velebí spiso- 
vatelé středověcí hostinnosť Slovanů germánských; zejména vy- 
pravuje Helmold ^) o slovanských Yagrech, u jichž knížete 
Přibyslava byl hostem, že co do hostinství, není poěestnějšího 
národu nad ně, že v častování hostů jsou všichni jedné mysli a 
jdou v tom jako o závod, proěež nikomu netřeba prositi, aby ho 
za hosta uvítali ; že přinášejí v hojnosti všeho, ěeho poskytuje 
rolnictví, rybářství a myslivost, majíce toho za nejstateěnějšího, 
kdo nad jiné jest štědřejší. Neštítí prý se ani krádeže, když jen 
host věcí odcizených spolu požije, a odepřelli by kdo příchozímu 
hostinstv^ dovoleno prý zapáliti mu dům neb majetek a opo- 
vrhnouti jím." Nejmenovaný pak životopisec sv. Oty vypravuje, 
že Pomořané, jako staří Svevové dle Julia Caesara, měli za po- 
vinnosíl, hosta nejen častovati ale i chrániti; každý hospodář u 
nich měl Čistou a slušnou světnici a stůl ustavičně pokrytý k po- 
žívání pokrmů, vyložených na něm domácím i přespolním *). 

Co se dotýče mnohoženství, měl Ariovist, král Svevský, 
dle zprávy Julia Caesara dvě manželky, jednu rozenou Svevku, 
kterouž byl s sebou z domu do Gallie vzal, a druhou, rozenou 
z Noricum, sestru krále Vokciona, kterou pojal v Gallii. Podob- 
ným spůsobem měl Sam, král Slovanský v YII. století, dle zprávy 



1) JnUus Oáesar De beUo GaUioo Ví, 28. — ») Hdmolái msioria BU- 
Toanun L 8S. ~ ^ Anonjmi Vita b. Ottonis, p. 300. 



157 

Fredegarovy dvanáct manžela ; Mé&lav^ král 1?tíUký (ok. r. 
1000), prvé než Be stal křed^nem, mél prý jieh sedm *) a Vra* 
tislav, kníže Pomořanský, StjH a dvadoet ').. Také u Čechů zá- 
možnějších mnohoženství v obyčeji bylo, ježto dle básně v Ru- 
kopise Elralodvorském statečný Záboj mysl krajanů svýdí proti 
„cuzím*' podněcoval také tím, že mají Cechové míti „jediná 
družu po puti vSěj z Vesny po Moranu.^ 

Velká podobnost mezi Svevy a Slovany shledává se, jak 
dotčeno, také ve spůsobu vedení války. Dle Julia Caesara ^) ro- 
zestavil Ariovist před bitvou, kterou s ním svedl nedaleko Rýna, 
vojsko své dle kmenů, z kterýchž se skládalo^ t^ spůsobem, že 
dlí za sebou stejně daleko od sebe Harudi, Markomani, Tribuci, 
Vangioni, Nemetl, Sedusi a Svevi; potom obklíčil celou řadu 
vozy a kárami, aby bojující nemohli uprchnouti, na vozy postavil 
ženy bojovníků, které sepjatýma rukama a slzíce muže své úpěn- 
livě prosily, ^by jich Římanům v porobu nevydávali. Týž spůsob 
svádění bitvy i^atřujeme u' Slovanů ve váloe s Byzantskými, 
když jsouce od vojska řeckého obklíčeni, vozy kolem se otočili, 
ženy a děti na vozy postavivše, a týmž spůsobem bojovali po- 
tomně Zaporožci a Kozáci Ukrajinští s Poláky a Tatary^). A 
komuž nepřipadá na mysl šik válečný vojsk českých v XV. století? 

Neméně se podobají sobě Svevi a Slované u vykonávání 
některých obřadů náboženských. Tadtus obšírně popisuje *\ kte- 
rak kmenové svevští Reudigni, Avioni, Angili, Varini, Eudosi, 
Svardoni a Nuitoni ctí bohyni, jménem Nerthus, matku země, o 
níž mají za to, že opatřuje potřeby lidské, a že v krajině těchto 
kmenů jest háj posvátný na ostrově mořsko, odkudž bohyně 
Nerthus k lidem vyjíždí v průvodu kněze, tažena jsouc kravami, 
a vrátivši se, s vozem i rouchem v tajném jezeře umývána bývá. 
Toto pak ctění matky ^mě (Živy) u kmenů svevských, co do 
míista i co do obřadů, velmi se srovnává s modloslužbou slovan- 
ských Lutlců v pověstném chrámě v Přelovicích blíŽ Střelic^ 
kterouž vypisují Dětmar ^Mezibordký *) a Adam Bremský '')y ač 



*) Mart Gallus Historía Polonině, p. 31. >- >) Anonymi Vita 8.0ttom8, 
p, sos. — ^ JulTus Oaesar I, 63. — - *) Th. Bulgmrin Gdschiohte Rtuslands I, 
M6. --- ») Taeitiis Qecmaaia 40. — «) Dietmari Chronioon I. YI. -> ') Adami 
Bremensis Historía II, 65. 



168 

I 

se v nSkterých věcech vedlejíích od Tacita odchyluj/, na př. v tom, 
že ostrov řečený ležel v jezeře, kdežto Tacítus jej klade do moře, 
aneb že jmenují boha ctěného Ředhostem, Tacitus ale NerthoU| 
pří čemž vlak sluší uvážiti, že všichni tři spisovatelé psali dle 
doslechu, a že nikdo z nich do íBjemné svatyně nevnikl ^). 
U národů německých o ctění matky země, jak je líčí Tacitus u . 
Svevů, nikde zmínky není, jmenovitě mythologie nordická ni- 
čeho o tom neobsahuje *). 

Jinou modloslužbu svevskou, ježto podlé jmen boh& vzý- 
vaných slovanskou býti se vidí, líčí Tacitus *) >u národů lygických 
(lužických). Y krajině Naharvalské u nich jest prý háj posvátný, 
v němž se ctí bohové jménem „ Alcis*' na spůsob římského Ka- 
stora a Poluxa jako bratři a mládenci. Při té modloslužbě sta- 
rodávné předsedá prý kněz v oděvu dlouhém (ženském), a není 
při ní ani vyobrazení ani známky cizíhp náboženství. Tuto mo- 
dloslužbu klade Lužičan K. Anton a jiní po něm do hor Zhořel- 
ských, majíce mládence „Alcis*' za lužickosrbské „Holce" *), kteréž 
slovo znamená milostná pacholata, jakož Cechům posud děvče 
slově „holka" a miláček „holeček". V mythologii německé o mo- 
dloslužbě, která by se podobala úctě od Naharvalů mládencům 
„ Alcis" vzdávané, nikde ani slovem dotčeno není ^), 

¥111. Eyii, iiesfliiSeiý Jtiyk sloTaiiský t zemieh oiily 

STeTskýeh. 

Velmi platným důkazem, že Slované v Germanii ^bydlejí 
od doby předhistorické a že se do ní nepřistěhovali po Keltech 
neb Němcích v V. neb VL století po Kr., jest ryzí a naskrze 

<) šíře o modloslužbách ňedhošťských či Retranských píše J. W. Barihold 
ve spise Geschichte Yon Riigen u. Pommern I, 526 — 538. a o domnělém ctěn{ 
bohyně Herty na ostrově Ráně, sir. 106 — 125. — *) Porovnej, co o tom psáno 
v knize: J. Grimm Deatsche Mythologie, S. 56. — •) Tacitus Germania 43. — 
«) Yollmers Mythologie aller Yolker, Stuttgart 1859, S. 633. Tab. 63, Fig. 220. 
J. Grimm sice odpírá (Deutsche Mythologie I, 57), že by Tacitovi Alces na slo- 
vanské Holce rozuměti se mohli, poněvadž prý slovo „Holec" v lužické srbStině 
znamená ělověka otrhaného a nikoliv mládence a poněvadž národové lygiětí ne- 
byli prý Slované. Však že holec prvotně znamenalo jinocha, nelze pochybo- 
vati, a že Lygiové Tacitovi byli Slované, na místě náležitém jsme prokázali. — • 
') Yollmers Mythologie, S. 877. 



159 

2istý jazyk jejichž Kdybys Slované byli do Gkrmanie přibyli, 
jak vůbec íbo za to má, po zkáze říše Hmakéj a usadili se tu mezi 
zbytky vystěhovalých Němců, jmenovitě v Cechách, na Moravě 
a na Slovensku mezi tak řečené Markomany a Kvady, byl bjjr 
jazyk jejich pom&íl se nevyhnutedlně slovy německými, jak<i)^ se 
pomťsil jazyk vlašský slovy lombardskými, jazyk uherdíí^ a ru- 
munský v Uhřích a Sedmihradech slovanskými^ a jacyk německý' 
v Bavořích, Míšni, Slezsku a jiných zemťch, kde Němci usadili 
se mezi Slovany, taktéž slovanskými. Jak hojnou př£ndu slovanskou 
má uherčina, ukázal důkladně Štěpán LdSoi ^); mnoholi živlu slo- 
vanského v sobě ^obsahuje rumuniSna^ objevil F. Miklosich *), a 
slovanská slova v němčině bavorské obíhající vyhledal a v známosf 
uvedl O. Schmeller '), kterýchžto učenců spisové, jmenovitě oněch 
dvou prvních, podávají poučný o1:>raz pestrého jazyka amalgamo-^ 
váného. A však jazyk slovanský v Cechách, na Moravě a na Slo- 
vensku, jak jej v nejstarších památkách literních z IX. — XIIL sto- 
letí, jmenovitě v Bukopise Zelenohorském a Kralodvorském shledá- 
váme, nemá v sobě ani té nejmenší známky cizoty, chovaje sám 
v sobě svědectví nejlepší, že jest v těchto zemích samořoštlý a do- 
movem v nich od časů nepamětných *). Totáč má platnost o ja- 
zyku srbském v Lužicích a o jazyku polském v krajinách slezských 
á polských, kdež přísada německá jest již z doby křesťanské. 

IX. IĎpbé tieho ? déjiiiek • tom, ie by domiéli SfeT^Té 
ttémeétí byli z krajin sfeTskýek odešli a SloTafté do 

ttiek přišli. 

Poslední důkaz identičnosti Svevů Ca^sarových a Tacito- 
vých a Slovanů pozdj^Ších jest negativní. Nižádný spisovatel 
starověký nezmiňuje se, kdy by Svevové z těch Šírých krajin, v 
kteréž je kladou Caesar, Strabo a Tacitus, byli se vystěhovali, 
aneb že by r nich byli vyhynuli; aniž který starověký spisovatel 



*) S. Lei$ka Elenchos vocabulorum Earopaeorum imprímis Slavicoram 
magyarici usus. Budae 1825 — ^) F. Miklosioh Die slavischen Hemento im 
Ramunlschen. Wien 1861. ^ >) A. Schmeller Bayetisches Wórterbuch Stutt^ 
gart 1827—87. — *) Prrní šlová německá v éeStinS objeTttjí se v básni Ale- 
xandreidě na konci XIII. století, když Němci bez mála již 100 let se byli T 
Čechách usadili. 



100 

je ďtt/ m tloTcm připom&i, že bj Slorué do řcfen/eh knýiii aa 
byli přiBiaiOTmli a kdj. TakoT< obapohié UiníSTerA (d¥Íbft)flB 
aemé a Slovanů do země nebylo bý sejisté Tykoniiio bylo bex 
břmota a otřesení zemí aoaaednfch, x^Uké poTáž&neli, ie t ae- 
mích, o něž ta jde, jeat aai 24 milionft obyraletA, a še dle po- 
dobnosti k pravdě t čas jich domnělého tam přibytí bylo jiek 
aleqioň dvě třetiny nyněJSího poětn, t j. asi 16 milionů. Byloli 
by se tedy takoré stěhoriní stalo v drahé polorid Y. stoletý jak 
někteří sa to mají, byl by životopisee sr. Severina Evgippins^ 
jenž toho Časn (do r. 488) žil v Rakoasáaii a vypsal váleěné pří- 
běhy vieeh zemí vedlejších, zaznamenal také tento jdFíběh nad 
jiné hli^ějií; i také Zosimos (ok. r. 460) a Prisens (ok. r. 470^ 
aě byli od Gbrmanie vsdálenějií, byli by o tom patovéní alespoů 
něco zaslechli a je připomenuli; kdyby vsak změna řeěená v oby- 
vatelstva východní a jižní Germanie byla se adála v YI. stodetí, 
jak jíní se domnívají, byli by o ní na jihn zpráva zůstavili Joi^ 
nandes, Prokop Caeaaiejský a Easiodor (ok. r. o50), a poaději 
císař Maoricias (ok. r. 595), na západě pak Ěehoř Taronský 
(t r. 596) *). Že by viak národ Svevský z Ckrmanie byl se po 
ticha vyklidil, aniž by to kdo byl znamenal, a že by Slované 
rovněž tak po tichu do opuštěné krajiny byli se vloudili, jak za 
to mají někteří spisovatelé novější, jest naprosto nemožné. 

Yzchází pak otázka, kam by to nesčíslné množství Svevů 
bylo se z Germanie vyrojilo? Ze by byli Si s Goty a Yaňdaly 
do Spaněl a do Afriky, ani domýďeti se nelze; vždyi se ani 
všechen národek Gótský do Španěl nevystďiOTal, nébrž toliko od* 
Štěpená, dobrodružná tlupa gótská od Černého moře; tún méně 
byli by do některéfio kouta ve ápanělích vměstnali sé obyvatelé 
téměř dvou třetin Germanie! Právě pak proto, že jest nemožný 
aby ti milionové Svevů, kteří ještě v 11. století po Ex. byli y 
držení přerozsáfalých krajin germánských, byli ze země zmizeli, 



^) Kdyby SvevoTe z východní Germanie vůbec, a Markomané z čedi « 
Moravy zvláště, byli se vystehovali v Y. neb YI. století, byH by vzali s seboa 
také Židy, kteří, jak v Kemdch na Rýně, tak i v našich zemích zajisté bydleli 
Jii za doby římské. Že vŠak Židé Jsou posud ve všech těchto zemích domovem^ 
a 2e bydleli aS do nejnov^ŠÍ doby v cechách i na Moravě výhradně v oeadáďi 
původně slovanských, jest spolu poněkud svědectvím, že také Slované v těehto 
jíemíoh obývají od Sasů římských. 



161 

Žasnou ti, kdož Svevy vůbec pokládají za německé Šváby, a ne- 
mohou si toho vyložiti, kterak ten velikánský národ Svevský 
brzo potom scvrkl se na nepatrný národek (Švábský) v nynějším 
Wurtembersku, kde jest až do našich časů v držení těhož okrŠlku 
země, v nějž se byl tehda uvázal. 

Mimo to uvážiti náleží, že Svevové, jenž seděli v krajinách 
vůbec úrodných, ano ís nemalé* části k obchodu velmi přiliodných, 
totiž v Holšteinsku, v Meklenbursku, na ostrově Ráně a v Po- 
mořanech až po Gdaňsko , naprosto žádné příčiny neměli, aby 
tyto krajiny byli opouštěli a jinam se stěhovali. Někteří spiso- 
vatelé domýšlejí se sice, že byli od Slovanů od východu ti- 
štěni, *a že tudíž postupovali na západ; a vsak tomu odporuje 
povaha Slovanů a jejich pozdější ti síciletá histo r ie, dle 
kteréž nikdy a nikde na dobývání zemi' nevycházeli, anobrž 
naopak na malé kmeny rozdrobeni jsouce , a nemajíce mocné 
samovlády, svých vlastních zemí na mnoze pozbyli. 

Co toho se týče, kdy Slované do Germanie přibyli a 
jak se tam dostali, o tom mnozí všelijak psali, však vesměs tak, 
jak si to každý sám vymyslil, svědeqtví a průkazů o tom žádných 
nepodávajíce. V některých novějších dějepisech krajin severních, 
Holšteinska, Meklenburska, Pomořan, Branibor a Míšně, čteme, 
že Slované byli od Němců, co dávných pánů těchto zemí za ko- 
lonisty do nich povoláni a stali se tím spůsobem německými 
poddanými. Jiní historikové němečtí vypravují, že Slované do 
těchto zemí vedrali se jako vrabci do vlašíovčího hnízda a že 
tam Němce utlačili. Ferd. Wachter, spisovatel historie Duřiiaské 
á ^Hornosaské, píše o tom takto : „Die Slaven (im Mittelalter 
Sela ven, Kneohte) waren seit uralten Zeiten die Nachbarn der 
Deutschen gewesen, und wo diese auswanderten, hatten sie von 
ihren Landern wie Sperlinge von den Nestern der Schwalben 
Besitz genommen. Ein wehmuthiger Gedanke! viele deutsche 
Stamme wanderten aus und verloren in fremdcn Landern ihre 
Volksthiimlichkeiten, und den deutschen Boden nahmen 
Fremdlinge ein und unterdriickten die zuriickgebliebenen 
einzelnen Deutschen" *). Podobně vypravuje J. Bauer, děkan 



*) F. Wachter Thtiriiigische und Obers&chsUche Gřesohichte. Leipzig 
18«6, S, 47. 

11 



162 

Reutlingskýy o Sloraneoh ve Wurtembersku, že prý se tam z Bavor 
podtají vloudili (haben sich dort eingesehlichen) *). Naproti 
tomu představují si jiní přibytí Slovanů do Germanie jako ně- 
jakou povodeň vse pohlcující. „Wie ein Diluvium," praví F. W. 
Barthold, „bat das Slaventhum in Riígen sich uber die Spuren 
der deutschen Altvordern gelegt" *). (Rozuměj Němce z doby 
Tacitovy). Rovněž tak jistí K. Bernhardi, že Slované do ně- 
meckých Čech a do německé Moravy jako nějaký proud 
úžinou mezi Jihlavou a horami Jeseníky se přivalili, a zmocnivše 
se tu úrodných nížin, Němce do hor vytlačili.^) A však spisovatelé 
dotčení mlčky pomíjejí, kdy Slované jako vrabci do Němec při- 
letěli, aneb tajně se tam vloudili anebo co povodeň zhoubná na 
Němce přikvačili. Toliko v Duřinsku a Rakousích poznačují po- 
někud dobu, kdy se tam Slované dostali. V starém Duřinsku byli 
prý co kolonisté usazeni v VIII. století za doby sv. Bonifáce a po- 
tom za Karla Velkého ^). To ale vztahuje se jenom k několika 
osadám v Bambersku a Eichštetsku, od pánů německých zalo- 
ženým, jichž cizí původ větším dílem jest slovem „Wind" a 
^windisch" poznačen. Odkud však se vzala slovanská jména 
měst Řezná, Pasová a Brodu, kteráž tu byla již za časů římských? 
Kdo dal jméno řece Mohanu, připomínané již v I. století po Kr., 
a řekám Řezně a Doubravě (Tauber), jmenovaným v století V.? 
-r- Do Rakous přišli prý Slované dle domyslu některých děje- 
pisců zároveň s Avary v VI. století, aneb byli prý od Avarů do 
této země i do vedlejšího Štýrska vehnáni *). Tu ale opět vzchází 
otázka, odkud vzal Ptoleméus již v II. století slovanská jména: 
Rakousi (Rakatae), Koubani (Kampi), Dunaj, Dyje, Javomice 
(Gabrita) a Luna atd., a odkud se vzala nesčíslná jiná slovanská 
jména místní v Rakousích, jakož jsou jména hor: Sememík^ 
Ústraní (Ostrang), Otčan (Oetscher), Chlumec (Kolmitz), Rad- 
hošť; řek Ipsice, Bělá, Křemže, Bystřice, a osad: Rohy, Křemže, 
Gars, Mohylno a v. j.? Kolonisté a lidé od divochů do země ve- 
hnaní horám, vodám a městům jmen nedávají. 



^) Zeitschrift d. hUt. Centralvereins J. 1862, S. 108. — ») F. W. Barthold 
Gesch. v. RUgen T, 122. — 3) K Bernliardi Sprachkarte v. Deutschland. Kassel 
1844, S. 66. — *) Tamtéž, str. 70. — s) viz A. v. Muchar Gesch. v. Steier- 
mark II, 20, a porovnej J. Thaler Geschichte Tirob, Innsbruck 1854, S. 56. 



163 

NeJTÍce js»ou historikové mezi sebou na rozdílecli, když mají 
pojmenovati dobu, kdy Slované vešli v držení země České 
a Moravské. Novější dějepisci Palacký a Šafařík domnívají se, 
že se to stalo ok. r. 451; Pubiěka klade to k r. 480; Dobner 
a Pekl hádají, že se to přihodilo ok. r. 500; Dobrovský se do- 
mýšlí, že to bylo r. 550; opět jiní pokládají r. 534 a 595 za 
onen, v němž Čech se svou ěeledí do země přibyl. Mnohem 
více však rozcházejí se v určování té doby historikové starší. 
Petr Kodieil a B. Paprocký kladou příchod Čechů na Řip na r. 
278 po Kr., Kromer na r. 300, Chytreus na r. 309, J. Matěj 
Sudeta na r. 407, Karion na r. 450, Spangenberk na r. 451, 
Welser na r. 455, Reisner na r. 496, Grancius na r. 500, Va- 
povius na r. 550, Blondus na r. 600, V. Lazius na r. 611, M. 
Kuthcn a P. Lupáě na r. 639, Sethus Kalvisius na r. 645, ko- 
nečně kronikář Vácslav Hájek ví to jistě, že cech dorazil na 
Řip Léta Páně 644 *). Sumou tedy řečeno, ani o přibytí cechů 
do Čech a do Moravy, ani o přistěhování se Slovanů do Germaňie 
vůbec a o vystěhování se z ní Svevů čili Švábů nikdo neumí ni- 
čeho povědíti, z čehož patrno, že ten příběh nemá historického 
základu a jest pouhý výmysl. 

Přídavek. 



Svevi Caesapovi a Tacitovi nejsou Švábi. 

Pro lepší vyvrácení domněnky, že Svevi ve spisech Caesa- 
rových, Strabonových a Tací to vých jmenovaní, jsou Švábi a vůbec 
Němci, přivádíme ku konci takořka přes potřebu ještě některé 
důvody, jenž mají býti spolu doplňkem článku „o Svevích a 
Švábích" (sfcr. 104). 

Na mnoha místech jsme již podotkli, že Slované, kdekoli 
v krajinách německých a jiných zanikli, zůstavili po sobě za 



v 

^) Viz tyto varianty o přistěhování se Cechů v J. Beckovského Poselkyni 
starých příběhů českých, str. 12, a v Kronice České Fr. Pelcla I, 63. — Dle 
těch ěísel jsou tedy Paprocký a Hájek v ustanovení 6asu, kdy Cechové přiSIi 
do Cech, bez mála o 400 let mezi sebou na rozdílech, 

11* 



164 

památku hojnost jmen místních. Totéž platí o Němcích; toliko 
v menší míře, ježto Němcův v původní vlasti jejich neubylo a jén 
některě osady v Belgii, na př. Broulenberg, Eschinhem, Maniz^ 
hem a j., kteréž bývaly ondy německé, jsou nyní francouzské *), 
pročež ethnografická čára mezi Němci a Romány za Dolním Rý* 
nem jest nyní bez mála táž, jak bývala za J. Césara a Tácita. 
A však v krajinách slovanských, kdež Němci v středověku 60 
kolonisté se usadili, a potomně, jsouce osamělí tam zašli, jest 
podnes množství německých jmen místních památníkem jejich 
někdejších sídel. Příklady toho jsou na Slovensku, zejména ve 
Spiši, v Gcmeři, v Hontě a ve Zvoleně. Ve Spiši uvádí se ně- 
kdejší německé obyvatelstvo v paměf vesnicemi nyní slovenskými, 
ježto šlovou : Frankenau, Richwald, Fridmann, Krempach ; v 6e- 
meři: Rauschbach, Henzendorf, Hamburk; u B. Bystřice ve Zvo- 
leně: Sachsenstein, TJlmansdorf, Schalksdorf, Schaiba; v Krapiné 
ulice Kaltiboch a vinohrady Fileberg, Niklberg a j.; u Sťávnice: 
Siegelsberg, Gii^shiibel, Kolpach a v. j. Tak jest to i na Moravě 
v mnohých místech, na př. v Kozlanech a Malkovicích blíž No- 
vých Hvězdlic v Brněnsku, kdež německá jména trat a pastvisk: 
Koncvsrizny (Gaensewiese), Stumpigly (Steinbuhel), Graity, Wirč- 
les, Broitles a j., a podobně i v Cechách, kdež na př. u Vysokého 
Mýta jména dvorů bnakov a Limperky, vesnice Dorflík a míst 
Nisbachy a Harta, v Chrudimi jméno zahrad Paumpcrky, v Lito- 
myšli kopce Kacimberk, ve Skutči vrchu Humperky a p., po 
dnešní chvíli připomínají, že i tu od kolonisace německé za krále 
Otakara II. po nějaký čas Němci obývali a potom zanikli. 

Nejplatnější však svědectví, ktt^rak po vyhynutí národu 
jména místní od něho pocházející dále trvají, podává staré Řecko. 
Tu, kdež dle průvodů historických obyvatelstvo helenské ve vál- 
kách s Diadochy, při vtržení Gotů (r. 250 po Kr.) a po přibytí 
Slovanů, Albanesň a trackých Vlachů téměř vykořeněno a v6lká 
většina měst a jiných osad řeckých zkažena jest, zachovalo se 
přes to přes všechno po dnešní dobu množství jmen starořeckých, 
a to těch nejpamátnějších, v Peloponesu: Corinthos (nyní Ko- 
ritho), Nauplia, Argos, Helos, Lycuria a j.; v Attice: Athenae 
(Athinaes), Eleusis (Levsina), Marathon (Marathona); v Středním 

^) K. Bernhardi Sprachkarte von Deutschland; S. 14. 



166 

I . 

Řecku: Megara, Stíris (Stíri), Thebae (Thiwa); v Macedonií 
Thessaloniae (Saloniki), hora Athos (Athonas) a j. Mpohem více 
pak nalézá se tam jmen slovanských po obyvatelstvu slovanském^ 
od Reků trackých a anatolických později vyhubeném. 

Když tedy praobyvfitelé němečtí na Dolním Rýně v kra- 
jině nyní francouzské a kolonisté němečtí na Slovensku, v Mo- 
ravě a v Cechách zůstavili po sobě místní jména německá, po- 
chybovati nelze, že by také Svevové, kteří dle svědectví histori- 
ckých byli půl tisíce let v držení východní a jižní Germanie, 
byli v těch krajinách ne jedno, ale tisíce německých jmen míst- 
ních po sobě zůstavili, kdyby byli bývali Němci, jakož jsme totóž 
pověděli již výše o Markomanech, Rugiích a jiných domnělých 
kmenech německých. Však podlé diplomatářů v novější době vy- 
daných, zavírajících v sobě hojnost jmen topografických ze všech 
končin ondy svevských, nebylo tam až do X. a dílem až do 
XIII. století ani jediného německého jména řeky, hory neb 
osady, anobrž veškerá jména místní byla slovanská ^). Z čehož 
patrno, že Svevi v těch krajinách Němci čili Švábi nebyli. 

Jiný důkaz, že Svevi Caesarovi a Strabonovi nebyli Němci, 
zakládá se ve zprávě Tacitově o pokrevnosti kmenů německých, 
Tacitus vypravuje *), že Mann, praotec Němců, dle pověsti ná- 



*) Nebytí němeokých jmen místních v Germanii východní a jižní jest 
neklamným svědectvím, Že v těch krajinách až do X století Němců nebylo, a 
že tadíŽ Svevové, co obyvatelé těch zemí za doby Tacitovy a Ptoleméovi, ne- 
byli Němci; coŽ stvrdíme analogickým příkladem o nebytí Švédů a Charvátů 
v jistých místech v Moravě. V moravské topografii Schwoyově a Volného praví 
se. Že obyvatelé německých vesnic a Brna, u Roasinova a u Olomouce jsou 
potomci Švédů, a na mor, mapě Beyerově, vyd; r 1818, vyznamenány jsou tyto 
tři okrSlky co krajiny Švédské. Y$ak jest tomu tak skuteěně? Jsou pbyvatelé 
řeěených vesnic poněměení Švédové? O tom mohou nejlepSí svědectví vydati 
knihy gruntovní, knihy křtů a úmrtí jmenovaných vesnic. YSak v knihách 
těchto, v něž jsme za tou příčinou nahlédli, není ani jediného švédského jména, 
nébrž veškerá jména od dvou století v Komárově a jiných vesnicích u Brzia, 
v Slavonin« u Olomouce a v Kuěerově u Rousinova jsou německá, v Kučerové 
též česká, z čehož jde na jevo, že domnělé ěvédství jmenovaných obyvatelů jest 
pouhá smyšlenka. Z tj^chž příčin jest nepodstatná také domněnka, pronesená v 
dotčených topografiích o charvátském původu obyvatelů ntí Břeclavsku. A tak 
06 to má i 8 domnělým němectvím Svevů Tacitových a Ptoleméových, kteréž, 
neopirajío se o hmotná jména topická, jesi téŽ bez historického základu. -- *) Ta> 
citofi Qermauiá, 2. 



166 

rodní měl tři syny, jichž potomci sluli Ingaevoni, Hermioni a 
Istacvoni a bydleli mezi Dolním Rýnem, Mohanem a Labem. 
Ježto však mezi syny Mannovými dle podání národního „Suev" 
se nejmenuje, jde z toho, že Svevi od Manna nepocházeli, a že 
tudíž mezi Svevy a německými Ingaevony, Hermiony a Istaevony 
nebylo svazku příbuznosti. Nebot kdyby byli Svevi bývali pů- 
vodu německého, byli by zajisté postaveni na předním místě 
mezi kmeny německými, jakožto národ ze všech národův v Ger- 
manii nejčetnější. 

Za Němce pokládati lze jenom ty Svevy, kteréž jmenuje 
Plinius s Chaty a Cherusky (omylem také s Hermundury) mezi 
kmeny, z nichž se skládali němečtí Hermioni *); tytéž Svevy při* 
vádí Tacitus ve spolku s německými Marsy, Gambrivy a Van- 
daly *), a Dio Cassius praví o nich *), že co spojenci německých 
Cherusků a Sikambrů vedli r. 9. po Kr. válku s Drusem. Tito 
Svevové byli onen nevelký národek, jehož potomci jsou beze vší 
pochyby nynější Švábové wiirtembei^ští. 



*) Plinius Histor. nat IV, 14. — «) Tacitus Germania 2. — ») Dio 
Cassius 55, 12. • 



Část druhá. 

Slované v lUyrÍL 



Reltofé T Illyrii jsoi Sloyeiei ')• 

Jakož obyvatelé zemí od Horního Dunaje k moři Sever- 
nímu a Východnímu a od Středního Rýna k Visle obecně nazý- 
váni jsou Germani, ačkoli nebyli jednoho jazyka; tak jmenovali 
spisovatelé římští a řečtí obyvatele krajin na jih od Dunaje k ře- 
kám Savě a Kulpě, k níoři Jaderskému a k řece Pádvi, a od pra- 
menů Pádvi i od nejzažších Alp k Střednímu Rýnu vesměs Kelty 
Či Gally, rovněž jako obyvatele Gallie a Britannie. Dio Cassius 
nazývá Kelty také obyvatele Germanie, jmenovitě Svevy Ari- 
ovistovy, a zemi, kde Tiberius válku vedl s Markomany za Ma- 
robuda, jmenuje zemi Keltickou ^); Appian pak vypisuje pod 
jménem „příběhů římsko-keltických" děje, zběhlé v Gallii, v 
Belgii, v Germanii, v Récii, v Norikum, Pannonii a v Dalmatsku. 
Nikdo vsak nebude tak nesoudný, aby měl obyvatele vŠech těchto 
zemí za Časů Dionovýoh a Appianových (v II. století po ICr.)) ^* 
lid jednoho a téhož jazyka. Jméno Kelti bylo tak obecné, 
jako jména Germani a Skyti '). Bylať doba, kde veškeré člově- 



^) Užívajíce tu pro krátkosť y odporu proti Germiinii jména Illyrie, ro- 
zumíme jím vedere země na jih od Dunaje k moři Jaderskému: Norikum, RéeU 
a Pannonii, éili nynějSí Rakousy, Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Přímoří, Tyroly, 
Bavory, západní Uhry, Charváty a Slavonsko. — ^) Dio Gawius Histor. rom. 
55. 39. — ') M. Kataoesich (Orbis Antiquus, Budae 1824, 1, 191) praví o Keltech: 



168 

čenstvo dělilo se na čtvero plemen: Indy, Aethiopy, Kelty a 
Skyty. Římané a Řekové nazývali Kelty vůbec národy, kteří 
bydleli od nich na sever a na severozápad, jménem Skyti rozu- 
měli vesměs národy severovýchodní. Neníť sice pochyby, že 
Keltové, kteréž J. Caesar shledal uprostřed Gallie, byli jazykem 
a povahou rozdílní od Germanů, a však jakož Germani byli nejen 
Němci, ale jakž jsme v I. části tohoto spisu prokázali, také Slo- 
vané, týmž spůsobem za pravé ano za jisté pokládati lze, že ná- 
rodové, zvaní Kelti, jenž po kolik století př. Ki\ z krajin sever- 
ních doráželi na Římany, neužívali jednoho ale kolikera jazyků. 
Římané a Řekové nebyli z počátku s to, aby byli kmeny kel- 
tické a germánské náležitě rozeznali, Čímž se stalo, že až do časů 
Kristových kladli jedny za druhé, zvláště proto, že u srovnání 
s národy jižními (vlašskými) v povaze těla i ve spůsobech a oby- 
čejích byli sobě podobni *). Dio Cassius praví, že Rýn, jenž se 
počíná na Alpách keltických nedaleko nad Récií, v dalším toku 
svém dělí Gally (na levém břehu) od Keltů (na pravém břehu), kte- 
řížto dva národové měli prý za starších časů společné jméno Kelti *), 
čímž dává na srozuměnou, že tu bylo nějaké rozhraní jazykové. 
Ješté určitěji vyznačuje Appian, že byla jiná řeč keltická za 
Rýnem v Gallii a v Britannii a jiná před Rýnem, an píše '): „že 
kdo umí kelticky, dobře může cestu konati krajinami od Rýna 
přes Alpy až do Vogleje (x\.quileje) a do Macedonie," o 
kteréž keltičině se nikdo nebude domýšleti, že by to byla táž řeč, 
kterou se mluvilo v Gallii aneb se mluví podnes v Irsku a ve 
Skotsku. Ze byl rozdíl v řeči v krajině okolo Vogleje a v Illyrii 
vůbec a v Gallii, vysvědčuje také Polybius (r. 150 př. Kr.), jenž 
praví, že Venetové či Benátčané (sousedé Voglejců), kteří dle 
Herodota i Appiana byli téhož původu co lUyrové, od Gallů 
jazykem se liší*). 

Kdyby nám byli Římané, jenž téměř 500 let v Pannonii, 
v Norikum a v Récii mezi tak řečenými Kelty bydleli, jen ně- 



ijQuipoatea Germani et Alemani auntnuncupatij CeltarumvocahuJo veniebani 
olim; quodiam Herod^tus, hiaioriarum pater, prodidit, cumlatrum £X Kek- 
rdíV, ex 0elti9, . derivát. Fuit etiam tempusy quod universuě orbis in IňdoB^ 
^ AethiopoSf Oeliaa et Scýthaa dividebaturJ^ — ^) F. H. Muller'I)ie deatschen 
Stamme. Berlin 1840. I, 42. — >) Dio Casaius Histor. rom. 39, 49. — ») Appi- 
•jim Bellům civ. m, 688. -~ *) Polybius Histor. uniy. II. 17. 



169 

kolik slov Tt úst koltických zaznamenali, kdjby nám byl na př. 
Plinius, jenž prošel čásf téch krajin, zapsal, jak Boji a Carni ve 
své řeči jmenovali latinské: ^t4t7Íu«,mon«,ar6or, homOy equus, canis 
a p., bylo by po vší pochybnosti a po všem sporo, i nebylo by 
nám nyní třeba, pro nabytí vědomosti, kterým jazykem obyva- 
telé v těchto zemích mluvili, hledati pracně doklady v etymolo- 
gickém rozboru jmen národu, osob a míst, z velké části k nepo^ 
znání zkažených. Ale Římané byli hrdopyskové, jazyka sousedů 
svých nevšímaví, jako jsou podnes Němci nevšímaví jazyka sou- 
sedů svých východních, a touto zpupností svou zavinili, že ná- 
rodnost obyvatelů krajin illyrských po tu chvíli temnou rouškou 
jest zahalena. 

Většina spisovatelů posavadních jest toho mínění, že oby- 
vatelé krajin řečených, jímž Římané a Řekové říkali Kelti, jsou 
vyhynuli pokrevenci někdejšího obyvatelstva galského a nynějšího 
obyvatelstva irského a skotského, t. j., že mluvili tím jazykem, 

v 

jímž mluví podnes Irové a Skoti. K tomuto mínění přiznávají 
se jmenovitě V. z Pallhausen *), A. Muchar'*), F. Mone'), M. 
Contzen *), M. Koch *) a j., zakládajíce zdání své zvláště na tom, 
že mnohá jména místní v zemích dotčených z doby římské a 
nynější mají podobnosť se jmény místními v Gallii a Britannii. 
Za taková jména podobná z doby římské pokládají za př.: Are- 
late*) v Norikum a Arelatum v Gallii; Astura v Norikum a 
Asturcones, národek v Irsku ; Gabromagus v nynějším Styrsku 
a Gabrae v Gallii; Varciani, národek v Dolní Panno nii (snad 
Varaždinci) a město Varcia v Sekvansku; AI ta ripa v Pannonii 
a na Rýně; Noviodunum (Novigrad) v D. Pannopii a Noviodu- 
num na řece Ligeris v Gallii, a více jiných jmen, končících se 
na -dunum, -durum a p. Však jména tu uvedená nejsou vzata 
z lidu, t. j. nejsou národní, nébrž jsou dělána a měněna od Rí- 



^) Vincenz v. Pallhausen Garibald oder Urgeschichte von Bayem. Miin- 
ehen 1810. - ») A. v. Muehar Gesch. v. Steiermark. Gratz 1846. I. Th. — 
') F. J. Mone Urgeschichte des badischen Landes. Karlsruhe 1848, a téhož Die 
gallische Sprache. Karlsruhe 1851. — *) M. Contzen Gesch. v. Bayern. Můnster 
1853. — 8) M. Koch Ueber die álteste Bevolkerung Oesterreichs und Bayerns. 
Leipzig 1856. — «) Toto domnělé keltické Arelate v Rakousíoh jest chybně 
p«áno místo Arlapa, t. j. Orlava, něm. Erlaf na Dunaji, a nelze ho tedy ani « 
Arelatum v Gallii porovnáyatL 



170 

manu, a poněvadž je Růnané ve vSeoh zemícli stejně upravovali, 
stejně předrážky jim předkládajíce a stejně koncovky přivěSujícOi 
tedy jsou sobě všude více měně podobná, aniž z toho jde, že by 
obyvatele všech zemí, kde tato jměna se vyskytují, byli mluvili 
týmž jazykem. 

Za jměna keltická sobě podobná v někdejSím Norikum, v 
Rěcii a v Gallii podnes obyčejná, pokládají pověstní keltistě 
K. Zeuss *) a F. Mone *) na př. řeky : Lech, Licus v Rěcii a 
Leck i Ligeris (Loiře) v Gallii; Isar v Rěcii aOise (Ysa) v Gallii; 
Elsava, přítok Mohanu a Alz v Lucembursku a j. Ale každý 
znatel zvukosloví přisvědčí, že jmen uvedených nelze než násilně 
z jednoho a téhož kmene odváděti a k sobě přirovnávati. Kel- 
tistě jmenovaní a jiní, neznalí jsouce slovančiny, prohlašuji ve 
spisech svých takě mnohá jměna patrně slovanská za keltická, na 
př. jměna řek: Pegnitz, Rcgnitz, Wórnitz a Naba v Bavořích; 
Bielach, Alsa (Olsa), Zaja a Litava (Leitha) v Rakousích ; Můra 
a Sáva ve Styrsku a Kraňsku; Morava, Sázava a všechny řeky, 
ježto se končí na a v a; taktéž jména místní: Reginum (Rezno), 
Brodentia (v Bavořích), Opponitz (Sopotnice v Rakousích), Me- 
dlicum (Medlík či Medlice, Melk), Staatz (Stožec), Arabon (Raba), 
Limusa (Límuzy) v Pannonii, Briinn (Brno, z keltickěho prý 
brun, collis), a jměna národů: Salassi, Isarci, Carni a j.; ano 
Muchar má takě osobní jméno Ku|^ič za keltické a Zeuss i Koch 
jměna Chmel a Budík '). Jaké důvěry lze tedy míti ve výklady 
takových hadačů? 

Za jiný důvod, že obyvatelé zemí illyrských byli téhož ja- 
zyka, co nynější Irové a Skoti, mají A. Muchar a M. Koch to, 
že v zemích dotčených, jmenovitě ve Styrsku a v Rakousích, po 
dnešní dobu průchod mají některá slova u Irů a Skotů oby&jná. 
Muchar ve své historii Štýrské *) přivádí celý rejstřík takových 
.slov domněle keltických, jichž užívá lid německý ve Styrsku. 
Mezi nimi jsou na př. tato: Aith Eid; Basch Patsch (plesk); 
Bluid Blut; Chaumer Kammer; Craim Krám; Crampet ICrampe; 
Howe Haue; Slae Schlehe; Wiar Wehre; ArasErz; Bran Brein 



^) K. Zeuss Grammatica celtica. — ^) F. J. Mone Urgeschichte des ba- 
dischen Landes a téhož Die galliscbe Sprache — ^) M. Koch Die Slt. BerSlk. 
Oesterreichs, S. 70. — ^) A. v. Muchar Geschiohte von Steiermark, I, 145. 



171 

a v. j. Kdož ale, uměje jen trochu německy a přeěta sobě tato 
slova, nevidí, v jak velikěm bludu pohroužen jest Muchar, an 
spatřuje keltiěinu tu, kde jest ěírá němčina? 

My odporujíce těmto domněnkám o keltiěíně illyrskě, máme 
pradávné obyvatele Récie, Norikum a Pannonie za Slovany, a 
to až na jižní (charvátskou) Pannonii vesměs za Slovany toho 
jazyka, jímž po dnešní den nduví Slovenci. Důvodové mínění 
našeho jsou téměř titéž, z nichž jsme dovozovali identiěnosť Svevů 
a Slovanů v Germanii, totiž: 

/. Slovanská jména národií, osob a míst v zemích illyrských za 
doby řůnské. 

II, Slovanské památky pohrobní a obyčefe z doby pohanské. 

///. Cfistý jazyk slovenský, prázdný přůnéskú keltických. 

IV. Nepřipomínám v dějinách toho, kdyby domnělí Keltové 
byli se z krajin illyrských vystěhovali a Slovenci do nich přibyli, 

I. Slofanská jména národfi, esob a míst z doby řimské. 
1. Slovanská Jména národů. 

Jména národů v lUyrii, kteráž zapsali spisovatelé římští a 
řeětí, jsou jako v Germanii vůbec velmi porušená, jednak zkrá- 
cená, jednak všelijakými předrážkami a koncovkami ověšená, že 
nesnadno v takovém zakuklení jádra jich se domakati. Snažíce 
se tuto některá z nich vysvětliti, klademe napřed jména národů, 
jenž bydleli v Béoii a v Norikum, po nich jména národů pannon- 
ských a ku konci jména některých kmenů helvetských a Benátěanů. 

a) V R é c i i a N O p i k u m. 

i'. Boji. BaTořt 

O nižádném národu snad tolik domněnek nebylo proneseno, 
jakého původu byl, kde bydlel a kam se poděl, jako o Bojech, 
pravém národu chameleonském. Spisy o nich a o Bavořích vy- 
dané, obsahu přerozdílného, ěiní téměř literaturu o sobě. Sebe- 
remeli však bedlivě zprávy, ač zlomkoví té, jež nám staří spisovatelé, 
počnouc od J. Caesara až do Jornanda, o nich zůstavili, porovná- 



I7» 

měli přibf ti T xemé. ▼ kteréž obyrali^ s prífaéliT vadlcpficfc xemí m 
nirodi zai dob j římské, a jméno Bojoftríi a BojoTaii, ktarei ae na 
jich mí«:é vyŤk^^-taje v VI. století po Kr.. nebndeDiepocliTboTati, 
že BojoTff j.%ou od doby předhistorícké jihozápadní sousedé CSednA, 
Tqbec ^Bavoři'' zTani' a tc st^edoréka ponéméení. Jakož ŘúnaBe 
a Éekov-é převzdéli Slor^kům Kvadi, MoraTanům Markomani, 
RakoQsAm Rakati, Ložičanům Liigi« Riáanům Bngii, HeiAm 
Chatiy tak nazTali Barory pro krátkosť a pohodlné^' TjaloTeiu 
yBoje.* nevelmi rozdílné od némeckého Bayer. dialektkky Bqer. 

Bojové obývali původně v téch krajinách, t nichž t YI. slo* 
letí 9C objevuj/ Bojoaríi a v nichž podnes bydlejí Bavoři, totiž 
v lesnatých krajích od jezera Kostnického a severního sváhn Alp 
a v rozsáhlé, dílem močálovité rovině od pramenů Dunaje t po- 
ři2í fA Liky, Jizery. Jiná a Salice až k ústí jich do Dunaje^ 
pak na východ od řeky Salice v části nynějších Bakoas a Stjnb. 

První zprávu o Bojích v Bavořích západních podává k r. 
58. př. Kr. Julius Caeaar ' >, kterýž píše. že toho roku Helvetové^ 
hledajíce sobe novi sídla v Gallii. připojili k sobě 32,000 Bojů, 
sousedů svých, jenž bydleli na pravém břehu Rýna, a učinivše 
před tím nájezd do země Xoríckc. město Noreji byli oblehli. 
Krajinu, z níž se tito Bojové vystěhovali, popsal lépe Strabo *), 
kterýž, líŽc války císaře Tiberia s Ličany i Vindeliky) na jezeře 
Kostnickém, praví, že s tímto jezerem hraničí z menší části zemi 
Réteká, z větší části země Ilelvetská a Yindelická a pustá zemi 
Bojská f*t] Boifúv iQT^iúd). V též krajině o nich zmínku čin^ 
táhna se ke slovům Julia Caesara, Tacitus ve své Grermanii *), 
pravě, že mezi lesem Herkynským a řekami Rýnem a Mohanem 
bydlejí Hel větové a za nimi Bojové. Rovněž je tu připomíná ješti 
k r. 275 Flavius Vopiscus, kterýž praví, že Bojové, vytrhže z lesů 
svých (nepochybně z Černých lesů u pramenů Dunaje) do zemi 
Vindelické, od císaře Aureliána zahnáni jsou *). Konečně se tu 
jmenují na jednom kameně římském, nalezeném u Marburku nad 



<) J. Giesar De bello Oallko I. 6. — >) Strabonú Geogtaphiea VH, 1. — 
*) Tadtus Gemumia, c. 28. — ^) Slova Fl. Yopísca v živote Dlva AorctUáiia 
jiou tato: „Aurelianus inde tx Jtoma ad helium Vindelicum dť«ee««i/, 
uhiBoioš agresšOB ex galiihus $uii ei populantěš oram Vindelieam repmiif.** 
A. Badner Gkwchkhta vm Bayem. Doemneiite, N. 139, S. 81. 



Nekarem, ve spolku s Ťribuky, jenž bydleli na obojfm břehu 
Rýna a okolo Štrasburku *). 

Ve východních Bavořích jmenuje Boje nejprve Strabo asi 
k r. 43 př. Kr., kdež dle souvěkého Posidonia vypravuje, kterak 
toho času Bojové a sousedé jich Tauriskové (obyvatelé hornatého 
Štýrska a Korutanska), přišedše s Daky ve spor o hranice na 
řece Parisus řečené, pod vůdcem svým Krtožírem (^KQiTa- 
OiQog) od Boerebisty, krále Dackého, na hlavu poraženi jsou *). 
Na též straně uvádí je 100 let později Plinius co sousedy Noriků, 
an dí: ,,NoricÍ8 junguntur lacús Peiso (Blatenské jezero) et deserta 
BojoTUTW* (východní kraj pustiny Bojské, Strabonem připomí- 
nané) '); a v touž krajinu připadají dle Ptoleméa, kterýž ji ve své 
Geografii takto popisuje *) : ,^Pann€miam superiorem tenent a parte 
septentrionis Azalij (na řece Sále), qui magis occidentales šunt, ét 
qtn magis orientaUs šunt, CyinL A meridie vero Latohici sub No- 
rico. Versus ortům autem Varciani. In medio autem versus occa- 
sum Boii'^' V týchž končinách kladou se společně s Azali (Sá- 
laný) ještě ve IV. století v nápise na kameně, položeném asi 
r. 367 Luciovi Volcatiovi, správci krajiny Podunajské, kterýž 
nápis zní takto: j^Lucio Volcatio, QuintiJiliOj Veliti prima, praefecto 
cokortis primae Noricorum in Pannonia, praefecto ripae Danubii^ 
et civitatum duarum^ Boiorum et Azaliorum^ ^),**^ Konečně se 
přivádějí' ve IV. století co sousedé Carnů, t. j. Kraňců a snad 
Korúsců (Korutanů), v popsání provincií římských: ,yDemonstřatio 
provinciarum^^ jehož zlomek za nové doby nalezl Angelo Májo*), 

a jenž zní takto: nllliricum et Parmonia ah Oriente, flumine Dřino, 
db Occidente desertis, in quibus habitant Boii et Carnij a Sep- 
tentrione flumine Danuvio terminantur,u Slovo n deserta^ zcela se 
srovnává s týmž slovem u Plinia a u Strabona, znamenajíc neú- 
rodnou krajinu lesnatou při Alpách a močálovitou u Mnichova 
a Erdingu, v níž Bavoři obývají po tu chvíli. Snad jméno „Ba- 
vorský Hradec," jakž ve středověku Hradec Štýrský se nazýval 



*) Nápis na tom kameně zni: ,,eancae Lorati. Triboci et Boi. L. L. M." 
Buchner, tamtéž, S, 80. — *) Strabonís Qeographlca VII, 5. -— •) Plinius Histor. 
nátur. III. 25. — *) Ptolemaeus Geographia II, 15. — *) A. Buchner Gesch. v. 
Bayern. Documente N. 137, S. 79. — •) Angelo Májo Class. aut. e Vaticano 
cod. ed. III, 413. 



174 

pro rozdíl od Hradce slovenskdho (Windisohgi*Utz)y v paměi uvádí 
někdejší obyvatele bavorské v těch krajinách. 

Tyto jsou zprávy z doby římské o Bavořích, v kterých se 
jméno domácích obyvatelů, a to jen mimochodem u geografa a na 
kamenech pamětních zachovalo. Historikové římští vůbec nazý- 
vali obyvatele bavorské od té doby, co Římané země jejich do- 
byli, nejprve Vindeliky a Réty a od 2. polovice prvního 
století výhradně Réty, rovněž jako Chorúšce (Korutany) nazývali 
vždy jen po římsku Norici a Taurisci, jménu domácímu vznik- 
nouti nedavše. VŠak když vláda římská r. 476 vzala v těchto 
krajinách za své, obživla stará domácí jména národní: Hcbú 
(Chati), Duřinci (Hermunduri) , Chorúšci (Carantani) a taktéž 
i Bavoři. Ponejprv toto jméno zaznamenal Jornandes ok. r. 550, 
kterýž, zdělávaje výpis z Kassiodorovy historie Gótské a vypra- 
vuje o válce králů Švábských Hunimunda a Alaricha s králem 
Gótským Theodomirem r. 475, praví o ovábích, že zemS jejich 
hraniěí na východ s Bojoary, na západ s Franky, na jih s Bur- 
gundy a na sever s Duřinky *). Venantius Fortunatus, duchovní 
vlašský, který ok. r. 550 konal cestu skrze Bavory do Gallie, 
jmenuje obyvatele na řece Lice Baioari *) a zemi jejich Baioaría, 
v životě pak sv. Eustasia a sv. Agila ze VIL století praví se vý- 
slovně, že tito sv. mužové přišli k Bojům, kteréž sousedé těch 
zemí nazývali Baioari '). Není tedy nejmenší pochybnosti, že 
Boji a Baioari jsou národ jeden a týž. 

Kromě Bojů v Bavořích jmenují spisovatelé římští, a to 
velmi často. Boje také na řece Pádvi v Horních Vlaších, kamž 



1) Regio illa Suevorum ah oriente Baioharos (v jiném rukopise Baio- 
arios) habeij ah oecidente Francosy a meridie Burgundionea a septentrione 
T^huringosJ^ Jornandes De rébus geticis ad an. 475. — *) „Dravum Norico, 
Oenum BreoniSf Liccam Baioaria, Danubium Alemama, Rhenum Germania 
traaieni.^' Yenant. Foftunatus in itinere suo ex Italia in Galliam. A jinde: 
jyPergis ad Augustam, quam Vindo Lycusqtie fluentat — neque te Baioariut 
óbstet^^ — Vita St. Martini. L. W. — ^) Sanctus Eustasius ad Boios, qui 
tuně Boioarii vocabantur^ tetendit. Jonas, roonachus Bobiensis (f r, 627) in 

Vita 8. Eustasii,N. 275. Jinde zase: „//ť sancti viri {Agilus et Eustasiua) directo 
calee ad Boios, quoa terrae illius incolae Bodoarios vocant, perveniunt." 
Vita s. Agili Abbat. Viz Šíře tyto doklady ve spise : Buchner Gesch. v. Bayem. 
Documente, S. 100« 



175 

se asi r. 400 př. Kr. ze severnfcli krajin z&alpsíých, jakož po- 
dobno z pravlasti své bavorské, byli přistěhovali, jsouce tu po 
několik století v držení úrodně krajiny mezi Mantovem a Rovnou 
(Ravenou). Nemohouce se tu pouštěti u vypisování příběhů jejich 
v teto zemi, dotýkáme toliko, že podnikše mnohé, jednak ne- 

v 

šťastné války se Římany, během dvou věků co do počtu velice 
steněeni jsou, až konečně ve válce r. 193 př. Kr. vedené od Kor- 
nelia Scipiona u Mutiny na hlavu byli pobiti a zbytkové jich 
potom znenáhla pořímaněni *). Taktéž pomíjíme příběhy Bojů, 
kteří za Julia Caesara do GalHe se odstěhovrii, poukazujíce k Ta- 
citovým Historiím ^), v nichž slayný historik asi k r. 65 po Kr. 
šíře o nich vypravuje. 

O domnělých Bojech v Cechách pronesli jsme se ve článku 
o Baemech, ukázavše, že domněnka třístaletá o jich tam obývání 
a vyhubení skrze Markomany zakládá se na mylném výkladu 
slov Tacitových, a že vůbec v Cechách Bojů nebylo. 

Co národnosti Bojů se týče, jsou před rukama důvodové 
podstatní, z nichž vychází, že byli Slované. Stvrzují to předkem 
jména vod a míst, připomínaná v krajinách bojských jíž za doby 
římské, jména osob z národu bojského, některá svědectví historická 
a tělesná i duchovní povaha Bavorů, rozdílná od poýahy německé. 

Reky původu slovanského, jmenované již za časů římských, 
jsou v zemích bavorských: Dunaj s přítoky, ježto šlovou: Oste- 
rach, Blava, Gunze, Brenze, Wornitz, Lika, Naba, Rezna, La- 
bora, Jizera, Luzná (Loisach), Jin, Salice (Salza) a lizu Pasová; 
též řeky Můra (Murus), ježto má počátky v Salcbursku a Dravá 
(Dravus), tekoucí z Pustřického údolí v Tyrolsku. Ze slovanských 
jmen místních z doby římské jsou přední: Rezno (Reginum), 
Pasov (Batava), Strubiny (Serviodurum), Chuchle (CucuUae) u 
Salcburku, Světec (Sevatium) a Matra (Matrejum); později jme- 
nují se v Bavořích Sarnice a Gars na Jinu, Dolnice (Tolz) na 
Jizeře, Wangeritz v údolí Ličanském, města Dachov, Mnichov, 
Trausnitz, hrad u Landshutu, Halin v Salcbursku, Hrobnřky 
(Grobming), Vrbno (Werfen) a jiná místa tamtéž. 

Osoby z národu bojského, jichž jméno má zvuk slovanský, 



1) Th. Mommsen Romische Geschichte. Berlin 1856. I. 644. — ») Ta- 
citus Historiae II. c. 61. 



zaznamenány jsou jednak u historík&, jednak v diplomech vo- 
jenských a na kamenech náhrobních z I. a II. století po Krhtu 
v Norikum tyto: Krtožír (u Strabona KqvcaGiQoq^ iél KQero- 
aevQog)^ vťldce Bojský v boji s Daky r, 43 př. Kr., Boj (Boiús, 
sr. česká jména Boj, Bójek a Bojan), Děva (Dievio), Vep (Vepo, 
sr. Vepicc v Čechách), Boňata (Boniata, sr. Bončtice v Cechách). 
Slovanské jméno má i Marik, vůdce vystěhovalých Bojů Hedu- 
anských v GalHi (Maricus e plebe Boiorum), jejž cis. Vitellins 
ok. r, 65 po Kr. dal usmrtiti *). Z věku pozdějšího zapsána jsou 
osobní jména slovanská ze zemí bojských v knize Salcburské: Se- 
mihněv (zemigneu), Těchomíra (tichomira). Dobromysl (dabra- 
muzli) a Přebila *). 

Mimo tato jména místní a osobní vysvědčuje se původ slo- 
vanský Bojů zřízením zemským, kteréž měli té doby, když se v 
historii objevují pod jménem Bojovarů ci Bavorů. Země jejich 
byla rozdělena na kraje, jako. jiné země slovanské. V čele vlády 
zemské byl voj voda, toho času z rodu Agilolfingův, jenž měl 
vrchní moc nad pěti jinými údy knížecího rodu, kteří pod ním 
spravovali zemi po krajích podobně jako v Čechách. Při provo- 
zování soudnictví obmezen byl velko voj voda dávnými obyčeji a 
od r. 630 zákonem psaným, dle těchto obyčejů sestaveným. Toto 
zřízení trvalo i později, když nad voj vody Bavorskými měli 
vrchní moc králové Frančtí. Také to, že Bavoři za onoho času 
dle svědectví misionářů byli z části pohané, ukazuje k tomu, že 
byli Slované, ježto Němci té doby byli již vesměs obráceni na víru 
křesťanskou, Frankové a Švábi na katolickou a Gotové na ari- 
ánskou. V zákoně výše dotčeném, jejž Bavorům dal Dagobert, 
král Francký, přivádí se b a vorsk é- slovo „carmula," latin. 
seditio '), t. j. „kramola," z jehož vložení do zákona viděti, že 
Bavoři tehda ještě z části mluvili slovansky *). Také slovenské 
formule zpovědi a jiná naučení křesťanská z X. století, známá pod 



^) Tacitus Hist. IT, 61- — *) Th. v. Karajan Das Yerhruderungsbuch 
des Stiftes St. Peter in Salzburg (z r. 805). Wien 1852. S. 19. — ») „5i 
g[UÍ8 aedittonem suscitaverity quod Boiuarii carmulum dicunt." Lex Bajuyar. 
Tit II. Totéž slovo přivádí se v Letop. neženských k r. 818. — ♦) Dr. MikloBÍch 
(Die Fremdworter in den slav. Sprachen, S. 25.) má naopak slovo ,,kramolft'' 
ža neslovanské, ač jest ve víech řečech slovanských od pradávna obecné a v 
jiných řečech ho neatává. 



177 

jménem Památek Frisinských, sepsána jsou ku potřebě Bavorů 
slovanských, kteří t<5 doby bydleli až k ústí Jinu *). 

Ačkoli jazyk slovanský až na některá slova v Bavořích 
posud obecná^ na př. rahno (Rahen, dřevo příční na vořích na 
řece Jizeře), pavlač, křen (Křen) a některá jiná ^), od dávných 
století v oby vatelstvu bavorském vyhynul, zachovaly se v duchovní 
a tělesně povaze Bavorů podnes takové zvláštnosti slovanským 
podobné, že bďdliví zkoumatelé jimi vedeni jsou k domněnce, že 
Bavoři jsou poněmčení Slované. Nejprve pronesl se o tom, pokud 
nám vědomo, C. SchefFer, jenž píše: „V Bavořích rozeznati lze 
dva národy, jeden původu německého a druhý původu slovan- 
ského, z nichž onen pochází ze zemí zarýnských a předrýnských, 
kteréž ondy náležely Frankům, tento pak jest národ původní, 
vlastně bavorský, od starodávna y zemi usedlý, kterýž, co do 
vzdělanosti, posud jest v dětinství, ncznaje potřeby vlády svo- 
. hodnější" ^). Síře nežli Scheffer rozbírá příbuznost Bavorů se 
Slovany Gustav Schlesier, kterýž, konav cesty po BavorskUj píše 
o tom takto*): „Nynější Bavorsko skládá se z Částí rozličných. 
Franky, Šváby a vůbec krajiny severní a západní, náležejí dle 
historie a dle povahy- lidu k Německu jihozápadnímu; Staré Ba- 
vory však a Horní Falcko příslušcjí, co do národnosti, k Rakousku. 
Starobavoři, jakž viděti z jejich povahy duchovní i fysické, jsou 
jiného původu, nežli Frankové a Švábi; nepochybně že za dá- 
vného věku nějaký národ slovanský, od českého ne příliš rozdílný, 
vtlačil se mezi Alpy a Dunaj (tedy právě tam, kde bydleli Bo- 
jové) a, spůsobil, že plémě původně německé (tak se domýšlí 
Schlesier) se slovanským pomíšeno jest. Starobavora poznati lze 
po tváři, prvé než ústa otevře; maje vousiska národní, podobá 
se v tom jižním Slovanům, což shledá každý, kdo viděl obyva- 
tele krajin východních. — Kdož ví, jaká jest ta krev bavorská? 
Největší podobu mají Starobavoříci s Moravany a Cechy. Jsou 
smyslní, srdnatí, nábožní (svatouškové), a co se dotýčo věcí poli- 
tických, velice závislosti milovní a jí oddaní." 



*) B. Kopitar Glagolita Clozianus, p. XXXIV. — 2) Viz ílánek Parmae- 
Kampi v oddělení I. — ^) C. Scheffer Politisches Gemálde von Deutschland. 
Miscellen 1818. I, 122. — ♦) Gustav Schlesier Deutsche Studien. Stuttgart 
1836. I, 126, 

12 



■5Í 



178 






Proti mínění našemu, že Bojové a Bavoři jsou národ tentýž, 
a to slovanský, ozvou se snad hlasy odporné, ježto mnohým ne- 
bude dosti jasno, kterak Bojové, byf i byli Slované, tak rychle 
se poněmčili, jsouce již pod Agilolfingy ve století VI. — VIII. 
dle zjevných svědectví z většiny Němci. Také budou snad mnozí 
pochybovati, zdali jméno Bavoři jest slovanské. 

Poněmčení Bojů jest ovšem temnotou zastřeno, jako poněm- 
čení vedlejších Duřinků; i Izeť se ho z příběhů ža doby římské 
v Bavořích zběhlých toliko domysliti. Když Bojové, prvotní oby- 
vatelé země Bavorské, dostali se za časů cis. Augusta pod moc 
římskou, dušeni jsou, co do jazyka, týmž spůsobem, jako sousedé 
jejich Kraňci a Choroušci. Měst zmocnili se Římané, odrostlá 
mládež domácí, aby zpoury nečinila, odváděna k vojsku a posí- 
íj lána do dalekých krajin, a ve dvou stoletích seslabena jest ná- 

rodnosť slovanská tou měrou, že v Bavořích, Korutanech a ve 
Štyrsku od III. století není na nápisech římských téměř již žádného 
í; osobního jména slovanského spatřiti. Lid bojský žil potom jen 

S na vesnicích, jako v úkrytu, na počet jsa znamenitě steněen. 

J. Když pak moc Římanů v století IV. a V. brala za své, činili do 

í: krajin bojských nájezdy Alemani a Švábi, dobyli krajiny u pra- 

menů Dunaje a dále k Rýnu, a vrazivše tu mezi Boje, Tribuky 
a Nemety, poněmčili je *), jakož později Frankové a Saši učinili 
Slovanům nad Mohanem, na Labi a na Odře. Pány země takto 
sesláblé stali se po odtažení Římanů němečtí Agilolfingové (asi 
od r. 595 — 788) a zavedli v ní správu a zákonodárství německé, 
Čímž z bývalých Bojů setřeny jsou téměř všechny známky ná- 
rodnosti slovanské. Jenom tím spůsobem lze sobě vysvětliti, 



í) Toto odnárodnění Bojů lící dějepisec bavorský M. T. Contzen (Ge- 
schichte Bayerns. Míinster 1853, S. 116) těmito slovy: „Aus dem Dunkel, das 
auf den Anfangen der deutschen Geschicbte ruht, treten von einzelnen einbre- 
chenden Lichtstralileu beleuchtet, die Kelten (rozuměj Slovany) als die friihesten 
Bewohner der jetzigen bayerisclien Lander hervor. Sie kámpfen, "wie sie zuerst 
in der Geschichte erscheinen, einen Vernichtungskampf mít den Deutschen und 
Rómem. — Diese zerstoren ilire Yolksthiimlichkeit wáhrend Jabrhunderte langer 
Unterjocbung voUstandi^-, bis endlich auch bier die deutsche Eroberang mit 
ibren Folgen fast jeden Rest der alten keltiscben (rozuměj slovanské) Bevdlke- 
rung vernicbtete." K těmto bojům o život prohlížeje Th. Mommsen, nazývá Boje 
trefně „národem ze všech nejvíce trýzněným" (das geplagteste áller kelt. Vdlker. 
Rom. Geschichte II, 159.) 



179 

kterak slovanští Bojové proměnili se v Bojovary německé. K to- 
muto jich poněmčení vztahnjose nepochybně zpráva, zaznamenána 
od V. z Pallhausen dle starého kodexu Pasovského v král. archive 
Mnichovském, ježto zní: „Baiouuari relicto proprio idiomate Teoto- 
nicum a Teotonicis acco-mmodaverunt idioma^^ ^). 

Původní jméno Bojů zachovalo se neporušené v tradicí 
Cechů, nejbližších sousedů jejich slovanských, kteří s nimi od 
doby předhistorické vedli obchod v soli po Zlaté stezce z Pra- 
chatic do Pasová. Co by jméno „Bavor" znamenalo, ovšem ne- 
víme *) ; že ale jest slovanské, vychází jednak z formy jeho, jednak 
ze staročeských osobních jmen: Bavor (r. 1141) a Bavora, a od- 
vedených od nich jmen místních: Bavorov v Prachensku a v 
pruském Opavsku, Bavorovice v Budějovicku a Bavoryně v Praž- 
sku. (Sr. osobní jména Javor a Truvor a místní jméno Javorov). 
Římané, udělavše z Bavorů Boje, změnili jméno původní tím 
spůsobem, jak je podnes mění Němci ve Falcku, nazývajíce se 
Bojer *). V středověku, od VI. století počínajíc, jinačilo se to 
jméno všelijak, ježto čteme: Boioarii, Baioarii, Boiarii, Báiarii, a 
jméno země Boiaria, Baioarla, Woioaria, až v IX. — XI. století ustá- 
lila se forma Bavari (r. 853) a Bavaria (r. 1086), jakž národ ba- 
vorský i zemi jmenuje také letopisec Kosmas (r. 1124). Němci v 
středověku nazývali Bavory: Paigira, Peigire, Baigarl, Beier a ko- 
nečně Bayer (sr. v Kraňsku místní jméno Kovor, něm. Kayer)* 
Slovencům a Rusům slově Bavor Bavareo, Charvátům Baburac, 
Srbům Babur, Polákům Bawarczýk, Lužičanům Bavor, kterýmž 
slovem ale Dolní Lužičanc rozumějí nyní Němce. 

Myšlénka tuto pronesená, že Bojové byli národ slovanský, 
není původní; již jiní spisovatelé před námi ji pronesli a hájili, 
ovšem v jiném spůsobu. Nejprve ji projevil David Popp, ka- 
novník Ingolštatský *); po něm ujali se jí A. Schulze ^) a spiso- 



^) V. v. PaUhausen GaribaW, S. VII. — ^) Snad proto, že nesnadno jest 
jméno Bavor vyložiti, má je dr. Miklosich za cizí, Qeslovanské (Die Fremd- 
"wSrter, S. 5). A však, kdybychom měli každé slovo, které jest nám temné, po- 
dkládati za cizí, musili bychom velmi mnoho slov z jazyka slovanského 
vyvrhnouti. — 3) Ch. Barth Teutschlands Urgeschichte 1, 390. — *) D. Popp 
Die Qrabmáler bei Amberg. 1821. Viz výpis z toho spisu v Dokladech. — 
*) E. Schulze Urgesch. d. Deutschen. 1826. 

12* 



180 

vatelé čeští Fr. Šír *), Ant. Jungmann *) a Jos. Franta^), tóž 
poněkud historik polský W. Surowiecki *). 

Taktéž mínění zde vysloveně, že Bojově od doby nepamětně 
byli páni země Bavorské, že za panování římského, zahrnuti pod 
jménem Rétů, téměř zanikli, po vypuzení Římanu ale opět ob- 
živli, nopronáŠí se tuto ponejprv, nobrž vyřknuto jest již před 
mnoha léty od historiků bavorských Vine. z Pallhauscn *) a O. 
Buchncra ^). Zvláště Buchner sestavil pilně všeliká svědectví k 
identiěnosti Bojů a Bavorů se vztahující. - Však oba tito dějepisci 
i také M. Koch, liší se od nás v tom, že mají Boje za národ kel- 
tický, kladouce za pravé, že všichni národové, jimž Římané říkali 
Kelti neb Galii (Hclvetí et Boii, utraque gens gallica. Tacitus), 
byli téhož jazyka. Protož mínění jejich nedošlo obecné víry, po- 
něvadž v Bavořích žádných památek národu galského není. Bo- 
jové však, zůstavivŠe Bojovarňm poněmčeným jméno, nemohli 
v nich zhola zaniknouti. Za tou příčinou vymýšleny jsou o Eía- 
vořích hypothcse nové, dílem nesmyslné, na ^ř. že jsou potomci 
německých Markomanů, jakž dovozuje K. Zeuss ^), aneb že jsou 
směsice, povstalá z Rugů, Stj^rů, Herulů a Turcilingů, jak praví 
Pfister ^) a Rudhart *), aneb posléz, že pocházejí od Boiskfi, ná- 
rodku na řece Donu, jejž ve IV. století v těch končinách dalekých 
jmenuje Priskus Byzantský *®). 



3) F. Šír v Kroku II, 42. — ») A. Jungmann tamtéž II, 67. — ») Čech, 
Y Praze 1833. — ^) Sledzenie poczatku narodów stowiaiiskich, str. 194, kdež 
Surowiecki píše: „W tem rozsypaniu narodów Keityi i wenedyjskioh (slovan- 
ských) zastuguje na szczegóina uwag^, že Boje tak w QaUii, jako tež w Itálii 
i nad Dunajem wsz^dzie siedzieli obok Wenedów (Slovanův). Ktowie, czy 
niebylijednegoz nimi rodu, podobnie jak mo^e wielú innych, których 
spólczeéni nie znajac tylko imiena, mieszali z Trakami, Keltami, Iberami.*' 
atd. — ^) Vino. v. Pallhauscn Garibald. Miinchon 1810. — *) A. Buchner Ge- 
schichte v. Bayern. Miinchen 1820. — ') K. Zeuss Die Herkunft der Bayern v. 
den Markomannen. Miinchen 1839. Domněnku Zeussovu pronesli již dříve také 
K. Mnnncrt a J. Luden, a přiznal se k ní i sám J. Grimm. Gesch. d. deutsch. 
Spr., S. 502. — 8) j. Pfister Gesch. v. Schwaben 1803. — ») G. Rudhart Aelt. 
Gesch. v. Bayern. 1841. — ^í*) J. Platzer Wiirdigung der verschiedonon Mei- 
nungen uber die Abstammung der Bayern. Neuburg 1841. Kdo by rozdílná 
zdání o původu Bavorů důkladněji seznati chtěl, nechť 6te o tom spis nejnoySjSi 
E. Quitzmanna Abstammung, Ursitz und iilteste Gescliichte der Baiwaren. Miin* 
chen 1857. 



181 

v 

Ze Bojové nebyli jazyka galského či keltického, jak Pall- 
hausen a Bucliner za to majf, patrno z toho, že Julius Caesar, 
kterýž s nimi v Gallii osobně činiti měl, nikde toho o nich ne- 
praví, anobrž že naopak co spojenci Cacsarovi válčili proti kme- 
nům galským, čehož by jinak, jsouce s nimi jedné krve, nebyli ' 
učinili. Též připomíná jeden mnich z kláštera Luxueilského v 
jižních Lotarinkách ještě v století VII. o Bojích, „že jsou v té 
krajině národek zvláštní," z čehož domýšleti se lze, že ještě tehda 
od okolních Gallů jazykem se rozeznávali *). 

Někteří učenci němečtí mají konečně Boje za Němce, od- 
vádějíce jméno jejich od slova německého bois, buw, bow, ho- 
landsky wou, což dle jejich výkladu znamená tolik, co keř neb 
les, dle čehož byli by Bojové mužové lesní. K této podivné ety- 
mologii přiznává se F. A. Dommerich *) a poněkud i český 
spisovatel M. Pelcl '). 



2. liicatefii. liicané. 

V Trophaeum Alpinum, kteréž nám zachoval Plinius*), 
kladou se mezi národy alpskými od cis. Augusta podmaněnými 
nfimo tři jiné národy „vcnctské" také Licates, obyvatelé krajin 
hornatých nad řekou Likou (Lech). Strabo je nazývá od této 
řeky Vindeliky (f}v tvdú»nioC) a vypravuje o nich, kterak císař 
Tiber ius měl s nimi boj^ na Bodamském jezeře (ok. r. 14 po Kr.), 
až je konečně přemohl. Národkové téhož jazyka co Vindelici šli 
od řeky Liky až na sever řečeného jezera, kteréž proto Pomponius 
Mela „Lacus Veneticus" jmenuje. Později rozšířili se Vindelici 
až do nynějšího jihovýchodního Švábska, někdejší vlasti Bojské, 
kdež založena jest kolonie římská „Augusta Vindelicorum." Do 
té krajiny klade Vindeliky Ptoleméus, nazývaje ji dle nich Ov iv- 
dektXLa. Když však Římané nynější jižní Bavory až po Dunaj 
pojmenovali Récii a národy tu bydlející Réty, pominulo staré 
domácí jméno Vindcliků (Ličanů) a zároveň i národnosť jejich. 

Není snad jména z doby římské, jehož původ slovanský by 
tak v oči bil, jako jméno Licates (Ličané) a Vindelici (Vendové 



í) Vita 8v. Eustachii ap. Mabillon. Acta ord. s. Benedicti II, 109. — 
*) P. A. Dommerich Die Nachrichten Strabos, S. 17. — ^) M. Pelcla Kronika 
Česká I, 8. — *) Pliiúus lU, 20. 



182 . 

na Lice, Wenden am Lech; viz o tom šíře v článku o řece Lice). 
Protož také nerozmýšleje se K. Mannert prohlásil Vindeliky za 
„Slovany" *), ač sobě neuměl náležitě vysvětliti, jak se Vindcli- 
kové tam od kmenovou svých slovanských odtrhli, majíce (dle 
domnění Mannertova) kolem sebe samé sousedy keltickě, Boje, 
Taurisky a j., kterážto případnost nám ovšem na závadu není. 

Nicméně byli i spisovatelé, jenž Vindeliky vydávali za 
Kelty ^), za Pelasgy ') a za německé Vandaly; i také výklad 
Mannertův došel odporu u W. z Humboldlu*), kdežto zase Jiří 
Landau k němu se přidal, prohlásiv Vindeliky za Slovany a 
města Brigantium (Bregenz), Campodunum (Kempten) a Dáma- 
sia (Augsburk) za města původně slovanská *). 

3. Breani. Brenňané. Ii^arcL Jezerci. 

Když Drusus táhl do Záalpi a přešel za horu Brennou, vy- 
pravuje Strabo, nalehl tam národek „Breuni" neb „Breones" 
jménem, kterýž mluvil jiným jazykem nežli Rétové, dle domnění 
Strabonova illyrským. Ptoleméus, který Breuny též přivádí, po- 
čítá je k Vindelikům. Jak připomenutí Strabonovo, že mluvili 
illyrsky, tak i to, že je Ptoleméus přidružuje k Ličanům, po- 
ukazuje, že byli původu slovanského, majíce jméno od hory, nyní 
„Brenner" zvané, s kterýmž jménem porovnati náleží jména 

v 

místní Brenná a Brenné v Cechách a Brenná v Těšínsku. Jejioh 
hlavní sídlo bylo Matrejum (Matra). 

Nedaleko Breunů či Brenňanň v krajině nynějšího města 
Brixenu bydleli „Isarci," jež přivádí Plinius v Trophaeum Al- 
pinum vedle Stonů a Venosků. Sluli tak od řeky Isarcus, něm. 
Eisack, slov. beze vší pochyby Jizerka, kteráž, počínajíc se v je- 
zeře na vrchu Apeninském (Brenném), do Adiže vpadá a s ní 
do moře Jaderského se vlévá. Sídlo hlavní Jizerců bylo Ša- 
blona (Saeben). Jak při řece Jizerce, tak i na vrchu Brenném 
připomínají se Slované ještě v VIII. století (r. 737) *). 



OK. Mannert. Germania, S. 526—528. — «) Duncker Orig. Germ. I, 7^ 
—74. — 8) Niebuhr RooQische Gesch. I, 186. — ♦) W. v. Humboldt Prufung 
der Untersuchung iiber die Urbewohner Uispaniens. 1821, S. 105. — *) G. Lan- 
dau Die Territorien, 5. 268. — «) Koch Sternfeld Topogr. Matrikel. Munchen 
1841, S. 197. 



188 



4. Alaani. Haloanl. SeTaces. tiTéieéti. 



Na východ od Vindelikfi, téměř již do Norikum, klade 
Ptoleméus Alauní či Halauni, a jihozápadní od nich Sevaces. 
Halouni byli solivařičí v íiynějším jižním Salcbursku a severo- 
západním Styrsku, kteří se tam pod jménem Halari a Hallingi 
ještě v středověku připomínají. Ze byli Slované, stvrzuje se 
jménem Halauni ěi Haloři, jakž šlovou solivaříěí v Dobré Soli 
ěi Hali Magdeburské, jichž původ slovanský jest historicky pro- 
kázán, a jménem vesnice „Halouny" v Cechéch, v krajině ěistě 
české blíž Berouna. Slovanský kmen toho jména jeví se mimo 
to v českých slovech: haliti, hale, místo, kde sůl dělají, a v Ta- 
trách skála mechem pokrytá; též v sUrodávném jméně Halič, mě- 
stečku na Slovensku a na Rusi. Někteří etymologové němečtí 
mají jméno Halauni za koltické, poněvadž v řeči irské hal zna- 
mená sůl; nám ale nevidí se třeba, původ jména hledati daleko 
za mořem, když ho lze nalézti na blízku doma. 

Co se dotýče národku Sevaces zvaného, byli to nepo- 
chybně obyvatelé města Sevacium (Schwatz) a blízkého údolí na 
řece Jinu v Tyrolsku. Je^to pak jméno osady Schwatz neb 
Schwetz v Litoměřicku v Cechách jest německá přeměna slovan- 
ského Světec, podobá se, že slulo také městečko Schwatz (Seva- 
cium) v Tyrolsku Světec či Světec, a že tedy Ptoleméovy Sevaces 
jsou Světečtí. 

5. Morici. N oroTé. 

Norici sluli Římanům a Řekům nejprve obyvatelé nyněj- 
šího Pomoří charvátského, Istrianska a jižního Kraňska; později 
rozšířilo se to jméno na obyvatele veškeré krajiny, dle těchto 
obyvatelů Noricum zvané, od moře Jaderského vzhůru až k Du- 
naji, kdež město Karnuntum Či Karnus leželo v samém severový- 
chodním cípu té země, na pomezí Pannonském. 

Již Julius Caesar připomíná Noriky ve válce galské k r. 
58 př. Kr., an praví, že Ariovist, král Svevský, měi manželku 
„Norku," sestru krále Vokoiona. Strabo přivádí je v krajině 
Voglejské, dotýkaje,, že k nim náleželi také Taurisci. Plinius 
má jméno Norici a Taurisci za jméno téhož národu, toliko že 
jméno Taurisci jest starší. Jiní spisovatelé mluví o Noricích po- 



184 

dunajských y zejména Vellejus Paterculus^ jenž pokládá Noríky 
za sousedy Markomanů. 

Dle zdání našeho a dle výkladu některých spisovatelů slo- 
venských znamená římské jméno Xorici obyvatele krajiny „no- 
rovité" či propastnatéy a dáno jest původní obyvatelům severního 
Dalmatska, Istrie a jižního Kraňska^ v kterýchž zemích, jakož 
vůbec známo, jest mnoho „ponorů" *), do nichž řeky a potoky se 
propadají. Časem přeneseno jest toto jméno na obyvatele nížin 
ve vedlejších krajinách severních až k Dunaji, ačkoli tam takových 
ponorů nestávalo. Obyvatelé horští ale zváni jsou Taurisci, tak 
že tu bylo dvoje pojmenování obyvatelů jedné a též země, Doláci 
a Iloráci. Vsak domácí obj ratMé třch jmen neužívali, nazýva- 
jíce se nepochybně jako podnes Kraňci, Koroušci a z části BavořL 

Někteří němečtí spisovatelé vyvádějí slovo Norikum a No- 
rlci ze slov Nord a Rik, jako by řekl Nordreich, jiní z řeckého 
vdÍQOif lesknavý (od Icsknavého železa) a opět jiní z řeckého 
' tv a "ó()og, t. j. země hornatá *). 



6« Taarisci. Tořané. 

Taurisci byli obyvatelé hornatého západního Štýrska a Ko- 
roušska, jižního Salcburska a severovýchodní části Tyrolska. 
Strabo píše, že r. 43 př. Kr. Taurisci a sousedé jejich Boji vedli 
válku se Scordisky (Sarskými) a Daky, v níž na hlavu poraženi 
jsou. Dle Plinia činili Taurisci čásť Noriků. Tacitus a Ptole- 
mcus jich již nejmenují, ani spisovatelé pozdější. 



v 

^) Dle slovníka Viika Stcfanovice slovo „ponor** Srbům a CharTátům 
posud: jfLocua, uhi flumensub terramabscondiíur, ab nořiti^ urinovy** s éfmž 
porovnati náleží čeeké: nor, ponor a únor, nořiti, ponořiti a vynořiti, též jmen* 

v 

místní Nořín v Cechách a Norovice v Moravě. Na potvrzení domněnky naSf, 
/c jm<'rio Noricum a Norici pochází od noro vitého Pomoří a Kraňska, přive- 
deme tu některé příklady takových ponoru. V Pomoří charvátském ponořuje 
80 řeka Lika v Lipovém poli, aniž kde z noru na světlo vychází; řeka Ga6ka 
tratí se v „ponor** v dvojím pramenu u Svica a u Berlogy; taktéž ponořují se 
řeky Dobra, Mrežnica a Méžnica několikrát. V Kraňsku propadá se voda Reka 
u sv. Kanciana a vynořuje se pod jménem Timav. Keka Lublanica noří se 
ncjprv 00 Pivka do jeskyně Postojenské, vystupuje co Unec, zmizí opět a vy- 
nořuje se u Vrchník, slovouc teprv tu Lublanica. Hřbet hory Krasu jest dle 
slov K. Kocha tak pokryt ponory (dolinami, jamami), jako kuŽe LeopardoTU 
fleky. — 2) A. v. Muchar Geschichte von Steiermark I, 26. 



185 

Jméno Taurisci znamená, jak jsme výše již podotkli, tolik 
co horáci, obyvatelé vrchů, od slova tur, vrch, slovensky a polsky 
turňa, planina. Jména, odvedená od slova tur, vrch, dílem ale i 
od slova tur, býk, shledávají se téměř ve všech zemích slovan- 
ských, např. v Kraňsku: Tureň (asi osmkrát), Turjak aTurnfk; 
na Slovensku hornatá krajina Turec a osady Tura a Tuřice; na 

v ^^ 

Moravě Tuřany a Turovice; v Cechách Turové, Tourové, Turov 
a Tuřany, v Lužici Turoj (něm. Tauer), v polských Tatrách turňa 
(každý vrchol), v Ruších vrchy Tury a v. j.. 

Památka Taurisků od Římanů a Němců vyhubených, za- 
chovala se podnes v nesěíslných slovanských jménech hor, vod 
a míst v Korutanech, ve Styrsku, Salcbursku a Tyrolsku, jak z 
map speciálních patrno. Přivádíme tu některá jména ledovců 
(Gletšoher) z nejvyšších Turů (Hohe-Tauern) co vzpomínku na 
slovanské praobyvatelstvo těch hor nebetyěných v okrŠlku asi 
100 mil zeměpisných *), Jsouť v údolí Fuscherthal: Pokenci- 
Gletscher, Sinewellek-Gletscher; v údolí Hostýnském (Gastein): 
Siglitz-Gletscher, Schlapereben-Gletscher, Radekkessel-Gletscher; 
v údolí Malteinském: Pleschnitz-GL, Tulnok-Gl., Tratten-GL; 
v údolí Bělském (MoUthal): Lassach-GLj v dolině Malnické: Mu- 
raner-Gl., Wurten-GL, Ruden-Gl., Zirknitz-Gl., Fleuss-GL, Pa- 
sterzen-Gl. (v dolině, řečené Pasterzenthal), Schwertek-GL, Zin- 
ketzen-GL, Gossnitz-Gl. (nepochybně ledovec Jesenický v dolině, 
řeěené Gossnitzthal) a Polinik-GL; v údolí Debantském: Glodis- 
soharten-Gl.; v údolí Kalském (Kalserthal): Kodnite-Gl., Teisch- 
nítz-Gl., Frussnitz-GL, Lapperwitz-Gl., Grodez-GL, Stanischka- 
Gl., Morbet-GL, Tschidin-Gl. a j.; v údolí Tursk^m (Thauern- 
thal) mezi Slovenskou Matrou a Lienzem: Montaniz-GL, Tabe- 
rer-GL, Schlatten-Gl., Knorrek-Gl., Tabernitz-Gl., Frossnitz-Gl. 
(tento v dolině, řeěené Frossnitzthal); v údolí Virgenthal, blíž 
Slov. Matry: Mulwitz-Gl., Iscl-Gl., Okosil-Gl., Weletz-Gl., Ka- 
sek-Gl., Plindes-Gl. (v dolině Lasnitzenthal) a Lasorling-Gl. (v 
dolině Zopatnitzenthal, nepochybně Sopotnica); v údolí Defe- 
reggenthal: Dreberes-GL, Mukla- GL; v údolí Ahrenthal: Most- 
nek-Gl., Gurrek-GL a v. j. 



<) Viz Das Eisgebiet der Hohen-Tauern. Von Karl v. Sonklar. Mitthei- 
lungen der k.* k. geogr. GeseUschaft. Wien 1864. Jahrg. VIII, I, 12. 



186 

Spisovatelé němečtí mají Taiirisky vůbec za Kelty, odvá- 
dějíce jméno jejich z kymrického a gaelského slova twr, twrr 
a tor, což prý znamená pahrbek neb kopec '). 



v • 



7. Carni. Rranci. 

Jméno Carni shledává se za doby římské, pokud nám vě- 
domo, u tří spisovatelů. Stiabo, ktcr/ž je nazývá KaQVOi^ klade 
sídla jejich nad moře Jaderské nedaleko Vogleje (Aquileja), kdež 
bylo město jejich Tergeste (Trst nebo Tržiště)*). Ptoleméus při- 
vádí je v též krajině pod Taurisky *), a později připomíná je 
nejmenovaný skladatel spisu: ,,Demonstratio provinciarum^^ v tomto 

spojení: ^^Hliricura et Pannonia ab oriente Jlumine Dřino, ab ocď 
dente desertis, in quibus habitant Boii et Carni, a septentrione Jlu- 
mine Danubio terminantur'* *). Podlé hranic tuto vytknutých bydleli 
Karni v Přímoří, Trstsku a v Kraňsku, majíce na severu a seve- 
rozápadu za sousedy Taurisky a Boje (Chorousce a Bavory], Zemi 
jejich jmenuje Jornandes v Ví. století ^Carniolia," zeměpiseo 
Ravenský v VII. století „Carniuni" a pozdější spisovatelé Carnia. 
Ze Karni byli Slované, vysvědčuje samo jméno, kteréž jest 
bez odporu nynější jméno Kraňci Či Krajnci. Římané a Rekové 
přeložili v něm toliko hlásku r za a, jako ve jméně Vraňané, 
z něhož učinili Varini. Odvádějítpak Kraňci i země jejich Kraňsko 
jméno své od hradu Kraňského, jako Kakousi od hradu Rakou- 
ského, Tyroli od hradu Tyrolského a Styřané od hradu Štýr- 
ského. Řečený hrad vystaven jest spůsobem staroslovanským na 
skalnatém kraji či ostrohu nad vtokem řeky Kokry do Sávy, a 
nazván jest dle toho položení zcela přirozeně Krajň (grád) ') od 
staroslověnského KpaHHk, axpoff, oxtremus *), t.j. Krajní Hrad, 
AcropoHs, jakož slově v Přímoří Gorickém jedna osada Kxajna 
Vas, na Slovensku Krajná Bystrá a v Cechách Kraj nicko. Statné 
jméno (grád) pominuto tím spůsobem, jako při mnohých míst- 



^) AI. v. Muchar Geschichte von Steiermaik. I, 23. — ^) Strabonis Gko- 
graphica VII, 1. — 3) Ptolemaeus Gcographia III, 1. — *) Angelo Májo Class. 
aut. e Vatic. cod. edit. III, 413. — *) P. Kozler ve svém Slovenském zem^*o- 
pise (1854) píSe: Krajnj (Krajň) a Krajn, Miklosich a jiní: Kranj (Kraii), kterýžto 
dvojí spůsob psáni ukazige ke dvojímu vyslovování a ke dvojíma adjektiva: 
krajn a krajnji. — «) Miklosioh Lexicon palaeoslovenicum. Yindobonae 1866. 



187 

nich jménech českých, záležejících z pouhého adjektiva, na pí.: 
Nový Hrad (v Hradecku) a Nový (na Chotěšovsku), Kamen Most, 
a Kamen, Veliká Ves a Veliká, Vinná Hora (v Budějovicku) a 
Vinná (v Litoměřicku), Kalná Voda a Kalná a v. j. Zkrácené 
Krajň, gen. Krajná, ohýbá so nyní spůsobeni substantlvním, jako 
české Děvíri, Děvína (m. Děvin hrad), Tetín, Tetína a j. 

Velká podobnost jména Carnia a slov kraj a krajina při- 
vedla již slovutného Schlozra (r. 1771) na myšlénku, že staří 
Karnové byli Slované a že vůbec Slované odtud nepřetržené 
bydleli až k Východnímu moři *). V odporu však se Schlozrem 
a 8 výkladem naším má dr. Miklosich jména Kranj (Kraň), 
Kranjec a Kranj ica, za cizí, nepochybné za keltická, dokládaje, 
„že jest nemožné, jmen těchto odváděti od kraje" *). Tomu sice 
nepřisvěděuje Jos. Erben, spisovatel zeměpisu Kraňského, jest 
však té domněnky, že Krajina, jakž Kraňsko nazývá, obdržela 
jméno od polohy své, jsouc Itálie nejbližší ěí krajní, kteréhož 
pojmenování ale sejí prý dostalo teprv po přistěhování se Kraňcii 
do země v VI. .století ^). 

Jiný důkaz, že Cařni jsou Kraňci slovanští a obývají v 
Kraňsku od dob předhistoričkých, podávají místní jména. Jsou£ 
některá jména vod, hor a osad v Kraňsku a v Korutanech právě 
taková a téhož dialektu, jako vBenátsku nejvíce již povlaštěném, 
na př. Bela, Ravnica, Plavja, Karnica, Goriěica, Planja, Brezja, 
2Iavodnja, Gorica, Sela, Padva, Trebiž (Treviso a Tarvis), Ravna 
(Ravenna) a j. Poněvadž však jména benátská pocházejí od Be- 
nátěanů slovanských, kteří dle svědectví Herodota a mínění všech 
historiků novějších bydleli na pomoří již v V. století př. Kr. *), 
jde z toho, že tehda také již v Kraňsku a Korutanech obývali 
Slované, téhož původu a nářečí, od nichž pocházejí řečená jména 



1) A. Y. Schlozer AUg. Welthistorie, 31. Th. S. 231. — «) F. Miklosich 
Die Fremdworter in d. slav. Sprachen, S. 29. — 3) Viz Slovník Naučný, článek 
Krajina IV, 932. — Jako p. Jos. Erben, jmenují i něktei^ jiní novější spiso- 
Yatelé čeští Kraňsko Krajinou a Kraňce EJrajinci, ovšem chybné, ježto také v 
řeči slovenské má průchod slovo krajná a v řeči charvátské krajina, Kraňci však 
nicméně nazývají vlasť svou Kraňsko a sebe Kraňce, a rovněž tak jim říkají 
Charváti* Dle výkladu našeho výše položeného mělo by se vlastně Česky psáti: 
Krajnsko (Krajňsko) a Krajnci (Krajňci). Staří spisovatelé, zejména Adam z Ve- 
leslavína, psali Kránsko a Kránští. — *) Viz Šafaříkovy Starož, slov., str. 216. 



/ 



188 

V těchto zemích. Neboť kdyby Slované, jak se vůbec za to má, 
byli se tam přistěhovali teprv v VI. století po Kr. někde z jižních 
Rus, od Kavkazu nebo od Volhy, byli by dali místům jména 
ruská neb jiná slovanská, od tisíciletých benátských zcela rozdAná. 

8. Anibi-dra¥i Drávané. Ambi-lici SEílané. Am- 

bi-sontii 9oéané. 

V jižním Norikum přivádí Ptoleméus obyvatele trojího 
údolí, jež n&zýv&*AfifiidQavoly^já[AfiiXixol a jífifiiOovTiol *). Od- 
* razímeli nesrozumitedlné násloví Ambi, objevují se v těch jmé- 
nech obyvatelé na řece Pravě ěili Drávané v Pustřickém údolí, 
v Tyrolsku a v Korutanech; obyvatelé na řece Zile (něm. Gail), 
přítoku řeky Dravý pod Bělákem, či Zilané, a obyvatelé na řece 
Sočí (Isonzo), ježto se počíná pod horou Triglav v Kraňsku, či 
SoČané. Ve jméně Ambi-lici napsáno lici nepochybně omylem 
místo — čili. 

fi) V Pannoníí. 
1. AraTísci. Rabané. 

Plinius ^) a Taoitus ^) jmenují v západní Pannonii národek 
„Aravisci," o němž Tacitus dotýká, že není germánský. Ptole- 
méus nazývá jej „Arabisoi" *). Totéž jméno připomíná se v di- 
plome vojenském, nalezeném r. 1841 v Horním sv. Ivanu na 
západ od Budína, jejž dal císař Antoninus Pius (mezi r, 138 — 160) 
jistému vojínovi z národku, jménem „Eravis" *); též na ka- 
, méně pamětním, na němž jest nápis: „Bato-Araviscus*), a na 
mincích z r. 60 — 200 př. Kr., nalezených blíž vesnice Bii neda- 
leko Budína, na nichž se čtou jména Ravisci, Iravsoi a Ravls, 
a na některých také slovo bia tec ^). 

Krajina, v níž Aravisci u starých spisovatelů se přivádějí, 
a jméno Aravisci či Arabisci ukazuje dosti zřetedlně k obyvatelům 
nad řekou Arabon Či Babou, kteráž, majíc počátek ve Styrsku, na 



*) Ptolemaeus Geographia II, 14. — «) PKnius Histor. nat. III. 26. — - 
^ Tacitus Germania 28. — *) Ptolemaeus Geographia III, 16. — •) J. Arneth 
Zwolf rom. Militar-Diplome. Wien 1843. — *) J. Ameth ve zprávách Sitz. Ber. 
der k. Akad. d. Wissenschaften XI, 2, S. 308. — ') Tamtéž. 



\ 



1S9 

východ do Uher se ubfrá a u města Raby vpadá do Dunaje. Bato 
Araviscus, jmenovaný na kameně pamětnťm^ jest báía či starosta 
a vůdce Rabanův, jako Bato dalmařicus & pannonicusy připomfnanť 
u Strabona, jsou starostově a vůdcové Dalmatů a Pannonců. Jměno 
Aravisci učiněno z Rabanů přcdrážkou a a proměnou retního 6 v 
dyšně 7) tak, jako z řeky Raby učiněn fluvius Arabon. O slovan- 
ském původu jména Raba viz níže článek „Arabon" mezi řekami. 

3. kasali. Sálané. 

Vedle Aravisků blíž řeky Dravý klade Plinius národek 
Azali *); Ptoleméus jmenuje v té krajině město Sálu (2'ciřXa) a 
pokládá na západ od Azalů Boje *). Ve spolku s Boji zazna- 
menáni jsou Azali také na kameně náhrobním, položeném Lu.- 
ciovi Volcatiovi, veliteli vojska norického ok. r. 357, jenž se tu 
nazývá: ,,praefectus civitatum dímrum Boiorum et Azaliorum »). 
Dle. toho jsou Azali obyvatelé nad řekou Šálou či Zálou v zá- 
padní Pannonii, kteráž, tekouc ze Štýrska v Plese či jezeře Bla- 
tenském se tratí. Ze tito Sálané byli Slované, jde ze jména Sála 
napřed v Germanii vyloženého, i také ze slovanského jména blí- 
zkého Blatenského jezera, jež Plinius nazývá Pleso. Slovenci 
štýrští jmenují sice řeku dotčenou Zálu, dle kteréhož jména by 
byli Azali Zalané, vŠak i to1j|^ jméno bylo by slovanské, ježto v 
Čechách jsou místní jména Zalyně a Zaloňov. 

3. Colapiani. Rulpané. — liatoTiei. 

Dle Plinia bydlel při řece Savě národek, jménem Cola- 
piani*). Ježto Pliniovi a jiným spisovatelům řeka Kulpa či 
Kupa, kteráž vpadá do Sávy, sluje Colapis, jsou Colapiani oby- 
vatelé nad touto řekou, t. j. Kulpané či Kupané. Ze to jméno 
jest slovanské, vyloženo níže v článku o řece „Colapis." 
; Mezi Colapiani a Varciani přivádí Ptoleméus jiné obyva- 
tele, řečené Latovici *), kteréž jméno zachovalo se podnes beze 
změny ve jméně osad Latowice a Latowiec v Polsku. 



<) Plinius Histor. nat. III. 25. — «) Ptolemaóus Geogr. III, 15. — 8)Gru- 
teri Inscriptiones, N. 498. — *) Plinius Hist. nat. IV, 25. — ') Ptolemaeus 
Geogr. III, 15, 



19f) 

f 

4. SarMatae. SrboTé. 

Na síro roviné mezi Dunajem a Tisou a na jih od Dunaje 
v nynějším Srbsku (někdejší Moesii) po obojím břehu řeky Moravy, 
tedy již vné země Pannonskě, bydlel od dávnc doby velký národ, 
jejž Strabo, Pomponius Melo, Tacitus, Ptolcmcus, Dio Cassius, 
Ammianus Marcelinus a vůbec všichni spisovatelé, kteří o těch 
krajinách zprávu nějakou podávají, nazývají Sarmaty. Kdy do 
Xf' zorně přišli a v ni se uvázali, nikde se nepřipomíná; vědomo 
však, že Vlachové (Rumuni) již před narozením Kristovým mezi 
ně vrazili, a že později též Gotové, Alani, Huni a jiní nezvaní 
hosté déle neb kratěeji v jejich krajinách obývali. Majíce na se- 
verozápad za sousedy Kvady a Markomany, bylí od polovice sto- 
letí I. až do století V. ve všech válkách jejich s národy vedlejšími^ 
zejména se Římany, věrnými jejich spojenci. 

Přední historikové novější doby v tom se shodují, že Sar- 
mati jsou Srbové. Majíce toto za prokázané a rozhodnuté, ne- 
budeme toho zde znovu rozbírati, a pojmenujeme toliko spisy, v 
niohž lze duvodii historických i jazyko vědeckých o tom se dočísti , 
totiž: fíel. Dobner Monumenta llist. Bohemiae, Pragae 1764; 
Ph. Gerckcn Versuch d. Geschiclite der Slaven, Leipzig 1771; 
A. Schlozer Xordische Geschichten, Ualle 1771, a Nestor, Giit-* 
tingen 1802; K. Mannert Geograpliio der Grieohen und Romer, 
IV. B., Nurnberg 1795; M. Katancsicz De Istro, Budae 1798; 
A. Murray Ilistor. of the europ. lang. Kdinburg 1823; B. G. Nie- 
buhr KleineSchriften, Bonn 1828; B.Kopitar GlagolitaClozianus, 
Vindobonae 183G: P. J. Šafařík Ueber die Abkunft der Slaven, 
Ofon 1828, a K. Pcrtz De Cosniographia Ethici, Beroliní 1853. 

V Starožitnostech slovanšk\'ch změnil sice Šafařík mínění 
své o Sarmatech, dovozuje, že jsou původu arského ci medského*); 



v 

^) Starož. slov., str. 274 — 305. Šafařík, upíraje iiito, že Sarmati byli 
Srbové, neminul se při tom r nedůslednostmi. Ve spise: „Ueber die Abkunft 
der Slaven,'' kde/, zevrubné dokazoval, /e Sarmati a Srbi jsou národ jeden, při- 
vedl takť* za svědka mnirlia Vanerada (asi z r, 1250), a pronesl se o něm takto 
(str. 94): „Allen die.-ien Zeugnissen (iiber die Selbigkeit der Sarmaten undSerben) 
darf nur noch das, sie allean gewicht voliér Beweiskraft ubertrefrende, 
einos sachkundigen Eingebornen, des gelehrten Bohmen Wacerad hin- 
zugefUgt wcrdcn," Ve Starožitnostech slovanských vsak, kdež syědectrí Vaccra- 
doTO o identižnosti Sarmatů a Srbů bylo Safaříkovi již nevhod, praví (na str. 304): 



191 

však R. S. Kaulfuss *) a Jakub Grimm tuto domněnku jeho vy- 
vrátili. Grimm jmenovitě praví*): „Darin soheint der grund- 
liche Forscher (Šafařík) fehl zu treten, dass er jetzt die friiher 
von ihm selbst erkannte Identiťát der Serben und Sarmaten leug- 
net, und fiir den Ausdruck Srb die vagc Wurzel su (generare) 
aus dem Sanserit herholt, welcbe Muttcr eines jeden mit diesem 
Bucbstaben anlautenden Wortes werden konnte. Nichts aber 
ist naturlicher, als dass unmittelbar im Rucken der Germanen 
hausende Sarmaten, bei Alfred Sermendo, den Gricchen Sauro- 
maten genannt, die Grundlage des slavischen Volkes bilden; 
durch ihre Wegnahme wUrde den Slaven ein Anhalť 
in der alteren Geschichte entzogen, wie man ihn den 
Deutschen durch das Verkennen ihrer Verwandschaft mit den 
Geten entrissen hat, und das plotzliche Verschwinden belder, der 
Sarmaten und Geten, bliebe gleich unerklarlich." 

Tím však, že Sarmaty v Panno ni i a v Moesii máme za 
Srby, nepřidáváme se k mínění, že by i Sarmati, kteréž Ptole- 
méus klade do širých krajin polských a ruských, byli bývali 
vesměs Slovane, připouštějíce rádi^ že pod tímto obecným pojme- 
nováním zahrnovali se takc někteří národově cizí. V tom sná- 
šíme se s Kaulfussem, kterýž, dokonávaje obranu svou proti vý- 
roku Safařikovu, takto se o tom pronáší '): „Die Alten, be- 
sonders nach Herodot, haben oft wenigcr linguistisch als geo- 
graphisch die Volker uns dargestellt. Eben so wie wir Herodots 
Ausdehnung des Sarmatenlandes als zu klein ansehen, wollen 
wir auch des Ptolemaeus Sarmaten nicht ausschliesslich fur 
Slawen erklaren, sondern nur im AUgemeinen. Wie heutigen 
Tages ein Turke oder afrikanischer Araber bei der Nennung des 
preussischen Namens nicht leicht daran denken wird, dass Polen, 
Lithauer, Kaschuben, Wallonen auch Preussen seien, so war es 
auf ahnliche Weise auch bei den Alten. Bosonders wurden die 
Volker, mit denen sie wenig in Beriihru ng kamen, mehr nur 
vom geographischen Gesichtspunkte betrachtet." 



„Kdo byli Sarmatae a kdo Srbové, tomu ne z Vacerada a Jemu podobných po- 
zdějších pisálkův, nýbrž ze souvekých historických pramenů učiti se musíme*" 
*) R. S, Kaulfuss Die Slaven in den áltesten Zeiten bis Samo. Berlin 1842. — 
*) J. Grimm Geschichte der deutschen Sprache. Leipzig 1853, S. 120. — ^) Die 
Slaven in den alt. Zeiten, S. 26. 



192 



V Helvecíi. 
1. HelTetii. Velveti. 

Vyloživše některá slovanská jména národní v zemích illyr- 
skýcb, přestupujeme na své cestě národozpytné do vedlejáí Hel- 
vecíe. Vyhledávati Slovany v zemi této, v níŽ od pradávna 
tolikero národností se stýkalo a. střídalo Jest ovšem obtížnější nežli 
v zemícli germánských a illyrských, i neodhodlali bychom se 
k tomu, kdyby nebylo podnes ve Svýcařích mnoho zřejmých pa- 
mátek Slovanstva tam vyhynulého. 

Kladouce předkem Hel ve ty mezi národy dle domnění na- 
šeho slovanské, Slníme to zajisté ostýchavě, však ne bez důvodu. 
Julius Caesar praví o nich, že byli v ustavičném boji s Germany 
(Helvetii fere quotidianis proeliis cum Gerinanis contenduntj *), 
a že užívali řeckého písma *), což oboje platí také o východních 
sousedech jejich, Bojich ei Bavořích, v jichž krajině dle Tacita 
také byly památníky a náhrobky s nápisy ř-eckými '). Znalosť 
řeckého písma však neukazuje k národnímu svazku Hel vetu so 
západními Gally, aě je Tacitus zároveň s Boji národem galským 
nazývá, ale spíše ku svazku s národy východními. Jméno Hel- 
vetii, kteréž někteří spisovatelé římští píší bez přídechu „Elvetií," 
má nemalou podobnosť s místním jménem Velvety (staroč. Vol- 
veti) v Litoměřicku v Cechách, příbuzným opět se jmény Vel- 
vary, Velběhy, Veltruby — Vetlá, Veteřov a j. Cizí spisovatelé . 
posud darmo pokoušeli se, jméno Helvetů z kterého koli jazyka 
vysvětliti. Konečně nachází se v Helvecii množství jmen slovan- 
ských, na př. Kónitz, blíž města Beru na (Bern), kdež ondy bý- 
valo probošství, Ulmitz, Bumplitz, Galmitz, Worb, Schlatt (Sla- 
tina) Blacken, Saedel, Biihlen, Lyss na potoku Lyssbachu, mě- 
stečko Biel nad jezerem téhož jména, a podobně řeky Glan a 
San, hora Butschclek a na východ od ní Tunské jezero, v stře- 
dověku „Lacus Vandalicus" zvané, a více jiných. Viz níže 
článek: Slovanská jména míst z doby pozdější. 



*) J. CaesAr De bello Gall., c. i. — ») Tamtéž, c. 29. — 3) Tacitus Qer- 
mania, c. 3, 



19S 
3. SedunL Sitňáné. 

V počtu národů alpských od císaře Augusta přemožených 
klade Plinius vedle Salassů a Veragrů Seduny *), kteréž také 
již Julius Caesar v té krajině byl připomenul ^). Dle tohoto 
položení byli Seduni obyvatelé mésfa Sedunum, nyní Sitten či 
Sitno zvaného a vedlejšího údolí na Středním Rodanu. Původ 
jich slovanský jde na jevo ze jména Sitno, kteréž se nalézá 
také na Slovensku, v Cechách a v Polabsku (Sitna), a z mnohých 
jiných jmen místních té krajiny, jakož jsou : Gradec (nyní Gran- 
ges), východně od Sitna; Heremence, na jih od Sitna, blíž jeskyň 
pověstných, do nichž prý se Sedunové utekli, když Římané po 
krutém podmanění Salašanů vtrhli do jejich krajiny; Krimeace 
či Kormence, nepochybně Kremnice, řeka a ves v údolí Anni- 
verském; Visoye či Visolaje ves tamtéž; Salgesoh, Tauberwald, 
nepochybně Doubrava (srovnej jméno řeky Tauber, Česky Dou- 
brava, v Bavořích); Briog (Břeh), Bister, ves nad Hořejším Ro- 
danem, Visp, Sarajetz a j, '). 

3. Salassi. Salašané. 

Sousedé Sedunu na straně jižní byli Salassi, od Strabona 
SakáOGoi zvaní. Bydleli mezi Alpami grajskými a peninskými 
pod Horou Svatobernartskou a Horou Bílou (Mont Blanc) v Pie- 
montsku. Již r. 143 př. Kr. zakusili zištnosti dobývavých R/- 
manů, když konsul Appius Klaudius, vtrhna s velkým vojskem 
do jejich země, ryžovny zlaté na řece Durias (Dorea Baltea) j im 
odňal. 'L. 16 př. Kr. podmanil je cis. Augustus, vyšed dobývat 
veškerých krajin alpských, po velmi tuhém boji, načež jich 36.000, 
mezi nimiž 8000 mužů ozbrojených, v Eporedii (nyní Ivrea na 
západ od Novary) bylo za otroky prodáno a národek téměř vy- 
huben*). Později jmenují se Salassi mezi národy od Římanů 
přemoženými v Trophaeum Alpinum u Plinia zároveň s Ji- 
zerci, Breuny, Rugusci a Likaty *), od kteréž doby se již nepři- 
pomínají. 



^) Plinius Histor. nat. III, 19. — ») J. Caesar De bello Gall., c. 3. — 
3) Maltens Weltkunde, Aarau 183é, I, 28 u. 190 a J. KoUára Staroitalia sla- 
vjanská, str, 145.— *) Strabonis Geographica IV, 7. — ^) Plinius Histor. nat. 
m, 19 et 21. 

13 



194 

Jiní Salassí bydleli v horách noricko-karnických či kraň- 
ských. Appian praví o nich (ok, r. 150 př. Kr.), že na pocestných 
(obchodnících), kteří přes jejich planiny chodili, cla žádali a 
svými zákony se spravovali *); Strabo pak o nich dotýká, že r. 
15 př. Kr. dobývavému cis. Augustovi teprv po velkém odporu 
se poddali, jsouce k tomu dohnáni nedostatkem soli ^). 

Z těchto zpráv, dle nichž Salassi, ti i oni, obývali Ha vyso- 
kých horách a Salassi kraňští podnikli porobu římskou, teprv 
když jo přiměla k tomu nouze o sůl pro dobytek, jde na jevo, 
že Salassi byli Salasané slovanští, obyvatelé chýŠí pastýřských 
(casa pastoralisy jak již ok. r. 1250 Vacerad salaš nazývá) a pa- 
stýři ovcí na salaších, jako nynější Salasané na Radhosti v Mo- 
ravě a v Tatrách na Slovensku. Památka jejich v planinách 
peninských zachovala se podnes v některých jménech mílstních 
zvuku slovanského, na př. v jménech řek : Druentia (snad Dr- 
venca či Drevnica), Stura (tak slově i řeka v Korutanech), Jizera 
(Isére), počínající se na hranicích Salašských, a v jménech míst: 
Dolina, údolí Pelynské (vallis Pellina) a j. 

K. Zeuss má jméno Salassi za keltické, poněvadž obsahuje 
v sobě odváděči slabiku ass, nacházející se v keltickém (prý) 
jméně ^lovgaooog (hora Jura u Ptoleméa) ^). Dle toho byla by 
také česká slova karas, chudas a mamlas keltická. 

V BeDátsku. 
Veneti. Benátéané. 

Již r. 444 př. Kr. jmenuje Herodot „ Veneti," co obyvatele 
pomoří Jaderského, a po něm je připomínají téměř všichni děje- 
pisci i zeměpisci. Novější spisovatelé jednomyslně v tom se sná- 
šejí, že byli Slované. K. Mannert píše o nich takto: „Na severním 
pobřeží moře Jaderského byl národ, jménem Veneti, co do jazyka, 
od jiných obyvatelů italských rozdílný (PolybiusII, 17) a vzdělaný, 
jenž provozoval znamenitý obchod. Nikdo neví, kdy a odkud 
přibyli. Hlavní obchod vedli v jantaru, kteréhož bylo u nich 



*) Appian. B. lUyr. p. 50. — '^) Strabonis Geogr. VIT, 4. — ^) K. Zeuss 
Grammat. cnltica , p. 749. 



195 

tolik, že Rekové měli za to, že se tam nalézá. Oni však ho 
dostávali po zemi od Východního moře, z čehož viděti, že náro- 
dové slovanštfT)yli po zemi tak spojeni, že mohli bez přerušení 
obchod mezi sebou provozovati" *). Téhož mínění, že Vo- 
něti byli Slované, a že obchod v jantarů šel od nich až k moři 
Východnímu skrze samé země slovanské, byli také W. Surowie- 
cki ^) a P. J. Šafařík. Šafařík přiznává se k němu těmito slovy: 
„Snášíme se s Mannerlem a Surowieckým, ctihodnými zkoumateli 
starožitností, že v šeré nevystihlé dávnověkosti veliký a prastarý 
kmen Vinidský ci Vencdský (slovanský) sahal oď moře Baltického 
až k moři Adriatickému, a že tudy drahocenný jantar od krajanův 
baltických k adriatickým byl dodáván a odtud dále na východ 
rozvážen" '). 

Potomci těchto Venetů ěi Benátčanů, od Herodota a Polybia 
připomínaných, zachovali se podnes v některých osadách údolí 
Rezjanského v království Benátském, ježto šlovou: Bela (vlašsky 
Resiuta), Rezja, Ravenec, Niva, Osojana (vl. Oseacco), Stolbica 
(vl. Stolvizza), Lipovec, Koryta (vl. Coritis), Uěej (vl. Uccea) a 
j. Mimo to trvá památka jejich u velkém poetu místních jmen 
slovanských po všem království Benátském, z nichž některá jsme 
již výše v článku „Carni," přivedli, jiná pak doplňkem tuto kla- 
deme. Jsouť jména řek: Nadiže, Roja, Silisia, Meduna, Plavja 
(Piave) s přítoky Padola a Celina; Livenza, Brenta, Adiže a 
Páde v (Po); vrchy: Bor blíž Donje, Tinizza záp. od Ampezzy, 
Varmost u pramenů Talmentu, a osady: Studená u Potabla, Ple- 
ěica tamtéž na hranicích Přímořských, Planja (Piani), Donja (vl. 
Dogna), Terěmun (vl. Monte torzo), čenebla '(vl. Cenevola), 
Brišěa (vl. Brischis), černi log (Montefosco), Mogessa, Věnec (vl. 
Venzone), městečko, Osouk (Osoppo), Glamona (Gemona), Ve- 
dronza, Ratenja (Artegna), Mels, Lauzana, Ribis, Godja, Podbrda 
(Lussevcra), Videm (Udine), město, Tissano, S. Vito, město, Leštica 
(Lestizza, vých. od městečka Codroipa), Bressa, Platišče (Plati- 
schis), Pasian, Schiavonesco, Sclaunicco, Gradiška a Goričica (ves 
u Codroipa), Jutizza, Lonca, Možnica (Moggio), Mojmak (Moi- 



^) K. Mannert Germania, S. 526. — ^) W. Surowiecki Sledz. poczatków 
nar. slow., str. 180. — 3) Šafaříkovy Starož, slov., str. 215— 223, kdež příběhy 
Venetův a důvody, že byli Slované, obSírně jsou vyloženy. 

13* 



196 

macco), Glaunico, vých. od sv. Víta, Gradiškuta, Belograd (Bel- 
grado), Varmo, Poocnia, Clez na potoku Silisia, .Medana, Raba 
íArba), Tesis, Rabona (Arbona), Banja, mezi Par&enonem a sv. 
Vítem, Tiezzo, Zuzan. Strajna (Stregna), Mira, Stra, Brcseia 
(dial. Bressa, lat. Brexiaj, Bel luno (sr. Bělún v Cechách) a v. j. 

Kromé Venetů na moři Jaderském nazývali Římané a Re- 
kove tvmž jménem také obyvatele Armorického pomoří v Gallii^ 
obyvatelé části pomoří Baltického a části pobť-eží moře Černého, 
kteréžto vzdálené Venety vsak tuto pomíjíme. 

Jméno Vencti, jež Plinius starší (r. 23 po Kr.), v blízkém 
I:5erouné (Verona) zrozený, nazývá „Bcnedi" a někteří spi- 
sovatelé středověcí „Benethe," uděláno jest dle našeho zdání od 
Heků a llímanu ze slovanského jména Benetěani (ěesky Benát- 
cané), odvedeného od slova „benetky" (česky benátky), ježto 
znamená nížinu u vody, ci místo močálovité, i také vodu vystou- 
plou. Byliť tedy Veneti, „Benetcani" a „Benátcané" obyvatelé 
krajiny mokré, povodním vydané, a hlavní město jejich Bénetky, 
ěesky Benátky (lat. Venctiae), byla osada v mČlěinách neb lagunách 
vystavená. Míst téhož jména, jichž položení s pojmenováním zcela. 
se srovnává, jest v Cechách, v Moravě a na Slovensku více, totiž: 
Benátky na řece Jizeře v Boleslavsku, blíŽ Sázavy v Kou- 
římsku, u Cerekvice v Táborsku , u Polné v Cáslavsku, u 
Smiřic, Rychnova a Solnice v Kralohradecku, blíž Šternberka 
na Moravě, v Saři.si na Slovensku a j. Mimo to sluje Benátky Čásť 
Dolního předměstí při řece Louěné v Litomyšli, mělcina u C. 
Třebové a předměstí v nížině u řeky Moravy v Kvasících a u 
řeky Lubiny v Příbore. 

Dr. Fr. Miklosich, nesrovnávaje se s tímto výkladem, má slo- 
venské jméno Bcnetky a ěeské Benátky, a tudíž i jména I^^etčani 
a Benátcany za cizí *), a odvádí ěeské místní jméno Benátky z 
jakéhosi cizího kmene „ben." Máli však dr. Miklosich za to, že 
Benátky pocházejí z téhož kmene ben, z něhož odvedena jsou 
osobní jména Beneda, Beneta, Beňák, Beneš a j. *), a místní jména 
lienedicc, Beneticc, Beňákovice, Benešov a p., tedy jest na omylu ; 
ncbot jméno Benátky jest jméno appellativní ěistě ěeské, kteréž s 



*) F. Miklosich Die Fremdworter in d. slav. Spr., S. 6. — ^) Téhož roz- 
prava Die Bildung der slav. Personennamen, Wien 1860, S. 246. 



197 



Benedicemi atd. v nižádném svazku není', ježto Benedice, Bene- 
tice atd. jsou původu latinského od os. Benedy či Benedikta. 



2. Slovanská Jména osob. 

Osobnícli jmen z doby římské zapsáno jest v lUyrii mno- 
hem více nežli v Germanii. Zvláště nalézá se jich mnoho na 
římských kamenech pamětních ve Styrsku, Korutanech, Kraňsku 
a v zemích vedlejších, z nichž ta, kteráž se nám slovanská býti 
vidí, kromě několika jiných u spisovatelů zaznamenaných níže tu 
klademe. Dle mínění A. Muchara a R. Knabla, kteří se čtením 
nápisů na kamenech římských velmi pilně zanášeli, pocházejí 
jména, ježto nejsou římská, vůbec z I. a II. století po Kr. a zřídka 
které ze století III., ježto v III. a IV. století obyvatelé domácí 
řečených zemí, zvláště zámožnější, již ve jménech římských sobě 
libovali, svých neužívajíce, rovněž jako v středověku zámožnější 
rodiny v Cechách a v jiných zemích slovanských měly zalíbení 
ve jménech německých. Muchar i Knabl vysvědčují mimo to, 
že jména níže přivedená toliko na kamenech v zemích illyrských 
se shledávají a nikde jinde, ani ve Vlaších, ani v Gallií, ani v 
Britannii. Při tom však mají nicméně jak jména tato, tak i* vše- 
liká jiná jim nesrozumitedlná za keltická, ovšem mylně, ježto v 
zeimch jmenovaných kromě obyvatelů domácích bylo mnoho 
kupců, vojáků i ůředlníků z jinýcli, dílem velmi vzdálených zemí 
římských, jichž jména jsou též, a to snad v dosti hojném poČtu, na 
kamenech náhrobních zachována. Jakož pak my, ač máme do- 
mácí obyvatelstvo v zemích výše dotčených za slovanské, naprosto 
se nedomýšlíme, že by všechna jména na kamenech pamětních, 
až na římská, byla slovanská, na př. Rutilianus, Ateboduus, Gitto, 
Totulus, Proculeia a j.; taktéž jest nepříhodné, prohlašovati vše- 
chna šmahem za keltická. Snad se podaří znalcům jiných jazyků, 
jmenovitě východních, vysvětliti jména, jimž nerozumíme ani 
my, ani Muchar a Knabl *). 



*) Nápisy, z kterých jména tuto položená jsou vzata, a zprávy, kde se 
který kámen římský nalézá, obsahují se v těchto spisech: AI. v. Muchar Ge- 
schichte von Steiermark. Gratz 1844. L, S. 347—446. Mittheilungeh des histor. 
Vereins fur Steiermark. Jahrgg. 1849—1865, v kterémž časopise zejména farář 



198 

Ba to, báťa. Toto jméno přivádí se u ncjedněch spisova- 
vatelů římských a řeckých, i také na mincích a na kamenech z 
doby římské. Když r. 6. po Kr. Tiberius vedl válku s Mirobu- 
dem, králem Moravským, tésn.ě jej v zemi jeho obklíčiv, zdvihli 
jsou se, nepochybné po úmluvé s Mirobudem, „batones** v Pan- 
nonii a v Dalmatsku *) na Římany a vytrhli Mirobuda z velkého 
nebezpečenství. Mince, na nichž jest jméno „Bato,** vykopány 
jsou v Horní Pannonii v krajině Rabské (Bato Araviscus), a ká- 
men s týmž jménem nalezen na řece Blatné (Sárviz) ve stolici 
Bělehradské *). Beze vší pochyby byli tito „batones" vůdcové 
kmenů slovanských v Pannonii a Dalmatsku, t. j. báťové, jakož 
toho jména Slováci a Valaši na Moravě podnes užívají. V staro- 
českém znamená „báťa" otce i náměstka otcova, staršího bratra 
neb strýce, což stvrzuje se slovy Kralodvorského Rukopisu: „Báťo, 
ty mluvi k nim oteckými slovy." Z toho vzešla i osobní jména 
staročeská : Báťa, Batik, Batek a Batela, ženské jméno Batice a 
místní jména Batín a Batov. Srovnej i ruská slova: baťka, ba- 
ťuška a bulharské bašta. 

Atres, Třes, na kameně římském v Biischeldorfě ve 
Styrsku. Srovnej místní jména Třesovice a Třesice v Čechách. 

Barus, Bar, na náhrobním kameně v Celí. Srovnej 
staročeská jména Bárek i Bareš a místní jméno Barovice v ce- 
chách a Bařlce na Moravě. 

Bella, Běla, na pannonském diplome císaře . Trajana 
z r. 114. Srovnej staroČ. jména os. Běla, Bělka a místní jména 
Bělice a Bělčico. 

Bcllicia, Bělice, na kameně ř. ve Weitzi ve Štyrsku 



R. Knabl v článcích „Epigraphische Excurse" podává zprávy o nove nalezených^ 
kamenech římských, flottl. Freiherr v. Ankershofen Geschichte von Karnten. 
Klagenfurt 1850. I, S. 622—624. Mittheilungen des histor. Vereins fiir Krain. 
Laibach 1850 -1865. Novice. V Lublaně 1852—67, kde zvláště M. Trste- 
njak a F. Hicinger mnoho jmen z doby římské vysvětlují. F. Pritz Geschichte. 
des Landes ob der Enns. Linz 1846. I. 42—48. Hefner das romische Bayern. 
Munchen 1852. Gruteri Inscriptiones. — í) Bato Pannonicus, Bato Dalmatious, 
reguli Pannoniorum et Dalmatarum. Dio Cassius (LV, 29—34, LVI, 1, 10—16) 
Svetonius (9, 16, 28) a Ovidius (Ex Ponto. II 1, 46) — ») J. Ameth Archaeo- 
logische Analecten. Sitzungsberichte der k. Akad. der Wissenschaften. Phil 
hist. Cl., 11 Bd., S. 328. 



199 

Boius, Boj, v pannonském diplome vojenském císaře 
Trajana z r. 114. Též na kameně ř. ve Styrsku. Srovnej místní 
jméno Bojov v Oecliách. 

, Boniata, Bona ta, na kamenecli v Celí a v Klo- 
básnicích v Korutanech. Sr. staročeské místní jméno Boňatice, 
nyní Bonětíce a Bonětičky. 

Boniatus, Boňata, tamtéž. Porovnej staročeské jméno 
os. Boňata a místní jména výše přivedená. 

Bono, Bon, na kameně v Šekově u Lipnice ve Styrsku. 
Sr. staroč. jm. Bonec, Bonek, Boneš, Bonus, Bonusa, též Boňata. 

Burranus, Buran, na kameně ve Sv. Martině blíž P tuje. 
Srovnej m. jm. Burany a Buřenice v Cechách. 

Burrus, Bur, v Gaistálu ve Styrsku. Sr. osobní jména 
Bureš a Burian. 

Cacusius, Kakus, na kameně v Krče v Korutanech. Sr. 

» v 

Kakovice a Kakuce v Cechách. 

Caletus a Caletá, na kamenech ve Velké Lomnici (Lob- 

tyrsku. Srovnej Kaletice v Cechách. 

Catussa, Katusa, na kameně v Šekově ve Styrsku. Sr. 
Katusice v Cechách. 

Citton, Citon, na kameně v Knitelfeldu ve Styrsku. 
Sr. Citonice u Znojma na Moravě. 

Cossutius, K osut, na kameně římském v Trstě. Srovnej 
slovo Košuta u Slovenců a Charvátů = laň, u Slováků kozel 
neba nepovážlivý člověk. 

Cotula, na kameně ve Sv. Víte nad Waldekem ve 
Styrsku. Sr. Kotulín, velký a malý, ves ve Hlivicku Slezském. 

Cupitianus, na kameně v Celí. Toto jméno vykládá 
Muchar za Kupice, a dovozuje, že v Celí dle náhrobního 
kamene z r. 1592, podnes zachovaného, ještě ku konci XVL sto- 
letí kvetla měšťanská rodina Cupitianů, vůbec Kupičova zvaná. 
Při tom při všem ale prohlašuje obě jména za keltlcká! 

Debela, Debla neb Dobla, na kameně v Korutanech 
(Trstenjak). Sr. v Cechách Deblov a na Moravě Deblín či 
Doblín blíž Brna. 

Devio, Děva neb Děva, na kameně ve Styrsku. Srovnej 
osobní jména Děva, Děvík, Device, á místní jména: Device v 
Čechách a Děvín v Cechách i na Moravě. 



200 

Doberus, Dobr na kameně v Korutanech (Trstenjak). 

v 

Sr. stSLToé, jméno os. Dobra a místní jméno Dobříce v Cechách. 

Dubna, na kameně v Celí a v Šekově. Srovnej Dub- 
nice v Cechách. 

Dunus, Dun, manžel Boňatin, na kameně v Celí a v 
Gospesvetském poli. Sr. místní jména Duníce a Dunovice v Cechách. 

Hudius, Chůd, na kameně v Korutanech (Trstenjak). 
Sr. místní jméno Chůdo v Kraňsku, Chudina ve Styrsku 
a Chudějov a Chudonice v Cechách. 

Krítasirus (KQíTaoÍQog) Krtožír, vůdce Bojů v Pan- 
nonii ve válce s Daky, jejž jmenuje Strabo k r. 43 př. Kr. 
Jméno toto složeno jest ze kmenu „krt" a „žír," a srovnává se 
se jmény staročeskými: Kroměžír, Ranožír, Mojžír, Mečežír, Vr- 
tižír a j., též se jménem mythologickým Krt, jehož vnuk byl 
Badíhost (Mater Verborum), a s místními jmény: Krtov, Krty, 
Zirov i Zireě v Cechách. 

Levcimara, Lucimíra, Levcimarus, Lucimír, na kame- 
nech v Celí a jinde. Sr. Liciměřice, st. Luciměříce v Cechách. 

Lucanus, LuČan, na kameně v Cermné ve Styrsku; 
snad jest to osoba, rodem z blízkých Luěan neb z Luče ve 
Styrsku, aneb z Lněného nebo z Lukavy v Korutanech. Kronista 
Kosmas pi% také Lucani místo Lúěany, a taktéž slově pluk Xii- 
ěanský v Charvátech legio Licana. 

Mála ta, na kameně v Petrovaradíně ; jméno podnes na 
Moravě obyčejné. Sr. místní jméno Malatice, nyní Maletíce v 
Prachensku a v Kouřímsku v Cechách. 

Malci US, Malej, na kameně v Buscheldorfě ve Styrsku; 
sr. staroč. osobní jméno Malej a místní jména Malejov a Male- 
jovice v Cechách. 

Malso, Males neb Maleš, na kameně v Hradci Štýrském; 
sr. místní jména Cechách : Malešice, Malešice, Malešín a Malešov. 

Mannus, Man, na kameně ve Styrsku (Knabl). Sr. 
staroč. jméno os. Man a místní jména Maníce (zašlé) u Brna, 
též Mančico (od osoby Manek) a Manikovice v Cechách. 

Mascius, Mašč, na kameně v Cermné (Rothcnmann) 
ve Styrsku. Sr. místní jména Mašťov, st. Maščov v Zatecku 
a Boleslavsku v Cechách. 



201 

• Matius, Mač, na kameně v Teplicích Vlašských (Ro- 
merbad) ve otyrsku. Sr. místní jména Mače v Korutanech a 
MaČíce, Mačovice v Cechách. 

Mocetius, Močeta, na kameně v údolí Blatenském 
ve Styrsku. Srovnej místní jméno MoČovice a Močerady v 
Cechách. 

Mogetius, Mojek, Mogetia, Mojka, na kameně v 

v 

Starém Pfannberku ve Styrsku. Srov. osobní jména Mojek a 
Mojeta a místní jména Mojkov a Mojetín. 

Magemarus, Mogitmarus, Mojmír, na kameně, nale- 
zeném na řece Blatné v Pannonii, též ve Styrsku a jinde. Srovn. 
pozdější Mogimarus, Moimarus =;= Mojmír a ijiístní jména Mojné 
a Mojžíř v Cechách. 

Nemeto, neb Nemeta, na kameně ve Sv. Víte nad 
Waldekem ve Styrsku ; sr. místní jméno Nemetice v Cechách 
a na Moravě. 

Ninassa, Ninoša, na kameně v Třebovli (TrifFail) ve 
Styrsku. Srovnej Ninošov na Moravě a Ninonice v Cechách. 

Nuomarus, Naumír, na kameně v Sotešoe ve Styrsku- 
Srovn. místní jména Nauměř a Nauměřice v Cechách. 

Pallo, Pal, na kameně ve Sv. Víte ve Styrsku. Sr. 
staroč. os. jméno Pálek a místní jméno Palec a Palčice v Čechách 
a Palkovice v Moravě. 

Pameta, Paměta, na kameně v Enzel^dorfu blíž Fcrníce 
ve otyrsku. Srovn. staroč. jméno os. Paměta a místní jméno 
Pamětice blíž Boskovic na Moravě. 

Postratina, jméno ženské na kameně ve Sv. Mar- 
tině blíž Slovenské Bystřice ve Styrsku. Zní patrně slovansky. 

Raccom, Rakom, na kameně v Cermné ve Styrsku. 
Srovn. místní jméno Rakom v Cechách. 

Resimarus, Rešimír, na kameně v Knitelfeldu a ve 
Starém Trhu ve Styrsku. Srovn. místní jména Rešihlavy, Rešice 
a p. v Cechách. 

Ritumara, snad Ratimíra, na kameně vé Sv. Janě v 
Korutanech. Srovn. staroč. jméno Ratimír a místní jména Rati- 
mírov a Ratiměřice, 



202 

Savinius, Saviňan, obyvatel nad řekou Savinou (Saan) 
ve Styrsku (Trstenjak). 

Senius též Sennus, Sen, na kameně ve Sv. Markétě 
v Knitelfeldu ve Styrsku. Srovn, staroc. jméno Sen a míistní 
jména Senice v Cechách a na Moravě. 

Siro, Zír, na kameně v Celí a v Hofmansgruntě blíž 
Hradce Štýrského. Srovn. místní jména Zirov v Cechách a Zir 
v Kraňsku. 

Sorana, Zoraná, na kameně v Celí. Sr. staroc. jméno 
Zořena a Zorka. 

Spumarus, Spomír, na pannonském- diplome vojenském 
cis. Antonína Pia, jistému Bojovi daném. Srovn. staroě. jméno 
Spomysl a místní jínéno Spomyšl v Cechách. 

Stolata, na kameně ve sv. Martině v Pohoří (Bacher) 
ve Styrsku. Srovn. staroě. os. jména Štola a Stolmír a místm' 
jména Stolín, Stolany a Sfolměř. 

Tatta, Tata, na kameně ve Sv. Janě u Herberšteina 
ve Styrsku. Srovn. místní jm<?na Tatce, Tatinna a Tatobity v 
Čechách a Tatenice v Moravě. 

Tottus, Totá, na kameně v Judenburku ve Styrsku.: 
Srovn. staroě. jméno Tota a Toda a místní jména Todice v Ce- 
chách a v Horních Rakousích (tuto nyní Dietách). 

Trebonius, Třeboň, Trebonia Třebona, na' ka- 
meně v Burgštalu blíž Salcburku. Srovn. staroě. jména Tře- 
boň a Třebona a místní jména Třeboň, Třebonice a Třebonín 
v Cechách. Jest však známo, že Trebonius bylo také jméno 
římské. 

Vannus, Van, na kameně v Gaistále ve Styrsku. Sr. 
staroě. jméno Van a místní jména Vano v a Vánice v Cechách. 

Velleco, Velek, Vellecia, Veleka, na kameně v 
Šekově a v Hradci Štýrském. Sr. staroě. jméno Velek a místní 
jméno Veleěicé v Cechách. 

Velinus, Velín, na kameně v Riegersu ve Štyrsjtu. 
Srovn. os. jména Veleta, Velen a Velislav a místní jména ^ 
Veliny, Velyně a Veletín v Čechách; též Velenje ve Styrsku. 

Vepo, Vep, na kameně v Celí. Srovn. místní jméno 
Vepice v Čechách a potok téhož jména,' vpadající u červeného 
Ujezda do Vltavy. 



203 

Voccio^snad Vok neb Voksa, kníže Norický, jejž jme- 
nuje Julius Caesar k r. 58 př. Kr. Srovn. místní jména VokSice 
a Vokov v Cechách. 

Volcatius, Vlkač Či Volkač, správce Kraňců, Bojů a 

>Ilabanů ve IV. století po Kr., na kameně, jehož nápis vytištěn 

ve spise: Gruteri Inscriptiones. Srovn. os. jména Vlk, Vlček,, 

Vlčata, Vlkava a místní jména Vlkaneč , Vlkanov, Vlkošov a 

Vlksice v Cechách, též Volčje v Kraňsku a Volčigrad v Přímoří. 



3. Slovanská Jména míst. 

a) Jména míst, zaznamenána u spisovatelů římskách 

a řeckých. 

Také jmen místních v lUyrii zapsali historikové a geogra- 
fové římští a řečtí více nežli v Germanii, jsouce těchto krajin 
mnohem povědomější. Však i ta jména jsou z velké části velmi 
porušená jako germánská. 

a) Jména vod. 
1. liicus. liilLa. 

Vody, jmenované u spisovatelů římských a řeckých v ze- 
mích illyrských, od řeky Liky počínajíc, jsou vesměs přítoky 
velřeky Dunaje, k nimž připojujeme, jakž jsme učinili při ná- 
rodech, některé řeky v Helvecii a v Benátsku. 

První velký přítok Dunaje, německy Lech zvaný, na němž 
leží město Augšhurk, slul Římanům Licitis a LicuSy Řekům JÍÍ- 
Xia^ (u Strabona) a AUloq (u Ptoleméa). Učený Venantius 
Fortunatus, rodem Raveňan, nazývá ji ok. r. 550 v životě sv. 
Martina Lika {Liccam transiens), kterýmž jménem ji také pojme- 
noval Zikmud z Puchová v Eosmografíi České (r. 1554). Ně- 
mecké jméno její Lech čte se ponejprv u Pavla Diacona (f r. 799) *). 
Počátek má v hornaté krajině Tyrolské, nedaleko města Bludenze 



1) Paulus Diaconus II. 13. Augusta civitas, quam Virdo et Lech 
fluentanU 



204 

a, míst Bratz a Nuziders. Pojavši Aa bavorských hranicích bh'ž 
města Fiissen říčku Vils, ubírá se rovinami Landáberskými 
k Augsburku, a sesílivši se řekou Vertach (staré Virdo) vpadá blíže 
Donauworthu do Dunaje. 

Obyvatelé nad řekou Likou jmenováni jsou od Římanů 
Vindelici, t. j. Vinidae Lici, Slované Ličtí, Slované na Lice, též 
Licati a Licates, t. j. Ličané. 

v 

Ze Lika jest jméno slovanské, stvrzuje se platoě tím, že 
řeka téhož jména shledává se v Charvátsku od pradávna slovan- 
ském, od níž jméno odvádí znáfné údolí Ličské a od tohoto pluk 
Ličský či Ličanský (Liccaner Regiment). V Čechách jsou místní 
jména Lično, Ličenice a Ličov. 



2. Isaras. Jizera. 

Strabo připomíná mezi řekami v nynějším Tyrolsku řeku 
Isargos (Jizerku, něm. Eisack), a Plinius jmenuje obyvatele po- 
dél ní Isarce. Jizery bavorské však žádný spisovatel v době 
římské nepři vádí. Ponejprv vyskytuje se r. 742 co „Isara" v 
listu, daném klášteru Buranskému (Bencdict-Beuren) *) a potom 
čte se v několika listech co Isara, Isar a Iser. Prameny má na 
horách tyrolských na sever od Inšbruku, teče údolím Sarnickým 
(silva Ssarnitze), dále úžinou Dolenickou okolo městečka Dole- 
nice (r. 1266 Tolntze, r. 1479 ToUenz, nyní Tolz), a sesílivši se 
tu potokem Elchabach (snad Olchava, sr. olcha = olše), a blíž 
Ichinku řekou Luznou (Loisach), ubírá se k Mnichovu a od Mni- 
chova, když byla pojala řeku Ambru, okolo hradu Trausnitze 
blíž Landshutu, a vedle Teisbaohu, Pilstinku a Plattlinku k ústí 
svému do Dunaje. 

Jak Jizera bavorská, tak i švýcarská, tyrolská i česká cho- 
vají zřejmou známku slovanského původu svého v jméně svém, 
majíce vesměs počátek v jez érách a jsouce tudíž jménem appel- 
lativním. Podobná jména nalézají se téměř ve všech zemích 
slovanských, na př. v Cechách: Jizer, Jezer, Jezero, Jezera, Je- 
zeřany, Jezernice, Jezeřiště a v. j. 



^) Monum. Boica VII, 3 et 19. 



205 



3. Aenas. Jin. 



Řeka Jin slula Kimanům Aenus *), Řekům Aivog *); Něm- 
cům sluje ode dávna Inn (v listě z r. 1142 Inus), Cechům In (na 
př. v Kosmografii Ceske z r. 1554) aneb s předrážkou hlásky j 
Jin. Vychází z ledovce na vrchu Bern! ně nedaleko Zadního 
Rýna ve Svýcařích, teče skrze jezero Silské do ddolí Engadín- 
ského v Grisonech okolo města Samoden, kdež do něho vfiadá 
potok Flaz, okolo městeěek Zutz a Zernetz a vsí, řečených Lavin, 
Ardež, Una, Scheins, k pověstnému prosmyku na pomezí Tyrol- 
skem, zvanému Finatermíinz, u něhož má zdroje řeka Adiže 
(Etsch) *). Odtud ubírá se, majíc po obou březích místa Stubon, 
Tasenz, Ladis, Prutz, Letz, Mils a j., na východ od Prutze údolí 
Kúnskě (Kaunerthal), a na západ údolí Patznaunskě a Stanzskě, 
k městečku Imstu a vrchu Tchtirgart zvanému, naproti němuž 
jest údolí, řečené Pitzthal a v něm místa Wenz, Jersenz a hora 
Venetská (Venetberg); dále teče k osadě Sils (st. Sullis), ležící) 
na kraji údolí Oetzského s místy Oetz, Dumpen, Solden a s pří- 
krou stěnou, jmenovanou Morin; odtud pospíchá do Dolního 
údolí k místu Telfs naproti Sarnici, ke Komjatkám (Kematten), 
kdežto v právo k Selrainu leží vrch, Tschaipenbiihl zvaný, salaš 
Lisenze a dvorec Rotz, a potom k Inšbruku, kdež se do něho 
vlévá řeka Sila, tekoucí údolím Silským či Severním Vipavským 
(Wippthal, srovnej Vipava, Wippach v Kraňsku). Pod Inšbru- 
kem dolů k Bavorům jest mnoho míst zvuku slovanského, na př. : 
Volders, Schwatz řlat. Sevacium, Světec-či Světec), Stanz a j. 
Prodrav se z hor tyrolských, bere se pahorkovitým. Bavorskem 
okolo Rosenheimu, kdežto do něho vpadá řeka Leiznach a kdež 
nad ním strmí u Prutinku hora, v listě z r. 929 „Sluzina gora" 
zvaná; odtud teče vedle Garsu, Kraiburku a Tiistlinku ke Brou- 



^) Tacitus Histor. III, 6. — «) Ptolemaeus Qeograpbia II. 12. 1. — 
^ Z údolí řeky Adiže, zvaného Vintschgau (Vallis venusta), od prosmyku Pin- 
stermiinzského aŽ \l městu Meranu, klademe tu některá místa, slovanskýíh velmi 
podobná, jakož jsou: Kompatsch, Reschen, Plawen, Sohlinig, MáLs, Laatscb, Matsch, 
Tartsch, Tauffers (st. .Tuberis), Glurns, Laas, Kartsch, Tiss, Morein, Staaben, 
Toblana, Partschling, a u samého Meranu (srovnej Morany v Cechách) proti 
hradu Tyrolskému vrch Gratsch (GradiStě?), a na jih místa Mals, Tschermes (st. 
Zermes), Lana. a Tisenz. 



206 

moYU (Braunau) na hranicích rakouských^ kdež pojímá řeku Sa- 
lici (Salzach) a pospíchá pak mocném proudem okolo Schserdinku 
k Pašovu a spojuje se tu s Dunajem. 

4. Stiriate. áiyra. 

.Řeku Styru klademe do počtu vod z doby římské památ* 
ných, poněvadž na deskách Peutingerových (z r.230) při ústí jejím 
do Enže zaznamenáno jest město téhož jména „Stiriate.^ Řeka 
Styra má zřídla pod Zadními Stodorami (Hinter-Stoder) na hra- 
nicích štýrských, mezi horami Ostravicí^ Dubnicí (Taublitz) a 
Sněžnicí (Hoch-Schneslitz), kdež do ní vpadá voda Teichel, r. 
1183 Tyecha jmenovaná, a potok Písečný (Piessling), nedaleko 
vrchu, zvaného Warschenek a údolí, jemuž říkají „In der Be^ 
schitz.'' Dále leží po obojím břehu řeky Styry osady: Jablonec 
(Gaflenz), Sirnice (Sierning), Hlinky (Gldink), Todice (Dietadi^ 
Bystrá (Veistra) a některá jiná místa, připomínající jménem 
svým bývalé obyvatelstvo Slovanské. Řeka téhož jména jiest také 
v Srbsku a jiná, řečená Styr, ve Volyni. V staročeském bylo 
též osobní jméno Styr, od něhož odvedena jsou místní jména 
Styrov v Cechách a Styrovice na Moravě. 

5. Anisas. Enže. 

Reka Enže jmenuje se ponejprv v životě sv. Jimrama asi 
r. 640 (Vita s. Emmerani, c. 10.), kdež slově Anisus. Slovenci 
ji nazývají Aniža. Počíná se v Radstatských turech v Salobuřsku 
naproti řece Můře blíž potoků Malé Orly (Klein Arl), Suché 
(Zauche) a Turavy (Taurach), teče údolím Vlachovským (Fla- 
chauer Thal) k Badštatu a pojímá tu kromě řečených potokfi ve 
Styrsku u vsi Chlumu (Kulm) Slapnici (Schlaming), Jedenici 
(Irdning), Luznou (Liezen), Blatnou (Palten), Salici (Salza) a 
Bystřici (Feistritz). V Rakousích vpadá do ní u Starého Trhu 
potok Laussa, u měscčka Veyru Jablonice (Gaflenz), u vsi Rú- 
dnice (st. Rudnicha , nyní Raming) Rúdnice (Ramingbach), u 
Ternberka potok Ramischbach a u města Styry řeka Styra. Od- 
dělujíc Horní Rakousy od Dolních vlévá se u města Enže do 
Dunaje. 



207 

Se slovenským jménem „Aniža" podobnosť má „Nediža" 
(Nadeis, Natisone), řeka v Goricku, a město Kaníža v Charvátech; 
s Seským názvem »Enže" má podobnost moravská řeka Rumže 
čili Runže u Prostějova. 

6. Ibes. Ipsiee. 

Při Dunaji na západ od osady Arlapa(Erlaf) jmenuje se na 
mapě Peutingerově místo Ad ponte Ises, dle Konr. Manner- 
ta chybně psáno místo Ibcs; v kterémžto názvisku zachováno 
jest jméno řeky Ipps, jejíž jeden pramen, řoěený Ipsitz, tekoucí 
od hory Frišlinku k městysu Ipsici a městu Býdovu, koncovkou 
svou zřejmě původ slovanský obojího pramene na jevo dává, 
rovněž jako diminutiva Muřice, Salice a Moravice ukazují k slo- 
vanskému původu řek Múry, Sály, Moravy a p. 

Někteří spisovatelé *) jsou toho zdání, že místo „Ad ponte 
Ises" na deskách Peutingerových ěísti se má: „Ad pontem Isís," 
odvádějíce toto jméno od římské bohyně Isis (Isidis), která prý 
tu byla ctěna (?). 

9. Tagantia. Tagnitz. 

Eugippius vypravuje v životě s v. Severina*), kterak jednoho 
ěasu (asi r. 470), když sv. Severin bydlel ve Vídni (Faviana)> 
přišli k němu někteří obyvatelé a stěžovali si na loupežníky, 
kteří za městem je přepadše, dobytek i lidi za kořisí jim od- 
vlekli. K vyzvání jeho vypraviy se tribun Mamertinus s jistým 
poetem lidu, dostihl u druhého milníka nad potokem, řečeným 
Taguntia *) (v jiných rukopisech Tiguntia, Dicuntia) loupežníky, 
kteří,, davše se na útěk, zbraně a jiné kořisti stihatelům zůstavili. 
Dle našeho zdání jest Taguntia řeka, nyní Tagnitz Či Dagnitz 
zvaná, kteráž, počátek majíc u Haschendorfu na západ od Eben- 
furtu, teče odtud na Gramet-Neusiedel a pod jménem Fischa-Ta- 
gnitz u Fischamentu do Dunaje vpadá. Posavadní vykladači 
Evgippiovi měli vodu Taguncii vůbeo za řeku Schwechat, mezi 
kterýmiž jmény však není žádné podobnosti. 



1) J. Aschbach Die rom. Militaerstationen, p. 26. — ^) Eugippius Vita s. 
Severini, IV. — ») Bocking Notitia Dignitatum. V. 748. 



208 

8. Arabon. Baba. 

Ptoleméus jmenuje mezi přítoky řeky Dunaje přítok iVia- 
Qa^ODV *), tekoucí od jihu na sever. V zápisech Notitia Digni- 
tatům slově táž voda Arrabon. Jest to zřejmě řeka Raba, kteráž, 
prameny majíc nad Hradcem Štýrským blíž vesnice Blatnice 
(Fladnitz), a přibírajíc k sobe u svém toku vody Hz, Bystřici 
(Feistritz), Labnici (Lafnitz) a Rabnici, pod mSstem Rabou do 
Dunaje se vlévá. Reka téhož jména jest také v Krakovsku, zemi 
od paměti lidské slovanské, v Dalmatsku a v Horních Rakousích 
blíž Schaerdinku; též jsou v Cechách jména místní: Rabí, Rabín 
a Rabouň, v Hlyrsku ostrov Rab (Arbe) a j. Rekové a Římané 
předložili v násloví slova Raba pro pohodlnější vyslovení hláska 
a jako ve jméně obyvatelů nad touto řekou, kteréž jmenovali 
„Arabisci." Zikmund z Puchová nazval v Kosmografii své (r. 
1554) tuto řeku správně Raba, kdežto novější spisovatelé ěeští 
chybně ji jmenují Ráb dle spůsobu německého. 

9. Pelso. Pleso. 

Plinius klade na hranicích pannonsko norických jezero 
Peiso (od přepisovaěe chybně psáno za Pleso) a desertu Boiorum 
(pustinu Bojskou ci Bavorskou). Tamtéž připomíná Aurelius 
Viktor (r. 358 po Kr.) jezero Pelso. Jornandes (ok. r. 550) na- 
zývá totéž jezero lacus Pelso-dis a zeměpiseo Raveňský PéUo-is, 
Patrně jest to slovanské „pleso," tolik co jezero, latinsky palus^ 
řecky nrjXog. Nejprve nazváno jest tak jezero Blatenské i Ne- 
ziderské, později dáno Blatenskému jezeru jméno Blatno pleso 
a Neziderskému Mutno pleso. Podnes pak znamená se téměř ve 
všech zemích slovanských slovem pleso: jezero, bahno neb pro- 
hlubina, na př. v Tatrách Rybí pleso a Štrbské pleso, v Char- 
vátech Pleso, v Elraňsku Ples na řece Soěi, v Čechách Ples u 
Vysokého Mýta, Ples, nyní Josefov, v Hradecku "sl Plesy v Lito- 
měřicku a v Táborsku. Plinius a Aurelius Viktor přeměnili 
Pleso v Pelso, jako Uhři udělali z Pleši vce v Gemeři Pelsocz. *) 



í) Ptolemaeus Geographia II. 15. — «) P. J. Šafařík Ueber die Ab- 
kunft der Slaven, S. 172. 



209 
10. Moros. Mora. 

V Itineráři Antonfnově klade se nedaleko pramenů 
řeky Múry místo „Immurium" čili Murium, nepochybně nynějSí 
městečko Můra (Murau), a v geografii Ptoleméově připomíná se 
na dolnfm pořičí jejím místo Mureola. Řeky Múry staří spisova- 
telé nejmenují. 

Řeka Můra počíná se pod Tury Radštatskými v Salcbursku 
blíž městysu Múry, spojuje se u sv. Ondřeje s LeŠtnou (Lessach), 
u Brodnico (?Prodlitz) s Brodnicí, blíž Lomnice (Lobming) s 
Polisou (Pols, Polissa), mezi sv. Vavřincem a Charváty (Krau- 
bath) s Bystřicí (Feistritz), u sv. Michala s Leštnicí (Liesing) a 
u Lubna s Muřicí; dále na jih u Štýrského Hradce pojímá v 
sebe Bystřici (Fiistritz), pod Hradcem Fernici, Chynavu (Kainach) 
a Sulpu (Sulm), do kteréž vpadá Sťávnice (Stainz) a Laznice 
(Lassnitz); u Lotmerka (Luttenbcrg) vlévá se v ni jiná Sťávnice 
a níže odtud Lendava, načež u Dubravy vpadá do Dravý. 

Slovo „můra" znamená tolik co drn či pažif, odkudž v ze- 
mích slovanských mnoho míst, ležících v místech drnovitých, 
jméno své odvádí, na př. Múry v Litoměřicku v Cechách, Murov 
v Opolsku ve Šlezích a j. 

» 

11. Dravas. DraTa. 

Dravu jmenuje nejprve Strabo (Jgáfiog) a po něm Plinius *), 
kterýž o ní praví, že prudce teče z planin norických (Draus e 
Norids alpibus violentior\ trefně tím vykládaje jqí jméno slo- 
vanské (Dravá řeka), v odporu se řekou Savou, kteráž, počátek 
berouc v planinách kraňských, zdlouhavěji do Pannonie se ubírá. 
Ptoleméus ^) nazývá ji chybně ^apog místo jQáog^ připomínaje, 
že ji barbaři (rozuměj Slovence) jmenují ve svém jazyku da^a^ 
t. ^Qáa = Dravá. Též Florus, Eutropius a Jornandes ji jmenují. 

Řeka Dravá má prameny v Pustřickém údolí v Tyrolsku 
u vrchu „Sil" řečeného blíž řek Rienze a Padoly, teče na mě- 
stečka Innichen (Aguntum), Sillian a Luznou (Leisach), pojímá 
v sebe u městečka Lienze potok Isel, jenž teče od Slovenské Ma- 
try; za Lienzem přechází do Korutan k Polanftm, Dolftm a 



^) Plinius Historia naturalis III. 25. — «) Ptolemaeue Geógr. 11. 16. 

14 



210 

Jesanfirn, přibírá k sobě na sever Bělou ^ tekoucí od Velikého 
Zvonu (Gross-Glockner) a od Malnických Turů, a Jezeru, tekoucí 
od Sovodně, jižněji pak u Běláku v sebe poj/má řeku Zilu (Gail). 
Od Běláku teěo nepřetržené až k ústf svěmu krajem slovanským, 
sesiluje so na tě cestě východně od Celovce řekou Krkou, do níž 
vpadá Bystřice a Gorcice, u Labudi řekou Labudí, u Možice 
MysHní, tekoucí od Slov. Hradce, u sv. Vida pod Ptují Dravicí 
a u Ormuže Pcsnící, naěež u Středistě, přejdouc z Korutan do 
Charvát, blíž Dubravy za Varaždínem řeku Múru v sebe pojfmá 
a pod Osekem vlěvá se do Dunaje. 

Reka Dravá jest také v Polsku' a kromě ní tamtéž jezero 

v 

Dravsko; v Cechách jest potok Dravice a na Slovensku několik 
osad, nazvaných Dravce. 

IS. SaTos. SaTa. 

Zřídka které jméno topické bylo od spisovatelů římských 
a řeckých tak věrně zapsáno, jako jméno Sáva. Již Strabo jme- 
nuje tuto řeku pravým jménem ^avog^ Plinius pak, jenž ji na- 
zývá^ Savus, praví o ní, že se poěíná v horách Kraňských a teěe 
zdlouhavěji, nežli sousedka její, prudká Dravá (Savus e Camicis 
placidior). V století IV. obdržela dle ní krajina podél břehů 
jejích jméno Savia. 

Sáva má zřídla svá pod horou „Babím Zubcm^ v Kraňsku, 
jde okolo vsi Podkořene a Kraňské Hory k městům Radolci a 
Kraj ni, mezi nimiž do ní vpadá Bystřice a Kokra, ubírá se odtud 
k Reteěi, kdež pojímá řeku Soru, spojenou s Polaňsicí, dále jde 
severně nad Lublanou k Zájohu, sesiluje so tu Lublanicí a By- 
střicí, před Radečí Savinou, přicházející z Korutan, blíž Scvnice 
potokem Mírným a pod Břežcem řekami Krkou a Sotlou, naěež 
odtéká do Charvát, a spojivši se tu s Kulpou, Loni, Jilovou, Unou, 
Orlavou a Bosnou, vpadá mezi Zemunom a Bělehradem Srbským 
do Duníije. 

Jméno řeky Sávy souvisí nepochybně se staroslověnským 
a ěeským časoslovem s'sáti, a s adjektivem ssavý, tolik co 
ssající. Přes to vSak stvrzuje se původ slovanský této řeky slovan- 
skými jmény všech přítoků jejích a tím, žo od pramenů až k t5stí 
teěe veskrz krajinou slovanskou. Jménu Savě podobná jsou na Mo- 
ravě Savín (od osoby Sáva) a na Slovensku blíž Treněína Savěina. 



211 

13. Corcoras. Kjrka. 

Tuto řeku připomťná Strabo, nazývaje ji KoQXOQagy a 
dotýkaje, že se vlévá do Sávy. Strabo změnil nevyslovitedlné 
jemu slovanské jméno Krká, jako Ptoleméus zmčnil jméno Krko- 
noše, udělav z něho KoQXÓvtOL Krká poěíná se u Videmi v 
Kraňsku, a pojavši Temenici a několik menších potokfi, pomíjí v 
Savě blíž Brožce. Odkud má jméno, těžko vyložiti. 

14. Colapis. HLolpa. 

Strabo, Plinius a Dio Cassius jmenují ve svých spisech v 
Dolní Pannonil řeku Colapis {KóXamgi KoXoyj)^ nynější Kulpu 
ěi Kupu, kteráž, počínajíc se na západ od Koěeví a tekouc na Brod 
a Karlovce, u Sisku (Segestica) vpadá do Sávy. Podobná jména 
jsou Kolpa, Kolpinka, Kupa, Kupina a Kupinova v Ruších, 
Uhřích a Charvátech a Kolpina v Slavonsku. Co do koncovky, 
srovnati lze s Kulpou jména Úpa v Cechách, Svapa v Ruších 
a j. *). Z přítoků jejích přivádíme řeku Dobrou, na níž leží 
NovýHrad(Noviodunum), Kupěinu,Glinua u samého ústí Odru. 

15. FloTios frigidas. IJbel. 

Na deskách Peutingerových a v Itineráři Antonínově 
klade se na silnici mezi Logatcem a Goricí štace Fluvius 
Frigidus. Dle Hicingra jest to potok IJbel (s přídechem 
Hubel), pro svou studenou vodu pověstný, jenž vyřinuje se 
prudkým proudem ze skály Kouku severně od Ajdovšiny. Zna- 
menáť pak ubel (ubao) v srbstině studnici ěl vodu studenou, 
odkudž má také jméno řeka Uba (Ubla) ve Valevské nahii na 
Černé Hoře, potok a ves Ubla na Slovensku a ves Ublo blíž 
Vyzovic na Moravě. Muchar a jiní měli posud Stoxň- Fluvius 
Frigidus za řeku Vipavu, však mylně, ježto Vipava jest voda 
teplá a daleko od silnice. 

16. Sontios. Soée. 

Řeka Soěa, nyní vlašsky Isonzo zvaná, jmenuje se u Plinia 
a na deskách Peutingerových Sontius. Poěátok má u vsi Soěe 

í) F. J. Šafařík Abkunft der Slaven, S. 163. 

14* 



S12 

na východ od hory Triglav, pojímá v sebe Idrii s BaČí (Baža) 
spojenou, a pod Gorící Yipavu, a tekouc pak na Gradisiko, vlévá 
se mezi Tržičí (Monfalcone) a Gradem do Jaderského moře. Se 
jménem Soča porovnáno buď jméno řeky So&vj v Multanech 
a mfstní jména Sočovce, Socany a j. v Uhřích. 

19. Pados. PádeT. 

Řeka Padus (Po) slově ve spisech staročeských Pádev (gen. 
Pádvi, srovnej Be&v, Bečvi), snad od prudkého pádu, s kterýmžto 
výkladem by se srovnávala slova Pomponia Mely, jenž o ní píše: 
fjPadus inde tam citus prosilit, tU 8uvm eUam in mari alveum servet; 
donec etvm ex cuherso litore Istriae eodem impetu frofluens Ister 
amnis excipiat *). PoČfná se v Alpách pomořských (Alpes mari- 
timae) na jih od Jizery (Isére), teče odtud na Turín, pojímá v 
sebe řeku Sturu (řeka téhož jména jest také v Korutanech) 
a Dorii (Durias, Dorea Baltea), dále řeky Ticinus, Adda, Trebia, 
Arda a j., a vpadá mezi Benátkami a Ravennou (Rovnou) do moře 
Jaderského. 

18. Eiaeas Brif^aniinos. Jezero BřeznielLé. 

Jezero Bodamské či Kostnické jmenuje Plinius Lacus Bri- 
gantinus^)y nepochybně dle vedlejšího lesa, řečeného nyní Bre- 
genzerwald, z něhož přichází potok Bregenz a vpadá tu do jezera* 
Pomponius Mela •) a Ptoleméus nazývají toto jezero Lacus Vene- 
Hcus, t. j. jezero slovanské. Na východním konci téhož jezera 
leží město Bregenz, kteréž Ptoleméus nazývá BQiyávrioVy jiní 
spisovatelé Brigantium a Brigantiae, životopisec pak sv. Havla 
v VIII. století Pregentia, z čehož vzešlo později jméno Pregnitz 
a jméno nynější. Prohlížejíc k tomu, že les Bregenzwald dle 
povahy své jest les březový, i k tomu, že Mela i Ptoleméus 
jmenují jezero Bodamské jezerem slovanským, nebude se nám snad 
vytýkati za příliš odvážné, vyložímeli jméno „Lacus Briga ntinus" 
za njezero Březnické," zvláště když podotkneme, že nejbližší 
sousedé toho jezera byli slovanští Ličané (Vindelici) a Bavoři 
(Boji), a že tam podnes některá jména místní znějí poněkud slo- 

í) Pomponius Mela De šitu orbis II. 4. — «) PUnius Histor. nat IV, 3. 
— 8) Pomponius Mela III. í. 



213 

> 

vansky, na př. na straně rakouské: Laiblach (v Korutanech = 
Libuče) a Horbranz, na bavorské: Bodolz a Ilattnau; na Švý- 
carské : Tubách, Rabun (Arabo), Zuben (u Kostnice) a j. 

19. Bhenos. WLfn^ 

Královnu všech řek, ježto se počínají v Alpách Švýcarských, 
nazývali Římané Rhenu8,a to ponejprv J. Caesar k r. 58 př. Kr. 
Němci ji zovou Rhein, Francouzi Rhin, Slované vůbec Rén, Če- 
chové pak Rýn (v Mater Verborum a v kronice Dalimilově), též 
Reyn a Rén. Kromě velřeky Rýna jest řeka Rýn také v Brani- 
borsku ondy slovanském, na níž leží městečko Rhinov, a na vý- 
chod od Dobré soli (Halle) jest Malý Rýn, jenž teČe odtud 
na černice a vpadá pod Jesenicí do Muldavy. Konečně slově 
blíž Kozlí ve Slezsku jeden rybník „Rýnský" a ves Rýnská. 

Rýn počíná se v Alpách Lepontských nedaleko zřídel řek 
Rusé (jakž nazývá Zikmund z Puchová ve své Kosmografii české 
řeku Reuss), Tesiny (lat. Ticinus) a Jinu a nedaleko osad 
Schlanz, Hanz, Schleinz, Teinzen (římsky Tynetio, sr. Týnec) a j. 
Do něho vlévají se tam tyto vody: 111 v Předorelsku, Friidisch a 
Frutz pod městysem Gotzis, kteréž vody přicházejí od vrchu, ře- 
čeného Freschen a tekou údolím Tepelským (ToppeL) okolo míst 
Rothise a Rankova (Rankweil); Bregenz, ježto vpadá do Rýna 
v jezeře Kostnickém; Thur (Tura) a Tess (Děsná?) tf městečka 
Eglisau v kantonu Curišském; prudká řeka Aar (Arula), kteráž 
se ubírá okolo Berná a jezera Bílského (Bieler Sec) přes Solo- 
thurn a odtud s Rusou k ústí svému naproti potoku Wuttach, 
jenž přichází z Badenska; dále pojímá v sebe Rýn vodu Biirs 
řečenou, kteráž, teče okolo města LauíFen (Lubna?) k Basileji, 
řeku 111, kteráž spojivši se s potokem DoUeren a Túrou, ubíhá 
okolo Kolmaru ke Štrasburku; řeku Kinzig proti Štrasburku, 
Modru (Moder) u Drusenheimu, Murk u Raštatu; Nekar, 
sesílený Olesnicí (Elsenz) u Mannheimu; Beznici (Weschnitz) 
proti Wormusu, Přím neb Přín (Pfriem) na západ od Wormusu, 
a Mohan, tekoucí od hranic českých a j. 

Podél Rýna leží krom míst jmenovaných i tyto osady znění 
slovanského: Zizens nad městem Churem, Ragatz nad Feldkir- 
chem (Sv. Valentinem); Tufers, římsky Tuberis; Bregenz, 
Rabun (Arabon), Windisch (st. Vindonissa), D6llern(sr.Dolany); 



214 

Spira (sr. Spiřice a Speřín v Cechách), Wormus, Mohuč a v Ba- 
densku Malše (Malsch) a hrad Lóbda (nyní Ladenburg) bliž 
Mannheimu. 

Z národů, jenž dle starých spisovatelů na Rýně neb blíže 
Rýna obývali, jménu jeme Rugusci ve Svýcařích, Boje a Vindeliky 
u Kostnického jezera aTribuky, Nemety Vangiony ažpoMohuč. 

Odkud by jméno Rýn pocházelo, zdali od časoslova rynú- 
ti, t. j. vyrážeti, s kterýmžto slovem souvisí snad slovenská rýna 
či struha, aneb z kořene , jiného, to nechť vyhledají jazyko- 
zpytci způsobilejší. 

SO. Bkodanos. Bodao. 

Reka Rhodanus počíná se pod Horou Svatogothardskou, 
kde na blízku mají své prameny řeky Rusá (Reuss), Tesina 
(Tessin, Ticino), Aar (Orla) a Rýn. Co by jméno Rodan 
znamenalo, neumíme ovšem vyložiti, a pominuli bychom zajisté 
tuto řeku v počtu vod slovanských, kdyby některá zřejmě slo- 
vanská jména m&t, ježto při ní leží, nedávala místa domněnce, 
že jest také slovanská. Nedaleko pramenů jejích jest vesnice 
Biel, pod ní Belten (sr. Bělotín v Mor.) a Byster, dále Brieg a 
Visp, na jihozápad les Tauber, nepochybně Doubrava, níže na 
pravém břehu vrch Gulm a osada Salgesch, pak Gradec, Ker- 
mence (Kremnice) a Heremence, jižně od hlavního města kantonu 
Valiského Sitna (Sitten, st. Sedunum). 

21. Isara. Jizera. 

Keka Isara, jak ji nazývají spisovatelé římští a řečtí, má 
počátek v jezeřích na Alpách Grajských u hranic krajiny ondy 
Salašské a nedaleko pramenů řek Durias (nyní Doria) a Pádvi, 
a vpadá blíž Valencie na jih od města Vienny do Rodanu. Majíc 
počátek v jezerách, odvádí od nich i jméno své jako Jizera ba- 
vorská a česká; i jest tedy pravá sestra obou těchto řek, o jichž 
původu slovanském ovšem není již sporu. 

/3) Jména hor. 
1. MoíM Comasenos. CMom. 

Jméno Mons Comagenus přivádí se sice teprv v listech z 
IX. až do XII. století, ale již za doby římské, od IlI. století po- 



215 

čínajfc, jmenuje se pod tímto vrchem mSsto Comageni *), pročež 
jsme takc horu samu položili mezi mfsta, připomínaná za Sa3A 
římských. Nejprve o ní zmínku Činí letopisec Eginhard, kterýž 
vypravuje o Karlu Velikém, že táhna r. 791 na Avary do Pan- 
nonie, troskotal pevné ohrazení jejich na vrchu, řečenčm Cumo- 
oberg blíž mčsta Comageni*). Ve století IX. přivádí se 
několikráte pod jmény rozdílnými. V listS císaře Ludvíka Po- 
božného, jehož datum 28. června 823, slovo Mons Comage- 
nus *) ; v listě krále Ludvíka Bavorského, daném v Řoznč 18. listop. 
829, v nčmž se ustanovuje, jak se rozděliti má krajina okolní 
mezi diecésemi Pasovskou a Salcburskou, nazývá se s vrchy ve- 
dlejšími společně Montes Comageni *), a v listě krále Ludvíka 
Německého, daném r. 836, jímž biskupství Pasovskému darován 
kostel Kirchbach pod ním, jmenuje se opět německy Cumen- 
berg *). Kr. 884 vypravuje annalista Fuldský,že na témž vrchu, 
jejž nazývá Mons Comianus, měl císař Karel Tlustý, táhna 
skrze Bavory na východ, rozmluvu se Svatoplukem Moravským®). 
Z llstfl přivedených nevychází dosti jasně, který vrch jmé- 
nem Mons Comagenus má se rozuměti, což zřejmým se stává 
toprv z listů pozdějších. V listě Jindřicha, vojvody Bavorského, 
daném r. 985, jímž se vyměřují hranice statků biskupství Pasov- 
ského, vypisuje se okolí jeho takto: „Postmodum autem a septem 
collihus ah occidente civitatis Zeizenmure (n, Zeiselmauer) sursum 
ad australem plagam Chunihohestorf (n. Konigstetten) et sic usqiie in 
cacumen montis Comageni et ita usque ad Hangetestein^ etita 
ultra Danuhium usque ad Marevinos terminos ')". Ještě určitČji vy- 
značuje se jeho poloha v listě krále Jindřicha IV., daném dne 
25. října 1063, jímž biskupství Pasovskému potvrzuje ves Kirch- 
bach s kostelem, těmito slovy: ,Jnosterrichiinloco,quidicitur chi- 
ricbach quoddam cum ecclesia, que ad radices comageni mon- 

^) Viz 6lánek Comageni níže mezi městy. — *) Eginhard Annal. ad. 
an. 791. — 3) Ab illo casteUo (Zeizzlmurus) adusque pendantem lapidem in 
ora montis Comageni. Bo6ek Cod. diplom. Mor. I. 13. — *) Ut regio, que ultra 
Commagenos montes est, inter utrumque antistitem dividatur. BoSek Cod. Mor. 
I, 18. — ^) v. Meiller Regesta Babenbergica, N. 7. — *) Imperator per Baioa- 
riam ad orientem proňciscitur, yeniensque prope flumen Tullinam, Monte-Co- 
miano coUoquium (cum Zuentibaldo) habuit AnnaL Fuld. ad. an. 884. — 
') Týmiž téměř slovy vyměřují se tyto hranice v listu cis. Ludvíka Pobožného, 
daném 28. ěervna 823, kterýž list však jest později sepsán. 



216 

tÍ8 8Íta eat^ et in codem monte mansos Cfaciendoa etplus^^ 0> Posléz 
připomíná se v listě markraběte Leopolda asi z r. 1132, kdo 
klášteru Formbašskěmu vrací louku ,,m Monte Comageno in loco. 
qui didtur Wolueagrvbe^^ *). 

Dle zpráv tuto položených jest vrch, nazývaný od Římanů 
Mons Comagenus, nynější Tulbingerkogel nad městysem Ko- 
nigstetten a vsí Tulbinkem, nejvyšší vrchol v pásmě kopců, tá- 
hnoucích se od Dunaje u Grcifenšteina okolo sv. Ondřeje až 
k Sieghartskirchu. Pod tímto vrchem, jenž má zvýší 1560 stř. 
(Kallenberg u Vídně má toliko 1329 stř.), šla od starodávna 
hlavní cesta odTulnu k Vídni. Tou cestou chodívalo vojsko římské, 
po ní šel i nepochybně sv. Severin ok. r. 455 z Pannoníe do města 
Comageni, a po ní jel r. 884 cis. Karel Tlustý po sjezdu s králem 
Svatoplukem na dotěencm vrchu skrze Korutany do Vlach. 
Pod tím vrchem bylo ohrazeně město téhož jména, na jeho úpatí 
okopali se dlé Eginharda r. 791 Avaři, z kteréhož okopáni 
Karlem Velkým troskoteného podnes náspy a příkopy se Spa- 
třují. Na tomto důležitém prosmyku konečně zřízeny jsou v čer- 
venci r. 1866 náspy a záseky, aby se Prušanům ku Křemži 
dorážejícím zamezila tudy cesta do Vídně. 

Co však znamená jméno Comagenus mons a Comageni 
m on tes? Kmen tohoto jména římského i pozdějších jeho vari- 
antů: mons Com-ianus, Com-eoberg, Cum-eoberg, Cum-enberg 
a Chum-berg, jest com a cum, t. j. dle našeho zdání kraňskoslo- 
venské chom či chum a české chumči chlum, aneb jinak appel- 
lativní jméno lesnatého vrchu vůbec. Jest pak vrch Tulbinský 
skutečný chlum čili kopec lupenatým lesem porostlý. Římané, 
uslyševše od okolních obyvatelů slovanských toto jméno, podrželi 
ja, přidavše k němu toliko koncovku římskou -ajenus a iensis 
(Eugippius píše: oppidani Comagienses), a Němci přivěsili k 
němu pleonastioky slovo berg (Com-eoberg, Chum-berg), jako 
připojili tytéž a podobné pleonastické přídavky ke jménům Kol- 
mitz-berg, Hora-berg, Dobra- wald, Řeka-fluss a k jiným. Veškeré 
vedlejší vrchy na jihozápad a na severovýchod až ke Greifen- 



*) v. Meiller Regesta Babenbergica, N., 7, p. 8. — *) Tamtéž, p. 19. 
3) Slovenci podnes říkají chom (Černohorci kom) a Slováci rakouStí i Čechové 
pod Šumavou chum. Taktéž šlovou posud v Budějovicku vesnice Chum a 
Chumec a v Klatovsku Chumany a Ghumská. 



217 

šteinu u Dunaje, porostlé též lupením (známé nyní pod jménem 
Wiener Wald), jmenovali obyvatelé domácí v množném počtu 
Chomy-ži Chumy, Římané pak nazvali je dle toho rovněž 
Com-ageni montes; i nenít v pravdě přirozenějšího pojmeno- 
vání té krajiny kopcovité a hned jako by uM, plané, jako Chlu- 
my a Dolina (TuUn) aneb Chlumy a Dolany. 

S. HLallenberi^. Chlum. 

Hora Kallenborg, chybně Kahlenberg psaná, na sever od 
Vídně, jmenuje se v listech kláštera Klosterneuburského z XII. 
století Chalmperg *), později (r. 1231) Challnperg *), Chal- 
wenberg (r. 1280)'), Kallenberg*) a Gallenbcrg*). Teprv v 2. po- 
lovici XVIII. století udělali někteří etyinologové němečtí*), ne- 
mohouce se dovtipiti, co by Kallenberg znamenalo, protažené 
Kahlenberg, jako by řekl Lysá hora, zcela v odporu s povahou 
skutečnou toho kopce, kterýž jako veškeré kopce vedlejší, porostlý 
jest na vrcholu hustým lupenatým lesem a níže bujným révím, 
a taktéž v odporu s obecným pojmenováním té hory u lidu okol- 
ního, kterýž jí nenazývá jinak nežli Kallnberg. 

Slovo Chalm-perg, jak psáno jest v listech nejstarších, jest 
očividně slovanský Chlum (starosl. ch'lm, novoslov. chum a chom), 
vrchol nad jiné vynikající (1329 stř. zvýší), od něhož v nové 
době veškeré pohoří, pod jménem Vídenského lesa známé, jinak 
„Kallengebirge" slově. Tento výklad stvrzuje se také podob- 
ným jménem v Kraňsku, kdež Němci vrch a ves Chomec (t. j. 
Chlumec) blíž Lublany nazývají Klein - Kallenberg neb Kl. 
Gallenberg. Také v Saších nad řekou Kednicí v krajině ondy 
slovanské jest hrad Kallenberg, na lesnatém vrchu vystavený, 
kterýž ondy nepochybně nazýval se Chlum. Opět jiný Chlum 
či Chum jest vrch a městys Kaumberg na kraji Vídenského lesa 
u pramenů Suché Trstnice (Sicca tristen), kterýž k r. 1280 slově 

^) Rodolfus de Chalmperge, Leopoldos de Chalmperge a.j. Codex Tradit. 
Claustro-Neoburg. Font. rer. Austr. IV, 123. ~ ») Tamtéž. — «) M. Fischer 
Gesch. v. Klostemeuburg. Wien 1815. II. 277. — *) Dobner Annal. Hagec. II. 
1. k r. 1763. — 8) M. Fahrmann Gesch. von Wien. Wien 1739. — «) Jeden 
takový etymolog, Augustinián Klosterneuburský, přeložil jiŽ r; 1281 jméno Kal- 
lenberg taktéž, nazvav Dětřicha z Kallenberka Ditricus de Calvo monte! 
Fischer Gesch. von Klostemeuburg ad an. 1281. 



218 

v listech Chalwenberch *), tedy právě tak, jak tou dobou slul 
Kallenbcrg Vídenský. 

Posud mělo se za to ^), že Kallenbcrg u Vidně jest římský 
Mons Comagenus neb Comianus a něm. Cumeobcrg, připomínaný 
v Eginhardových Annalech k r. 791. Ze však tomu tak není, 
ukázali jsme v předešlém Článku „Mons Comagenus.^ 

3. mons Cetios. €ee. 

PUníus jmenuje pásmo hor, ježto činilo hranici Pannonio 
a Norikum, táhnouc se od Kallenberka u Vídně přes Semerník, 
Laně i Ceo severovýchodně od Hradce a přes Velkou Kupu až k 
Chomci (Mal. KaUenbcrku) nad Lublanou v Kraňsku, MontesCctii 
(v sing.Mons Cetius)*), Ptolemcus pak ve svó geografii ToKeTiov 
OQog *). Netřeba připomínati, že jméno hor tak rozsáhlých, jako 
jsou tuto jmenované, utvořeno jest od geografu cizích, a ěto se 
jen ve spisech učených, kdežto obyvatelé okolní ho neznali, jako 
lid na Slovensku nezná učeného jména Karpaty a lid v Cechách 
jména Sudety, Rudohoří a p. 

Muchar a Knabl jsou toho mínění, že jméno Mons Cc- 
tius vzato jest od hory, nyní po němečku „Zez" neb „Zess" 
zvané, mezi řekami Bystřicí a Rabou na hranicích štýrských, 
kteráž hora, majíc více 4000 stř. zvýší, nad jiné v té krajině 
vyniká*). Muchíir též ukazuje k vrchu Kotsch řečenému pod 
Mariborem, od něhož to pohoří jméno vzíti mohlo. Jiní opět 
mají za to^ že jméno Montes Cetii odvedeno jest od římského 
Citium (nyní Zeizelmauer) při Dunaji, kde tyto lesnaté hory se 
počínají ®). Nechť tomu ale tak neb onak, dvoje sykavka ve jméně 
Cec i ve jméně Citium činí více než pravdě podobno, že jnxéno 
„Mons Cetius" jest původu slovanského. 

r) Jména osad. 
1. Beginam. Řezno. 

O městě Režně první zmínku činí Tacitus v Germanii své, 
kdež praví'''), že Hermunduři jediní z Gcrmanu provozovali obchod 

^) v. MeiUer Regesta Babenbergica, p. 30. — *) Aschbach Die rom. 
Militarstationcn , S. 11. — ^) Plinius Hietor. nat. III. 25. — *) Ptolemaeus 
Geographial. 14. — ^) A. Muohar Gesch. v. Steiermark, I, 11, a Mittheilungen 
des histor. Vereins fur Steiermark 1854, S. 127 a 1866, S. 72! — ») Aschbach. 
Die rom. MiUtarstatidnen, S. 10. — ") Tacitus Germ. 41. 



219 

na pobřeží Dunajském, i v samé nádbernd kolonii Rdtské, jíž 
YŠak nejmenuje. Jméno města Řezná zaznamenáno jest ponejprv 
na mapč Peutingerově , kdež sluje Reginum; v Notitia Imperii 
nazývá se Castra Regina a později Reganum; v VIL století 
slulo Ratisbona neb Badesbona, u Eginharda (r. 791) opět „Re- 
ginám,^ v pozdějších pak německých listech Regancsburo, Re- 
gensburg a všelijak jinak '). 

Tato jména nejsou nic jiného než varianty slovanského 
jména Rczna, kteréž to město obdrželo v době nepamětné za 
příčinou položení svého při ústí řeky Řezný. Římané, nazvavše 
Řezno Reginum, proměnili dle obyčeje svého sykavku z v 
hrdelku g, a taktéž Němci, pojmenovavše řeku Řeznu Regen a 
město při ní Regensburg. 

Předhistorický původ slovanský města Řezná patrný jest 
po dnešní den na úzkých klikatých ulicích a starodávných do- 
mech (z tesaného kamene). Když Římané přišli do krajiny Řo- 
zenské, nalezli všechno již hotové a vložili do Řezná jen římskou 
posádku á cizí obyvatelstvo. Po odtažení Římanů (r. 476) oby- 
vatelé domácí, co jich zbylo , stavše se opět pány města svého, 
zvelebovali je znovu se vší pílí, jakž o tom zprávu podává živo- 
topiscc sv. Jimrama v VII. století, jenž píše: ^,Radasbona urbs 
sectis constructa lapidibus in metropolím arcem gentis Bawariorum 
excreverat In expugnatione difficilis lapidibus qtmdris áedijicata ac 
turrium magnitudine sublimis ac puieis abundans, cuius septentriona" 
lem partem DaniMus proprio rigore vallavit/^ Ještě v IX. — XI. 
století měl v Řezně průchod jazyk slovanský, ježto odtamtud ší- 
řeno křesťanství do Cech, a dáváni jsou tam z Cech a z jiných 
zemí slovanských mladíci na vzdělání, na př. Strachkvas, 
syn voj vody Českého Boleslava I., Bosá, později biskup Mezi- 
borský a j. 

S. 9erTiodarain. 9triibiny. 

Na deskách Peutingerových čte se na Dunaji mezi Řezném 
a Pasovém město Serviodurum, kteréž Šafařík a jiní pokládají 
za slovanské Strubiny *), jakž město Straubing v starých listinách 
a kronikách českých nejednou se nazývá. Ves podobného jména, 
Strubec, nachází se v Budějovicku v Cechách. 

^) Viz tyto a jiné názvy v Pertz. Mon. Germ. I. a Bdcking Notitia Dignit. 
lY, 766. — «) Šafařík Ueber dle Abkunft der Slaven, S. 176. 



220 



3. BataTa. PasoT. 



Na samém rozhraní někdéjSí Récie a Norikum (Bavor a Ra- 
kous), tu kde od jihu do Dunaje vpadá mocný Jin horský a od 
severu černá Ilcissa (Hz), jsou při sobě tři místa v dějinách velmi 
památná: v prostředku na levém břehu Jinu podél skalnatého 
ostrohu město Pasov; na pravém břehu Jinu město (nyní před- 
městí) Innstadt| za doby římské Boiodurum zvané, a na levém 
břehu Dunaje u vtoku Ilcissy pod příkrou skalou město (nyní 
též předměstí) Ilzstadt, odkudž za starodávna veden byl po Zlaté 
stezce obchod do Cech se solí a zbožím železným. 

Nejprve připomíná se toto trojměstí u Ptoleméa a v Itine- 
ráři Antonínově pod jménem Boiodurum a na deskách Peutin- 
gerových co „Castellum Boiodurum." Podlé Notitia Imperii 
ležela v Bojodurum kohorta římská a dle Eugippia zřídil tu sv. Se 
verin malý klášter. Po Evgippiovi, kterýž to místo nazývá „Boitro," 
již nikdo ho nejmenuje. Co by znamenalo to jméno přeroz- 
dílně psané (Boioduro, Boiodurum, Boiotro, Boitro), zajisté 
nikdo již neuhodne. Etymologové němeětí mají za to, že to bylo 
město Bojské, civiťas Bojorum, ovšem bez d&vodu. 

Město Pasov přivádí se ponejprv v Notitia Imperii ve 
spůsobě „Ba ta v a" co stanoviště kohorty římské těmito slovy: 
,,Tríbunu8 cohortis novae Batavorum fiBatavisJ^ V životě svatého 
Severina jmenuje se „Patava" i „Batava," též ^castra Batava a 
oppidum Batavinum\^ v letopisech Fuldských k r. 845 Patta- 
via, v pozdějších listech latinských Pata via; v německých spi- 
sech nazývá se Pasov vždy Passau v rozličných variantech : 
Pazouva, Bazawa, Pazawa, Pazzove a p. 

Nepochybujeme, že jméno římské Batava i Patava a ně- 
mecké Passau jest slovanský „Pasov," jakž Cechové to město 
odedávna jmenují. Stvrzuje se to jednak jménem samým, jednak 
jinými slovanskými jmény místními v krajině okolní. Jínéno 
Pasov odvedeno jest nepochybně od osobního jména Pas, kteréž 
se čte v listech českých ještě ve XII. století, a jest příbuzné se 
jmény Pasovary (Passern) u Krumlova v Budějovicku a Paso- 
hlávky (Weisstatten) blíž Mikulova na Moravě. Co se dotýče 
jiných slov. jmen v okolí, vpadají na blízku krom řeky Ilciyssý 



221 

výSe dotčené do Dunaje potok Chlumský (Kulmenbach)^ Raná 
(Raná) a potok Ostrý (Osterbach); severně nad Pasovém prýStí 
se řeky Řezná bavorská a Vltava česká, a tamtéž vznášejf se 
vrchy Roklan, Luzná (Luzen) a Javor (Arber); též jsou tam 
osady Hals, městys nad Ilzstadtem, kudy šla Zlatá stezka do Pra- 
chatic, Trnava (Tiirnau) ves u Pasová a Racmaň (Ratzmannsdorf). 
Eugippius v životě sv. Severina jmenuje mimo to v krajině Pa- 
sovské vodu do Dunaje vpadajicí „Businca*' a osadu „Quintaníca." 
Římané proměnili v českém jméně „Pasov" 5 v ř, jako ve jmé- 
nech Hesi a Rakousi, z nichž udělali Chatti a Racatae, a dali tomu 
jménu latinskou formu Patava Či Batava. 

Jinak smýšlejí o původu a významu jména „Pasov" od 
delší doby někteří jiní učenci, majíce za to, že římské jméno Ba- 
tava pochází od kohorty Batavské (holandské), kteráž tu ležela. 
K této podobnosti jména ukázal nejprv vlašský učenec Pancirolus, 
však přidal hned alternativu, žo kohorta obdržela snad jméno od 
Pasová (vel forte ipsa cohors ab hoc loco (Batavis) est denomi- 
nata cohors Batavorum *), ku kteréž domněnce připojil se Raiser, 
jenž ve spise: „Romische Alterthiimer zu Augsburg" (str. 57), slova 
Noticie Imperii: nTribunus novae cohortis Batavorumf^ takto do 
němčiny přeložil: „Der Chef der neuen Cohorte aus Landes- 
bewohnern von Passau" (správce kohorty z nováčků Pasov- 
ských). V novější době hájili mínění, že má Pasov jméno od 
kohorty holandské, Buchner *), Grimm ') a Aschbach *), že ale 
tomu tak není, jde z toho, že Němci jmenují Pasov Passau a ne 
Battau, kdežto Holandsko nazývají Battavii a ne Passavii. 

3. iTaTO. JiTOTá. 

Město v středověku od Němců Salzburg nazvané jmenuje 
se na deskách Peutingerových a na. jednom kameně římském ') 
Ivavo, na jiných kamenech římských Juvavum •), v Itineráři um 
Antonini Jovavis, v Notitia Imperii Castrum Juvense, v životě 
sv. Severina Juvavo a Juba. Že jest Juvavum a Salcburg jedno. 



^) B5ckÍDg Annotatio V, 785.— *) A. Buchner Qeschiuhte v. Baiem. Do- 
cum. I, 46. — 3) j^ Qrimm Gesch. d, deutsch. Sprache, S. 581. — *) J. Asch- 
bach Die rom. Militarstat., S. 7. — ^) Sitzungsberichte der k. Akademie der 
Wissensch. 1853, S. 738. — «) Gruteri Inscriptiones I, 265. 



222 

stvrzuje Eginhart y životě Karla Velkého, kdež píše: „Javavum, 
qaae et Salzburg dicitur'' ^). Co by toto jméno od Římanů vše- 
lijak přezý váné znamenalo, nikdo posud neobjasnil; jen v tom se 
shodují vykladači posavadnl^ že jest keltlcké. Nám vsak podobá 
se, že spíše lze pokládati latinské Ivavo neb Javavo za 
slovanské Ivové neb lvová, místo, jmenované od jiv či rokyt. 
V Moravě blíž Olomouce jest městys téhož jména Jivová (dial. 
Jibova = Giebau), v Čechách jsou osady livové (st Ivovo), 
*Jiví, Jivno a Jivany a ve ^Styrsku Ivnica. Slovo „jíva," salix 
caprea, obecné jest netoliko v češtině, ale i v korutanské sloven- 
čině, kterouž se ondy v Salcbursku mluvilo, a v charvátČině. Char- 
váte dialekticky též olši jmenují iova == jocha = jelcha. Jivová 
nebyla by také v Salcbursku osaměle jméno slovanské, ježto tam 
více jin;^ch míst slovansky se zove, na př. řeky Salza (Salice) 
a Glan (Glina), vrchy Stupno (Staufenberg), Tisová (Teisberg) 
a Chlum (Kulm), údolí Leštnické (Lessnitzergraben) a města 
Golník (Goling), Lubno (Laufen) a Halin (Hallein), též ves- 
nice Morzig, Gredig, Chuchle (Kuchel), Vrbno (Werfen) a j. — 
Když po odtažení Římanů Němci starého Juvavo se zmocnili, 
dali mu jméno Salzburg od řeky Salice tu tekoucí, kteráž, mipio- 
chodem řečeno, nadeakáohPeutingorových též se jmenuje Juvavus. 

4. Cucalla^. Chuchle. 

Eugippius v životě sv. Severina jmenuje kaStyl CucuUis *) 
v krajině Salcburské, a vypravuje obšírně o tamějším kostele 
křesťanském a službách Božích v něm konaných, zároveň ale o 
modloslužbách pohanských, kteréž tam ještě někteří obyvatelé 
potajmu provozovali. Totéž CucuUae přivádí se již dříve na 
deskách Peutingerových. Dle Kocha ze ^ternfeldu ') rozuměti 
náleží tímto jménem nynější ves Kuchl v Salcbursku na řece 
Salici blíž Halina. 

Jméno Cucullae má nemalou podobnosf s několika místy v 
zemích slovanských. V Cechách na Zbráslavsku jest dvojí ves 
Chuchly, jimž Němci Kuchl říkají, v Uáslavsku a Klatovsku jest 



í) Eginhardi Vita Caroli M., p. 96. — 2) Vita s. Severini, c. XII. - 
^) Koch Sternfeld Ueber die Lage des alten Cucullae. In den bayer. Ánnalen. 
Jabrgang 1835. 



223 

ves Cbuchel, v Pracheiisku Kukle, v Budějovicku Kudilioe neb 
Chuchlice; na Slovenska ve stolici Prešpurské ves Kuklov, nfim. 
Euclil a v Charvátech v údoK LičanskcSm vos Kuklice. 

6. lientia. Hlýnee. 

Ye spise „Notitia dignitatum" jmenuje se blíž Laureaouni 
v Horních Rakousích stanoviště druhé legie italskd ^Lontia,*' 
podlé položení bez odporu nynější hlavní město y^Linz.** Jméno 
Linzy Lenz a Lcnzel shledává se také jinde v poněměen^ch kra- 
jinách, a znamená všude slovansky „Mlýnce" neb „Mlýnec.** 
Linz šlovou v Cechách vesnice Mlýnce v Zatecku a v Klatovsku, 
Lenz na Moravě Mlýnce pod Sildperkom; v Litoměřicku neda- 
leko Ploskovic jmenují se dvě vsi Lenzcl Mlýnec, též v Míšni 
jest vesnička Linz nad Drážďany nedaleko Krakova. Ježto 
pak Němci tolikero Mlýnců proměnili v Linz a Lenz, pravdě 
podobno, že i Římané z Mlýnců na Dunaji udělali Lentia. Že by 
Linz znamenalo tolik co Hlinz v Budějovicku, t. Illinsko, nepodobá 
se dle povahy místa, kdežto mlýnců jest tam u Přívozu celá řada. 

Ncníť pak Linz jediné jméno slovanské v krajině Lineoké, 
nébrž jest tam po obojím břehu Dunaje jeŠtě více jiných, zejména 
na severu od Lince vrch Postlingberg (r. 824 Caestiningpero, 
Kostajnice ?) s poutnickým kostelem, a pod ním lesík Scharitz 
blíž s v. Magdaleny; na východ vesnice Plasching a Zizlau;na jih 
Pasching, Horsching a Travná (Traun), a na západ Trnava 
(Turnau) blíž Kirchberka a j. Kterážto a mnohá jiná jména 
slovanská v krajině okolní, přivedená v článku „Naristi," ukazují 
také k slovanskému počátku města Lince. Ještě r. 824 připomí- 
nají se nad samým Lincem pod vrchem výše jméno váným dávní 
obyvatelé slovanští (potomci Tacitových Naristů), s nimiž tam 
dne 21. srpna t. r. biskup Prisinský Hítto tSmluvu o hranice 
fary Puchonavské učinil, přivzav z nich k vyměření mezí 21 
nejstarších pamětníků, jenž sluli (isíi Sclatuini prope comanentes ibi 
preserUes erantj: hubi^ (Liupisco), Semil (Zemilo), Lubník 
(Liiipnic), Třebík (Trepigo), Lubín (Liupin), Velen (Uuelan), 
Vitan (Uuittan), Těšek (Tesco)^ Dobromysl (Dabramis), Medilim, 
Tal, Traninh, Zenasit, Ocatino, Zinacho a j. *) 

^) Die Freisingischen Salbiicher. Von Jo3. Zahn. Wion 1861. Archiv zuř 
Kunde osterr. GeschichtsqueUen XXVÍI; 68. 



224 

6. Stiriate átyra. Erao-latía Eiužná. OTilabis 

Telte. 

Na silnici římské, která šla od Celovce y Korutanech do 
Laureacum, pojmenována jsou na mapě Pcutingerově stanoviska 
Stiriate, Ernolatia a Ovilia, kteréž poslední v Itineráři An- 
tonínovi nazývá se Ovilabis. Dle znění jmen a dle výkladu Mu- 
charova *) rozumějí se tu štace: Styi*a (Steyer), pověstně prňmy- 
slně město na řece téhož jména v Horních Rakousích, Lietzen 
v údolí Enžském a město Wels na řece Travné. Slovanský původ 
jména Styra vyložen jest v článku o řece téhož jména. Lietzen, 
ležíc v bařinaté krajině, slulo nepochybně Luzná, jména pak 
Ovilabis a Wels mají podobnosť s místním jménem Velis v ce- 
chách. V krajině jmenovaných tří štací římských zachovala se 
krom toho tato místa slovanská: Stodory (Stoder), známé údolí, jehož 
obyvatelé podnes rozeznávají se vzezřením slovanským, městys 
Jablonice (Aflenz), vsi Bystrá (Veistra), Sirnice (Sirning), To- 
dice (Dietách), Voláry (Wallern), řeka Křemže (Krems) a 
Klášter nad Křemží (Kremsmiinster) a j. 

9. Arlapa. OrlaTa. 

V Horní části Norikum pobřežního přivádí se v Itineráři 
Antonínově a v Notitia Imperii Štace Ar lapě (genitiv místo 
Arlapae od nomin. Arlapa, Bocking), kde měli stanoviště své 
jezdci dalmatští a čásť loďstva římského. Ptoleméus nazývá to 
míisto chybně Arelate, a taktéž psáno jest na deskách Peutíngc- 
rových. Mannert, Beichard^ Bocking a jiní, hledíce k tomu, že 
na deskách Peutingerových tato osada položena jest mezi Namar'e 
(někde u Medlíka) a ponte Ibes (Ipps), mají Arlape za nynější 
vesnici Erlaf, naproti městu Pochlarnu, blíž ústí řeky téhož jména 
do Dunaje, kdež podlé Lacia v XVI. století a dle Hormayera a 
Muchara ještě před 40 léty viděti bylo zříceniny domů v Dunaji. 

Římské jméno Arlapa jest dle podobnosti k pravdě slovan- 
ská Orlava, kteréž názvisko obdržela ves od řeky téhož jména, 
vcházející tu do Dunaje. Římané jmenovali Orlavu nejprv Ar- 
lava (srovnej Orava a Arava), pak proměnou hlásky v v 6 Ar- 
laba a sesíleně Arlapa, Němci pak udělali později z Orlavy Erlaf 

1) Muchar Qeschichte y. Steiermark I. 87. Té2 Fr. Pritz Qeachichte 
des Landes ob d. Enns I. 67. 



225 

neb Erlauf, jako udělali z Orlice Erlitz. Tento výklad slovanský 
nalézá stvrzení také v některých slovanských jménech místních 
tě krajiny, kudy řeka Erlaf teče. Počíná se v jezeře Erlaf- čili 
Erlauf-See na horách Štýrských, jde odtud údolím Jesenickým 
(Jessnitzthal) a Roháčským (Rogatzboden), kdež leží místo Polány 
(PoUa), spojuje se u městečka Svislu (r. 894 Suisela, nyní Wie- 
- selburg) s menší řekou téhož jména (Kleine Erlaf), tekoucí od 
hory Lonitzberg, a vpadá, jak dotčeno, u Pochlamu do Dunaje. 
Aschbach má za to, že štace římská výše dotčená odvádí 
jméno od legie římské, ježto pocházela z Arelatc nebo Arelatum 
v Gallii, a že tedy slula správně Arelate, jak napsal Ptoleméus; 
Arelate proměněno prý později v Arlape, z čehož prý povstalo 
nynější jméno Erlaf *). 

8. Artura. Ostroh. 

Dle Notitia Imperii byly v Pobřežním Norikum tři 
štace, v nichž byla ubytována pěchota: Boiodurum (u Pasová), 
Astura a Cannabiaca. Za Astura pokládají někteří hrad Oster- 
burg mezí Medlíkem a sv. Hipolytem, nad řekou Bělou, vystavený 
na skalnatém rohu při ústí Sirnice (Sirning) do této řeky. Bylli 
by tento výklad pravý, rozuměli bychom jménem Astura slovan- 
ský Ostroh, jemuž se hrad Osterburg zcela podobá. Jiné míisto 
Astura neb Austuris jmenuje se v Evgippiově životě sv. Severina 
na hranících Pannonie a Norikum, kdež sv. Severin, jsa na cestě 
z východních zemí do Norikum, nejprve se zastavil *). Kde by 
však toto Austura bylo leželo, nevěděli již ani glosátorové živo- 
topisu sv. Severina v XII. století. 

9. Cambiaca. ILonba. 

Štaci Cannabiaca v Notitia Imperii jmenovanou, v níž 
kromě Boiodurum a Astura ležela pěchota římská, klade Asch- 
bach k ústí řeky Kouby '), maje za to, že tu Římané na levém 
břehu Dunaje zřídili kaštyl, aby jim národové sousední (Baimi) 
poříčím té řeky nevtrhovalí do země. Jestli toto domnění 
pravé, mohlo by se Cannabiaca míti za Cambiaca, nazvané od 
řeky Kouby, kterou Ptoleméus nazývá Kampos. Ze na tom místě 

*) J. Aschbach Die rom. MilitarstationeD, S. 7 — 9. — ') Eugippius Vita 
s. Severini, c. 1. — 3) J. Aschbach Die r5m, Militarsfationen, S. 21. 

15 



226 

býval kastyl, potvrzuje letopisec Eginhard, jenž praví, že Karel 
Velký r. 791 dvoje pevné obražení avarské rozbořil, jedno 
na Cumeoberku blíž Tulnu a drubé „super Cambum fluvium". *) 

10. Trigisamam. Traisen. 

Mezi Comageni a Pirus tortus a mezi Namare i Arelate 
(Arlapa) jmenuje se na deskách Peutingerových štace Trigisamo 
či Trigisamum, již vysvětlovatelé těchto desk vůbec kladou kústí 
řeky Traisen či Trasen, tu kde jest městys Traismauer. Jméno 
Trigisamum (čti Trijisam) vidí se nám býti zřímšténé názvisko 
řeky této, jmenované ve středověku Traisma, Treisam, Dreisma a 
Traesim, jejíž původ slovanský jeví se jednak ve zvuku jména, 
jednak v tom, že prameny má v krajině ondy zajisté slovenské. 
Počínáť se na hranicích Štýrských pod vrchem Traisenberkem 
mezi Trnicí a Marie Celi, blíž údolí, zvaného Retzthal a pra- 
menů Muřice štýrské; odtud teče na Trnici, městys Traisen a na 
Sv. Hipolyt, a vpadá pod městysem Traismaurem na západ ode 
vsi Preiwitz do Dunaje. — Jiní spisovatelé odvádějí jméno Tri- 
gisamo z latiny, majíce za to, že znamená tolik co trigesimo či 
tricesimo (ad tricesimum lapidem), tedy místo, 30 mil římských 
od Arlapy vzdálené, od kteréhož čísla prý jak osada Trigisami 
muri, tak i řeka Traisem jméno obdržela ^). 

11. Piras tortus. RříTá HraSka. 

Na mapě Peutingerově vyznačeno jest mezi Citium a Tri- 
gisamum při Dunaji místo Piro torto, asi tu, kde řeka Brznice 
(Perschling) vchází do Dunaje. Nepochybně bylo to místo ně- 
jaké „U křivé hrušky" zvané, jako slově ves jedna při Dunaji 
na západ od Poohlarnu „U křivého ořecha" (Krummnussbaum) 
a jiná ves v Korutanech U křivé vrby, aneb jak se jmenoval 
nynější městys Dub blíž Olomouce r. 1131 ,^U duba." llímané 
přetlumočili si „Křivou Hrušku" jednoduše na Pirus tortus a 
Němci v pozdějších stoletích na Birn ba um, kteréhož jména jsou 
v té krajině dvě vesnice, u Trasdorfu a Traismauru. Podobným 
spůsobem pojmenovali Římané les „Hrušici" u Vipavy v Kraňsku 
Ad Pirum a ves „Jablanici" v Istriansku „Ad Malum." 



^) Eginhard Annal. ad. a. 791. — ») J. Aschbach Die rom. Militarstat. 
im U£er- Noricum, S. 13. 



22? 



18. Comageni. Chlum. Valbink. 



Osada Comageni jmenuje se nejprv v Itineráři Antonínově 
a na deskáct Peutingerových (r. 222—235). Dle těchto desk 
ležela 7 mil římský^ch od Vídně, a to pH Dunaji, ježto tam podlé 
spisu Notitia dignitatum byla ubytována kohorta jezdců a ěásť loď- 
stva římského. Eugippius (r. 510) vypravuje, že sv. Severin, 
přišed z Pannonie do Norikum, nejprv se tu usadil, a že Coma- 
geni mělo kostel a bylo obehnáno hradbami a opatřeno branami 
k zavírání *). Ještě v středověku připomíná se dvakrát, u leto- 
pisce Eginharda, kter/ž praví, že Karel Veliký, táhna r. 791 na 
Avary do Pannonie, pevné ohrazení jejicli na Cumeoberku blíž 
města Comageni troskotal*), a u glosátora života sv. Severína z 
XII. století, kterýž jméno Comageni vysvětluje zněměeným jmé- 
nem Chumberk '). 

Osada Comageni jest ve svazku s vrchem Mons Comagenus, 
pod kterýmž ležela. To i ono jméno není nic jiného než zřím- 
štěné Chom ěili Chlum, jak jsme dovedli výše v ělánku Mons 
Comagenus. Totéž jméno co vrchy mají také vesnice Kolmitz 
(Chlumec) blíž hradu Rakouského^ Kolmitzberg nad městem Am- 
stetten, Chomec (Kallenberg) u Lublany a nesěíslné osady 
Chlumy, Chomy, Chelmy atd. v rozličných zemích slovanských. 

Posa vadní spisovatelé vykládali Jméno Comageni jináě. 
Jsouce toho mínění, že některá místa v Pobřežním Norikum ob- 
držela jména svá od kohort římských, na př. Pasov od kohorty 
Batavské, Arlapa (Arelate) od kóhorty Arelatské, Citium od 
legie Cicianské a p., odvádějí také jméno města Comageni i vrchu 
nad ním od kohorty Syrské „Flavia Comagenorum," která prý 
tu ležela *). A však jednak neprokázali, že dotčené kohorty vůbec 
v jmenovaných místech byly bytem, a zejména, že řečená kohorta 
Syrská měla své stanoviště v městě Comageni, jednak ale jest 



<) Eugippius Vita 8. Severini, c. let31.--«)Eginliard Annal.adan. 791.PíSeť 

Eginhard: j,PulsÍ8 Hunnorum praesidiis et diatruetis munttionibuSf quarum 
una super Oambum fluvium , altera juxta Comagenot civitatem in monte Ou- 
meoherg (v jiných rukopisech Cumeberg a Comeoberg) vallo firmiasimo erat 
extructa, ferro etigni cuncta vastantur.*^ — ^) Vita s. Severini. Rukopis v o. 
k. dvorské bibl. Vídenské, 6. 1064. na listě 63. — *) Aschbach Die r6m. Mili- 
tarstatlonen, S. 10. 

15* 



228 

pravdě nepodobné, že by znamenitá města a celá pásma hor do- 
stala jméno od tlupy vojáků na čas někde ubytovaných. 

Posud byli učenci na rozdílech, kde Comageni leželo. Pertz, 
kterýž, chtěje vydávati letopisy Eginhardovy a Fuldské, r. 1821 
schválně z Hano věru do Vídně přijel a veškerou krajinu okolní 
spatřil, má za Comageni městys Konigstetten pod vrchem Tul- 
binským *); Mannert a Muchar pokládají za ně nynější Zeisel- 
mauér, Bocking Greifenštein a Reichard i Aschbach město Tuln. 
A však domněnce, že by Konigstetten neb Tuln bylo Comageni, 
jest na odpor, že obě místa jsou již od IX. století pod tímto 
jménem známá, kdežto glosátoři života sv. Severina v XII. století 
vysvětlují Comageni jménem Chumberk. Kromě toho leží Tuln 
příliš daleko od vrchu Tulbinského. Zeiselmauer, jmenovaný 
v středověku Zeizzimur, jest dle jména a položení římské Citium ; 
Greifenštein pak jest příliš blízko (asi '/g hod.) od Zeiselmauru, 
a nelze se domýšleti, že by dvě štace římské byly bývaly zří- 
zeny tak blízko vedle sebe. 

Dle našeho mínění jest Comageni nynější vesnice Tulbink 
na patě Tulbinského vrchu. Tato osada farní, ondy statek pánů 
z Tulbinku a do r. 1806 biskupů Pasovských, leží na začátku 
starodávné cesty horské, jdoucí přes vrch Comagenus, nyní 
„Kogel" řečený, na Mauerbach a dále lesem k rovině Vídenské, 
a byla jako strážnicí tohoto důležitého průchodu. Starožitný ko- 
stel sv. Mauricia na pahrbku nad vesnicí, ohrazen jest kolem 
zdí ondy vysokou, v níž na straně ke vsi ještě nedávno viděti 
bylo střílnice. Na západ od kostela, jenž sám o sobě má podobu 
kaštylu, rozkládají se rozsáhlé příkopy a náspy, místy prokopané, 
beze vší pochyby pozůstatky někdejších hradeb římských a po- 
tomně avarských, kteréž r. 791 troskotal Karel Velký. Vše to 
srovnává se s Evgippiovým popsáním kostela a hradeb, když do 
Comageni přišel sv. Severin ok. r. 460. Kromě farního kostela 
býval v Tulbinku až do r. 1787 kostel druhý, řečený „p. Marie 
na Nábřeží (am Gestade)", dole při potoku, z něhož zazděn jest 
v domku na jeho místě vystaveném kámen vápnem zabílený, na 
kterém prý se nalézá nápis římský. Za vesnicí k východu 
byl ondy klášter, po němž ulice k němu jdoucí podnes sluje 



*) Pertz Mon. Germ. I, 177. 



229 

„klášterská.^ Kde stával zámek biskupů Pasovsk^oh, y Kosmo- 
grafii České r. 1554 připomínaný, zdali snad na části zbořených 
hradeb avarských, s jistotou se neví. Ze všeho toho patrno, jak 
znamenitá byla osada Tulbinská v starožitnosti. Mimo to vypra- 
vuje se v Tulbinku a v krajině okolní vůbec, že za dávné doby 
šel okolo Tulbinku pramen Dunaje, od Tulnu obloukem k 
Zeiselmauru, kdež opět vpadal do hlavní řeky, čímž se stvrzuje 
zpráva, zaznamenaná v Notitia dignitatum, že v Comageni byla 
zakotvena čásť římského loďstva. Který však příběh k tomu při- 
činil, že římské jméno Comageni a německé Chumberk v XII. 
století proměněno v Tulbink, toho nelze nám vysvětliti. 

13. Citiam. 

Vedlo štace Comageni leželo při Dunaji stanoviště Citium 
neb Cetium, dle desk Peutingerových vzdálí 6 mil římských od 
Vídně. Za toto místo pokládá se vůbec ves Zeiselmauer mezi 
Greifenšteincm a Tulném, kteráž v listech IX. a X. století na- 
zývá se Zeízzi-murus (r. 823), Zeizzin-murus, Zeizzen-mure (r. 
895) a Zeizelmur, tedy bez přívěsku — murus, téměř tak, jako 
za doby římské. Dvoje sykavka c v tom jméně ukazuje dosti 
zřejmě k původu jeho slovanskému .a k jeho podobě s českými 
jmény místními Cetyně, Cečín, Tišina ap. Blíž osady spatřuje se 
posud vysoké čtverhranné stavení původu římského, jehož se užívá 
za sýpku, a na některých domech viděti pozůstatky zdí římských. 

x\schbach jest toho mínění, že Citium i blízké vrchy 
Montes Cetii (Wiener Wald) odvádějí jméno od hohorty Cy- 
perské z města Citium, kteráž prý tu byla ubytována *). 

14. Tindobona. ¥ideň. 

Na jisto postaveno jest, že nynější Vídeň a blízké, dávno 
již zašlé město Karnus či Karnuntum byly tu mnohem dříve 
nežli Rímaiié přišli do Pobřežního Norikum, a že obě místa měla 
své obyvatelstvo domácí. Ponejprv připomíná Vídeň Plinius asi 
r. 78, nazývaje ji Vianiomina*); v Itineráři Antonínově a v 
Notitia Dignitatum slově Vjndomona a Vindomana, dle 
Lowenklaua Vindoniana *); na deskách Peutingerových a na 



1) J. Aschbach Die rom. Militaratationen, p. 10. — ») Plinius ílist. nátur. 
III, 24, c. 27. — ») Leunclavius (f 1593) Pand. hist. Turio. é. 224. 



230 

kamenech při silnicích z r. 143—333 *), též v některých rukopi- 
sech Itineráře a Noticie Digni tatům jmenuje seVindobona; v 
historii Aurelia Viktora a v zápisech Historiae miscellae Vendo- 
bona, v Eugippiově životě sv. Severina (ok. r. 510) Faviana a 
konečně u Jornanda r. 552 opět Vindomina. 

Čechové, Moravané a Rusini nazývají toto město Vídeň, 
Slováci a Poláci Viédeň, jakž slulo také Čechům a Moravanům 
až do XVI. století; Slovenci říkají Vídni Dunaj; Němci jmeno- 
vali ji za starodávna Wi-enn, též Statt an der Wi-enn, Wienn- 
statt (Hanns Sachs r. 1560); nyní ji jmenují Wien, zde onde 
však posud Wi-en (Vijen). 

Dle našeho mínění ozývá se v první ěásti římského jména 
Vianio-mina, Vindo-mina, Vindo-bona, Vendo-bona a t. d. 
Viédeň či Vídeň slovanská. Plinius, kterýž to jméno první za- 
znamenal, napodobil v něm, napsav Vianio-mina, hlásky ié a n 
co možná správně, a taktéž jest ve jméně Vindoniana (dle Čtení 
Lowenklauova) hláska ň dobře vyznačena. Ve jménech Vindo- 
mana, Vindo-bona a Vendo-bona přeložili písaři pro pohodlnější 
vyslovení n před á, jako to učinili středověcí písaři němečtí ve 
jméně řeky Lunsitz místo Lužnic (v Rakousích), místa Pilnikau 
m. Pilinkau v cechách a j. * 

Druhá čásť jména Vianio-mina, Vindo-mona, Vindo-bona 
jest přívěsek římský, takový jako mágus, dunum, durum, aneb jako 
německé- berg, -wald a -dorf ve jménech slovanských Zobtcnberg 
(Sobotky), Slawkenwald (Slavkov), Brankendorf (Branky) a p. 

Mnohem více nežli ve jméně Vianio-mina, Vindo-bona ozývá 
se Vídeň ve jméně Faviana ^), jakž nazývá sídlo sv. Severina 
Evgippius dle pojmenování lidu domácího, mezi nímž tu po mnohá 



*) O těchto kamenech r. 1841 u Vídně vykopaných podal zprávu J. Ar- 
neth v nov. „Wiener Zeitung" na r. 1855, č. 159. — *) Podobnosť jména Vin- 
do-bona a Fa-viana znamenal již Zikmund z Puchová, kterýž ve své Kosmo- 
grafii Ceske, vyd. 1554, v obšírném popsání města Vídně na 1, 410 takto o tom 
píše: „Ač jméno Windybonna jest podobné jménu Wijdeň, však jest vec jistá, 
že také jmenována byla Fabiána (Faviana); od tohoto jména když se první 
syllaba odejme, zní Biána (Viána), a bude podobnější k jménu, jímž nyní toto 
město jmenujem." Dále připomíná, že „před léty ětyřmi (tedy r. 1550) vyko- 
páno bylo kus sloupu u brány Skotské, když příkop nový dělali, na němž oboje 
toto jméno (t. Vindobona a Fabiána) vytesáno bylo," a že okolo „1. P. 464 
svatý Severin sobě a svým mnichům příbytek tu vystavěl" 



231 

léta přebýval *), a po 600 létech ok. r. 1 160 opět Ota Frisinský, 
kterýž spolu přivádí již jméno Vienna *). 

Jméno Vídeň (Viédeň) skládá se z kmene vid (viéd) a z 
koncovky ew, a jest tedy téhož druhu co starožitná místní jména 
česká: Víteň, Plzeň, Pracheň, Toušeň, Sošeň, Troteň a p. Mimo 
Vídeň rakouskou jest také Vídeň blíž Velkého Meziříčí na Moravě, 

v 

ondy sídlo rytířského rodu dle ní jmenovaného, v Cechách pak 
byla do XVI. století vesnice téhož jména blíž Chlumce nad Ci- 
dlinou '), kde posud jeden les „Vídenské Mýto" slovo. Kromě 
toho jsou v krajině Vídenské ještě jiná místa původu slovan- 
ského. U pramenů řeky Vídně, od níž město Vídeň jméno od- 
vádí *), jest les, zvaný Tirlitzgrub, v němž se prýští potok Olsa 



*) Není nás taj no, co proti identiénosti Faviany Evgippiovy a Vídně namí- 
tali Mannert (r. 1820), Blumberger (1849), Bocking (1850), Aschbaoh (1860) a 
Kenner (1866), trváme však nicméně při mínění, že Faviana jest Vídeň, a) Hlavní 
námitka, že Vídeň (Jornandova Vindonúna) ležela v Pannonii, 'Faviana ale v 
Norikum, vyvrací se tím, že Evgippius nikde nepraví, že Faviana ležela 
v Norikum, aniž se náležitě ví, kde za jeho éasů byly hranice Pannonie a Nori- 
kum (Viz rozpravu R. Knabla: „Ber Cetius als Gránze zvrischen Noricum und 
Pannonien." Mittheilungen des histor. Vereins fur Steiermark. 1866. 14, 72). 
b). Důvod strany protivné, že se v Notitla Imperii přivádí římská štace Fafiana 
v Horním Norikum, a ta že byla sídlem sv. Severina, nemá platnosti, protože 
táž Stače nazývá se v jiných rukopisech Fasiana, a položení její nesrovnává 
se s položením sídla -sv. Severina, kteréž bylo patrně v Dolní zemi níže Tulnu. 
c). Neěiní se v životě sv. Severina nikde zmínky o Vindoboně; nelze však 
mysliti, že by sv. Severin za svého dlouholetého přebývání v Podunají nebyl 
z Faviany neb z Comageni zavítal do blízké lidnaté Vindobony, kdežto nejednou 
navštívil vzdálené Laureacum a Pasov, ano i Salcburk a Quintanici (Kíinzen) v 
Récli. d). Shoduje se položení města Faviany a jmenovaných na blízku vino- 
hradů a jiných míst, kam sv. Severin chodíval, velmi s položením Vídně a ve- 
dlejších míst Heiligenštatu (Svaté místo) a Siverinku a s tradicí v těchto 
místech zachovanou, e). Vysvětlují sou věcí glosátorové života sv, Severina z XII. 
století, touto tradicí vedení, v rukopisech c. 106 a 309 v c. k. dvorské bibl. Ví- 
denské, jméno Faviana jménem „Wiena." f) Nejsou hájitelé mínění protivného 
8 to, aby prokázali, kde jejich Faviana ležela (Mannert na př. klade ji ve mé 
Germanii, str, 642, k Pochlarnu, kde naprosto býti nemohla); nelze však se do- 
mýšleti, že by takové místo velepamátné bylo vyhynulo z paměti lidské. — 
*) Otto Frisingensis De gestis Friderici I. L. I. o. 32. : „ Oppidum Vi e nn i a, 
quod olÍ9n a Bomania inhahitatúm Faviania dieehatur.^^ — *) Palackého 
Archiv Český III, k r. 1405—1460. — Zdali vesniěka Wien pod klášterem 
Kotvickým jest také staroslovanská Vídeň, aneb novějšího původu německého, 
nebylo nám lze vyšetřiti. — *) Město Vídeň má jméno od řeky Vídně (Wien- 




.,.• > «vy 1^,^ . 



232 

(Oek), vlévající se do řeky Tulinv. Nad Burkersdorfem teée po- 
tok Gablitz a severozápadně od Vídně jiný potok Olsa (Als), 
od něhož předměstí Vídenské Alservorstadt jméno má. Jižně od 
Vídně jsou potokové: Leštnicc fLiesing), Medlícc (Medling), 
Trstnice (Tristing) a řeka Dagnitz; na jihovýchod zdvíhá se pla- 
nina Lavenská (Laaberg), na níž jsou vesnice Horní a Dolní 
Láva (Laa), a odtud na západ vsi Leštnice (Liesing), Radou ň 
(Radaun), Doblice (v list. Dobilich, Dobling), Vidnice (v list. 
Widnich, Weidling), Penčice (Penzing), Hlince (Gleinz), blíž 
8v. Kříže pahrbek Hradisťko (Gradisch) a kolem Chlumy Vídenské. 

S míněním naším tuto provedeným, že Vídeň byla od 
prvopočátku město slovanské, snášejí se mnozí spisovatelé starší a 
novější, vsak z jiných příčin. Hledíce ke zvuku jména Vindo- 
bona a Vendo-bona, domnívají se Fuhrmann (r. 1739), Schey 
(r. 1760), Hormayer (r. 1824) a j., že Vídeň toto jméno obdr- 
žela od obyvatelů Vindů či Vendů, t. Slovanů, a že tedy Vindo- 
bona znamená tolik co „město slovanské,^ K tomu vypravuje 
Hormayer *), že dle knih gruntovních kláštera Skotského býval 
pod tímto klášterem ještě za krále Přemysla Otakara II. dům 
veliký, zvaný „Windenburg" Či „Winidenburg," t. j. hrad Slo- 
vanský. A však, 00 jména Vindobona se týče, není příkladu, že by 
které město bylo pojmenováno dle národu, a kromě toho jest 
prvotní a pravé názvisko Vídně Vianiomina a ne Vindobona; co 
se ale dotýče hradu Winidenburku ve Vídni, jest zpráva o něm 
lichá, ježto v knihách gruntovních kláštera Skotského (z r. 1314) 
přivádí se dům lázeňský, jistému Wundrovi náležející, jmeno- 
vaný „Wunderburch," nikoli ale „Winidenburg." 

Jiní spisovatelé novější, hovějící kelticismu, mají jméno 
Vindobona za keltické, všelijak je z domnělé keltičiny odvo- 



FluB») jako jiná města, kteráž leží při ústí nějaké řeky, na př. Řezno, Enže 
Igyfemže, Baba a j^ při ěemž dotýkáme, že za starodávna reka Vídeň či Vídenka 
ypadala pod samými hradbami městskými do Dunaje. Nediv se vsak nikdo tomu. 
že by město tak velké a slovutné mohlo míti jméno od tak nepatrné vody. Ke- 
bylať Vídeň vždy tak velká jako jest nyní. Ještě v XII. století zavírala v sobě 
jenom asi tři čtvrtiny nynějšího města bez předměstí, majíc jedinou faru (Mo- 
nom, boica 28, 102). Teprv za vojvody Jindřicha Jasomirgotta (asi r. 1150), 
když se stala trvalým sídlem vojvodským, počala se sířiti a zmohla se průběhem 
ftoletí k nynější velikosti. — ^) Freih. v. Hormayer Geschichte v. Wien I, 69. 



233 

zujíce. K. Zeuss má za to, že složeno jest ze slov fínd albus a 
bonn fundatio, Matěj Koch pak odvádí je ze slov v i Wasser 
a bona Grundung, Ursprung *). F. Kenner, nepouštěje se do vý- 
kladu, domýšlí se, že se Římanům ve slově Vindomina kcltická 
koncovka mina nelíbila, přivádějíc jim na mysl latinské minari, 
a že ji tedy proměnili v příjemnější bona ^'). Podobně etymolo- 
gísuje Bocking *) a jiní. 

15. Bargttis. Burek. 

Evgippius vypravuje, že sv. Severin z kláštera svého u 
města Faviany (Vídně) chodíval na jisté osamělé místo. (aá secre- 
tum habitaculum), vzdálí 5 mil od Faviany, jemuž obyvatelé do- 
mácí říkali „Burgus;" tam prý, vzdálen jsa od lidí, vroucně 
k Bohu se modlíval. Byl to nepochybně nějaký borekneb burek*), 
lesík borový, jejž si sv. Severin za poušť zvolil. Eugippius nazval 
jej Burgus, jako Němci jmenují Burg ves Bořek v Cechách a ves 
Bořky v Lužici. Muchar a jiní spisovatelé němeětí vykládají 
slovo Burgus za německé Burg čili kaštyl. Však kaštyl nehodil 
se k tichému modlení, a sv. Severin nebyl by opouštěl kláštera, 
by modlitby konal v místě hlučném, snad od vojáků obsazeném. 

16. «ai. Háj. 

Na deskách Peutingerových ětq se mezi Vídní a Karnuntum 
štace Villa Gai, kterouž K. Mannert, hledě ke vzdálenosti její, 
10 mil ř. od Vídně, klade k nynějšímu Fischamentu ^), E. Bo- 
cking však mezi Vídeň a Teplice rakouské^). Jestli toto jméno 
dobře psáno, netřeba ho vysvětlovati. 

1*7. HLarnantam. HLarnuis. 

Na rovině mezi nynějším Petronelem a Starými Hrady 
blíž Dunaje naproti hradu Děvínu bývalo za ěasů římských slo- 
vutné město Karnuntum, od Ptoleméa Karnus zvané. Vellejus 

1) M. Koch Die álteste Bevolkerung Oesterreichs, S. 83 — «) F. Kenner 
Viudobona wáhrend der Herrschaft der R5mer. Wien 1866, S. 157. — 3) E. 
Bocking Notitia dignitatum, V, 730. — *) Slováci ve stolici Prešpurské a Ni- 
transké, nejbližší sousedé někdejších Slovanů rakouských, jmenují posud borové 
hájky „burky" a borové lesy „bůry," dle čehož i dve vesnice blíž lesa Bíirů (nem. 

v 

Buroer Fáhrenwald) mezi Malackami a Saštínem, „Bůry" se nazývají^ — *) K. 
Mannert Germania, S. 657. -^ «) E. Bocking Notitia dignitatum V, 723, 



234 

Paterculus vypravuje, že Tiberius r. 5. po Kr. odtud Činil pří- 
pravy válečné na krále Marobuda do Uech. Zde měl také stře- 
diště vojenské Markus Aurelius ve válce s Markomany a Kvady 
r. 178, a sepsal tu druhou knihu svých zápisů {Ta év KaQvovv%(a). 
Ve IV. století za císaře Valentiniana, kterýž v zemi Kvadské dal 
vystavěti několik kaštylů, vyřítili se Markomani a Kvadi (Mora- 
vané a Slováci) a ztroskotali z pomsty Karnuntum, načež přestalo 
býti zbroj ištěm římským a loďstvo přeloženo do Vídně. Ammi- 
anus Marcellinus, který o této zkáze města Karnuntum k r. 375 
zprávu dává, nazývá je ,jIllyricorum oppidum, nunc desertimi^*, *) 
Později připomíná se toliko mimochodem co místo nepatrné. Zosi- 
mus. Čině o něm zmínku, nazývá je městem keltickým (TtóXi^xeX- 
Tíxrj *). Posléz je jmenuje Eginhard v životě Karla Velkého k r. 805. 

Majíce lUyry i Kelty v lUyrii, kteří dle Ammiana Mar- 
cellina a Zosima v Karnuntum obývali, za Slovany, máme ovšem 
Karnuntum za město slovanské. S obojím jménem, Karnus u Pto- 
leméa a Karnunt i Karnut u jiných spisovatelů, porovnáno buď 
místní jméno Karnica v Istriansku a česká jména: Kornice, Ko- 
ráty (Chorou ty) i Korutice, Kordšky a jméno země Koroška 
(česky Korušsko, Korutany). 

Keltisté porovnávají Karnuntum se jménem Oarni (Kraňci), 
a odvozují oboje od keltického slova kar neb karn skála *). Ná- 
hodou však leželo Karnuntum v čiré rovině, a skály tam nevi- 
děti až za Dunajem na Děvíně. 

18. Bregetium. Břeh. 

U Ptolcméa, v Itineráři Antonínově a v Notitia Imperii 
nalézá se tu, kde v Horní Pannonii oba prameny Dunaje se schá- 
zejí, na východ od nynější pevnosti Komárna, pevné místo, zvané 
Bregetium, kdež první legie, řečená Adjutrix, měla své stano- 
viště. V deskách Peutingerových slovo toto místo Brigantium. 
Ammianus Marcellinus nazývá je Bregetio a vypravuje, že císař 
Valentinian r. 375 po Kr., čině přípravy k válce proti Kvadům, 
náhle tu zemřel*). Později již se toho místa nepřipomíná. Jméno 

*) Ammianus Marcellinus XXX, 5. — *) Zosimus Historiae novae II,. 
10. — ^) Ed. Fr. v. Sacken Die rom. Stadt Carnuntum. Sitz. Ber. der kaisor. 
Akad Hist. Cl. IX, IV, 660. Diefenbach Celtische Sprachlehre. Doc. I. 103. — *) 
Ammianus Marcellinus XXX, 5, 6. 



235 

Bregetium má velkou podobu se slovanskými míÍBtnimi jmény 
Břeh, Břehy neb Břcžce; ježto pak leželo na samém břehu Du- 
najském, blíž nynější vesnice Szony, kde jsou posud pozůstatky 
starých hradeb^ stvrzuje se tím více pňvod jeho slovanský *). 

19. Arabo. Baba. 

Na deskách Peutingerových položeno jest při ústí řeky Ar- 
rabo město téhož jména, patrně nynější Raba. V Itineráři An- 
tonínově jmenuje se totéž místo Arrabona a klade se tam posádkou 
oddělení 10. a 14. legie. Slovanský původ jména Raby ukázán 
v Článku o řece Rabe. 

SO. PetoTio. Ptuj. 

Tacitus *) a Ammianus Marcellinus ') jmenují na hranicích 
Pannonie a Norikum na řece Dravě město Petovio. V zeměpise 
Ptoleméově, v deskách Peutingerových a v Itineráři cis. Anto- 
nína slově toto město Patovio. Jméno a položení nedávají po- 
chybnosti místa, že jest to slovenské město Ptuj ve Styrsku, něm. 
řečené Pettau. Téhož původu vidí se býti místní jméno Ptenín 
v Cecliách a Ptení na Moravě. 

21. PaltaTia. PolskoTá. 

Na římské silnici mezi Celím a Ptují jest v Itineráři Jeru- 
salémském zaznamenáno stanoviště Pul ta via, poslední štace před 

v 

Ptují, kterouž Římané tak nazvali od řeky Polskové (něm. Pul- 
skafluss), ježto tekouc od Pohoří (Bachergebirge) vedle Slovenské 
Bystřice, silnici tu přestřihuje a u sv. Vida pod Ptují vpadá 
do Sávy *). 

82. Jaenna. Janská doltna. 

Na deskách Peutingerových poznačena jest mezi Celím a 
Virunum poslední štace jménem „Juenna," již Muchar klade do 
údolí, něm. Jaunthal řečené, na řece Dravě *). Toto údolí sluje 
ale slovensky „Junsícá dolina," tolik co Býčí dolina, od slova jun, 
juny,junec=:býček. Jest tedy Juenna bez odporu dolina Junská. 



*)Schey (Vindobona romana. 1766, p. 61) vykládá Bregetio za „Breges** 
neb „Szoeni." — «) Tacitus Historise III. 1. — ») Ammianus MarceU, XIV. 11. 
— *) A. Muchar Noricum I, 240. — •) Tamtéž I, 245. 



236 

23. Beloio Bela. Saloca Záloka. 

V Itineráři cis. Antonína nazývá so na cestě z Vogleje do 
Virunum (nad Celovcem) první štace ^ Via Beloio," poslední pak 
štace na též cestě slově na deskách Peutingerovýcli „Saloca.** 
Onono jméno znamená bud cestu po řece Bělé (na Běli, Vellach) 
anebo cestu nad Korášskou Bělou (Karnervellach) v Kraňsku; 
jméno Saloca ale znaěí buď ves Zalog (za Luhem, něm. Salloch) 
nebo Záloku (Za Loukou, něm. Saloka) tamtéž. 

34. liong^atícum. liOg^atec. 

Na cestě z Vogleje do Lublany klade se v Itineráři Anto- 
nínově a na deskách Peutingerových štace Longaticum (Lon- 
gatico), kteráž podlé mil připadá zrovna tam, kde jest slovenská 
osada Logatec (něm. Loitsch). Spisovatel římský, maje na mysli 
latinské longus jemu srozumitcdlné , napsal Longaticum místo 
Logaticum a zlatinisoval tak slovanský Logatec. Slovo Logatec 
pochází ze kmene log, česky loh (adjekt. logat), jako Rogatec 
(česky Bohatec, něm. Rohitsch) ze kmene rog, česky roh (adjekt. 
rogat). V Cechách jsou místní jména téhož kořene: Lohov, Lo- 
hynice, Lohcnice a Lohovice. (Slováci nazývají kroupy jcČné 
„lohaza" a kroupy s deštěm „lohot.") Pokud některé z těchto 
jmen jest ve svazku se kmenem hloh, Weissdorn, jako na př. Lo- 
hovec či Hlohovec (Bischofswart) v Rakousích, aneb zdaliž v 
Logovci obsahuje se kmen log = luh, nebudeme rozbírati. 

35. Ad Pirnm llrašica. — Ad IHalam Jablanica. 

V Itineráři Jerusalémském nazvána jest mezi Voglejí a Lo- 
hatcem štace Ad Pir um, kteráž připadá přímo k lesu, Hrušica 
řečenému, mezi Vipavou a Planinou. Taktéž slově v Itineráři 
Antonínově na cestě z Vogleje do Seni v Istriansku štace Ad 
Malum, právě v tom místě, kde leží ves Jablanica. Muchar, 
pověstný odpůrce všeho, co jest slovanského, varoval se vsí silou 
té myšlénky, že by Pirus a Malum mohl býti překlad slovanské 
Hrušice a Jablanice, achtěje jméno Ad Pir um nějak z keltičiny 
vykroutiti, pronesl domněnku, že Pirus znamená nějaký prosmyk 
horský, jako Mons Pyrenaeus na hranicích španělských *); 
jak by ale zněl prosmyk Ad Malum po kelticku, toho nepověděl. 



^) A. v. Muchar Noricum I, 239 a 258. 



237 
86. Tergeste. Trst. 

Znamenité starodávní illyrské mésto obchodní, jemuž VlaŠi 
říkají Trieste, jmenují staří spisovatelé Strabo, Pomponius Mela, 
Pliníus, Ptoleméus a jiní jednostejné Tergeste, což jest zřímšténé 
a. zřeéténé slovenské Trst, od trsti ci třtiny (arundo), tedy místo 
trstnaté či třtinovité. Jiní vykládají Tergeste za Tržišté, hledíce 
ke slovenskému přídavnému jménu Tržašk (Trstský) a ke statnému 
jménu Tržačan (Trsťan). Však ať vyložíme Tergeste za Trst nebo 
za Tržiště, o slovanském původu toho jména není pochybnosti, 
kterýž se přes to potvrzuje okolními místními jmény slovanskými: 
Dolina, Lipica, ObČina, Prosek, Nabřežina a p. 

37. Aquíleja. Vog^lej. 

Slovenci nazývají město Aquileja Voglej neb Oglej, a tak 
slově jim i jedna vesnice v Kraňsku (Voglje, něm. Winklern, od 
kmene vogl neb ogl, angulus, uhel, roh). Kromě toho nachází 
se také v Korutanech vesnice Vogl na, něm. Augsdorf. Vidí se 
tedy býti Aquileja přejinaěené jméno slovanské a nikoliv naopak. 

38. RaTenna. Rovná. 

Všichni téměř spisovatelé od Julia Caesara až do Jornanda 
připomínají slavné město Ravennu při moři Jaderském. V ději- 
nách českomoravských proslulo co sídlo krále Mirobuda, kterýž 
v něm od r. 19 po Kr. 18 let u vyhnanství trávil. Jor- 
nandes svědčí o něm, že bylo slovanské, an píŠe: „Ravenna, cujus 
dudurrij ut tradunt major es, possessores Veneti,^* Jméno odvádí od 
prostranné roviny, na níž leží, a kteráž jižním Slovanůin, t. sou- 
sedním Slovencům a Charvátům, slově Ravna. Staří Cechové 
nazývali Ravennu „Rovnou" Či „Rovinu", jakž čteme v rukopise z 
r. 1379, kdež psáno: „Wssel do toho miesta, jessto slowc Rawenna 
a Czechowe rzykagy Rowna" (jinde Rowina. Viz Slovník Jung- 
mannův). Římané a Vlaši vložili do slovenské Ravny hlásku c, 
a svět zná ze spisů jejich nyní vlašskou Ravennu. Podobná 
jména jsou v Charvátech: Raven, Ravno a Ravnice a v Cechách 
kolikerá Rovná, Rovné a Roven. 

39. Metalliam JMetule. Arupíam Rapa. 

Císař Augustus, chtěje sobě podmaniti národy za Alpami 
Julskými, táhl r. 34 př. Kr, s velkým vojskem do krajiny Ja- 



238 

pidské u pramenů řek Kulpy á Krky, dobyl tu hradů Arupíum 
a Terpo a po velkém krveprolití horského hradu Metullium, 
zvláště pevného. Troskotav Metullium a podmaniv si Japidy, jal 
se dobývati Pannonie. Poněvadž Strabo urěitě praví, že Augustus 
táhl na Japidy horami, vztahujeme jméno Arupium k nynější vsi 
Rupě na severozápad od města Reky, před horami, a jméno Me- 
tullium ěi MetuUum na vesnici Metuli blíž města Lože v Koru- 
tanech, za horami. Se jménem Rupa porovnati lze Rúpov v 

v 

Cechách a Rupín v Branibořích, se jménem Metule jména Me- 
telsko. Metuje a Metanov v Cechách. Které místo by se rozuměti 
mělo jménem Terpo (srovnej v Cechácli Trpín a Trpišov), neby- 
lo nám lze vyhledati. 

30. IVoTiodanani. IVoTigrad. 

V Itineráři Antonínově a na mapě Peutingerově přivádí se 
na silnici z Istrie do Pannonie místo Noviodunum, ježto podlé 
mil připadá na západ od Karlovou, tu kde nyní jest Novigrad. 
Římané, aby odňali tomu jménu polovici zvuku barbarského, při- 
věsili k první polovici „no v i," kteráž jest spolu latinská, oblí- 
benou u nich ve jménech místních koncovku dunum (srovnej 
Lugidunum, Eburodunum a p.), a učinili, že Novigrad v takovém 
zakuklení od učenců pokládán byl po dnešní dobu za město kel- 
tické, jako mnohá jiná místa, ježto se koněí na dunum, durum 
atd. Protož také K. Mannert, jsa téhož mínění, pronáší se, že 
Slované, přišedše po vypuzení Koltů do Charvát, ud^ělali z kel- 
tického města slovanské *). 

31. Siscia. Sií^elL. 

Strabo, Plinius a Dio Cassius jmenují v Dolní Pannonii 
při ústí Kulpy do Sávy znamenitý hrad Siscia ěi Siskia, nynější 
Sisek ěi Sušek, a tamtéž pokládá se týž hrad v Itineráři Anto- 
nínově a v Notitia Imperii. Identiěnosť obojího jména a slovanský 
původ jména Sisek (srovnej Prosek, Osek, Zásek a j.) bijí v 
oěi. Příběhy toho důležitého hradu líčí šíře Mannert ve své 
Germanii, str. 701 a násl. 



^) K. Mannert Germania, S. 700. 



239 

8t. Serbetiam. Srbee. 

U Ptoleméa, v Itineráři Antonínovi^ a na deskách Peutin- 
gerových připomíná se v Dolní Pannonii místo Serbetiuui, Ser- 
vitium, též Serbinum, ježto vůbec se má za mřstys Srbec na 
řece Savě, jihovýchodně od Sisku. *) 

33. JHalatis. JHalatiee. 

Na deskách Peutingerovych <5te se nedaleko nynějšího Pe- 
trovaradína místo, řeěenc Milatis, a tamtéž klade zeměpisec Ra- 
vensky v Vil. století osadu, jménem Malatis. Ježto na jednom 
římském kameně z doby cis. Marka Aurclia v Petrovaradíně 
shledává se také osobní jméno Malata, máme za to, že dotěen^^mi 
jmény rozuměti náleží slovanské Malatice neb Milatice, kteréž 
jméno, odvedené od osobního jména Malata neb Milata, podnes v 
Cechách několikráte se nachází. 

34. Acamineum. BLameniea. 

U Ptoleméa slově „Acumincum" a v Itineráři Antonínově 
i u Ammiana Marcellina „Aciniincum" nynější skalnatá pevnosť 
Petrovaradínská. bafařík vykládá toto jméno za slovanský Ka- 
mene ěi za Kamenici,') městys pod hradem Petrovaradínem, s 
ěímž ovšem se snášíme. 

35. Pathissas. Potit^i. 

Ptoleméus přivádí na řece Tise, u Pllnia Pathissus jmeno- 
vané, jisté místo Partiskon a Ammianus Marcellinus tamtéž nazývá 
jedno místo Parthiscus. Dle Safaříka jest to Patisí ěi Potisí, pod- 
krají řeky Tisy (srovnej Pomoří, Polabí, Polesí, Pořiěí a p.) 
a spolu nejstarší příklad složenélio slovanského slova v kra- 
jině Srbské *). 

36. PelTa. Pleva. 

V Itineráři Antonínově nalézá se v Dolní Pannonii, tu kde 
nyní jest řeka a osada Pleva, místo Pelva. Písař římský zlatinil 



íj Šafařík Starož. slov., str. 207 a 413. — «) M. Katancsioh Istri adco- 
larum Geographia vetus. I, 379. — 3) Šafařík Abkunft d. Slaven, 5. 158. — 
♦) Šafařík Abkunft der Slaven, str. 172. Starož. slov., str. 207. 



240 

to jméno tak, jako Plinius a jiní jezero Pleso, nazvavše je Pelso *). 
S jménem Pleva porovnáno buď jméno říčky Plevy v Rusich, 
potoka Plevy v Bulhařích, vsi Plevníka na Slovensku a osad 
Plevňova a Plevnice v Cechách. 

37. Pifittra. Byfittrá* 

Ammianus Marcellinus vypravuje, když r. 371 po Kr. cis. 
Konstancius dal zavražditi Kvadského krále Gabina, že dcera 
Konstanci o va, kteráž bydlela právě na jednom dvorci (villa) v 
Pannonií, jménem Pistra, asi 26 mil ř. (5 mil geogr.) od Sirmium, 
bez mála by byla přišla v zajetí Kvadské.*) Dle sluchu slula tato 
villa nepochybně Bystrá, jakž v D. Uhřích sluje osad několik. 



vr 



38. Pessiam. Fest. 

V krajině, v níž bydleli Sarmatae limigantes (Srbové) na 
levém břehu Dunaje blíž Horní Pannonie, jmenuje Ptoleméus 
město Pessium, jež Šafařík pokládá za Pešť.*) Toto jméno jest 
velmi důležitou památkou ethnografickou, vydávajíc svědectví, že 
Srbové již velí. století po Kr. v té krajině byli sousedé Slováku. 
Němci, přeloživše později to jméno srbské (česky pec) do svého 
jazyka, přenesli je na Budín (Ofen). 

39. BersoTÍa. Brzava. 

Bersovia nazývá se na deskách Peutingerových a u zeměpisce 
Ravenského osada v zemi Srbské (regio Sarmatarum limigantium^. 
Dle Safaříka jest to vesnice Berzava ci Brzava na řece téhož 
jména v nynějším Banátě*). Podobná jména jsou v Čechách 
Brzvany, Brzánky, Brzina, Brzve a m. j. 

40. Jiná jména ini§(iní. 

V Itineráři Antonínově a na deskách Peutingerových jme- 
nují se kromě toho některá jiná jména místní dle podoby 
slovanská, a to v Récii: Matrojum, Matra blíž Inšbruku; Tynetio^ 
Týnec (něm. Teinzen); Scaritia Sarnice, prosmyk k Bavorům; 



1) Tamtéž. — ^) Ammianus Marcellinus XXIX, 6. — a) Šafařík Ab- 
kunft der Slaven, str. 161 a- Starož. slov., str. 207, — *) Šafařík Ueber die 
Abkunft der Slaven, str. 161. Téhož Starož, slov., str. 207. 



241 

v Norikum: Gabromagus, Grobníky nebo Graby (sr. Habry), 
něm. Grabmíng; Sabatínca buď Sopotnica nebo Slabtince; Solva, 
Sulpa, Sulm; Tiburnia Debrné (Debern v . Tuří dle Kopitara), 
Celeja, Celí; v Pannonii: Mútenum u Železného Města, Mutno; 
Luzomana Lužany; Jjimusa Límuzy, Aemona Lublana; v Istrii: 
Ruginium Rovin, Albona Labín, Parentium Poreě ěr Poříčí a j. 

* 

6) Slovanská jména míst z doby pozdější. 

Ze slovanských jmen místních v zemích illyrsfcých, jichž 
nám spisovatelé římští a řečtí nezapsali, přivádíme tu některá z 
krajin, dílem již v VII a VIII. století poněmčených a povlaŠtě- 
ných, ježto zajisté nepocházejí od obyvatelů dle domnění posa- 
vadního nedávno před tím tam přibylých, nébrž od obyvatelů, 
usedlých v zemi od paměti lidské. Taková jména jsou: 

V Dolních Rakousích na pravém břehu Dunaje jména 
vod: Bělá, r. 1180 Biela, Bielach; Brznica, r.834 Bersnicha, Persch- 
ling; Bystrá, Weistra v okr. Seitenštetském; Dolina, TuUina, 
TuUn; Dubnice, r. 1049 Tuminicha, Tumling u Sarmingšteina; 
Dubrava, Tauberbach u Monchkirchu; Višava, Fischa; Ferschnitz, 
r. 1038 Perheznica v okr. Ipském; Jemnice, Gamingbach v kra- 
jině Radhošťské; Jesenice, Jessnitz, přítok Orlavy; Hlohnice, r. 
1158 Glocnica, Glognitz; Ipsice blíž Býdova; Kremnice, Krem- 
nitzbach, přítok Bělé; Leštnice, r. 1002 Lieznicha, Liesing a jiná 
Leštnice, Lixingbach, v okr. Amštetském; Litava, r. 1045 Lithaha, 
Leitha; Lonitzbach v okr. Scheibském; Laznice, r. 1250 Lasniche, 
Lassing u Býdova; Lunzbach v okr. Gosslingském; Medlice, 
Melk a jiná Medlice, Mcdlingbach, přítok Trstnice; Olsa, Alsbach 
u Vídně a Olsbach u Jemnice (Gamink); Otčanský potok, 
Oetscherbach, přítok Orlavy; Pistnice, r. 1020 Piestnioha; 
Piesting; Rudnice, r. 1053 Rudnicha, Rudming, v okr. Ipském; 
Sabinice, r. 1049 Sabinicha, Sarming; Sirnice, r. 853 Sirnicha, 
Sirning, přítok Bělé; Slatina, Schlattingbach, přítok Lltavy; 
Sopotnice, Opponitzbach, přítok Ipsy; Suchá, r. 979 Zucha, 
ZauchbachuGarstenu; Svídnice(?), Schwainzbach v okr. Scheib- 
ském; Trstnice, r. 1002 Trieznicha, Triesting; Vídeň, Wien a j. 

V Horních Rakousích. Jména místní: Stodory (Stoder), 
kde se počíná řeka Štyra a potok Písečný (Picsling) a zdvihají 

16 



242 

se hory: Kresten, Ostravica, Warschenek, Pirdo (snad Brdo, nyní 
Pyrn), Ninwítz a j.; po řece Enži: Jablonec (Gaflenz), Rúdnice 
(Rudming), Ternberg, Garsten, Sirnice (Sirning), Gleink a j. 

VSalcbursku: Řeky Suchá (Zauch), Lam, Filz, Ketschach; 
hory: Tury (Tauern) u Radštatu, Garpetsch, Pleisnítz, Leanitzer- 
graben; místa: Halin (Hallein), Holník či Golník (Golling), 
Vrbno (Werfen), Flachau, Lesach, Blelitz, Futsch a j. 

Ve Styrsku. Vody: Borová (Vorau); Bystříce kolikerá 
(Feistritz); Dravina (Draan); Břežnice (Froschnitz); Chynava 
(Cheyna, Kainach); Hlinicc (Gleinitz); Jarina (Jaehring); Ku- 
štěnice (Kuschenitz); Labnice (Laf nitz) ; Leštnice (Liesing); 
Lomnice (Lobming); Laznice (Lassnitz); Lubná (Leuben); 
Muřice (Miirz); Oplotnice (Oplonitz); Rabnice (Rabnitz); Rokyt- 
nice (Ragnitz); Savina (Saan); Sirnice (Sirnitz); Sotla (Sot- 
tel); ^Sťávnice (Stainz); Sulpa (Sulm); Undrina (Ingering); 
Velení (WoUenbách); Žabna (Safen) a j. 

Ve Vórarlbersku čili Předorelsku. Vody: Frutz, ježto 
má prameny na planině Ganiza, 111, Litz, Alfenz či . Aflenz, 
Lutz a j.; hora Arl (sn. Orel) a místa: Lechau, Bizau, Koblach, 
Moder, Bludenz, Dalas, Nusiders, Bludesch (r. 972 yilla Plu- 
dassis, kdež se připomíná beneficium Isuani Sclavi) a j. 

V Tyrolsku. Údolí Jinské (lunthíd), údolí Zilské (ZiUer- 
thal), údolí Vipavské (Wippthal), údolí Gschnitzthal, údolí Běl- 
ské (Melachthal), Oetzthal, Stanzerthal (ve Styrsku. Stanz, Stainz^ 
Síávnice), údolí Ličaňské (Lechthal), úd. Wintschgau, údolí Hro- 
denské(Gr6dnerthal),úd. Pfítseherthal, údolí Pustřické (Pusterthal), 
a v.j. Jména řek: Vipava (Wippe), Bělá (Melách), Vilsbach, 
Subach, Oetzbach, Adiže (Etsch)j Jizerka (Eisack), Muřice (Miirz- 
bach), Rienz, Žila (Gail) a j. Jména osad: v údolí Jinském : 
T5senz, Stanz, Mils u Imstu, Tarenz, Darmenz, Moz, Oetz, Silz 
a na blízku salaš Lisenz, dvůr Rotz u kopce Tschaip, Pollingen, 
Vels u Inšbruku a j. V údolí Vintschgau: Plawen, Mals 
(městys), Schlinig, Matsch, Brad, Laas, Kartsch, Tiss, Latsoh, 
Mor^in, Tobland, Meran neb MSran (Mořany?) s pahrbkem 
Gratsch (Hradiště), Vollau, hrad Tyrol a j. V údolí Pustři- 
ckém: Luttach, sv. Vít, Malevická bahna (Malwitzer Moos), pla- 
nina Tur (Tauer), Gamnitzer Kogel, Slovenská Matra (Windiscli- 
Matíay), Lesach, Staniska, Losnik, Slivnický štít (Schleinitzer 



243 

Spitze), Lienz, Loisach^ Trlstacb^ Dolsach^ Lavant (Labud)^ 
Gosnítzberg a v. j. 

y jižním Bavorsku: Sarnice (Scharnitz) na Jizeře, 
Wangeritz, údolí Garmisch na řece Luzné (Loisacb); Bene- 
dict-Beuern, Burany; Dolnice (m&to T5lz), Polling (sn. Pol- 
ník); Sluzina gora, v listě z X. století u jezera Chiem- 
ského; hora Tisa (Teissen) u Traunšteina; místa Gars, TuHing, 
Mnichov (Munchen), Preising, hrad Trausnitz u Landshutu a j. 

Ve Svýcařích a vedlejším Plémontsku co někdejáí krajině 
Salašské. Dole v pohoří Jurském: Iseran, vrch u pramenů řeky 
Jizery; Dolina, ves v údolí blíž pramenů řeky Dora Baltea; údolí 
Pelynské (Vallis Pellina); osady Brussan, Arna, Bard , Trina, 
Biella a j. V kantonu Vallisském: Sitno (Sitten), Heremenca^ 
Krimence, Gradec, Tauber (Dúbrava, les), a mnohá jiná jména 
výše v článku „Helveti" přivedená. V kantonu* Luoern- 
ském: řeka Rusá (Reuss), vsi Líttau u Lucernu pod vrdiem Blat- 
tenberkem, GUtsch, Horb a j. V kantonu Solothurnském: 
vsi Subingen a Bplken na východ od Solothurnu, a na západ 
Mutten, Bielach, Selzach, Bielershof a p. U Basileje vsi Mut- 
tenz, Prattelen (Bradlo?), Sissach, Lausen a j. Na řece Túře 
(Thur): Sulgen, Lomnis, Sirnach, Schlatť, T5ss na řece téhož 
jména, Mettau, Murg a j. 

V západních Uhřích. Jména měst slovanských z doby 
pradávné: Šoproň, Mošoň, Komárno, Ostřihem (Střehom), 
Vyšehrad, Budín, Bělehrad, Besprem, Teplice, Železné Město a j. 

II. SloTaiské památky pohrobií a abyéeje s doby 

pahaiské. 

Také památky archeol<^ické, jmenovitě některé v nové 
době nalezené, ukazují k tomu, že Slované v zemích lUyrských 
obývali od pradávna. Majíť v zemích těchto památky pohřební^ 
až na římské, jistou podobnost jak mezi sebou tak i s památkami 
z hrobů východogermanských, liší se však od památek západo- 
germánských či německých. O tom pronesli se znalci, jenž po- 
rovnali takové věci ve sbírkách v Hradci Štýrském, v Salcburku, 
Inšbruku, Linci, ve Vídni a v Praze. J. E. Vocel, ohledav věci 
bronzové, vyorané r. 1851 v pořiěí Murském blíž Judenburkn^ 

16* 



244 

praví *), že zejména tesáky (celty!), osudí, kruhy, sponky a j. v. 
velice podobny jsou týmž věcem, od r. 1846 u Halstatu vykopá- 
vaným, i snáší se J. Gaisbergrem, kterýž popsal památky Hal- 
štatské*), že oboje pocházejí od obyvatelů domácích, Taurisků 
řečených, asi z doby Kristovy. O jedné pak sošce bronzové blíž 
Judenburku vykopané, ježto má ruce rozpjaté a dlaně provrtané, 
dotýká J. E.Vocel, že podobné sošky nalezeny jsou nejen v Hal- 
statě, ale i v cechách, na Moravě, v Lužici a ve Svýcařích ^), 
tedy vesměs v zemích, kde bydlejí aneb za starodávna bydleli 
Slované. Týmž spůsobem připomíná K. Weinhold, jenž ohledal 
památky Judenburské v Hradci Štýrském, že vozíčky bronzové, 
jako jest Judenburský, nalezeny jsou také u Třebnice ve Slezsku, 
u Frankfurtu nad Odrou, v Meklepbursku a v Sedmihradsku, 
tedy opět v zemích, v nichž před věky Slované obývali. Týž 
archeolog, popisuje hrob pohanský u Strasenglu v Dolním 
Styrsku, r. 1857 objevený, dle jeho výroku slovanský, podotýká, 
že podobné hroby nacházejí se v Cechách a na Moravě, v Du- 
řinsku a ve Sýýcaříoh, nikoliv ale v severním Německu *), a po- 
rovnává věci tam vykopané, jmenovitě náušnice, náramky 
a j., s věcmi bronzovými, nalezenými v slovanském žarovišti u 
Kotlů (Kottlaoh) v Dolních Rakousích. Jiné vzácné věci z doby 
předřímské, na díle Judenburským podobné, přišly na jevo r. 
1864 v pořičíPistnickém(Piesting) na severozápad od Vídenského 
Nového Města, totiž uměle dělané závitky z měděného drátu, sekery 
z mědi a náramky, též 2 šajby zlata v ceně 55 dukátů ^). 

J. E. Vocel má věci Judenburské, J. Gaisberger Halštatské 
a M. Koch, baron Ed. Sacken a jiní oboje tyto a yšechny jiné 
výše jmenované památky za keltické, z té příčiny, že jsou bron- 
zové. Nepodstatnosť však tohoto důvodu v archeologii ukázali 
jsme již na několika místech v I. části tohoto spisu, pročež zdr- 
žujíce se dalšího vyvracení, dokládáme propovědění své slovy 
archeologa Weinholda, jenž dí: ,, Bronz byla v jisté době vzděla- 
nosti kovem obecným, vŠak nehledíc k hranicím národů; 



*) Časop. Mus. na r. 1853, str. 69. — «) Jos, Gaisberger Die Qraber bei 
Hallstadt. Linz 1848. — ^) Časop. Mus. na r. 1853, str. 77. — *) MittheUun- 
gen d. hisi Vereins fur Steiermark. 1858. VIII, 140. — *) Wiener Abendpost 
^ dne 22, října 1864. 



245 

náleznoull se tedy v hrobě nějakém věci bronzové, nelze jicH 
proto výhradně jistému národu přivlastňovati" *). Mimo to 
odjímá těmto památkám domnělé keltiěnosti sama krajina, v níž 
byly nalezeny, poněvadž netoliko okolí Halštatské a Judenburské, 
aě nyní poněmčené, ale i Strasengelské, Kotelské a Pistnické, 
oplývá místními jmény slovanskými, ježto nejlépe na jevo dávají, 
který národ tu za doby Kristovy a dříve mrtvé pálil a dával 
jim do hrobů bronzové věci *). 

Kromě věcí pohrobních vidí se nám tu zmínku uěiniti také 
o mincích přjedřímských s nápisy poněkud slovansky znějícími, 
ježto nalezeny jsou téměř jedině v zemích illyrských a jiných 
slovanských. Bity jsou nejvíce ze zlata a stříbra, a Čtou se na 
nich tato jména, nepochybně vůdců neb knížat domácích: Atta 
(srovnej české jméno Hata), Boio (Čcbky Boj), Bussumarus (č. 
Buše, Busimír), Coísa (č. Koješ), Eccaio (č. Kaj), Sobisovomarus 
(č. os. Soběš a m. Soběsov), Suicca (č. místo Zvičina), Biatec a j. 
Nalezly so u Kláštera nad Křemží, v Inglinku a Celhofé v Hor- 
ních Bakousích; v Celí, v Láskách, Mutě, v Hradci Slovenském, 
v Repní a jinde ve Styrsku; blíž Celovče, v Labudi a j. v Ko- 
rutanech; v Kropě a V8V. Kociáne v Kraňsku; v Možnici ve Fur- 
lansku; v Podmoklích, na Křivoklátě, v Nižburku, Jilovém, ve 
Velisi a jinde v Cechách; v kraji Zolkevském a Zločovském v 
Haliči ; v Jarendorfě, Sihotě, v Bijí u Král. Bělehradu, v Střehomě 
a v Mukačově v Uhřích; ve Varaždíňě v Charvátech a j. '). 

Co obyčejů pohanských se dotýče, jsou památkou pravěkého 
přebývání Slovanů v zemích illyrských ohně Svatojanské, kte- 
réž se v hornatých krajinách rakouských, štýrských, korutanských, 
kraňských i tyrolských, a to v krajích slovenských pod jménem 
„grmady" pálí a za časů pohanských pod jménem „sopotek" pá- 



') Mittheilungen d« historischen Yereins íiir Steiermark, YIII, 142. — 
^) Nedávajíce se tu do popisováni topografického žaroviSi! výSe jmenovaných, 
připomínáme toliko, že blíže žaroviště Kotelského v D. Rakousích leží městys 
Ulohnice a vsi PeČany (Potschach), Trnice (Ternitz), Priglitze, RagUtze a Blatce 
(Flaz), vrch Jesenice (Gosing), řeky Litava, Sirnice, Bystřice a j« Mnoho hrobů 

v v 

mohylovitých nalézá se také v D. Styrsku při stoku řek Sfávnice a Glince s 

v 

Laznicí, při ústí řeky Zagy do Sulpy, na Lipnickém poli, blíŽ Gmurku na řece 
Můře a jinde v krajinách praslovanských. ^) £d. Freih. y. Sacken Leitfaden 
zur Kunde des heidn. Alterthams» Wien 1865, S. 114. 



246 

lívaly. Kdyby Slované do ře&ných zetní Byli přibyli tcprv ke 
konci VI. století, nebyla by se tato slavnósť pohanská již mohla 
ujmouti, poněvadž by duchovenstvo, kteréž toho času pohany 
úsilně na víru křeslanskou obracelo, bylo takové novotě pře- 
kazilo; také by Slované, kdyby té doby dle mínění obecného byli 
s Avary do jmenovaných zemí přišli z rovin pannonských aneb 
dokonce jihoruských, nebyli mohli ten obyčej pohanský s sebou 
přinésti, ježto ho v těch sirých rovinách pro nedostatek dříví a 
vrchů nebylo. 

IIL Čistý jazyk sloTeiský, prázdiý přiniéskiT keltiekýeh. 

Y části první tohoto spisu položili jsme za jeden z hlavních 
důkazů, že cechové a Moravané i jiní Slované obývají v Germanii 
od doby předhistorické, jejich ryzí, naskrze čistý jazyk, v němž 
až do konce XIII. století nebylo německého slova. Totéž má plnou 
platnost také v příčině Slovanů v zemích illyrských, pokud se 
týče keltičiny. Kdyby Korusci a Kraňci, též Slovenci ve Styr- 
sku byli do své vlasti přibyli teprv v století VI. a usadili se 
tu mezi obyvatelstvem keltickým, jak A. Muchar, M. Koch a jiní 
za jisté pokládají, byli by do svého jazyka přijali slova keltická 
týmž spůsobem a touž měrou, jako sousedé jejich Uhři, usadivše 
se v Pannonii, a dále na východ Rumuni, vpadše dle Nestora na 
Slovany v Sedmihradsku, přijali tu slova slovanská, ano jako 
také Němci později přijali od Slovenců slova slovenská. Však 
jazyk slovenský, ač pojal v sebe dosti mnoho slov německých, 
náboženství a živností se týkajících, též mnohá slova latinská i 
vlaíská *), nechová v sobě naprosto žádných slov keltiekýeh *), 
čímž dostatečně prokázáno, že před Slovenci v zemích illyrských 



*)Z němčiny přijali Slovenci na př.tato slova: binkosti Pfingsten, persona 
božja gottliche Person, gnada božja Gnade Gottes, stariši Aeltern, žold Sold, 
šostar (švec), Žnidar (krejěí), glažar (sklenář), branjovec (Fragner), žaga (pila), 
lajbek (kabátek), a v. j.; z latiny mají slova: dežma decima, almožna eleemo- 
syna, alan alumen, Škof episcopus a j.; zvlaštiny: ženso, vl. zenso, jmenovec; 
pimca, vl. pucella, děvSe; beiter, vl. destro, hbitý; 'goljuf, vl. gaglioffo, tulák; 
peljatí, vl. pigliare, vézti a v. j. Slovenci štýrští mají také některá slova z uher- 
štiny, na př. beteg nemoc, aldov oběť, jezer tisíc, kině šperk a n. j. — ^) F. 
Miklosich Die Fremdworter in den slav. Sprachen. Wien 1867. 



247 

Keltů nebylo. Mucharovi, Kochovi a jiným keltist&m znějí ovšem 
všechna jména vod a hor ve Styrsku, Korutanech, Kraňsku a t. d. 
kelticky, a i obyvatelé němečtí v těch zemích mluví dle nich 
napolo kelticky *), ale pronesením takovým, dávají dotčení spiso- 
vatele na jevo úplnou neznalosť svou jak keltičiny tak i sloven- 
činy, pročež nelze na jejich hlas ničeho dávati. 

IV. NepřipomiMMÍ t déjináeh toho, kdy by damiéU KeltoTé 
byli z krajin illyrskýeh se Tystéha^ali a SloTeiei do 

■ieh přibyli. 

Kdy a jak přišli Kímané do krajin záalpských, do Hol- 
vecie, Récie a Norikum, též do Pannonie a do Dacie, kdy se 
počali prodírati Alemanni a Švábi za doby římské do krajin na 
středním Rýně, nynějšího Badenska, Wurtemberska a do Bavor, 
kdy se usadili v Pannonii Gdtové, kdy Longobardi a Avaři, a 
kdy z té země odešli , o tom spisovatele římští a řečtí a poz- 
dější středověcí obšírně vypravují. Z Livia se dovídáme, kterak 

v 

Římané r. 193 před Kr. velkou mocí udeřili na Boje v Horní 
Itálii, a porazivše je na hlavu u Mutiny, polovici země jim 
odňali a později i v druhé polovici je vyhubili. Strabo, Appian 
a Dio Oassius zevrubně líčí, jak Římané r. 143 př. Kr. zlaté 
doly a ryžovny Salasanů v údolí řeky Durias na se strhli a 
Salašany téměř vyplenili, jak potom cis. Augustus r. 16 př. Kr., 
dobyv země po zemi, od jižních Alp v Récii počínajíc, až da 
Pannonie, veškeré země tyto sobě podmanil, kterak pak Ří- 
mané s obyvatelstvem domácím nakládali, mládež ke zbrani spů- 
sobnou do dalekých cizích krajin překládali a do všech těch do- 
bytých zemí římské vojsko a liředlnictvo nasazovali. Eutropius 
také zaznamenal, kterak cis. Trajan, zmocniv se na začátku II. 

v 

století Dacie, ze vsí říše Římské obyvatelstvo tam usadil. 

Ammianus Marcellinus a jiní spisovatelé poučují nás, že 
Alemanni r. 213 po Kr. nejprve krajinu na H. Nekaru a na 
řece Doubravě (Taubcr) v moc svou uvedli, že r. 271 do Récie 
vtrhli a ku konci III. století tuto zemi až po Dunaj u Gunz- 



^) Muchar Gesch. y. Steiermark' 1, 142. — M. Koch Die alt Bevdlkerung 
Oesterreiche, S. 84. 



248 

burka 0obé podrobili. Odjinud nabýváme yédomostí, jak Švábi 
re století IV. skrze zemi Bojskou až u jezera Bodamskému pro- 
razili , jak Burgundové na začátku Y. století pány pravého 
břehu středního Rýna se stali a kterak potom Vandalové, Alani 
a Švábi, hrnouce se do Gallie a do Španěl, Récii a Helvecii 

v 

zpustoiili. z Evgippiova Života sv. Severina, psaného ok r. 510 , 
známosti docházíme, jak Římané po troskotání západní říše 
římské z Norikum do Vlach odtáhli Prokop Caesarejský vylí- 
čil Široce příběhy gdtské v Pannonii a zaznamenal důležitou 
zprávu o zkáze říše Duřinské skrze Franky r. 528 a mnohé 
jiné děje. Pavel Diákon vypsal podrobně děje dobrodružných 
Longobardů, zejména kterak r. 527 nenadále v Pannonii se ob- 
jevili a po 42 létech (r. 568), postoupivše tu sídel svých 
Avarům, pod králem Alboinem do Vlach se odebrali, při kte- 
rémž tažení se také někteří Bulhaři, Srbi (Sarmati), Pannonci, 
Norikové a Gepfdi k nim přidali. Mimo to vypravuje týž spi- 
sovatel, jak Bavoři a Frankové ku konci VL a na začátku VIL 
století do Korutan vpadali; kteréž příběhy však tu opomíjíme, 
rovněž jako děje getské, jež vypsal sou věky Jornandes (r. 552) *). 
Však zcela jinak má se to s dějinami slovanskými. Kdežto 
o Alemannech, Longobardech, Avařích a jiných národech, jakož 
ukázáno , se vší jistotou se dočítáme , kdy přišli do Récie, Nori- 
kum a Pannonie, není o přistěhování se Slovanů do těchto kra- 
jin nikde té nejmenší zmínky. Jmenujíť ovšem Slovany pravým 
jménem (Slavani, Slavini a Slavi) Prokop Caesarejský k r. 495, Jor- 
nandes asi k r. 550 a Pavel Diákon k r. 550,595 a 612, a však 
že by byli odněkud do země přišli a vůbec jen se hnuli, takové 
zprávy ve spisech souvěkých spisovatelů darmo hledáme. 



í) Šíře vypravuje se o dobytí a osazení ssemí od řeky Pádvi až k Rýnu 
a Dunaji skrze Římany a jiné národy ve spisech: Th. Mommsen Romische 
Goschichte. Berlin 1866. I.; J. B. Brwi Die Helveten und Alttielvetier. Solo- 
thum 1861. J. Thaler Geschichte von Tirol. Innsbruck 1864. M. Contzen 
Qeschichte von Baiern. MQnster 1863. J. Sepp Beitrage zur Geschichte des 
baierischen Oberlandes. Augsburg 1863. M. Koch Ueber die alteste Bevolke- 
rung Oesterreichs und Baiems. Leipzig 1866. Fr. Pritz Geschichte des Landes 
ob der Enns. Linz 1846. A. v. Muchar Geschichte v. Steiermark. Gratz 1844. I. 
Freih.v. AnkershofenGesoh. v.Kámten. Klagenfurt 1860. 1. — F. J. Šafařík Staro- 
žitnosti slovanské. O Slovanech charvátských a korutanských. Str. 663^666. 



249 

Prokop Caesarejský, kterýž je pod nynějším jménem ponejprv 
připomíná (bývalého jména Suevi již neznaje), praví o nich, 
když Herulové r. 495 z dobrodružné výpravy na jih , byvše 
tam pobiti, domů na sdver (někam k Dánsku) se vraceli,r že 
vlichní národové slovanští (cuncti Bclavanorum populi) svými ze- 
měmi jíti jim dopustili (per fines 8tio9 eos transmisere). O ^ za- 
ěátku VI. století zmiňuje se opět o nich , že obývali na větší 
ěásti levého břehu Dunaje (uUerioris ripae Istri partem maximám 
Jiabent).^) Jornandes zase praví, že lidnatý národ slovanský 
(Winidorum naiio populosa) bydlí v rozsáhlé hornaté krajině od 
pramenů řeky Visly až k Dacii.') Koneěně vypravuje Pavel 
Diákon o trojím vtržení nepřátelských Bavorů do země slovanské, . 
nejprve r. 595, kdež Tasilo, nový voj voda Bavorský od Fran- 
ckého krále Childebcrta dosazený , do Slovan vpadl a mnoho 
kořisti z nich odvlekl*) ,^ roku příštího (596), kdež vtrhna tam 
znovu pomocí chána Avarského poražen byl'), a posléz k r. 612, 
kdežto Garibald II., nástupce Tasilův, vraziv válečně do krajiny 
slovanské v Tyrolsku, blíž Aguntu (Innichen) na řece Dravě 
taktéž na hlavu poražen jest.^) 

To jsou hlavní zprávy o Slovanech od konce V. až na 
zaěátek VII. století, v kterémžto čase dle domnění obecného 
do zemí Hlyrských přibyli. Jakž výše řečeno, není v nich ani 
slovem podotknuto, že by kde jen dost malý národek slovanský 
svá sídla byl opustil, jest však jimi na jisto postaveno, že Slo- 
vané v oné době byli domovem již ve všech zemích, v nichž 
jsou nyní, totiž na severu , kde šli r. 495 Herulové skrze země 
jejich, v Tatrách od Visly až k Tise, na severním břehu Dunaje 
v Rakousích, na Moravě a ve Slovenech, též v Korutanech a 
Tyrolsku. Poněvadž ale nelze se domýšleti, že by do těchto 
zemí byli přišli nedlouho před tím po troskotání říše hunské 



1) Procopius Caesar. De bello Got. III. 15 «) Tamtéž III., 14 ») Jornan- 
des De reb. Geticis I. 5. <) Qui ( Taěěilo) mox eum exereitu in Selavórum 
provinciam introitus, patraša victoria ad ěolum proprium eum maxima 
praeda remeavit. Paolus Diac. lY., 7. s) líisdem ipsiě dMuě Bo^oarii 
ueque ad duo millia virorum super Sclavos irruunt, euperveniente Cacano 
omnea interfictuntur, Paulus Diac. IV. 11 •) His temporihus mortuo 2VM«ť- 
lone, duce Bajoariorum^filius ejus Garihaldus in Águnto a Selanis devie4us 
estf et Bajoariorum termini depraedanťur, Paolas Biacbn. ÍV. 4. 



250 

od r. 453 do r. 495, proto že by to byl zajisté zapsal sou věky 
a blízký Evgippius, spisovatel života sv. Severina a příběhů, ra- 
kouských, anebo Prokop Caesarejský (jenž zaznamenal zprávu 
o tažení Herulů skrze Slovany), tedy jde na jevo, že Slované 
v jmenovaných zemích bydleli od doby nepamětn^. 

Novější dějepisci zemí illyrských, nenalézajíce u kronistů 
V. a VI. století žádoucích zpráv o přibytí Slovanů do těchto 
zemí, a nemohouce nijak mlčením pominouti, kdy do nich 
přiSli, vyplňují tuto nemilou mezeru vlastními domysly. 
Nesnázi, v kterou tu ubíhají, vyznává sám Šafařík, jenž o tom 
píše: *) „Poněvadž nám spisovatelé o poěáteěních dějích náro- 
dův slovanských velmi málo zpráv zůstavili, tedy k urěenídoby, 
kdy Slované z dřevních vlastí vystoupili a po nových sídlech se 
rozšířili, potřebí hledati pomoci více v rozvážných domyslech, 
nežli ve výpovědech souvěkých spisovatelův.** 

A tu již pouštějí historikové uzdu obraznosti své a každý 
maluje si dle libosti a osobní přízně neb nepřízně ke Slovanům 
více méně strašný obraz o té slovanské povodni, která na zá- 
padní Evropu se přivalila. Za Tatrami od Krkonoší až k Čer- 
nému moři nastalo prý hnutí obecné. Přílišná lidnatosí, chuí 
k potulování a tlačení od jiných národů spůsobily prý, že 
Slované z oněch rozlehlých krajin na západ a na poledne se 
vyrojili, a uvázali v krajiny na řekách Odře, Labi a Dunaji^ a 
u veškeré země na jih od Dunaje až k Jaderskému moři. Ježto 
pak jim Keltové, domnělí starší obyvatelé, zemí svých po dobrém 
postoupiti nechtěli, užívali prý „krutí a strašní Slované" ostří 
meče, mordovali, pálili a hubili. Jiní spisovatelé zase, nema- 
jíce takové živé fantasie a přičítajíce Slovanům spíše povahu 
beránčí nežli vlčí, vypravují, že Slované, jdouce v patách 
za Avary, nabyli statečností avarskou těch krajin v Pannonii a 
Norikum, v jichž držení jsou podnes, ano někteří neostýchajíce se 
praví, že byli od Avarů do těch zemí vehnáni. V takových 
myšlénkách nejapných a nevysvědčených libuje si zvláště A. 
Muchar, spisovatel historie Štýrské, i také svobodný pan z An- 
kershofen, skladatel historie Korutanské. 



1) P. J. Šafařík StitfoiitDQSti slov. str. 452. 



261 

Nyní slyšme samé dějepisce novéjsi, v kterou dobu každý 
z nich dle svého důvtipu příchod Slovanů do zemí illyrských 
pokládá. 

Muchar praví, že Slované byli do severozápadní Pannonie, 
do Norikum a do Earnie r. 568 od Avarů uvedeni, když Lon- 
gobardové z Pannonie odtáhli do Vlach, a že byli od nich mezi 
r. 592 — 595 opět do zemí vnitrorakouských postrčeni, načež 
narychlo s náramnou prudkostí v nich se rozšířili. ^) S kterýmžto 
míněním snáší se také Šafařík. ^) Avšak tato domněnka jest 
zcela nepodstatná. Pavel Diákon, rozený Longobard, zůstavil nám 
zevrubnou zprávu o odtažení Longobardů (r. 568) pod králem 
Alboinem do Vlach, i byl by zajisté zaznamenal co příběh nad 
jiné hlučnější, kdyby Slované tehda aneb později do Pannonie 
a do Norikum byli přibyli. Nad to vyvrací se ta domněnka 
určitými svědectvími historickými, neboí čteme u Prokopa 
Caesarejského, že Slov^iné již na začátku VI. století v Pannonii 
bydleli, a u Jornanda se dočítáme, že tam bydleli v 1. polovici téhož 

v 

věku. Ze by pak Slované byli mezi r. 592 — 595 od Avarů do Nori- 
kum postrčeni bývali a co prudká povodeň se tam rozhojnili, 
jest v odporu s vypravováním Pavla Diákona, dle něhož právě 
toho času (r. 595) Bavoři, udeřivše v malém počtu na Slovany, 
je pobili a mnoho kořisti jim pobrali, čehož by se zajisté n'ebylo 
stalo, kdyby smyšlenka Mucharova o současném velkém rozší- 
ření Slovanů byla pravdivá. Přes to vzchází otázka, kam se 
při té obecné povodni slovanské poděli Keltové korutanští a 
kraňští, o nichž se tu úplně mlčí, kteří ale, jak Muchar na 
jiném místě praví, až do středověku se tu udrželi a s Němci v 
jeden národ splynuli? Snad že se na čas té potopy slovanské 
ukryli v nějaké arše Noemově a vystoupili potom zase na 
suchou zemi! 

K domněnce Mucharově o přibytí Slovanů do Norikum 
r. 568 a 592 přidává se také Ankershofen, netají toho však, 
rovněž jako Šafařík, že vše zakládá se na pouhém domyslu, na 
samé podobnosti k pravdě, ježto výpovědí historiků souvěkých o 



^) A. Muchar Yersuch d. Gesch. d. slav. Yolker aa der Donau. Steierm. 
Zeitschrift 1826—30, YUI, 100, a téhož Geschichte v. Steiermark II, 20 a 25. 
^) Šafařík Staro^nosti slov. str. 687. 



252 

^tom nestává. *) Taktéž klade J. Thaler, dějepisec tyrolský, 
příchod Slovanů do Tyrol k r. 595 , má ale přibylé tam Slovany 
za hordy loupežnické, jež prý voj vodové Bavorští Tasilo a Ga- 
ribald II. zkrotili, vyhnavše je ze země až na nepatrný zbytek 
v údolí Pustřickém. *) 

Historiograf bavorský, M. Contzen, téměř ani netuší, 
že Slované v Bavořích bydleli; maje pak zemi Bavorskou za 
původně kéltickou, žasne nad propověděním Gustava Schlesiera, 
že by Bavoři byli potomci Slovanů. ') 

Výše nežli historikové předešlí klade přibytí Slovanů do 
Norikum Fr. Pritz, spisovatel dějepisu Hornorakouského. 
Dle něho usadili se Slované v Pannonii a v Kraňsku již r. 344, 
a sesíleni novými příchozími, rozšířili se odtud pořiěím řeky 
Dravý a Múry až ku pramenům Enže a Travné, bylií však 
prý jen dočasní kolonisté v Rakousích a vyhynuli tu potomně.*) 

Nejpozději přibyli Slované dle -historiků novějších do 
Charvát. Podlé slovanských jmen místních z doby římské 
• (ha př. řek Sáva, Dravá, Krka,Kulpa, osad Sisek, Metule, Jablo- 
nica a j.) bydleli Charváti ve vlasti své od ěasů pradávných, 
aěkoli se co Charváte připomínají teprv ok. r. 634, kdež císař He- 
raklius je vyzval, aby mu pomohli vypuditi Avary z Dalmatska, 
což oni učinivše, místa, z nichž Avary vyhnali, svým lidem 
osadili. Císař Konstantin Porfyrogeneta, kterýž tento příběh 
vypravuje, nazývá je Charváty Bílé, jako je nazval Nestor, klada 
je ve svém Letopise mezi Srby a Korutany. *) Však novější 
spisovatelé přenášejí sídla Bílých Charvátů kamsi za Tatry, pro- 
tože Konstantin Porfyrogeneta v jejich sousedství jmenuje Turky 
(Avary), i jsouí toho mínění, že Charváti teprv okolo řečeného 
r. 634 k vyzvání Herakliovu z krajin zatatranských vyšli a na 
řece Savě se usadili. Ale Konstantin Porfyrogeneta jmenuje 
vedle tJharvátů Bílých nejen Turky, nébrž i Francii a Saxonii, 
a jeho slova jsou vůbec tak zmatená, že si z nich nelze ničeho 



^) Gottl. Freiherr v. Ankershofen Geschichte v. Kárnten. Klagenfurt 
1851. II, 26. •-*) J. Thaler Gesch, Tirols. Innsbruck 1854. S. 56. 3) ,,G. Schle- 
eier denkt gar an die Slaven**; M. Contzen Gescb. v. Baiern. I, 167. *) Fr. 
Pritz Geschichte des Landes ob d. Enns. Linz 1846. I, 154, 160 u. ^14. -^ 
') ^ýpú> z Letopisu NestorovA viz y Dokladech. 



253 

vybrati. *) Mimo to bylo by velmi podivné, že by císař Hera- 
klius na vyhnání houfu Avarů z Morlackého okrSlku blíž Jader- 
ského moře byl hledal pomoc za Tatrami někde na dalekém 
DnSstru, a nebyl by jí hledal na řece Savě u nejbližších sousedů? 
Tím méně bylo by lze vysvětliti, proě by obyvatelé úrodného 
Zatatranska k vůli císaři Herakliovi byli vlasí svou opouStěli a Sli 
se bit s Avary vzdálenými, po kterých jim nic nebylo. Přes vSech- 
no to zdvíhá se domnění dotčených spisovatelů o zatatranském 
původu Charvátů tím, že by Charváti, pocházejíce někde od 
Dněstru, mluvili podnes rusky a ne charvátsky, jako Němci ve 
Spiši, jenž se tam v XIII. století přistěhovali od Rýna, mluví po 
tu dobu porýnsky, a Charváti, kteří v XVI. století z tureckých 
Charvát přišli na Drnoholecko do Moravy, mluví posud charvátsky. 
Jest nám ještě připomenouti domněnku , pronesenou o 
přibytí Slovanů mezi Rumuny v Sedmihradsku ave Valašsku. 
Také tam bydleli prvotně Slované, jakž svědčí Nestor, kterýž 
praví, že v dávné době Vlachové (t. j. Rumuni) vpadli na Slo- 
vany dunajské a mezi nimi se usadili, a jakž toho jsou zřejmou 
památkou hojná slovanská jména místní v oněch krajinách ru- 
munských a množství slovanských slov od Rumunů přijatých, 
zvláště jména úřadův zemských a dvorských, na př. Veliký bán. 
Vel. dvorník, V. kljuěar, V. stolník, V. komorník, V. postelník, 
V. medenlěar, župan, izpravník, ^námesník a p. *) Však dokt. 
F. Miklosich jest mínění opačného, maje za to, že Dákové a Ří- 
mane byli tu dříve, Slované pak že mezi ně přišli v VI. století 
po Kr. Zprávu Nestorovu zavrhuje Miklosich co pověsí nepod- 
statnou, kteréž by se prý piohlo přiložiti víry jen tehda, kdyby 
ji byl zapsal některý historik řecký. ') Ale mínění p. Miklosi- 
chovu jsou na odpor slovanská jména místní v krajinách ru- 
munských; neboí kdyby Slované byli přišli mezi Rumuny, byli 
by již nalezli místní jména rumunská, a nebyli by měli potřebí, 
dávati osadám jmen slovanských; Rumuni pak, kteří Slovany 
v tezemi životem přečkali, byli byv paměti zachovali svá jména 



*) Viz tu zprávu Konstantinovu dle plného znění v Safaříkových Sta- 
rožitnostech slov., str. 983, a úsudek Šafaříkův o n{ ze spise Abkunft der Sla- 
ven níže v Dokladech. — ») Šafaříkovy Starož. slov. str. 610 a 378. — 
3) IV. Miklosich Die slavisohen Elemente im Rumunisohen, Wien 1861, 
S. 2 u. 5. 



2M 

rumiinská a nikoli slovanská. Vůbec pak jest domněnka Miklosi- 
chova, že Slované přiSli mezi Ramuny v VI. století, zcela 
libovolná, nezakládajíc se na ničem, ani na pověsti jakě koliv, 
tfm měně na svědectví nějakěho historika řeckého. 

Muchar, Ankershofen a jiní spisovatele výše jmenovaní 
ohybují v tom, že pokládají dobu, kdy Slovane v zemích illyr- 
ských ponejprv pod tímto jménem se objevují, za dobu jich 
se tam usazení, což u jinj^ch národů v se tak nepokládá. 
Němci připomínají se co Alemanné teprv v století III. a co 
Diutisce (Deutsche) teprv v VIII. století po Kr., aniž kdo 
pochybuje, že jsou v západní Germanii domovem od doby nepa- 
mětné. O Římanech nikdo nepraví, že by ve VlaSích obývali 
teprv od té chvíle, co se jmenují „Římané**, poněvadž se ví, že 
již mnohem dříve byli v držení té vlasti, nazývajíce se Latini. 
Totéž rozumí se o Řecích, kteří po dávné věky v Řecku bydleli, 
slovouce Heléni. — Proě to má jenom u Slovanů býti jinač? — 
Protož jmíni buďte Slované za obyvatele zemí illyrských ne od 
té chvíle, co ponejprv byl slyisen lomoz oštěpů a břinkot meěů 
jejich v boji s Avary a Franky, alebrž od chvíle té, co se ob- 
jevují v jejich zemích památky jazyka slovanského, ať sluli již 
tehda Vinidi nebo Kelti I 



-——«-*«$©♦•- 



ě. 



Doklady. 



L 

Výpisy ze spiefovatelů^ 

kteří mají Slovany západní za předhistorické 
obyvatele Germanie a Illyrie. 

1. Nestor. (B. 1113). 1) 

O přibytí Slovanů na Dunaj, do Moravy, do Cech, do Polska a 

do Pomořan. 

Z jeho Letopisu Ruského, vyd. od Karla Jar. Erbena. V Praze 1867, str. 3. 

Po mnohých pak časích (t. j. od smísení jazyků) usadili jsou se Slo- 
vané po Dunaji, kde nyní jest Uherská země a Bulharská; od teoh Slovanův 
rozešli se po zemi, a nazvali se jmény svými, kde na kterém místě se usadili: 
jakož přišedše usadili se na řece jménem Morava, i nazvali se Morava (t. j. Mo- 
ravané) a jiní Češi jmenovali se; a tíž Slované jsou také Charváte Bílí i Srbové 
i Korutané. Když pak Vlachové byli vpadli na SloVany na Dunajské a usadili 
se mezi nimi i násilí jim činili, tehdy ti Slované, přišedše usadili se na Visle, 
i nazvali se Lechové, a z těch Lechův (někteří) nazvali se Polané, ajiní Lechové 
Lutici, jiní Mazovšané, jiní Pomořané. A tak i tito Slované, přišedše usadili se 
po Dněpru, a nazvali se Polané, a jiní Dřevahé, proto Že se usadili v lesích. 
Tak rozešel se národ Slovanský; a odtud i písmo nazváno jest slovanské, 

2. ILosmas. (R. 1124. ») 

O přibytí Čechů do země České. 

- v 

z Kosmovy Kroniky Ceské^ vyd. od R, Koepke. Pertz Mon. Germ. XI. 39. 

1. Post diluvii effusionem, post virorum maligna mentě turrim aedifícan- 
tium confusionem, humanum genus, quod tum fere constabat in 1% viris, pro tam 
illicitis et temerariis ausis cum divina ultione quot capita virorum tot in diversa 
linguarum genera dividerentur, sicut historica relatlone didicimus, unusquisque 
eorum vagus et proíugus, longe lateque disperse, per diversa spacia terrarum er- 
rabant, ac de die in diem corpore decrescentes, in generationes et generationes 
multipliciter cresccbant. Unde humanum genus, Del nutu omnia disponente, in 
tantum diífusum est per orbem terrae, ut post multa saecula tandem has etiam 
in partes deveniret Germaniae. 



^) Nestor, naroz. r. 1056 v Kyjově, nejstarší kronista ruský a vůbec slo- 
vanský. Co mnich kláštera Pečerského v Kyjově sepsal Letopis Ruský, jenž jde 
až do r. 1113. Zemř. ok. r. 1116. — ^) Kosma?, děkan kapituly Pražské u sv, 
Víta, nar. ok. r, 1045, Sepsal latinsky Kroniku země České od nejstaršich 
časů až do r. 1124. Pro pěknou, místy básnickou řeč, kteréž v té kronice užil, 
dáno mu jméno českého Uerodota, Zemř. 21, října 1125. 

17 



258 

2. In divisione orbis secundum geometricos Asia nomine sub suo dimi- 
dium mundi obtinuit, et dimidium Europa et Africa. In Europa síta est Ger- 
mania, cujus in partibus versus aquilonalem plagam est locas latě nimis diffusus, 
cinctus undique montibus per gyrum, qui mirum in modům extenduntur totius 
terrae per circuitum, ut in aspectu oculorum quasi unus et continuus mons totam 
illan\ terram circumeat et muniat. Hujus terrae superficiem , tunc temporis yastae 
tenebant solitudines nemorum sine habitatore hominum; nimis tamen sonorae 
erant examinibus apum et diversarum modulationibus volucrum. 

Ferae silvarum iunumerae ceu maris harenae, vel quot šunt stellae in 
aethere, nec ab ullo perterritae errabant per devia terrae, et bestiarum gregibus 

vix sufííciebat tellus. — Has solitudines quisquis fuit iUe hominum — 

incertum est quot in animabus — postquam intravit, quaerens loca bumanis 
habitationibus oportuna, montes, valles, tcsqua, tempe visu sagaci perlustravit, 
et ut reor, circa i^ontem Rip, inter duos fluvios, scilicet Ogram "et Wlitavam,. 
primas posuit sedes, primas fundavit et aedes, et quos in humeris secům appor- 
tarat,^) humi sisti penates gaudebat. Tunc senior, quem alii quasi dominům co- 
mitabantur, inter cetera suos sequaces sic aífatur: „O soci! non sei9el mecum 
graves labores per devia nemorum perpessi *), sistite gradům 8), vestris penatibus 
litate libamen gratum, quorum opem per miriíicam hanc vobis olim fato prae- 
destinatam tandem venistis ad patriam. Haec est illa, haec est illa terra, quam 
saepe me vobis promisisse memini, terra obnoxia nemini, feris et volatilibus re- 
ferta, nectare mellis et lactis humida, et ut ipsi perspicitis, ad habitandum aere 
jocunda. Aquae ex omni parte copiosae, et ultra modům piscosae. Hic vobis ni- 
hil deerit, quia nullus vobis oberit. Sed cum haec talis, tam pulchra ac tauta 
regio in manibus vestris sit, cogltate aptum terrae nomen quod sit.*^ Qui mox 
quasi ex divino commoniti oraculo: „Et unde, inquiunt, melius vel aptius nomen 
inveniemus, quam^ quia tu o pater diceris Boemus, dicatur et terra Boemia?" 
Tunc senior motus sociorum augurio, coepit terram osoulari prae gaudio, gau- 
dens eam ex suo nomine nuncupari; et surgens ac utrasque palmas tendens ad 
sidera, sic orsus ešt loqui: „Salvě, terra fatalis, mille votis quaeslta nobls, olim 
diluvii tempore viduata hornině, nunc, quasi monimenta hominum, nos conserva 
incoloraes, et multiplices nostram sobolem a progenie in progenies/* 

3. Dalimil. (R. i3i4). 

O zmatení jazyků při věži Babilonsk<^ a o příchodu 

Čecha do Cech. 

Z Kroniky Dalimilovy, vydané od V. Hanky. V Praze 1851. Str. 5 8.*). 

Babilonská věž. Srbové. 

Když vesken lud pro svú vinu ote vzchoda slunce vstali, 

kromě osmi vodu zhynu, * ku poledňu vždy s6 brachu, 

tu ti, již biéchu ostali, nebo biéchu plni strachu: 



'> 



*) Virgil. Aen. Ví. 598, — «) Horat. Od. I. 7, 31. — a) virgil. Aen. Ví, 
465. — ♦) Kronika Dalimilova, jinak Boleslavsko! zvaná, sepsána jest od nezná- 
mého spisovatele na začátku XIV. století. 



259 



potopy 86 vezdé bojiéc, 
sami sobě y tom nevěHéc. 
Když na jednom poli biéchu, 
jemuž Senaar dějechu, 
tu nemúdrú radu vziéchu, 
a právě podobnu k smiéchu, 
řkůc: Postavrny věžu sobě, 
ta buď yzyýši až do nebe. 
A když tu věŽu dělachu, 
tvrdými cihlami stlachu, 
kli miésto vápna jmějiéchu, 
všickni lednu řeě mluvléchu. 
Bohu sě diélo nesmíli, 

V Srbském jazyce jest země, 
jléžto Charváti ^est imě. 

V tej zemi bějéše lech, 

v 

jemu2 jmě děj echu Cech; 
mužobojstva sě doěini, 
pro něž svú zemiu provini. 
Ten Cech jmějiéŠe bratróv Šest, 
pro něž j měj lese moc i ěes^, 
a ot nich mnoho čeledi, 
jiéž jednej noci osledi. 
I vybra sě s vŠemi z země, 
jiéž biéŠe Charváti imě, 
i bra sě lesem do lesa, 
diédky své na pleci nesa. 
A když dlúho lesem Ide, 
k velikému hvozdu přijde, 
stešČe sě ěeledi jeho, 
vece: „Běda skutka mého! 
že jste pro mě v tej to núzi, 
vaši domi, huslí luzi." 
I vece Cech k svému sboru: 



C c ch. 



on jich jazyky tak zmýli, 

že bratr bratru nerozumě, 

ale každý zvltítňu řeě jmě. 

Tak svého ďiéla přestachu, 

a druh ot druha sě brachu. 

Každý sobě vlasf ustavi, 

ot těch vznidú rózní nravi. 

Osobichu sobě země, 

jakž i dnes jmá každá své jmě. 

Mezi jinými Srbové 

ottud, kdež bydle Hřekové, 

dle moře sě usadichu, 

až do Rýna sě vzplodichu. 

„Podejděm pod tuto horu, 

dětem, skotu otpoěinem, 

a snad sě tu s túhú minem.'* 

Pak zajtra u právej zoře 

by Čech sám jedin na tej hoře', 

z niéž vŠuoku zemiu ohledá, 

a dále jim jiti nedá, 

řka: „Jmámy zemiu po svěj voli, 

budu nám zde plni stoli, 

zvěři, ptákóv, ryb, věel dosti, 

ot nepřátel dost tvrdosti, 

jak by sě na púSči stalo, 

kdež by nic nepřekázalo/^ 

Ale že s tej hory zřechu, 

protož tej hoře Řip vzdechu. 

Prvé chleba nejmějechu, 

;naso a ryby jeděchu. 

téhož léta luh skopachu, 

druhého rádlem zorachu. 

v v 

Ze jich starostě Cech dechu, 

v 

proňž tej zemi Cechy vzdechu. 



4. Přibik Polkava. (R. 1375). ') 

O přistěhování se Slovanů do Evropy. 

Z Pulkavovy Kroniky české, vyd. od Frant F.Procházky. V Praze 1786, str. 13. 

Když synové lidští na poli Senaar tak řeěeném po potopě nepamatovali, 
ani rozumem svým srozuměli slibu božímu, jenž k Noe Otci jich uěinil byl 



^) Přibík z Hradenína, nazván Pulkava, byl správce Školy u sv Jiří a 
potom farář v Chudenicích. Přeložil Kroniku Českou^ od neznámého skladatela 

17* 



260 

a řka: „JiS nikoliv nezahlad{m světa potopami vodními, a stvoření všelijakého, 
ale položím dubu mou v oblacích nebeských, i bude zaslíbení mezi mnou a 
zemí.^ Ale oni nedoufání k Bohu majíce , bojíce se opět budoucí potopy, pro 
bázeíi , města a věže na velmi velikou výsosf dělati jsou se snažili. Tehdy pak 
všemohoucí Bůh tresce jich nemoudrost, a velebnost své božské moci 
ukazuje , na tom místě i hned jazyky jejich ve dva a v sedmdesát řeěí rozdělil 
jest. A protož ta jistá věže jest jmenována Bábel, ježto se vykládá jazykův 
zmatení. Tu jest na tom místě jedna řeč slovanská, ježto nedobře slavanská 
slově, počátek svůj vzala. Od kteréžto jisté řeči lidé toho jazyka Slované jsou 
nazváni; nebo v jich jazyku „Slovo** latině se dí Verbum ^ a slova latine 
Verba šlovou. A tak od Slova neb od Slov nazváni jsou ti' lidé • Slovené. 

O průchodu těch lidí, a o osobení zemí rozličných. 

Protož ti jistí Slovené, odšedše z toho jistého pole, jdouce skrze Kaldej- 
skou zemi i přišli jsou do té země, v níž nyní Kekové přebývají. Potom 
další průchod činíce jedním mořským výtažkem neb zátokou podlé většího 
moře vešli jsou do Bizancie, ježto nyní Konstantinopolis slově, a do těchto 
zemí, to jest, do Bulgarie, do Rusie, do Servie, do Dalmácie, do Charvát, 

v 

do Bosiny, do Rorytan, do Styrie a do Karnioly, v kterýchžto zemích až do 
dnešního dne přebývají. Takž pak i byl jest jeden člověk v Charvátích, 
jménem Čech, jenžto pro vraždu nad jedním pánem znamenitým učiněnou z 
těch krajin z Charvátské země postoupiv i s bratřím! a s tovaryšstvem svým 
bral se jest hledat sobě vlasti nové , v nížto by bezpečně bydliti mohl. A tak 
s místa na místo bera se až k Dunaji přišel jest odtud. Pak bral se jest do té 
vlasti, ježto nyní Cechy šlovou česky, a německy Bdhmen; nazvána jest tato 
země Bohemia latině od jména Božího, neb v slovanském jazyku od toho 
jména Bůh „Bohemia** se jmenuje i v Českém také. A tak tím výkladem od 
jména Božího Bohémi neb Cechové jsou řečeni. Bohemia latině se dí, a slo- 
vansky Cechy, takž od prvního bydlitele Čecha nazvána jest Čechy 
tato země. 

v 

Bratr pak Čechův nebo tovaryš, jménem Lech, jenž s ním přišel byl, 
přešel jest přes Sněžné hory, ježto Čechy dělí s Polskem. I uzřel jest velmi 
velikou a dlouhou, až do moře, rovinu, i posadil se jest tu, a tak pokolením 
svým naplnil ji. Toto také jest znamenati, že co v slovanském jazyku roven 
polská (polní) jest, to se jmenuje ,^Campi planil A tak ta země i nazvána 
jest Polsko od veliké rovně polské, neb v ní dědina (statkové pozemní) 
velikým rovném leží. Potom pak z jeho pokolení někteří brali jsou se do 
Rus, do Pomořan, do Kašubie, až právě do Dancké země a do končin moř- 
ských na půlnoci. A tak všecko Rusko naplnili sebou, i dělali a orali tu. 
Jiní pak opět z Čech brali jsou se k té vodě, ježto Morava slově, a tu jsou 



r. 1374 z nařízení cis. Karla sepsanou. Zemř. r. 1380. Bylť poslední kronikář 

v v 

český, jenž mel Cechy za první obyvatele země České; po něm již všichni při- 
dali se k mínění Aeneáše Sylvia (r. 1468) a Martina Kuthena (r. 1539), že před 
Cechy tu byli Němci a Qallové, 



261 

sobě Moravu osobili. Brali jsou se také do Mísne, do Budisníka, do Brambůrka, 
do Lužanska, a v těch ve všech zemích přebývati počali. Tyto všechny krajiny 
byly jsou porostlé a přebyvatele v sobe žádného neměly, ježto jsou Slované 
dělati zaěali, a v nich přebývati, jakžto i dnešní den přebývají. 

5. Aogast liOdvik SchlOzer. (R. 1771.) i) 

v 

Ze Slované jsou první obyvatelé zemí od moře Jaderského 

až k moři Baltickému. 

Ze Schlozrova spi^u: Allgemeine Welthistorie. 31. Theil. Halle 1771. II. AU- 
gemeine nordische Geschichte. 2. Die Slavische. S. 229. 

Deutschlands dstliche Halíte, vom Ausflusse der Elbe an bis an'8 
adriatische Meer herunter, war vonjeher, das ist, soweit man in der Ge- 
schichte mit Gewissheit und Wahrscheinlichkeit riiokwarts gehen kann, von 
SJavischen Yolkern bewohnt; allein sie ersoheinen ei*8t spát, und nicht 
vor dem YI. Jahrhundert, in der Geschichte von Deutschland. Die R5mer 
kannten dieses grosse Land eigentlich nur bis an dle Donau und den Rhein; 
alles was jenseits dieser beiden FlCisse tief im Lande lag, war fur sie eine 
Terra incoffntta. Aber als sich das Reich der Frankeu erhob, da breitete sioh 
erst Tag und Helle íiber diese Gtegenden aus. Thuringen und Sachsen, 
zwei Vdlker im Herzen von Deutschland, erscheinen auf demSchauplatze; und 
hinter jenen kommen Serben, hinter diesen aber Linonen, Polaben und Obo- 
driten zum Vorschein. Die deutsohen Kaiser drangen immer tiefer ein, bis end- 
lich Heinrich der Lowe von Sachsen aoe, und Albrecht der Bár von Branden- 
burg aus, alle Slavischen Vdlker bis an den aussersten Norden von Deutsch- 
land, unter ihre Botm&ssigkeit und in die Api^ftlen brachten. — 

Hier ist ein alphabetisches und beinahe vollst&ndiges Veřzeichniss 
dieser neuen Slavischen Ydlkemamen, aus Crugers Originibus Lusatids, 
p. 159 — 165: 1. Brizani, 2. Circipani, 3. Dalemincii, 4. Ditivonii, 5. Ha- 
velani, 6. Kissini, 7. Lebusii, 8. Lutitii, 9. Lužici, 10. Lingones, Lini, 
11. Lucika-wci, 12. Maruanl, 13. Milziani, 14. Obotriti, 15. Pomorsci, IG.Polabi, 
17. Praedenecenteni, 18. Poemanni, Behemi, 19. Ráni, 20. Rhedarii,21. Slav i, 
universae gentis nomen. 22. Sitini, 23: Sorabi, 24. Stoderani, 25. ToUenses,' 
26. Yarnavi, Yarini, 27. Ucri, 28. Weletabi, 29. Wagri, 30. Wilzii, 
31. Winuli, 32. Wuloini. 



^) August Ludvík Schlozer nar. jest d. 5. července 1735 v Jaxtstedtu 
ve Wúrtembersku, studoval theologii a lékařství, byl pak vychovatelem ve 
Stokholmě, Upsale a v Petrohradě, kdež se stal profesorem historie. R. 1767 
povolán opět za profesora politiky na univ. Gbttingskou. Jeden z nejdůmy- 
slnějších historiků předešlého století. Sepsal Dějiny severních národů a Dějiny 
obecné krom mnoha jiných spisů; také přeložil liOtopis Nestórův do neměiny. 
Zemř. 9. září 1809. 



262 

In aller Welt, wo kam dieeer Schwall von neuen VSlkemamen her, von 
denen kein Grieche, kein Romer, all seine Tage geh5rt hatte? — entweder 
di e Alten kannten diese Yolker, aber nur unter andern Namen. 
Dies ifit was sehr gewohnliches. Oft kommt £in and eben dasselbe Yolkin 
einem Jahrtausend bei Reisebeschreibem und Annalisten untcr zwei, drei und 
mehreren Namen Tor. Yielleieht fiihrten die Rdmer in Pannonien , in Carnien, in 
Noríoo, mit wirkliohen Slaven oftere Kriege; aber sie nennen sie nur 
nioht Slaven. Yielleieht waren Radegaeťs Scythen achte Slaven; denn der 
Name des Anfiihrers wenigstens ist rein slaviscb. Oder die Alten waren úber- 
haupt in ihrer Erdkunde nicht bis an dieseLander gekommen; folglicli vrussten 
'^ sie auch von ihren Einwohnern nichts, so wenig als von den Einwohnem von 

Nord- Amerika und Japan. Oder sie sind in neueren Zeiten erst eingewandert. 
— Aber warum wáhlt man durchgingig just díesen dritten Fall, da doch die 
beiden vorhergehenden der Frage schon ein v511iges Geniige thun? Warum 
-wahlt man ihn ohne Noth, und ohne alle Unterstútzung von Seiten der Ote- 
schichte? Warum sollen die Slaven durehaus keine Stammvolker 
von. Deutschland, sondern erst im Y. Jahrhunderte, vom Cau- 
casus und von der Wolga her, eingewandert sein? 

Krainer. — Der Name Krain ist rein Slavisch und vermuth- 
lich ist er mit Car ni a, dem alten Namen, den das Laud schon zur Zeit der 
Rdmer trug, einerlei. Machen diese Umstande es nicht hochst wahrscheinlioh , 
dass auch schon zu der Romer Zeiten hier Slavisch gesprochen worden, und folg- 
lioh dieWenden nicht erst nach dem J. 548 hier eingewandert, sondern die alten 
achten Carnier sind? Zudem ist das ganze Land gebirgig; von jeher aber 
haben fdch alte Sprachen und alte Yolker am leichtesten auf Gebirgen erhalten, 
wie die Kymren in Wales und die Arqauten in Epirus. — Die Yeneten im 
adriatischen Meere sind von jeher fiir Slaven oder Wenden gehalten wordeu; 
allein man haite keinen andern als den Rndbeckischen Beweis, die Aehnlich- 
keit des Kamens dazu. Sind hergegen die Carnier ihre nachsten Nachbam uralte 
Slaven, so wird die Yermuthung nicht nur ertraglich, sondern auch stark. 
Der ganze Strich vom adriatischen Meere, in gerader Linie bis an 
dieOstsee hinauf, ist von Slaven bewohnt; und Yeneter an der 
westliohen, yfÍQ Illyrier an der ostlichen Kíiste jenes- Busens , schHessen an 
Carnier an. — 

t 

6. Jan Erich Biester. (r. isio.) o 

Ze Slované jsou první známí obyvatelé zemí na Moři 

Východním. 

Waren die ersten Bewohner der brandenburgisch-preussi- 
schen Lander an der Ostsee Slaven oder Deutsche? Yytišteno ve 
spise: Abhandlungen der kSnigl. preussischen Akademie der Wissenschaften in 
Berlin. Aus den J. 1804—1811. Berlin 1816. S. 100—130. 



í) Jan Erich Biéster, nar. r. 1749 v Lubeku, byl ředitelem král. bi- 
bliotéky v Berlíně. Oddav se studiím dějepisu a literatury zřídil se slovutným 



263 

Was ehedem gar keine Frage war,, ist zu einer sehr zweifelhafken ge- 
worde*!), seitdem die historische Kritik durch einen vortreffHchen Geschichts- 
iehrer auch diesen Gegenstand naher beleuchtet hat. In den vorigen Jahrhun- 
derten stimmien fast alle Historiker i>eutschlands iiberein, dass im Norden und 
Osten ihres grossen Yaterlandes, und den angránzenden Gebioten, zuerst 
deutsche Yolker ge^wohnt hatten. Demzufolge wurden und werden meist noch 
genau verzeichnet die Namen und Sitze alter deutscher St&mme in Mecklenburg, 
Pommern, Brandenburg, Preussen, Schlesien. Erst spát erhoben sich hingegen 
bedeutende Einwendungen, die Niemand so biindig und scharfisinnig vorgetra- 
gen hat, als der um mehrere Facher der historischen Wissenschaft hochver- 
diente Schlozer, der nicht blos der grundlichste Yertheidiger, sondern der 
eigentlicl^e Stifter der entgegengesetzten Meinung ist: dass námlich, so weit 
alle Geschichte reicht, keine fr uheriirBewohner dieser Gegenden 
bekannt sind, als slavische Yolker, langs der Ostsee, von Líibeck bis 
Danzig und die Oder hinauf von Stettin bis Teschen. 

Seitdem also ist dieser Punkt unserer G^schichte streitig, obgleich nicht 
zn einem ausfíihrlichen gelehrten Streite gedlehen. Nur J. Thunmann begann 
eine eigene Widerlegung SchlSzers.^) — Um dlese Frage wieder anzuregen, 
trage ich meine Ansicht vor, welche ganzlich abweicht von den Behauptungen 
Beck*s und Adelung^s, zu denen sich auch Gatterer, Mannert, Reitemeier und 
Andere gesellen. 

I. 

Die eigentliche gewisse Géschichte des nordlichsten Deutschland beginnt 
erst im YlII. Jahrhundert — mít den Kriegen Karls des Grossen. — Als 
Karls wiederholte Feldziige gcgen die Sachsen ihn immer weiter fiihrten, trat 
er auch in Berúhrung mit den Bowohnern der hintern Landstriche; und da ein 
Theil derselben sich an die Franken anschloss, so fehlte es dem Eroberer 
nicht an Yeranlassung zu Kriegen, zu Biindnissen, zu Beschwerden und zur 
Unterjochung. Und welche Menschon fand man hier? Undeutsche, Unchri^ten, 
Slaven genannt, oder bestimmter Wenden, in vielfache Stámme getheilt, 
jeder mit besonderen Namen. 

II. 

Die entgegengesetzte Behauptung lautet: „Gerade in diesen Gegenden 
haben lange vor den Slaven (800 oder 1000 Jahre frůher) Deutsche ge- 
wohnt: Sueven, Semnouen, Gothen, Wandalen, Burgundionen , Longobarden, 



pedagogem F. Gedikem nejprve časopis Monatschrift (1783) a potom Berlinische 
Blátter (1797), časopisy tehda velmi oblíbené, a přeložil Barthelemýho Cestu mla- 
dého Anacharsisa a některé rozpravy Platonovy. Byl jeden z nemnoha spiso- 
vatelů německých ke Slovanům spravedlivýchr, vysvědčiv to chvalitebně po- 
jednáním, z něhož tu podáváme výpis. Zemřel r. 1816. ') J. Thunmann Unter- 
Buchungeu uber dle alte Geschichte einiger nordischer Ydlker. Berlin 1772. 



<ft»r fe^nuv tý-i^"? ■-•.•« cift fjójt rÍ£-r«- i**^ i*3i: l^**^ t*lt»fiE* if<. w^o cn 





M0m tu Hf/i:. kjíftsí «!> fX^ft ¥ďTj»Sí Erit:.r iTa^i-io* G«n£. c. 41 .JLIbé, fli 
m^TVR?. *f* T.^/ir»r:. '.lir:., »uwe lantHSŘ OH^itur;. eexhwtiee wms kinter ikr 
tef. fV/t Mfítík 4j'9i^. Rm2>!tt. wlkT£ wir dn álieren Zořiand wiH 

M«r. Kt'X:íiU: fntKD, wa# iio««re Gelehnen m d«r rascbcn fc 
f*«l»r.« d/>řr V/kř^rr- Ir.wfthrsehtiiiikbkeit o Němcích «. pmiich cbyrBtelídi) 
«r«rMir^.ÁVr. F^At %«f^ír.\ fjkht Llo6.« €rtvA& \Vb>^rjichaftlkhes hicbei za Granda 
xm \yí%*!ttf nfjíAtsnt dw »/>rg<írr»d« Gefufal ein^r an frkh l<>Ukhen TAteriandfliebe. 
Mjwi fnt*:uUiK víeHekht «!»: zu [g^ro»e Bceuerune, wcnn SUvcn die ganzc 5fl- 
IkiM HaI/u řy^wofariten, nrid v^nn im Westen Kelten oder Gallier stark ber- 
•áit^fArthttt^i vTAnm; bli«b d^nn ftuch in Deoiechland Ranm genag íar die 

(^M^ t* rtrárítr^x eínen patríotUchen Norddeutachen, ron slaTisdier 
AMcorift zu Mřín. Máti TzJkhlx. dem ihnlich, d&<« die UDeam es abel empfan- 
den, roTi FirifM^n AVzti^tammen. bi* man ihnen &agte. dass sie dann nor die 
VÍM ÍAtUn. Kalmficken za ihren Voreltem zn nefamen. Es ist auffaDend, 
wk Aď'Ann$; die SlaTen herabwOrdígt . wobei er den nie erfaorten Satz 
rortf^t (lyinsKtíirínntj S. 30, Aelteste Gesch. d. Deotschen, S. 13): da6S,da alle 
Kmo^U!r íímu Asíen, níno von Osten gekommen seien, diejenigen Yolker die 
b^Meren und kultÍTÍrieren wiren, 'lie am weite&ten westlich ruckten, mithiii sich 
dan Vnh^l iíh*ír die F'ínnen und Slaven von selbst ergabe. Als wenn die 
M«iMchen eine Waare wáren, die durch das Verfahren gewonne! — Adelung 
will (K>gar, Ajvw A\f. Slaven den ihnen so oft beigelegten Schimpfiaamen Hnnd 
mOMten verdíent hat>en, da doch Haesen und Scbimpfen sich wohl hinULnglich 
erklart aus der angeerbten Erbitterung zwischen benachbarten feindUchen 
Vdlkern, aus der Kohneidenden Verschiedenhcit in Sprache, Religion and 
8ii(en. Man hdre dagegen die deutschen Geistlichen selbst, gerade uber die 
damaligen líeiden, deren IJngesiiim sie oft schrecklich hart erfuhren. (Tu klade 
chvalné svědectví o Slovanech Adama Bremského, Histor. eccL II., 12 a Uel- 
molda, ^^ron. Slav. I, 1 §. 5.) Wie viel Gercken und Mohsen zam Lobe der 
Wenden, alles mít den Worten christlicher Zeitgenotssen belegt, anfúhren, isi 
bekannt lJcl>erhaupi kann ja eine zahlreiche, industrióse, Schiffe, Seeh&fen, 
Stádte, Tempel bauende, Handel, Kiinste and Ackerbau emsig treibeude, dabei 
asugleich kricgerische Nation weder als unmenschlich dumm, noch unmenschlioh 
roh vorgostellt werden, obgleich sie in ihrer Lebensart manches Ansiossige fiir 
Fremde haben mag. Und wio gebildet waren denn, in Verstand und Sittlich- 
kelt, damal die Norddeutschen selbst!. 



265 



III. 



Dass diese recht brave wendische Nation hier lebte, hier vorgefunden 
ward, als die fránkisofaen Sieger durch Sachsen zuerst in das faiesige Liand 
eindrangen, hat, noch Niemand bezweifelt, selbst der slrengste Anhánger der 
alten Meinung nicht. Jedeš Blatt der damalígen Geschichte lehrt es. Der Name 
unserer Mark erinnert uns stíindlich daran. Auch die Sprache des Yolkes, nahé 
verwandt mit den vielfachen anderen Mundarten der slavischen Nation, ist be- 
kannt genug; und sie lebt. noch bei uns in Eigennamen der Menschen und der 
Orte, in mehreren beibehaltenen Wortern, ja selbst im Munde mancher Be- 
wohner des Landes. 

Wie also? Slaven wohnten ausgeraacht hieri und doch soli auch die 
ganze Menge deutsoher Yolker denselben Landstrich inne gehabt haben? Dies 
ward 80 vereinigt: die Letzteren zogen weg und jene fjrsteren rQokten an ihre 
Stelle. Hievon erzáhlt kein Einheimischer , kein Nachbar, kein Romer etwas; 
es ist ein Schluss, ein Schluss aus Noth. Auf die Frage: wann dies geschah? 
lautet die Antwort, wiederum durch einen Schluss: seit dem V. Jahrhundert. 
Damals brachen yiele deut«che Stamme auf; so werden auch wohl die Sueven 
und Yandalen an der Ostsee damals Lust bekommen haben, weiter, bis endlich 
nach Spanien und nach Afrika zu ziehen. — An sich beides nicht unmdglich. 
— AUein ist es erlaubt, Schlusse statt Facta, blosse Hypothesen, ohne 
oder gar wider historische Angaben, als reine Geschichte vorzutragen? Wahr- 
lich sie reichen nicht weit, und verwickelň bei genauer Ansioht bald in neue 
Noth. Hier nur einige ganz anaufldssliche Schwierigkeiten. 

Adelung will die Norsavos erkl&ren, welche im J. 543 vorkommen. „Es 
sind, sagt er (Directorium S. 67), die Sueven, welche urspriinglich jenseits 
der Elbe nach der Ostsee zu wohnten, und . . . Bei der Ydlkerwánderung 
zog auch von ihnen ein Theil aus, und Hess sich an der oberen Donau nieder, 
wo sie noch jetzt unter dem Namen Schwfiben bekannt sind. Die Znriiok- 
gebliebenen bekamen den Namen Nord-Schwaben." Also Nor-Savi. Als 
wenn je die Schwaben, Sueven, irgendwo Savi genannt wáren. — Ein Um- 
stand darf nicht ubergangen werden, bei diesem Sprachforscher. Die vorher 
abgebrochene Stelle heisst: „wohnten, und von welchen der ganze deutsche 
Hauptstamm von der hohem Mundart den Namen hatte." Adelung namlich 
dringt auf den uralten Unterschied unsěrer zwei Hauptdialekte: das voli- 
und hochtonende Oberdeutsch, und das weichere Nieder- oder Plattdeutsch, aus 
deren Granzberdhrung und Yermischung spaterhin das Hochdeutsch, unsere 
jetzige Schriftsprache, erwuchs. Nach diesem gegriindeten Unterschiede getraut 
er sich sogar die Yolker Deutschlands zu ordnen,. unter die zwei groesen 
Abtheilungen: Sueven, Un-Sueven (álteste Gesch. d. Deutschen. Abschn. 6 u. 8). 
Eine beifallswiirdige Idee, die allein schon auf die richtige Liosung unserer 
Frage fúbren miisste. Aber nein! Denn jene Hochredenden, defen Mund- 
art sich auszeichnet durch die ihr eigene Fiille des Mundes, durch ihre Nei- 
gung zu Hauch- und Blaselauten, zu harten und verdoppelten Konsonanten, zu 
tiefen Yokalen- und Doppellauten; wer sind sie und wo wohnten sie? Es sind, 
sagt Adelung, die Sueven und Alemannen^ nebst ihren Stammverwandten, 



266 

nnd sie hatten ihren Siiz, von den áltesten Zeiten bis in^s YI. Jahrhundert in 
den niedern Gegenden an der Ostsee. Diese tonende, hohe, fast 
schweizerísche Mandart bildete sich am flachen See-Ufer! Unbegreiflich ^ ja 
walirhaft widematiirlich , da^^s die Beechaffenheit des Landes nicbt Einíluss auf 
die Spracbe gebabt haben soli, wié sich doch allentbalben zeigt, namentlich 
aaeh bei den Gríechen, deren Dialekte eben in dieeer Rncksicht Gedike sehr 
gltieklieh mit den dontschen Mundarten yerglieh. Der innere Kampf^ den diese 
Behaaptong Adelung muss gekoetet haben, wird vollig uberwaltigt durch den 
Eigensinn, womit er, noch nach Schldzem, dorchaos des Plinius Saeven und 
nnsere Schwaben in Mecklcnburg und Ponunem finden woUte. 

leh kehre zu .Obigem znriick , um eine noch grossere Unwahrschcinlich- 
keit anzudenten. Also die deatschen Bewohner der hiesigen Gegenden zogen 
eni im Y. nnd VI. Jahrhonderte weg: die Longobarden, sagt Adelung, aus 
Líineborg und der Altmark im J. 568 nach Italien, die Nordschwaben von der 
Ostsee gar nnr im J. 594 in das síidlichere Deutschland. Was fand man aber 
seit dem VI. im VII. und im VIII. Jahrhundert, an jenem Meere und auf 
der ganzen Osthalfte Deutschlands, ja Eoropa^s? Eine Slaven- 
Welt. Nicht nomadisch ziehend, nicht erst Platze suchend, oder mit alteren 
Einwohnem darům hadernd , erschelnen hier die Slaven und namentlich unsere 
Wenden, sondem weit ausgedehnt, fest sitzend, mit eingerichteter Verfassúng, 
in verschiedener Regierungsform, mit geordneter Religion, mit Beschaftigungen 
und Geníissen des Lebens, ¥^ie sie nur jene Zeit in jenen Gegenden gewahren 
konnte, kurz im preiswiirdigem Wohlstande ihrer Handelstadte, ihrer Felder, 
ihrer Seehafen, ihrer Volksmacbt. Wer kann bei einigem Nachdenken iiber 
Ansiedeln neuhergezogener Nationen, unter solchen Umstanden noch an einem 
vieljáhrig ruhigen Besitz zíveifeln? Wer kann noch fragen woUen, sagt Spitt- 
ler, wann und woher ein Volk eingewandert sei, das einen solchen Platz auf 
Erden einnimmt? Da weder Geschichte, noch sichere Tradition in jene Zeiten 
hinaufreicht, wo sich die ersten Hauptmassen der Volkerschaften bildeten. 



IV. 

Ein negativer Beweis, aus dem Stillschweigen , scheint hier nicht 
bloss zulassig, sondem hoch beachtenswerth. Wenn die nicht béi den Deut- 
schen beliebten Slaven, die man allhier im VIII., anderwarts im' VI., VII. 
Jahrhunderte traf, erst fremde Ankommlinge waren, Verdriinger der frtlhem 
Eigenthiimer, Unterdriicker der dort gelassenen Ueberreste (denn auch solche 
nimmt man, wiederum wiUkiihrlich an); wie kommt es doch, wie ist es be- 
greiflich, dass die Deutschen in ihren Erzahlungen, in ihren Hándeln mit 
den Slaven, dies nie sagen? nicht von jenen zuriickgebliebenen Deutschen 
daran erinnert 'wurden , die es ja aus gar nicht langer Zeit von Mund zu Mund 
wissen konnten, -wissen mussten? Nirgends aber eine Spur davon, nirgends 
ein Zweifel, als ob den Slaven nicht ursprungHch, nicht von Anfang an, das 
Land gehdrt hatte, nirgend ein Vorwurf unrechtm&ssigen, spateren gewaltsamen 
Besitzes. Wie man sie im Herzen hassen und in Beden schmáhen mochte, man 
gab ihnen die Ehre, immer zu sagen nnd zu schreiben und sich selbst zu 



267 

betiteln: per ioiam Slaviam^ nie etwa per ííoršaviamy per AUtnanniam 
sepienirionalem oáei orientalem, SUven-Land, Wenden-Land waren und 
blieben die feierlichen kanzlelm&ssigen Benennongen. Die Herzoge yon Meck- 
lenburg nannten einen Theil ihres Gebietes dag Furstenthum Wenden und 
schríeben sich auch davon. Das Oberhaupt der Ballei Brandenburg bei uns 
hiess ehedem Meister im Slavenlande und bis auf diesen Tag (im J. 1810) 
nennt er sich: des ritfcerlichen Johanniter-Ordens in der Mark, Sachsen, Pom- 
mera und Wendland Meister. In keinem Briefe Karls ^und der folgmiden 
Kaiser íiber die hier angelegien Bisthumer kdmmt ein auf andcre Weise za 
deutendes Wort vor; hingegen heisst es bestimmti als Kaiser Otto I. im 
Jahre 949 Brandenburg stiftet: In terra Solavorum, und als 20 Jahre darauf 
Erzbiscbof Hatto von Mainz diesen brandenburgischen Bischof aus seinem 
Sprengel entlasst, und nach MagdebiRrg reiset: 8elavorum genteé ultra 
Alhiam ei Salám, — So musste wohl einzig diese Benennung bleiben, da 
man sie in den ersten Urkunden fand, und bei den iiltesten Annalisten und 
Chronikschreibem, die sonst doch, nach allbeliebter Sitte, im Anfang ihrer Ge- 
schichten bis zur Schdpfung der Welt oder zur Arche Noah*s aufsteigen, um 
von einem Yolke und Lande zu sagen, was sie íiber dessen fruhere Beschaffen- 
heit nar irgend gehdrt und gelesen liaben, oder aus eigener Yermuthung auf- 
zutreiben wissen. Adam, Helmold, Arnold, oder wer es sei, kelner spricht 
bei seinen ausfiihrliehsten Beschreibungen der Wenden von Deutschenvor 
ihnen, oder noch unter ihnen. 

Eben so die Ausl&nder. Nicht mit dem bekannteren Deutschland stan- 
den in alteren Zeiten die hier ans&ssigen Yólker in Yerkehr, wohl aber mit 
ihren Nachbarn diesseits und jenseits der schmalen Ostsee. Aus welchen Nach- 
richten oder Yolkssagen Saxo Grammaticus auch geschopft haben mag, genug, 
er erzáhlt sehr yiel und umstandlich von den Kriegen unserer Yorfahren in 
Jíitland, Fiinen, Schonen, wobei die D&nen bald mit Schiffen aus ihren Inseln 
und zugleich mit Landmaoht aus iliren Halbinseln hieherkamen, bald wieder 
im eigenen Gebiete Angriffe und Niederlagen uud Yerlust ganzer Provinzen 
erlitten. Welche Yolker hat er nun hier yor Christi Gteburt und 300 Jahre 
nach Ghristo^), das beisst, gerade in den Zeiten, wo noch keine Wenden, son- 
dern Sennonen, Sueven und andere germanische Stftmme an der Ostsee ge- 
wohnt haben? Saxo nennt einzig Slaven (Solavi). Nahm er die erwahnten, 
von Niemand sonst g^kannten, mitunter seinem Yolke naohtheiligen Erzahlun- 
gen aus Urkunden, wenn auch nicht gleichzeitigen, aus liedem oder (was doch 
kaum glaublich ist) aus eigener Erdichtung, 4mmer bleibt jene Benennung bei 
ihm merkwtirdig. Denn Saxo war ein gelehrter, in den rGmischen Sohriftstel- 
lem bowundemsw^rth belesener Mann, wie sdne zierliclie Schreibart und die 



^) Saxo Grammaticus gibt selbst keine Jahre an. Deutsche haben sp&ter 
seine Chronologie berechnet, z. B. Bangert ad Helmoldom, der die Begebenheit 
unter Kdnig Frotho III. mit den hiesigen Slaven auf das Jahr 37 vor Ghr. 
und die unter Sivard zum Jahre 344 ansetat. Was jene betrifft, so l&ssí Saxo 
selbs^ erst einige Bl&tter naohher (lib. Y. pag. 95) zu der ^it *des genanntei^ 
D&nenkdni|;8 Chrisios geboren werden. 



268 

recbt htibschen Uteiniechen Verse beweisen, wogegen sich nichts von einem 
deutechen Aniuilisten jener Zeit vergleicben lásst Saxo kannie den Plinias ond 
TacituB auch, aber ihn verftibrte keine Vaterlandsliebe. Wenigstens mnss es 
damal, im XIL Jahrhandert, noch nichi Sitte gewesen sein, Saeven (Schwaben) 
ftir die alteren Bewohner des Slavenlandes anzanehmen. 

Aueh Palkawa kennt hier die Slaven (SloTani) nar als Aborígines. 
Nicht zwar als aus der Erde gewachsene Aatochthonen, denn Palkawa war ein 
christUcher Schallehrer, and dem gemass : 81 ováni recedentet de eampo 
8ennar, venerunt — deinde progredienles — iniraverunt terras. — Prae" 
terea quidam de ěuo genere tran»iverunt Busiamy Pomeraniam, Casěubiam, 
usque ad regnwn Dante et eor^nia marilima septemirioniě. AHi vero Mis- 
nam, Budiséinensenif Brandenburgensem et Lusatiam principátu* inhabitare 
eoeperunt. Jste autem omneš regiones erant silvestres et sine kabitatore 
quoeunque, quas Slavani predieti omneš eoluerunt et in eiš ad diem habi- 
iant hodiernum.** Man sieht nicht ein, wanim Pulkai^a- diese Gegenden als 
leer and erst von den Slaven besetzt und angebaut vorgestellt hatte, wenn in 
seinen Urknnden und Chroniken eiue Spur von friiheren Bewohnem vorge- 
kommen wáre. 

Keiner , soviel ich weiss, hat anders, als Pulkawa gedacht Es ware 
merkwíirdig, zu erfahren, ob eine Urkunde oder eine Chronik wohl Spařen 
enthált, dass in hiesigen Gegenden irgendein Mensch im YUL, IX., bis zam 
XIII. und XIY. Jahrhunderte geglaubt und gesagt hábe: die Slaven wáren erst 
spater hier angekommen, friiher wohnende Deutsche aber von hier weggezogen 
oder vertrieben. 

V. 

Doch wie, wenn Grie^hen und Rdmer, von den &ltesten Zeiten bis 
herab in*8 II. Jahrhundert deutsche Yolkeran der Ostsee wohnen lassen? Das 
líegt uns also ob, noch za untersuchen, wobei freilich schon Scbldzer (Seite 103 
u. f.) das meiste vorgearbeitet hat. 

Es leuchtet sogleich ein, dass in den Alten hochstens geographlsche An- 
gaben und Namen von Ydlkerschaften vorkommen konnen,^ass sie aber weder 
genau die Wohnsitze der Stamme in Norddeutschland zu bestimmcn vermoch- 
ten, noch viel weniger zu entscheiden, ob sie — worauf es uns hier doch einzig 
ánkdmmt, — zum deutschen Geschlecht gehorten oder nicht, da sie eben so 
wenig an Ort und Stelle waren, als fremde, barbarische Sprachen lemte^. 
(Dále zevrubně dovozuje, žo ze spisovatelů římských a řeckých naproto nevy- 
chází, že by na moři Baltickém byli bydleli Němci.) 

Der mehrmal angefOhrte Thunmann war ein gelehrter Kenner der nor- 
.dischen Sprachen, ein fleissiger Forscher der alteren nordischen Geschichte. Fol- 
gendes ist seine Hypothese, die er oft behauptet beweisen zu kdnnen und be- 
weisen zu wollen, woran ihn aber sein friiher Tod verhindert hat. „In sefar 
alten Zeiten wohnten Slaven an der Ostsee, doch nnr jenseits derWeich- 
sel. Mit der 2ieit immor mehr angewachsen, dehnten sie sich st&rker aus. 
Gegen Ende des YII. Jahrhunderts hart gedr&ngt^ wandten sie sich west- 
w&rts und maohten es an der Ostsee mit den Deotsoheni die dort seit undenk- 



269 

lichen Zeiten sassen, eben so, wie man es mit ihnen unien an der Donau ge- 
macht hatte." — Welcher Chronist des VII. Jahrhunderts erzalilt dergleichen? 
Damal erst soli dies geschehen sein, da man sie gleich darauf in Branden- 
burg, Mécklenburg, Pommem in einer Rube, einem Wohlstand, einer Yerfassung, 
einer Kultur fíndet, die Thunmann selbst mit Liebe, aber der Wabrheit gemáss 
schildert. Fiucht vor dem Fejinde, Auszug, Duřchscliiagung durch ganz Deutsch- 
land Yon der I^onau bis zur Ostsee, Eroberung so vieler Provinzen, Niederlas- 
sung, YoUkommene Einrichtung, alles in so kurzer Zeit. Andere Yerfecbter der 
gemeinen Meinung lassen die Slaven wenigstens im Y. Jahrhunderte bei der 
Yolkerwanderung hier einriieken; -was demnach schon wegen des Zustandes, 
worin man diese Slavenwelt im YIII. Jahrhunderte fand, fiir unglaublich gelten 
musste. Hier sehen yíít die Epoche noch yiel tiefer heruntergedrúckt. 

Das auffallend Unwahrscheinliche nimmt Thunmann an, weil er Be- 
weise, oder yiel mehr Spuren, Winke dariiber inSchriftstellern des Mit- 
telalters meint gefunden zu haben. An die sen lag ihm wohl mehr, als 
an den Klassikern. Wer wirklich noch jene Meinung behaupten will, gebe auch 
den Strabo, Plinius und Tacitus und die andern Alten 'auf; er wendo sich zu 
den deutschen und skandinavischen Chronisten und suché uns durch sie zu 
(iberzeugen. Mir gentigt es gezeigt zu haben, dass die .friihere Bewohnung un- 
serer Provinzen von Deutschen durch die genannten Schrlftsteller wenigstens 
nicht sehr kraftig unterstiitzt, meist sogar v5Uig umgestossen wird. 



7. Valentin Vodník. (R. isii)') 

v 

Ze Slovenci jsou první obyvatelé zemí illyrských. 

. Z básně, kterou:^ Yodník složil na obnovení království lUyrského skrze 
cis. Napoleona r. 181 1. Yytištena jest s latinským překladem ve francouzském 
Sasopise ^^Télégraphe officiel des Provinces illyriennes*' v Lublaně dne 31. Mali- 
serpena r. 1811, ě. 61, a znovu v Slovenii, vyd. 4. Maliserpena r. 1848, ě. 1. 
Poěíná se takto : 

Napoleon reěe: Napoleon dicit: 

Iliria vstaň! Illyria surge! 

Ystaja, izdiha: Surgitat, suspirat: 

Kdo kliěe na dan? Quis vocat in lucem? 



^) Yalentín Yodník, nar. 3. února 1758 v Šišce blíže Lublany, kněz cír- 
kevní, od r. 1798 profesor gymnasiální v Lublaně a r. 1810 — 14 ředitel Skol 
gymnasiálních, průmyslných a uměleckých tamtéž. Yynikal zvl^tě v mineralogii 
a přírodopisu. Sepsal básně slovenské, mluvnici slovenskou, první kalendář 
slovenský, historii Kranškou, Qorickon a Trstskou a vydával první noviny 
slovenské (Novice). Yůbec byl po všechen život svůj hlavní a téměř jediný 
budič sebevědomí národního u jSlovenců. Pro báseň výŠe jmenovanou svržen 
jest r. 1814 s úřadu. Zemř. 8. ledna 1819. 



270 



Dále 
IHnko rae kH£e 
Lfttinic in Grek, 
Sknrensko me pniTJo 
Domaíi Ysi prek. 
DobroYČsn, Kotorao, 
PiimoriC) Gorcnc, 
PokopJAD po starim 
Se zore Slorenc. 
Od perTiga tu kaj 
Stanuje moj rod, 
Če yé kdo za drujga, 
Naj reSO) odkod? 
Z Bflipam in Sandrám 
So jmeli terd t>oj. 
Latínce po mokrim 
Strahval je njih roj. 



pray{ skladatel: 

niyriiim eom Yoeai 

Lathms et Ofrmeeas, 

Sloreoos se dlcant 

Indigenae omneš passim. 

Bagusinns, CatarUms, 

Litoris aoeola, Camiolos superior; 

Colapianiis more antlquo 

Se yocat Sloyenum. 

Ab origine hic 

Colit ista gens; 

Si scit quis de alia, 

Dicat: unde? 

Onm PhiHppo et Alexandro 

lUis faemnt důra bella, 

Latínos in ndo metům incutiens 

Superabat ipsorum examen. 



8. Konrád Hannert. (r. is2o.) v 

v 

Ze Víndelikov^ v Bavořích byli Slované. 

Z jeho Germanie. Leipzig 1820. S. 526. 

Die Yindelici sind Wenden. Fiir dieseo Satz sprícht ihr Name, só 
wie der Name des Sees (Lacus Venetus), aaf und an welchem sie ihr Wesen 
ffihrten. Ein Zweig derselben sass in den Qebirgen am ersten I^aufe des Lech- 
flusses und hiess desswegen Licatii. Bald aber entdeckte sich ihre vollsUUidige 
Benennung Vindelici (Wenden am Lech), und ¥^eil man am Bodensee, so wie im 
ndrdlichen Tirol den nemlichen Yolksstamm fand, so wurde die nur zur Hálfte 
fUr sie passende Benennung auf alle ubergetragen; am Lech sassen die Uebri- 
gen nicht, aber Wenden waren sie sámmtlich. Etymologische Ableitun- 
gen haben zwar ihre sehr bedenkliche Seite, well durch angewandte Kunstelei 
Hinweisungen auf die Wurzelwdrter fast aller Sprachen mehr oder weniger 
gezwungen sich auffinden lassen* Wennn aber der Name so ganz 
voUst&ndig vor Augen llegt, so ware es unbillig, den in der 
Benennung iiegenden Grund ohne anderweitige Ursache von 
sich abzuweiscn. — 



^) Konrád Mannert, nar. 17. dubna 1756 v Altdorfě, profesor historie 
na université Mnichovské, výtečný děje-i zeměpisec. Sepsal: Geographie der 
Griechen und ROmer (1795—1825), Germania (1820) a Geachichté Baierns 
(1826). Zemř. 27. záři 1834. 



271 
9. DaTid Popp. (R. 1821). '). 

Že BojoY^ a Šuevi jsou Slované. 

z jeho rozpravy : Abharidlung uber einige alte Grabhúgel bei Amberg. Ingol- 
stadt 1821. S. 70. 

Unbeschadet der Angaben alter Schríftsteller (Livius) ist es im hochsten 
Grade wahrscheinlich, dass die Bojer urspriingUch von Nord und Siidost nach 
Germanien und von da erst in andere Lander eingedrungen, und dass daher an 
diesen 5stliohen, hauptsachlich siiddstlichen Granzen Germaniens ihre. fríiheren 
Wohnsitze aufzusuchen sind. Also wíirden auch sie, w.ie andere germani- 
sche, besondérs suevisehe Ydlker, als ein Zweig jenes grossen Vdlker- 
stammes anzusehen sein, welchen man in der Folge Slaven nannte. Zu dleser 
ganz wahrscheinlichen Behauptung fiihrt: 

a) Der Umstand, dass bei ihrem und anderer verbiindeten Yólker be- 
ríihmten Angriffe gegeň die Romer ums Jahr 391 vor Chr. auch Sen onen 
vorkommen, welohe unwidersprechlich ftir Sueven (nachmals Slaven) ange- 
nommen werden miissen. Die Bojer in Italien und die Bojer in Bdhmen und 
nebst den letzteren die Senonen (Sennonen) standen also' in irgend einem Zu- 
sammenhange, welcher sich schon in fríiheren Zelten zuríiok verliert. Eine ge- 
wisse Aehnlichkeit beurkundet sich schon aus der Schilderung, welche ons 
Cásar und Tacitus von den Sueven und Livius von den Bojern (oder seinen 
Galliem) machen, noch mehr aber 

b) aus der Sprache. Der Name Boji erklart sich am natarlichsten aus 
der slavischen' Sprache: Russisch boj, b5hm. vojna, russ. boikii, kiihn, daher 
Bojar ein Krieger. 

In allen Lándem, woehemals Sueven ihre Wohnsitze hatten, trefien 
wir die slavische Sprache an. — Eine Menge Benennungen der Ortschaf- 
ten bis an den Main und die Donau hin, (also im Wiirzburg^schen, Bamberg'- 
schen, Bayreuťschen und in der obem Pfalz) sind entweder deutlich slavisch 
oder tragen ganz das Geprage slavischer Wdrter an sich. 

Ueber die Behauptung, dass einmal Slaven daselbst wirklich ansassig 
gewesen sind, gibt es keinenZweifel mehr, nur hinsichtlich der Zeit, . 
wann und der Art, virie sie sich daselbst niedergelassen haben, hat man bis- 
her gemeiniglich angenommen, es sel dieses erst im Y. Jahrhunderte geschehen, 
da mehrere Lander durch die sogenannte Yolkerwanderung von ihren vorigen 
Bewohnern entblosst, allmahlich von andern nachriickenden Yolkern, insonder- 
heit Slaven oder Wenden, seien besetzt worden. 

Ueber den Ansitz der Slaven in Franken glbt man noch einen, andern 
Grund an, und setzt ihre Einwanderung in noch sp&tere Zeit. Die Slaven 
oder Wenden hátten erst in der Mitte des Y. Jahrhunderts unter Konig Siege- 
bert Wohnsitze im jetzigen Frarťken erhalten, und seien zum Theil fdr 
Urbarmachung der Wálder und fíir den Anbau des Landes als Kolonisten 



í) Popp David, nar.r. 1777, dokt. theologie, kanovník IngolStatský (1821) 
a člen král. akademie Mnichovské. Sepsal některé menSi spisy historické.' 
Zemřel co kapitulní probošt Elchstetský dne 12. srpna 1858. 



272 

gebraucbt worden. So hábe sie der heílige Bonif^z io d^ Ifitte des YIII. Jahr- 
bunderts daselbst angetroffen; unter den E^arolingern batten sicb mebrere 
Tausende derselben dem siegenden Feinde unterworfen, und seien in die ost- 
fránkiscben Provinzen aufgenommen oder versetzt worden. So wenig sicb nun 
gegen diese bistorischen Zeugnisse einwenden lásst, so folgt docb keineswegs 
daraus, dass vor diesem spateren Ansitze der Slaven oder Wenden nicht 
sobonlange zuvor Bewobner der námlicben Herku nft und Spracbe da- 
selbst und in den benacbbarten Lándem gewesen sein kdnnen, wenn sie auch 
nicbt eben unter diesem Namen bekannt waren. Ueberdies, obgleicb viele 
Ort«benennungen und dgl. von den spater eingewanderten SUven berrilbren 
mogen, so ist es docb keineswegs erweislicb, dass sie eben alle erst daza- 
mal entstanden seien. Vielmebr ist es wabrscbeinlicb, dass gewisse Namen, be- 
sonders der Fliisse, z. B. Regniz und Pegniz.u. v. a. scbon yiel alteren Ur- 
sprungs sind und seit Jabrbunderten konnen in Uebung gewesen sein. 

Die Slaven, welcbe erst spater einwanderten, oder anders woher ver- 
setzt wurden, mdgen allerdings die von iiinen gegríindeten Colonien nach 
ibrer Spracbe benannt und die Frankcn mdgen diese neu entstandenen 
Benennungen angenommen baben; aber dass lángst vorbandene natiir- 
licbe Gegenstande, wie Flusse, Berge, Wálder u. s. w, erst Yon 
Ankommlingen (nocb uberdiess grosstentbeils Leibeigenen) neue Na-r 
men erbalten und von den bereits anwesenden Bewobnern und Herren des 
Lan des diese Benennungen fiir uralte sollen eingetauscht worden sein, ist 
im hocbsten Grade unwahrscbeinlicb. 

10. Antonín Jangmann. (r. 1824.)') 

Že Bojové, praobyvatelé země české, byli Slované. 

Z Kroku, dílu II. sv. I. na r. 1824, str. 59. 

Buď že bystré vody výmolem, přes sto sáhů blubokým a čtyři míle 
dloubým k Míšni, od Lovosic až k Pemu v brázi skalnaté učiněným, odběbly 
z jezera ohromnébo, ježto zatopovalo místo, kde nyní Cecby leží, a že po 
osáchnutí nová země rozličnými rostlinami porostlá byla zvěři líté za dloubý 
Čas domovem ; anebo že před mnoba tisíci léty kometa v dráže výstřední, od 
východu země přiSedší, do země naSí vrazila a povrchnost její náramně proměnila, 
jakož nyní viděti lze; — kdož pravou příčinu změn velikých v temnotě po- 
hříženou jistotně ustanoví? 

Pravdě podobno jest, že jen takové násilí v běhu přerychlém na zemi ty 
veliké proměny uvedlo. — Nebo co jiného by bylo zemi otočilo a naSi vlaáť o 
45 stupňů, to jest, od 6 — 7 stupně aŽ do 48 — 51 stupně šířky od poledne k 



^) Antonín rytíř Jungroann, nar. 19. května 1775 v Údlicícb, doktor 
lékařství a profesor na vysokých školách Pražských. Jeden z prvních znatelů 
sanskrítu v Cechách. Sepsal krom několika spisů lékařských některé rozpravy 
přírodvědecké a jazykozpytné do Kroka a do Casop. Mus. Zemř. dne 10. 
dubna 1854. 



278 

půlnoci uvrhlo? co jiného bylo by leay y moře pohroužilo, z jlchS pryskyřice 
jantar se hledá? Co jiného bylo by palmy teď zkamenělé a jiné rostliny y 
Plzeňsku hluboce do kamenného uhlí zasulo, které jsou větším důkazem nežli 
vykopané slonové kosti v Litomeřicku, že vlasť naŠe ondy pod nebem mnohem 
teplejším, líbej Sím, rovníku bližším položena byla než nyní. — 

Však nechť se to dalo jak dalo, kdoŽ dnes směle ustanoví, zdali jaký 
národ a který před změnou v této vlasti bydlel ? K víře podobno, že země tak 
teplá a pěkná bez obyvatelů nebyla. Kdož medle dále vysvětlí a urěí, který 
národ po oněch změnách velkých byl první, jenž zemi opět osadil? Mnoho 
pronárodů tu nepochybně bylo a mocí zašlo, jako písek v moH semtam metaný. 

Vůbec tomu kronikáři chtějí, aě k víře nepodobno, že teprv 600 let 
před nar. Kristovým Bojové z Gallie do Šumavy ěl do Černého lesa přišedše 
zemi jim milou osadili.*' 

Naěež odpírá A.Jungmann, že by Bojové byli původu keltickéhoa že by 
od západu byli z Gallie přišli, za pravé maje, že byli národ slovanský, tichý, 
mající způsob správy ěelední, za kterouž příčinou cizím národům snadno bylo, 
do vlasti jejich se vedrati, skrze zemi táhnouti nebo dle libosti ji podržetL 
Eoněí pak rozpravu svou takto: 

„Že Bojové byli Slované, toho důkazem jest, že Kímané nové sídlo 
jejich (Bavory) jmenovali Yindelicii, t. zemi Yindů ěl Slovanů. Mannert praví, 
že národ bavorský z Bojů v a Markomanův sloučen jest, a K. Scheffer, že v 
Bavořích dva národy rozeznávati sluší, jeden původu německého a druhý slo- 
vanského, z nichž onen pochází ze zemí zarýnských a předrýnských, které 
jindy Frankům náležely, tento pak že jest národ původní, vlastně bavorský 
od starodávna. Pravdu měl tedy Kosmas a jiní kronikáři, že Slované byli 
první obyvatelé země České, aěkoli i to k víře nepodobné jest, nýbrž 
toliko, že byli první známí obyvatelé, tak že plukové, kteří později s 
Čechem do té vlasti přišli, nalezli tu lid, s kterýmž uměli mluviti, jednati a 
obcovati,** 

11. liaabe. (r. i825). <) 

v 

Ze v Germanii, Récii a Norikum žádných Keltů nebylo. 

Archiv fůr Geschichte, Statistik, Litopitur und Kunst Wien den 3. und 5. Au- 
gust 1852. Nr. 92 und 93, S. 579—582. 

Ueber angeblich gallische Volker diesseits des Rheins. 

Dass Europa seine Bevolkerung ursprunglich von Asien aus erhalten hat, 
wird wohl Niemand bezweifeln. Lehrte es nicht die heilige Urkunde und der 
offenkundige Zusammenhang der Sprachen Europas mit denen Asiens, so milssté 
doch dem Zweifler ein einziger Blick auf eine starre, in Schnee gehtillte 
Winterlandschaft im mittleren und ndrdlichen Europa die Ueberzeugung geben, 
dass der eben erst aus den Handen der Nátur hervorgegangene Mensch unter 
einem so feindlichen Himmel nicht ausdauem kann, dass vielmehr seiné 



^) Spisovatel této rozpravy, jehož pravého jména neznáme, byl nepo- 
chybně Slezan. 

18 



274 

Geisteskrafte sich sclion bis zu einem bedeatenden Grade entwickelt haben 
miisseny ehe er zu einem Kampfe mit den Elementen, wie ihn diese Lander er- 
íordern, hinlanglich vorbereitet ist. Daher gibt uns die Geschichte auch keine 
Spur, dass es jemals auf europáischem Boden eigentliche Wiide gegeben hábe, 
etwa solche, wie sie in den Siimpfen und Waldern des súdlicben Festlandes 
Yon Amerika tind Neubolland herumirren. Sonderbar ist es, dass Tacitus seine 
Behauptung, die Deutschen seien vom Anfange der Dinge an Bewohner dieses 
Landes gewesen, gerade durch die Unwirthbarkeit des Himmelsstriches 
begrQnden will. „Die Deutschen,'^ sagt er, „muss ich fiír ein in ihrem Lande 
einheimisches Urvolk halten, denn wer mochte wohl Asien, Afrika oder auch 
Italien verlassen, und nach Deutschlandgehen, informem terria^ asperam coelo, 
fristem cultu aajpeetuquef^ ^) Indess scheinen dem tiefsinnigen Geschicht- 
schreiber wohl nur darům keine Zweifel gegen die Triftigkeit seines 
Grundes aufgesiossen zu sein, weil er mehr die seiner Zeit nahercn Jahrhun- 
derte im Auge hatte, und nur so viel sagen wollte, dass die Qermanen ein un- 
vermischtes Yolk seien, das sich durch Zuwanderungen aus fremden Landern 
nicht verandert hábe. 

Welche Hauptv5lker und noch mehr, in welcher Ordnung sie von 
Osten her Europa besetzt haben, darflber geben uns, was die frCLheren Zeiten 
betrifft, die Jahrbiicher der Menschheit nur diirftige Nachrichten an die Hand. 
Aber so wie der Naturforscher, einmal vorausgesetzt, dass die Gebirgsarten Und 
Erdachichten, welche die Rinde unseres Haneten bilden, durch Niederschlag 
aus dem Wasser und dem Luftkreise entstanden sind, wissen kann, dass der 
Granit friiher da war, als der Flozkalk, weil der mehr oben liegende Nieder- 
schlag nothwendig der jiingere sein muss, so muss auch dem Geschichtsforscher 
bei der wohlbegrundeten Voraussetzung, dass die Einwanderungen in Europa 
Ton Osten her geschehen, die Folgerung erlaubt sein, dass die am meisten nach 
Westen gedrángten Volker die altesten Bewohner Europas sind, und dass ein 
Yolk in dem Masse spater den Boden dieses Erdtheils betreten hat, als es 
weiter gegen Osten wohnt. 

Hiernach miissen die Iberier das alteste europaische Volk sein, Sie 
scheiiien die Grundlage zur Bevolkerung Italiens, Galliens, Hispaniens und 
Lusitaniens abgegeben zu haben; aber ihre Sprache lebt nur nochim Munde der 
Basken in den Pyrenaen und noch weniger rein bei ihren Stammverwandten 
auf dem nordlichen Gebirgsaste Spaniens, im Uebrigen ist sie vollig verklungen. 
Die Celten sind ihre Erben geworden. Von diesen ríihrt die zweite 
Bevolkerungsschichte in den genannten Lándem her. Dem Lande Gallien 
haben sie den Namen gegeben, denn sie nannten sich eigentlich Gael oder 
Galen und kannten vielleicht selbst nicht einmal den ihnen yon den Griechen 
beigelegten Namen Celten oder Kelten. Auch Italien ist mit einem Worte 
ihrer Sprache benannt, denn Itala heisst in der Sprache ihrer Abkdmm- 
linge im Yaterlande Ossians noch so yiel als Erde, Land, auch Ebene, im 
Gegensatz von Gebirge. KraftyoU und streitbar haben sie die Iberier fast 
allenthalben unterjocht und in sich aufgenommen, auch wahrscheinlich die 



^) Tacitus Germania, cap. 2. 



275 

brittisohen Inseln zuerst besetzt, in deren nOrdlichen Gebirgen ihre Sprache noch 
lebt Yielleiclit hatten sie auch das heutige Deutschland, oder doch einen 
grossen Theil desselben fnne, aber neue Volkerstámme aus Osten drángten sie 
t\reiter nach Westen. 

Die neu andríngenden Volker waren die Germanen*) und die Sla- 
ven. Zwar schelnen die erstftren einen Vorsprung vor den ietzteren gehabt zu 
haben, aber fast gleichzeitig drángten sich beide gewaltige, aus vielartigen 
Stámmen zusammengesetzte V6lker westwarts, die Germanen mehr im Norden 
des Festlandes bis an den Khein und die Sohelde, die Slaven mehr im Súden 
bis an das adriatische Meer, so weit und weiter, als sich die Wohnsitze beider 
Volker noch heute erstrecken. Aber es ging nioht ohne Reactionen ab. Ge- 
raume Zeit, nachdem die Germanen und Slaven in den von ihnen besetzten 
Landem festen Fuss gefasst hatten, mussten sie theilweise der durch das Auf- 
h6ren des VSlkcrdranges aus Osten frelgewordenen Schnellkraft der gallischen 
Celten wieder weichen und nach glaubhaften historischen Zeugnissen wurden die 
heutige Schweiz, Tirol, Salzburg, Oesterreich und Baiem wleder celtisch. 

Wenn wir den B5mern glauben sol len, so waren es Volker gal li- 
se her Abkunft,die um die Zeit des Anfanges unserer Zeitrechnung die obenge- 
nannten Lander beherrschten. Diess ist es aber eben, wogegen der Ver- 
fasser dieses Aufsatzes erhebliche Zweifel geltend zu machen 
gedenkt. Die Rdmer waren ziemlich unzuverlassige Beobachter der Eigen- 
thiimlichkeiten fremder Volker. Barbar war ihnen Barbar und sie achteten es 
nicht der Muhe werth, genauere Nachforschungen íiber die Stammverhaltnisse, 
sowie iiber die Sprachen der von ihnen besiegten oder bekriegten Volker anzu' 
stellen. Immerhin mogen die Gallier jene L&nder im Fluge unterjocht haben, 
und dieHerren derselben geworden sein; daraus folgt aber noch nicht, dass die 
vorgefundenen Bewohner vertrieben worden sind. Sie konnten immer noch die 
Mehrzahl in diesen Landem ausmachen und ihre Sprache die herrs<^ende sein, 
wenn sich gleich die Gallier zu einem Eroberungsadel unter ihnen aufgeworfen 
hatten. So wenig in spateren Jahrhunderten Gallien durch die Eroberung der 
Franken, Ober-Italien durch die Eroberung der Longobarden oder Spanien 
durch die der Vandalen und Westgothen deutsch geworden ist, eben so wenig 
brauchten die genannten Lander durch die Eroberung der Celten celtisch zu 
werden. In den ostlichsten derselben konnten sich zur Zeit des Anfanges 
unserer Aera die Eroberer schon unter den Besiegten verloren haben und zu 
einem Volke mit ihnen verschinolzen sein, wenn iiberhaupt ihre Eroberungen 
von Bestande gewesen sind, und wenn diejenigen Helvetier, welche den verun- 
gliickten Auswanderungsversuch machten und von Julius Casar zuriickgewiesen 
wurden, auch ohne Zweifel, nach dem Namen zu urtheilen, noch von gallischen 
Celten angefuhrt worden sind, so folgt daraus noch nicht, dass auch der grosse. 
Haufe des Volkes zu diesér Nation gehdrt hat 

Wenn uns nun die Angaben der R5mer nicht fiir Beweise gelten 
k5nnen, dass diesseits des Rheins gelegene Ortschaften von Galliem bewohnt 



*) Spisovatel roeumí tuto jménem' Gertnanú Němce, ovšem chybně, ježto 
i Slované byli Germani . . 

18* 



276 

waren, 80 fragt es sich, ¥^elche8 Stammes eigentlioh die YOlker wSrexii dle sa 
jener Zeit diese angeblichen Wohnsitze der Gallier inne hatten and wonuui 
sich dieses scliliessen lasse? Zuvórderst konnen uns die Namen der Land- 
B chaften und Stámme, so wie sie durch den Mund der Bdmer auf uns ge- 
kommen sind, zum Fingerzeige dienen. Dann aber sind auch die heute nocďi 
lebenden Namen der Gewasser, Thaler und Berge zu beaehten, denn 
nichts hált sich langer als solche Namen. Mdgen die Stflrme der YQlkerwmn- 
derung durch diese Lander gezogen sein, ganz sind sie desshalb von den alten 
Bewohnem nicht verlassen worden und durch diese mussten sich die Namen 
ausgezeichneter Naturpunkte erhalten. Menschenwerk íallt in Trúm- 
mer, aber was die Nátur gegrUndet hát, úberdauert die flůchtigen 
Geschlechter der Sterblichen, úberdauert Jahrtausende. Die 
neuen Ansiedler, wenn sie auch Yon ciner andem Zunge sind, als die íriihereaa 
Bewohner, lemen die Namen solcher Naturwerke yon den XJeberbleibseki der 
letztem, und so werden auch in dem auf slayischen Grunde erblíihten TheUe 
von Deutschland manche Flússe, Seen und Berge noch slavische Namen trageny 
wenn auch die ebenfalls heute noch slavisch genannten Stadte und DSrfer in 
demselben langst versohollen sela Werden, wie Julin, Wineta u. s. w. (In Pom- 
mem auf den Inseln Usedom und Rugen). 

Slavisoh aber waren auch im Súden yon Deutschland die Ydlker nnd 
Lander, welche von den Rómem íúr celtisch ausgegeben worden, wenigstens 
ist dem Yerfasser diese Ueberzeugung durch die nachstehenden Bemerkungen 
geworden. Eines der yomehmsten und ausgebreitetsten, angeblich gallisohen 
Ydlker in Deutschland waren die Bojer oder Bojyaren. — Dass Bdhmen nook 
heute slavisch ist, spricht auch dafiir, dass dle Bojer ein slayischer Stamm ge- 
wesen, denn ware das Land frúher yon Ydlkern anderer Herkunft 
bewohnt gewesen, so hatten sich immer Spuren ihres Daseins 
erhalten miissen, indem ein Yolk, das nicht mehr zu den Wilden 
geh5rt, nicht so leicht spurlos yon der JBrde yerschwindet, nnd 
auch die sogenannten Wanderungen der Ydlker nie ein Land ganz yon 
Einwohnem entbldsst gelassen, sondem gew5hnlich nur in einem Ansziehen 
der thatenlustigen und zum Streit gerusteten Mannschaft be- 
standenhaben. — Aber auch in Baiem und Franken treffen wir auf 
Spuren der ehemaUgen slayischen Beyolkerung des Landes. — Die Isar findet 
in mehreren Slavenlándern ihre Namensyerwandte. Am nachsten unter ihnen 
ist uns die aus dem Riesengeblrge entspringende bdhmisohe Iser. Sie heisst aof 
b5hmÍBCh Jizera und yerrath uns so am leichtesten den XJrsprung ihres Namens. 
Er ist namlich nichts anderes als das Wort, welches im Russischen ožero, im 
Polnischen jezioro lautet und einen Landsee bedentet, urspriinglich aber ein 
Gewasser im Allgemeinen bezeichnet haben mag. 

Gleiche Spuren des Slayenthums zeigen sowohl die alten Namen, als die 
noch lebenden Benennungen grosser Naturgegenst&nde in den andem deutschen 
Landschaften, yon denen man gewdhnlich annimmt, dass sie gallisch oder cel- 
tisch gewesen. Der Name Yindelicia ist aus dem Namen des Flusses Lech und 
dem Stammnamen der Winden oder Wenden zosammengesetzt, einer Benen- 
nung, die in so yerschiedenen Gegenden und so yerschieden modificirt (Yenedi, 



277 

Henetee) sie aacH Torkommt, doch gleioh wie heate, so aaoh im Alterthum, 
ausschliessUch slavischen St&mmen angeh5rt zu haben soheint^). 

Ber Yerfasser hat seinen Zweok erreicht, -wenn es ihm gelungen ist, 
gegen die Richtigkeit der gewdhnlichen Annahme, dassein grosser Theil 
Ton Síiddeutschland noch zur Zeit unserer Aera von Cel ten be- 
wohnt gewesen, einige Zweifel zu erregen. Er will íibrigens seinen 
Glauben, dass alle nicht deutschen Yolker im Umfange des jetzi- 
gen und ehemaligen Deutschlands zu der grossen Nation der 
Slaven gehort haben, Niemanden aufdringen, sondem den Aufsatz mit 
Tacitus Worten schliessen: Ex ingenio buo qutsque demat vel addatfidem. 

13. Jindřich Schalze. (b. i826). 

Že Slované ve východní Germanii přebývají od časů nepamět- 
ných, že ale byli poddáni pánům německým. 

Z jeho spisu : Urgeschichte des deutschen Yolkes. Hanau 1826. 

Die Slaven sind nicht von Osten nach Westen gewandert, sondem in 
allen den Qegenden des dstlichen Deutschlands uud der untem 
Donau Yon frúhester Zeit her ansassig; aber deutsche Krlegerstamme 
haben das dstliche Germanien in langen, blutigen, wahrend der XJrzelt gefuhr- 
ten Kampfen mit dem Slavenstamme, erworben und sich daselbst als Besieger, 
als Feudalherren, wie die Franken unter den Galliem, die Longobarden unter 
den Italienem niedergelassen, und die mittelalterliche Geschichte des óstlichen 
Germaniens ist nur eine Wiederholung seiner urzeitUchen '). 

13. Aagast z Wersebe^ (R. i826) >). 

Že Svevi jsou Slované, 

Z jeho spisu: XJeber die Y5lker und Ydlkerbiindnisse des alten Teutsohlands. 

Hannover 1826. S. 208. 

Die Sueven werden zwar von C&sar und Tacitus zu den Germanen 
(Wersebe píSe Teutschen) gerechnet; jedoch auch von den tibrigen Germanen 
als eine besondere, m&chtige und kriegerlsche Nation, dle ihre eigenen Sitten 
und Gebr&uche gehabt hábe, unterschieden; insbesondere schreiben nicht nur 
diese Schriftsteller, sondem auch andere ihnen weniger Cultur und WUdheit 
als den tibrigen zu. Die Absonderung derselben von den letzteren griindete 



^) Dále rozbírá spisovatel jména Rhaetia, Norioum, Inn, Etsch, Eysack, 
Piave, Schamitz, Arl-berg, Spliigen, Pusterthal, Oetzthal, Schoellenen a Ne- 
meteš, v čemž ne vždy dává na jevo znatele slovanéiny, pročež tato jména po- 

v 

míjíme. — *) Ze tomu tak není, oo praví Schulze o podmanění Slovanů skrze 
pány německé, vyložili jsme výííe v Slánku o Hermunduřích, — •) August z 
Wersebe, nar. r. 1753, byl asesorem Bremského soudu dvorského a majetníkem 
statku Meienbur8kého« Sepsal krom spisu výše položeného rozpravu: Ueber 
die niederlandischen Kolonien des XII. Jahrhunderts im ndrdliohen TCutsch- 
land. Hannover 1825. 



278 

sicb also nlcht auf ein blosses Búndniss, sondern au£ eine wirKliche 
NationalYerschiedenheit. 

Die Bemerkung dieses Yerhaltnisses und des áhnlichen Unterschledes, 
der 8ich in der Folge zwischen den teutschen und slavischen Volkem findet, 
welche letztere eben die Gegenden im Besitz hatten, wo nach Taoitus vorhin 
Sueven wohnten, hat mich zu der Ueberzeugung hingefuhrt, dass diese Soeven 
dieselbe Nation sind, die man in der Folge Slaven benanni hat. — Die 
Namen der Sueven und der Slaven sind elnander so áhnlich, 
dass eine ur spriingliche Identitát derselben sehr wahr- 
scheinlich ist. 

AUe die Gegenden, in denen sich in der Folge Slaven fínden, gehoren 
ohne Ausnahme zu denjenigen, die uns Tacitus ala von Buevischen Volkem 
bewohnt, angibt; und diese suevischen Gegenden beschranken sich wiederum 
auf die nachmaligen Wohnsitze der Slaven, mit der einzigen Ausnahme, dass 
Tacitus auch in Thtiringen, welches in der Folge nicht slavisoh war, suevi- 
schen Volkem ihre Sitze anweiset; in Ansehung dieser Provinz lasat es sich 
aber ihrer Lage nach sehr leicht denken, dass sie von den Sueven losgerissen 
und mit dem iibrigen Teutschland vereinigt worden. Ausserdem sind die 
Wohnsitze der suevischen Vólkerschaften des Tacitus mit denen der nachmallr 
gen slavischen vollig einerlei. 

leh fiige noch hinzu, dass bei den von Drusus, Tiber und naoh der 
Niederlage des Varus von Germanicus vom Rheine her in das Innere Germa- 
niens unternommenen Ziigen die suevischen Provinzen unberiihrt g^blieben 
sind, ausser, dass Tiber einmal in das Land der Longobarden bis an die 
Niederelbe vorgedrungen ist. Nur mit den siidostlichen suevischen VSlkern 
gegen die Donau hin standen die Romer von Rhátien aus theils in feindli- 
chen, theils in Handelsverhaltnissen. Von der andern Seite findet sich aber auch 
keine Spur davon, dass irgend ein suevisches Volk ausser den Thuringern, 
seitdem diese nicht mehr suevisch waren, an dem sachsischen, fránki- 
schen oder alemannischen Bunde Theil genommen hatte. AUes dieses bestatiget 
die ursprii ngliche Nationalverschiedenheit der Sueven ve-n den 
iibrigen Germanen. 

14. Ondřej Schmeller. (r. 1827) <)• 

Ze Slované již za dávna na západě bydleli. 

Z jeho díla: Baierisches Worterbuch. Stutig. u. Tiibingen 1827-— 1837. IV, 111. 

Das fríihere Schicksal des wohl grossten europaischen Volkerstanunes, 
der Slaven, und wie weit sie etwa schon vor dem Anfang unserer ge- 
schriebenen Geschichte nach dem Westen hin heimisch geweseii seln 
mogen, liegt noch sehr im Dunkel. 



*) Ondřej Schmeller, nar. r. 1785 v Tirschenreutu v H. Falcku, byl 
od r. 1829 profesor staroněmecké reéi a literatury a kustos kr. dvorské bibl. 
v Mnichové. Výteéný jazykozpytec německý, i v éeštině zběhlý. Sepsal mimo 
Slovník bavorský: Die Mundarten Baierns, 1821, Glossarium saxonicum, 1840, 
Cimbrisches Worterbuch, vyd. r. 1855 a j. Zemř. 27. Července 1852. 



379 
15. P. J. áafařik. (b. is2d). 

O dávném přibytí Slovanů do Charvát. 

Z jeho spisu: Ueber die Abkunft der Slaven. Str. 133 a 147. 

Die Zeitepoche der ersten Uebergange der Slaven iiber die Donau 
und Savé nach Mdsien undlUyrikum erscheint bei weitemnicht so gewiss 
und bekannt, als man gewohnlich dafúr hált. Das Rathselhafte 
und Dunkle derselben hat Jedermann gefiihlt, der die Nachrichten der Byzan- 
tier mit anderen Thatsachen verglichen hat und zu reimen bemiiht war. Dieseš 
Rathselhafte veranlasste Schlozem auszurufen : „Dass die Slaven In lUyri- 
kum erst im YI. Jahrhunderte elngewandert sind, ist eine alte 
Sage der Stoppler, der Niemand mehr glaubt oderglauben solíte *). 
Auch Stritter faňd sioh zu dem beherzlgenswerthen Gestandnisse bewogen : 
„Die merkwúrdige Periodě, da sich die Slaven zuerst auf der siidlichen Seite 
der Donau niedergelassen haben, ist aus Mangel der Nachrichten ungemein 
dunkel. Es wird zwar gesagt, dass Slaven in verschiedenen griechkchen Pro^ 
vinzen gewohnt; allein wann oder auf was filr eine Art sie dahin gekommen; 
wird nicht immer gemeldet.« 

In der gesammten Geschichte fíndet sich nicht ein einziges veriássličhes 
Datum uber die Epoche der ]E}inwanderung der Slaven in Thrakien und lUyrien 
vor. Prokops Nachricht, dass die Slaven erst unter Justinian die Donau zu 
úberschreiten angefangen haben, gilt nur von kriegerischen Einfallen bewaff- 
neter slavischer Heere, woraus also nicht gefolgert werden kann, dass sich 
nicht schon geraume Zeit friiher einzelne friedliche slavische Colonnen in Md-^ 
sien und Illyrikum niedergelassen hátten. 

Aber, wird Jemand einwendeni Consiantin Porphyrogeneta erzáhlt dech 
den Einmarsch der Chorwaten und Serben im Jahre 639 fast mit der Zaver- 
sicht eines Augenzeugen? Wenn Constantins Erzahlung nicht mit sich selbst, 
mit der Nátur der erzáhlten Thatsache, und mit andem seinen und fremden 
Nachrichten im Widerspruche stiinde, und Uberdiess nicht allzudeutliche Spuren 
einer gewissen Absichtliohkeit tragen mochtCi dann wůrde ich ihr in Bezug auf 
die Einwanderungsepoche der Chorwaten und Serben, aber auch nicht weiter, 
volle Beweiskraft einr&umen; so wie sie jetzt dasteht, bin ich genothigt, 
ihre Richtigkeit einstweilen und bis auf kiinftig.ere strenge Pru- 
fung auf sich beruhen zu lassen. 

Mir ist es sehr wahrscheinlich, dass die slavischen Orts- und Personen* 
namen in Thrakien und Illyrikum ihrem wahren Ursprurige nach Eigenthum 
der hier von jeher wohnenden Ueberreste slavischer lUyrier sind, 
mit denen sich die spater, zu verschiedenen Zeiten, vor, unter und nach Justi- 
nian eingewanderten norddonauischen Slaven vermischt habcn. 



*) Aug. v. Schldzer Nordische Geschichten. S. 276. „Dass Schlozer (praví 
Šafařík) spater hierúber ganz anders geurtheilt hat, ist allbekannt ; ob aber 
darům auch richtig, moge die historische Kritik derZukunft entscheiden.'* TotéŽ 
říci by se mohlo o Šafaří kovi, kterýž později mínění své o původu Sarmatů a ó 
příchodu Slovanů do Charvát zúplna změnil (Viz jeho Starož. alov., str. 634 a669> 



280 

16. Jaehin Ijelewel. (R. i830)'). 

Že Slované obývali mezi řekami Odrou a Vislou již před ríoe 

než 2000 léty. 

Z jeho spúa: Dzieje PoUkL Wilno 1830. Str. 29. 

Owói przed 2000 lat, i wi^j daleko mieszkat pomi^dzy rzekami 
Oárf, Wisl^ i Danajem naród ten sam, kt4^ i dotad mieszka, którego i 
dziá jeszcze slowiaiSskim nazywaj^. Naród bardzo liczny, tylko wcale 
ioDe nazwiska nosi^ 

19. Jakub Župan. (R. i83i) *). 

Že Slované za pradávné doby bydleli až u pramenů Dunaje 

a ve Svýcařích. 

Z ^nka Županova: „Wolier heÍMt die untere Donaa seit den altesten Ztáien 
I8t6r?« V éasopise Carinthia na r. 1831, 6. 11, str. 47 a 48. 

Der ganze Donaiutrom geh5rte in den vorromisclien Zeiten zum Gebiete 
der slavischen Sprache von Jeseník, Esching (rozuměj Donaueschingen) bis in 
den Euxinus. — Dass die Slaven ehedem tíef in das heutige Schwaben hinein- 
reiehten, erweiset die damalige Benennung jener Gaue: Yindelici, soviel als 
Yinidae Lici, Winden, Slaven am Lech, Licus. — 

Etymologie der Namen der FlQsse in Kamten. Carinthia 1831, Nr. 16. 

Nur aus dem Slavisohcn sind die Namen der Fliisse Carinthias etymo- 
logisch zu erkULren. Kein Wunder! Nicht Kamten allein war noch vor 
beinahe tausend Jahren ganz windisch, sondem in den áltesten historischen 
Zeiten auch Baiem und Schwaben am rechten Donauufer, unter dem Namen 
Yindelicia, Vinidae Lici, Winden am Lech, ja sogar ein grosser Theil Helve- 
tienf bis nach Yindonissa, Windisch bei Habsburg. 

18. Joisef Franta. (R. i832)») 

Že Bojové a Markomané jsou Slované. 

Z jeho Slánku: „Původ a jméno Bojů, Moravanů a Čechů" ve spise Čech. 

V Praze 1832. Str. 26. 

. . . Kosmas, nejstarší domácí dějepisec, praví, že od potopy světa nikdo 
před Čechy v zemi naSí nebydlel. Kdyby jménem Bohémi, jakž jmenuje 



^) Lelewel Jachim, nar. 22. března 1786 ve YarSavě, profesor dějepisu 
na universitě Yilenské, od r 1831 vypovězenec v Bruselu, slovutný dějezpytec 
polský. Z mnoha spisů jeho, vydaných s titulem: „Polska, dzieje i rzeczy 
jej,*^ jmenujeme toliko Dzieje Polski (r. 1830, posléz 1859) a Národy 
na ziemiach slowiaňskich (r. 1858). Zemř. v Paříži d. 29. května 1861. — 
') J. Župan byl doktor a profesor theologie na biskupském ústavu theo- 
logickém v Lublaně. Sepsal krom mnohých ělánků v časopisech některé 
básně slovenské a sebral přísloví slovenská. Zemř. asi r. 1849. — ') Josef 
Frania (Šumavský), nar. 27. listop. 1796, soukromý spisovatel v Praze. 



281 

v 

Cechy, byl chtěl tolik říci, jako kdybychom řekli B oj i, mohli bychom mu 
přisvědčiti, protože jméno »Boji" jest nejprvnější, jímž spisovatelé římští obyvatele 
země této pojmenovali. — Než odpusťme mu tuto chybu, ježto pravdě nepo- 
dobno není, že Slovany se Slovany smíchal; budoucuosť ukáže, co minulosť před 
námi posud ukrývala, že Bojové pošU z národu Svevů čili Svavů, jako po nich 
Markomané, a Že národ Svevský či Svavský slově tak jen trochu pokaženě 
místo Slavský^), následovně že Bojové, Markomané a Čechové jsou odnože 
téhož kmene, t. j. svavského, slavského čili slovanského. David Popp, ka- 
novník IngolStatský, jednaje o mohylách či náhrobcích u Amberka nalezených •), 
praví, že Boji i Svevi, přisedSe od východní strany do Germanie, s velikým 
národem slovanským jsou téhož původu, že jazyk Svevům vlastní jest téhož 
kmene, kterýž u jiných větví národu slovanského se zachoval a v slovanském 
jazyku se obsahuje. Není pochybnosti, že Slované již dříve nežli řeČ řimanská 
vznikla, v Itálii a dál na západ v poledni Evropě bydleli, i mám za to, jako 
jedna větev Slovanů od Černého moře po Dunaji již za nepamětných Časů až 
za prameny řeky této se byla rozšířila, a až za Dunaj na polední stranu 
zasáhla (ač krom Yindeliků těžko udati, pod jakými jmény), že zase větev 
druhá po DnČpru a Dněstru na sever a k severozápadu se rozmohla, až konečně 
obě pode jménem Svevů a Vendů a dále pod jménem Sarmatů od Reků i Ří- 
manů zaznamenány jsou. Němci ovŠem již dávno většily národů těchto si 
přisvojili, ježto nikoho nebylo, kdo by se byl o své zastal. Jsouť i Pomořané 
Němci, ano i my jsme prý Němci, protože Cechy vždy se počítají ku Ger- 
manii, kde Němci vše mají za německé. Nesčíslné hejno německých písařů 
snadno překřičí každého, kdo se ujme Slovanů a zvláště Čechoslovanů. 



19. FrantísebL áir. (R. isss) >). 

O Slovanech germánských. 

Y časopise Kroku, díle IIL, částce 1., str. 48. 

Fr. Sír, podav v Kroku rozbor jmen národů slovanských, v Krůgerových 
Oriffinea Luaatiei přivedených, připojil k němu širší úvahu o původu těchto 
národů, z níž tu klademe tento výjimek. 



Sepsal Slovník německočeský (r. 1844), čásf slovníka všeslovanského, některé 
rozpravy jazykozpytné v Časop. Mus. a j. Zemř. 22. pros. 1867. — 
*) Místo Svevia čte se také Svavia, a nepochybně lépe, a tedy i Sváv i 
na místě Svevi. A hle právě tu, kde Taoit a Strabo kladou Svevy (Svavy), 
bydlejí (snad od starodávna) Slované, t. Srbové v Lužici, kteří vyslovujíce 
hrubé I za v, ku př. svovo, svodky, mivoŠČ na místě slovo, sladký, milosť, 
říkají Svavi místo Slavi. — *) D. Popp Abhandlung tiber einige alte Grabhugel 
bei Amberg. Ingolstadt 1821. — Krok. I. 4., str. 150.— ») František Šír, 
nar. 15. října 1796, profesor humanitní a potom ředitel gymnasium Jičínského. 
Vydal Výbor ze spisovatelů řeckých (r. 1826), přeložil Zápisky Marka 



282 

«Jako Schidzer má Cami za Krajince, tak jsoa AilTeones sloyanati 
UaTeléané, Lygii sIoy. Lužici, Lingones Hiiíiané, Markomani MoraTané, Bojemi 
za«e Bohémi, Ragii Rojané a j. 

Co Caesar a Tacit Y3rpravují o Syeyích, zcela na Slayy se hodí, « 
H. Schulze (Urgeschichte des deatschen Volkes) praví, že to také neodporuje 
tomu, co Herodot Typravuje o Skytech. V příčině Lygin neb Sloyanů Inžických 
dotýká též Schulze, že slovo Ing, luh není staroněmecké, ale slovanské. ^Což 
pak ten veliký národ Lygický'' (píše Schulze) neslavně zhynul a zmizel? Ze 
staří Lygiové jsou pozdějéí Lužiěané a že jsou Vendové, dosvěděnje 
vzdělanosf Vendu hned po tak řečeném stehování národů, když se nejprv v hi> 
storii rozednívalo, jejich pilnosi v obchodu a snažnosi umělecká^ kteráby byl« 
nepochopitelná, kdyby jako cikáni a skotovodci teprva z pustin asiatských sem 
byli přišli; zvláite ale dokazují toho slovanská jména hradů a měst, 
jména krajin a míst, která tu po starých obyvatelích zůstala. Byloby se 
tedy stalo zázrakem, aby národ mnoho tisíc mil prostory zajímající hned se 
světa zmizel, ani stopy po sobě nezanechav, a pak aby po sta létech slovanský 
národ rovněž tak četný na témž místě a pod týmž jménen najednou 
jako zrodil se. 

Co Schulze praví o národě Lygickém nebo Lužickém, můŽe se říci o 
vdech národech zde jmenovaných; nebo sotva že stala se zmínka v historii o 
Antech a Slovanech, již vidíme, Že jsou skoro po půl Evropě rozSířeni, od 

v 

Baltického moře aŽ k Černému a Jaderskému a odtud přes Dunaj k Rénu a 
Mohanu, až za Labe přes Vislu do Ruska; spatřujeme je najednou v týchž 
zemích, kde dříve sídleli Thraci, Skytl, Sarmati, Alani, Roxolani, GUSti a Géti, 
Baštami, Pannonci, Illyrové, Markomani, Boji, Svevi, Vandali, Burgundi a jiní 
Četní národové. Tito národové byli tedy buď zcela vyhubeni anebo se vysteho- 

v 

váli. Ze by však tolik milionů lidí bylo vyhubeno bývalo, nelze ani mysliti, a 
historie zcela mlčí o takovém vyhubení i o vystěhování národů řečených. A kam 
by se byli poděli, aby nějaké stopy po nich nebylo zůstalo? — Odporujeť 
zdravému rozumu, že by největší národ ve světě rozsáhlé krajiny po řečených 
národech byl osadil, aniž by to byl kdo zaznamenal. 

v 

Ze Slované jsou ode dávna ve svých zemích usedlí, o tom svědčí i jejich 
vzdělanost, hned jak je nejprve v historii shledáváme, jejich politické zřízení 
a náboženské obřady, jejich nádherné chrámy a města, jejich rozšířený obchod, 
bohatství, řemesla a umění; to vše bylo by přepodivné a nepochopitelné u 
národu divokého a skotovodného, který by sem teprv z asiatských pustin byl 
přišel. Hlavním pak důkazem dávného tu obývám' Slovanů jsou pozůstatky 
jazyka. Mnoha jména od Římanů a Reků nám zachovaná, třeba byla po- 
kažena, mají ráz slovanský, totiž jména krajin, hor a řek, měst, hradů a osob. 

Dle toho všeho tedy pravdivě SchlSzer vyřknul, že Slované jsou pů- 
vodní obyvatelé v Evropě i také v Germanii, jen že je staří národové pod 
jinými jmény znali. Toto pak děje se i podnes; patřme jen na sebe, jsme 
Cechové a B5hmen; Oesterreicher a Deutsche; Tót a Slaven! Obecné jméno 



Aurelia a Eutropia, a sepsal některá pojednání jazykozpytni a historická do 
Kroka a Časop. Mus. Zemř. 22. Června 1867. 



283 

Slav jenom učeným jest známo, kmenové slovanšti jsou, co do oděvu, mravů a 
obyčejů, náboženství, vlády a jazyka, tak rozdílní, že je každý má za docela 
jiný národ, a toliko učený zkoumatel slovanský, ani ne jiný, pokládá 
je za jeden národ. Nemůžeme tedy ani starým národům za zlé míti, že 
rozdílná nářečí mČli za rozdílné jazyky, a z jiného oděvu neb 
obyčeje hned se domnívali, že to jest jiný národ. — Na Slovany náleží, aby 
novým zkoumáním historii svou objasnili a zavedli opět ze starých rukopisů 
staré Čtení jmen, německou kritikou zkažené; tím naše historie nabude 
nové tvárnosti!** 



20. Mat^ Kalina z Jaethenšteina. (R. isse). ') 

O předhistorlckém Slovanu se přistěhování do cech a do zemí 

vedlejších. 

Z jeho spisu: Bohmens heidnische Opferplátze, Gráber und Alterthíimer. Prag 

1836. S. 23 u. 211. 

v 

Na vrchu Slaném pálili Cechové pohanští žertvy nejméně tisíc 

let, tedy již 150 let př. Kristem. 

Der Schlaner Berg, ostlich an der uralten, gleichnamigen Stadt gelegen, 
ist ein isolirter, eine weite Aussicht gewahrender bedeutender Berg. An der 
"West- und Nordseite zieren ihii Gruppen der schonsten iu die Hohe stehendeň 
Basaltsaulen, welehe auch einer schwacheren Phantasie wie erkaltete, aus dem 
Orkus ausstromende Feuersáulen erscheinen. Diese physikalischen Eigenheiten 
desselben konnen den umwohnenden heidnischen Slaven nicht unbekannt ge- 
wesen sein. Bei dem religiosen Gefíihl, welches auch die Brust der Heiden er- 
gliihte, ist nichts natiirlicher, als dass auch sie das Bediirfniss eines Umganges 
mit der Gottheit durch Beobachtung religioser Gebráuche kannten und Berge 
allei) anderen Orten vorzogen, wenn sie durch Opfer, Gebete und Seufzer sich 
der Gottheit náhem wollten. 

Diese Yerháltnisse des Schlaner Berges bestimmen zu der Annahme, 
dass er der Versammlungsort der in der Umgebung wohnenden slavischen 
Heiden war, wo sie nach ihren Grundsátzen nicht in Tempeln, sondem gleich 
den Persern und Deutschen, in der freien Nátur ihren Gottern opferten, sie um 
ihren Beistand anríefen, íiber die Zukunft fragten und durch Tanze, Gesánge 



*) M.Kalina z Jaethensteina, nar. 10. ledna 1772, doktor práv a advokát 
v Praze, úd mnoha vědeckých a hospodářských spolků, od r. 1831—39 sekretář 
král. učené společnosti a potom hospodářské společnosti České. Obíral se pilné 
vlastenskou historií, topografií a archeologií. Jsa maj etnik statku Zvíkovce, 
dával bez mála po 20 let tam i jinde v Cechách po starožitnostech pohanských 
kopati a nabyl tím spůsobem důkladné známosti archeologie české, kterouž 
ve spise výše jmenovaném ch valné osvČdčiL Mimo to psal životy českých 
spisovatelů (r. 1818—1827), a vydával německé a české Listy poučné polním 
hospodářům a řemesbiíkům. Zemř. 6. ledna 1848, 



284 

und Mahlzeiten die Freude iiber ihre vermeinte Nahé und Sohutz und den 
Dank fur Termeintliche, yon ihnen ausgegangene 'Wohlthaten &usserten. 

Dieser Opferplatz muse aber schon in dem grauesten Alterthum 
begriizidet worden sein. Wenn gleich die heidnischen Gebráuche bei den 
Bohmen bis In das XII. Jabrhundert unter dem Yolke sich erhalten haben, so 
wurden sie doch mit dem Heidentbum von der Zeit an verpSnt und verfolgt, 
alB die bohmischen Herzoge sich zum Christenthume bekanuten und die christ- 
liche Religion im Lande beforderten. In dieser Periodě konnten die heidnischen 
Bdhmen ihrem Kultus nur in Gebeim, also nicht auf einem Berge obliegen, wo 
sie der Beobachtung von allen Seiten ausgesetzt gewesen waren. 

Die heidnischen Feuer auf dem Schlaner Berge sind somlt mit der Eln- 
fiihrung des Ghristenthums erloschen. Weloh* eine lange Zeitperiode brauchte 
68 aber, um solche Aschenhaufen, wie sie besonders an der dstlichen Bergseite 
gefnndeu werden, anzuháufen, um so viele Thiere zu opfem, die au8 den un- 
zahligen vorhandenen Thierknochen vorauszusetzen sind? Der offene Tem- 
pel des Schlaner Berges mag daher nicht bloss Jahrhunderte, sondern 
Tielleicht ein Jahrtausend der Einfíihrung des Christenthum s 
Toraus gegangeii sein! 

Diess beweist zum Theil auch die hdchst yerschiedene Art der daselbst 
ausgegrabenen Urnen und Scherben, gleichwie die zwei- bis dreifachen Schich- 
ten yon Asche, Kohlen, Knochen und Scherben, welche mit einer 2 bis 3 Zoll 
machtigen horizontalen Lage gelber Erde abwechselnd deutlich zeigen, wie ořt 
dieses Plateau mit den Ueberresten gottesdienstlicher Opfer aufgeschiittet und 
wieder mit Erde bedeckt wurde und durch welch eine lange Periodě dieser Ort 
der religidsen Bestimmung geweiht war. 

Zdali Slované přibyli do Čeoh a do zemí okolních teprve v V. 

století, anebo tu byli již dříve? 

leh glaube aus wichtigen Griinden, welche yielleicht bisher den Freun* 
den der Alterthumsforschung zur Průfung kaúm yorgelegt worden sind, -dass 
nicht nur die in B5hmen und Mfthren, sondern auch die in Schlesien, in den 
Lausitzen, in Melssen, Sachsen, Thiiringen, dann in den weiteren Elbegegenden, 
femer in Brandenburg, Pommern, kurz in den ehemaligen Wohnsitzen der 
Slayen aus den haufíg yorkommenden Opfer- und Begrabnisspl&tzen ausgegra- 
benen Alterthtlmer slayischen VSlkern angehQren. Der Hauptgrund, warum 
aUe, selbst in sonst slayischen L&ndern yorfindige Asohenhugel den Deut- 
schen yindicirt werden, ist der, weil die Deutschen fiir die Urbewohner dieser 
Lander ausgegeben werden, und die slayischen Ydlker erst im á. bis 5. Jabr- 
hundert dahin eingewandert sein und zu kurz und zu unruhig daselbst gelebt 
haben soUen, um solche ansehnliche Opferstatten zu hinterlassen. Es sei mir 
aber erlaubt, den bisher allgemein angenommenen Satz : Die Slayen seien erst 
im 4. oder 6. Jahrhunderte in diese Lander eingewandert, etwas nEher zu 
priifen. Es ist úberhaupt dieEinwanderung und namentlich eine pl5tzliohe 
Einwanderung eines Volkes sohwer zu denken, wenn man die Sohwierig- 
keiten erwágt, mit welchen die Einwanderung eines ganzen Volkes mit 
Weibem, Eindem und Greisen, mit Lebens- und Transportmitteln za allen 



28^ 

Zeiten yerbundengewesen sein muss. "Welt natUrlioher und wahrsoheinlicher ist 63, 
wenn man sich stati einer solchen Yolkswanderung den Zug eines Kriegs- 
heeres mit theilweisem weiblichen Gefolge denkt, welches den Namen jenes Vol- 
kes fiihrte, aus welchem es sich gebildet hat. Durch solche Heeresziige und 
durch allmalige Ausbreitung einzelner Yolkerschaften uber andere Lander 
kann die Nationalitat einzelner Landerstrecken sich modificirt haben, ohne 
dass ganzeVolker andere aus ihren Ursitzen vertrieben haben. AUein selbst auch, 
wenn man nur an die Einwanderung eines slavischen Kriegsheeres, um so mehr 
eines slavischen Yolksstammes glauben soli, so muss doch diese durch ein histo- 
risches Zeugniss nachgewiesen werden konnen. Wo ist aber nur ein einziger 
gleichzeitiger oder der Gleichzeitigkeit naher, somit glaubwiirdiger Ge- 
Bchichtschreiber, derunseineEinwanderuilg slayischer Ydlker oder eines 
slavischen Kriegsheeres in diese Landerstrecken erzahlte? Durchaus 
k einer! Herodot, der alteste Geschichtschreiber, dessenWerke auf uns gekom- 
men sind — 484 Jahre vor Christus geboren — sagt in seinen Novem muais 
in welchen er die von den Griechen mit den L ydiern und Persern ge- 
fiihrten Eriege, und nebstdem alles, was er sohst besonders auf seinen 
Reisen erforscht hatte, vortragt: Heneti Asiae incolae. Jam in Europa 
aliia permixti incoiia hahitahant, Dass die Heneti, — Yeneti, Yi- 
nidi — ein slavisches Yolk sind, setze ich als bekannt voraus. Diese Stelle 
yerbiirgt uns eine doppelte historische Wahrheit. Erstens bewáhrt sie, dass sla- 
vische Yolker lange vor den Zeiten Herodots in Europa wohnten, 
zweitens liefert sie den Beweis, dass die slavischen Yolker nicht als. ein krie- 
gerisches nur Wohnsitze eroberndes Yolk in Masse nach Europa eingewan> 
dert sind, sondem sich allmálig dahin ausgebreitet haben, ohne Riicksicht, ob 
sie andere Einwohner in der neuen Heimat gefunden haben oder nicht. Wie 
lásst sich nun mit diesem Herodotischen Zeugniss die Behauptung vereinigen, 
dass die Slaven erst im 4., 5. oder gar im 6. Jahrhunderte nach Chr. nach 
Europa oder wenigstens. nach Bohmen und ndrdlich bis an die Elbe ein- 
gewandert sind, und deutsche Y5lker aus ihren Wohnsitzen verdrangt haben? 
Procopius, ein griechischer Geschichtschreiber des 6. Jahrhunderts, schil- 
dert der Erste die Slaven und Antén. ^) Er sagt : Man hábe sie friiher Spori 
genannt, weil sie ffTtOpáSeVj das ist, zerstreut und nur selten in grossen 
Haufen beisammen wohnten, dass sie von jeher in einer natíirlichen Gleichheit 
— populari imperio — gelebt, Getreidevorráthe und viel Yieh haben. Diese 
Charakteristik passt wohl auf ein ackerbauendes, aber keineswegs auf ein krie- 
gerisches Yolk, welches in Masse auswandert, um von anderen Ydlkern sich 
Wohnsitze zu erobem. Sie passt auf ein Yolk, welches weit eher von einer 
andem Nation unterjocht werden kann, als dass es andere angreifen und vertrei- 
ben solíte, denn dazu geh5rt ein Beisammenhalten, die Wahl eines Heerfiihrers, 
die Aufopferung eines Theiles der Freiheit unter seinen Willen. 

Ein anderer griechischer Geschichtschreiber derselben Zeit, Jornandes, 
.nennt die bereits in Europa wohnenden Slaven eioe volkrelche Nation'). 



*) Procopius De bello Gothico, 1. 3. *) Jornandes De Goth. orig. et reb- 
gestis, I, 5. 



886 

Beide diese Historiker lebten in oder wenigstens bald nach der Periodě, 
in -welcher die Slaven aus Bohmen, Máhren, Schlesien u. s. w. 
deutsche Vólker vertríeben haben eoUen. Hatten sie dieses, da sie der Sla- 
ven ausdriicklich erwáhnen, wohl verschwiegen? oder hatten sie, wenn die 
Slaven ein erst kiirzlich angekommenes Volk gewesen wáren, nicht vielmehr 
erzáhlt: wann — woher — wohin sie erobernd gewandert sind? Davon spre- 
chen sie aber kein Wort, vielmehr behandeln sie die Slaven als ein 
Volk, welches da, wo sie sie gefunden haben, auch schon friiher 
war. Da auch kein anderer gleichzeitiger Historiker von einer Einwan- 
derung der Slaven im 4., 5. oder 6. Jahrhunderte spricht, so muss man 
diese slavische Einwanderung als eine unerwiesene, willkúrlich 
angenommene Sache annehmen, von welcher weit spatere Qe- 
schichtschreiber aus unrichtigen Kombinationen sprechen. 

Die slavischen Volker, besonders die westlichen, wurden weder von deň 
romisohen noch griechischen Geschichtschreiberu beachtet, weil sie auf dém 
Weltschauplatze wenigstens nicht unter ihrem Namen auftraten. Erst im 
5. und 6. Jahrhunderte griffen sie in die europáische Geschichte unter ihrem 
eigenen Namen, und zwar sogleich als ganze Nation ein. Die Qe- 
sohichtschreiber erwáhnen erst aus dieser Yeranlassuiig die Slaven, und somit 
wurden spatere Historiker zu dem Glauben verleitet, dass, weil fruherder 
Slaven nicht erwahnt wurde, sie auch nicht da waren. So bildete 
sich die Ansicht, dass wenigstens die westlichen slavischen VóIker in die sér 
Periodě nach Bohmen, Máhren und Schlesien, in die Lausitz, nach Meissen^ 
Thiiríngen u. s. w. eingewandert sind. — 

Dále dovozuje spisovatel — maje za pravé jak ojiní novější dějepisci, že 

v 

Bojové 600 let př. Kr. do Cech přibyli, a že tu potom nad nimi panovali 
němečtí Markomani — že Bojové, ěeští i vlaští, byli Slované, a že buď 
oni anebo jiní Slované před nimi, byli prvotní obyvatelé země České, kteří 
pak po seslabení moci markomanské stali se pány své vlasti. Z další jeho roz- 
pravy o praobyvatelích českých podáváme jeŠtě tyto zlomky: 

Man fíndet keinen Yolksstamm der alten Zeit so abgerissen, wie den 
slavischen. Die Slaven wohnten in Gallien und Brittanien, am adriatischen 
Meere, an der Ostsee, an der Donau, Elbe, Weichsel u. s, w. Ein Beweis, dass, 
gleichwie sie noch heutigen Tages das zahlreichste Volk in Europa sind und den 
grossten Theil dieses Welttheils bewohnen, sie in den frúherenZeiten 
das Urvolk in Europa gewesen sein konnten, welches durch die 
Eroberungen der Romer und Deutschen in mehrere Parzellen zerrissen wurde. 

Die Slovenitat der Urbewohner Bohmens ist vorziiglich daraus ersicht- 
lich, dass, sobald die markomanischen Beherrscher so geschwácht wurden, dass 
aie Uiire Oberherrschaft nicht mehr behaupten konnten, Bdhmen von den Ge- 
Bohichtschreibern mit Slaven ganz bevdlkert geschildert wird. Kicht ein einziger 
Historiker berichtet iiber die Einwanderung der Slaven nach BQhmen aus einem 
a&dem Lande. Waren nun die Slaven im 5 und 6. Jahrhunderte und zwar 
hochst zahlreich mit dem Y erschwinden der markomanischen Herrscher gleichzei- 
tígda T- eine Thatsache, die bei den Zeugnissen des Jomandes, Procopius und 
anderer Historiker nicht bezweifelt werden kann — so mussén sie auéh> 



287 

schon friiher da geweden seiň, obschon die Geschicbtsohreiber ihrer nicht erwáh- 
nen, und 8ie waren somit das Urvolk Bohmens. 

Bdhmen hať bis heutigen Tags die bohmische Sprache als Landes- 
sprache. Wirď gleich neben derselben auch deutsch gesprochen, so haben wir 
doch keine aus der deutschen und slavischen gemischte Sprache, wie 
deren in Italien, Frankreich, Spanien, England u. s. w. bestehen. Daraús folgt, 
dass die Slaven in Bobmen im 5. oder 6. Jahrhunderte zu kelnem deutschen 
Urvoike eingewandert sind, weil sich sonst nothwendigerweise eine gemischte 
Sprache hatte bilden miissen. 

Seit dem Einzuge der Bojer bis zu dem von den Geschichtschreibern 
bemerkten Auftreten der Slaven in Bohmen sind beinahe 1000 Jahre ver- 
flossen. In dieser langěn Zeit miišsen doch die Bewohner den Bergen und 
Flíissen Namen in der Landessprache gegeben haben. Man nenne mir aber 
auch nur einen, bei unseren áltesten Geschichtschreibern vorkommenden nicht 
slavischen Fluss-, Orts-, Berg- oder Waldnamen. Waren also die Slaven 
nicht die Ureinwohner Bohmens? 

Unvemunftig ware es, anzunehmen, dass die im 5. u. 6. Jahrhunderte 
geschichtlich in Bdhmen auftretenden Slaven die friiheren deutschen Be- 
wohner aus dem Lande verdrángt hatten. Es liegt im Interesse eines mít dem 
Schwerte in der Hand einwandemden erobernden Volkes, die Landesbevdlke- 
rung zu unterjochen und sie dienstbar zu machen, aber es ware gegen sein 
Interesse, sie zu vertilgen oder zu vertreiben. Die Lebensexistenz, die Be- 
quemlichkeit des erobernden Yolkes ware dabei zu sehr gefáhrdet. Nur eine 
schnelle Vertreibung oder Vertilgung der Landeseinwohner konnte zuř 
Folge haben, dass die von ihnen eingefiihrten Lokalitátsbenennungen ver- 
schwinden und neue Namen in der Sprache der Eingewanderten an ihre 
Stelle treten. Denn selbst bei einer allmáligen Auswanderung der alten Bevol- 
kerung míissten die neuen Ankdmmlinge die Lokalitátsbenennungen in der 
friiheren Landesprache, áltenfalls mit geringer Modifícirung, beibehalten. 

Jede Nation, die in ein Land einwandert, muss friiher andeiswo ihre 
Wohnsitze gehab.t haben. Das 5 und 6. Jahrhundert, in welches die Ein- 
wanderung der Slaven nach Bdhmen gesetzt zu werden pflegt, ist keine so 
finstere historische Zeit, wo die Fackel der rdmischen und griechischen Ge* 
schichtschreiber, insbesondere uber die wichtigsten politischen Begebenheiten in 
dem markomanischen Lande Bdhmen, nicht schon géleuohtet hátte. Wie kommt 
es also, dass iiber die friiheren Wohnsitze der bdhmischen Slaven ein 8o 
iindurchdringUches Dunkel herrscht? Und dennoch ist unter den neuern Ge- 
schichtsforschern iiber die Abstammung und die friiheren Wohnsitze der Slaven 
eine solche Yerschiedenheit, dass man hieraus den Schluss ziehen muss: es 
haben uns darůber die gleichzeitigen Schriftsteller keine Nachnchten hinterlas* 
sen. Da nun Slaven in so g^osser Ausdehnung in Europa sind, so kdnnen wir, 
wie Surowiecki und Šafařík sagt, den XJrsprung und die Urwohnsitze der* 
selben nur in ihnen selbst, auf ihrem eigenen Grund und Boden 
Buohen, das heisst, wir mússen sie als Urvolk in ihrem jetzlgen 
und mehreren andern Wohnsitzen, in welchen sie allmálig germanisitt 
worden sind, anerken&en. 



288 

21. TadeáS Balharin. (r. i837)i). 

Že Slované byli již v Marobudově družstvu národů proti Říma- 
nům, a že spoht přičinili k troskotání západní říše Římské. 

Z jeho spisu: Poccifl Bi> HCT0pH4ecK0ii[i> , CTaTHCTH4ecK0ii[i>y reorpa- 
«H4ecK0ii[i> H jiHTepaTypHOMi> OTHomeHÍflxi>. V Petrohrade 1837. DiL I. 

Sir. 160 a 176. 

v 

První družstvo národů proti Římu zřídil Ariovist a po něm Marobud. 
Marobud přiměl také některé jiné národy krom Němců v severovýchodní Ger- 
manii k tomu*), aby k jeho spolku přistoupili. Tito národové byli Slované a 
Litvané, toliko pod jinými jmény tehda známí, proěež za pravé pokládati lze, 
že Slované již toho ěasu, když se zřídilo družstvoMarkomanské, aneb 
jak historikové praví, říše Markomanská, ponejprv na jevišti obecné ěinnosti 
se objevili! Oboje toto družstvo bjdo toliko defensivní, pozdější však družstva 
Alemannů, Svevů, Franků, Gotů, Hunů a Avarů byla ofensivní '). — Hlavní 
síla družstva gótského proti říši Římské skládala se ze Slovanů. — 

Ačkoli mnozí spisovatelé jsou jiného mínění, jsme nicméně tím jisti. Že 
nebylo žádného tažení čili stěhování národů, nébrž národové všichni 
zdvihli se proti západní a východní říši Římské a vyslali na ni družiny z 
každého kmene, sami však se nevystehovalL Tyto družiny, táhnouce dlouho 
rozličnými zeměmi, konečně se usadily, a sesíUvše se potom skrze vystěhovalce, 
přišlé k nim ze své předešlé vlasti, s národy přemoženými se sloučily. — 
Všichni národové usedlí zůstali v předešlých stálých sídlech svých, a toliko 
kmenové někteří mezi sebou se smíchali. — 

v 

Ze Slované toho času, když Hunové, Obři čili Avarové a Bulhaři do je- 
jich zemí vtrhli, na počet byli ze všech národů nejhojnější, vychází z toho, že 
ve všech těch zemích má jazyk slovanský převahu. Po jazyku hunském, 
obrovském a bulharském není v těch zemích, kde tito národové vrchu moci 
dosáhli, ani památky, kdežto jazyk slovanský, po dnešní den buď jest v nich 
obecný, aneb se stálé památky jeho zachovaly v řeči obyvatelstva těch zemí a 
ve jménech řek, hor, vesnic, měst a okrŠlků. 

Protož jsou Slované, ač dějepisci naopak to vyličují, jeden z předních 
národů, kteří troskotali říši Kímskou. Se Slovany oné doby bylo to jako 
jest nyní s nimi v mocnářství Rakouském. I v tomto mocnářství jsou Slované 
národ nejmocnější, ačkoli, když v historii řeč jest o válkách a jiných činech 



^) Bulharin Tadeáš, nar. r. 1789 v Litvě, důstojník ve vojště polském, 
pak spisovatel polský a ruský, výtečný zvláště v románopisectví. Sepsal 
Dějiny ruské ve 4. dílech, r. 1837—39. Zemř. r. 1859. — ») Bulharin má Mar- 
komany a Marobuda za Kěmce. — ^) Rozdíl, vytknutý Bulharinem mezi 
družstvy národů defensivními a ofensivními zcela ze zakládá na národnosti; 
družstvo svevské (Ariovistovo) a markomanské (Marobudovo) co slovanské bylo 
defensivní, ostatní jmenovaná družstva (německá) byla ofensifni* 



289 

Rakouska, &e nepřipomínají, nébr£ jmenují se jediné ye statistice a geografii 
tu, kde se yySítají národové, z nichž toto mocnářství se skládá. Starodávná 
sláva jména slovanského od nevědomých analistů utla^na jest. 



22. Fr. J. Sláma. (R. i8d8) '). 

Žé Slované v Cechácli déle bydlejí nežli od V. století. 

Z jeho spisu: Obraz mindlosti starožitného města Prachatic. V Praze 1838. 

Str. 15 a 21. 

Není téměř poohybno, že Slované v krajině Prachatické a vůbec v 
Cechách mnohem dříve obývali, než naši i venkovní dějepisci potud za to 
měli. y Prachaticích byli obyvatelé snad již dávno před tím, nežli dle domnění 

v 

naiich historiků Cech v tyto kraje přišel; poněvadž pak k východu Vídeň 
(Viíidobona) a na západ Augsburk (Augusta Yindelicorum) od Římanů patrně 
z jedné a též příěiny byly vybudovány, kteréž oboje jméno na kmeny slovanské 
naráží, a poněvadž město Batava neb Pasov leželo ještě ve Vindelicku: tedy 
mám za tOý že již za ěasů římských v krajinách severních za těmito městy nej- 
více Slované bydleli. 

Nebudiž ukazováno k tomu, že Bojové, Markomané a Yindelici od 
Římanů vesměs za národy kmene germánského považováni byli; neníť zpráva 
Římanů o nich nad každou pochybnosť vznešená; Římané, neznajíce se do 
jazyků germánských, nemohli povědíti, kteří mezi jejich nepřáteli jsou Qer- 
mané a kteří Negermané, a přenášeli ěastěji, jak při povrchní známosti bývá, 
týž název na kmeny hranicemi 1 národností rozdílné ; louěili opět ěasto jeden a 
týž národ v rozliěné kmeny, majíce za to, že národové každou chvíli vlasť svou 
opouštěli, v jiné kraje snadno přecházeli, a jako to u našich podruhů a slouhů 
bývá, v nový příbytek a jinou ves se stěhovali. 

Ať pak tito dotěení národové skuteěně kmene německého byli a v 
Cechách opravdu bydleli, kdož můŽe dovésti, že vlasť naŠi, přistěhovavše se do 
ní, bohopustou a prázdnou nalezli, a stěhujíce se odtud, bohopustou i prázdnou 
opět ji zůstavili? Jsouce bojovní a těkaví, kde nalezli lid, kterým by se 
doplňovali a zásobu potrav, kterou by se udržovali, nepřipustímeli, že tu jen 
podružili, třebas jako vladaři mezi lidem zde již osazeným, že jeho mládeží 
ztrátu svéha mužstva nahrazovali a jeho mozoly, jako této země zvláštní 
osud chce, svůj hlad zaháněli? 

Zvláště pak co Markomanů se týká, jichž vůdce Marobud patrně 
jméno slovanské nese, kdož uvěří, máli se zvláštní národ jimi rozuměti a 
ne spíš mužové pohraniění (jako u některých řeckých dějepisců pod jménem 



^) Frant Sláma, nar. 16. května 1792 v Bojenicích, děkan v Bechyni, 
muž důmyslný a mnohostranně vzdělaný. Sepsal historii Praohatickou a ně- 

v 

která pojednání historická do Casop. Mus. a jiná do časopisů jiných. Zemř. 
5. srpna 1844. 

19 



290 

nCrales^ ne ylastní jifiéno, ale Srbeký král se lidi), 2e jfloaoe a Beyna tak 
slabí, že nepatméma kmena nepřátelskéma odolatí nemohouce^ Tlasi opooitSjiy 
tu T málo létech toa meroa se zmocní, že SYetovládná Boma od iasá Haní- 
bálových tak strachem se nezachvela, jako za yálek ma^omanských! A takové 
zmocnění (stalo se) t zemi pusté, na lid prázdné! A zas málo let, a titéž Marko- 
mané mocní mizejí v té zemi své, stopy ani známky po sobe nezůsta^vie, a 
hned celá země vSudy lidem jazyka slovanského posetá, jako by nový Deukalion 
slovanský, házeje kamení za hlavu, ne již lidi samé, nýbrž i dédiny, vsi a města 
byl tvořiti uměl! Tento pak nový lid vSude zdomácnělý, vSecky své vesmoe 
jmenovati umějící, jen to neví, že země jeho Bohemia, on pak sám Bo- 
hem se nazývá; ten lid sám neví a nezná jiného jména své země leě Čechy. 
Froé medle nezdomácnělo mezi přistěhovalými sem Slovany jméno Bohemia, 
viem cizozemcóm známé? Vždyť pak zdomoánelo jméno staré Hispania meai 
pozdějšími přistěhovalci Goty; zdomácnělo jméno staré Itálie u jejich 
nov^ich obyvatelů Longobardů ! Broě u nás vSeohno naopak? Nepochybné 
proto, pakli Bojové i Markomané skute&ně Němd byU, že ani ti ani oni v 
zemi tuto nikdy ani tak se nevkořénili, jako Tnrd v Řecku; a jakož ŘdLOvé 
vlasť svou, byť ji celý svět vnějií Tureckem neb Tnrkami nazýval, předoe jen 
Helenii aneb Řecko jmenují, tak též u nás kmenové slovanStí, áávno 
tu bydlivSe, dobře věděli o Čechách, ničehož ale nevěděli o Bohem iL 



23. F. ■• HOller. (R. i840). 

Že Slované od pradávna v Germanii obývali, že však tu nad 

nimi panovali němečtí Svevi '). 

Z jeho díla: Die deutschen Stamme. Berlin 1840. I, 178 ti. 207. 

Die suevischen Germanen. 

Die Sueven bestanden aus einer Beihe theils grdsserer theils kleinerer 
Vdlkerschaften, deren jede neben dem allgemeinen Namen noch einen beson- 
deren Namen fQhrte, durch den sich die einzelnen Stamme von einander unter- 
scbieden. Als ein Hauptunterschied zwischen diesen Sueven und den 
eigentlichen Germanen gibt sich sogleicb zu erkennen, dass die ersteren 
als weit m&chtigere oder doch als weit ausgedehntere Vdlkerschaften im 
Verhaltniss zu den letzteren erscheinen, wenn sle ihnen auch an Yolksmenge 
keíneswegs íiberlegen sein mocbten, und dass mehrere derselben sich immer zu 
einer grdsseren Yerbindung vereinigt haben. Ueberhaupt fiillt dieses Suevien 
auf der siidlicben und besonders dstlichen Seite von Qermanien einen bedeu- 
tend grbsseren Raum als das letztere selbst, und zwar auf einem Ge- 
biete, wo alle suevischen Vdlker spater nicht nur ganz spurlos 
verschwunden sind, sondern wo sich auch eine Einwanderung der 
nachmals dort hausenden slavisohen Bevdlkerung nlcht nach- 
weisen Iftsst. 



<) Viz námitky proti tomuto mínění v ělánku o Hermunduříoh. 



291 

Cftsars eigenthfimliche Sohilderung yon den Sueyen beweist, dass sie 
sioh in einem ganz andern geselligen und politischen Zustande befanden, als 
die eigentlichen Germanen. — 

Der hohe Rnhm, dessen sich die sueyischen Y51ker unter den Germa- 
nen besonders erfreuten, wiirde sich sehr sohwer erkláren lassen, wenn er nicht 
durch Waffenthaten und durch Eroberungen erworben ware und dies kann 
nicht auf Kosten ihrer Stammgenossen, sondern nur im Gebiete anderer Ydlker 
gesohehen sein. Vomehmlioh nach Osten hin fínden wir die Sueven ausgebreitet, 
und dort herrschten sie liber die V61ker slayischen Stammes von der Elbe bis 
zur Weichsel hin. Dass in diesen baltischen Gebieten einstmals germanišche 
V61ker wohnten, ist nach den Angaben der Alten nicht zu bezweifeln (?), aber 
eben so sicher i 8t es auch, dass die Germanen hier, in dem Hei- 
matslande der Slaven nicht die einzige Bey5lke*rung bildeten, son- 
dern dass die Masse der Bewohner aus Slaven bestand. Ja selbst 
mehr siiďwarts in Bdhmen und Mahren und in dem ostlichen 
Franken, mdchten die Slaven neben den dort vorkommenden gaUischen 
VSlkem (rozuměj Boje) die eigentlichen Urbewohner bilden. 

Denn merkwiirdig bleibt es immer, dass die Sueven im ostlichen imd 
siiddsiliohen Deutsehland norďwarts der Donau, geradeso weit verbreitet 
erscheinen, als nachmals nach der Ausscheidung (?) des deutschen Elements 
daselbst, die slavische Bevolkerung sich ausgebreitet hat. Dass darům die 
Sueven doch durchaus nicht fúr die Slaven selbst zu halten sind, wie man in 
neueren Zeiten geglaubt hat (Wersebe Ueber die Yolker des alten Deutsch- 
lands, S. 209), sondern nur fúr den dort die Herrschaft fílhrenden Krieger- 
stand, ergibt sich leicht von selbst (?).DasSchauspielywelche8 wir im Mittelalter 
in den Landern an der Elbe und Oder in Begríindung deutacher Marken 
auf slavischem Grund und Boden wieder fínden, das zeigt sich schon in der 
germanischen Urzeit in der erobemden Ausbreitung kriegerischer Gefolgschaften, 
die von allen germanischen Hauptstammen ausgegangen sein mogen, auf dem- 
selben Gebiete. 

Die lygischen und vandalisclien Sueven. 

Im Osten der untem Oder und der bdhmisch-schlesischen Gebirgsketten 
fínden wir bis zu den Karpathen ulid bis zur Weichsel hin eine ganze Reihe ger- 
manischer Ydlker suevischen Stanmies, welche nicht blos durch ihren Namen, 
sondern auch durch alle Yerháltnisse ihres Lebens darauf hindeuten, dass hier 
ein ganz anderes, dein eigentlichen Germanien ziemlich fremdes Geblet beginnt. 

In dieser grossen ostgermanischen Mark treten uns zwei Hauptnamen 
entgegen, die der Lygier und der Yandalen, von welchen der letztere (Tin- 
dilen) von der slavischen Bevolkerung entlehnt, der erstere aber selbst slavi- 
schen Ursprungs sein muss, obgleioh man darům diese lygisch-vandalischen 
YSlker nicht geradezu selbst fur Slaven halten darf, wie es von neueren Slavi- 
sten geschehen ist (Šafařík Ueber die Abkunft der Slaven, S. 72). Die Alten 
haben unter den Lygiem sich unstreitig ein germanisches, (d. i. deutsches) Yolk 
gedaoht. Dennoch muss man aber behaupten, dass die eigentlichen oder ur- 
spriinglichen Lygier ein slavisches Yolk waren, dessen echt slavisoher 

19* 



292 

Name auf die sie beherrsohenden Sueyen iibergegangen Í8t(?) und anter 
welchem sich die wenigen, die Herrscliaft fuhrenden sueyiBchen Gtefolgsohaften 
80 verloren, dass slavische Sitte und Yolksthúmlichkeit bei ihnen charakteris- 
tísch hervortraten. Das dem lygischen Namen zu Qrunde liegende Wort lug, 
welches auch im Altdeutschen in der Bedeutung Yon Wald oder Sumpf Yor- 
kommen solíte (? Adelung Aelteste G^eschichte der Deutsobeo, S. 229), ist im 
Slayisclien nocb jetzt aUgemein verbreitet und beisst Wiese oder Sumpf, und 
bildet eine geníigende Bezeichnung fíir dle slavische Bevdlkerung an der obem 
Oder und Welchsel yon dem schlesischen Gebirge an his zu den Karpathen. 

24. JabLab Grimm. (R. i848). 

O pradávném sousedství Slovanů a Němců. 

Z jeho spisu: Geschichte der deutschen Sprache. Leipzig, 1853. I, 119. 

In weit ansehnlicherer Breite und Ausdehnung (als die Lithauer), wie 
sie wenig andem auf dem Erdboden zu Theil ward, hat sich das slavische Yolk 
entfaltet, und bildet den sechsten Sprachstamm, dessen Denkmaler und Yer- 
zweígungen die reichste Ausbeute darreichei\. 

So spát Slaven in die Geschichte eingezeichnet sind (denn sie werdea 
zuerst bei Jomandes und Procop mit gothischen, bei den Annalisten hernách 
mit frankisohen Handeln verflochten), lásst das nahé Yerhaltniss ihrer Sprache 
zur deutschen und lithauischen gar nicht bezweifeln, dass sie ungefahr 
gleichzeitig mit diesen Nachbarn auf dem Platze waren und be- 
reits weite Strecken erfúllten. Eine so kráftige Masse kann weder 
spater auf einmal vorgeriickt sein, noch sich anders als in ge- 
machlicher Weise uberaus fruchtbar entfaltet haben. 

25. G. A. Stenzel. (R. i853) «). 

v 

Ze prvotní obyvatelé Slezska byli Slované. 

Z jeho spisu: Geschichte Schlesiens. Breslau 1853. S. 12. 

Die altesten Nachrichten iiber das Land und die Bewohner der Gegen- 
den, welche jetzt Schlesien heissen, verdanken wir den Rdmern und den 
spateren Griechen. Die Angaben der R5mer iiber diese Lander an der oberen 
Oder sind sehr unsicher. Die genauesten Untersuchungen ergeben, dass 
nach ihrer Ansícht das Land auf beiden Seiten der oberen Oder bis gegen 
dieWeichsel hin von einer grossen Y51kerschaft, den Lygiern oder Lugiern, 
bewohnt wurde, welche wieder in mehrere Ydlkerschaften zerfíelen. Nach dem 
Tacitus waren die Lygier Deutsche^) von dem grossen Stamme der Sueven, 
wasjedooh sehr zweifelhaft ist. Mit mehr Wahrscheinlichkeit darf man 



^) Gustav A. Stenzel nar. r. 1792, archivář a profesor historie na univer- 
sitě Yratislavské. Sepsal Dějiny slezské až do r. 1355 a jiné spisy a rozpravy 
historické a vydal Diplomatář slezský (r. 1832). Zemř. r. 1854. — «) Toho 
Tacitus nepraví, nébrž praví to novější vykladači Tacitovi. 



293 

annehmen, dass sie zu dem grossen slavischen Yolksstamme gehorten, 
der eich dstlich Bis nach Asien hin aosbreitete and erst seit derVdlker- 
wanderung unter dem Namen der Slaven, Slovenen oder auch Wenden 
nach und nach bekannt wurde. Der Grieche Ptolemaus, im zweiten Jahrhundert 
nach Ghristus, nennt als Bewohner unserer Gegend die Silinger und Korkon- 
ter als lygische Stamme. Yon den Ersteren scheint der Name der Schlesierzu 
stammen. EjrkonoS heisst aber noch jetzt slayisch das Riesengebirge. 

26. TíbLtor Jaeobi. (R. i856)'). 

v 

Ze Slované nejméně před 2000 léty bydleli na Dolním Labi. 

z jeho spisu: Slaven- und Teutschthum in cultur- und agrarhistorischen 
Studien zur Anschauung gebracht, besonders aus Ltineburg und Altenburg. 

Hannover 1866. S. 13 u. 14. 

Die altslavischen und sp'áteren Gaue des Wendlandes. 

Mir ist nichts von einer andem Gegend im ehemals slavischen Teutsch- 
land bewusst, an welcher auf gleich beschranktem Raume die altwendische 
Eintheilung des Landes in so grosser Žahl von kleinen Gauen slch nachweisen 
liesse, als in dem Mneburger Wendlande. •— Man nennt in diesem west-elbli- 
chen Bodiizenlfflide, in dem durch den hohen Heidriicken abgeschiedenen Theile, 
noch sechs kleinere Gaue, von welchen der Lemgow, Noring, Brdking und der 
Gau In den Heiden auf dem 5stliohen, der Drawen und Gain aber auf dem 
^yestlichen Ufer der Jetzel liegen. 

Durch die mir mitgetheilten Quellen bin ich in den Stand gesetzt 
worden, recht greifbar sowohl das, auch von den Altslaven befolgte Princip 
politisch-socialer Yerbánde wahrzunehmen, als den interessanten Umstand einer, 
mitunter ftusserst genauen Uebereinstimmung zwischen dem Inhalte der uralten 
Naturgaue und demjenigen der chrisUichen Kirchspiele. 

Durch derartige Wahrnehmungen wird man zu einer hohen Bewunde- 
rung des angewendeten Scharfsinnes und Tactes der alten Wenden in einer 
Zeit gezwungen, in welcher man dieses Volk einer derartigen, man darf sagen, 
wissenschaftlichen Geistesthatigkeit absolut fiir unfahig zu halten pflegt Denn 
welche Yorstellung ware wohl nach der Meinung des gebildeten (!) Publi- 
cums unserer Zeit zu barbarisch, um sie nicht auf die mindestensvor 
2000 Jahren an der Unter-Elbe lebenden Slaven anzu wenden? Nach dem 
Totaleindrucke, welcher mir durch detaillirtes Studium der slavischen 
Niederlassungen geworden ist, kann ich denjenigen nur beistimmen, welche 
der Meinung sind, dass die Slaven vor unbestimmter, langer Zeit das 
dortige Land als ein schon sehr civilisirtes Yolk zuerst ange- 
baut haben. Auf welches der am Boden haftenden, demselben gewisser- 
massen als heraldische Urkunden eingegrabenen Monumente ihrer Cultur man 
auch blicken mag: auf Landeintheilung in Gaue, wesentlioh ganz gleiche Form 
der D6rfer, Flureneintheilung, Yertheidigungswerke, Ortsnamen, — AUes tr&gt 



') Yiktor Jaeobi jest profesor národní ekonomie na universitě Lipské. 



294 

den Stempel einer, wie aiis einem Giisse hervorgegangenen meisterhaft den Nagel 
auf den Ropf treffenden E^inrichtungskonst. AUes ist von jener geiffWoIleii Ein- 
fachheit und Zweckmassigkeit durchdningen, welche niohts UeberflOssigeB 
schafft und nichts Nothwendiges vergiesst. In diesem Sinne nenne ioh das, fur 
die Fremde so hochst obscure Lilneburger Wendland einen klassischen Stoff zu 
wissenschaítlichen Studlen. 

29. IiodTilL átoreh. (R. i858). 

O Homolanech co dávných obyvatelích v Horních Francích. 

Z jeho popisu : Die Mistelgauer vulgo Hummeln in Oberfranken. Y časopise 

Gartenlaube. Jahrg. 1868. S. 260. *) 

Westlich von der Altstadt Bayreuth (ein kleines Dorf, eine halbe 
Stunde westlich von der Stadt Bayreulh) bel dem "Weiler Geigenreuth am 
Mistelbache ist das Thor in eine kleine seltsame, abgeschlossene, von maleri- 
schen Berghohen umgúrtete Welt, ein reitzendes Stiickohen Erde, etwa eine 
Quadratmeile groes, mit Bewohnem eigenthumlicher Art, die sich Hummeln 
nennen. — Die Hummeln sind ein hartkopfíges, wildes Yolkchen, dass sich 
ganz abschloss und auf sich selbst zurůokzog, nur anter einander heirathete, nie 
den Mistelgau verliess und mit storrischer Zahheit an Kleidung, Sitte und Ge- 
brauch der Yáter hielt, so dass sie wegen dieser Eigenthumlichkeit bei den 
ůbrigen Oberfranken gleichsam in Yerruf waren und Jedermann bei Gelegen- 
heit auf sie schlug. 

Alle oberfrankische Bauemtracht ist malerisch. Am klcidsamsten ist die 
blaue Jacke der jungen Burschen mit der Doppelreihe runder blanker Zinn- 
knopfe. Der Menschenschlag ist meist klein und nicht von besonderem Ansehen. 
Man sieht ihm sogleich die slavische Abstammung am dunkeln, dúnnen Haar, 
an dem breiten Gesicht mit den hervorstehenden Backenknochen, an der dun- 
keln, fast krankhaften Farbe und an der untersetzten, nioht eben schon ge- 
bauten Gestalt an. Es steht jetzt historisch urkundlich fest, was man friiher 
bestreiten wollte, dass die Bevolkerung von ganz Oberfranken slavischen Ur- 
sprungs ist. Eine grosse Anzahl Ortsnamen, Sitten und Gebrauche hatten es 
schon beweisen konnen. Aber man wollte die Leute durchaus zu Nachkommen 
der alten Deutschen machen, als ob das Deutschthum nicht eben so viel Ehre 
davon hábe, sie sich zu eigen gemacht zu haben I — Der Hummelbauer ist 
meist kleiner, untersetzter Statur, und noch weit schárfer, als bei seinen Naoh- 
bam tritt der slavische Typus in ihm hervor; die ihm eigenthiimliche Yolks- 
tracht besteht bei dem mánnlichen Geschlechte aus einem dunkeln kurzen 
Rocke mit merkwiirdig hoher Taille und ohne Knopíe, der meist offen steht 
und so den bunten práchtigen -Brustfleck und den kiinstlich und gesohmackvoU 
gesteppten schwarzledernen Hosentrager sehen lásst. Der Stoff des Rockes ist 
schwarzes und hellgríines Tuch, jenes als Hauptbestandtheil, dieses als Unter- 



^) Y témž časopise na r. 1858, str. 641, podal L. Štorch rozpravu o 
slovanských zahradnicích v Bamberku. 



295 

futter, beides Erzeagnies des Haoses. Die selbstgeziichtete SchafwoUe kardátscht, 
farbt und spinnt die Bftuerin, webt der Bauer. Dieses kurze, knappe Kleidungs- 
Btuok heisst das ,,Hummelr5ck]ein*'. Doch hat jeder Bauer noch einen langen 
Book Ton demselben' Zeuge — den Eirchenrock. — Nicht minder eigenth&n- 
lich und pittoresk ist die Traoht des weiblichen Gfóschleohtes. Zum Eirohen- 
gange setzen viele Fraueu ein weisses Tuch auf den Kopf und werfen ein 
zweites Tuch desselben Stoffes und dérselben Farbe iiber die Schultem, dessen 
beide Zipfel sie yom mit den Handen zusammenhalten. Diese beiden weissen 
Schleiertucher unď die Art, wie sie getragen werden, sind ein áohter Rest ihres 
Sla^enthums und finden sich geradeso bei den slovakischen Frauen in Oberun- 
gam. Statt des Begenschinns fuhren sie, ebenfalls wie die Slovakinen, grosse 
weisse Begentficher, welche in der Mitte einen drei Finger breiten rothen Streif 
haben (dieser ist deutsche Zugabe), und bei Gtangen iiber Land uber den Řiioken 
gelegt und yom zusammengebunden werden. 

Das Hummelland oder der Mistelgau, d. h. der ganze Grund des Mistel- 
baches umfasst 24 D5rfer nebst einer nicht geiingen Anzahl einzelner H3fe und 
Mflhlen. Die grdssten und schdnsten sind Mistelbach, Mistelgau, Gestres und 
Glashútten. — Die Mistel entspringt aus einer Menge Quellen auf der ndrd- 
lichen Seite zweier Bergžuge, deren westlicher der Yoltbaoher und dstlicher der 
linderhardter Forst heisst. An der sddliohen Spitze des letzteren entspringt der 
rothe Main, in wetehem sich die Mistel bei Bayreuth ergiesst. An der Siidseite 
des ersteren beginnt die hochromantische frankische Schweiz. — Daraus er- 
hellt, dass das Hummelland ein anmuthiges Hiigelland ist (tedy krajina 
homoloyitá). 

Die Banart der Hauser in den Hummelddrfem ist acht slavisoh. Diesel- 
ben steil abfallenden, nur auf Balken aufgel^ften Strohdacher, dieselben auf- 
fallend kleinen Fenster, dieselbe Málerei an den Thoren und in den Fenster- 
vertieřungen, dieselbe innere Einriohtung findet sioh bei dem slavischen Urvolk, 
dem Prototyp aller Slaven, den Slovaken. Der Name Hummeln ist sehr wahr- 
scheinlich ein yerstummeltes und gewaltsam deutsch gemachtes slavisches Wort, 
ein Eigenname dieses yereinzelten Yolkszweiges, welcher vomHauptstammelos- 
gerissen und in diesen erdumsohlossenen Erdwinkel geschleudert (?), gleich den 
mit ihm dérselben Abkunft sich erfreuenden Altenburgem, Egerem, Halloren 
und thuringisohen Slaven, die Muttersprache verlemte, von Deutschland aber 
nur die Spraohe annahm, dagegen mit slavisoher Zahigkeit an Sitte und Ge- 
brauch und an der Nationalkleidung, die mit der der Altenburger Bauem die 
charakteristisohen Grundzíige gemein hat, festhielt, und ebenso an seinem slavi- 
schen Yolksnamen. Einem gelehrten Slaven diirfte es nicht schwer fallen, den 
ahnlich klingenden wahren Namen zu entdeoken.*' 

Na str. 308—318 popisuje Štorch svadby, posvícení a tance Homolanů a 
porovnává je opět se Slováky, v jichž zemi byl; konSí pak těmito slovy: i,Von 
ihrer Abstammung wissen die Hummďn nichts; auch hat sich kein historisches 
Document, ja nicht einmal éine Andeutung erhalten, wann sie ihren jetzigen 
Wohnsitz eingenommen haben.'' 



296 

28. A. Peez. (R. i859 *). 

O starodávné osadé slovanské v západních Němcích. 

Z 'V^estennannora letopisu : Jahrbuoh der iUustrirten deutschen Monatehefte. 

Braunschweig 1859. S. 64. 

Wenn man auf der grossen Landstrasse von Limburg nach Siegen all- 
malig auf die Hochterasse des Westerwaldes emporgestiegen und an der breiten 
Bazaltkuppe des Salzburger Kopfes rechts yorbeigekommen ist, gelangt man 
unweit der "Wasserscheide zu einigen Hausern, welche sich um eine Kirche 
(Neukirch schon im Jahre 1251 genannt) angesiedelt haben. 

Dort liegen an der nordlichen Abdachung des Westerwaldes 4 prenssische 
Ortschaften: Ober- und Nieder-Dresselndorf, Liitzeln und Holzhausen, 
die von einem VSlkchen bewohnt sind, das sich in auffallender "Weise von 
allen eeinen Nachbam unterscheidet. Ihre Gegend heisst der Hickengrund, 
sie selber werden die Hicken genannt. 

Sie dťirften wahrscheinlich slavischen TJrsprungs sein, wie die Bewohner 
des Dorfes Posemuggel in Baden, dessen Name unzweifelhaft slavisch ist 
und an das bShmische Podmokli (am Fusse des Todtenhíigels) erinnert. 

Die Tracht der Hickenweiber hat grosse Aehnlichkeit mit jener in 
einem Seltentheile des Tagliamento im venetianisch-friaulischen Kiistenland in 
der Gegend von Resia und Stolvizza, wo mich eine ganz ahnliche Kleidung 
iiberraschte. 

Ein Nachklang altslavischer Anschauung liegt im Abscheu der Hicken 
vor einer zweiten Verheirathung der Frauen (wie dies der heilige Bonifaz in 
einem seiner Briefe von der Tréue einer wendischen Frau gegen ihren Mann 
berichtet, die sich in denselben Scheiterhaufen stiirzte, welcher die Leiche 
ihres Gatten in Asche verwandelte). 

Die Bauart der Háuser im Westerwald traf ich in Erain wieder und 
sonst nur gleichsam als Verbindungsglied zwischen beiden in der Gegend von 
Coburg. Bemerkenswerth sind noch die Pferdskopfe auf dem Dachfírst, welche 
in vergangllchem Stoif geschnitzt, oft verwittert, aber mit treuer Anhanglich- 
keit immer wieder emeut, uns anmuthen, wie ein Gruss aus einer zweitausend- 
j&hrigen Vergangenheit. — 

Zur Zeit des heiligen Bonifacius lebten Slaven in der Gegend von Fulda 
(Sueven), und auch noch in spáteren Urkunden werden sie dort genannt Beach- 
tet man aber den Menschenschlag, der heute noch dort wobnt, so werden auch 
jetzt noch einzelne Fingerzeige auf slavische Abstammung nicht fehlen. In die- 
ser Beziehung war mir immer die Aeusserung eines Oekonomen merkwiirdig, 
welcher lange in B5hmen gelebt und dann in der Nahé Frankfurts sich an- 
siedelte, wo bekanntlich viele Taglohner aus Fulda bei landwirthschaftlichen 
Arbeiten verwendet werden. Ohne auf dem Wege der Theorie von slavischen 
Ansledlungen bei Fulda gehort zu haben, fiel ihm immer die grosse Aehnlich- 



>) Tento élánek na óesko vyložený vytištěn jest ve Světozoru Vídenském 
na r. 1859, str. 865. 



297 

keit der Fuldaer Arbeiter mit cechischen im Typus und Charakter so sehr 
auf, dass er daraus auf die ostliche Abstammung der Bewohner Fulda*8 einen 
sehr wohl begrfindeten Schlues zog. So dauerhaft sind die ursprůngllchen 
Stammziige und so vermag oft ein klarer Blick aus der Nátur der Sache za er- 
kennen, was sonst des Gelehrten múhsame Forschung erst nach langer Anstren- 
gung zu entrathseln weiss. Ab^r Folda ist nur eine jener yielen in Dentschland 
noch nachweisbaren eingesprengten (?) Colonien des Slaventhums. — Im Nor* 
den drangen sie von jenseits der Elbe bis nach Hannover und Oldenburg 
vor, wie sich auch in Holstein dergleichen Spořen nachweisen lassen. So halten 
wir z. B. die Bewohner der Dorfer um G5ttingen fúr slavischen Ursprungs; die 
Namen der Ddrfer, einzelne Sitten, der Typus erinnern uns au£s Lebhafteste an 
den Osten. (Dále připomíná Slovany v Pustřickém údolí v Tyrolsku, v údolí 
Salickém, Pinzgaoském, v Bavořích, na Sále v Dobré Hoře, a ve Wiirzburska). 
Sogar Wúrzburg, wie auch Kissingen (Chyžice) an der frankisohen Saale 
scheinen urspriinglich slavische Niederlassungen gewesen zu sein; eine Yiertel- 
stunde von Kissingen westlich liegt das Dorf Garitz und neben demselben die 
Wiese genannt Polisch, — Namen, die unverkennbar slavisch sind. 

So treffen wir bis weit in unserem Westen herein die Spuren jenes weit- 
verbreiteten Yolksstammes, dessen Yerbindungen und Mischungen mit unserer 
Nation uralt und zahlreich sind. Diese Spuren des Slaventhums sind bald 
mehr, bald minder deutlich; bald fínden sie sich uber einen ganzen Landstrich 
ausgegossen und geben dann demselben in der Regel ein zwar nicht sehr ern- 
stes, aber durchaus nicht unangenehmes, sinnlich frlsches Geprage; bald auch 
sind es einzelne Punkte, Ortschaften oder Thaler, welche im strenggefíigten 
Ackerbauleben der Yorzeit sich konservirten und meistens noch durch eine ge- 
wisse Getrenntheit und Abgeschiedenheit von ihrer Umgebung ihren fremdarti- 
gen Ursprung auch den oberfláchlichern Beobochtern beweisen. Zu dieser 
letztem Art slavischer Abstammung scheinen unsere Hicken zu gehoren, deren 
Wohnsitz von Fulda, wo eine bedeutende slavische Colonie nachgewiesen ist, 
kaum 18 bis 20 Stunden entfemt ist 

29. J. Iiandan. (R. i862) i) 

v 

Ze Duřinky jsou od doby předhistorické země slovanská. 

Z jeho pojednání: Der Bauemhof in Thuríngen und zwisohen der Saale und 

Schlesien. Y éasopise: Correspondenz-Blatt des Gesammt-Yereins der deutsohen 

Geschichts- und Alterthumsvereine. Beilage. Januar 1862. 

Die Anlage der Ddrfer und die Bauweise der Bauernh3fe 
ist in Thúringen und weiter gegen Osten bis zur Lausitz von der 
im westlichen Deutschland wesentlich verschieden. Die Ddrfer 
haben vorwaltend eine baldmehr bald minder scharf ausgeprágte rundě Form. 



^) Jiří Landau, nar. 26. řijna 1807 v Kaselu, ředitel státního archivu 
tamtéž. Yýteóný dějezpytec. Sepsal: Gteschichte der hessischen Burgen (r. 18d2), 
Die Ritterschaften in Hessen (r. 1842), Beschreibung der wíisten Ortschaften in 



298 

Indem die einzelnen Hofraitben sic^ fest aneinander sohliessen, gewinnt das 
Q«nze eine facherartige Gestalt Ein solohes Dorf hat nor einen Zugang und 
die Einfahrten der Hofe gehen sammtlich auf den innem offenen Baum des 
Dorfes aus, der meist mit Qras bewachsen ist. In der Mitte dieses Baumes fin- 
det man in der Regel einen kleinen von Weiden u. s. w. beschatteten Teich, 
zuweilen auch die Dorfkirche. Wie im Innem ^des Dorfes die rundě Gestalt 
sich za erkennen gibt, in der gleichen Weise schliessen sich auch die hinter 
den Hdfen liegenden G&rten ab und die dieseiben vom Felde scheidenden 
Heeken bilden nicht selten einen das ganze Dorf umschliessenden undurch- 
dringlichen Hagen. 

Diese Doríform fíndet sich durch ganz Thůringen vorwaltend. Blos aus 
dem Grossherzogthume Sachsen-Weimar konnten an hundert solche Dorfer ge- 
nannt werden. Die meisten liegen im Amte Neustadt-Burgwitz, Buchá, Dau- 
mitzsch, Ejr51pa, Kleina (1074 Klinowe), Meilitz, Molbitz, Laskau, ZwalkaUi 
Strčsswitz, Tischendorf, Quaschwitz, Weiningenrauma u. a. 

Das Ergebniss meiner Forsohung spricht sich in der als unzweifelhaft 
festgestellten Thatsache aus, dass in Thiiringen, in dem Ltande der Sorben zwi- 
sohen Saale und Elbe und in der Lausitz sowohl in der Dorfanlage, als in der 
Anlage des Bauernhofes eine, im Ganzen betrachtet, voUstandige Uebereinstim- 
mung sich darbietet, und dass, fassen wir nur die Bauweise ins Auge, das 
ganze bezeiohnete Gebiet als eine von sammtlichen Nachbam untersohiedene 
Einheit sich darstellt. 

Nach den bis jetzt gewonnenen Erfahrungen haben wir demnach in áhn- 
lioher Weise darin das Gesammtgebiet ein es grossen Volkes anzuerkennen, wie 
das z. B. auch bei dem ursprúnglioh in drei Stammen geschiedenen Saohsen* 
volke der Fall ist. Den westlichen Theil bildet das Land der Thůringer, der 
alten Hermunduren, im Osten liegt die Lausitz, das Land der Milzienen, und 
zwischen beiden das Land der Dalaminzer. Die slavische Yolkertafel nennt das 
Yolk zwischen der Saale und Elbe Talaminci, die Milziener aber Surbi. Ein- 
hard nennt auch die ersten Sorabi Slavi, und noch im J. 1136 findet sich ost-' 
lich der Saale der Name Swurbeland. Beide Volker sind demnach eines Stam- 
mes, wofur auch die vollige Uebereinstimmung ihres Anbaues zeigt, und da 
dasselbe auch mit dem thúringischen Anbau der Fall ist, so weisst dless darauf 
hin, auch die ^Iteste Bevolkerung Thiiringens ebenwohl diesem Yolksstamme 
anzuschliessen. 

Allerdings kennen wir bis jetzt Thíiringen als ein von jeher deutsches 
Land, und auch das weiter dstlich so wie das nordlicher liegende und bis zu 
den Meereskiisten sich ausdehnende Land ist bisher stets als ursprunglich deut- 
scher Boden betrachtet worden. 

Die Ergebnisse meiner bisherigen Untersuchung stehen also damit im 
offensten Widerstreite. Dasselbe scheint indess auch mit den Berichten der 
FaD zu sein, die uns Tacitus gibt, denn nach diesem war nicht nur Thíiringen 
von einem suevischen Stamme bewohnt, sondem auch nordwarts bis zur Ost- 



Kurhessen (r. 1848), Die Territorien in Bezug auf ihre Bildung und Entwick- 
Inng (r. 1854) a j. Zemř. v únoru r« 1865. 



299 

see, dle deeshalb auch das suevische Meer genannt wurde, sassen Sueven und 
bis zur Weichsel reichte das damalige Gennanien. 

Der Widerspruoh mit den lotzteren Angaben ist aber nur soheinbar. 
Nicht mit diesen Berichten des romischen Gesohichtschreibers selbst ftihle ioh 
mich im Widerspruche, ich lasse yielmehr deren Glaubwúrdigkeit unangetastet, 
und nur der Art und Weise, wie man dieselben seither aufge- 
fasst hat, kann ich nicht nur nicht beistimmen, sondám muss sie geradezu 
bekampfen. 

Indem ich damit einer weit verbreiteten Anschauung gegentiber třete, 
welche den bedeutendsten Einíluss auf dle Gestaltung der altesten Geschiohte 
hat, wird man mit Recht eine nahere Begrúndung meiner abweiohenden Auf- 
fassung fordem, und ich will deshalb dieser Forderung zu geniigen yersuohen. 

Da, wo nach Tftcitus im Osten Germanen (Sueven) wohnten, fínden wir 
in spateren Zeiten slavische Yolksstamme und von jenen zeigen sich kaum 
noch Spuren. Es drángt sich natiirlich hiebei die Frage auf, wie und in welcher 
Weise dieser Wechsel zu erkláren sei? Man glaubte die Losung dieser Frage 
durch die einfache Annahme einer Ueberwaltigung der Germanen erreicht zu 
haben. Die Slaven, so lehrte man, sind von Osten vorgedrungen, haben die G^- 
manen besiegt und sie gezwungen, weiter gegen Westen zu ziehen, und sioh 
darauf in deren Sitzen niedergelassen. 

Als man spater fůhlte, dass diess nicht ohne gewaltige und lange 
dauemde Kampfe m5glich geworden wáre, und man einsah, dass wenn solche 
stattgefunden, sich nicht annehmen lasse, dass diese der Geschichte hatten ganz- 
lich unbekannt bleiben konnen, suchte man eine andere Erklarung. Da von 
solchen Kampfen nirgends eine Spur sichtbar war, solíte nun der Wechsel in 
Medlicher Weise geschehen sein. Man liess die Germanen immer weiter gegen 
Westen vordringen, also ihre Sitze raumen, und in diese entvdlkerten Gebiete 
die Slaven nachschieben und dieselben einnehmen. 

Es ist diese Erklamng die gewohnliche, und selbst die slavisohen Ge- 
schichtschreiber haben sich derselben gánzllch angeschlossen. 

Dessen ungeachtet erscheint auch diese Erklarung nicht stichh&l- 
tiger, wie die erste. Beide widersprechen, so allgemein hingestellt, in 
gleicher Weise der Nátur der Dinge, dem LeJi)en der V5lker und iibeř- 
haupt den Erfahrungen, welche die Geschichte uns darbietei 

Ein solches ganzliches Yerlassen eines Landes, eine solche vdl« 
lige Ráumung kann nur unter ganz besonderen Umst&nden vorkommen und 
durch ganz aussergewohnliche Ursachen veranlasst werden. Ein Beispiel sol- 
cher Art erzahlt uns Casar von den Helvetiern. Doch auch da fr&gt es sioh, 
ob wir diesen Berícht im wdrtlichsten Sinne zu verstehen haben. 

Selbst der Nomade hat sein Weidegebiet, das er als sein Eigen betrach- 
tet und mit Blut und Leben vertheidigt. Bei ackerbautreibenden Vdlkern, also 
Ydlkem mit festen Ansitzen, und das waren ja auch die Bewohner des 9fit- 
lichen Deutschlands, muss dies selbstverstandlich in noch h5herem Grade der 
Fall sein. Solche Vdlker hángen fest an ihrem heimischen Boden, denn dieser 
umfasst ihre Hábe, ist die nahrende Quelle ihres Lebens und die Bedingung 
ihres Daeeins. — Wird ein solches Yolk ton eíaem andem uzitQrwoirfBDf danq 



300 

wird 68 keineswegs vertrieben, es bleibt vielmehr auf seiner Scholle, verliert 
aber seine Selbststándigkeit, und wird, je nach der Gestaltung der Yerhaltnisse, 
in bald h5herem, bald geringerem Grade dem Sieger dienstbar. 

Dále dovozuje J. Landau, že Slované za doby Tacitovy byli obyvatelé 
Dařinek a východní části Gfórmanie, Že ale Svevi, dle jeho mineni Němci, nad 
nimi tam panovali. Načež píše na str. 18. takto: 

Tacitas nennt die Bewohner des spáteren Thoringens und Ostfirankens 
Hermunduren und bezeichnet dieselben als Sueven, demnach als ein dem- 
selben Stamme entsprossenes Yolk, welchem auch die Chatten (?) angehdrten. 
Es waren also zweifellos Germanen. 

Meine oben gegebene Darstellung zeigt nun aber, dass schon die Dorf- 
anlage in Thiiringen nicht altgermanisch ist (t j. německého spůsobu). In dem 
altgermanischen Dorfe liegen die Hdfe zerstreut, ohne Ordnung, und zwar noch 
heute 80, wie sie schon Tacitus schildert; inThfiringen ergibt sich dagegen eine 
vorwaltend regelmássige Form. Der thiiringische Anbau ist vollkommen dem- 
jenigen entsprechend, welchen wir auch auf unzweifelhaft ehedem slavische^ 
Boden fínden. Dieser Anbau ist aber der ursprungliche, welcher dem Lande 
bei der ersten festen Colonisation gegeben wurde, und wir mOssen in Folge 
dessen nicht nur die Lander, welche Thuringen gegen Norden, 
Sfiden und Osten begranzen, sondern auch Thuringen selbst als 
znerst von Slaven angebaut anerkennen, wir mussen anerkennen, dass 
die erste sesshafte Bev3lkerung dieser Lander dem grossen Yolke der Slaven 
angehdrt hábe. 

Dass ich mit eineř solchen AuíTassung allen seitheiigen Anschauungen 
scharf entgegentrete, schreckt mich nicht zuriick. Geniigte jene Uebereinstim- 
mung in Bau und Anlage auch schon fiir die Sicherung meiner Annahme, so 
sind es doch keineswegs diese Thatsachen allein, auf welche ich mich stutzě, es 
sind auch noch andere Grúnde vorhanden, welche diesen noch heute zu uns 
redenden Zeugnissen zur Seite treten. 

Worauf ich zunachst hinweise, ist: 

1. Die Thatsache, dass nach den uns erhaltenen urkundlichen Zeugnis- 
sen durch ganz Thuringen noch inspáter Zeit eine zahlreiche 
slavische Bevolkerung vorhanden war. 

In dem Yerzeichnisse der unter Lullus fůr die Abtei Hersfeld erworbe- 
nen Gíiter werden eine Anzahl thíiringischer Orte als ausschliesslich von Slaven 

bewohnt aufgefuhrt So heisst es villam — Biscofeshuaun (Bischhausen) et 
Buni ibi hubě XXX et manent Selavi. Weiter: In MulnhHsun (MUhlhausen) 
et Bemidi (Remda) et Rudolfestatt hubě VII et Selavi manent in ittis ete, 

In áhnlicher Weise zeigen die fuldischen Giiterregister eine mit Franken 
untermischte Bevolkerung in zahlreichen Orten des siidwestlichen Thuringens 
und sogar links der Werra. In dem Gebiete von einem der Orte Suhl (Sulaha) 
finden wir 45 slavische Familien, zu Salzungen 24, in der Mark Lupnitz 78, im 
Gtebiete von Hain 120, zu Sdmmem 13; zu Bissingen 28, zu Yargula 22, zu 
Sch5nerst&dt 13, zu Langensalza 13, zu Soden an der Werra 2, zu Ejreuz- 
burg 5, im Gebiete von Gerstungen 173, im Gerioht Heringen 43, zu Stadt- 
feld 12, zu Goldbach 5, zu Reiclienbaoh 30, zu Abterode 53. £Hne IJrkunde 



301 

von 937 nennt zu Frohse an der Elbe 15 slavische Familien and die Stadt 
Kalbe als ganz von Slaben bewohnt. In demselben Jahre werden auoh 16 sla- 
vische Familien zu Grimsleben und 12 zu Schmdn genannt. Das Stift Magde- 
burg erwarb im J. 939 in Nordthúringen zu Frohse 26, zu Pretulltse 8, zu 
Trumpsitze 20 und zu Fridumeresleba 56 familias Sela vorům, 

Im J. 961 gab Kaiser Otto dem Stifte Magdeburg: illa decimatione^ 
exeepta quae episeopo Halherstad usque hoc data eat, omnem altera/m deci- 
mationemj guam Teutoni el Slavi ad eandem urbem Magdeburg per tú 
nenteSf peraolvere debent^ necnon etiam omnium Theutonicorum vel 8la' 
vorům decimam ad eivitaiem Froaa pertinentium, et Ulam, quam Teuto^ 
nici et 8 1 av i peraolvere debent ad civitatem Ba/rbie pertinentemy et Ulam 
deeimationem Theutonicorum et 8lavorum ad Ulam civitatem, quae 
dicitur Calva, pertinentium, illa decima exeepta^ quae uaque huc in prae* 
fatia locia finibuaque iflorum Magdeburgo burgoioarde et Froaeri burgo- 
toarde, Barburgeri burgowa/rde, Oalveri Burgotearde, reliquam omnem 
deeimationem prefatorum locorum, aieut Wilhehnua, Moguntinentaia eecleaie 
epiaeopua, in noatra praeaeniia — deierminavit. 

Eben so werden zuweilen auch noch andere Besitzungen, ohne deren 
Namen zu nennen, nur allgemein als in Slavis liegend bezeichnet 

Wie an der westlichen Granze und in der nordlichen Halfte des Lan- 
des, so fínden wir auch im Súden das Slaventhum noch in der Urkundenzeit im 
vollen Bestehen. Es war dies insbespndere im Orlagaue der Fall. Lambert 
nennt die Gegend um Saalfeld geradezu Slavenland (in regione 8lavorum, 
in loco, qui dicitur Salefeld)^ und ahnlich driickt sich auch Marianus Scottus 
aus {in regione Slavorum, in loco, qui dicitur Salepheld). Eben so nennt 
der Monch von Braunweiler den rechts der Saale hinziehenden Thiiringer Wald 
a altu 8 Slavorum, und schildert denselben als eine ungeheure Eindde. AUes 
dies weist auf eine ausschliesslich slavische Bevolkerung hin. Ja, dieses Slaven- 
volk lebte noch nach seinem eigenen Rechte, denn als im J. 1057 die Konigin 
Richza ihren Besitz zu Saalfeld dem St. Peterstifte zu K51n úbergab, gesohah 
dies in 8alafeldon aecundum legem et ritům gentia illiua. Das Yolk war da- 
mals noch heidnisch. Erst das Kloster zu Saalfeld fúhrte es zum christliohen 
Glauben. Terra Orla, heisst es im J. 1071, que paganafuit, und 1074 wird 
gesagt, dass jenes Kloster ausdrúcklich zu dem Zwecke gestiftet werden, 
popúlum rudém zum Christenthume zu bekehren. 

Im J. 1191 fínden wir zu Rehstadt bei Ichtershausen (siidlich von Er- 
furt) Wenden sesshaft. Zu Ermstadt, unfern Erfurt, wohnten 1227 neben 
deutschen Bauem auch ruatiei 8lavi. — 

Wohl hat man auch schon friiher slavis6he Elemente in Thiiringen an- 
erkannt, hatte aber mehr nur die in den fuldischen Guterregistem an der 
Werra vorkommenden Slaven im Auge, und glaubte darin nur slavische Kolo- 
nisten zu erblicken. Man nahm námlich an, dass es Horige seien, welche maa 
aus den jenseits der Elbe und Saale liegenden Slavenlándern hieher verpflanzt 
hábe. Yereinzelte Kolonisten und noch dazu Horige, verm5gen 
aber niemals einen solchen Einfluss auf das bestehende Yolks- 
thum zu úben, wie wir dies doch inThúringen annehmen mUssten* 



É02 

Sie yermSgen am wenigsten die Form der D5rfer zu bestimmen, 
St&dte and Bargen za baaen, weiten Landstrecken und Gebirgen 
ihrer Sprache entnommene Namen za geben; sie sitzen aach nioht 
in 80 dichter Masse zusammen, wie sich dies insbesondere In Or- 
lagaa zeigt and haben Qberhaupt keine politisohen Rechte. Dass 
man aadi Slaven in deutsche Gtebiete yerpflanzt hat, iet nioht in Abrede zu 
stellen. Wír haben namentlich an der Bergstrasse ein Beispiel davon: 877: 
illum locum, ubi 8clav% hahitant, 

Solche yereinzelte Kolonisten und nun gar hdriger Natar, gehen aber 
aaeh bald in dem sie amgebenden machtigeren Volksthame auf. Es sind nicht 
nar jene zahllosen germanischen Niederlassungen in G(allien und anderw&rts 
spailos yerschwanden, auch jene Sachsen, welche Karl der Grosse durdi 
Deutschland zerstreute, sind anserem Auge entrQckt. Sie gingen alle in dem 
Yolke auf, welches sie amgab, und mussten dieses, man kaiin sagen, nach 
zwingenden Natorgesetzen. 

2. Dem altgermanischen Boden war, wie dies schon Tacitus be- 
zeagt, dieBefestigung der Wohnstátten unbekannt. Selbst die Hanpt- 
orte der Stanmie waren offene Dorfer. Das war ausserhalb dem alten Germa- 
nien anders. Bei allen Y&lk^m ringsum erblicken wir Hauptstadte und zahl- 
loee kleinere Festen. So isťs auch bei den Slaven. Die slavische Vdlkertafel 
fiihrt dle Namen der einzelnen Slavenstamme auf und bemerkt bei jedem die 
Žahl ihrer St&dte. 

Allenthalben, wo die Germanen erobemd sich festsetzten, fiigten sie rich 
zwar allmalig in dieses Befestígungswesen, aber sie bildeten dasselbe nicht 
weiter aus. Es macht sich dies auch in Thiiringen bemerklich, wo der ger- 
numische Besltz weit uber unsere Geschichtskenntniss hinaasreicht. (?) Dessen 
ungeachtet lassen sich auch da noch zahlreiche Stadte nachweisen. Tu uvádí 
města: 950 clvitas Mersaburg, 975 castellum Nierburg, 999 vrbs Cuoanburg, 
1012 civitas Frosa; v listu sv. Bonifáce: Erphesfurt (Erfart) fuit jam olim arbs 
paganorom rusticorum, 999 civitas Ride, 1029 civitas Gfóni (Gross-Jena), 1002 
Wimeri (Weimar), 770 Gothaha a j. 

3. Wie Stadte und Burgen, so besass Thůringen aach die in den slavi- 
schen Lándern allgemein ubliche Eintheilung in Burgwarten, wie 
die zu jenen gehorigen Bezirke genannt wurden. Schon im J. 961 finden 
wir die Burgwarten von Magdeburg, Frohse, Barby und Kalbe. In der Urkunde 
von 968, wodurch ein Theil der Halberstádter Diocese an das Stift Magdeburg 
(iberwiesen wird, heisst es: ^yid est^ paroehiamomnem^ que reiaeet inter fluvios 
Alheam acilicet, Salám, Horám et Bodám, usque ad ea laca, ubi castra Un- 
nůěbuTff, Wantzleva, Hoeldesleva cum omnibus pertinentiia et vil Ha, 
guašJBurfftoart voeant, occidentem veraua longiua finem protendunt etiermi- 
nantur'*, and noch 1193 nennt eine Urkunde caatrum Haldenaleve, curtem 
Luttere et Albanam eiuadem loci cum Burgwardieia etc. Im J. 999 findet 
man die Burgwarten Bareborgi (Barby), Nitoanburg et Hiaeiwa genannt. 

Man erkennt die Stadte und Burgen stets als die Mittelpunkte oder als 
die Hanptorte bestimmter Gebiete. — Besonders ansohaulich gibt sich das in 
einer Urkunde Kaiser Otto's vom Jahre 973 iiber Magdeburg zu erkennen. 



303 

Darin héÍ88t es: Preter hee ěanétěm Magdehurpenšem civitatem eum — 
municipium eiu8f quod nos Bur^uuarduní dieimuBy eurtem quoque 
eum omnibus appendieiisj territoriis seilieetvel aedificum ex oceťdeti- 
t alt parte Alhiae fiumima illue perUnentihus — in loeis subnotatiéf hoe eet 
Fridumaresleha (Fermersleben), Pretalitze (wíist bei Fermeraleben), Bueh* 
uuui (Bokau), Frota (wUst, dicht bei Magdeburg und zu dessen Neustadt g6- 
zogen) — Pizinissi (unbekannt), Trumsitze (wilst bei Eermersleben) u. a. 

4. Die Feldauftheilung. 

Sowohl in Thiffingen als auch weiter dstlich finden sich nicht nur in 
den Urkunden eine fieihe imwestlichen Deutschland gánzlich fremdeir 
Bezeichnungen fiir die Theilung der Aecker, sondem die Yorkommenden Schei- 
dungen und die dafiir wenigstens schon im XIII. Jahrhunderte gebr&uehlichen 
Bezeichnungen sind auch heute noch Qblioh. — Das hauptsáchlidi Unterschei- 
dende liegt darin, dass die slavische Hufe (lán) nur die Hfilfte der 
Grdsse einer deutschen hat 

In Mecklenburg und Pommem unterschied man zwei yerschiedene Arten, 
die Landhufe oder die grosse Hufe (mansus theutonicus) und die Haokenhufe 
(uncuB, slaTische Hufe). Jene enthielt 30, diese 16 Acker oder Morgen. — Zur 
Bestimmung des Landmasses bediente man sich des Werkzeuges, womit num 
pfliigte, indem man nach dessen Namen das Landstuck benannte, welches man 
in einem Tage damit bestellen konnte. — Dieses hiess in Polen, Schleňen, in 
der Lausitz und bei den Itlneburger Wenden rádlo, und lán oder lateinisirt 
laneus war die eigentliche slayische, Bezeiohnung fiir das der deutschen Be- 
zeichnung entsprechende Landmass. In der wendischen Lausitznennt man noch 
heute die Hufe léno und einen Htifener lenik. 

Die Bezeichnung laneus (mansus) ist in Polen, B5hmen, M&hren, Schle- 
sien etc, die gebráuchlichste. — Durch ganz Ostfranken,wo bekanntiich die 
Beydlkemng noch lange ihr slavisohes Yolksthum bewahrt hat, findet sich die 
slavische Hufe (laneus, vulgaliter Lehen) allgemein. Nur ist das W<nt hler 
missyerstanden und fiir Lehen, feodum angesehen worden, so dass die lanei 
feoda genannt wurden. Die slavische Hufe setzt iiber Regensburg naoh Oester- 
reich und Steiermark fořt — und dieselbe Hufe finden wir auch in ThMngen 
sowohl was den Namen. (lanus, mansus slavonicus, Lehn), als die Grdese betrifft. 

6. Ortsnamen. 

Mag auch der herrschende Stamm vielfach auf die Namen áee Orte 
einwirken, so ist ein ganzlicher Untergang derselben doch kanm denkbar und 
die Žahl derer, welche sich in ihrer alten Form erhalten, wird immer noch 
reichhaltig genug bleiben, um von dem alten Yolksthume Zeugniss ablegen za 
kdnnen. Dies ist auch in Thfíringen der FalL Man betrachte nur einmal die 
Ortsnamen, welche eine Urkunde Kdnig Otto's vom J. 996 nennt. D^ KOnig 
schenkt namlich dadurch dem Stifte Quedlinburg: eurtem Fa?(ť«oi(Wi^beek) 
nordwestlich von Hettstádt, cum villi$ sie nuncupatia : Quenstedi, Vrnanetedi, 
SiUihi (8ildau)f Sigersleuo, Hubisei (Hubitz, Ostlich yon Mansfeld), Duden- 
dor/, Herliearodj Husiani, ^ťeďatíum (Reidewitz, súdSstl. von Gerbst&dt), 
Freeieei (Treht), DroffoUsei (Ddrlig bei GerbstSdt), Siabudiaei (Zabite bel 
Reidewitz), Oautiseie, CedUsetani^ Hamerbisei etc. 



304 

Unter dieden D^fnamen tfitt dle Halfte ala UDverkeimbar slaýisch vor 
Die Fonn bisci ging spater in bach und becke uber. Mehr aber ab nSrdlich. 
finden wir im Siiden, wo das Slaventhum sich lánger erhalten, noch zahlreiohe, 
slayische OrtsnameD, und dasselbe ist an der ostUchen Gr&nze, an der Saale und 
an der Elbe, der Fall. Am zahbreichsten findet man dieselben im Orlagaue yer- 
treten: Gohlitz (Qolis), Logwitz, L5hma (a. 1074 Lemane), Obemitz. Femer: Mo- 
denKritz, Koppitz, Kotnitz (Kotenitz), Burgwitz, Molbitz, Dreitsch, Schmeritz, 
Welgwitz, Daumitsch, Triptis, Pohiitz, Ejrolpa (a. 1074 Chrolup), Bodelwitz, 
Judewein (a. 1074 Godawin), Schweidnitz, Rahnis, Konitz (1074 Konitz), D5britz, 
Oepitz (Optcz), Lawsinitz, Nimritz (1074 Nymbritz), Polnitz etc. 

Gehen wir nun an das linke Ufer der Saale, so finden wir Zwabitz, 
Scherenwitz, Krobitz, Rodigast, Zimmeritz, Osmaritz, Gdsohwitz, Triessnitz, 
Cdppanz, Kdtzschau eto. Weiter unterhalb Jena: Caspodai Closewitz, Gwaetzen, 
Nerkewitz, Stiebritz, Dobritscher, Tauchwitz, Zrossnitz, Isnitz, Pldsnitz, Eylau, 
D5bi8chau, Podeiitz, Punscherau, Pommnitz, Grossnitz, Nismitz, Zscheiplitz, 
Weischitz etc. Und dieselben Namensformen ziehen auch weiter an der Saale 
und Elbe herab. — AUerdings stehen sie an der Granze am dichtesten und 
werden von da westlicher, also landeinwarts immer vereinzelter. Aber sie fin- 
den sich auch noch gegen díe Werra hin. leh verweise nur auf Lupnitz (a. 778), 
Globigau (a. 1015 Cloboco), Worbitz (a. 1289 Wurbitz) etc. 

Dass die slavische Namensbildung sich gegen Westen mehr und mehr 
und zuletzt beinahe ganzlich verliert, lasst sich einfach dadurch erklaren^ dass 
Thúringen von Westen aus durch Einwanderung germanisirt worden ist. 

Wo eine neue Nationalitát eine alte úberflúgelt und diese in sich auf- 
nimmt, da tritt auch eine Umbildung der Ortsnamen ein. — Das neue Yolk 
(ibersetzt entweder den Namen der Orte in seine Sprache, oder schafft neue 
Namen, oder macht sich die alten Namen auch wohl nur mundgerecht. 

Manche Urkunden haben in Thiiringen den slavischen Namen neben 
dem deutschen erhalten. So heisst es: Spileherg, — quae etiam alio nomině 
8ehrouiei dieitur in marea — Smeon, 978; in castello Bcilieet quodam šla- 
vonice Budiaio, nunc autem theutonice Orimmeralevo in pago Orimmerělevo 
ěitOf 1066 — villamSpirige dietám, slavoniee autem Kobolani nuncupata/m in 
pago MerBihurgh. Sogar mehrere Gaunamen lassen ihre slavische Nátur nicht 
verkennen, als: 998 Vuigsezi, 932 Lanquizza, 912 Husitin, — Der Thiiringer- 
wald hiess ehedem der Slavenwald, saltus Slavorum. — Manchen thiiringischen 
Ortsnamen begegnen wir in den 5stlichen Slavenlándem wieder. So entspre- 
chen dem thiiringischen Mucheln im Hassegau — Miicheln unfem Freiburg 
(1144 Mugil, 1216 Mugelin); Muchehi bei Wettin, 1288 Muchele; Múgeln, 
Stadt bel Oschatz, 984 Mogelini, 1003 Mogelina; Mugeln, Dorf bei Pima; Mu- 
gelin, Dorf unfem Ziesar an d. Havel, Moglin bei Holstein; Mogelin, Dorf bei 
Oberbarmen, Mdgelin, 2 Seen im Kreise Teltow ; Mogilno in Posen n. w. v. 
Gnesen. Dies ist auch der Fall bei dem Namen Kulm (3 D5rfer bei Saalfeld), 
Qospeda bei Jena, Lupnitz in der Mitte Thúringens, Plaue bei Amstadt, Zeitz 
bei Alsleben und bei Barby ; Jena, Stadt, und 2 andere Orte an der Unstrut, 
Krakau, westlich von Merseburg, Zopte, 'Dorf am Abhange des Thuringer 
Waldes im Amte Graefenthal, 1394 Czoppote (vergl. Zobten in Schlesien und 



305 

Zoppoten bei Wiinsíedcl), "Worbitz auf dem Eicbsfelde, der Flussname Wipper 
(▼ergl. dcfnselben Namen in Pommem). 

Faast man alle aufgefuhrten Zeugnisse zusammen, die AnUtge der Ddr- 
fer, die Bauweise der Hauser und die mannigfaltigen historischen und sprach- 
licben Nacbweisungen, so wird man bei einer unbefangenen Beurtbeilang un- 
mdglicb noch zogem kdnnen, die urspriingliche slayische Nátur der 
tbíiringiscben Bevolkerang anzuerkennen. Die Fíille dessen, was da- 
fur sprícbt, ist zu gross. Tritt auch Einzelnes nur als letzte dúrftige Spur noch 
auf, 80 ist es in seiner Yerbindung mít dem andem doch nicht bedeutungslos. 
Das alles gewinnt erst sein voUes Gewicht, wenn wir die Thatsache mit in die 
Wagschale legen, dass von alledem auoh nicht die geringste Spur sich jenseits 
der Westgranze darbietet. Das wúrde anders sein,. h&tte sich wirklieh das Sla- 
ventbum auf altgermanischen Boden nicdergebissen. Eswiirden sich dann 
eben so viele verwandtschaftliche Beziehungen nach Westen zeigen, als das 
gegen Osten der Fall ist. 

Zu den bisher gelieferten Zeugnissen uber die ehemals slayische Natio- 
nalitat Thiiringens gesellt sich auch dessen geographische Lage. Man be- 
trachtě nur seine nordiichen und siidlichen Nachbam und man wird es als ein 
nothwendiges Mittelglied derselben erkennen miissen. Beide sind aber eben- 
wohl altslavischer Boden. — Im Norden íinden wir noch heute die deutlichsten 
Spuren des Slaventhums nicht nur im Bardengau, im Gaue Blexa und im 
Obotritischen Mecklenburg, sondem auch auf den danischen Inseln. Dahin 
geh5rt auch das Yorhandensein alter Stadte. Schon Adam von Břemen gibt 
dariiber reichhaltige Mittheilungen. Man fíige dem noch hinzu, was Bi- 
schof Boguphal 11. von Posen dariiber berichtet (f 1253). Derselbe sagt: 
Slunt et alii Slam ibidem, qui Drewnane vocantur; hoa Theutonici Jlalezate 
appellant, ITorum caitracapitaJiafueruntBuccowecz, q^uod nune Lubik 
dieitur; Ham^ quod et Hamborg^ et Brema, quod eaputet ěedeěfuit eorun- 
dem, Ibidem est etiam Bleaink {Blexenf), castrum dueale et eiviías 
CzeBznyma, hia prefuerunt comites, quos Uemrieuš imperator, poětquam 
eaadem patriaa Slavorum imperiali dicioni 8ubjuffa$ietf in eomites afferitur 
creasie, líaec autem gena a densitate ailvarum aeu Ugnorum nomen aceepit. 
Nam Dreiionane a lignis nuncupantur, Nominantur etiam a quodamfluvioy 
qui Trawna dieitur, unde Trawnani šunt apellati. 

leh sehe in dieser Lándergruppe jenes Suevenreich, von dem Tacitus 
berichtet und von deren namhafé gemachten Stámmen der Longobarden, An- 
gcln und Warnern auch noch die spátere Zeit Rundě gibt Dasselbe gilt auch 
fiir den hoheren Norden. Es bezeugen diess die Ortsnamen, das Yorhandensein 
alter Stadte und die Anlage der D5rfer, namentlich in Schleswig. Am deutlich- 
sten findet sich die slavische Dorfform auf der Insel Fehmam erhalten, wo bei- 
nahe sammtliche Dorfer die geschlossene slavische Anlage haben, wenn deren 
Form auch mehr viereckig als rund erscheint. Endlich záhlt das Erdbuch K5nig 
Waldemars auf den ostlichen Inseln auch zahlreiche slavische Hufen (unci) auf. ^) 



') Hanssen Historisch-statistische Darstellung der Insel Fehmam. S. 102 
u. 296. též Langebek I. c. YII, p. 541. 

20 



Sudlicb Yon Thúríngen weist allein schon der Name des Qrabfeldes auf 
dessen ehemaliges Slaventhum hin. Die Buche heisst slaTiscfa giab, g^bina, 
habr und habřina, und wir erkennen demnach in dem Namen des Grabfeldea 
dieselbe Bedeutung, welebe auch dem Waldnamen Bacbonia (slav. Bukojna, 
Bukovina) zu Qninde liegt 

Indem sich so mit der Anerkennung des thuringischen Urslaventhams 
auch eine gleicbe fúr Ostfranken und ganz Nordalbingien, fúr das Danenland 
und úberhaupt fur alle weiter ostwárts liegenden Lander verbindet, offnet 
sich ein weiter, leider vollig dunkler Raum yon Jahrhu nderten 
fur unsere álteste Geschichte. 

30. Nejstarší d^e éeské a moraTSké, 

sepsány 

dle zkoumání v tomto spise vyloženého. 

Podlé jmen řek, hor, míst a národu, u spisovatelů římských a řeckých 
zachovaných, podlé památek, vynesených z hrobů pohanských a podlé založení 
i zřízení osad, jsou Slované nejstaní známí obyvatelé šíré krajiny od střed- 
ního Rýna u Mohuče a od řek Yltavy (Fuldy), Sály a Dolního Labe až k 

v 

Visle a od Dunaje k moři Baltickému; Cechové pak, Moravané a Slováci jsou 
nejstarší známí obyvatelé zemí československých, počítajíc k nim i severní Ra- 
kousy a Bavory. Historikové a zeměpisci římští a řečtí nazývali Slovany 
germánské vůbec Suevi (přezvukem místo Suavi = Slavi), kterýžto veliký národ 
dělil se již tehda na mnoho menších kmenův, z nichž se jmenují: Hermun- 
duri (Duřinci), Karisti (Narďané), Rakati(Rakousi), Baemi (Cechové), Marcomani 
(Moravané), Korkonti (Krkonošci), Lugi (Lužané či Lužičané), Mugiloni (Mo- 
hylňané), Helvetoni (Habolané), Eudosii (Doksané v Brambořích), Yarini 
(Yraňané), Rugii (Rujané či Raňané) a j. Ponejprv připomínají se Slované ger- 
mánští (Suevi) r. 58 př. Kr., když pod vůdcem svým Ariovistem svedli bitvu blíže 
Rýna s násilným dobyvatelem Gallie, Juliem Caesarem, v kteréž jmenují se 
také menší kmenové slovanští: Tribuci, Nemeti, Marcomani a j. 

v 

O zemi České první zmínka činí zemepisec Strabo k. r. 5. po Kr., jenž 
praví, že t. r. Mirobud (Marobud), král Moravský (Markomanský), vrátiv se z 
Kíma do své vlasti, kmenovce své Moravany do vedlejšího Bujémum 
{BouíaefiOV)i sídla svého, přeložil. O témž příběhu vypravuje šíře souveký 
dějepisec římský Yellejus Paterculus, dle něhož Mirobud, jsa vojskem římským 

v 

pod Tiberiem od Kamuntum a z Hesska obklíčen, z Moravy do Cech (Boio- 
I hoemum) ustoupil, čině tu přípravy k obhájení země; zbouřením však Pan- 

nonců a Dalmatců z té veliké tísně vytržen jest. Yellejus, byv dříve s Tibe- 
, riem na Dolním Labi, vypisuje co svědek bUzký, rozsáhlou říši Mirobudovu, 

I kteráž, majíc za hranice v levo čásf Germanie, v právo Pannonii a nazad 

Norikum, obsahovala v sobě veškeré země polabské, Cechy, Moravu, Slo- 
j vensko a Rakousy až po Dunaj. 

! Yedlé těchto dvou spisovatelů měly Cechy již za časů Kristových u 

Reků a Římanů totéž jméno (Bujémon a Boihoemum), kteréž mají u cizích 

národů s nemalou proměnou podnes. Y druhém století po Kr. přivádí zeměpisec 



307 

Ptoleméus obyvateJ« ^emě České Baemi {Bai/ULOe), t j, Čechy, jež nazývá ná- 
rodem Yfii^ym, a odnože jejich KrkonoSce {KopxóvTOt) a Rakousy (Pa- 
xdtai^y Týž jmenuje v krajinách českých řeky Labe, Odru a Dyji, hory JeSted 
(Aaxcfioijpycov) a Lůnu (Manhart) a město Brod Bavorský (BpoSévTcd), 
Dio Cassius (r. 222) připomíná pohraničně Hory Srbské (vandálské), z nichž prý 
se prýštilo Labe. Pozdější spisovatelé římští a řečtí již o Cechách se nezmi- 
ňují, ani Eugippius, žirotopisec sv. Severina (ok. r. 510), aniletopisci byzantští, 
ani frančtí až do konce YIII. století. Tolik však z toho obecného ticha vychází, že 
obyvatelstvo „baemské", ježto bylo za Ptoleméa -v držení z^me České, od onoho 

v v 

času ani jinam z Cech se nehnulo, aniž jiného obyvatelstva do Cech přibylo. 

S tím, co tuto o prvních obyvatelích země České položeno, srovnávají se 
zcela zprávy starých letopisců domácích. Kronista Kosmas (f r. 1125) klade 
Boemi (Čechy) dle pověsti do jeho časů dochované, za první a jediné obyvatele 
země České, a vypravuje, že se tu usadili pod praotcem svým Boemem 
(Cechem) nedlouho po potopě světa a pomatení jazyků u věže Babilonské. 
Kterážto pověsť, pokud se týče usazení Čechů v nynější jejich vlasti, také v 
starožitné básni „Libušině soudu*^ se vykládá. Prodlením času vládl Čechám, 
(dle Kosmy vlastně jen Pražsku čili VyŠehradsku) kníže Krok *), muž vele- 
moudrý, po němž dosedla na knížecí stolec dcera jeho Libuše, kteráž, pojavši za 
manžela Přemysla Stadického, byla pramátí slavného potom rodu Přemyslova. 
Po Libuši a Přemyslovi nastoupili Nezamysl, Mnata a Vojen, a po Vojnovi 
Unislav, za něhož, jakž podobno. Šla čásf vojska Karla Velikého r. 791 skrze 
Rakousy tehda České (per Beeheimos) po levém břehu Dunaje na Avary do 
Pannonie a po vítězství na řece Rabe nad nimi dobytém touž krajinou nazpět^). 

Nástupcové Unislavovi byli Křesomysl a Neklaň, kterýž s Vlastislavem, 
knížetem Luckým, skrze vůdce svého Čestmíra vítězný boj svedl a knížetství 
Lucké k Pražskému připojil. Za Hostivíta, nástupce Neklanová, pokřtěno jest 
r. 845 čtrnácte pánů Českých v Řezně, načež kníže Bořivoj, byv s manželkou 
svou Ludmilou ok. r. 874 od sv. Methoděje pokřtěn, křes^ntví v zemi zname- 
nitě průchod zjednal. Syn Bořivojův, Spytihněv Pobožný, pilný šiřitel víry 
Kristovy, vztáhl po zkáze království Moravského panství své i k nynější Mo- 
ravě (r. 906). 

v 

Kromě knížat Pražských, jenž vládli středu země, bylo v Čechách po 



*) Novější historikové čeští kladou do Čech za první obyvatele Boje 
(galské) a po nich Markomany (německé), kteří prý Boje z Čech vypudili. Však 
toto mínění zakládá se na mylném výkladu jména Boiemi (m. Boii) v Tacitově 
Germanii, kteráž krajina ležela u Bodamského jezera, a na chybném přeložení 
Bojů z pravého břehu Dunaje v Rakousícha ve Styrsku na levý břeh do Čech. — 
*) Historikové novější kladou sice v čelo knížat Česk ých krále Sama, jenž prý 'v 

v 

Čechách asi od r. 630 až do r. 660 panoval. My však, prohlížejíce k tomu, že 
ani v pověsti národní se nejmenuje, aniž provésti lze, že by byl kdy do Čech 
přišel, tuto jej opomíjíme. — *) Eginhardi Annales, Pertz Monum. Germ. I, 177. 
Posud mělo se vůbec za to (Palackého Dějiny. I, 117), že oddělení vojska Kar- 
lova šlo na Avary skrz Čechy a taktéž nazpátek, však z Letopisů Eginhardových 
a zvláště Laurisských jestzřejmo, že tomu tak není, nébrž že šlo skrze Rakousy. 

20' 



308 

vSechnu dobu více jiných knížat, co správců kmenů, na kuréž národ Český se 
dělil, jakož byli: na východ Charváti, na sever Pšované, Límuzi a D<Si$ané, na 
severozápad Luěané a Sedlčané, na jih Dúdlebané a j., kteřížto knížata spTa^- 
vovall krajiny svých kmenů z plné moci, u věcech ale, týkajících se celého 
národu, postaveni byli pod knížaty Pražskými, až v století X. Boleslavd ve 
správu celé země se uvázali. 

Moravané připomínají se v dějinách s římským jménem Markomanl 
o půl století dříve nežli Cechové, totiž r. 58 př. Kr. ve válce Julia Caesara s 
Ariovistem v Gallii, kdež co spojenci tohoto krále v Jt)itvě za Rýnem spoleěně 
bojovali. Navrátivše se po vzaté tu porážce do své vlasti, uhájili po vSechnu 
dobu, co Římané krajiny sousední níže Dunaje byli opanovali, Šťastně neod- 
vislosti své. Za ěasů Kjistových slavně vynikl kníže jejich Mirobud, Kímanům 
a Řekům Marobuduus zvaný. Pobyv za mladosti své po několik let v Římě 
u dvoru císaře Augusta a poznav, kterak Římané veškeré země slovanské za 
Dunajem podmaniti sobě zamýšlejí, vesel r. 5. po Kr., navrátiv se do Moravy, v 
úzký spolek se soukmenovci svými v Cechách, v Lužicích a jiných zemích 
vedlejších, a sebrav 74,000 vojska dobře ozbrojeného, postavil se v 
Čechách na odpor vůdcům římským Tiberiovi a Sentiovi Satnrninovi, z nichž 
onen od Dunaje a tento skrze Hessko k Chebu do jeho zemí se dobýval. 
Zbaven těchto nepřátel pozdvižením Slovanů v Pannonii a v Dalmatech, nepo- 
chybně umluveným, vedl r. 17. po Kr. válku s Arminem, vůdcem Cherusků 
německých, byl však od něho poražen a r. 19. od Chatvaldy, knížete Kotín- 
ského, 8 trůnu svržen, načež v Raveně ve Vlaších u vyhnanství život dokonal. 
Ale i Chatvalda, kterýž dobyv v dotčeném boji s Mirobudem sídelního hradu 
jeho, velkých pokladů se tam zmocnil, brzo potom trůnu zbaven jest. Králem 
Moravským uěiněn pak Van, po němž vládli (r. 51) synovcové jeho Vangius 
i Sido a r. 71 Italik, nepochybně syn Vangiův. 

Od tohoto ěasu, za mírumilovných císařů Nervy, Trajana, Hadriana a 
Antonína, požívali Moravané pokoje od Římanů, aniž sami proti nim co pod- 
nikli. Však když nastoupil na trůn císař Markus Aurelius a vojsko jeho bylo 
v Asii proti Parthům válkou zaměstnáno, vtrhli jsou Moravané, spojivše se 
s národy sousedními: Duřinky (Hermundury), Narďany (Naristy), Slováky 
(Kvady), Srby (Sarmaty) a j., pod králem Balomírem, do zemí římských za 
Dunaj, z ěehož pak povstala 151etá válka, nazvána Moravská ěi Markomanská. 
Císař Markus Aurelius útok ten odrazil (r. 169), když pak jej řečení národové 
obnovili, vpadl r. 174 přes Dunaj na Slovensko a poraziv Slováky (Kvady) na 
hlavu v čas náhlé bouřky v jednom údolí na řece Váhu nebo Hronu, 20,000 
mužů posádky jim do hradů položil a obchod s krajinami římskými velice 
obtížil, načež Moravané a Slováci pozdvihli se po třetí. V tom však Markus 
Aurelius zemřel (ve Vídni r. 180) a nástupce jeho Kommodus učinil s nimi pokoj. 

Potomně vpadali Moravané do krajin římských ještě několikráte, 
zejména r. 236, kdež císař Julius Maximinus, chtěje si je podmaniti, přes Dunaj 
a ještě jednu řeku vtrhl do Moravy, jakož se podobá, až k Mošovu^), však 
ničeho nepořídil. 



^) Herodianus, 1. 5. Z té doby pocházejí římské mince zlaté a stříbrné 



309 

R. 2C1 rozšířil Atala, král Moravský, říši svou až za Dunaj, obdržev od 
císaře Galiena, jenž měl dceru jeho Pípu za manželku, (Sáai Horní Pannonie. 
Za císaře Aureliana zvítězili Moravané (r. 270) nad Římany u Placencie, a 
spůsobili v Římě strach veliký. V polovici století IV. (r. 358) válěili, aě se 
výslovně nejmenují, ve spolku se Slováky a Srby s císařem Konstantinem, a 
ku konci téhož století (r. 396) vedli opět válku se Římany, v kteréž sv. Am- 
brož, biskup Milánský, žádal písemně královny Moravské Fridigildy, dle jména 
Gótky, aby manžela svého k míru naklonila, a poslal jí katechismus, by ji dle 
žádosti její u víře křesťanské utvrdil. Zavítalo tedy již tou dobou křesťanství 
do Moravy, jako prvé do Korutan a do Rakous, však v bouřích potom vzešlých 
nepochybně tu i tam zase zaniklo. Posléz připomínají se Moravané co římští Mar- 
komané na dějišti válečném 1. 451, když co spojenci Attilovi se Slováky, Srby, 
Duřinky a jinými národy na římského vůdce Aětia do Gallie táhli, aby tro- 
skotali koneěně západní říši Římskou. Po nešťastné však bitvě na polích Kata- 
launskýoh, vrátivše se s Attilou poraženým nazpět, byli pak ve vlasti své, 
jakož se podobá, pokojně živl al do časů avarských. 

Teprv po půl čtvrtu stu let objevují se v dějinách opět co „Marahani^ či 
„Marchani<<, jakž je k r. 822 ponejprv nazývá nejmenovaný letopisec Salc- 
burský. V té době byli, jako ondy za časů římských, národ mocný pod vě- 
hlasným knížetem Mojmírem, který byl již křesťanem. Kníže Mojmír, pilen 
jsa rozšiřování víry křesťanské pomocí kněží Salcburskýoh, r. 833 Přibinu, po- 
hanského knížete Nitranského, ze země vypudil, v Nitře, jakož podobno, hlavní 
chrám sv. Jimrama vystavěl a snad i kostely sv. Petra v Olomouci , v Brně a ^ 
jinde na Moravě založil. A vŠak r. 846 od krále Ludvíka Německého, kterýž 
závistivě ke zmáhající se moci jeho pohlížel, se stolce svržen, a Ratislav, synovec 
jeho, naň dosazen jest Ratislav učinil se v dějinách moravských velepamátným, 
povolav r. 862 do Moravy apoštoly slovanské, Konstantina (CyrUla) a Metho- 
děje, jichž blahočinným působením křesťanství jak v Moravě, tak i v kníŽet- 
ství Přibinově na řece Sále, od r. 861 na Kocela přešlém, náležitě se atvrdllo. 
Prohlížeje pak k tomu, jaké nebezpečenství mu z nadvlády německé vzchází, pod- 
nikl proti králi Ludvíkovi r. 864 a 869 dvoj i válku o svobodu říše své, ale po 
obakráte na hradě svém Děvíně od vojska jeho byv sevřen, a konečně zrádným 
synovcem svým Svatoplukem Ludvíkovi vydán, v Řezně oslepený zahynul, 
Svatopluk, po Ratislavovi přízní Ludvíkovou na trůn dosednuv, povýšil Mo- 
ravu na vrch slávy, učiniv ji jednak nezávislou od Němec, jednak rozšířiv 
hranice její na jih až k řece Dravě přes knížetství Kocelovo (r. 884) a přioso- 
biv si i vrchní panství nad Čechami. Po jeho smrti (r. 894) nejprve král Ar- 
nult knížetství Kocelovo od Moravy odtrhl, potom pak markrabí Aribo a jiní 
Bavoříci svobodu a moc staré říŠe podrývali, rozněcujíce záští mezi syny 
Svatoplukovými, Mojmírem a Svatoplukem, až konečně slavné království od 
Mirobuda před 900 léty založené, byvši zevnitř strháno a uvnitř seslabeno, od 
Uhrů a Němců v niveč přivedeno jest (r. 906). 



(M. Aurelia, Alex. Severa a Julia Maximina), které se na návrší u Mošova od 
doby Pěšiny z Čechorodu aŽ do nynějška Čas od Času nalézají. 



Výpisy ze spisovatelů ^ 

kteří mají západní Slovany za přistěhovalce v 

V— VII století po Kr. 

1. Aeneáá SylTiuis. (r. u58.) ') 

O Němcích co prvních obyvatelích v Cechách a o začátku národu 

českého. 



Ze spisu: Aeneae Sylvii Senensis po- 
stea Pii secundi P. M. De Bohemorum 
origine ac gestis bistoria.Coloniae 1524. 

1. De šitu . regionis Bohemicae. 

Bohemia in sólo barbarico trans 
Danubium šita, G(ermaDÍae portio est. 
aquilonis flatibus tota ferme exposita. 
— Sermo genti et Dalmatis unus. Mos 
yetus in hanc usque diem servatur: in 
templis sermone theutonico plebes do- 
cent, in coemiteriis bobemico, ubi secu- 
lariom presbyterorum coUegla šunt, aut 
monachorum praedia possidentium. So- 
lis mendicantibus libertas fuit, qua 
yellent lingua populum instruere. Q u a e 
res palam indícat, regionem ip- 
sam olim theutonicam fuisse, 
sensimque subintrasse Bohe- 
mos. Quod Strabonis testimonio 
confirmare licet^ cujus haec yerba 
septimo commentario inVenies: Senno- 
nes, Syeyorum natio, parthn intra, 



v 

Z České kroniky Aeneáse Sylvia, 

kterouž na česko vyložil Mikuláš Ko- 

náS. V Praze 1510. 

v 

1. O položeni země České. 

Země Česká v krajině barbarské 
za Dunajem položena a Germaní ^) 
strana jest, puolnočním yetróm všecka 

v 

jednak vydána. — Reč lidu jako 
Dalmatóm jedna. Obyčej starý až do 
dnešního dne se zachovává, že v chrá- 
miéch řečí někdy nemeckd lid učili, 
ale nyní česku ^) a na krchoviéch 
nemeckú , kdež světských kneží fary 
jsú aneb mnichuo platy majících. Sa- 
mým toliko žebrákóm svoboda byla, 
kterýmž by chtěli jazykem lid učiti. 
Kterážto věc zjevně oznamuje, že jest 
krajina ta někdy německá byla, 

v 

a pomalu do nié veŠli Čechové. 
Což se Strabonovým svědectvím potvr- 
diti muože, kteréhož tato slova v sedmých 
kniehách najdeš: Sermové, švábský 



') Aeneáš Sylvius Piccolomini, nar. 18. října 1405 v Sieně ve Vlaších, 
tajemník císaře Fridricha III, od r. 1451 biskup Sienský a od r. 1458 — 64 
papež, nazvaný Pius II. Známý protivník krále Jiřího a národu Českého. Zdržovav 
se r. 1451 y Cechách, sepsal Kroniku Českou, tištěnou v Římě r. 1475 a potom 
až do konce XVI. století asi sedmkrát. Kterouž Jan Húska, farář Bořitovský 
(r. 1487) a M. Konáč (r. 1510) na česko vyložili. Zemř. 15. srpna 1464. — 
*) Adam z Veleslavína, vydávaje tuto kroniku r. 1585 po druhé, změnil tato 
slova takto: jest díl říŠe Německé. ^) Tato slova Konác přidal. 



311 



partim extra sylvána habitat, Getarum 
contermina gen ti. Suevorum qui- 
dem gens amplissima) e Rheno si- 
quidem usque ad Albim loca depascitur, 
quemadmodum Emandorí et Lanco- 
sargi. Haec Strabo. 

2. De origine gentis Bohemorum. 

Bohémi sicut caeteri mortalium, 
originem quam vetustissimam ostendere 
cupientes Sclavorum se prolem asserunt. 
Sclavos autem inter eos fuisse, qul post 
universale diluvium condenda famosis- 
simae turrís Babel autores habentur, 
atque ibi, dum linguae confusae šunt, 
Sclavonos , id est verbosos appellatos 
proprium idioma sumpsisse. Relicto de- 
inde campo Sennar ex Asia in Euro- 
pam profectos, eos agros ocoupasse, 
quos nunc Bulgari, Servii, Dalmatae, 
Croaci et Bosnenses incolunt. Nondum 
ego quempiam legi authorem, cul fídes 
adhibenda sit, qui tam alte suae geutis 
initium reddiderit: Hebraeos exoipio 
omnium mortalium primos. Multi ex 
Germanis satis se nobiles arbitrantur 
ex Romanis ortos, Romani ex Teucris 
originem ducere gloriosissimum putant. 
řVanci, qui et Germani fuerunt, Troja- 
nům se sanguinem esse dixeruňt. 
Eadem Britannis gloria satis est, qui 
Brutum quendam exilio profectum ge- 
neri suo principium dedisse affirmant. 
•At Bohémi longe altius orsi, ab ipsa 
confusionis turre se missos jactant. Cae- 
terum, nec qui tunc principes fuerliit| 
nec quem regem habuerint, nec cujus 
terrae cultores extiterint, nec sub quo 
duce, nec quibus periculis in Europam 
venerint, nec quo tempore tradunt. 
Fuisse illos Sclavonos ajunt, dum la- 



nař od, diél za lesem a diél před 
lesem bydlí při pomezí národu Get- 
ského *). Švábský zajisté národ 
přestroký od Rýnu ovšem řeky až 
k Labi přišel řece. Jich také diél 
za Labem místa osobil, jakožto Emun- 
dorové a Logosarkové. To Strabo. 

2. O pojitié národu Českého. 

v 

Cechové, jakožto jiní z mravných *). 
pojitié najstarsié okázati žádajíce, Slo- 

v 

vanským se kmenem býti praví. Ze 
by pak Slováci mezi těmi byli, kteříž 
po veliké potopě dělajíc najslovútnejšié 
věže Babel puovodcové byli, a tu 
když jazykové změněni, jsú Slováci 
nazváni, to jest, mluvní, a odtud vlastní 
řeí přijali. Potom nechavše pole Se- 
naar, z Azí do Europy odšedse ta pole 
osobili, kteráž nynié Bulgarové, Srvové, 
Dalmatové, Charvátové a Bosňané dě- 
lají 3). Geštěť jsem já žádného neéetl 
písaře, jemuž by viéra měla dána 
býti, kterýž by tak vysoký počátek 
svého lidu okázal, židy vymiéňuje 
vSech mravných*) první. Mnozí z Ger- 
manuo ^) iiosti se urozenými domní- 
vají z Římanuo pošlé. Římané z Theu- 
krii pojitié vzlétl přeslavným mnějí. 
Frankové, kteříž i Germanové®) byli, 
trojanskú krví býti chlubili se* Na 
též Britanové chliibe dosti mají, 
kteřížto že Brutus jeden na púŠť vyšed 
národu svému počátek dal, praví. Ale 
Cechové mnoham výše poŠli, od samé 
Babilonské věže se po^é býti. praví. 
Také ani -kteří by tehdáž kniéŽata byli, 
ani kterého by krále měli, ani které 
by země obyvatelé byli, ani pod 
kterým vůodcím, ani kterými pracemi ') 
do Europy přišli, ani kterého Času, 



*) Veleslavín r. 1585 přeložil to místo takto: a s Valachy mezují. — *) 
Veleslavín: jiní národové. — ') Veleslavín: kdežbydlejí. — *) Veleslavín: lidí. — 
*) Veleslavín: z Němců. — *) Veleslavín: 'Němci. — ') Veleslavín: jak pracně. 



312 



bium universae torrae confusum ebt. 
Vana laus ac ridonda. Quod si 
qai Bohemos imitari velint, nobilita- 
tem generis ex ipsa vetustate quaeren- 
tes, non jam ex turri Babilonica, sed 
ex area Noe, atque ex ipsa deliciarum 
Paradiflo, primisque parentibus ct ab 
utero Evae, unde omneš egressi, facile 
sibi principia yendicabant. Nos ista 
tanquam amlia deliramenta praetermit- 
timus. Omneš reges ex servis ortos, om- 
neš servos ex regibus, scripsit Plato. 
Yeram nobilitatem sóla atque unica 
yirtus gignit. Multa šunt, quae de 
Bohemis vera et memorabilia traduntur, 
ad ea, nugis omissis, festinat calamus. 



pokládají. Ze tu byli Slováci, praví, 
když jazyk všié země změněn ^) jest. 
Mamá to chlúba a posmíKná! Pakli by 
kteří Cechuo následovati chtěli, 4iro- 
zenosti národu z samé starosti hleda> 
jíce, již ne od věže Babilonské, ale od 
korábu Noe a od života Evy snadné 
sobě prvotnosť osobí. My jsme to jako 
matné ^) pominuli. Ze vsickni králové 
z služebníkuo posli, vsickni služebníci 
z králuo, napsal Plato. Pravd uroze- 
nosť sama a jedinká cnos^ rodí. Mnohé 
věci jsú, kteréžto o Ceších pravé a pa- 
měti hodné se pokládají. K těm, klamy 
opustíce, chvátá pero. 



S. aiartm Kuttaen. (R. 1539) 3). 

Ze první obyvatele v Čechách byli Němci, potomci Tuiskovi a 

Mannovi. 

Z jeho Kroniky České. V Praze 1539. 

Ačkoli mnozí o poěátku a založení země této a národu Českého obšírně 
sou vypsali; ale aby který z nich o tom gruntovně a právě sepsal, ještě až 
posavad nenalézám. Neb někteří hned po potopě, kteráž se za Noe po všem 
světě stala. Cechy v této krajině býti pokládají; Jiní pak žeby z Charvátů 
pošli a od prvního vůdce svého Čecha jméno měli, praví. Ale kdy a kterého 
ěasu se to dalo, žádný z nich neoznamuje; než v tom se vsickni srovnávají, že 
krom Cechů prvé v zemi této žádných obyvatelů nebylo. — — Protož aby 
pravda toho všeho pořádně vyhledati se mohla, pokudž u znamenitých řeckých 
i latinských historikův a kronikářův, kteříž toho ěasu živi byli, «e nachází, 
kratiěce vyložím. 

Abych od jména země této poěal, věděti máme, že Ptoloméus, Strabo, 
Pomponius Mela, Kornelius a jiní vsickni, jenž o položení krajin a o rozličných 
národův mravích psali, ji partem Germamae^ t. j., diél zeměNěmecké býti 
pokládají. Kterúžto Germanii hned po potopě Tuisko*), vnuk Noe, národem 
jazyka svého, t. j.. Němci, jakž i jiné krajiny okolní, osadil. A ty všecky od 



*) Veleslavín má : změten. — *) Veleslavín: jako marné babské klepy. — 
*) Martin Kuthen, nar. ok. r. 1510 na Horách Kutnách, prvé vychovatel u 
Zdenka Lva z Rožmitálu, potom písař Starého města Pražského, ve spisová- 
vatelíoh římských a řeckých zběhlý. Sepsal Kroniku Českou, v níž ponejprv 
Němce za první obyvatele země České položil, a život Jana Zižky, a převedl 
na ěesko spis Appiána Alexandrinského o Illyřích. Zemř. 29. března 1564. — 
*) Veleslavín r. 1585: Tviško. 



313 

svých správcův, jimiž se na ten čas spravovali, jména rozličná přijaly. To pak 
vSe dalo se léta před nar. Kr. P. 2058 podlé úctu a sebráni Aohylesa Gazary, 
muže ve všech kronikách zběhlého. Po Tuiskovi kraloval Mannus, potom In- 
ghevon, Uermion, Marsus, Qambrivius, Svevus, Yandalus, od něhož Srbi jméno 
i počátek vzali. I jiní mnozí jedni po druhých všecku Germanii, t. j., krajiny 
německé a správce jich pod svú správu měli, až do Ariovista, kteréhož Drusus, 
pastorek císaře Augusta, poraziv, léta př. nar. Syna Božího 18. všecky národy 
německé, až do lesOf řečeného Hercynia (kterýž zemi Českou vůkol Obsahuje), 
římskému panství podmanil. A chtěje i o těchto krajinách, na půlnoci leží- 
cích, zvěděti, přes dotčený les do této žerně, v níž tehdáž Hermundurové a 
Kattové (jakž Strabo píše) bydleli, se vším vojskem svým se přepravil. Jemužto 
oni když spolu s Markomany, kteříž toho času v zemi Moravské obývali, 
vojenský odepříti chtěli, od něho jsou přemoženi. A tu Marobudus, jenž te- 
hdáž Markomanským jinač Moravským králem byl, vida, žeby po takové poráž- 
ce proti Drusovi a Římanům zvítěziti nemohl, jim se poddal. Kteréhož Drusus 
do Říma vyslav milost mu u císaře Augusta zjednal. 

v 

O těchto národích proto jsem tuto dotekl, aby známo bylo, že země Česká 
vždycky jest obyvatele měla, ač rozličnými jmény jmenované, ale jednoho 
jazyku, to jest, německého, užívající. 

Léta od narození Syna Božího 639. za Konstantina ^ císaře Římského, 
syna Herakleova, muž nějaký z lUyrí, t. j., z Charvát poŠlý, jménem Cech, 
vraždu mezi svými spáchav, a skrze to pomsty se obávaje, s bratrem, jemuž 
Lech říkali, i se vší čeledí svou, do země této přišel, a vida krajinu ode všech 
věcí hojnou a na obilí, úrodnou, tu se osadil, a s obyvateli, kteříž na ten čas 
byli, se spřízniv v brzkém času zemi tuto lidem rozmnožil. Kteřížto pro jeho 
rozšafhos^ a dobrotivost pánem vrchním nad sebou ho učinili. A tak hned tehdáž 
dvojí národ spolu se smísil, jeden Český od Čecha a z Charvát příchozí, druhý 
Německý tu přísedící, z něhož jsou' Srbi pošli. — Při tom i to jest slušné vě- 
děti, že Latiníci vůbec nás Boemoa nazývají, pravíce, že od Bojův jméno 

v 

máme, v jichžto zemi Cech tento s svými se uvázal. Neb německy Během 
(jak jeden uČený Komelia Tacita vykladatel píše) v našem jazyku země 
Bojské obyvatel zní. 

3. VácislaT Hájek. (h. i54i) <). 

Kterak Bém a Hermundur přivedli do Cech Němce co první 

obyvatele. 

v 

z jeho Kroniky České. V Praze 1541. 

První obyvatelé hned po potopě světa té země České kto by byli, pra- 
viti nejisté jest; dvojí lid v té zemi před Čechem že by byl, nalézá se, neb jakž 
staří kosmografové a kronikáři píší, že by po rozdělení jazykuov od věže Babel, 
když se rozešli do mnohých stran světa lidé, tu že by nějaký Theuton, vnuk 



*) Yácslav Hájek z Libočan, nar. ok. r. 1495, probošt kapituly Starobo- 
leslavské a spisovatel vůbec známé Kroniky České. Zemř. 19. března 1553. 



314 

TheukadÚY, pojav lid některý a sebe vuodcí jejich se učiniv vedl je do zemí 
západních, a ten Že by 8 lidem tím najprvé posadil se y krajině té, kteráž 
slově země Bavorská, a ta ze by od Bavora, syna Theutonova, jméno 
obdržela, a lid ten potom, když se rozmohl, někteří od Theutona Theutoniky, 
jiní od Bavora Bavory neb Bavořany jmenovali. 

Po některém pak éasu z té krajiny vysel nějaký Beem, nemalý počet 
lidu toho bavorského s sebú maje, k východu slunce se obrátiv, při řece, 
kteráž nyní Yhltava slově, se posadil, a tu rozkázal město v jednom ádolí 
založiti, a Kasurgim je jmenovati. O kterémžto městu potom kronikáři široce 
zmínky činili, jakž se o tom mnoho nalézá v historii Totius Germaniae. 

Lid pak druhý, kterýž také v té zemi měl své obydlé, sluli Hermundu- 

v 

rove, od nějakého Hermunda Švába; Strabo je ovšem Eumnndury jmenuje, a ty 

v 

jest byl týž Ilermund z Švábské země přivedl a osadil se s nimi v té zemi 

v v 

při horách, tu, kdež Černý les slově, kterýž nyní Slezáky od Cechuov dělí. Tak 
jakž Komelius Tacitus o položení a raravích lidí Germánských pokládá a řka: 
„V Hermunduřích Labe vychází, řeka znamenitá**. — 

4. Zikmund z Puchová. (R. 1554 <). 

Ze první obyvatelé země Ccské byli galští Bojové, a Vandalové 

že je vyhnali. 

Z jeho Kosmografie České. V Praze 1554, 1. 461. 

O zemi České. 

Země Česká jest hranicemi germánskými zavřína a lesem Hercynským 
jako nějakou přirozenou zdi obklíčena, mnohými řekami ušlechtilými svlažena, 
z nichžto Labe a Vltava sou přední, a všecky řeky tyto do Labe vcházejí. 

Věděti pak sluší, kdež se národ Český až posavad jmenuji jazykem 
římským Bohémi, že toho jména nemají od národu svého, ale od Bojů o v, kteří 
z Galluov pošli, a v této zemi mezi horami, která nyní od nich Bohemia slově, 
příbytek a obydlí své měli a jména toho jí po sobě nechali. Z nížto potomně 
vyhnáni jsou od Vandaluov. Ptoloméus jmenuje Vandaly, jménem Bojuov 
národ veliký, jakož pak ve vší Germanii žádného národu většího nad tento 
nikdá nebylo. Neb Vandalové, Moravané neb Markomanově, Dalmatové, Char- 
váti, Slováci, Cechové, Poláci, Rusové, Lachové a jiní z nich pošlí, všecko 
jeden národ jest, než že jména rozdílná mají, po svých vuodcích. 

v v 

Národ Český slově od svého vuodce jménem Čecha, kterýž užíval 
duostojenství hrabského, a vybral se z země Charvátské s bratrem svým La- 

v 

chem ; neb Vandalové, Boje vyhnavše, a sami potom od císařův Římských pře- 
moženi jsouce, rozběhli se a vyhnáni byli z této země; a tak mezi národy jiné 



') Zikmund z Puchová, nar. ok. r. 1520 v ChrašCanech, kněz církevní, 

v 

spisovatelů řeckých a římských důkladné znalý. Sepsal dle S. Miinstera Kos- 
mografii (r. 1554), a jal se psáti historii Českou, kteréž vŠak nedokonal. Zemř. 
ok. r. 1584. 



315 

Útočiště svá brali, a potom v této zemi, kteráž jetjt od něho Česká nazvána, s 
bratrem svým Lachem jako v své vlasti se zase osadivše, vyzdvihli národ 
Český, a bratr jeho národ Lechuov, Krokus syn Čechuo, vyzdvihl Krakov město, 

v v 

a tak od Čecha národ dvojí posel, totiž Český a Polský. 

5. D. Adam z TeleiilaTina. (R. i585). 

v 

Pokládá za první obyvatele země České německé Boje a za jich 

nástupce Markomany a Šváby. 

Z jeho předmluvy ke Dvěma kronikám o založení zerae České. V Praze 1585. 

Str. 62 a 81. 

Nejprvnějsí a nejstarožitnější obyvatelé v zemi České připomínají se 
Bojové, národ německý (jiní chtějí, že byl gallikanský), jmenovaní od Boje 
aneb Bojogera, syna Alemannova, krále Sarmatského a Německého; kterýžto 
kraloval za ěasů Jozue okolo léta od stvoření světa 2500, a obzvláštně sídlo 

v 

své měl v království Českém, a vystavěv veliké město nedaleko odtud, kdež 
řeka Vltava do Labe padá, nazval je po sobě Bojenheim (Bojohemum). 
Někteří za to mají, že na tom místě nyní Praha jest. Zemi také týmž jménem 
po sobě nazval Bojenheim (jako by řekl: Bojův dům aneb obydlí) a obyva- 
tele její, kteříž prvé na díle Hermiones, na díle Alemani slouli. Boj os. Od- 

v 

kudž i podnes Česká země, aěkoli obyvatele přeměnila, přece slově la- 
tině Bojemia a Čechové Bojem i, německy Bohmen. Týž král Bojus vysta- 
věl i jiné město, řečené Bojodurum, tu kdež řeka In do Dunaje vtěká, a to 

v 

nyní Pasov slově. Potom některého ěasu po zavedení lidu Židovského do Ba- 
bilona Švábi a Markomani silně vpadli do této země a vyhnali z ní Boje; 
oni vytáhše ven, posadili se při Dunaji na místa těch Švábů, kteříž málo před 
tím do Vlach se přebrali. Až pak za Časů Ezdreáše a Nehemiáše mnozí z týchŽ 
Bojů, přepravivše se přes Korytanské hory (Alpes) do Itálie, některá města, jako 
Laudam a Bononiam, tam vystavěli. — — 

Léta od nar. Syna Božího 7. Tiberius do Němec se navrátil a tehdáž^ 
jakž Paterculus napsal, šťastně Německou zem protáhl a mnohé národy 
německé podmanil. Druhého roku přemeyšlel o to, aby také Markomany a Šváby, 
mající sve útočiště a byt v Čechách, v poddanosť Římanům uvedL Kraloval toho 
času v Cechách Marobud, z knížecího rodu mezi Šváby poŠlý, pán postavy 
urostlé a srdce udatného. — Sídlo jeho královské bylo u prostřed země České, 
totiž město Bojoheim, kteréž on také svým jménem nazval. — — — 

Léta 451 Slavi neb Vindi, kteříž při řece VisU v Průších bydleli, 
zdvihše se u velikém počtu, opanovali místa a sídla starých Vandalů okolo 

v 

řeky Odéry a Spree; Švábi pak, kteří se tu ještě zdržovali, vyhnali a osadili se 
na těch místech, kdež jestnym' knížetství Mechelburské a Pomoranské. Odtud 
po časích podali se do země Marecké, Brandeburské, Míšeňské a Turinské. 
Okolo toho času tak mnoho Slavů aneb Slováků přitáhlo k řece Sála 
řečené, a ti vyhnali Uermundury, bydlející mezi Labem a Šálou, Že jim i^ do 

v 

Českých hor postoupiti musili. Obzvláštně pak odjali jim slané studnice v 
Halli, a místu tomu, kdež nyní jest město Ualle, dali jméno Dobrýbor aneb 



316 

Dobrásúl, jakož pak i jiná mnohá města a vesnice jazykem svým jmenovali, 
kteráž v tom okolí aŽ do dnešního dne šlovou. 

Léta 495. kraloval v těchto krajinách při Labi a v Cechách Alarich, 

v 

král Švábský. Ten umínil s svými poddanými příhodnějšího a lepšího 
místa k obydlí hledati, protože tyto země nedávno před tím velmi od Hunův 
a Gothúv byly zplundrovány a zhubeny; a že již také Slováci a Yindi téměř 
na hrdle mu leželi, a den po dni více do zemí jeho se tiskli a škody mu dě- 
lali; z těch příčin vyzdvihv se veřejně s svými Šváby, opustil zemi Českou, 
Slezskou a Lužickou, a obrátiv se k Dunaji, Reynu a Nekaní, tam se posadil. 
Brzo po něm vytáhli také Bavoři, kteříž od starodávna bydleli mezi Českými 
horami a Dunajem, a osadili se Švábům po boku v Fojtlandu a v tom okolí, 

v 

kdež nyní jest Normberk. To když se stalo, nedlouho meškali Čech a Lech, 
knížata Slovanská, ale pozdvihše se i ony s svým národem, v nemnoho létech 

v 

dále postoupili, až i do Cech se pustili, a což tam Němců ještě pozůstalo, sobě 
podmanivše, zemi tu opanovali, kterouž také podnes drží; a kdež prvé slouli 
Vindi, Venedi, Slaví, Slavini, t. j.. Slavní aneb Slováci, jiŽ potom jmenovali se 

v 

Cechové, po vůdci svém, kterýž je nejprve do té země uvedl. — 

6. Jan BeckoTiiký. (R. i7oo) <)• 

Jací národové zemi českou před Cechem a Lechem ve své 

moci méli. 

z jeho Poselkyně starých příběhův českých. V Praze 1700. Str. 6. 

Kníže Cech dříve než s Lechem, vlastním bratrem, do země České 
přišel, v ní rozliční národové bydleli, nejenom ti, o kterých mnozí letopisové 
zmínku čim', ale také oni, kteří se v letopisech nenalézají; neboť k pravdě 
podobná jest věc, že po veřejné světa potopě, když lidé po všem světě se 
rozcházejíce — z Asie a z Arménie se ubírali, tuto zem, v níž my nyní 
bydUme, jistě prošli, ano i snad nějaký čas v ní bydleli. — 

Před narozením Kr. P, 600 let Ambigat, král Francký, dvoum svým 
strýcům Bellovesovi a Sigovesovi o dvouch zemích (Vlaších a Cechách) známosť 
učinil a je napomínal, aby je lidem svým osadili. I připadla losem Bellove- 

v 

soví krajina v zemi Vlašské a Sigovesovi naŠe země Česká. Sigoves přijda mezi 

v 

les Černý položil se s lidem svým v těch místech, kde nyní jest kraj Slánský a 
Kauřímský. Ti pak lidé jeho ne franckou, ale starou řečí německou mlu> 
vili, a ne Francouzové, ale Boji, Bojemi i Bojemové se jmenovali, jakož také 
jich zem nazývala se Bojemum, jinak Bojohemum, též Bojiheim, i také Bo- 
johemia a Bohemia, ač od některých také jmenuje se Čechia.^ 

Dále vypravuje Beckovský, jak čásť Bojů neb Bojemů r. 280 př. Kr. z 
Cech do Menší Asie se vystěhovala, a kterak r. 111. př. Kr. na Bojemy v zemi 
pozůstalé Cimbuří udeřili, však od nich poraženi jsou. Po kterýchžto Cimbuřích 
přišli do Čech Švábi Hermunduři, a položivše se tu, kde nyní jest kraj Hra- 



^) Jan Beckovský, nar. r. 1658 v Něm. Brodě, křížovnik s Červenou 
hvězdou v Praze. Vzdělal kroniku Českou, nazvanou: Poselkyně starých pří- 
běhů českých až do časů cis. Leopolda L (r. 1700). Zemř. 26. pros. 1725. 



817 

decký, zámek a město Krylich aneb Krulich, co eídlo krále svého Panilia vysta- 
věli, pak pro chování koruny zámek Landskron, t j., Zemskou Korunu a 
kromě toho na vysoké skále hrad Kurcz zřídili, kterémuž hradu potom Cechové 
říkali Krč ěi Krěín. 

Když pak již ti Bojemové 600 let zem Českou ve své moci měli, Maro- 
bodos, jinak Markward, král Markomanský, za časů Augusta, Římského císaře, 
na Bojemy nenadále padl, s nimi často se potýkal a mnoho jich zjímal, zmor- 
doval i mnohé z země vyhnal. Ty pak Bojemové, kteří utíkáním své živobytí a 
svobodu obdrželi, k půlnoční Dunaji do země Norické, která nyní sluje Ba- 
vorská, obrátili se a v ní se usadili, v kteréž zemi hlavní město slulo Norinberg. 
V té zemi po časích ti Bojemové od některých jmenovali se Bojoaři, od jiných 
Bojovaři, od jiných Bajbaři, posledně pak i Bavoři. 

7. Frant. IH. PelcL (R. i79i). 

Kterak Sigoves s Boji z Gallie do Cech přišel a Bojové zase do 

Gallie se vrátili. 

Z jeho Nové kroniky České. Dílu I. V Praze 1791, St. 6, 58 a 68. 

Že někteří lidé do země České se vydali a v ní bydleli, kdyŽ oschla a 
stromoví na ní narostlo, dosti k víře jest podobné. VŠak jací by to lidé byli, 
kteréhož národu a jazyka, o tom se nic nenalézá. Někteří z našich domácích 
kronikářů se domnívají, že Čechové byli nejprvnější obyvatelé země této. 
Nachází se však v starých knihách římských spisovatelů, že asi tisíc let dříve, 

v 

než Cechové sem přitáhli, ta krajina jiŽ lidmi osazena byla. Byl totiž v zá- 
padních zemích, Gallia řečených, jakýsi kníže, jménem Sigoves. Ten shro- 
máždiv poddané své, vydal se na cestu, a pustil se do lesa velikého, kterýž se 

v 

od řeky Reyn nazvané až k horám Karpatským v PolStě vztahoval a Cemý 
les nazván byl. Po dlouhém putování dostav s^ s lidem svým do prostředka 
těch lesů, a vida, že země hojností ryb, zvěře a pastev oplývá, v ní bez pře- 
kážky se usadiL Ten pak národ, který s sebou přivedl, nazýval se B oj i aneb 
Bojové, od nichž tato krajina prvního svého jména Bojenheim, jako by 
řekl Bojův sídlo, dosáhla. A to se stalo asi 600 let před narozením Krista 
Pána. Od toho tedy času vlasť naše Bojenheim, a obyvatelé její Bojové aneb 
Bojohemové se nazývali, kteréhož starého jména posavad u západních národů, 
se užívá. 

Asi 100 let před Kr. přivalil se na ty naše Boje jakýs cizí a velmi silný 
národ, řečený Cimbrové. Vsak Bojové ty Cimbry porazivše z celé Bojemě je 
vypudili. Svedla se ta bitva nedaleko Trutnova na rovině mezi Chotěborkem a 
Dubnicí, kdež se podnes nemalý poČet tvrdých v prostředku provrtaných 
kamenů nachází, kterých, když se na topůrko nasadí, jako kladiva se uží- 
vati může. 

To slavné vítězství Bojův nad Cimbry se i po vzdálených končinách 
rozhlásilo. Když pak asi 50 let potom Kímané proti Helvetům vojensky se 
strojili, vypravili tito své posly k Bojům, jich žádajíce, aby jim proti Kímanům 
na pomoc přispělL Bojové tedy, sebravše přes 30 tisíc silných muŽů, vydali se 



318 

na cestu. Mezi tím ale byli Helvetové od Kíinanů pod vůdcem Juliem Caesa- 
rem docela poraženi, a Římané vykázali Bojům v Gallii, odkud jich předkoTe 

v 

do Cech přišli, nové obydlí, což oni vdeČne přijali a do Bojemské země nikdy 
více se nevrátili. 

Skrze takové vystěhování těch 30 tisíců mužů zemi České obyvatelův 
velmi ubylo, tak že o tom i v městě Kímě zvěděli, jako by země Boj^oiská 
obyvatelů pozbyla a docela zpustla (Bojomm solitudo usque ad Pmmonias). Ze 
jich ale po tom tažení jeŠtě mnoho v zemi zůstalo^ a toho se rozuměti může, 
poněvadž 50 let potom svým nepřátelům Markomanům tak dlouho se bránili, 
až od nichJioneěně přemoženi a z krajiny této mocně vytištěni jsou. Jsouť 
pak ti Bojem ové proto u nás vždy paměti ho lni, Že od nich země tato po- 
dnes Bojemská slově, a že také hlavnější řeky, totiž Labe a Vltava, od nich 

v 

nazvány byly, nebo oni jim Albe, Moltaw^ říkali, z 6ehož Cechové po času 
jména Labe, Vltava učinili." 

Naěež vypravuje Pelcl o vyhnání Bojů skrze Markomany, a praví 
dále o příchodu Cechů: 

„Slované (bydlející při počátku řeky Visly) znamenavse (ok. r. 500), že 
se jim pro množství lidu země nedostává, obmýšleli, jak by nové krajiny nabyti 
mohli. Od těch, které na zvědy vypravili, dověděli se, že by při řece Labi, 

v 

kdežto někdy Bojemové a po nich Markomani aneb jiní Švábi bydleli, země 
úrodná a nemnohými obyvateli osazena byla, tam se obrátiti mínili. — 

Majíce vůdce, jménem Čecha, dali se na* cestu, a přes hory se dostávše, 
upřímo k Labi řece táhli. Velikýli jich počet byl, to se říci nemůže, však k 

v 

víře podobné jest, že jich nejméně do pěti tisíců bylo, aby se Švábům, kdyby 
jim na odpor byli, brániti mohli. — Velikého skutku zajisté dokázali, že se 
bez mála uprostřed zemí německých osadili a své sídlo tudy opanovali. Nebo 
právě toho času ještě Lombardi v nynějších Rakousích hned za horami 
Českými při Dunaji bydleli, též i něco jich bydlelo v Moravě. Bavoři, Fran- 
kové a Durinci tudy, kdež i podnes bydlejí. V Míšni a Lužici také tenkrát 
ještě Němci vládli. Ze všech tedy stran, kromě v Šlezích, němečtí národové 
bydleli, mezi které ti Slované vrazivše, uprostřed nich se posadili. A proto že 
napřed šli a jako čelo ostatních slovanských zemi proti Němcům se postavili, 
toho slavného jména „Čechové**, jako by řekl přední aneb první, dosáhli.** 

8. Vrantiáek Palacký. (R. 1862). 

O nejstaršícli dějinách českých. 

Ze Slovníka Naučného. V Praze 1862. Díl II, článek Čechy, str. 376. 

V době předslovanské mluví se o dvou národech, -kteří bydleli někdy 
po sobě v Čechách, o galických čili celtických Boj ech a německých Marko- 
manech. — Celou však historii toho věku považovati náleží za nepodstatné 
předhradí dějin českých, na jehožto držení nemnoho záleží, ano nestojí c 
nikde na pevné místní půdě, plno jest nejistoty a mlhy. Nelze 
zajisté ani tvrditi, že by Tacitovo „Boihemum" bylo skutečně do- 

y 

padlo na hranice nynějŠi vlasti České^ ani stanoviti, kde které z oněch 



319 

měst stálo, jež Ptoleméus v 11. století po Kr. klade asi do krajin našich. Ba 
kdyby některá jména řek a hor českých nepřipomínala sama zvukem svým, že 
jsou původu cizojazyčného (Labe =Alb,Vltava= Fuldaha, Jizera = Isera, 
Rip = Rip atd. *), mohlo by se bráti i v pochybu, zdali národové cizí byli kdy 
skutečně osedli v Cechách, a zdali nebyli toliko nájezdníci dočasní. A však 
tím méně přidati se lze k domyslům, že by Bojové a Markoman! sami byli 
původu slovanského. Římané staří, jenž měli s nimi mnoho činiti, nebyli tak 
tupé mysli, aby byli neuměli rozeznávati skutečných Němců od přirozených 
nepřátel jejich *). 

9. V. \. Tomek. (R. i864). 

v 

Kdy a jak Bojové, Markomané a Slované do Cech přišli. 

Z jeho Dějů království Českého. V Praze 1864. Str. 1—8. 

Bojové a Markomani. 

v 

Kteří lidé ponejprv do země České vstoupili, o tom nic s jistotou říci se 
nemůže. — Dle nejstarší pověsti, kterou zapsal dějepisec římský Livius, byl 
500 let před nar. P. Krista v zemi Celtu, kteráž sloula Gallie, nyní země Fran- 
couzská, král mocný, jménem Ambigatus. Ten znamenaje, že lid v zemi jeho 
příliš jest rozmnožen, vyslal synovce své, Bellovesa a Sigovesa, aby vezmouce 
8 sebou čásť toho lidu, jinou vlasť sobě vyhledali. Tedy vyšedše, dobyli mnoho 
zemí, kdež prvé obývali jiní národové, a usadili se v rozličných krajinách při 
řece Dunaji i až k horám Karpatským. Cásf jich, kteříž se jmenovali Bojové, 
vnikli až do Hercynského lesa, i osadili nynější zem Českou, Moravu a jiné 
okolní krajiny. Ti tedy byli první známí obyvatelé Cech. Od nich dostala 
tato země u cizích národů jlhéno Bojhemum čili Bohemia (Bdhmen), jakž se 
nazývá u nich podnes. 

Bojové zdržovali se v zemi České několik set let, a přestáli v ní Často 
veliké boje s okolními národy, jmenovitě s Cimbry. — 

Krom Dáků — zdvihl se proti Bojům i jiný nepřítel, Markomani, 
Němci, kteří přebývali ve Slezsku nynějším, z bojovného kmene Suevů. Ti 



^) My jsme výše ve zvláštních Článcích ukázali, že jména Labe, Vltava 
a Jizera jsou původu slovanského. Taktéž máme jméno Řip za slovanské, 
hledíce jednak k jeho zvuku, jednak k tomu, že kromě Ripu jest v Cechách téŽ 

v v v • 

vrch Kipec (v Budějovicku) a osady Ripce a Řipsko, kterážto jména musila by 
jinak všechna býti cizí. České slovo řip vidí se býti příbuzné s charvátským 
i slovenským hrip (coUis), a znamenalo ondy dle Hájka také v Cechách vrch 
vůbec. — ^) Není pochybnosti, že Římané uměli dle jazyka rozeznávati Němce 
od Slovanů, vědouce na př., že Marobud a Markomani jinak mluvili nežli Ar- 
min a Cherusci, aneb že ve slovanském Režně a ve slovanské Vídni jinak se 
mluvilo nežli v Kolíně nad Rýnem. A však pýcha jejich naproti barbarům 

v 

nedala tomu, aby který Říman tento rozdíl v jazyku byl vytknul a na památku 
zaznamenal. Ne Římané vyřkli, že Markomané byli Němci, nébrž středověcí 
etymologové němečtí a po nich čeští. 



320 

vlrhšc Bojům nejprve do Moravy, pronikli touto zemí aS do Pannonie a opa- 
novali veliké krajiny. Marobud, knežic Markomanský, sebrav svou moc, udeřil 
na Boje v Čechách, opanoval tutu jejich zem a v ní s Markomany se usadil 
(12 let př. Kr.). Odtud z polo^.ení bezpečného mezi horami a nedostupnými lesy 
jal se podmafiovati jiné národy německé na půlnoci a na východě od Čech, 
v nynějších Saších, v Lužici, ve Slezsku a vJBrandenburku, jakož byli Lygiové, 
Silingové, Burgundi, Gothové, Semnoni, Hermunduři, Ltangobardové, kteréž 
vSecky koneěně spojil v jedno velké panství, nazývaje se králem Svevským. — 

U velkém hemžení národů německých (v V. století) vyskytuje se i 
jméno Markomanů několikrát, když cási po části přidružovali se k tažením 
jiných příbuzných kmenů do vzdálených zemí. — Konečně když Attila, král 
Hunský, se vSí mocí svou vytáhl na západ, chtěje zbytky říše íiímské ztro- 
skotati a Římany i všecky jiné národy v Evropě podmaniti; táhli mezi jinými 
jemu poddanými národy také Markomané s ním až na Rýn do Staré Qallie. 
Attila byl však poražen v bitvě v polích Katalaunských (r. 451). Tam nejspíš 
zahynuly i ostatní zbytky Markomanů, tolika bouřemi a válkami oslabených. 
Když pak říše Hunů po smrti krále Attily se rozpadla, zůstala tudy země 
Česká pustá a liduprázdná. 

Příchod a osazení Čechů. 

Jak koli Markomani více než půl pátá století přebývali v blízkém 
sousedství Kímanů, nenalezla u nich místa vzdělanosť římská. Na ten čas celkem 
zůstávali povždy v povahách všech jiných tehdejších národů německých. Yálka 
a kořisf ování bylo nejmilejším zaměstnáním jejich, lov a chování dobytka 
nejobyčejnější živností; orba se provozovala bez zalíbení, a brzy tu brzy tam, 
ne na stálých nivách. Příbytky chatrné nebyly staveny pro stálost, anobrž 
různo a po řídku rozložené v čirém lese, který pokrýval zemi kromě malých 
částek zde onde; obyvatelstvo pak nemnožila se více, než jak mohlo býti při 
krvavém válečném těkání a nehojných živnostech. 

Odtud přichází, že bylo jim jako tolika jiným příbuzným národům 
možno a snadno, opustiti svou vlasf, tak že po nich ani po by- 
dlištích jejich nezůstalo žádné památky. Teprv novým obyvatelům 
slovanským, kteří zaujali uprázdněná od nich místa, bylo mýtiti pustý les, 
zorati půdu, zakládati nové dědiny, vtisknouti horám, řekám, potokům a 
háj ům nová jména, ježto přečkala věky až do času přítomného. 

Starodávná vlasf Slovanů byla v šírých rovinách polských a ruských na 
půlnoci a východu od Tater. Již od časů Markomanské války musilo počíti 
stěhování jejich částečné odtud a zaujímání nových sídel. Jakž se národové 
němečtí z krajin nad Vislou a Odrou tlačili pořád dále na západ a na 
poledne, tak Slované v patách za nimi a nepochybně v ustavičných půtkách 
s nimi, osazovali se v zemích od nich opuštěných. Poznenáhlu byly všecky 
země v nynějším severním Německu až po řeku Labe, a za Labem až po 
řeku Zálu, zalidněny od Slovanů, a konečně také Čechy, Morava a veliká 
Čásť severních Uher, 



321 
10. Jan Er. VoeeL (R. 1866). 

Že Cechové nebyli nejstarší obyvatelé v Čechách. 

Z jeho Pravěku země České. Y Praze 1866. I, 62. 

Nejstarší letopisec ěeský Kosmas domníval se, Že aroiotec Cech byl 
první ělověk, jenž se svou družinou nedlouho po všeobecné potopě do země 
České vstoupil a tu mezi Labem, Vltavou a Ohří se usadil. Po Kosmasovi taktéž 
i jiní kronikáři až do konce XYI. století soudili. Adam z Veleslavína v před- 
mluvě své ku kronikám Aen. Sylvia a M. Kuthcna první o tom zmínka učinil, 
že nejstarší obyvatelé v zemi České byli Bojové, dle domnění jeho národ 
německý (dle jiných gallikanský); týŽ vypravuje dále dosti obšírně o Marko- 
manech, jenžto „své útoěiště a byt v Čechách měli." Od doby Veleslavínovy 
téměř obecně za pravdu přijato'), že za nejdávnějších časů v Čechách obývali 
Bojové, národ galský čili keltický , a po Bojích Markomané; a však někteří 
novější spisovatelé snaží se dokázati, že tomu tak není, a přistupujíce k 
náhledu Kosmasovu, za to mají, že slovanští Cechové od nejstarších věků co 
autochtoni v zemi České přebývali. Uěení takové naodváŽných do- 
mněnkách založené vyvracuje se netoliko svědectvími dějepisu, 
nýbrž také, a sice ještě rázneji, důvody zarcheologie a z jazyko- 
zpytu váženými*). 

Kdy se západní Slovane do svých vlastí přistěhovali. 

Z Časopisu Musejního na r. 1864. IV, 355. 

Šafaříkem dokázáno, Že oeleď slovanská, opustivši v neznámém pravěku 
původní sídla svá v Asii, usadila se mezi mořem Baltickým a Černým, z 
kteréžto spoleěné vlasti své v pozdějších dobách různí kmenové na západ a k 
jihu se pošinuvše, zaujali krajiny zatatranské aŽ k Sumave a Sále, na severu 
až ku vtoku Labe do Severního, moře, na jihu pak země, od alp Tyrolských až 
hluboko do illyrského trojhranu rozložené. — Slované na Buši a v Polště 
až k Visle obývají na mnoze až posud v původních sídlech praotců svých. 
Čechové do Bojohemum přibyli mezi 1. 451—495. Lužiéane usadili se o 
něco později v krajinách od řeky Bobru až k Sále a od vtoku Varty do Odry 



^) Bohužel! — ') Zůstavujeme ctěným ětenářům na uváženou, zdali 
odvážné jest mínění naŠe, jehož důvody historické, topografické, archeolo- 
gické i jazykozpytné jsme v tomto spise vyložili, aneb mínění posavadní, 
zakládající se na mlhavé pověsti Liviově o stěhování Bojů z Gallie a na 
několika chybně vyložených slovích Tacitových o vypuzení těchto Bojů 
skrze Markomany. — Co se pak dotýČe toho autochtonství obyvatelů ěeských, 
pravíme toliko. Že Čechové jsou první známí obyvatelé země České a 
že tu před nimi v době historické ani Keltů ani Němců nebylo. Jak dávno 
však Čechové jsou ve své nynější vlasti před psanou historií, totiž před 
Juliem Caesarem (r. 72 př. Kr.), zdali 500 neb 1000 aneb více let, zůsta- 
vujeme ve své váze, niěeho v tom nevvměřujíce. 

21 



332 

a^ k seyemímu pomezí Českému. Sioyane £oratanšt{ zaajall země nA 
přímoifí Adriatském, v Krajině, Korutanech a ve Štýrska mezi 1. 592 — 595. Na 
jihu šířili se Srbové, Charváti a Dalmatové od ústí Dunaje přes dolejSÍ 
Moesii do Thracie a Macedonie ok. r. 634 — 638. Během YL století zalidněna 
jest Moesie Slovany bulharskými, kteří v YII. století po Thracii, Thessalii 
a Macedonii se rozšířili. Z důkladného zkoumání Šafaříkova jde tedy na jevo, 
že stehování se kmenu slovanských z původní vlasti mezi Baltickým a Oer - 
ným mořem do nových vlastí na západě a jihu spadá do Y., YI. a 
YII. století. — 

11. Jan Ignác HanuS. (b. i867). 

Že Čechove bylí od pradávna podmaněncí Bojů^ Markomanfi 

a Avarů. 

Z jeho spisu: Das Schriftwesen der bohm. slov. Ydlkerstamme. Prag 1867.S.37 ^). 

Bdhmen war seit jeher, d. h., seit die ausserarischen Yolker Europa^s den 
arischen, aber gleichfalls autochtonen Yolkern, und zwar vorzugsweise denen 
litauischen Stammes, haben weichen míissen, von Slaven bewohnt, die sích 
schon in Urzeiten aus ihrer karpathischen (?) Heimat bis dahin erstreckten. Sie 
waren jedoch in ihrer nationalen Entwicklung nacheinander durch die krie- 
gerische Besitznahme (?) der Lander und als Folge derselben durch die 
Oberherrsohaft (?) der Bojer, Markomannen und der Avaren gestSrt, 
ohne je das Land vollig verlassen zu haben, bis in der Mitte des Vil. (?) Jahr- 
hunderts diese fremden Yolker und Horden aus der kriegerischen Geschichte 
herausgedrSngt, den durch sie bisher unterdrOckten Bdhmen die gestorte 
alte Yerbindung mit ihren slavischen Yerwandten in den Karpathenl&ndem 
erm$glichten. Durch neu angekommene St&mme verstarkt, beganhen (?) sie 
sich, was sie vielleicht oft schon versucht hatten, slavisch zu organisiren, d. h., in 
Župen zu gUedem, welche Župen, obschon dialektisch und sohin auch national 
eigenthfilmlioh von einander unterschieden, doch durch das allgemeine Slaven- 
bewusstsein und gemeinsame religidse Yerehrung um eine CentralŽupa sich 
gruppirten. Weil die hindemden kriegerischen Besatzungen(?)B6hmens vondem 
historischen Schauplatze schwanden, trat mit und nach Samos Auftreten, der 



^) YSe co se tuto vypravuje o válečném podmanění Čechů skrze Boje, 
Markomany a Avary, máme, jakž jsme jinde již podotkli, za pouhý výmysl. 
ZvláStě tomu zde odporigeme, že by kdy Avaři v Čechách byli panství provo- 
zovali, a že by je Samo byl z Čech vypudil. Yůbec vidí se nám nepříeluSné 
na spisovatele slovanského, když beze vSeho důvodu pronáší myšlénku, že 

v 

by národ Český, statečností svou proslulý, jenž uměl vlasti své horami a lesy 
chráněné uhájiti před liímany za Tiberia, před Franky za Karla Yelkého 
r. 805, před Tatary r. 1241 a před Křižáky německými r. 1431, byl 1000 let 
úpěl v otroctví neb nevolnictví cizích národů, a byl měl zapotřebí osvoboditele 
odjinud. Národ, kterýž by snášel takovou porobu, byl by národ babský, 
a ne Český 1 



323 

das letzte Hindemiss, die Avarenbesaizung (?) beseitigt hatte, in Bdhmen die 
slayische religios-poUtische Organisation in den Yordergnind der Qesohiohtei es 
wurden nationale Sagen, natíonale Qebrauche und eine nationale Centralre- 
gierung sichtbar, d. b., es begann(?) in Bdhmen die wahre Gescliicbte. 

IS. Jan Thanmann. (R. 1772) «). 

Odpťrá A. Schldzroviy že by Slované byli nejstarší známí oby- 
vatelé mezi Labem a Vislou. 

z jeho spisu: Untersuchangen iiber die alte Geschichte einiger nordSs<ďiflii T^ 
ker. Berlin 1772. — Anmerkungen iiber die nordische Geschichte von Schldflser. 

S. 100, 102 und 115. 

Schl5zer sagt: „Deutschlands Sstliche Halíte, vom Ausflusse der Elbe 
bis an die Weichsel und niederwárts bis ans adriatische Meer, war von jeher, 
d. i., soweit man in der Geschichte mit Wahrscheinlichkeit ruckwarts gehen 
kann, von slavischen Vdlkem bewohnt; allein sie erscheinen erst spát und nicht 
Tur dem Ví. Jahrhundert in der Geschichte von Deutschland. Die R5mer 
kannten dieses grosse Land eigentlich nur bis an die Donau und den Rhein, 
alles was jenseits dieser beiden Fldsse tief im Lande lag, war fdr sie eine 

yf Terra ineognita^'' 

Na6eŽ odpoTÍdá Thunmann: 

Man ziehe nach A. Schld!Eer die Linie vom Ausíluss der Elbe bis an's 
adriatische Meer herunter, so wird man auf der ostlichen Seite derselben ein 
grosses Stiick Ton dem alten Sachsen, ganz Thiiringen, Ostfranken und Baiern 
haben; Lánder, welche zu der Zelt, da die Slayen zuerst in der deutschen Ge- 
schichte erscheinen, unwidersprechlich (?) von deutschen Volkem bewohnt waren. 

Gehet man etwas weiter in der Geschichte hinauf, so wohnten ausser 
den schón gedachten Ydlkem erweislich auf dieser Seite Heruler, Rugier, 
Longobarden, Sennonen, Van dálen, Ligyer, Markomanen, Quaden, 
Burgunder, Gothen und viele andere Yolkerschaf ten. Diese waren so gewiss 
Deutsche (?), dass der, welcher daran zweifeln wollte, entweder ein Unwis- 
sender (!) oder der allerargste historische Pyrrhonist (!) sein mOsste. 

Die Rdmer kannten Deutschland gewiss weiter, als nur bis an die 
Donau und den Rhein. Hatte sich ihre Erdkunde nicht weiter als bis ah 
diese Flďsse erstreckt, so wíirden sie Deutschland, welches hier erst anfing, 
ganz und gar nicht gekannt haben. — 

Die Frage, wo alle die slavischen Y&lkerschaften hergekommen, kann 
wohl nicht beweisen, dass sie von jeher in diesen Gegenden gesessen. DQrfte 
man so schliessen, wie wiirde es alsdann der Geschichte des IV. und V. Jahr- 



') Jan Thunmann, nar. 23. srpna 1746 v Toresundě ve Švedích, profesor 
filosofie na universitě Habké, zběhlý v literatuře řecké, latinské a východní. 
Sepsal francouzsky: Bádání v dávné historii některých národu severních 
(r. 1772), Bádání v historii východní Evropy (r. 1774), De confiniis histo- 
ricae et poeticae orationis (r. 1772) a Objevení Ameriky (něm» r. 1776). Zemřel 
17. pros. 1778. 

21* 



324 

hunderts ergeben? Sie sind anders woher gekommen; nichts aatórlicher «!• 
das. Yormals wohnten hier Deutsche; diese zogen zum grSssten 
Theile aus, oder wurden yertilgt, und SlaTen, ihre Nachbarn, 
rOckten in ihre Stelle wieder hinein. Dies muss sich zugetragen. 
hábe D, die Geschichte und eine richtige Folgeruni^ lehrt mich 
diese 8^). Oder man mOsste sie vom Himmel herunter regnen oder wie Gham- 
pignons au8 der Erde wachsen lassen. 

Dass die Alten die slavischen Ydlker unter anderen Namen gekannt 
babeui kann bei einem oder andem vielleicht mdglich seln, aber die Mdglich- 
keit entseheidet nichts. — Die Vermuthungi dass die R5mer in Pannonien, i& 
Garnien, in Norico mit Slaven oftere Kriege gefúhrty beruht ebenfalls- nur anf 
einem Vielleioht — 

Die Slaven sind keine Stammvdlker von Deutschland, sie sind erst in 
spateren Zeiten eingewandert (?)| aber deswegen weder vom Gaucasns noch ge- 
radě von der Wolga her. 

leh traue mir es zu'), selbst die Epochen anzugeben, da die Slaven im 
dstlichen und ndrdlichen Deutschland zu allererst festen Fuss gesetzt. — leh 
lege zum Qrunde die Stelle Nestors, darin er versichert, dass die Slaven von 
der Donau und aus Dacien her, sich allmálig gegen Westen ausgebreitet haben, 
und dass sie dann erst die Lánder in Besitz genommen, die zu seineť Zeit die 
Tschechen, Moraver, Chorutaner und andere Yolker inne hatten. Die Slaven 
erscheinen aber zuerst (?) im ndrdlichen Dacien im Anfange des YI. Jahrhun- 
derts und gehen im J. 527 zum ersten mal iiber die Donau; und eher darf 
man sie nicht nach den noch westlicheren Gegenden versetzen'). 

Um das J. 611, wo die Avaren Dalmatien bezwangen, ist derZeitpunkt, 
YTO dle Slaven in Noricum und Yenetien festen Fuss gefasst haben. 

Die Bohmen, Mahren und Soraben sind auch aus Dacien (!) gekommen, 
yniie Nestor bezeugt; seln Yorgeben kdnnte zwar einiger Einschrankung unter- 
worfen sein, und wenlgstens ein Theil dieser Slaven aus dem benachbarten 
Polen herstammen. Aber leh sehe doch keine Ursache vor mir, wesswegen ich 
von meinem Berichte abgehen solíte. Den grossten Theil der Lander, welche 
diese Slaven besassen, hatten vor dem Anfange des Y. Jahrhunderts diejenigen 
Sueven, silingischen Yandalen, Markomannen und Quaden inne gehabt, die um 
diese Zeit grosstentheils nach Gallien und von da nach Spanien zogen(?). — 

Nachdem Theodorich, Konig der Austrasier, das thiiringische Reich 
erobert hatte (J. 534), wurden jene Gegenden desselbcn, die am meisten gegen 
Morgen hin lagen, neuen Colonisten zu bauen eingeraumt, die dafiir Tribut er- 
legen soUten. Dass diese Colonisten keine andem als die Sorben gewesen, ist 
mir so wahrscheinlich, dass ich gar nicht daran zweifeln kann. 



^) To vSe vypravuje Thunmann s takovou jistotou, jako by to bylo 
vysvědčeno od historiků římských a řeckých, kdežto u nich o tom není ani 
zmínky. A vSemu tomu věřilo se a věří se posud! — *) Audaces fortuna 
juvat. P. Thunmann dal se do básnění, a že se básně jeho krajanům líbily, 
došel u nich víry. — *) Thunmann přímo zapovídá, aby kdo smýSlel jinak 
nežli on. 



325 

• 

Auoh die Tsoheohen und M&hrer scheinensich in děn L&ndern, die 
6ie jetzt bewohnen, allereret um diese Zeit (J. 534) festgesetzt zu haben. — 

Mít ziemlioher Sicherheit maohe ich endlich den Sohluss, dass die Obo^ 
driten, die Lutizen und die Pommern eich nicht eher als um das J. 650 in dem 
miiternaohtlichen Deutschland niedergelassen haben, vro sie sioh darauf immer 
mehr und mehr ausbreiteten, bis endlich die Travé und nach dem J. 804 die 
Lewensaue die Granze ihrer Besitzungen ausmachte. 

Anstatt also, wie man bis jetzt auf Gerathewohl, ohne Grund und ohne 
Ursache gethan hat, die Epoche der Besetzung eines dritten Theils von Deutsch- 
land durch die Slaven in^s V. Jahrhundert fesizusetzen, so díirfte man hinfiiro 
drei annehmen, wovon nur Eine in das YI. und die zwei iibrigen in das YII. 
Jahrhundert fallen. Man mache aber auch nicht mehr wíq vor Alters die Wan- 
dilen des Plinius zu Wenden, und man lasse diese nicht aus einer so elenden (1) 
Ursache, als eine geringe Aehnliohkelt des Namens ist, die Aboriginen in einem 
Lande sein, vro sie erst vor wenig mehr als taosend (?!) Jahren zu wohnen ange* 
fangen h*ben. 

13. P. J. áafařik. (b. issr). 

O přibytí Slovanů do Germanie. 

Z jeho Starožitností slovanských. V Praze 1837. Str. 836. 

Kdy země na levém břehu Odry do rukou Slovanův 6e dostaly, při 
úplném mléeni tehdejSich dějepiscův přenesnadno jest urěiti. — VSeoky histo- 
rické okolnosti však tomu nasvědéují, že Slované v polovici Y.století, 
přeSedSe Odru, do dneSni Lužice, Čech a Braniborska vstoupili. Příchod 
jejich do Čech nejpodobněji se klade mezi 1. 454 aŽ 495. Totéž právem i o 
krajinách severních tvrditi se můŽe; vSak Síření se Slovanů v nich dalo se po- 
znenáhla, i minuloť celé století, aě nevíceli, pokud osady jejich od Odry aŽ 
k Dolnímu Labi se přiblížily. Kvíře podobné jest, že mohutní Yeleti, osa- 
divše se na ústí Odry, odtud mořskou cestou celé nábřeží mezi Pěnou a Rakenioí 
s ostrovem Bánským opanovali dříve, nežli Srbov^^lužiětík Labi se prodrali. — 
Buď jak buď, druhá polovice Ya první polovice YL století jsou jistě ta doba, 
v níž Slované Germanii severní předtím od Svevův zacgatou, pomalu pod stou 
moc dostalL KdyŽ ostatkové Herulův po veliké porážce v Moravě I. 494 zpátky 
do své vlasti táhli, praví Prokop, že proSedše nejdříve skrze země od Slovanův 
zaujaté, potom skrz veliké pustiny, naposledy k Yamům do nynějšího Me- 
klenburska a odtud dále do Skandinávie se dostalL Podlé toho zdá se, že 
Čechy tehdáž již od Slovanu osazeny byly; naproti tomu ale drahná ěástka 
Saska a střední Marky, jakožto rozhraní mezi Němci a Slovany, obyěejem 
tehdejším ležela pustá a bezlidná. Byla to jistě doba náramného klesání 
Němeotva a zmáhání se Slovanstva na rozvalinách jeho v krajinách Zálabských. 
Od polovice YI. století již žádné zmínky o národech německých mezi Labem 
a Odrou se neděje. 



B26 

14. W. W. Berthold. (R. isso) >). 

O vystěhovAní Němců z východní Gennanie h přistěhování se 

do ní Slovanů. 

Z jeho: G^eechichte yon Riigen und Pommem. Hamburg 1839. I, 152 a. 267. 

Sobald mít kargem Schimmer im YIII. Jahrhundert die Geschichte 
unserer Gegenden zu erhellen begiímt, finden wir jede Spur des deutschen 
Lebens Yerschwanden und eine neue slayische Welt thut sich mit neuen, 
fremd klingenden Namen der Fliisse, Berge, der Oertlichkeiten unseren er- 
staunten Blicken allmalig auf. Wir konnen die Frage nicht abweisen, ob 
deon jed er Rest der Gtermanen gewiohen sei. Die Auswanderung eines ge- 
sammten Yolkes mit Allem, was ihm angehort, fallt ausserhalb aller unserer 
Vorstellungen; da wir aber in den sicheren Wohnsitzen unserer seit Pytheas 
genannten Ydlker Alles wie durch einen neptunischen Niederschlag des Bodens 
verSndert finden, unter den Slaven weder Erinnerung altgermanischer Gotier- 
verehrung, ausser den gemeinschafttichen Ideen, noch Sprachiiberreste und Be- 
zeiohnung der Lokalitaten geblieben sind , miissen wir die Ueberzeu- 
gung gowlnnen, dass die ganze Masse jener Ydlker aufbrach (?). Nur 
etwa der blieb zurúck, wen physische Notbwendigkeit, Álter oder Ejrankheit 
fesselte, oder wer gleiefasam als Wildfang vereinzelt dastand, und entweder wie 
die LfOtztlinge nordamerikanischer Stamme, ungesehen dahinstarb, oder seine 
Nationalitat mit der neutiberkommenen vertauschte. 

Als die nordwestlichen Slaven unter dem Yerfall des karolingisohen 
Beiches sloh ohne Zusammenhang mit einander gel^ert hatten und ihre £in- 
íalle die Granzen Deutschlands durchbracheny schien der deutsche Genius aucb 
in Germanien dem slavischen soweit zu weichen, dass auch in den innersten 
Gauen des deutschen Yaterlandes das Slavische sich ansiedeln durfte, und 
um das J. 900 deutsch redende Ydlker auf den klelnsten (?!) Raum, den sie 
jemals einnahmen, besohrankt waren. Sei es im Kriege gegen die unruhi- 
gen sorbischen, wendischen und wilzischen Naohbarn; in Folge des Yordran- 
gens derselben in die westlichen Lander; oderwurden slavische Gefangene 
als Leibeigene fiber das innere Deutschland zerstreut, oder endlich 
ganze Wendenhaufen kolonieweis ange&iedelt; genugwir finden mitten 
untef deutschen Y51kern ganze Gaue von Wenden bewohnt und kdnnen 
die Spuren der Fremdlinge (!) in Stadt-, Dorf-, Berg- und FlussnameUi sogar 
bis an den Rhein noch zu unserer Zeit verfolgen. Neben Franken 
und Saohsen sassen im Gebiete des Klosters Fulda Slaven in zablreichen, sla- 
vifloh benannten Doríschaften; Slaven am XJnterharzi im Mansfeldischen, um 
.Querfurt; gab es ein stark bevolkertes Slavenland im obern Mainthale; an der 
Radnitz und Aisch, die Mainwinden und Radanzwinden; schon im J. 844 



1) Bafthold Fridrich W., nar. r. 1799 v Berlíně, od r. 1834 profesor dě- 
jepisu v Greifswaldě. Sepsal historii Bánskou a Pomořanskou (r. 1839 — 45), 
histoni německých mest (r. 1850), německého vojenství (r. 1855) a jiné spisy 
historické. Zemř. 12. ledna 1858. 



Š27 

slavisohe Kirohen, von Ludwig dem Frommeii) ja von Karl dem Kaiseř selBst 
gestiftet; um Wdrzbuig, wo ein Segnitz, Gramschatz und Legnitz atň Main- 
strom den slayischen Urspning nicht verleugnen k5nnen. Als h&tten friihere 
Slaven den Burgundem, deren Wohnstatten an der Netze sie einnahmen (?), 
8ich an die Ferse geheftet und w&ren Mnter den nach dem Rhein abziehendeň 
in die innem Gehage des Hdfaenzuges am Main hinabgestiegen, finden 
wir ihre Spuren in Ortsnamen, wie Zedlitz, Schurgast, GraditZ) Redwitz, Treb- 
gass, und dem Níbelungen-Worms gegeniiber ergiesst sich, von Golmach (Golm) 
kommend, an Weinheim vorůbergebend, eine Weschnitz (Waschniza) in den 
Rbein, miindet sicb, unterhalb Kehl eine Renitz, und fliesst eineSirnitz Im 
gepriesenen alemanniscben Ba den durch den Pass Heubronn gegen Neuen- 
burg! Wirgeschwdgen der elayischen Ansiedlungen in Thíiringen und erwahnen 
nur noch der Slavii im eigentlichen Sachsen, wo slayische Namen 'Wnstrow, 
Liicbow, Klentz in der Waldhohe Drevani schon seit dem J. 937 vorkoiůmen. -^ 

15. Fr. Pritk. (R. i846) *). 

o přijití Slovanů do Horních Rakous. 

Z jeho spisu: Geschichte des Landes ob der Enns. Linz 1846. I, 160 und 164. 

Die Avaren waren im J. 558 aus Asien in Europa eingebrochen, be- 
zwangen zuerst die am schwarzen Meere ansássigen Slaven, riickten dann 
gegen Westen und iiberschwemmten Bohmen (noch vor dem Jahre 563), fíelen 
j9ogar in Franken ein, wurden aber geschlagen; doch im J. 567 siegten sie und 
nun ward Friede. Im J. 568 riickten sie bis in die Náhe des Ennsflussee 
herauf. Mit ihnen verbíindet waren die Slaven, von denen schon fríiher zur 
Zeit Konstantin des Grossen, um 334, eine grosse Anzahl, beilaufig 300,000 in 
Mdsien, Pannonien und in Krain angesiedelt wurden. Sie vermehrten eich sehr, 
verbreiteten sich auch durch neue Ankdmmlinge verstarkt, an den Ufern der 
Drau, der Mur, ja bis zu den Quellen der Enns und Traun; aber sie kamen 
unter die Herrschaft der Avaren, deren Vorhut sie gleichsam bildeten und von 
denen sie sehr gedrúckt wurden. Als sie den Uebermuth derselben nicht lan- 
ger ertragen konnten, wurde unter ihnen ein grosser Bund geschlossen und der 
Kampf gegen ihre Unterdriicker begann. (Samo.) 

Die Slaven waren um diese Zeit von den siidlicheren Gegenden schon 
weit gegen Norden vorwarts gedrungen, sowohl in der Steiermark, wie so viele 
oíTenbar altslavische Ortsnamen beweisen, als auch im Lande ob der Enns 
seibst, bis zur obem Traun, zur Steyer und an der Enns herab. Diess geschah 
wohl schon vor dem J. 630, als die Slaven und Baiem im friedlichen Verhalt- 
nisse standen, auch mdgen sich manche zur Zeit von Samos Macht dort 
Wohnsitze errungen haben. V{ii finden namlich schon in sehr alter Zeit auch 
hier Ortschaften mit slavischer Benennung, die ihren XJrsprung von jenem Volke 



^) František Pritz, nar. r. 1791 ve Štyře v H. Rakousích, kněz Háa 
Augustiniánského ve sv. Floriáne; prvé profesor theologie v Linci, nynf vikář 
farni v Ansfeldu. 



328 

hArleiten und bícU an dergleichen Niederlassungen in der nórdlichen Steiermark 
aoséhliesseni z. B. an der obem Traun der Slanbach (von slaný), die Potschen 
in dieser Gegend, Zimitz bei Ischl; dann diesseits des Pjrn das alte Windiscb- 
Garsten, die Stoder-Thaler, der Berg Briel, der Bach Tyeoha (naoh Urkonden, 
nnn Teichel genannt); nach Manchen ist selbst der Name des Flosses Steier 
slaTisch, dann die lange Schlucht Ronsau bei MoUn, das alte Qaflenz bei 
Weyer u. s. w. 

Die Gegend am linken Ufer der Donau war zur Zeit der Ansassig- 
maebung der Baiern daselbst (zwisohen 527 — 534) vrohl ziemlioh menscbenleer, 
denn die Gzechen, welche schon Bdhmen inne hatten, ruckten nie(?) bis an die 
Donan vorwartS| sondem nur bis zum grossen Nordwald, zwisohen diesem 
nnd der Donau herrschte nie (?) die slavische Sprache, sondem immer der 
baierifiche Dialekt, obwobl spater auch viele Slayen sich in dlesen Qegenden 
niederliessen. 

16. Albert Hachar. (R. idéé) <). 

O Keltech oo původních obyvatelích štýrských a o příchoda 

Slovenců. 

Z jeho díla: Geschichte von Steiermark. Gr&tz 1844. I., 20 a II., 20. 

Die Urbewohner von Steiermark. 

In der áltesten Zeit begriff man alle Bewohner des weiten Hochlandes 
der Alpen, und mít diesen auch die des Steirerlandes unter den Benennungen 
Hyperbor&er, Celten, gallische Celten, Celtogermanen. Aus urspriinglicher 
Stammeseinheit waren Celten und Germanen Eingrosses Yolk. Sie standen 
damals wohl in demselben Yerháltnisse, vfie die Slaven Russlands, die Polen, 
dieWindischen, dieBohmen und Serben, welchetrotz ihrer verschiedenen Mund- 
arten doch alle Slaven eind. — Die Mehrzahl der Bewohner des Steirerlandes 
hat sich aus dem Jahrhunderte vor der rdmischen Unterjochung durch alle 
Zeiien fořt erhalten; keine allgemeine neue Einwanderung ist er* 
weislich, und die der wendischen Slovenen fállt erst in dasEnde des sechsten 
und in den Anfang des siebenten Jahrhunderte nach Christus. Nach dem be- 
fltimmten und klaren Siun der iibereinstimmenden altesten Geschichtsquellen 
muss man die undankbaren, die wahre Geschichte nur verwirrenden 
Zarfick- oder Ableitungen von Eigennamen und topographische n 
Benennungen in der Steiermark auf das Slovenische, oder von dieser 
Spraohe, iďs grundlose etymologische Spielereien bedauem (!). 

Ueberhaupt halten wir uns, die Urbewohner Innerosterreichs und deren 
Abkunft zu bestimmen und nachzuweisen, fest an die griechischen und rdmi- 
schen Alten(?). — Schriftsteller aus dem XII. und XIII. Jahrhunderte, wie der 



*) Muchar Albert z Rangfeldu, nar. 22. listop. 1786 v Lienci v Tyrolsku, 
kněz řádu benediktinského v Admontě a od. r. 1825 profesor klasické filolo- 
gie na universitě Hradecké. Sepsal : Das altceltische Noricum (1824), das rdmi- 
^che Noricum (r. 1826) a historii Štýrska (r. 1844—49). Zemř. 6. listop. 1849. 



329 

russifiohe Aimalist Nestor (f im J. 1111)) Matthaus Cholewa (f 1166), Vinoenz 
Kadlubek (f 1223), Bogephalas (f. 1374), Przibicon Pulkowa de Tradenin 
(f. 1379) und Dlugosk von Brzeznik (f 1480), eind dagegen Ton za gerÍDgem 
Ansehen; und Hypothesen, wie die des Lorenz Surowinky (sio, f 1827); Macht> 
spruohe, wie Paul Schaffarik^s (Ueber die Abkunft der Slayen) und Thaddaus 
Bulgarins, erweisen ohnebin niehts. Dies Alles zusammengenommen, gibt die zu- 
verl&ssige bistorische Thatsache: celtisch-germanischo Ydlker waren, 
Beit der Zeit zuverlássiger Qeschichtskunden, die Urbewobner von Steier- 
mark. Yon wo die ersten Bewobner des Steirerlandes bergekommen waren, liegt 
im tiefsten Dunkel.' — Die celtÍBcb*germanÍ8chen Bewobner erscbeinen in 
griecbisch--romi8cber Qeograpbie und Geschicbte in mebrere grQssere und 
kleinere Ydlkersobaften getheilt, als: Latobiker, Yarcianer, Skordisker, Sege- 
Btaner, Aravisker, Taurisker, Noriker u. a. 



t 

Die Landesbewobner der Steiermark im Mittelalter. 

Ueber die Fortdauer der uralten celiisch-germanischen Bewobner der 
Steiermark aus der Urzeit durčb die romiscbe Epocbe in das Mittelalter herab 
kann kein Zweifel entstehen: weil kein Ereigniss uber dieses Land gegangen 
ist, welchem eine g&nzlicbe Austilgung der alten Bewobner zugescbrieben 
werden kdnnte. 

Yon Ereignissen, welcbe ai^f bedentende Yer&nderung der Bewobner- 
Bcbaft gewaltig einzuwirken pflegen, ist das Steireroberland aucb im Mittelalter 
(v. J. 500 bis 1300) fast gánzlicb frei geblieben. Macbtig umstaltend wirkten 
aber abnliohe Begebenbeiten in der mittleren und yorzilglicb der siidlicben 
Steiermark. Wo und welcbe der eteiermarkiscben (celtisch • germaniscben) Ur- 
gemeinden an der Raab, Feistritz, Kainacb, Lasnitz, Sulm, Mur, Pesnitz, Drau, 
Dravé, Saan und Savé ^) bis zum Uebergange der Longobarden nacb Italien 
(im J. 568) von den umberwiitbenden Herulern, Turzilingern, Bugen, Gepideii, 
Gotben, Alemannen und Franken^) entweder zur Auswanderung gedr&ngt oder 
gánzlicb vertilgt wordén sind, wissen wir nicht. Obne Zweifel fanden bei dem 
gewaltigen Yordringen der barbariscben Avaren uber die Landestheile an der 
Mur, Draye und Savé bis iiber die juliscb-karnischen Alpen nacb Italien und 
uber das súdlicbe Mittelnoricum bin zahlreicbe celtiscb-germaniscKe Yolksge- 
meinden in den bezeicbneten Landstricben (J. 582 — 670) ibren Untergang; 
wo sicb d ann die von den Avaren in allen ibren Heerziigen 
stets voraus getriebenen und von ihrer Herrscbaft abbangigen 
Slovenen niedergelassen b aben (?). 

Heut zu Tage bilden die H5ben der Berge Radel, Reinscbnik, Pdssnitz- 



■*- 



<) S těmito praslovanskými jmény řek jsou v podivném odporu Mu- 
cbarovy celticko-germanské praobce ve Štyrsku! — *) To byli pěkní krajan! a 
národovcii ti Gotové, Alemannl a Frankové, když praněmeoké obce ve Štyrsku, 
tedy svou vlastní krev, buď ze země vybnali nebo do kořena vybubQil 



330 

hohe, Possrack und Platsch, deren Ablaufe zur Salm und Yom Einfluase der 
Siilm in die Mur der Lauf des Murstromes bis an die Ráab hin und tfber Csa- 
katurn nach Kórment und in das ungarische Eisenburger-Gomitat hinein, die 
genaue GMinzlinie zwischen den Deutschen undSlovenen in Steiermark, so dam 
im Norden der bezeichneten Gr&nzen die Ers teren seit der Urzeit, im 
Siiden derselben aber die Letzteren seit dem Ende des šech sten und 
seit der ersten Halfte des siebenten Jahrhunderts christlicher Zeit^ 
rechnung sesshaft sind. 

19. Gottlob svob. pan m Ankercihofen. (b. i85i) «). 

Že Slovenci přistShovali se do Korutan ok, r. 595. 

Z jeho spisu: Geschichte von Kámten. Klagenfurt 1851. 11, 1, S. 18. 

Einfálle der Slaven. 

Der Einfall der Hunnen in die hinterkarpathischen Wohnsitze der Sla- 
ven und die Yerbindung dieser mit den neuen kriegerlschen Ankdmmlingen er- 
leichterten schon wahrend der HunnenHerrschaft die Ausbreitung der Slayen in 
die Yon den germanischen Yolkern verlassenen Landstriche jenseits der Oder 
und im Norden der Unter-Donau. Uebermass der Bevolkerung, eigene Wander- 
lust und das Yordringen neuer Einwanderer aus Asien trieben die Slaven zu 
immer neuen Ziigen in die Landschaften, '\srelche nach dem Zerfalle des hunni> 
schen Reiches geleert worden waren. Zu Ende des V. und im Anfange des 
YI. Jahrhunderts waren die nordlichen Ufer der Donau bereits im Besitze der 
Slaven. Im Anfange des YI. Jahrhunderts, besonders in den J. 527| 533, 546, 
548 maohten sie schon verheerende Raubziige nach Mdsien, Thrazien und dem 
eigentlichen Illyrien. Gegen die Mitte dieses Jahrhunderts sassen sie bereits in 
der Nahé der Longobarden in Pannonien und der Gepiden in Siebenbiirgen. 
Hier trafen auf sie die Avaren, schoben sie nach Pannonien vor und betrach- 
teten sie als Yorhut gegen das frankische Reich. — Die Geschichte schweigt 
dann durch mehr als zwanzig Jahre ^) von einem Einfálle der Slaven in die 
norischen Landestheile, oder von einem Eampfe wider die bojoarische Granz- 
macht. Freilich ist d i e Geschichte jener Zeit so arm an Mittheilun- 
gen, dass dem spiitern Geschichtschreiber nur Yermuthungen e r- 
iibrlgen, welche sich auf Wahrscheinlichkeitsgrunde aus den 
Yerhaltnissen der Zeit und den Eigenthumlichkeiten der Y3lker 
beschránken. — Erst die Unzulangliohkeit Pannoniens řur die steigende 



<) Bohuchval svobodný pán Ankershofen, nar. 22. srpna 1795, sekretář 
vrchního soudu zemského v Celovci. Psal do časopisů Carinthia a Mittheilun- 
gen des historischen Yereines fiir Kámten a sepsal starSí historii Korutanskou 
(r. 1851 — 55). Zemř. 6. března r. 1860.—^) Nejen po 20 let není žádné zmínky o 
vpádu Slovanů do Korutan, nébrž nikdy nepřipomíná se v historii, že by tam 
byli vpadlt 



331 

Volksmenge der fraohtbaren Slaven, das Drangen der gebietendén Ayaren und 
die 6ich gleiohBam Ton selbst darbietende Gtelegenheit zur Atúbreituiig naoh 
dem Westen ^) mag die Slayen zu solchen AaBbreitangsyersachen gef(ihrt 
haben. Der Zeitpunkt, in welchem die Ausbreitang der pannonisdien Slayen iá 
Norikum, und somit auch in Kamten begonnen hábe, lasst sich mit Genauig- 
keit nicht bestimmen. Da wir jedoch annehmen musaen, dass der Bisohof- 
sitz von Tiburnia im oberkárntnerischen Lumfelde im J. 591 noch bestandea 
hábe, der Fortbesfand einer chrlstlichen Kirche in Mitte elner heidniachen 
(rozuměj slavischen) Bevdlkerung nicht denkbar ist, so kdnnen wir dieEinfalle 
der Slaven oder doch ihre . Sesshaftigkeit in Karnten nicht iiber das Jahr 591 
hinaufrúcken. — Um diese Zeit mogen die Avaren die pannonischen Slaven 
als Vorhut nach Norikum gesendet haben. — Da aber der baierische Herzog 
Garibald, im eigenen Lande bedrangt, nicht in der Lage war, sich fremden 
Eindringlingen entgegenzustellen, so konnte es kommen, dass wir im 
Jahr e 595 das Slavě nland bereits bis anBojoarien, iiber die 
Granze.des heutigen Karntens hinaus in das Toblacher Feld des 
tirolischen Pusterthals vorgeriickt sehen. 

19. Josef Thaler. (b. i854)>). 

O přibytí Slovanů do TyroL 

Z jeho spisa: Geschichte Tirols. Innsbruck 185é. S. 56. 

Einfálle der windischen Slaven in das baierische Pusterthal im 

Jahre 595 — 609. 

Um diese Zeit (J. 595) kam vom heutigen Slavonien her ein von den 
Sarmaten als asiatischen Nachbarn der alten Deutschen stammendes Yolk — 
die Slaven, und drangen immer weiter in Karnten, Erain und Steiermark| 
ja sogar bis Anras im Pusterthale vor. Sie waren um so m&chtiger, als sie sich 
erst jiingst an die Avaren angeschlossen, die nach dem Abzuge der Longobar- 
dén sich in Pannonien niedergelassen hatten. Um jene slavischen Horden von 
den bojoarischen Granzen zu vertreiben, zog Herzog Tassilo im J. 595 zu 
Felde, schlug sie siegreich hinaus und kehrte mit schwerer Beute zuriick. Da- 
durch ermuthigt, wagten die zur Bewachung der Granze zuriiokgelassenen 
Baiem (im J. 601) elnen zweiten Zug gegen die Slaven. Allein ihr Schutzherr, 
der Chán der Avaren, kam ihnen zu Hílfe, iiberfíel die Bojoarier und hieb sie 
alle so zusammen, dass kein einziger davon kam. Tassilos Sohn Garibald II. 
unternahm gleichfalls einen Feldzug gegen diese Slaven, wurde aber nicht blos 
von ihnen bei Aguut, dem heutigen Innichen, geschlagen, sondern es drangen 
dieselben sogar noch weiter in das Pusterthal vor und verheerten alles, wohin 



^) Z úrodných rovin pannonských byli by Slovenci ÍÚ do ledovců 
korutanských a tyrolských! — ») Thaler Josef, nar. 1. listop. 1808 v Abteu 
v Tyrolsku, farář v Gossensasu tamtéž. 



d32 

Bie kamen. AUein die Baiern sammelten von Neuem ihre Krafte, fielen uber die 
raabgierigen Horden her und schlugen sie auf den Feldern Yon Toblaoh so, 
daM ftie eiligst die Fltiobt ergreifen, die eroberte Beute zuríicklassen und das 
Pustertbal zum letzten Male raumen mussten. Doch blieb ein Rest dieses Vol- 
kes noeh in einem abgelegenen wilden Thale bis auf den heutigen Tag zu- 
rtick, der sich noch in dem Ortsnamen Windiech-Matreii so wie durch die 
Sprache der dortigen Bewohner yerrilth. 



19. Adolf Ficker. (R. i867). <) 

O přibytí Slovanů do zemí illyrských. 

Z jeho pojednání : Der Mensch und seine Werke in den Ďsterreichischen Alpen. 
Ve spise: Jahrbuch des 5sterr. Alpen-Vereines. III. Bd. Wien 1867, S. 238. 

Noch ^aren die Baiern ihres neuen Beeitzes ^) nioht vdllig sioher 
geworden, als ein anderes Yolk von Obí^r her in unsere Alpenlánder 
hereinbrach. Nicht mit der Gewalt siegreioher Waffen erstritten sich si a* 
TÍsche Stamme ihre Wohnungen daselbst, sondem fiiliten gerausohlos za- 
erst das verodete Flachland mit vereinzelten Weilem und Dorfschaften, 
machten allmalig auch h5her gelegene menschenleere Th&ler sich zum 
Eigenthume und drangen mit jugendlicher Rílstigkeit bald in die bisher fast 
alles Anbaues entbehrenden Berge '). Auslandische Schriftsteller legten ihnen 
den Kamen der Windeu bei, sie selbst nannten sich Sloven en oder als Ge- 
birgsbewohner Korutaner, woraus der neuere Name der Karntner hervorging. 

>yeit liber die jetzigen Gr&nzen des Slovenenthums nach Norden und 
Westen bis zum Inn und zu den Drau-Quellen erstreckten sich damals die 
Niederlassungen der Slovenen. Sie erfiillten den Pinzgau und kamen bis in das 
Zill- und Wupperthal, bis tief an die Saale hinab, sie yerbreiteten sich von 
Pongau bis an den Abersee, sie erschienen an der Steier und Krems, an der 
Loiben und Dietách, an der Erlaf und Traiseu. Noch heutzutage erinnern 
daran nicht blos Benennungen von Lokalítaten im rein deutschen Gebiete, 
welche offenbar slavischen Ursprungs sind, Gratz (Gradec), Leoben (Lubno), 



*) Adolf Ficker, nar, 14. června 1816 v Olomouci, prvé profesor histo- 

v 

rie v Lublaně, Olomouci a v Oernovicfch, nyní ředitel administrativní statistiky 
ve Vídni. Sepsal Obecnou historii (r. 1816) a mnoho pojednání statistických. — 
*) Totiž těch zemí, v nichž nyní obývají. — ^) Kdy a odkud Slované 
přiSli do Alpských zemí rakouských, t. do Kraňska, Korutan, Tyrolska, 
Štýrska a do Rakous, toho spisovatel ni slovem nedotýká, aniž toho jakými 
svědectvími dokládá, nejináě než jako by toto přistěhování Slovenců bylo 
nade vSechnu pochybnosť historicky dokázáno. Ze by však nejméně dva 
miliony lidí mohly všechny tuto jmenované země potichoučku obsaditi, 
aniž by toho kdo v sousedství byl znamenal a sebe chatrnější zpráva o tom 
podal, jest naprosto nemožné. 



333 

Kraubat im Chorwaten-Gau, Vorder- und Hinter-Stoder, Príel in der Nachbai- 
schařt des Osterwitz, Weispriach bei Hermagor, Glatschach im Luagau, Zlap im 
Mdllthale, Scharnitz, Pusterthal (Bystrica), Watzelacb, Zedelach, Mellnitz, Eis- 
schnitz, Frasnitz, Staniska an und nachst der Isel u. v. a., sondorn aucb die 
Beifiigung des "Wortes „Windisch" zu Ortsnamen in Gegenden, \vo man gegen- 
wartíg keine Slaven mehr sieht, z. B. Windisch Matreí, Windisch Bleiberg, 
Windiscb St. Michael, Windisch Garsten, oder die Namen Windischbach in 
Ober-Kamten, "Windischberg bel GSss, Windischdorf bei Seckau und bei 
Haag, Windischhub im Innkreise. Die Deutschen drangten in harten Kámpfen 
allmálig das Slaventhum íiber die Tauern und die Lienzer Klause zuriick, be- 
gniigten sich aber dann, wie síe es gegenUber den Walchon thaten, auch 
gegeniiber den vereinzelt tibrig bleibenden Aussenposten der Slovenen im Be- 
wusstsein ihrer stárkeren Individualit-at die schwachere sich 
politisch zu unterwcrfen und das Aufgehen derselben in deut- 
scher Sitte, Sprache und Lebensordnung von der Zeit zu 
erwarten ^). 



^) Toho se p. spisovatel bohdá nedočká, aby jeho přání se vypl- 
nilo, jako se nedoSkal archivář^J. Landau podobného přání jinde projeveného, 
aby Lužičané pro dobré vzdělanosti lidské propadli německému živlu. 



Výpisy 

ze spisovatelů římských a řeckých. 

\. J«lf«0 ClMUr. (R. 58 př. Ke) <). 

O bojích Sloranů se ŘAnaiijr t GalliL 

Z CaeMrors f^ De bdlo OhOUeo. Ree. Fr. Oefaler. Upsiae 1850. L, 34—54- 

Z k«p. 34. Proton měl (Caesar) za dobré, aby se rj^aTÍE podoré k 
AHovittorf, kteří by na nem £idali, by jim pojmenoral místo aprostfed jidi 
ob<m ležící, kde by 9 ním rozmloaral o obecném dobrém a o Teoech jim oběma 
d6le£itých. KterýmiHo yyslaným Aríorist odporědel: Kdyby on neéeho 
mM od Caesara zapotřebí, Se by sám k němu pHSel; cbcelí tedy Caesar neeo 
od něho, aby pHIel k němu, 

Kap. 35. Když tato odpověď byla CaesaroTÍ doneSena, poslal k němu 
opět posly,irzkizaT mu, £e na něm židi předně, aby jiŽ žádného lidu přes 
Rýn do Gallie nerodil, rukojmě, které u sebe má od Heduánu, aby vrátil a 
aby Sekvanum dovolil, by rukojmě, které oni mají, s jeho povolením navrátiti 
mohli; HeduánA aby nespravedlivě netrýznil a ani s nimi ani s jejich spojenci ve 
válku se nepoultěl. Uěiníli tak, Že sobě jeho a národu Římského přízeň a 
přátelství navždy zachová; pakli nic, že by on bezpráví Heduánfim uěiněného 
neprominul, ježto senát za konsulství Marka Mesaly a Marka Pisona na tom se 
usnesl, aby ten, kdo by Qallii za provincii obdržel, pokud by se to s obecným 
dobrým srovnávalo, Heduánu a jiných přátel národu Římského obhajovaL 

K. 36. Kaěež odpověděl Ariovist: že právo váleěné s sebou pHnáSí, 
aby ti, kteří zvítězili, těm, jež přemohli, dle vůle rozkazy dávalL Jakož pak on 
národu ŘímJikému ne vyměřuje, jak by práva svého užívati měl, že také národ 
Římský jeho práva obmezovati nemá. — — Co se dotyce ohlášení Caesarova, 
že bezpráví Heduánúm učiněného nepromine, že se s ním posud nikdo bez 
záhuby své neměřil. Jestli mu libo, nechť postoupí: i poznáť, co udatností 
svou mohou Germané nepřemožení, kteří od ětmácti let pod střechu nepřišli. 

K, 37. Právě té doby, když se tato odpověď Caesarovi vyřizovala, přišli 
také poslové od Heduánfi a od Trevirů žalovat, kterak Harudové, jenž znova 
do Qallie byli přeloženi, krajinu jejich hubí, a Že ani dáním rukojmů pokoje 



^) C. Julius Caesar, nar. v Kímě r. 100 př. Kr., r. 60 triumvir s Pompe- 
jem a Krasem, pak diktátor a samovládoe Římský. R. 58. vedl válku s Hel- 
vety, pak s Ariovistem a rozliěnými kmeny v GalUi, kterouž zevrubně vypsal 
ve spise Commentarii de belle Gallico. Zavražděn r. 44 př. Kr. 



335 

s Ariovistem vykoupiti nemohli; Trevirové pak přinesli zprávu, že sto krajů 
Svevských na pobřeží Rýnském se položilo, majíce úmysl, přejíti přes Rýn; 
jejich YŮdooyé že jsou dva bratři, Nasua a Cimberius. Těmito zprávajoii nemálo 
dojat, umínil sobě Caesar, že si pospíSí, aby spojilili by se noví zástupové 
Svevíítí s hlavním vojskem Ariovistovým, odpor nestal se méně snadným. A tak 
zjednav, jak rychle jen mohl, potřebu obilí, ve velkých pochodech denních na 
Ariovista postupovat 

K. 38. Když urazil tři dni cesty, oznámeno mu. Že Ariovist se vSím voj- 
skem svým táhne, dobyt útokem Vesontia ^), jenž jest největíí město Sekvanské, 
a že již tři dni cesty od své krajiny postoupil. Tomu aby překazil, vidělo se 
Caesarovi nanejvýS zapotřebí. — — Tam tedy spěchal ve velkých pochodech 
ve dne 1 v noci, a zmocniv se města, posádku do něho položil. 

K. 42. Když Ariovist o příchodu Caesarově se dověděl, vypravil k němu 
vyslance, vzkázav mu: Že to, ěeho dříve v příěině rozmluvy byl žádal, nyní 
samo sebou státi se může, ježto blíže postoupil; i také on že má za to, že to 
může bez nebezpeěenství uěiniti. 

K. 43. Bylať pak v té krajině velká rovina, a na ní pahrbek dosti 
prostranný. To místo bylo od táboru Ariovistova a Gaesarova téměř stejně 
vzdáleno. Tam sešli se oba k rozmluvě, jak bylo ustanoveno. Caesar postavil 
legii, kteráž na koních s sebou přijela, dvě stě kroků od toho pahrbku. Také 
jezdci Ariovistovi v též vzdálenosti zastavili. Ariovist žádal, aby na koních 
rozmlouvali a každý sám desátý k rozmluvě se dostavil. Když se tam sešli, 
připomenul mu Caesar na začátku své řeČi dobrodiní od něho a od obce 
Římské mu prokázaná: Že senát nazval jej králem a přítelem a že mu bylo 
přehojných darů posláno, což jen málo komu se stalo a toliko pro velké 
zásluhy osobní udělováno bývá. — Potom žádal, jakž byl již vyslancům uložil, 
by Ariovist ani s Heduány ani se spojenci jejich války nepoěínal, rukojmě 
vrátil, a pakli by ani ěasti vojska germánského domů poslati nemohl, aby 
alespoň jiným přes Rýn choditi již nedopouStěl. 

K. 44. Ariovist k požadování Caesarovu zkrátka odpověděl, své zásluhy 
vSak Šíře vynášel, řka: že přes Rýn nešel sám od sebe^ ale požádán a pozván 
byv od Gallů; že ne bez veliké naděje a velikých odměn svůj domov a rodinu 
zůstavil; sídel v Qallii že oni mu postoupili, rukojmě že postavili z dobré své 
vůle, a že dle práva válčeného vybírá daň, kterouž vítězové přemoženým uklá- 
dají. Nikoliv on Že poěal válku s Gally, nébrž Gallové s ním; veškeré obce 
galské že na něho povstaly a proti němu polem se položily; to všechno vojsko 
že on jednou bitvou porazil a přemohl. Pakli by to opět zkusiti chtěli, že 
hotov jest k boji ; jestli jim však pokoj milejší, že neslušné jest , vzpírati se 
proti dani, kterouž posud z dobré vůle zapravovalL Přátelství národu ňím- 
ského že jemu má býti k oslavě a k ochraně, a ne ku škodě, a této naděje jsa, 
že se o ně přiěiniL Kdyby skrze národ Římský daň se prominula a poddaní se 
mu odňali, že rovně tak se přátelství národu Římského odřekne, jak se o ně 

v 

byl ucházel. Ze mnoho Germanů do Gallie převedl, to že uěinil pro svou bez- 
peěnosi, ne vŠak aby s Gallií boj vedl, ěehož jest důkazem, že nepřišel, le$ 

^) Besan^on. 



336 

pozván, a že nepočal války, nébrŽ toliko že se bránil. On že dříve pHŠel do 
Gallie než národ Římský. Nikda dříve Že vojsko národu ňímského hranic země 
Galské nepřekročilo. Čeho pak hledá? Proč do jeho krajiny přichází? Jeho 
zemí Že jest tato Gallie, jako onano naSí. Jako by jemu se neprominulo, 
kdyby na náš kraj se obořil, tak že i my činíme nespravedlivě, když v 
jeho práva mu saháme. Co toho se týče, že Heduáni usnesením senátu 
jsou nazváni bratři, že není tak cizí, ani ve věcech tak nezbehlý, aby nevěděl*, 
že ani v poslední válce s Allobrogy Heduáné Kímanům nepomáhali, aniž sami 
v těch rozbrojích, jež Heduáni s ním a se Sekvany měli, pomoci národu 
Římského účastni byli. Jemu že jest se domýšleti, že přátelství Caesarovo jest 
jen na oko, a že vojsko, kteréž má v Gallii, sebral k jeho potlačení. Neo- 
děj děli a neodveden vojska z těch krajin, že ho nebude míti za přítele, ale 
za nepřítele. Kdyby jej usmrtil, že by se mnohým urozeným a předním 
národu Římského zavděčil: to že mu sami po poslech věděti dali a jeho 
usmrcením že by došel jich všech přízně a přátelství. Odtáhneli a po- 
nechali mu neobmezené vlády v Gallii, že jemu toho velkou odměnou připo- 
mínati bude, a které koli války by chtěl vésti, ty že on beze vŠí jeho obtíže a 
beze všeho nebezpečenství za něho dokoná. 

Z kap. 45. Caesar na to obšírně vyložil, proč od úmyslu svého upustiti 
nemůže: ježto ani jeho ani národu Římského obyčej toho nedovoluje, aby 
spojence vysoce zasloužilé opustil, s druhé strany pak že není toho mínění, 
že by Gallie byla více Ariovistova nežli národu Římského. — 

K. 46. Mezi tím, co taková rozmluva se konala, oznámeno Caesarovi, že 
jezdci Ariovistovi ke chlumu se přibližují a na naše dorážejíce kameny a 
oštěpy po nich metají. Caesar učinil rozmluvě konec, a odebrav se ke svým, 
rozkázal} aby naprosto Žádných oštěpů na nepřátele zpět neházeli. Neboť, ač 
věděl. Že by legie vybraná beze vŠeho nebezpečenství s jezdci v baj se dáti 
mohla, měl nicméně za to, že toho nelze dopustiti, kdyby nepřátelé byli 
poraženi, aby se řeklo, že byli přes všeliké dané slovo pod záminkou 
rozmluvy obkUČeni. Když se rozneslo mezi zprosté vojáky, s jakou opovážlivostí 
Ariovist v rozmluvě Římany ze vší Gallie vypovídal, kterak jeho jezdci na 
naše útok učinili, Čímž rozmluva se přerušila, dodalo to vojsku mnohem větší 
srdnatosti a mnohem větší odhodlanosti kboji. 

K. 47. Dva dni potom poslal Ariovist vyslance k Caesarovi: že chce o 
těch věcech, o nichž jednati počali, vŠak jednání nedokonali, s ním rozmlouvati; 
aby tedy bud zase den k rozmluvě položil, aneb nechceli toho učiniti, aby 
některého ze svých legátů k němu vypravil. K rozmluvě takové nevidělo se 
Caesarovi příčiny, a to tím méně, ježto den před tím Germané, nedadouce se 
držeti, po našich oštěpy metali. Poslati některého ze svých legátů a vydati ho 
divokosti lidu, vidělo se mu velmi nebezpečné. Nejpříhodněji vidělo se, vypra- 
viti k němu Kaj a Valeria Procilla, syna Kaj a Valeria Kaburia, mládence velmi 
udatného a vzdělaného, jehož otec od Kaja Valeria Flakka měšťanstvím daro- 
ván byl, jak pro jeho spolehlivosť, tak i pro znalosf jazyka galského^ jímž 
Ariovist za příčinou dlouhého se cviČění jiŽ hbitě mluvil; též proto, že Germané 
neměli příčiny, proč by* se nad ním zapomínali. Markus Mettius, jenž býval 
hostem Ariovistovým, měl jíti s ním. Jim oběma uložil Caesar, aby co Ariovist 



337 

řekne, vyslechli a jemu o tom zprávu donesli. Když Ariovist je byl u sebe v 
táboře spatřily zrolal u přítomnosti vojska svého: Proě k němu přicházejí? 
zdaž na výzvědy? Když pak chtěli mluviti, zabránil jim toho a vrhl je do pout 

K. 48. Téhož dne Ariovist hnul táborem a Šest tisíc kroků od tábora 
Caesarova pod jedním vrchem se položil. Příštího dne vedl vojsko své okolo 
tábora Caesarova a dva tisíce kroků nad ním rozbil tábor z té příěiny, by 
Caesarovi zastavil* obilí a jinou potravu, která by se mu dovážela ze Se- 
kvan a z Heduanska. Od toho dne Caesar pět dní po sobě se svým voj- 
skem z tábora vyifcáhl, maje Sik spořádaný, aby Ariovistovi, chtělU by svésti 
bitvu, příležitosti k tomu se dostalo. Ariovist zdržoval po vSechny tyto dni pěchotu 
v táboře; boj s jezdci každého dne sváděl. Spůsob boje, v němž Germani se 
vycviěHi, byl tento: Byloť Šest tisíc jezdců; s nimi šlo tolikéž pěších do boje, 
lidí velmi obratných a silných, jež sobě jezdci z .celého vojska, každý po je- 
dnom k obraně své vybrali a . s nimiž v bitvách obcházeli. K nim vraceli sé 
jezdci nazpět; když někde ostřeji doráženo, sbíhali se tam; spadlli některý s 
koně, byv těžce raněn, postavili se okolo něho; byloli někdy potřebí daleko 
postoupiti aneb rychle ucouvnouti, cviěením takové hbitosti nabyli, že zachytivše 
se hřívy koňů s nimi zároveň běželi. ^ 

K. 49. Caesar vida, že Ariovist v táboře tiše se chová , vybral sobě, aby 
se mu dovoz déle nepřetrhoval, za tím místem, kde se položili Germani, asi 
šest set kroků od jejich tábora, příhodné místo, a rozděliv vojsko na tři sbory, 
k němu dorazil. Prvnímu a druhému sboru rozkázal, aby byli ve zbrani, 
třetímu nařídil, aby rozbil pevný tábor. To místo bylo, jakož řeěeno, šest set 
kroků vzdálí od nepřítele. Tam poslal Ariovist asi šestnáct tisíc mužů bez 
zavazadel a všechno jezdectvo, aby voje naše zastrašili a v ohrazování -se 
jim překáželi. Nicméně rozkázal Caesar, jak prvé byl ustanovil, dvěm^t z těch 
tří sborů, aby nepřítele odrazili, třetímu pak, aby ohrazení dokonal. Když byl 
tábor upevněn, zůstavil v něm dvě legie a čásil vojska pomocného; ostatní ětyři 
vedl nazpět do vět^o tábora. 

K. 50. Příštího dne kázal Caesar, jak vždy ěinil, aby vojsko z obojího 
tábora vytáhlo, a rozestavil Šiky dosti blízko před větším táborem, podávaje 
nepříteli bitvu. Vida pak, že nepřítel ani tentokráte nevychází, uvedl o poledni 
vojsko nazpět v tábory. Tu koneěně vyslal Ariovist ěási! vojska svého, dobývat 
menšího táboru. Prudce bojováno na obojí straně až do veěera. Při slunce 
západu uvedl Ariovist vojsko své, kteréž bylo mnoho ran zasadilo i obdrželo, 
do tábora nazpátek. Když Caesar zajatých se tázal, proS Ariovist bitvě se 
vyhýbá, tu slyšel, že to jest tím, poněvadž u Germanů jest obyěej. Že matky 
čelední losem a věštbami rozhodují, zdaliž by prospěšnó bylo, bitvu svésti ěili 
nic, a ty žo pravily: „Že není usouzeno, aby Germani zvítězili, dajíli se do 
boje, pokud nenastane nový měsíc.*' 

K. 51. Druhého dne Caesar, ponechav v obojím táboře 4oIik posádky, 
kolik se mu dosti býti vidělo, všechen lid pomocný vů6i nepřátel před menší tábor 
postavil, aby, nejsa silný poetem vojáků legionářských u srovnání s množstvím 
nepřátel, těchto pluků poboěních na oko užU; sám, zHdiv trojí šik, až k ležení 
nepřátelskému postoupil. Tu teprv Germané, dohnáni k tomu, vojsko své z tábora 
vyvedli, a postavili se dle kmenů stejně daleko od sebe, Harudi, Markomani, 

22 



338 

Tribuci, Yangioni, Neměli, Sedusi a Svevi, obklíčivše všechen svůj šik vosey a 
kárami, by nezbylo žádné naděje k útěku. Na vozy a káry naloSUiženy, kteréž 
bojovníků do bitvy jdoucích rozpjatýma rukama úpěnlivě prosily, by jich. 

v 

Hímanúm v otroctví nevydávali 

K. 52. Caesar postavil v ěelo jedné každé legie legáta a v ěelo všech 
legií kvestora, aby jednomu každému byli za svědky jeho udatnosti; sám pak 
počal boj z levého boku, fhledav, že nepřítel na té straně jest nejslabší. Naši 
učinili na znamení dané prudký útok na nepřátele, načež tito vyřítili se 
tak náhle a kvapně, že nebylo místa, metati na ně oštěpy. Odhodivše tedy 
oštěpy muž s mužem mečem dobytým se potýkali. Však Germané, rychle dle 
obyčeje svého se srazivše, kryli se proti dorážení mečů. Tu nalezli se mnozí 
z našich vojáků, kteří na vrch na falanže vyskakujíce štíty rukama odtrhovali a 
shora sekali. Když řada nepřátel na levém kř-ídle couvala a byla zahnána v útěk, 
přivedli z pravého křídla množstvím svých bojovníků náš šik u velikou tíseň. To 
znamenav mladý Publius Krasus, kterýž velel jezdectvu , a nejsa v takové ne- 
snázi, jako ti, kteří stáli v šiku, poslal třetí řadu našim v tísni na pomoc. 

K. 53. Tím spůsobem byla řada nepravena; nepřátelé dali se na 
útěk, a nepřestali utíkati, až doběhli k řece Rýnu, kteráž jest od toho místa 
asi padesát tisíc kroků vzdálena. Jen málo bylo těch, kteří na sílu svou se 
spolehše proplouti se namáhali, aneb nalezše loďky ochránili života. Mezi 
těmito byl Ariovist, kterýž nalezna malou kocábku na břehu uvázanou, na ní 
uprchl; všechny jiné naŠi jezdcové, rychle jedouce, dostihli a usmrtili Ariovist 
měl dvě manželky, jednu z kmene Svevského, kterou byl z domova s sebou 
přivedl, a druhou Norku, krále Yokcia sestru, již pojal v Gallii, kamž ji byl 
bratr její poslal; obě na tom útěku zahynuly. Z jejich dvou dcer byla jedna 
zabita a druhá zajata. Kajus Yalerius Procillus, jsa od tří strážců na útěku, 
třemi řetězy sepjatý, vlečen, potkal samého Caesara, jenŽ s jízdou stíhal nepřá- 
tele. Kterážto náhoda Caesarovi nemenší radost spůsobila než samo vítězství, 
an viděl, že nejvážnější muž v zemi Galské, jeho důvěrník a hostitel, z rukou 
nepřátelských jest vytržen a sobě navrácen, aniž osud takovou radosť a cit 
vděčnosti neštěstím tohoto muže zkalil. Yypravoval pak, že v jeho přítomnosti 
třikrát oň byl los vržen, máli býti na místě upálen nebo na jiný čas uchován , 
a jen příznivému losu Že po vděčen jest za svůj život. Také Markus Mettius 
nalezen a k němu přiveden jest. 

K. 54. Když se pověsť o této bitvě za Rýn donesla, vraceli se domů Sve- 
vovéjenž byli došli až na břeh Rýna. Než Ubiové, kteří bydleli blíže Rýna, 
vidouce, že jsou poplašeni, stíhali je a usmrtili jich veliké množství. Caesar, do- 
konav jedním létem dvě velké války, zavedl vojsko své o něco časněji, než 
toho počasí vyhledávalo, do zimního ležení k Sekvanům; velitelem ležení jme- 
noval Labiena; sám odebral se do Gallie předalpské, aby tam zahájil sněm. 

Zprávy o spůsobu živobytí a o obyčejích Svevfi. 

Z téhož spisu Caesarova. Kn. lY, kap. ^1—4, 7 a 19. 

Kap. 1. Y zimě příští (r. 55 př. Kr.), bylo to roku konsulství Kneja 
Pompeja a Marka Krása, Šli Usipetové, kmen germánský, a Tenkterpvé s 
relkým množstvím lidu přes řeku Rýn, nedaleko od moře, do něhož Rýn 



.*)39 

vchází. Přešli puk přes Rýn, proto že Svevové, mnoho let je znepokojujíce, 
válkou je stíhali a v orbě jim překáželi. 

Kmen Svevský jest největší a nejbojovnější všech národů germánských. 
Majíé prý sto krajů, z nichž každý vysílá ročně tisíc ozbrojenců do 
války. Ostatní, kteří zůstanou doma, mají péěi o vyživení sebe a bojovníků. 
Druhého roku jdou zase jiní do pole a onino zůstanou doma. Tím spůsobem 
nezanedbává se u nich ani rolnictví ani cviěení v boji. Však soukromých 
pozemků a oddělených rolí u nich není, aniž se dopouští, aby kdo déle než 
rok na témž místě trval a je vzdělával. Také není obilí hlavní ěástí potravy 
jejich; nejvíce jsou živi od mléka a od masa a mnoho bývají na honbě. Tento 
druh pokrmů, každodenní cvičení a nevázanosť života (ježto, nejsouce od dětin- 
ství ani povinnostem ani kázni navyklí, naprosto ni6eho mimo vůli svou 
neěiní) oživují síly, a oiní z nich lidi neobyčejné velikosti těla. Kromě toho 
navykli v té studené krajině choditi bez oděvu, až na kůže, které však jsou 
tak malé, že velká ěásť těla jest nahá, a koupají se v řekách. 

K. 2. Kupcům dovolují k sobe choditi více proto, aby mohli prodati, 
co ve válce nakořistili, nežli že by žádostiví byli, aby se k nim odněkud něco 
dováželo. Ani tažného dobytka, v němž Gallové velice sobě libují, za velké ceny 
jej kupujíce, Germani nedovážejí, nébrž vychovávají ho, jak se u nich rodí, malý 
a neúhledný, každodenním cviěením tak. Že jest spůsoben k nejtěžším pracem. 
V půtkách jezdeckých nejednou skákají s koňů, bojujíce pěšky; cviěí koně, že 
na místě se zastaví, a vidili se jim příhodno, rychle se k nim odeberou; nic není 
dle jejich obyčeje hanebnějšího a zbabělejšího , jako užívati sedla. Protož 
odvažují se, kdyby jich bylo jen několik, a pustí se na sebe více jezdců, když 
sedí na sedlech. Vína nedopouštějí naprosto žádného k sobě dovážeti, domníva- 
jíce se, že by se jím lidé stali ku pracem namáhavým choulostivými a zženštilými. 

K. 3. V příčině obecného dobrého mají za velmi chvalitebné, když 
krajina vedle jejich země co možná nejdál jest pustá, majíce to za znamení, 
že velký počet obcí nemůže moci jejich odolati. Pročež leží prý na jedné 
straně od hranic Svevských asi šedesát tisíc kroků země ladem. Na druhé 
straně jsou Ubiové, ondy obec dle mínění Germanův velká a kvetoucí, i také 
poněkud vzdělanější nežli jiné obce téhož kmene, poněvadž jdou až k Rýnu, 
kupci k nim mnoho docházejí, a poněvadž za příčinou sousedství navykli 
mravům galským. Ačkoli jich Svevové, jenž s nimi měli mnohé války, pro 
velikost a znamenitosť obce, nemohli ze země vytlačiti, učinili si je nicméně 
poplatnými a moc jejich oslabili i stenČili. 

K. 4. V tomtéž postavení byli také Usipetové a Tenkterové. Mnoho 
let odporovali moci Svevské; konečně, byvše ze své země vypuzeni a toulajíce 
se tři léta po mnohých krajinách germánských, došli Rýna. 

K. 7. Když zásoba obilí byla opatřena a jezdci byli vybráni, táhl jest 
Caesar do krajiny, v níž, jak mu praveno, bydleli Germané. KdyŽ pak byl od 
nich jen několik dní cesty, přišli vyslaní k němu, řkouce: že Germané sami 
nezačínají války s národem Římským, však bylili by drážděni, že od sebe 
neodmítají, aby se s nimi měřili meČem; neboť jest obyčej germánský od 
předkův zděděný, aby odpor Činili tomu, kdo koli by válku zaČal, a nevyprošovali 
se. Tolik že chtějí říci; že přišli mimo svou vůli, jsouce z vlasti své vytlačeni. 

22* 



340 

ŽÁáajúi sobě ĚíiiiAoé jejicb přátelstrí, £e by jim mobfi býti oSHeSnými pifáteli; 
baď že by jim pak mohli dáti pole, aneb dopostíti, aby podrželi ta, jichž zbraní 
TydobylL Oni že přednosť dávají jediné Svevům, kterýmž se ani nesmrtedlní 
bohové vyrovnati nemohou; na zemi alespoň že není nikoho, jehož by 
přemoci nemohli. 

K. 19. Když Caesar prodlel několik dní v zemi Sigambrské, vesnice a 
stavení vypáliv a obilí posekav, táhl do země Ubijské. Slíbfl< Ubiom pomoci 
Své, kdyby je Svevové svírali, i dověděl se od nich, že Svevové, nsly- 
sevSe od vyzvědaěů, že byl staven most (přes Rýn), dle obySeje svého měli 
porada, a rozeslavSe posly na vSe strany, nařídili, aby lidé města opustiti, a 
dětí, Ženy a vSechen majetek do lesů ukryli; vSichni ti, kdož mohou zbraň 
nositi, aby se seŠli na určitém místě, za kteréž ustanoven asi prostředek té kra- 
jiny, v níž Svevové obývají; tam že budou dle usneSení na Kímany ěekati a 
svedou 8 nimi bitvu rozhodnou. To když uslyšel Caesar, maje za to, že jiŽ 
vSe pořídil, proč vojsko přes Rýn převedl (aby totiž Germanům strachu na- 
hnal, Sigambry potrestal a Ubie tísně zprostil), a že doSel již dosti slávy a pro- 
spěchu, pobyv vůbec osmnácte dní za Rýnem, vrátil se do GalUe a most strhl. 

Z téhož spisu Caesarova. Kn. YI, kap. 9 a 10. 

Kap. 9. Caesar, přišed (r. 53. př. Kr.) od Menapiů k Trevirům, 
ustanovil se z dvojí příěiny na tom, že se přepraví přes Rýn; jednak, 
že Gemiané Trevirům pomoc proti němu poslali, jednak aby Ambiorix neměl 
u nich útoěiště. — Ubiové, kteří prvé rukojmě postavili a jemu se poddali, 
chtěj íce se omluviti, poslali vyslané k němu, jenž by dosvěděili, že obec jejich 
ani vojska pomocného Trevirům neposlala, ani věrnosti k němu porušila. I 
prosiliť ho úpěnlivě, aby jich Šetřil a nedopouštěl, by za příěinou záští ku 
Germanům vůbec nevinní s vinnými trpěli; chtělli by víoe rukojmů, Že 
hotovi jsou je postaviti. Caesar, vyšetřiv to, shledal, že Svevové vojsko po- 
mocné poslali, a přestav na omluvě Ubiů, vyhledával, kterou cestou by se 
dostal ke Svevům. 

K. 10. Několik dní potom dověděl se od Ubiů, že Svevové, srazivše 
své vojsko na jedno místo, vyzvali všechny kmeny, kterýmiž vládli, by 
poslali vojsko pomocné, pěší i jezdecké. Nabyv o tom vědomosti, uěinU 
opatřeni s strany zásoby obilí a hledal příhodné místo k táboru. Ubiům 
rozkázal, aby dobytek odvedli a všechen svůj majetek z venkova zanesli do 
měst, jsa toho mínění, že lid nevzdělaný a nezkušený, pohnán nedostatkem 
potravy, bude přiveden k tomu, aby ve zlém postavení svém v boj se 
pustil. EUzal jim několikráte, aby poslali vyzvědaěe do země Svevské a 
vypátrali) co se tam děje. Tito uěinivše, jak jim nařízeno, přinesli v několika 
dnech zprávu, že všichni Svevové, nabyvše bezpeěné vědomosti o vojsku 
římském, s vojskem svým a svých spojenců, kteréž sehnali, ustoupili až na 
samý konec své země, kdeŽ jest les nekonečný, jménem Bakenis, kterýž se 
táhne daleko do země, a jako přirozená zeď chrání Cherusků před bezprávím 
a vpády Svevskými a Svevů před bezprávím a vpády Cheruskými; na zaěátku 
tohoto lesa že Svevové dle usnesení budou oěekávati Římanů, 



341 

2. SlrabO. (Así r. 15 po Kr.). 1) 

o Germanii. 

Z jeho Geografie. Kn. VII, kap. 1. 

Nejprve promluvíme o krajinách na sever od Dunaje, neboť jsou 
mnohem jednoduŠSí nežli krajiny na straně druhé. V zemi na západ od 
Keltů, která se přímo za Rýnem počíná, obývají Germané, málo se lišíce od 
kmene keltického: vetSí divokostí, velikostí a ryšavostí, jinak mu podobni 
jsouce postavou, obyčeji a spůsobem živobytí. Pročež jim Římané dle mého 
zdání spravedlivě toto jméno dali, jako by je nazývati chtěli příbuznými 
Galaty; jeŽto příbuzný znamená v řeěi římské germanus. 

Jsouť pak první éástky této krajiny ty, které leží při Rýně od pra- 
menů jeho až k ústí; veškeré toto pořiěí znamená asi šířku Germanie na 
západ. Odtud převedli Římané některé kmeny do země keltické, jiní 
kmenové však to předešli, ustoupivše hloub do kraje, na př. Maršové; ostatních 
jest málo a mezi nimi ěásť Sigambrů. Za těmito kmeny při řece jdou jiní 
mezi řekou Rýnem a Labem, které s oním jaksi souběžně teěe k oceánu, ne 
méně krajin procházejíc nežli Rýn. Mezi nimi jsou ještě některé jiné řeky 
plavné, které téŽ od jihu k severu a k oceánu tekou, jmenovitě Amasia, na 
níž Drusus na lodech nad Bruktery vítězství dobyl. Neboť k jihu zdvíhá se 
krajina, ěiníc vysoěinu s Alpami souvislou a k východu rozprostřenou, jako 
by byla ěástkou Alp. I pojmenovali ji takto zajisté někteří pro položení dotěené 
a protože plodí tytéž stromy; však nezdvíhá se nikde k takové výsosti. Zde 
jest les Herkynský, i národové Svevští, z nichž někteří bydlejí uvnitř toho 
lesa, jako Kolduové^); též Bujémon jest v té krajině, královské sídlo Marobu- 
dovo, kamž Marobud přeložil i některé jiné národy, zvláště kmenovce své 
Markomany. Marobud totiž, původně oběan soukromý, vrátiv se z Říma, 
zjednal sobě nejvyšší moc; neboť žil tam co mladík a požíval dobrodiní od 
Augusta. Navrátiv se pak, stal se pánem a podmanil sobě kromě národů 
jmenovaných Luje, národ velký, Zumy, Butony, Mugilony a Sibiny, i velk^ 
pronárod Svevský, Senony. — Však, jak jsem pravil, někteří kmenové Svevští 
bydlejí uvnitiř toho lesa, jiní vně jeho, mezujíce s Gety. Národ Svevský jest 
převeliký, rozkládaje se od Rýna aŽ k Labi; čásť jich usedla se až i za Labem, 
totiž Hermondoři a Lankosargové ^), kteří přešli nyní zcela na druhý břeh. 
Všichni národové této krajiny mají tu společnou vlastnosť, Že se lehce 
stěhují a jsou prostě živi, neorajíce, pokladů nedbajíce a bydlejíce v 
chýších potřebou na den opatřených. Potravu mají z větší části od dobytka 
jako kočovníci, pročež jako tito domácí nářadí na vozy nakládají a kam se 
jim vidí, se stády svými se obracejí. 

Les Herkynský jest dosti hustý a plný velkých dřev, a zavírá v sobě, 
po příkrých výšinách jsa rozložen, široký okršlek; uprostřed leží krajina. 



^) Strabo, narozen v Amasii v Kapadocii ok. r. 66 př. Kr. ze zámožné 
rodiny řecké. Konal cesty po Africe, Asii a Evropě, po t«to až k Etrurii. 
Sepsal mezi r. 16—30 po Kr. Geografii, kteráž obsahuje nejen jména, ale i 
zprávy historické, politioké a statístické. — *) Kvadové. — ^) Lankobardi. 



342 

příhodná ku vzdělávání. BlíŽe ní jsou prameny Dunaje a Rýna, mezí nimi 
jezero a močály, jeř činí voda Rýnská. To jezero má více než tři sta stadií a 
asi dvě stě stadií v průměru. V něm jest také ostrov, jehož Tiberius, veda na 
lodech válku s Yindeliky, užil za přístav. Toto jezero i les Herky nský leží 
na jih od pramenil Dunaje; kdo tedy jde z Gallie do lesa Herkynského, 
tomu jest nejprve jíti přes jezero a pak přes Dunaj; pak může jíti vdále 
skrze krajiny méně obtížné vysocinamL Tiberius spatřil prameny Dunaje, 
postoupiv den cesty od jezera. Hraničí pak s tímto jezerem na malé části 
břehu Rétové, na větší části Helvetové a Yindelikové a pustá země Bojská. 
Všichni národové až do Pannoncův, zvláště pak Helveti a Yindelici, obývají 
na vysočinách. Rétové pak a Norici jdou až do vrchů Alpských, ano až k 
Itálii na druhou stranu, onino mezujíce s Insubry, a tito s Kamy a s krajinou 
Yoglejskou. Jest pak tam i jiný les, Gabreta jménem; s druhé strany jest 
les Herkynský; také onen jest v držení Svevův. 

3. Vellejus Patereulos. (Así r. so. po kt. <). 

O válce císaře Tiberia s Germany a s Mirobudem Moravským. 

R. 5. po Kr. 

Z jeho díla: Historia Romana. Rec. Fr. Haase. Lipsiae 1851. Kniha II, 

kap. 104—110. 

Kap. 104. Když Nero byl za vlastního přijat, doložil k tomu císař 
(Augustus) tato slova: „to činím pro obecné dobré.** Nedlouho dala vlasť 
zastupiteli a obhájci moci své prodlévati v městě; poslala jej ihned do Germa- 
nie, kdež tři léta dříve pod Markem Viniciem, tvým dědem, mužem vysoce 
váženým, hrozná válka se roznítila. Tento vedl ji na některých místech s 
důrazem, jinde pak šťastně odpor ěinil, za6ež se mu dostalo oslavy triumfátor- 
ské 8 nejskvělejším vypsáním skutků jeho. Toho ěasu přišel jsem (t Vellejus), 
spravovav prvé tribunství, za vojáka do ležení císaře Tiberia. Neboť hned 
když za vlastního byl přijat, byl jsem s ním poslán do Germanie, co prefekt 
jezdectva, v kterémž úřadě jsem byl nástupcem otce svého, a byl jsem po 
devět let co prefekt a legát svědkem jeho vznešených činů a podlé svých sla- 
bých sil jeho pomocníkem. 

K. 105. Ihned vešli jsme do Germanie; podmaněni jsou Kaninefati, 
Atuarové a Brukteři a v poddanství přijati Cheruskové — ó kéž by tento 
národ brzo potom nebyl z porážky naší tolik slávy nabyl! Přešlo se přes 
yeseru a vniklo se do země za ní. Yšude, kde válka byla nejtužší a nejnebez- 
pečnější, šel císař sám napřed, kde nebezpečenství vidělo se býti méně velké, 
svěřil velitelství Sentiovi Saturninovi, který již co legát otce jeho býval v 
Germanii, a byl muŽ plný rozmanitých cností, bedlivý, hbitý, opatrný, znalý 
služby vojenské a spůsobný, snášeti nesnáze její, hotový vŠak spolu, hojně 
a skvostně užívati oddechu, tu kde zaměstnání ho dopřálo, tak ale^, že by 

^) Vellejus Paterculus, narozen v Kampanii, vůdce jezdectva římského 
v Germanii a v Pannonii a potom prétor v Římě. Sepsal Historii Římskou od 
příchodu Aeneáše do Itálie až do r. 30 po Kr. a zemřel brzo potom. 



343 

ho kažáý spíSe nazval nádherným a veselým nežli rozkošným a neélnným. — 
Letní výprava toho roku, kteráž se protáhla až do prosince, přinesla prospéch 
neobyčejného vítŽztví. — Synovská láska potáhla císaře do Říma, aSkoli 
Alpy pro zimu byly téměř nepřístupné; vSak pé6e o říii přivedla jej počátkem 
jara opět do Germanie, kdež odcházeje uprostřed země při pramenu řeky 
Lupie stany zimní první byl položil. 

K. 106. Bohové dobří! celou knihu vyplnili by skutkové, kteréž jsme 
léto na to jdoucí pod císařem Tiberiem vykonali. Celou Germanii proSU jsme 
ve zbrani; přemoženi jsou národové dle jména téměř neznámí, v poddán osť 
opět přijati jsou kmenové Elauětí. Všechna jejich mládež, nekonečná počtem, 
obrovská postavou, chráněná od každého nebezpečenství polohou sídel svých, 
poklekla před stolcem císařovým, obklíčena kolem zástupem vojáků našich v 
skvělém lesku zbraně. Potřeni jsou Longobardové, národ nad germánskou 
divoši! divější. Konečně — čeho se nikdo nenadal, nercili, aby to ve skutek 
uváděti se byl odvážil, Čtyři sta mil daleko, od Rýna až k Labi, kteréž 
teče mimo hranice Senonů a Hermundurů, dovedeno jest pod svými prápory 
vojsko Římské. A týmž podivným Štěstím, touŽ péčí vůdcovou a opatrným 
užitím pravé chvíle stalo se, Že loďstvo, kteréž plulo okolo zátok oceánu, z 
moře^ o němž prvé nebylo slýcháno a ničeho se nevědělo, do Labe vplulo a 
s vojskem, kteréž zvítězivši nad mnohými národy, všemi věcmi vrchovatě 
oplývalo, i 8 císařem se spojilo. 

K. 107. Nemohu se zdržeti, bych velkolepého průběhu věcí nepřerušil 
událostí, byť byla i nepatrná. — Když jsme na levém břehu řeky dotčené 
tábor rozbili, a závodí zářilo se od lesku zbraně mládeže nepřátel našich, kteříž, 
jak mile lodi naše proti nim se hnuly, hned zpět do země utíkali, tu jeden z 
těch cizinců, staršího jiŽ věku, pěkné postavy, a pokud z ozdobného oděvu 
viděti bylo, vysokého důstojenství, vstoupil v člun ze dřeva vydlabaný, jakož 
n nich obyčej jest, a sám loďku tuto spravuje připlul až do prostřed řeky, 
prose: aby jnu dovoleno bylo, bez nebezpečenství přistáti k břehu, jejŽ jsme 
vojském naším obsadili, a uviděti císaře. Ck>ž Žádajícímu dovoleno. Tu přistav s 
loďkou svou a dlouho na císaře mlČky se dívaje pravil: „Sílená jest mládež 
naše, kteráž, když jste vzdáleni, božství vaše ctí, kdyŽ však jste blízko, spíše 
zbraně vaší se strachuje, nežli by s vámi vešla ve svazek. Já pak, císaři, 
povděčen jsem z toho tvé dobrotě a tvému povolení, Že jsem dnes viděl bohy, 
o nichž jsem prvé jen slýchal; jaktě živ šťastnějšího dne jsem sobe nežádal a 
jeho se nedočkal. *< Když mu pak císař dovolil, aby ruky jeho se dotkl, vrátil se 
v člun svůj, a nekonečně se na něho ohlížeje, ku břehu svých krajanů přistál. 
Císař zvítěziv nade všemi národy a místy, kamž byl přišel s vojskem svým, 
ježto zůstalo zdravé a zachovalé, a toliko jednou lstí nepřátel s jejich vlastní 
škodou v pokušení bylo uvedeno, zavedl legie do zimního leženi a pospíchal 
nakvap jako roku předešlého do Říma. 

K. 108. Nikoho již nebylo v Germanii, kdo by mohl býti přemožen, 
mimo národ Markomanův, kteří od Marobuda vůdce vybídnuti ze svých sídel 
do vnitřních krajin zpět se ubírajíce obývali v polích, lesem Herkynským 
obklíčených. Zmínka o tomto muži nebudiž ani pro sebe větší pospěch pomi- 
nuta. Marobad, rodu šlechtického, t^ silného, mysli divoké, více barbar pů- 



344 

Yodem nežli povahou, uvázal se, ne v době bouřlivé aneb náhodou v nestálou 
snad a toliko na vůli poddaných založenou vrchní moc nad kmenovci svými; 
nébrž pojav myšlénku, zříditi bezpečnou samovládu a moc královskou, ustanovil 
se na tom, že odvede národ svůj daleko ze sousedství Římanů a postoupí tam, 
kde by svou zbraň u6inil nejmocnější, sákn zbrani mocnější ustoupiv. Osadiv 
tedy krajina výše jmenovanou, všechny sousedy buď mocí sobě podmanil 
aneb na výminky pod své právo dostal. 

K. 109. Maje veškerou svou říši zjištěnou, povznesl ji ustavičným cviče- 
ním vojska, při němž zavedl kázeň římské podobnou, tím spůsobem, že se 
stala také naŠí říši nebezpečnou. K Římanům choval se tak. Že nás k válce 
neškádlil , ale dal na srozuměnou, (bylli by škádlen). Že má dosti síly -^ i chuti, 
na odpor se postaviti. Vyslanci, jež posílal k císařům, někdy co prosebníka ho 
porou^li, někdy zase mluvili, jakoby jim roven byL Národům a lidem od nás 
odpadlým poskytoval útoěiště a tvářil se vší mocí, vŠak Špatně, co soupeř náš. 
Vycviěiv vojsko své, kteréž ěinilo sedmdesáte tisíc peších a ětyři tisíce jezdců, 
ustavičnými válkami s vedlejšími národy, připravoval se k větším činům, nežli 
byly jeho posavadní; i byloť se ho báti také proto, že maje na levo a v čele 
Germanii, v právo Pannonii a v pozadí sídel svých Noriky, všem strachu 
naháněl, jako by chtěl každé chvíle na všechny přijíti. Ani Itálie nemohla bez 
bázně na zmáhající se moc jeho pohlížeti; neboť hranice země jeho nebyly od 
nejvyšších temen Alpských, ježto činí rozhraní Itálie, více vzdáleny než dve 
stě tisíc kroků. Na tohoto muže a na tuto krajinu umínil si císař Tiberius 
příštího roku s rozličných stran udeřiti. Sentiovi Saturninovi rozkázal, aby, 
vymytě nepřetržené lesy Herkynské, skrze Chaty vedl legie do Boiohoemúm 
(tak slově krajina, v níž obýval Marobud); sám pak vedl vojsko, ježto sloužilo 
v Illyrikum, na Markomany od Kamunta, kteréž místo bylo s té strany 
království Norického nejbližší. 

K. 110. Rušívať osud předsevzetí lidská, někdy je zdržuje. Připravil 
již císař zimní ležení na Dunaji, a ježto vojsko nebylo více než pet dní cesty 
vzdáleno od hranic nepřátelských, ustanoveno jest, aby Satuminus s vojskem 
se přiblížil. Legie, jsouce téměř stejně daleko od nepřítele, měly se v 
několika dnech na určitém místě s císařem spojiti; v tom však veškerá Pannonie, 
zbujněvši výhodami dlouhého míru a dospěvši silami, zbraně se chopila a 
spolčila se s Dalmatskem i se všemi národy té krajiny. Tehdaž dána přednosť 
potřebě před slávou, aniž vidělo se bezpečno, pustiti se s vojskem dovnitř 
země, a zůstaviti Itálii bez ochrany blízkému nepříteli. Kmenů a národů, 
kteří se zbouřili, bylo více než osmkrát sto tiaío mužů, z nichŽ vybráno dva- 
krát sto tisío pěších ku zbrani schopných a devět tisíc muŽů jezdectva. Cásť 
tohoto nesmírného množství, jemuž veleli vůdcové velmi stateční a zkušení, 
umínila si vtrhnouti do Itálie, s kterouž byla prostředkem měst vedlejších 
Nauportum a Trstu spojena; čásf vyřítila se do Macedonie, a čásť chtěla pro 
ochranu své země zůstati doma. Nejvyšší moc měli oba Ba^vé a Pines. 
Ve všech Pannoniíoh pak znalí byli netoliko vojenství, ale i jazyka řím- 
ského; mnozí znali také literaturu a byli vycvičeni ve zbrani. ProČeŽ sotva 
kdy který národ tak rychle s myšlénkou války válku spojil a vykonal před- 
sevzetí své. Občané římští jsou přepadáni, kupci vražděni a množství vojska 



345 

poeádkoTého v krajině od císaře nejvíce vzdálené až do posledního muže 
jest pobito. Macedonie zbraní vzata a všechno vSude meéem a ohněm ple- 
liěno. Ano tak velký byl strach této války, že otřásl i pevnou, krutými 
válkami utuženou myslí císařovou a znepokojil ji. SlySen^ v senátě hlas 
knížete: „nepřiěiníli se vší mocíj že v desíti dnech můŽe býti nepřítel před 
Římem.'' Na senátořích a jezdcích žádáno tedy služeb k válce této, k nimž se 
byli zavázali. Slíbili všechno. Vybíráno tedy vojsko, svoláni odevšad veteráni, a 
mužům i ženám uloženo, aby dle míry svého jmění postavili propuštěnce. 

i. WL. HLornelius Taeitus. (Ok. r. 98 po Kr. <). 

O hranicích Germanie a o Germanech vůbec. 

Z jeho Germanie. Kap. 1, 2, 27 a 28. 

Kap. 1. Germania všechna oddělena jest od Galld, Rétů a Pannonců 
řekami Rýnem a Dunajem, od Sarmatů a Dáků obapolným strachem nebo 
horami. Okolo ostatní části teěe moře, ježto obsahuje široké zálivy a nesmírné 
ostrovy; teprv nedávno poznali jsme některé kmeny a krále, k nimž vedla 
válka. Rýn, prýštěje se na nepřístupném a příkrém temeně Alp rétských, 
obrací se po malém záhybu na západ a mísí se s mořem severním. Dunaj, 
vznikaje na nenáhlém a mírném hřbetě hory Abnoby, teěe k mnohým národům, 
prvé nežli vpadne šesti prameny do Černého moře; sedmé ústí pohlcují bařiny. 

Z kap. 2. Germany samy pokládám za obyvatele původní, jenž nejsou 
smíšeni příchozími a osadníky z jiných národů. Neboť ne po zemi, ale na 
lodech přijížděli ondy ti, kdož jiná sídla hledali, a zřídka navštěvují 
oceán nesmírný, řekl bych k jinému světu náležející, lodi se strany naŠí. 
A kdož mnedle, nehledě k nebezpečenství na bouřlivém a neznámém moři, 
opustil by Asii, Afriku aneb Itálii, a šel by do Germanie, země nesliěné, 
ponebí sichravého, nevzdělané a neúhledné, — leě že by byla jeho vlasť? — 

Z kap. 27. Toho jsme se vůbec dověděli o původu a obyčejích Germanů. 
Nyní jest nám vypravovati o obyčejích a zřízeních kmenů zvláštních, pokud 
se od sebe dělí, a zároveň o tom, kteří kmenové germánští přešli do Gallie. 

Kap. 28. Ze moc Gallův ondy bývala větší, praví nejplatnější svědek, 
Julius Gaesar, i podobá se tedy, že také někdy Gallové přešli do Germanie. 

v 

Ci překážela snad řeka, aby když některý kmen právě moci nabyl, neuvázal se 
v sídla tehda jeŠtě obecná a hranicemi mocných království nerozdělená, a ne- 
směnil je za jiná ? Tedy mezi lesem Herkynským a řekami Rýnem a Mohanem 
bydleli Helvetové a vedle nich Boji, oba kmenové galští. Posud trvá jméno 
Boiemi, co památka dávné historie té krajiny, ačkoli jsou v ní jiní obyvatelé. 
Zdaliž však Aravlsci odtrhli se od Osů, kmene germánského, aby šil do Pan- 
nonie, anebo Osi od Aravisků, aby šli do Germanie, nejisté jest, poněvadž 
posud mají tentýž jazyk, tatáž zřízení a obyčeje, a poněvadž při stejné nuznosti 

^) K. Komelius Tacitus, nar. dle domnění v Interamnech v Umbrii asi r. 
54 po Kr., slovutný dějepisec římský a řečník výtečný. Sepsal Annaly ČUi Leto- 
pisy Římské od smrti cis. Augusta až do Nerona (r. 14 — 98 po Kr.), Historie či 
Dějiny od cis. Galby až do Vespasiána (r. 68—71, pak Germanii a život 
AgrikolŮY. Zemř. po r. 117. 



346 

a stejné STobodě byly přednosti a nedostatky obojího břehu společné. Tre- 
rirové a Nerviové mnoho sobe na původu germánském zakládají, jako by je 
taková sláva pokrevenství od podobnosti s Gally nečinnými chránila. Ka 
pobřeží Rýnském obývají beze vší pochyby národové germanstij Vangioni, 
Tribuci a Nemetové. — 

O Svevích. 

Z Germanie. Kap. 38—43. 

Kap. 38. Nyní mluviti jest o Svevích, kteří nejsou jeden národ jako 
Chatové a Tenkterové; nébrž obývajíce v největší části Germanie, rozděleni jsou 
posud na mnoho kmenů rozdílného jména, ačkoli se všichni nazývají Svevové. 
Zvláštnost tohoto národu ještěže vlasy do zadu shrnují, uzlem je podvazujíce. 
Tím rozeznávají se Svevi od jiných Germanů, a svobodní Svevové od nevol- 
níků. U jiných kmenů, buď za příčinou vzdálené příbuznosti se Svevy, 
nebo, což často se stává, za příčinou napodobování bývá to zřídka a toliko 
v mladém veku. U Svevů až do šedin načechrané vlasy do zadu sčísají a Často 
v samém poutci je svazují. Urození ještě více je ozdobují. Tak pečlivi jsou o 
zevnitřnosf, však bez úhony, ne aby milovali, ani aby byli milováni; ale 
načesávají se jako do boje, aby hrůzy naháněli a ozbrojili se poněkud také 
proti očím nepřátel. 

Kap. 39. Za nejstarší a nejurozenější ze Svevů mají sebe Sem no ni. 
Víra v jich staro vekosť zakládá se v náboženství. Scházejí se v jistou dobu v 
háji, posvátném věštbami předkův a starodávní úctou všichni kmenové též krve 
skrze své vyslance, a usmrtivše k žertvČ obecné člověka, konají obřady ukrutné 
a hrozné. I jinou uctivosť tomu háji prokazují. Každý nejinak než poutem 
ovázán do něho vchází, na jevo tím dávaje slabosť svou před mocí božskou. 
Upadneli náhodou, není mu dovoleno zdvihnouti se, ani vstáti; na zemi ležíce 
se vyvlekou. Všechna ta pověra směřuje k tomu, jako by tam odtud byly 
počátky kmenů a bydlelo tam božství vším vládnoucí, jemuž všechno jiné jest 
poddáno a služebno. VětŠí platnosti dodává Semnonům šťastné položení; 
obývají ve sto krajích, a povědomí sobe jsouce velikosti sboru svého, mají se 
za hlavu všech Svevů. 

Kap. 40. Naopak zase šlechtí Langobardy skrovný počet. Mnohými 
a přemocnými národy kolem obklíčeni jsouce, pojišťují se ne poslušen- 
stvím, ale bitvami a nebezpečenstvími. Reudigni pak, Avioni, Angli, Varini, 
Eudosi , Svardoni a Nuitoni hájeni jsou řekami neb lesy. Paměti hodného není 
při žádném národu nic, leč že všichni společně ctí Nerthu, to jest, matku země, 
majíce za to, že opatruje příběhy lidské, jezdíc na voze skrze národy. Jest 
na jednom ostrove v moři háj posvátný a v něm vůz posvěcený, zakrytý oponou, 
jehož se dotýkati jen knězi jest dovoleno. Jak mile kněz znamená. Že bohyně 
jest ve svatyni, na Toze kravami ji veza s úctou ji provází. Tu nastávají veselé 
dni, slavně ozdobená jsou místa, do kterých přijeti a v nichS se uhostiti 
ráčí. Nejdou již do války, nevezmou zbraně do ruky, zamknou se meČe. Mír 
a pokoj jest jim jen tehda známý a milý, když kněz vrátí se do chrámu 
8 bohyní, jenž do sytosti se nabažila návštěvy mezi smrtedlníky. Potom vůz i 
roucho — a kdož by uvěřil — i bohyně sama y tajemném jezeře se umývi. Tu 



347 

službu konají otroci, jež ihned totéž jezero pohlcuje. Tudíž ta tajná hrůza a svatá 
nevědomosť, co by to asi bylo, neboť spatřují to jen ti, jenŽ mají zahynouti. 

Kap. 41. Tato čásf Svevů jde až do tajemných krajin Germanie. Blíže nás 
— abych Sel nyní podél Dunaje, jako jsem prvé Sel podél Rýna — jest obec 
Hermundurů, Římanům věme oddaná. Protož oni jediní z Germanů vedou 
obchod nejen na poři6í, nobrž i v říSi samé a v nádherné kolonii země Rétské. 
Dle vůle své a beze stráže k nám přecházejí, a ježto jiným kmenům okazujeme 
toliko zbraň a tábory, otvíráme jim domy i dvorce své, ac by toho nežádali. 
Y Hermunduřich má poéátek Labe, řeka ondy slavná a známá; nyní o ní 
sotva slySeti. 

Kap. 42. Vedle Hermundurů bydlejí Karisti, a za nimi M ar kom ani a 
Kvadi. Zvláště veliká jest sláva a moc Markomanů; i samých sídel svých, 
z nichž ondy vypudili Boje, dobyli sobe udatností svou. Ani Naristi ani 
Kvadi se neodrodili. Toto jest jako ěeloGermanie, pokud Dunaj jest rozhraním. 
Markoman! a Kvadi měli ještě za naší paměti krále ze kmene svého; šlechetný 
rod Marobudův a Tudrův; nyní však snášejí nad sebou také cizince. Moc a 
panství králů nynějších zakládá se na vůli Římanů; zřídka dostávají zbraň od 
nás za pomoc, časteji peníze, což jim neméně prospívá. 

Kap. 43. Dále vzaiu opírají se Marsigni, Gotini, Osi a Burové o 
hřbet Markomanů a Kvadů. Z nich podobají se Marsigni a Burové dle řeči a 
obyěejů Svevům; Gotini však ukazují, že nejsou Germani, jazykem galským a 
Osové pannonským, též i tím, že jsou poplatní. Čásf dané ukládají jim jakožto 
cizincům Sarmati a ěásf Kvadi. Gotini dobývají také železa, aby hanba jejich 
byla větší. 

Všichni tito národové bydlejí z malé ěásti na rovinách, z větší ěásti na 
lesnatých chlumích, na horách a vysočinách. Neboť rozdělena a rozště- 
pena jest Svevie nepřetrženým pásmem hor, za nimiž obývá mnoho národů. 
Z nich nejvíce rozšířeno jest jméno Lygiů, ježto obsahuje v sobě 
několik obcí. Dosti bude, když se pojmenují nejmocnější: Harii, Hel- 
vetoni, Manimi, Elisii, Nahanarvali. U Nahanarvalů ukazuje se háj, 
sídlo starodávných obřadů. Předsedá v něm kněz v oděvu ženském; božstva 
však vyobrazují dle spůsobu římského co Kastora a Polluxa. Toto jest 
význam božstva; jméno jeho jest Alcis. Není tu ani obrazu ani známky cizí 
pověry; prokazují jim úctu co bratrům a mládencům. Jinak Hariové, jenž 
sílu svou, kterouž před jinými kmeny výše jmenovanými předčí, ještě Škarohled- 
stvím zvyšují, a přirozenou divokosť svou zvětšují ustrojením a použitím času. 
Mají černé štíty, tělo pošmuřené. K bitvám vyhledávají si temné noci. Strach 
sám a tma pomáhá jim naháněti hrůzy jako před vojskerii smrtonosným; 
nižádný nepřítel nesnese toho neslýchaného, téměř pekelného přízraku. Neboť 
nejprve v každé bitvě podléhají oči. 

Z kap. 44. Za Lygii Gotoni pod králi se spravují o něco tužeji než 
jiní kmenové germánští, však ne přes meze svobody. Při samém moři pak jsou 
Rugiové a Lemoviové. Zvláštnosť všech těchto kmenů jsou okrouhlé štíty, krátké 
meče a poslušnosť králům. 

V samém moři v tu stranu jsou obce Svionů, kteréž mimo vojsko a 
zbraň také loďmi vládnou, — 



348 

Z kap. 45. Za Sviony jest jiné moře, líné a téměř nepohnuté, jenž dle 
pověsti obklicaje obor světa. Poslední záře slunce zapad*jicího trvá až do 
slunce východu a jest tak jasná, že leskem svým zatemžige hvěasdy. — Moře 
Svevské obtéká na svém pravém břehu kmeny Aestionské, kteří obyčeji a odě- 
vem podobají se Svevum, jazykem ale Britaoům. — 

Ke Svionům připojují se kmenové SitonStí jinak jim podobni, jen že u 
nich panuje žena, ěímž nejen od svobody, ale i od poddanosti se odchýlilL Zde 
koněí se Svevie. 

O válce Armína Chemského s Mirobadem MoraTským. 

R. 17. po Kr. 

z Tadtovýeh Annaln. Kniha II, kap. 44 —47. 

Kap. 44. Nedlouho potom poslán jest Drusus do Illyrikum, aby přivy- 
kal vojenství a dobyl si náklonnosti vojska ; spolu měl Tiberius za to, že bude 
lépe, když mladík, rozkošným životem městským bujnějíci, bude v táboře 
držen, on pak sám že bude bezpečnější, když oba synové budou vládnouti 
legiemi. VSak záminkou byli Svevové, kteří prosili za pomoc na Cherusky. 
Nebof když Římané odeíQi a Svevové strachu z venku prostí byli, obrátili jsou 
dle starého obyěeje kmenového zbraň na sebe, chtějíce mimo to jedni nad druhé 
slavnější býti Co moci národů a stateěnosti vůdců se týČe, byli sobě rovni ; 
vSak Marobudovi plodil titul královský u krajanů závisť; Arminovi vSak, 
jenž válčil pro svobodu, vSude přáli 

K. 45. Tedy nejen Cheruskové sami a jejich spojenci, staří bojovníci 
Arminovi, zdvihli válku, ale také z království Marobudova odpadli k němu 
národové svevští, Semnoni a Langobardí. Jich přibytím byl by býval mocnějSí, 
kdyby Inguiomer se zástupem přívrženců nebyl přestoupil k Marobudovi, z té 
jediné příěiny, že měl za nehodné, by co strýc a stařec poslušen byl bratrova 
syna, mladíka. 

Zřizují se $iky s obojí strany s rovnou nadějí; aniž jak druhdy u Ger- 
manů býval obyčej, plaSe neb po tlupách sem tam rozmetaných na sebe 
vrážejí; neboť dlouhým válčením proti nám navykli choditi za korouhvemi, 
hraditi se zálohami a dbáti rozkazů vůdcův. Tu mluvil Armin, jenž na koni 
sjížděje vSe ohledal, k těm, k nimž přijel, o svobodě opět nabyté a o legiích 
zbitých a ukazoval ke kořisti a ke zbroji Římanům vyrvané, kterou mnozí jeStě 
v rukou měli. Naopak zase nazýval Marobuda zběhem, kterýž bitvy nevi- 
děl, ve skrýších lesa Herkynského se ukrýval a brzy skrze dary, brzy skrze 
vyslance smlouvy se doproSoval; pravil, že jest zrádce vlasti a nohsleda císařův, 
a že jej sluSí ze země vyhnati s týmž nevraŽením, s kterým usmrtili 
Kvintilia Vara. Dále řekl, aby paměUivi byli tolika bitev, jichž konec a vypu- 
zení Římanů dostatečně prý ukázalo, vedle koho vrch slávy válečné se vznášeL 

K. 46. Aniž Marobud opominul sebe vychvalovati a nepřítele snižovati, 
anobrŽ Inguiomera rukou drže pravil: že na jeho osobě zakládá se vSeohna 
sláva Cherusků; jeho radou že vyvedeno, cokoli se zdařilo. Armin, člověk šílený 
a věcí neznalý, potahuje prý cizí slávu na sebe, poněvadž tři legie bezelstné 
a vůdce šalby neznajícího zradoii oklamal, s velikou škodou Gtormanie a s 
hanbou svou, ježto manželka jeho i syn posud otroctví snášejí. On však, když 



349 

dvanácte legií pod yůdcem Tiberíem na něho uhodilo, že sláru Germanů nepo- 
skvrněnou zachoval; v krátce že o výminkách mírných se rozeSli, aniž prý toho 
želí, že na nich záleží, ohtějíli znova válku proti ňímanům s mocí nesteněenou, 
anebo nekrvavý pokoj. 

K. 47. Vojska ponuknutá těmito slovy pobádána jsou i vlastními příěi- 
nami, protože Cheruskové a Langobardi bojovali za dávnou slávu nebo za novou 
svobodu, strana druhá pak za utužení samovlády. Nikdy vojska pádněji na 
sebe neudeřila, nikdy konec nebyl -pochybnější, ježto na obojí straně pravé 
křídlo na útěk bylo obráceno. Nadíti se bylo, že boj bude obnoven, vSak 
Marobud potáhl tábor svůj nazpět na pahorky ; což bylo znamením, že se měl 
za přemožena. Přebíháním znenáhla seslábnuv ustoupil v zemi Markomanskou, 
i poslal vyslance k Tiberiovi, prose ho za pomoc. Odpověděno mu. Že nemá 
práva, vzývati zbraně římské na Cherusky, poněvadž ňímanům, když s týmŽ 
nepřítelem bojovali, niěím nepomohl. Nicméně poslán byl Drusus, aby 
pokoj utvrdil. 

O svržení Mirobuda Moravského skrze Katvalda. R. 19. po Kr. 

Z týchž Annalů. Kniha II, kap. 62 a 63. 

Kap. 62. Tím ěasem, co Germanikus to léto po několika provinciích 
trávil, nabyl Drusus nemalé slávy tím, že vábil Germany k různioem, chtěje 
zároveň Marobuda již zemdleného přivésti ku koneěné záhubě. Bylť mezi Gotony 
urozený mladík , jménem Katvalda, jenž ondy před násilím Marobudovým se 
utekl, a nyní, když věci jeho Spatně se měly, k pomstě na něm se osměliL 
Ten přijda se silným vojskem do země Markomanské a přiměv porušením vel- 
može k tomu, aby s ním drželi, vtrhl do sídla královského a do vedlejSího 
hradu. Tam naležena dávná kořisf svevská a z našich provincií úskokové, a 
kupci, jež volnosť obchodu, .dychtivosť po rozmnožení peněz a nepamětlivosť 
své vlasti, každého ze svého domova do země nepřátelské zavedly. 

K. 63. Marobud, odevšad opuštěný, neměl jiného útoěiště mimo milosr- 
denství císařovo. Přešed přes Dunaj tu, kde teKe podél provinde Norické, psal 
Tiberiovi, ne oo zběh a prosící, nobrž v paměti maje předešlé štěstí, anof prý, 
když jej ondy co nejslavnějšího krále mnozí národové k sobě volali, přednost 
dal přátelství se Římany. Odpověděno mu od císaře: zůstaneli. Že se mu dostane 
v Itálii sídla bezpeěného a ěestného, ustanovilU by se však podlé svých 
případností na něěem jiném, že bude moci odejíti s tou bezpečností , pod 
kterouž byl přišel. V senátě pak pravil , že ani Filip nebyl Athénským, ani 
Pyrrhus neb Antiochus národu Římskému tou měrou strašlivým. Zachovala se 
posud řeě, v níž líěil velikosť toho muže, násilnosť národův jemu poddaných a 
to, jak z blízka Itálii nebezpeěenstvím hrozil a jak věhlasná opatření k jeho 
zkáze on uěinil. Marobud byl tedy držen v Ravenně; když někdy Svevové 
bujněli. Ukazováno naiS, jako by se měl vrátiti do království. Nevyšel však z 
Itálie po osmnácte let, i stárnul s velikou ujmou slovútnosti své, že příliš rád 
živ byl. 

Týž osud zastihl Katvaldu, aniž mel jiné útoSiStě. V krátce potom 
vyhnán byv pomocí Hermundurův pod vůdcem Vibiliem, přijat jest v milosf a 
poslán do Forum Juliům, osady v Gallii Narbonské. Barbaři, kteří oba provo* 



3ÓÍ) 

dili, nsazeoi j^oo, aby t pokojnýdi prorineueh rozptýleni jsouce n^c^cjŮT 
nečinili, z*DanAJem mezi řekami, řečenými Manis a Kasus ^); za krále dán jim 
(STevům) Yannius z kmene KTadského. 

Kap. 29. Téhož &isu Yannius, jejž Drusos císař nad Stctv byl postavil, 
Tyhnán jest z králov8t\-í SYého. Za prvních dob moci své byl vážený a kraja- 
nům milý; později, když déle kraloval, zpysněv, připraven jest k úpadu, jednak 
nenávistí sousedův, jednak domácími různicemL Původcové toho byli Yibilius, 
král Hermondurský, a Yangio i Sido, synové ze sestry Yanniovy. 

Ani Klaudíus, ačkoli často za to byl žádán, zbraní mezi spory barbar- 
ské se nevkládal. Slíbil Yanniovi bezpečné útočiště, kdyby byl vypuzen, a 
psal Publioví Atteliovi Histrovi, jenž spravoval Pannonii, aby postavil legii a 
vojsko pomocné, vybrané z provincie samé, na břeh na pomoc přemoženým a 
pro strach proti vítězům, aby Štěstím se vypínajíce pokoje našeho nerosili. 
Neboť síla nesmírná, Lygiové a jiní národové, hrnuli se, vábeni jsouce pověstí 
o pokladech království, jež Yannius po třidcet let loupežením a beměmi obo- 
hacoval. Ylastní jeho vojsko bylo pěchota; jezdectvo skládalo se ze Sarmatů a 
Jazygů, nerovné jsouc množství nepřáteL Pročež ustanovil se na tom, že se 
bude brániti v hradech a že bude protahovati válku. Yšak Jazygové, nemohouce 
snésti obležení a těkajíce po nejbližších rovinách, učinili bitvu nevyhnu- 
tedlnou, ježto Lygiové a Hermunduři tam byli udeřili. Yannius sešel tedy s 
hradů svých a v zjevné bitvě poražen jest. Byl sice nešťastný, ale nicméně vele- 
bili jej, Že svou rukou bojoval a napřed na prsou byl raněn. Ušelť pak k lodem, 
kteréž naň na Dunaji Čekaly. Brzo za ním přiSli jeho bojovníci, jenŽ obdrželi 
zemi a usazeni jsou v Pannonií. Yangius a Sido rozdělili království mezi sebe, 
jsouce k nám příkladně věrni. U svých poddaných byli, pokud nedošli panství, 
velmi oblíbeni, když ho však doŠli, byli mnohem více nenáviděni. — Přinesla 
to B sebou jejich vlastní povaha, nebo povaha nevolnictví? 

&. HLIaudius Ptoleméus. (Ok. r. leo po Kr.) >). 

Vypsání národů slovanských v Germanii. 

Z jeho zeměpisu, vydaného s titulem: Géographie de Ptolémeé. Par Yictor 

Langlois. Paris 1867. Fol. XXIY. 

Položení Velké Germanie. 

Za Sasy pak od řeky Chalusy 
až po řeku Sprevu(bydlejí)Faro- 



TOU XaXoúaoo nora^ou /Jté/pc 



') Marus a Kusus, jakož jsme výše vyložili, jsou nynější řeky Marbach 
a Qusen v Horních Rakousích. Kdyby se mohlo míti za pravé, že Marus chybně 
napsáno místo Naruš, byl by výklad jeSte příhodnější, totiž Naari> a Qusen. — 
*) Klaudius Ptoleméus, rodem Egyptčan, živ byl v Alexandrii v 2 polovici II. 
století po Kr.; slovutný zeměpisec, hvězdář a matematik. Sepsal astronomické 
dílo: Syntaxis mathematica a Geografii, v níŽ ponejprv polohu míst vyměřil 
dle stupňů. 



351 



TOtí Soij^OO TTOTO/JLOO ^apodsi- 

EJra 2et3iVot /Jiéj(pc tou ^la- 
8oúa *) TTOTo/íoo, xát bn* aí>Toh<: 
^ PouTÍxXeioi fiixP^ "^^^ Ouearoů- 

Xa TTOTOfJlOU, 

Ta>v Sk ivTf)^ xat /Jteaoyeúoi^ 
éí^vwv fiéyiara //év éart xóy re 
Twv lui^^újv T(ú\^ 'AfyseXíov, oc 
elatv ávaroXixwrepot zwv Aay- 
yo^apdíúv dvarei)^avTe^ npb^ tck; 
apxTou<:' péxpt Twv péawv tou 
AX^ioí; TTOTapoUyXoi TdTW)^2u:j' 
yffťwv Twv Sepvóviúv, ohtVÉ<: di^- 
xouďe peza tóv ^AX^ty dnb tou 
elpTjpévou fxépouí: npb<: dvaToXác: 

PÍ^XPC TOuŽuT^fioU TZOTOptOU XOt zb 

T(ov BouyouvTwif za i<p£^^<: xac 
pé](pt TOU OóíCToúXa xaTs^óV' 

^PouTtxXei(o\f dk xai BouTOuif- 
TÍov AiXouatmve^. 

IláXiv unb pév tou^ Zépvo- 
vac olxouat Aiyyat, uttó 8k tou<: 
BouyouvTaí: AouTot Olopa)^ol, uip" 
oBc Aouyededouvoi pé^pi tou 
^Affxefioupycou Spou^, 

^Ynb dk Tou<: Aiyyaí: KaXou- 
x(úve<: ě(p' éxáTspa tou ^AX^to<: 
noTapoUy ó^' ť>9c Xatpouatxol 
xaiKofiauol pé^pt tou MtjXi^óxou 
Spou<: •). 

*.Sv 7rpb(^ ávaToXb<: Třepe Tbv 
^AXficv noTapb v Bau)fo/€upai , 
unkp o3c BaTsevo}, xat ítc bnkp 
ToÓTOu^ unb Tq> ^Aaxt^oupyi<p 
opst KopxávTot xai AouTot *) oí 
Boupoi pé/pe To5 OutúToúXa no- 
Tápou. 



dini ; potom Štětiňané až po řeku 
Odru a pod nimi Rutiklové až po 
řeku Vislu. 



Uvnitř pak a ze středních ná- 
rodů největší jest kmen slovan- 
ských Angilů, kteří jsou více na 
východ odLangobardů, vztahujíce 
se na sever až na prostřed řeky 
Labe, a kmen slovanských Ze- 
manů, kteří přebývigí za Labem 
od řečeného místa až po řeku 
Sprevu, a kmen Bukovanů, kteří 
sedí dále až po řeku Vislu. 



Mezi Rutikly pak a Bukovany 
(bydlejí) Volíňané. 

Zase pak pod Zemany bydlejí 
Línané, pod Bukovany pak lu- 
tičtí Oiomani , pod nimi lužičtí 
Dědošané až po honi Ještěd. 

Pod Línaný pak Kolúcho- 
vané po obou stranách řeky 
Labe; pod nimi Cherusci a Ka- 
mavi až po horuMelibok; od těch 
na východ kolem řeky Labe Ka- 
meněané, nad nimi Budišané a 
pak nad těmito pod horou Je- 
štědem Krkonoši alužičtí Bobřaná 
až po řeku Vislu. 



^) Kdo byli Farodlni, nelze nám vyložiti, ani kdo byli ní nejmeno- 
vaní Angili, Rutiklové a Oiomani v severovýchodní Oermanii, a Sidoni, Kogni, 
Vifiburgi a Sudeni v Germanii jihovýchodní. — *) Na jiném miste správněji : 
Outa8o^, t. j. Ouiadpo^. — ») Cherusci a Kamavi byli kmenové němečtí. — 
*) V jiných rukopisech: AoUYtOe, 



352 



*Tnb 8h toÓtoo^ np&roiSi- 
áowec, síra Kwyvotj eiza Obta- 
^oůpytot unkp rbv *Opxůvto)f 
SpufÁÓv. 

^Ynhp za SoúÓTjTa Sprj Teu- 
peo/acpac. 

Mé/pe Too Aavou^ioo Tvora- 
pou oí nappacxápTToe, bnb dh za 
Sprj Odapanoi *). Elza ij Fa^pí- 
za SXtj *)• 

T;rd Sk zijv Fa^pizav SAiyv 
pé/pe zoo áavoo^loo Tcozapou oí 
*A8pafiacxdfi7roe xai ij Aoova SXtj 
bip* ^v l^^éya i^vo^ oí Batpoi 
pé/pe zoo JavoofiíoOj xai aove- 
j(sc^ ai>zot<: naph. zbv nozaph^ý oí 
Tepoxázat xai ol npb^ zot<: xáp- 
notq 'Paxázat. 

Elza Mapxopavoi, (xp^o^b^Soo- 
8tvo\, bnb 8k zbv *Opxú)^tov Spo- 
pb)^ KoůadoCybf^ oBc zol aedTjpa)- 
pu^sTa. 



Pod těmito nejprve (jsou) 
Sidoniy potom Kogni, potom Vis- 
bnrgi nad lesem Herkynským. 

Nad Sudetskými horami (by- 
dlejí) Teuriochemové (Duřinci ?). 

Až k Dunaji dolů Parmští- 
Koubané a pod nimi Nardfané. 
Potom jest les Javomice. 

Pod lesem Javornici až po 
řeku Dunaj jsou A drabŠtí- Rou- 
bané a les Lúna^ pod nímž bydlejí 
Cechové, veliký národ, až po 
Dunaj. S nimi souseduji Rakousi 
podél řeky Dyje a Rakousi v Po- 
lanech. 

Potom (jsou) Moravané, pod 
nimi Sudeni; pod Herkynským 
pak lesem Slováci, a pod nimi 
železné doly. 



6. Dio HLassius. (así r. 229). »). 

O válce Tiberiové s Moravany a o vzbouřenť Dalmatském. R. 6. 

po Kr. 

Z jeho Historie Římské. Kn. 55, kap. 28—32. 

Kap. 28. Mezi tím táhl kromě jiných vůdců také Tiberius na Kelty ^), 
a dorazil nejprve k řece Yeseře a potom a2 k Labi;- vSak nevyřídU mnoho, 
a6koIi Augustus i Tiberius přijali titul imperátorský a náměstek v Germanii, 



^) Chybně místo Naptozóí. — *) Od Parmaekampů poěfnajío, jsou 
kmenové níže tu jmenovaní ve vSech rukopisech Geografie Ptoleméovy, jak ve 
Svatoborském, tak i v pozdějších, položeni v nepravém pořádku. Parmaekampi, 
jenž bydleli v nynejSím Horním Falcku, jdou tu za Naristy v H. Rakousích, 
Markomané kladou se pod Javornici, Kvadi vedle Adrabaekampů ěiU Kou- 
banů rakouských u lesa Lůny, a železné doly jmenují se meziKvady a lesem 
Lunou, kdežto Tacitus je připomíná na Slovensku. Z těch příčin vidělo se nám 
porušený text Ptoleméův opraviti a obyvatele Podunajské položiti v tom 
pořádku , v kterém je tu s podobnými jmény z velké ěásti nalézáme podnes. — 
^) Dio Gassius nar. r. 155 po Kr. v Niceji v Bithynii, senátor a potom konsul 
v Kímě. Byl též vladařem v Africe, v Dalmatsku a v Pannonii. Sepsal řecky 
Dějiny Kímské od poěátku až do r. 229 po Kr., které se však zachovaly jen 
z ěásti. — *) Rozuměj Germany. 



35Ž 

Kaj US Sentius, obdržel znaky triumfátorské, ježto Keltové nejednou, ale dvakrát 
učinili pokoj. Ze jim byl povolen pokoj nový, ačkoli první hned byli porušili, 
stalo se tím, že v Dalmatsku a v Pannonli strhla se nebezpečná bouře, kteráž 
vyhledávala rychlého opatření. 

K. 29. Dalmatové, platem jim uloženým za stížený se majíce, chovali 
se potud pokojně, poněvadž musili. Však když Tiberius podruhé táhl na 
Kelty ^) do pole, a Valerius Mesalinus, toho času náměstek v Dalmatsku a v 
Pannonii, připojiv se k němu, téměř všechno vojsko vzal s sebou, a když i 
Dalmatové měli dostaviti vojsko, tu shromáždili se a pohleděvše na mládež 
svou kvetoucí, ku zpouře se roznítili. K navedení Báti z kmene Dysidiat- 
ského, zdvihli se nejprv někteří a zahnali Kímany, jenž byli šli proti nim; což 
bylo i jiným znamením ku zbouření. Potom táhli Breukové, národek pannon- 
ský, majíce v Čele jiného Báťu, před Sirmium, by tam posádku římskou 
přemohli, však nedobyli ho. Neboť náměstek Mysle vedlejší, Caecina Severus, 
táhl neprodleně proti nim na řeku Dravu a přemohl je v bitvě. Ale poněvadž 
třiké Kímané mnoho lidu pozbyli, domýšleli se, že budou moci brzo zase boj 
obnoviti a hleděli se mezi tím skrze spojence sesíliti, odevšad vojsko k sobě 
přitahujíce. Zatím táhl Báťa Dalmatský před Salonu, nemoha však sám osobně 
ničeho dále učiniti, byv kamenem nebezpečně poraněn, dal jiným; vůdci všechno 
pomoří až do Appollonie popleniti a svedl bitvu se Kímany, v níŽ nejprve byl 
přemožen, ale konečně zvítěziL 

K. 30. Tiberius obdržev o tom zprávu, vrátil se ze země Keltické (od 
Karnuntum), obávaje se, aby Dalmatové nevtrhli do Itálie; vyslav napřed Me- 
salina, přišel pak za ním s větším vojskem. Báťa uslyšev, že Mesalinus se blíží, 
táhl mu naproti, ač nebyl ještě zcela zdráv, a porazil ho v řádné bitvě, potom 
však byl do zálohy přiváben a přemožen; načež se odebral k Báťovi 
Breuckému a veda s ním válku společně obsadil hory. Alma řečené. — — 

^K. 32. Když Germanikus přišel do Pannonie a stahoval posilu se všech 
stran, tu oba Báťové, číhajíce na Severa, pospíchajícího z Mysie na pomoc, 
přepadli ho nenadále v jeho táboře u bařin Volcejských, nahnali strachu těm, 
kteří byli vně náspu, a zahnali je do ležení; však tu byli v ochranu vzati a 
nepřátelé potom z pole zapuzeni. Načež Kímané rozdělili se na několik sborů, 
aby zemi s mnoha stran zjezdili ; však jiní vůdcové nečinili nic podstatného, 
až r\a Germanika, kterýž přemoha v bitvě Mazej ské národek Dalmatský, 
krajinu jejich poplenil. Toť jsou příběhové tohoto roku. 

O usmrcení vyslanců moravských skrze Domiciána. R. 81. 

Z též historie. Kn. 67, kap. 7. 

Kap. 7. Mezi tím chtěje se Dioklecián pomstiti na Kvadech a Marko- 
manech, protože mu neposlali vojska pomocného na Dáky, táhl do Pannonie, 
aby 8 nimi vedl válku, dada usmrtiti i vyslané jejich, kteréž podruhé k 
němu za příčinou pokoje byli poslali. Když však od Markomanů byl přemožen 
a zahnán, poddával se co nejrychleji Decebalovi, králi Dáckému, k pokoji, 
jehož mu byl prvé po několikráte odepřel. 



^} Rozuměj Markomany či Morayany. 

23 



354 
O válce Marka Aurelia s Moravany a Slováky. R 165 — 180. 

Z též historie. Kniha 71, kap. 1—21. 

K. 1. Markus Antoninus, uvázav se po smrti Antonína, jenž ho byl 
přijal za vlastního, u vládu, vzal si hned za spolupanovníka Lucia Yera, syna 
Lucia Kommoda. Byl totiž těla slabého a oddával se nejvíce naukám. 

K. 3. Zřídiv Kassia za náměstka v Asii, vedl sám z Pannonie 8 Jazygy 
a Markomany, národy okolo Dunaje obývajícími, brzy s těmi brzy 8 oněmi, 
dlouhé války, které trvaly téměř po vSechen cas jeho panování. KdyŽ prohrál 
bitvu 8 Markomany, v níž vůdce jeho Maximus Yindex byl od nich usmrcen, 
dal mu na poctu postaviti tři sochy. Když pak je přemohl, obdržel éestné 
příjmení „Germanicus." Neboť Germani šlovou národové, bydlející (za Duna- 
jem) uvnitř zemí. 

K. 8. Po mnohých krvavých bojích a nebezpečenstvích podmanil sobě 
koneěně Markus Markomany i Jazygy. Potom nastala mu nebezpečná válka s 
Kvady, v kteréž se mu příznivým štěstím aneb spise řízením božským dostalo 
podivuhodného vítězství. Jsouce v bitvě u velikém nebezpečenství, ochráněni 
jsou božstvím spůsobem podivným. Kvadi totiž pustili se v bitvu v jisté krajině, 
kde je Kímanc mohli obklíčiti. Římané přitlačivše se Štíty svými pevně k sdbě, 
bojovali velmi udatně. Načež nepřátelé upustili od boje, nadějíce se, že 
jim budou Římané horkem a žízní bez velkého namáhání s jich strany t moc 
přivedeni. Kolem dokola všechno ohradili, aby odnikud nedostali vody, jsouce 
také na počet mnohem silnější. Římané přišli namáháním, ranami, sluncem a 
žízní v největší nesnázi. Již nebyli s to, aby v boji dále postoupili, ani aby 
ucouvlí, i muselif ve žhavém vedru slunečním žízní trápeni v řadách zastaviti. 
V tu dobu však stáhly se náhle husté mraky a vydaly ne bez řízení božského 
hojný lijavec. Praví se též, že egyptský černoknČžník Ainufis, jenž byl v prů- 
vodu Markově, mezi jinými bohy prosil také Hermesa, boha vzduchu, který ií 
pak onen lijavec Římanům seslaL 

K. 11. Markus Aurelius zůstal nejprve v Pannonii, aby přijímal poslan- 
stva, ježto docházela od nepřátel. Byloť pak jich tehda velmi mnoho. Jedni 
(v jichž čele byl kněžic dvanáctiletý) slibovali společenství, obdrželi pem'ze, i 
mohli pak ze země vyhnati vedlejšího knížete Tarba, kterýž vtrhna do Dácie, 
vyhrožováním války peníze na nich vynucoval. Jiní, zejména Kvadi, žádali za 
pokoj, i dopřáno jim ho, jednak aby byli odtrženi od Markomanů, též i proto, 
že dodávali stáda koňů a dobytka a slíbili vydati třináct tisíc přeběhlíků a zaja- 
tých a pak i ostatní. Bylo jim však zakázáno, choditi na trhy, aby se mezi ně 
nemísili Markomani a Jazygové, a nevyzvídali co Kvadové v zemích římských, 
aniž se potřebami opatřovali, pročež Kvadové přísahou zavázati se musili, že 
jich do země zvé nepřijmou a skrze ni nepustí. — 

K. 13. I Jazygové poslali vyslané k Markovi Aureliovi, za mír 
žádajíce, byli však oslyšeni. Markus shledav, že jsou národ věrolomný a byv 
též sklamán od Kvadů, ustanovil se na tom, že na ně znova potáhne. Kvadi 
totiž netoliko Jazygům pomod poskytovali, nébrž přijali také do své země 
Markomany v čas války, když- tito, byvše od Římanů v tíseň přivedeni, k 



355 

nim se utekli; také nevyplnili výminek pokoje, a nevydali vSech zajatých, 
ale jen některé, a to takové, jichž nemohli ani prodati ani ku práci potřebovati. 
A vydalili kdy některé dosti silné, podrželi jejich příbuzné u sebe, aby 
se zase k nim vrátili. Vyhnavše krále svého Furtia, uěinili králem o své ujmě 
jiného, Ariogaesus jménem. Protož nechtěl císař krále jejich za řádnélio 
uznati, ani míru obnoviti, aÓkoli podávali padesát tisíc .osob ve válce zajatých. 

K, 14. Na Ariogaesa Markus náramně se rozhněval; i slíbilť veřejným 
prohlášením, že tomu, kdo by mu ho vydal živého, dá tisíc peněz zlatých, tomu 
pak, kdo by mu donesl jeho hlavu, pět set. Jinak ale byl ke svým nejhorším 
nepřátelům mírný, a satrapa Teridata, který zaěal rozbroje v Arménii, usmrtil 
krále Heniošskóho a tasil moc na Věra, výčitky mu proto činícího, na hrdle 
neztrestal, ale dal ho zavézti do Britannie. A však na Ariogaesa byl velmi 
rozzloben, ale když mu ho potom dostavili, neuěinil mu niěeho, nébrŽ poslal ho 
do Alexandrie. 

K. 15. Také Markomani vyslali nyní poslance; ježto pak všem výmin- 
kám, aě neradi a toliko s velkou prací, se poddali, postoupil jim polovice země 
vedlejší, však tím spůsobem, že jim dovoleno, jen osm a třidcet stadií od Du- 
naje bydleti, že jim zakázáno, shromažďovati se jako posud na spolčených 
místech a choditi na společné trhy, a že jim uloženo, aby dali jiné rukojmě. 

K. 16. Mnohonásobné ztráty přiměly koneěně také Jazygy k tomu, že 
se poddali k pokoji, při ěemž král jejich Zantikus před Antoninem padl na 
kolena. Dříve vrhli do pout svého druhého krále Banadaspa, že k němu 
vyslal poselství míru. Nyní však všichni velmožové, přišedše se Zantikem, 
uěinili pokoj s týmiž výminkami, jako Markomani aKvadi, toliko že Jazygové 
musili bydleti ještě o polovic dále od Dunaje než oni. Císař byl by je raději 
všechny vyhubil, neboť i potom ještě byli mocní a mohli býti Kímanům velmi 
nebezpeěnými, což patrno i z toho, že ještě jedenkrát sto tisíc* zajatých vrátili, 
aě mnoho jich byli jirodali a mnozí umřeli neb uprclili, a že neprodleně 
osm tisíc jezdců na pomoc císaři postavili, z nicliž pět tisíc pět set poslal do 
Britannie. 

K. 18. Jazygové vyslali nové poslance prosit o polehčení výminek míru, 
naěež jim císař to a ono povolil, aby se s nimi zcela nepřevrhl. Však ani 
Jazygové aniBurové nepostavili vojska spolkového prvé, než jim císař Markus 
slavně přislíbil, že povede válku dále, ježto se obávali, že by jim, smíre se s 
Kvady, mohl zůstaviti válku se sousedy. 

K. 19. Ale všem vyslanstvím těchto národu Markus veškerých výminek 
nepovolil, anobrž dle toho, jak toho byli hodní, obdrželi jedni římské právo 
občanské, jiným slevena daň navždy nebo na určitý čas, aneb jim dáno obilí 
na stálé časy. Ježto pak Jazygové zvláště mu byli užiteční, prominul jim 
téměř všechno, čeho měl na nich pohledávati. Jen na tom stál, aby neměli 
žádných shromáždění, společných trhů a vlastních lodí, a aby nechodili na 
ostrovy Dunajské. S Roxolany však dovolil jim skrze Dácii obchod vésti, kdy 
koli by jim náměstek k tomu dal povolení, 

K. 20. Kvadi a Markomani stěžovali sobě svými vyslanci, že oněch 
dvadcet tisíc mužův, jenž byli rozloženi po hradech, nedopouštějí jim ani 
dobytka pásti, ani orby neb jiných živností bezpečné provozovAti, Že přyímiy*í 

23 • 



356 

k sobe přebehlíky a odvádějí mnohé z nich za zajaté, nejsouce k tomu nouzí 
doháněni, jeŽto mají koupele a dostatek všech jiných potřeb. Toto týrání se 
strany posádek zmáhalo se tou měrou, že Kvadi na tom se usnesli, že se vystě- 
hují se ženami a dítky do země Semnonské. Ale Antoninus dověděv se toho, 
kázal jim tam cesty zatarasiti, dada tím na jevo, že mu neŠlo tak o držení země, 
jako o potrestání obyratelů. 

K. 21. Také Naristi byli znepokojováni, proěež se jich tři tisíce vyšte- 
hovalo a usadilo v zemi Římské. 

Kommodus učinil mfr s Moravany a Slováky. R. 180. 

Z též historie. Kniha 72, kap. '.\ 

K. 2. Markomani měli pro velké ztráty v bitvách a pro ustavičné 
pustoSení polí svých nedostatek potravy' a lidu ke zbrani spůsobilého. Proěež 
poslali dvě ze svých osob nejvzácnějších a dvě z nižších ke Kommodovi, prosíce 
za pokoj. Kommodus byl by je mohl snadno potříti, že vsak se štítil namáhání 

v 

a toužil po rozkolech městských v Kímě, uěinil s nimi pokoj pod týmiž vý- 
minkami jako jeho otec, doloživ toliko, že mají vrátiti přebehlíky a zajaté, 
kteří mezi tím k nim došli, a odváděti každý rok jistou ěásť obilí, kterouž jim 
však později prominul. Též musili vydati nějakou zbraíi, a Kvadové musili tři- 
náct tisíc mužů postaviti; však Markomani nepostavili tolik, neboť jim Kom- 
modus každého roku něco prominul. Zároveň zapověděl jim, aby se často a na 
mnoha místecli nescházeli, a dovolil jim toliko, scházeti se jednou za měsíc na 
jednom místě u přítomnosti římského centuriona. Mimo to jim nařídil, aby 
se zdržovali všelikého nepřátelství k Jazygúm, Burům a Vandalům. Na tyto 
výminky pokoje vzal vojsko své nazpět z tvrzí, které ležely za hranicemi země 
jim odňaté. 

Antonius Karakalla vychloubal sC svým lstivým chováním k 

Moravanům a Slovákům. R. 211. 

Z též historie. Kniha 77, kap. 20. 

K. 20. Antoninus jsa živ v kratochvílech a h^rc v Antiochii, že mu 
konečně každý chloupek na bradě zmizel, stěžoval sobě na trampoty a nebez- 
pečenství, kteráž prý podnikati musil, vytýkal senátu mimo jiné, že hově si 
pilně se neschází, že jeden po druhém nehlasuje, a skončil slovy: »Vím dobře, 
že vám nečiním tak dle vaší chuti. Ale za to mám vojáky ve zbrani, bych 
nemusil dbáti řečí lidských." Antoninus uvrhl na sebe hanu tím, že řekl, že 
lstí zvítězil nad Kelty vzdorovitými, nenasycenými a věrolomnými, nad nimiž 
nikdo mocí zvítěziti nemohl. Chváliv Fabricia Luscina , že nechtěl dáti 
Pyrrha svým přítelem úkladně zavražditi, vychloubal se, že proti sobě poštval 
Vandaly a Markomany, kteří prvé byli přátelé, že kázal zavražditi krále Kvad- 
ského Gajobomara, kterýž u něho byl obžalován, že barbarům dovolil, aby 
mrtvolu jednoho ze svých průvodčích a spoluobžalovaných, kterýž se byl oběsil, 
ještě poranili, by se podobalo, že zemřel co zločinec odsouzený a nikoli smrtí 
dobrovolnou (což u nich bylo čestné.) 



357 
9. Julius BLapitolinus. (Ok. r. 305.) <) 

O válco Marka Aurella s Moravany a Slováky. R. 165 — 180. 

Ze spisu: Scriptores Historiae Augustae. Berolini 1864. I, 53. 

K. 12. Mezi tím, co se vedla válka Parthská, vypukla válka Markoman- 
ská, kteráž vehlasností těch, kteří při ní byli, stavena jest tak, že po dokonání 
války východní mohla se vésti válka Markomanská. Když pak povesť o ní 
dostala se mezi lid a bratr císařův po pěti létech se navrátil, předložil císař tu 
věc senátu, pravě, že ve válce germánské jest obou za vůdce potřebí. 

K. 13, Vůbec tak se strachovali války Markomanské, že Antoninus 
80 všech stran kněze povolával, cizí obřady zaváděl, Řím všelikým spůsobem 
vysvěcoval a na výpravě váleěné se pozdržel; také slavil dle obyčeje římského 
kvasy ke cti bohům po sedm dní. 

K. 14. Když Viktuálové a Markomani vse znepokojovali a také jiní 
národové, od předešlých barbarů ze sídel svých vypuzení, vyhrožovali válkou, 
nebudouli v sídla svá zase přijati, vytrhli oba vůdcové ozbrojení do pole. Tato 
výprava vSak nemálo prospěla, když dorazili až do Akvileje. Neboť mnozí 
náčelníci s lidem svým ucouvSe, původce nepokojů pobili. Kvadové pak, po- 
zbyvSe krále svého, pravili, že krále nově zvoleného nepotvrdí dříve, pokud toho 
vůdcové naši neschválí. 

K. 17. K provinciím choval se (Antoninus) velmi mírně a dobrotivě. 
Co Germanů se týče, měl štěstí. Jmenovitě vedl válku Markomanskou statečně 
a s prospěchem, tak že nic podobného se nepamatuje, zvláště když se uváží, 
že toho Času mnoho tisíc vojáků a jiných lidí morem zahynulo. Poraziv Mar- 
komany, Sarmaty, Vandaly a Kvady, zprostil Pannonie poddanosti, a so synem 
svým Kommodem , jejž byl učinil spoluvládcem, slavil v Kímě vítězství. Ač 
touto válkou pokladnici svou zcela vyprázdnil, nepřišlo mu nicméně na mysl, 
aby zemím uložil daně mimořádné, nébrž zařídiv na náměstí blaženého Tra* 
jana veřejný prodej na klenoty císařské, rozprodal zlaté číše křišťálové a 
murrhové, nádoby královské, i hedbávné zlatohlavé roucho své manželky a 
mnoho drahých kamenů, jež byl v tajné pokladnici HadriánovČ nalezl. Tímto 
prodejem, jenž trval dva měsíce, vytěžil tolik zlata, že mohl dle žádosti své 
válku Markomanskou skončiti. Potom dovolil těm, kteří věci koupili, aby je 
vrátili a peníze nazpět vzali, nestíhaje však proto nikoho, vrátilli co či nevrátil. 
Také dovolil osobám slovutnějším, strojiti hostiny tak nádherné aneb s takovou 
úpravou, jako jeho byly. Zařizoval též hry velkolepé, vypustiv najednou sto 
lvů, kteří potom šípy byli usmrceni. 

K. 21. Také ozbrojil gladiátory a nazval je poslušnými. Vzal ve vojsko 
dalmatské a dardanské loupežníky a opžitřil zbraní Diokmity. Najal pomocná 



v \ 



^) Julius Kapitolinus, jeden ze šesti historiků, jenž sepsali životy císařů 

v 

Římských od Hadriána až do Numeriána, vydané s titulem » Scriptores Hi- 
storiae Augustae. u Vzdělal jmenovitě život Marka Aurelia, v příčině Historie 
Moravské a Slovenské velmi důležitý, též život císařů Antonína Pia, Věra, 
Pcrtinaxa a j. Psal na začátku IV. století. 



358 

Tojska germánská proti Germanůiu a zřizoval se vsí pilnosti legie pro válku 
Germánskou a Markomanskou. Aby zemí poddaných berní neobtěžoval, 
prodal, jak výše dotSono, u veřejném odhadu na tržišti blaženého Trajana věci 
z paláce, roucha, cíše, zlaté nádoby, též sochy a obrazy slovutných mistrů. 
Kořisť, již dobyl na Markomanech, potřev je u samého přechodu Dunaje, 
rozdal mezi poddané. 

K. 22. Všichni národové od hranic illyrských až do Gallie zbouřili se, 
totiž Markomani, Varisti, Herraunduři a Kvadi, Svevi, Sarmati i Buri, Vanda- 
lové i Viktualové, Oííí, Besi, Koboti, Roxolani, Baštami, Alani, Peucini, Kosto- 
boci. ^astávalať i válka Parthská a Britanská. VŠak i nad těmito národy pře- 
krutými, a8 s velkým namáháním, zvítězil, ježto vojáci, vůdcové a prefekti 
pretoře příkladem jeho se spravovali. Když Markomani se mu poddali, dal jich 
mnoho zavésti do Itálie. Všem pak mužům urozeným, kteří padli ve válce Ger- 
mánské či Markomanské, též v bojích s mnohými jinými národy, dal na tržišti 
TJlpianském postaviti pomníky. 

K. 24. Také k nepřátelům zajatým byl (Antoninus) spravedliv. Nesčíslné 
množství lidí z cizích národu usadil v říši Kímské. Prosbou svou svedl s nebe 
blesky do táborů nepřátelských a vyprosil déšť lidu svému, souženému žízní. 
I byl by si podmanil zemi Markomanskou i Sarmatskou, jakž to chtěl učiniti, 
kdyby se Avidius Kassius na východě proti němu nebyl zbouřil. 

K. 25. Přetrhnuv tedy válku Sarmatskou a Markomanskou, táhl na 

v 

Kassia. I v Kímě vzešly rozbroje, jako by za nepřítomností Antoninove Kas- 
sius byl přišel. Bylť však zabit a hlava jeho donesena Antonínovi. 

K. 27. Vrátiv se (z Kíma), ukončit války, mezi válkou smrtí zachvácen 
jest, an zatím syn jeho, co do mravů, naučení jeho se spustil. Tři léta vedl 
válku s Markomany, Hermundury, Sarmaty a Kvady, i byl by je sobě podrobil, 
kdyby jen o rok déle byl zůstal na živě. 

8. FlaTius Vopiscns. (Ok. r. aioj. ']. 

o válce císaře Aureliána s Moravany. R. 270. 

z téhož spisu : Scriptores Historiae Augustae. II, 136. 

K. 18. Téhož času (r. 270) vedl Aurelián krutou válku se Svevy a Sar- 
maty a velmi skvěle nad nimi zvítězil. Byliť ovšem (Kímané) za Aureliána od 
Markomanů z nedopatření také poraženi. Když totiž při náhlém vpádu jich 
opominul setkati se s nimi z předu, a strojil se stíliati je od zadu, byla jest 
všechna krajina okolo Mediolánu straŠne popleněna. Posléz byli však Marko- 
mané přece přemoženi. Ze stiachu Markomanů, jenž vše kolem plenil* povstalo 
v Římě velké zbouření, ježto všichni se báli, aby se nestalo něco podobného 
jako za Galliena, pročež nahlédnuto také do knih Sibyllinských, známých z 
příčiny obecného dobrého, i nalezeno, že se mají konati oběti na jistých místech. 



^) Flavius Vopiscus, též jeden ze Šesti spisovatelů, jenž vzdělali životy 
císařů římských. Sepsal ok. r. 310 život cis. Aureliána, Tacita, Proba, Nu- 
meriána a j. 



359 

kam by barbaři přijíti nemohli. KoneénČ aéiněno jest víe, co t rozličných 
obřadech přikázáno, barbaři jeou zadrženi, a když se po různu trousili, pobiti 
jsou od Aureliána. 

K. 21. Když pak Aurelián, stábna tesne vojsko své, náhle vsí mocí 
chtěl (na barbary) litok učiniti , poražen jest u Placencie tak, že říše Římská 
byla téměř na rozpadnutí. Toto nebezpečenství spůsobeno jest zrádným a 
ehytrým pohybpváním vojska barbarského. Nemohouce se do bitvy pustiti v 
sirém poli, ukryli se do hustých lesův a lid náS za večera znepokojovali. 
Římané pak nebyli by dokonce doŠli vítězství, kdyby s pomocí božskou po 
nahlédnutí do knih a po vykonání obětí nebyl strach padl na barbary pro 
jakési přízraky a znamení božská. Dokonav bitvu s Markomany pospíchal Au- 
relián, jsa od přirozenosti prcUý, pln zlosti do Říma, touže po pomstě, k níž 
náhlé zbouření bylo dalo příčinu. 

9. Ammianns IHarcellinas. (Ok. r. 390.) >). 

Císař Konstantius ukládá nepokojným Slovákům a Srbům, aby 
postavili rukojmě, a zřizuje Srbům Zizaisa za krále. R. 358. 

Z Amm. Marcellina Historie Římské. Kniha 17, kap, 12. 

K. 12. Když císař (Konstantius) v zimě si hověl v Sirmium, přinášel mu 
posel po poslu nemilou zprávu, že Sarmati a Kvadi, národové sousední, mající 
stejné obyčeje a stejnou zbraň, chtějí v různých odděleních vtrhnouti do Pan- 
nonie a do Mésie. Oba tito národové umějí lépe loupiti a pleniti, nežli v Si- 
rém poli bojovati, mají dlouhá kopí a krunéře, dělané z rohových kousku strou- 
haných a hlazených, na plátno na spůsob Šupin vedle sebe položených; užívají 
na větším díle koňů valachů, aby tito spatřivše kobyly neplašili se, v záloze 
nezdi vočeli a řehtáním hlasitým jezdců neprozrazovali. Mimo to pouštějí se na 
svých taženích velmi daleko, jak stíhajíce nepřítele, tak i jsouce na 
útěku, jezdí při tom na rychlých koních dobře vychovaných a mívají též 
koně příručního a někdy vedle něho dva jiné, aby střídajíce je ušetřili jich a 
obapolným odpočinutím je občerstvili. 

Jak mUe nastalo jaro, císař sebrav velké vojsko za příhodných okolností, 
zdvihl se k Dunaji. Tato řeka za příčinou velkého tání právě vystoupila z 
břehů; však císař přepraviv senapříležitém místě po lodním mostě přes ni, vtrhl 
do země nepřátelské, pleně a pustoše ji. Sarmatové, vidouce se rychlým pocho- 
dem předstiženy, neměU za jiné, než že mají jiŽ meče pluků válce zvyklých na 
hrdle, ježto dle jejich domnění v takovém počasí nebylo lze ani vojska dostati 
na nohy; netroufajíce tedy sobě ani volně dýchati ani na odpor se postaviti, 
rozutíkali se na všechny strany, aby ušli nenadálému zahynutí. Nemohouce 
vsak strachem ujížděti, byli z většího dílu pobiti; ti pak, kteří rychlým útěkem 



1) AmmIanuB MarceUinus, nar. ok. r. 330 v Antiocliii v Sýrii. Co 
účastník mnohých tažení polních zdržoval se také v Gallii a Germanii; posléz 
bydlel v Římě. Ač rozený Řek, sepsal latinsky Historii Římskou od r. 91 — 378 
po Kr. 



360 

uchránili života, ukryvše se v tajných úžlabinách horských, patřili, jak zem^ 
jejich byla meéem plenena. To mohli dobře předejíti, kdyby byli bývali tak 
stateční v odporu jako byli v utíkání. VČci tyto přihodily se v oné 6ásti Sar- 
matska, která leží naproti druhé Pannonii. Rovněž tak udatně jako tu, hnalo 
se vojsko nepřátelskou zemí okolo Valerie, pálíc a loupíc a vše před 
sebou pustošíc. Tato hrozná zkáza pohnula Sarmaty, že vylezše ze skrýší svých 
a rozdělivše se na tři zástupy, pod zástěrou, jako by chtěli prositi za pokoj, 
naše poněkud neopatrné přepadli; byloť to na jednom místě, kde naši nemohli 
ani zbraně užiti, ani proti ránám se brániti, ani spasiti se útěkem, kterýž bývá 
v největší nouzi posledním útočištěm. Ihned objevili se ^tu také Kvadové, by 
úěastnými se uěinili jejich nebezpeěenství, jsouce vůbec jejich nerozdílnými 
společníky při mnohých zlých činech, však tato statečná hotovosf neprospěla 
jim, nébrž uvedla je v zjevnou záhubu. Byliť z velké části pobiti, a kdo za- 
choval život, uprchnul po známých mu cestách do hor. 

Tím zmužila se mysl a oživla síla našeho vojska, plukové srazili se 
úzce k sobě a hnali rychlým pochodem do země Kvadské. Kvadové, uvažujíce 
dle neštěstí, které je již potkalo, jaké hrozné věci jim nastávají, prosili raději 
pokorně za pokoj a představili se odhodlaně císaři, kterýž takové a podobné 
případy vždy velmi mírně uvažoval. Jednoho dne, když jim měly býti polo- 
ženy výminky, přišel Zizais, tehda králevic, mladík dosti velké postavy, a 
zŠikoval Sarmaty jako do boje, aby v tom spůsobu prosbu jejich přednesl císaři. 
Spatřiv císaře, odhodil zbraii a vrhna se celým tělem na zemi, ležel jako bez 
sebe. Jazyk odepřel mu strachem služby, právě když ho měl nejvíce potřebí ; 
chtělť několikráte mluviti, ale zlikaje, velmi málo pověděl, co by se týkalo 
prosby. To však spůsobilo tím větší útrpnosť. Císař dopřáv mu zotavení, vyzval 
ho, aby vstaly načež Zizais, nabyv opět řeči, prosil na kolenou za milosť a za 
prominutí viny své* Potom přistoupil zástup prosit, ale strach zavíral jim ústa, 
pokud los jejich nebyl rozhodnut. Když pak králevic byl vybídnut, aby vstal, 
dal lidem svým znamení dlouho očekávané, aby spolu prosili, načež všichni, 
odvrhše Štíty a zbraň, ruce úpěnlivě pozdvihovali, hledíce v posunkách pokor- 
ných králevice překonati. Načež přivedl králevic i jiné Sarmaty, Ru- 
mona, Cinafra a Fragileda, vojvody a některé jiné velmože, kteří touž prosbu 
předložili, v naději, že bude vyslyšena. Když pak jim byl darován život, 
přijali, radostí plesajíce, dosti tuhé výminky, a aby nepřátelství natropené 
napravili, podávali ochotné sebe, své jmění, své ženy a děti a veškerou zemi 
na smířenou. Obdrževše milosť i slib, že mohou pokojně zůstati ve svých 
sídlech, vydali všechny naŠe zajaté; postavili též rukojmě, kolik jich bylo 
žádáno, a slíbili, že chtějí dalších rozkazů pilně býti poslušni. Tímto důkazem 
dobrotivosti pohnuti přišli také Arahar a Usafer se vŠím svým lidem, přední 
velmožové a vůdcové kmenů svých, z nichž jeden měl pod sebou čásť Záho- 
ráků a Kvadu, druhý zase některé Sarmaty, vesměs lidi, kteří co sousedé 
pohraniční, jsouce stejně divokých obyčejů, v dobrém přátelství spolu živi byli. 
Císař však, obávaje se, že by lid zprostý pod záminkou, že chce vejíti v nějaký 
svazek, náhle mohl zbraně se chopiti, nařídil, aby se rozdělili a přímluvní 
Sarmatů aby poodešli, až by vec Araharova a Kvadská byla rozhodnuta. Tito 
pak přišli dle obyčeje svého shrbení, a plni strachu, že nejhorší los je zastihne, 



361 

nemohouce provinční svých nikterak omluviti. I ulo)Seno jim, aby dali rukojmě^ 
kdežto dříve nikdy nemusili věrnosti své takto zaručovati — což oni ihned 
uéinili. — — 

Když tak bylo vse spořádáno, obrácen zřetel k Sarmatům, kteří byli 
více hodni úti-pnosti než hněvu; jim tehdejší příběhy velmi prospívaly; i 
jest pravda, jak někteří praví: že kníže může osud svých poddaných říditi k 
dobrému nebo k zlému. Ondy bývali zemane této krajiny mocní a vážení, ale 
otroci, zosnovavše tajné spiknutí, ozbrojili se ke vzpouře. I jakož pak obyěejne u 
národů barbarských rozhoduje právo silnějšího, zvítězili otroci nad pány, kteří, 
co do divoké mysli, ničeho si od nich neodevzdali, byli vsak v menSine. Ne- 
mohouce strachem přijíti k pokojné mysli, utekli se ku vzdáleným Viktohalům, 
majíce za to, že ze dvojího zlého menší sobe zvolili, když hledali ochranu u cizinců, 
nežli aby sloužili svým otrokům. Když pak jim prominuto a slíbena ochrana, 
prosili, aby při svobodě byli hájeni. Jejich trpkým osudem pohnut svolal je císař, 
a promluviv k nim u přítomnosti všeho vojska laskavá slova, doložil, že budou- 
cně jenom jeho a vůdců římských poslusni býti mají. Aby však darovaná jim 
svoboda tím větší ceny nabyla, zřídil jim Zizaisa za krále, kterýž takového po- 
výšení, jakž dále se ukázalo, spůsobilostí i věrností rovnou měrou hodným se 
učinil. Když pak všechno toto slavně se ukončilo, nesměl nikdo odejíti, pokud 
(dle nařízení) naši zajatí nebyli vydáni. Potom teprv přeložen tábor do Brege- 
tium, aby se mezi Kvady, kteří v té krajině byli domovem, poslední pa- 
mátky slzami nebo krví setřely. A když vojsko bylo ve své vlastní zemi, 
přišel od nich Vitrodor, syn krále Viduara, vojvoda Agilimund a jiní 
velmožové a kmetkové rozličným kmenům představení, vrhli se před korou- 
hvemi vojska na zemi, a obdrževše odpuštění poddali se všemu, čeho se na 
nich žádalo, vydali dle položených jim výminek děti své za rukojmě a činili 
přísahu věrnosti, dotýkajíce se mečů svých, jimž prokazovali česť božskou. 

Slováci a Srbové plení Pannonii a Valerii. R. 371. 

Z též historie. Kniha 29, kap. 6. 
Kap. 6. Mezi tím, co vůdce (Firmus) v Mauritánii a vůbec v Africe 
válkou byl zaměstnán, pozdvihli se Kvadi, národ, jehož se není již co obávati, 
kterýž ale ondy býval velmi bojovný a mocný, jakož ukazují činy, kteréž vy- 
konali, rychlé vpády, kteréž učinili, též obležení Vogleje, jež v spolku s Marko- 
many předsevzali , rozboření města Opitergium a mnohé války krvavé, velmi 
rychle od nich vykonané, tak že sám slavný císař Marek, proraziv skrze Alpy 
julské, s tíží jim odolal. Jako barbaři měli zajisté nač si stěžovati. Valentin ián 
totiž, chtěje již od počátku svého panování spůsobem ovžem chvalitebným ale 
přílišným, upevniti hranice, rozkázal, aby za Dunajem v zemi Kvadské zřídily 
se tvrze pro ochranu, jako by ta země byla již pod mocí římskou. Obyvatelé 
té krajiny, rozhněváni na to a svého bedliví, hleděli prozatím zastaviti práci 
vyslanstvím a hrozivým reptáním. Však Maximinus všeliké nepravosti schopný, 
nemaje tolik síly, aby na uzdě držel přirozenou hrdosť, kteráž propůjčením mu 
prefektury ještě se zmohla, lál Equitiovi, veliteli jezdectva v lUyrsku, že jest 
tvrdošíjný a nečinný, ježto nevykonal, co dle rozkazu rychle vykonati měl, 
doloživ, jako péči maje o obeci)é dobré, že by ty hradby dávno jiŽ beze všech 



362 

TytáŽek byly vystaveny, kdyby vladařství ve Valerii svěřeno bylojehosynáékovi 
Marcellánovi. Což oboje také brzo ve skutek uvedeno. Když tento nový správce 
tam přiSel, pokračoval co syn takového otce příliž nadutý v díle nedávno před 
tím počatém a zastaveném proto, že Kvadům bylo povoleno na ne stížnosť 
vésti. Konečně pozval krále Gabinia, kterýž sluŠne prosil, aby se nic nového 
dále nestavělo, pod záminkou, že k tomu přivolí, s některými jinými s pře- 
tvářenou zdvořilostí na hostinu; když se vsak z hostiny vracel, ničeho zlého se 
nenadav, kázal jej zavražditi a porušil hanebně posvátné právo hostinské. 

Pověsť o tomto krutém skutku rozšířila se hned na všechny strany a 
rozvzteklila Kvady i jiné národy vedlejší. Oplakávajíce smrť královu a sestou- 
pí vše se, vyslali zástupy drancovat, kteří se přeplavili přes Dunaj, a když nikdo 
vpádu nepřátelského se nenadal, přepadli lid venkovský právě žněmi zaměst- 
naný a pobivše ho mnoho, co ho zbylo, s množstvím rozličného dobytka s sebou 
odvlekli, A v skutku byla by se tehda stala ještě jiná zlopasnosť, které by nebylo 

v 

lze napraviti a skrze kterou by říše Itímská byla vzala hanebným spůsobem 
velkou ztrátu, neboť málem by dcera Konstantlova , která tehda byla na cestě, 
aby se zasnoubila s Qratiánem, byla nepřátelům do rukou padla na jednom 
panském dvoře, jménem Pistra, kde právě obědvala; toliko šťastným řízením 
božským stalo se, že správce té provincie, jsa tu právě přítomen, posadil ji do 
státního vozu a zavezl ji rychle do Sirmium, 26 mil odtamtud vzdálí. 

Když panna knížecí touto Šťastnou náhodou ušla nebezpečenství hnu- 
sného otroctví (neboť kdyby nepřátelé nebyli dopustili, aby se mohla ze zajetí 
vykoupiti, bylaby obec Kímská nanejvýš potupena), šířili se Kvadi dále ve 
spolku se Sarmaty, a jsouce k loupení a zbojnictví zvláště spůsobilí, vlekli 
stáda dobytka a množství lidí obojího pohlaví do zajetí, zůstavivse za sebou 
se zpupným jásáním popel vesnic vypálených, jichž neŠ6istné obyvatele 
nenadále byli přepadli a bez milosti pobili. 



IV. 

Nápisy 

na kamenech římských. *) 
V Horlím st. iTaně blíž Badína. 

Jos. Arneth Sitzungsberichte der kais. Akademie der Wissenschaften. PbU. 

hist. 01. J. 1853. S. 308. 

Ba to. Trantonis. filius. Araviscus. Ann. L. hic. situs. est. 
Fh^mus. hic. situs. est. Mogitmarus testamente monumentům 
posuit. 

v 

Ve Ptaji Te Štýrska. 

K. Knabl Mittli. d. hist. Ver. f. Steiermark. J. 1859. S. 126. 

Heres Caius Billiieuius Vitahs facundum curavit. 

v Celí. 

A. Muchar Geschichte v. Stciermai'k. I, 361. 

Quartus. Sirae. v. f. sib. et Licoviae. ingenuae. uxor. 
an. L. et. Leucimarae. fil. an. X. Finito. f. an. VI. Licovio. 
Sexto. an. XX (Auscomuscionis?) fil. an. XXX. Dubnae. f. 
an. XXXXVII. . . .covius. Barus, an. . . covius B o ni a tu s. 
ann. L. VetuUa. Lucia (Vil?) an. (II?) L. Li covius. Vrsus. 
an. . 

V Karnantan t D. Rakoasíeh. 

Diplom vojenský, daný od cis. Trajana i\ 114 po Kr. vojínovi římskému 

Nertomarovi, rodem Bojoví. Nalezen jest v byv. Kamuntum. Viz Freih. von 

Sacken Sitzungsber. der k. Akad. der Wissensch. J. 1853. S. 308. 

Alie Frontonianae, cui praefuit Lucius Calpurnius Ho- 
noratus ex gregale: Nertomaro Irducissae filio Boio et 



*) Zde podáváme dle celého znění nápisy na kamenech a diplomech 
římských z Norikum a z Pannonie, na nichž zaznamenána jsou jména osobní, 
podlé našeho výkladu slovanská, položená na str. 197 — 203. Jsouť mezi nimi 
ovšem některá, ježto se čtou také ve spisech latinských, a mohou býti též 
římská, na př. Trebonius, Lucanus a Vulcatius; vSak těch jest jen několik; 
jiná zase, na př. Malata, Maleius, Cupitianus, Dunus, Pameta, Vannus a v. 
j., jsou beze vSí pochybnosti slovanská. — Při kterém kameně není urěitěji 

v 

připomenuto, kde se nalézá, rozumí se, že jest ve Styrsku. 



364 

Custae Magni filiae uxori eius Aquin (censi) et Victoři filio 
eius ct Propinguo filio eius et Bellae filiae eius. Deseriptum et 
recognitum cx tabula aenea quae fixa est Romae in můro post 
templům. Divi Augusti ad Minervám. 

Ve Waldšteiié n Bystřice. 

Muchar Geschichte von Steiermark. I, 441. 

C. Bellic. Restitut. et C. Bellicio. Ru. . . 

V Gaistále t údolí Marskén. 

Muchar. T, 380. 

Boius. Boniati. et. Maxime. Dievionis. con. op. an. 
LX. et Oomato. Boi. f. an. XL. et. Rustiae. TertuUe. con. et 
Valendinus. Celati. f. Ml. . ad. an. XVI. 

Ve ST. Linharte n Hradee. 

Muchar. I, 396. 

L. Cantius Secundus. v. f. sibi. et. Cantiae. iuni. f. 
Boniae. uxori. et. Cantiae. L. f. Boniatae. 

V RobeHfi na řeee Moře. 

Muchar. I, 393. 

Vibius. Elvisiani-e at Brigantia con. a. XXX. e. . . 
B o ni a ta. con. e. Vibiano. f. an. XX. 

V Mahrenberkn. 

Muchar. I, 397. 

C. Julio. Accis. F. Cisiaco. et. Devognatae. Ationis. fíliae. 
uxso. Florus. et. Valerius. filii. et. Brogimara. filia. vivi 
fecerunt. 

V Gaistále. 

Muchar. I, 380. 

Burrus. Suri. f. et. Suaducia. Boniati. f. con. pos. 

Ve Velké Lomniei. 

Muchar. I, 386. 

Pluncus. Victoris. filius et. Caletius. viventis Adnamati. 
filius viventes fecerunt sibi et Banonae. an. XVI, 

V SekoTé n Lipniee. 

Muchar. I, 428. 

D. M. Vibius. Oatussa. v. f. sibi. et. Marcellinac ux. an. 
XXXII. et. Vibiae. finitae. matri. carissimae. 

V Epeništeiné t údolí Mořském. 

R. Knabl Mitiheil. des histor. Vereines f. Steiermark. 1849. I, 54. 

Quintianus Cittonis f. et. Nigella Libboudes v. f. s. et. 
Adnamato f. an. Ví. 



365 

Ve ST. Vité lad WaUekea. 

R. Knabl Mittheil. d. hlstor. Yerelnes f. Steiermark. 1849. III, 99. 

Cotula. Rusci. f. v. fe. si. et. Asediae Maximi f. co. ct 
Restiitae. f. an. XX. ct Boniae Successi f. 

v Celí. 

Muchar. I, 356. 

Diis Manibus. Cupitio Cupitiano mortuo annorum 
sexaginta et Bebiae Maximianae conjugi mortuae annorum 
quinquaginta Flavius Dccoratianus Bivus (vivus) et Cupltia 
Juliana conjux anno septimo paren tibus carissimis faciundum 
curaverunt^). 

v Celí. 

Muchar. I, 361. 

L. Libcralis. et. C uren a. Q. Mari. Juliana. v. fecer. sibi. 
et. Crescentino. f. an. XI. Julianae. nep. an. XV. et Salutari. 
filio. an. XXIII. 

V Gaistále. 

R. Knabl Mittheil. des histor. Vereines f. Steiermark. J. 1849. T, 59. 

Saturninus Dubnissi fílius votum fecit sibi et Svaduciae 
Vanni C. 

v Celí. 

R. Knabl Mittheil. d. histor. VereLnes f. Steiermark. J. 1857. S. 115. 

Aclius Dunus Dionis Libcrtus annorum C. ctBoniata 
Conjuges annorum LX. Saturnius Ti(berii) filius Conlibertus. 
Genialis Ittoli (filius) annorum L; Finita Ittoli (filia) anno- 
rum LX Saturnina Saturne (nis) . . . annorum X. 

v Celí. 

Muchar. I, 362. 

C. Duronkis. Martialis. v. f. sibi. et. Proculcae. Pro- 
clae. con. ann. XXX. et O. Duronio. Ursino. f. ann. XX. . . 



^) O tomto KupicianoYÍ praví Muchar (Geschichte von Steiermark, I, 366), 
že byl nepochybně předkem rodiny KupiSské v Celí, kteráž tam dle náhrob- 
ních kamenů, ve farním kostele posud zachovaných, ještě v XVI. století kvetla 

v 

a v jižním Styrsku posavade kvete. Kápis na jednom z oněch kamenů zní 
takto : Hodie mihi, cras tlbi. Expectamus, donec veniat immutatio nostra. Daniel 
et Michael Gupitiani Fratres Germani pilseimis parentibus sibi ao gratae poste- 
ritati vivi posuerunt.* Anno humanae Salutis 1583. Na jiném kameně z r. 
1592 tamtéž vloženém přivádí se Daniel Cupitianus a Michael Cupitianus, 
patrně původu slovanského. Byli tedy Kupici«nové či Kupiěové v 11, století po 
Kr. Keltové? 



366 

Ve PtiOi. 

^íuchar. I, 408. 

Jarmogio Aug. Sacr. C. Marius. Serotinus. cx iussu. 
(posuli) 

V M. Laneeidorfé blíž Vidné. 

Archiv fíir Kunde osterr. Oeschichtsquellen. J. 1849. IT, 170. 

At pomarus Ilonis f. . An. XXXV. h. i. e. s. Progi- 
marus frater posuit 

V TriebeHdorfé t údoH Murském. 

Muchar I., 438. 

C. Cominio. Lucano. et Attiae. Litugenac. ux. h. e. c. 

v Celí. 

Muchar. I, 363. 

Secundus. Magimari. f. v. f. sibl c.t S. . s. et Magiro. 
Auctomari. et Curitac. Atacvorti. f. parcntib. et Exorato. 
nepoti. An. 

V Gaistále. 

Muchar. I., 381. 

L. Domitius. Secundlnus. et Derva. Mála i. f. con. sibí. 
et Junia . . an. XXV. 

V PetroTaradíiié. 

M, Katancsich Istri adcolarum Geographiae vetus. Budae 1826. I, 379. 

Irap. Cae. Marco Aurelio Olaudio Pio Felici Invicto a 
Malata Cus mp. XVI, 

V Baseheldorfé. 

Muchar. I, 351. 

Maleius Atreso. fil. . .ns. LXXXX. D. Lassia. Q. fil. 
Brut. VIX. an. fec. 

V TraegelwaHgn t Blatenskéin údolí. 

R. Knabl Mittheil. des histor. Vereines f. Steiermark. J. 1854. S. 169. 

Mocetius Maritali v. f. sibi et. Melíse Coniugi f. an. 
XL. Capitonis. 

V starém Pfannberka. 

R. Knabl MittheiL des histor. Vereines fur Steiermark. J. 1857. S. 86. 

Marcus Mogetlus Valen tinus Vibii FiHus et Mogetia 
Justina Conjuges vivi fecerunt sibi et Mogetio Urso filio 
MiUti Chohortis primae Brittonum Annorum triginta, 



367 

V Hradel Štýrském. 

Muchar. I, 383. 

Bellatulo. Birragonis. F. An. LXX. et Ategnatae. Mal- 
sonls. F. Conj. an. XL. et Fevinae F. an. XXX. et Claudia